Pánové, jednou provždy račte laskavě vzíti na vědomí: Je-li mezi stranou živnostenskou a republikánskou určité větší politické přátelství než snad mezi jinými stranami, pak z toho nemůžete nikdy vyvozovati, že by to byla strana jedna anebo že by živnostenská strana byla v nějakém deputátu u strany republikánské. (Potlesk.) My jsme a zůstaneme vždycky naprosto samostatnou politickou stranou. Račte to vzíti na vědomí! Ovšem si uvědomujeme, že máme společné velké směrnice a velikou cestu jako příslušníci jedné význačné složky středostavovské v národě, na jehož jedné noze stojí zemědělci a na druhé živnostníci a tvoří velký střední blok (Potlesk.), který je právě povolán k tomu, aby republice zajistil a opravdu navždy zajistil demokracii, aby nešilhala ani nalevo ani napravo po nějaké diktatuře. (Potlesk. - Posl. Pik: Pane kolego, tomu Hamplovi naprosto křivdíte!) Lituji, že zde není právě přítomen sám pan předseda, jehož si, jak víte, velmi vážím, jsme v přátelském poměru, a že musím s ním za jeho nepřítomnosti takhle polemisovati. (Posl. Pik: Je naprosto nemožné, aby se Hampl vyslovil proti straně, jež pozůstává ze 2/3 z našich příslušníků, to přece pochopíte, a vy nám dáváte tímto potvrzení, že jste zárukou bezpečnosti demokracie!) Tak jsme se sešli na společné cestě, a prosím aby vzal váš pan předseda laskavě na vědomí, že v tomto společenství jsme také, zůstáváme a chceme zůstati vždycky společnou oporou demokracie Československé republiky. (Posl. Pik: Pane kolego, vy jste to měli jednou na výpověď! Když to bylo nepříjemné ve vládě, tak jste vystoupili! - Místopředseda Košek zvoní.) Pánové, vy jste také několikrát byli v oposici. Taktika se mění. A máme dnes v oposici některé strany demokratické a státotvorné, a nemůžeme říci, že by byli proti demokracii. Taktika se ovšem mění, jak to která strana uzná za potřebné. Chtěl jsem jenom, aby bylo mezi námi po této stránce jasno.

A nyní bych chtěl něco říci o zahraniční politice. Myslím, že se budeme muset naučiti dělati zahraniční politiku čistě, jedině a výhradně se stanoviska československého státu a ne jednotlivých stran a skupin, jak by si snad chtěli někteří přihřívati polívčičku při své orientaci zahraniční politiky. Budeme musiti dělati, děláme, bohudík, a dělali jsme 18 let tuto politiku tak, aby hlavní principy, jimiž je veden tento stát a jeho odpovědná vláda, byly také na mezinárodním kolbišti uplatněny. Jsme státem, který chce za každou cenu udržeti světový mír. Jsme státem, který chce za každou přijatelnou cenu (Posl. Tykal: Teď je to správné!) udržeti mír i s těmi, kteří by ho snad dočasně chtěli ohrožovati. I se svými nejbližšími sousedy chceme býti v trvalém přátelském poměru. Chceme si zabezpečiti svoji státní existenci na věčné časy. K tomu nestačí jenom chtění. To je chtění nás všech. K tomu je potřebí také činů a opatření, abychom opravdu dospěli k takovému stavu, abychom se nemuseli obávati o integritu a event. i existenci Československé republiky v žádném případě, ať se děje ve světě co chce. To, myslím, je úkolem nás, odpovědných politiků, a to také po nás náš lid žádá. (Posl. Pik: Národ žádá také, abychom byli pozorni na vlka v rouše beránčím, který je tím vaším sousedem!) Ano, tak jest. Dosud vážení, jsme tuto politiku dělali, myslím, že mohu říci, dobře (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.), poněvadž 18 let se nám opravdu podařilo udržeti mír. Nezaslouží si ti, kteří tuto politiku prováděli, ať již v našem státě nebo v jiných, výtky a také Společnost národů si nezaslouží, aby se po ní plivalo jako po instituci, která prostě zklamala a která byla a je bezúčelná. Tolik musím loyálně přiznati. Společnosti národů se podařilo 18 let udržeti mír, a to již stojí za něco, abychom to uznali.

Je otázka, zdali se nám touto konstrukcí zahraniční politiky podaří udržeti mír i v příštích letech. A zde už jsou určité pochybnosti. Společnost národů, bohužel - a nechci zde rozebírati proč - ukázala se v poslední době ne dosti spolehlivým instrumentem, který by zabezpečoval všem státům opravdu nedotknutelnost, mír a event. zabránění strašného válečného požáru. Proto bylo velmi účelné, že i přes existenci Společnosti národů jsme si také druhé želízko strčili do ohně, že jsme se nespoléhali jenom na Společnost národů, nýbrž že jsme se vedle této pojišťovali pro zajištění určitého míru kolektivními smlouvami, především s Malou dohodou, Jugoslavií a Rumunskem, s Francií, a když byla možnost rozšířiti je o sovětské Rusko, se sovětským Ruskem. To je to druhé želízko zahraniční politiky, které nás pojišťuje. Když zklame Svaz národů, chceme se pojišťovati druhým způsobem, tedy bilaterálními smlouvami, abychom v případě opravdového nebezpečí měli někoho, kdo s námi půjde a bude chrániti existenci a hranice Československa.

To však neznamená, dámy a pánové, že by to musila býti již konečná koncepce našeho zajištění. My se musíme dívati na další vývoj zahraniční politiky a nejenom hleděti na něj otevřenýma očima, nýbrž se také snažiti o to, aby naše bezpečnost byla co nejvíce zajišťována event. dalšími spojeneckými nebo přátelskými smlouvami, abychom co nejdále oddálili opravdu eventualitu, pro niž se přece jenom budeme musiti připraviti, abychom event. svůj mír, svůj stát, svoji integritu hájili, budeme-li někdy napadeni, také vlastními silami vojenskými, hospodářskými a ostatními. Proto se musíme ohlížeti a býti připraveni na to, abychom nebyli překvapeni.

Vítal jsem proto, že se u nás zahraniční politika nestala netýkavkou anebo nějakým výhradním právem, jak tomu bývalo dříve za dynastických anebo jak je tomu dosud za autoritativních režimů, nejužší kamarily několika lidí, nýbrž zůstala věcí celého národa, poslanců a senátorů, jeho mluvčích, aby se o tom také otevřeně jednalo a usnášelo.

Souhlasím plně s tím, jak se dosud u nás zahraniční politika dělala a uvítali jsme zejména to, co bylo řečeno v našem posledním zahraničním výboru, že přes dosavadní opatření, která se stala, jsme připraveni se starati, abychom eventuálně i s jinými státy, a zvláště se sousedními, našli takové východisko, abychom nebyli vehnáni do válečného konfliktu. Jsme a zůstaneme věrni spojencům, za něž se postavíme, budou-li ohroženi, stejně tak jako to podobně očekáváme od nich. Chceme další vybudování zejména Malé dohody po stránce vojenské i hospodářské. Dosavadní jenom jednostranné úmluvy nestačí, nýbrž musíme míti pro každý případ zajištěno, že budeme-li napadeni, budou nás také naši spojenci chrániti a hned nám přijdou na pomoc. Vítáme také spojenectví sovětského Ruska, poněvadž v něm vidíme obrovskou moc vojenskou a také - řekněme si to mezi sebou - slovanskou, kterou rádi vidíme po svém boku.

Ale, pánové, přicházím nyní k tomu, co nutno vytknouti. U nás si strany vládní i mimovládní začínají zvykat chtít dělat tlak na zahraniční politiku v tom směru, jak by jim to hovělo, ve státech, se kterými jsme v eventuálním určitém přátelském svazku. Strany levicové chtějí prováděti spojenectví s levicovými vládami a státy, a strany pravicové snad zase sympaticky hledí na režimy pravicové. Pánové a dámy, to je velká chyba. Musíme si uvědomiti to, co řekl také pan kolega Hampl. Nemáme co mluviti do toho, jaké režimy si zvolí státy, s nimiž jsme nebo chceme býti v přátelských nebo jiných poměrech. To je jejich věcí, zrovna tak, jako si vyprošujeme a nepřipustíme, aby kdokoliv ze zahraničí se míchal do našich vnitřních poměrů politických. To si vyřídíme zde my sami. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Pik: Ovšem, je věcí lidského srdce, je-li správné, aby Marokánci vybíjeli španělský národ!) To je věcí vašeho srdce, ale zahraniční politika nemůže bráti na srdce zřetel, ta musí býti vedena zejména rozumem a praktickým smyslem, abychom zachránili a zajistili sebe. Srdce je při tom vedlejší. (Potlesk.)

Chci konstatovati, že je nám vítána pomoc a spojenectví se sovětským Ruskem. My tuto smlouvu čestně dodržíme, ale tato smlouva nemůže pro nás znamenati otevření hranic mezinárodní Kominterně do našeho vnitřního politického života. (Výkřiky. - Posl. Kliment: Proč nemluvíte o Hitlerovi?) Ano, i on dostane svůj díl, i po té stránce se vyjádřím. To znamená, že nám nemůže býti lhostejno, jestliže kdo k nám chce zanášeti nebo u nás provozovati politiku, která je ve svém jádru založena na diktatuře a ne na demokracii, ať už je to diktatura komunistická nebo fašistická. (Výborně! - Potlesk.) My se vypořádáme s oběma, poněvadž chceme u nás za každou cenu udržeti demokracii. Musím v tomto směru poněkud poopraviti názory některých mluvčích, bohužel i vládních stran, t. zv. levého tábora. Slyšel jsem několik mluvčích z tohoto tábora, kteří prohlašovali velmi slavnostně, že u nás vůbec žádného komunistického nebezpečí a žádného komunismu a bolševismu vůbec není. (Posl. Pik: Nebezpečí není, pane kolego!) Nebudeme si lháti do své vlastní kapsy a do své vlastní domácnosti. (Posl. Pik: Prosím, to je docela nevinná a neškodná strana!) Jenom že ta strana, bohužel, representuje milion voličů, a při posledních volbách nebyla bohužel bita, nýbrž vyhrávala, jenže ta strana má zde 32 poslanců, kteří dokonce, když nemohou hlásiti otevřenou diktaturu, jak nám ji zde hlásili až do r. 1936 na jaře, kdy každý komunistický řečník končil tím, že třeba spořádat naší republiku tak, že bude pod diktaturou komunistického proletariátu, teď si zvykli na jinou taktiku... (Výkřiky. -Posl. Pik: To nechte Göbbelsovi, ten si to obstará sám!) S Göbbelsem mi nechoďte! Jestliže se někdo u nás vypořádal s fašismem jako strana, byla to živn.-středostavovská strana, která, když se začaly činiti první pokusy o zřízení fašistické strany v Československu, se první usnesla, že není slučitelné s členstvím strany jakékoliv koketování s tímto hnutím. Máme tedy legitimaci a zejména já jako předseda klubu mám po této stránce legitimaci, vzíti po této stránce plnou odpovědnost. (Posl. Pik: Pane místopředsedo, vy mluvíte jako bývalý ministr, zítra může Göbbels v celém světě hlásat, že bývalý ministr republiky prohlásil komunismus v Československé republice za nebezpečí! Kdyby to řekl kterýkoli jiný člen vaší strany, nepadalo by to tak na váhu!) Já jen říkám, že se u nás tento směr uplatňuje a hledí prosazovat. Prohlašuji s tohoto místa, že lituji, že určitá část inteligence a dokonce vysokoškolské inteligence koketuje s tímto hnutím, které chce infikovati naši inteligentní mládež. (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.) To nám není lhostejné a já zde prohlašuji... (Posl. Kopřiva: Vy jste pořádní demokrati!) Ano, jsme pořádní demokrati a proto chceme demokracii u nás udržet a nechceme, aby ten, kdo chce infikovati naše vrstvy diktaturou, u nás ovládl. Stejně tak energicky, rozhodně a radikálně stavíme se proti infikování našeho života politického ideami fašistickými, protože jestliže kdo jest od přírody demokratickým, jestliže který národ celou svou minulostí má demokratické zásady přímo v krvi, pak je to národ československý. Nám je nejpřirozenější již z povahy národní... (Posl. Široký: Koketovanie!) Žádné koketování, vy nám nebudete dělat hlídače, my si sami uhlídáme demokracii. Je to groteskní, když dnes nám chtějí komunisté hlídat demokracii, ačkoli sami zakládají svoji existenci na diktatuře.

Jsem velmi povděčen, že jsem nemusel odmítnouti toto spojenectví pro udržení demokracie já a moje strana středostavovská, nýbrž že to učinil velmi účinně a autoritativně předseda soc. demokratické strany. (Posl. Široký: Ale soc. demokratická strana pôjde do toho!) Ale patrně bez Hampla a vůdců soc. demokratické strany, kteří autoritativně prohlásili, že nejsou vám k disposici, abyste dělali nějakou demokratickou lidovládu vy, exponenti diktatury. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Aby nebylo mýlky o tom, že bych snad já předpokládal, že páni chtějí pomocí t. zv. lidové fronty dospěti ke komunisticko-socialistické vládě u nás, konstatuji, že to s tohoto místa učinil předseda klubu komunistických poslanců pan Gottwald, který pravil, že lidová fronta povede k levicovému režimu. Pánové, levicový režim, to je velký problém a, myslím, velmi a velmi daleké budoucnosti Československé republiky, jestli u nás vůbec byl by kdy možný. Snad byl určitou dobu možný v prvních dobách existence naší republiky po převratu, ale čím více tím dále odkloňuje se smýšlení občanstva tohoto státu do "středu" proti komunismu. A také socialismus ztrácí na svých posicích, pánové. (Posl. Pik: Ale pravicový režim není také možný, pane kolego!) Není. Naopak, já konstatuji, že opravdu nejžádoucnějším režimem... (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje):...se stanoviska republiky je režim, v němž opravdu budou i levicové i střední vrstvy, vytvořivší spolupráci demokratickou, jako je to dnes, když budou v koalici dělníci, živnostníci a zemědělci, nebo napřed zemědělci, poněvadž to je největší strana. (Posl. Gajda: To je stavovská politika!) To není stavovská politika. (Hlasy: Co presidentské volby?) Pánové, nevzpomínejte presidentských voleb... (Posl. Široký: Lebo je vám to nepríjemné!) Proč by to bylo nepříjemné? Myslím, že právě presidentské volby jsou u nás projevem demokratického rozhodnutí příslušných činitelů, jak to za dobré uznají. (Potlesk.) Žádná diktatura a komandýrka ani v tom směru není možná, poněvadž v těchto věcech musí rozhodovati demokratická většina a smýšlení odpovědných činitelů. Tam nás nebudete komandovati vy, nýbrž na to máme dosti vlastního rozumu a odpovědnosti. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): Rád bych konstatoval, že chceme-li - a my chceme a za každou cenu chceme - udržeti, a trvale udržeti demokratický režim a demokratické zásady v našem státě, my to prokazujeme také činy a odmítáme spolupráci živlů, které chtějí diktaturu. (Posl. Kopřiva: Neštvete proti komunismu, ale řekněte, jak pomoci živnostnictvu!) To vám hned řeknu, a vy budete hned první proti tomu. (Hlasy: Pro samé kartely a Göbbelse nemáte čas na živnostnictvo!) Göbbels u nás neznamená vůbec nic a také jste neslyšeli od nás vysloviti podobné zásady, jako má Göbbels, ale nechceme býti pod terorem, diktaturou, nýbrž chceme si demokraticky spravovat stát, jak za dobré uznáme, a na to nepotřebujeme diktátorskou pomoc vás, pánů z komunistické strany, to si uděláme sami bez vás.

A nyní po tomto politickém úvodu přecházím k části hospodářské. Chceme, aby naše republika byla výslednicí skutečných vnitřních sil, hospodářských a sociálních potřeb všech vrstev občanstva, chceme zajistit každému pracujícímu člověku - ať už pracuje za mzdu nebo ve svém - slušnou existenci, to znamená: chceme dělníku, zaměstnanci, sedláku a živnostníku umožnit takovou existenci, aby mohl řádně vychovat a vyživit svou rodinu a státi se platným členem společnosti, národa a státu. Chceme proto postavit náš stát na zdravé zásady hospodářské politiky, jejímž základem bude soukromé podnikání středních a lidových vrstev, které musí býti ve své existenci chráněny před rozdrcením ať už mocí velkokapitalistickou, nebo na druhé straně zřízeními, u nichž se dosud ukázalo, že stejně těžce postihují kruhy samostatně podnikající. Silný střední stav zemědělský a živnostenský je a zůstane páteří hospodářské existence Československé republiky a podle jeho potřeb se bude muset řídit hospodářská politika, aby stejně tak zajistila také dělnictvu slušnou existenci. (Výkřiky posl. Kopřivy.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): Proto hospodářská politika našeho státu - a o to budeme usilovat - musí býti vedena těmito směrnicemi, aby se nám umožnila existence. (Posl. Široký: Proti kartelům?) Ano, i proti kartelům, to se rozumí. (Posl. Gajda: Kdo hlasoval pro kartely?) My jsme pro ně nehlasovali. (Posl. Kopřiva: Byli jste ve vládní koalici!) Já vám také řeknu, jak chceme proti nim postupovat. (Výkřiky.) Dovolte, já si nedám rozkazovat, co a jak budu mluvit, abyste mne vydávali diktátu, co mám mluvit. Na to jsem dost starým řečníkem, abych si dovedl sestavit řeč tak, aby byla logicky vázaná. Tak mě nechte!

To znamená, že musíme nalézt takovou hospodářskou cestu, která by to, co jsem pronesl, umožnila. Veřejná břemena, která jsou největší složkou naší cenové politiky, musí býti úměrná poplatnosti občanstva a musí býti tak vyměřována a vymáhána, aby mu umožnila vydělávat a tedy i zaplatit veřejné dávky. Nebude trvale možné, abychom spotřebovali 40 % národního důchodu na veřejné a sociální účely. Ještě dnes při maximální výši národního důchodu 50 miliard tvoří tyto dávky téměř 20 miliard. Budou se tedy muset tyto dávky usměrnit, abychom to skutečně mohli udržet, to znamená: musí se zrevidovat konečně velmi nákladný a těžkopádný byrokratický aparát a bude se muset hledět zajistit rentabilita nejenom dělnické a úřednické práce, nýbrž také práce zemědělské, živnostenské a obchodnické. Když hledáte nové směrnice hospodářské politiky a zavádíte politiku t. zv. usměrněného hospodářství, uvědomte si, pánové a dámy, že se vracíte do dob, kterým říkáte doby cechu. My to, co vy dnes hlásáte jako velikánský pokrok hospodářský, uplatňujeme jako politická strana už téměř 30 let a vy nám za to říkáte, že jsme cechaři. A co dnes děláte, vy moderní národohospodáři, hospodářští a sociální teoretikové a praktikové? Chcete usměrnit hospodářský život tak, aby přestal přebytek výrobků a abyste zajistili slušnou mzdu člověku, který je na výrobě a obchodu zúčastněn. Zákony, kartely, syndikáty, monopoly atd., to je usměrnění výroby a obchodu. Toto usměrnění prováděly cechy živnostenské a řemeslnické. Kdo se stal členem cechu ve středověku, měl zajištěnu existenci, poněvadž cech reguloval výrobu, reguloval mzdu, pracovní dobu, konkurenční a jiné potřeby a otázky, takže každý se musil podříditi usnesením a rozhodnutím cechu. A dnes to děláte v zemědělství, v sociální politice kolektivními smlouvami, v průmyslu kartely, syndikáty atd. Děláte to monopoly a říkáte tomu najednou, že je to jediná cesta, abychom se dostali z hospodářské krise. (Posl. Mikuláš: Komu to račte adresovat?) Vám všem, kteří odpovídáte za vládní politiku, poněvadž za vládní politiku jste odpovědni, dámy a pánové, všichni, kteří sedíte na vládních lavicích. (Hlasy: Vy také!) Přijde na to, jaké jsou naše snahy a jaká je naše síla, abychom je uplatnili v koalici. (Posl. Gajda: Pak to nemáte dělat!) My se nechceme toho zbaviti, abychom byli jenom přívěskem, který bude jen platit a držet..., jak se lidově říká. My chceme spolupracovati a v této spolupráci jsme nuceni na př. k opatřením, jak jsem řekl v úvodu, kde nemůžeme na 100 % své zásady prosaditi. My na př. nejsme pro monopoly a jsme nuceni pro monopol se vysloviti, chceme-li zůstati v koalici, poněvadž koalice nedělá jen monopol, nýbrž řeší také všechny ostatní věci, které se nás stejně týkají a které životně zasahují do naší existence. A chceme-li býti zúčastněni na vytváření toho, co je pro nás příznivé, musíme spolknouti i jiné věci, které jsou pro nás nepříznivé. (Výkřiky.) Bez koalice se tento stát, pokud bude demokratický, neobejde, pro koalici musí býti porozumění, musí zde býti společná práce a společné vycházení si vstříc, aby se našla společná cesta.

Kartely, dámy a pánové! Jak chcete vyříditi tu věc, aby v průmyslové výrobě nebyly takové poměry, které nutí průmyslovou výrobu následkem naprosto nezřízené a neregulované výroby a distribuce, aby nám zničila řadu průmyslových podniků a zejména podniky hospodářsky slabší? Velké podniky by pohltily přirozeně malé, mamutí podniky by spolkly všechny ostatní podniky menší. Tedy jakási závora, aby se tak nestalo, je v zájmu národohospodářské spravedlnosti a demokracie nutná. Ovšem kartely nemají dělat, co dělají dnes, kdy jediným jejich úkolem snad je zvyšovat ceny. Na to musí dokročit vláda, a my výrobci a obchodníci žádáme, abychom měli přímý vliv v kartelech a mohli tak znemožňovati nezdravou a neodpovědnou politiku cenovou, neboť my musíme výrobky z kartelů kupovat a dodávat konsumentům a pak to odium předražování odnášíme my. (Posl. Kopřiva: Novelisace zákona o kartelech leží v ministerstvu obchodu!) Mohu konstatovat, že ministerstvo obchodu usiluje o zdravou nápravu kartelové politiky ve směru, který jsem naznačil. Nepodaří-li se mu to vždy na 100 %, není to jeho věcí, ačkoliv o to usiluje, ale věcí celé koalice, a proto také o tom mluvím před celou koalicí a před celým parlamentem.

Jsme, byli jsme a budeme pro to, aby se zemědělcům umožnil slušný život a slušná rentabilita podnikání, poněvadž jsme přesvědčeni, že v zemědělství je základ hospodářského života. Bude-li se dařit zemědělci slušně, bude se dařit slušně i živnostníku a obchodníku, poněvadž odtamtud pochází prapůvod hospodářské existence. Ovšem musíme připomenouti, že cesty a opatření vedoucí k zajištění rentability zemědělského podnikání nesmějí se vybíjet v takových organisacích a způsobech, které by ztěžovaly nebo znemožňovaly existenci živnostnictva a obchodnictva, této stejně důležité složky hospodářsko-podnikatelské. Musí se nalézti cesty, aby při regulaci cen zemědělských byl také umožněn slušný hospodářský život živnostníkům a obchodníkům.

Právě tak nazíráme na otázky dělnictva. Naším ideálem nejsou - a to řekl již kol. Ostrý - nízké a mizerné mzdy, za něž dělník a úředník si nemůže koupit, čeho potřebuje pro svou rodinu. Platy a mzdy musejí býti úměrné drahotním poměrům, aby byla umožněna koupěschopnost zaměstnanectva, aby živnostnictvo a obchodnictvo mohlo vydělávat a platit řádně dávky na udržení státního aparátu.