Pevné ceny pro zemědělské produkty tvoří základ pro úpravu cen obilí. Cena obilí byla upravena obilním monopolem. Pro německé zemědělství má určení pevných cen dobytka a minimálních cen pro mlékárenské produkty veliký význam. Nechci se dnes již podrobněji zabývati poměry na trhu mlékárenských produktů, má řečnická lhůta k tomu nestačí. Nechci také jenom kritisovati, ale přijíti také s návrhy, jak se může zavésti dobytčí monopol a jak se může zavésti pořádek na trhu mlékárenských produktů. Především potřebujeme úpravy rozpětí mezi obchodní cenou dobytka a masa. Potřebujeme však také snížení jatečných poplatků, snížení daní a dávek, jež se musí platiti v souvislosti s porážením dobytka. Za žádných okolností nesmí v případě zřízení dobytčího monopolu nastati omezení přímého styku mezi řezníkem a výrobcem. Jak se má nyní zavésti pořádek na trhu mlékárenských výrobků? Především žádám jménem tisíců německých výrobců mléka a výrobců mlékárenských produktů, jménem mnoha mlékáren, koncesionování obchodu s mlékem. Neoprávněným musí býti odňat obchod s mlékem. Dále žádám určení meziobchodního rozpětí. Pokleslá kupní síla spotřebitele, vysoké výrobní náklady činí nutným, aby meziobchodní rozpětí u trhu mléka a másla bylo na nejnutnější míru omezeno. Nouze doby činí však také potřebným, aby byl obchod mezi výrobcem a spotřebitelem co nejvíce zkrácen. Jest příkazem doby snížiti minimální obsah tuku, jenž byl ustanoven v §u 7 mléčného nařízení čís. 75, z 3.6 % na 3.2 % pro mlékárny, dále starý požadavek osvoboditi mlékárny od daně z obratu, neboť tato daň z obratu se rovná dvojitému zdanění, jakož i přísné stíhání falšovatelů mléka a másla, snížení nynější výroby margarinu a snížení cen krmiv. Naše zemědělství venku v horách nechápe, že jsou ještě nyní zástupcové lidu, kteří žádají při každé příležitosti zvýšení margarinového kontingentu; naše horské zemědělství, jež musí prodávati dnes 1 kg másla levněji než kolik stojí 1 kg mazadla na boty, nemůže prodávati dráže, než kolik stojí 1 kg margarinu, kroutí hlavou nad tím, že musel býti v těchto dobách opět zvýšen kontingent margarinu a že se během půl roku bude moci chovati o 250 tisíc krav v zemědělství méně pro nemírnou výrobu margarinu. Nemáme se příti o to, že nouze doby tohoto zvýšení vyžaduje. Tvrdíme však, že lépe situované vrstvy, jež mají příjem přes 30.000 Kč, mohou se ve prospěch chudších obyvatelů zříci spotřeby margarinu a pak vystačí také roční kontingent 6.000 vagonů a my nepotřebujeme vyráběti 8.000 vagonů. Zde by bylo nutné, aby smysl pro veškerenstvo nasel výrazu, nemá-li zahynouti chudý horský sedlák. S nezemědělské strany se však stala častokrát chyba, že se zapomíná, co znamenají sedláci pro národ. Nechci mnoho mluviti, ale my, kteří jsme sami vzešli z tohoto stavu, cítíme se vázáni k hroudě a neopustíme svá pole, i kdyby již neuživilo rodinu. Co však činí druhý? Zavře bránu, nevykazuje-li již početní úvaha žádný zisk a žádný profit.

Boj sedláků, jak jsme ho s německé strany také v tomto státě vedli pro udržení selství, jest bojem lidu. Zhroucené venkovské obyvatelstvo je národnostně nespolehlivé. Kráčí-li sedlák za pluhem, vzdělává-li svou hroudu, udržuje-li svou hroudu národu, tvoří více národní práce než ti, kdož myslí, že musí zdůrazňovati své němectví při každé příležitosti. Poukazuje na řeči našeho pana presidenta státu ve Znojmě a Liberci a se zřetelem k zmužilým slovům našeho předsedy vlády dr. Hodži má Svaz zemědělců pouze jedinou odpověď: Český národ se musí postaviti na půdu státních nutností a první státní nutností je a zůstane zrovnoprávnění všech národností v tomto státě bydlících. Nechceme jako sudetští Němci nic více než svou kulturní svobodu, právo na svou mateřštinu, na půdu a pracovní místo, nechceme býti odcizeni vlasti, jejíž ornou půdu skrápěl pot německého sedláka, jejíž města chovají německé kulturní památky a jejíž hospodářství je posilněné německou pílí. Jest věčným zákonem, že národy nemohou trvale žíti v nepokoji, má-li kvésti blahobyt národů a státu.

Řešení sudetskoněmecké otázky, na něž klademe jako sudetskoněmečtí sedláci velkou váhu, neznamená nic jiného než vykonání politického testamentu velikého státníka Antonína Švehly. V národnostním boji vidíme národní neštěstí. Chceme mír ve vsi, chceme mír v národě, chceme mír ve státě, chceme však také mír v Evropě. Ať sebe více řinčí šavle v pochvách, ať je také nevděčným úkolem v takových časech napomínati k rozvaze a dovolávati se svědomí světa, přece máme odvahu prohlásiti: lidé chtějí a potřebují mír.

Již loni jsem užil při rozpravě o státním rozpočtu slov: "Budeme podporovati každou zahraniční politiku, jež se snaží o přátelské vztahy ke všem sousedním státům, jež sleduje politický a hospodářský mír." Řekl jsem tehdy dále: "Přejeme si, aby se vyvinul z korektního poměru k Německu v zájmu ozdravení československého hospodářství a evropského míru poměr co možná přátelský." To, co řekl Gustav Hacker ve Forstbadu, co mluvil v Podbořanech, je myšlenkovým majetkem selského lidu, organisovaného ve Svazu zemědělců. Svaz zemědělců jednal dosud podle zásady: jsme všichni lidé, kteří jsou oduševněni jedinou vůlí žití a nikdo si nesmí přáti zkázy druhého. Jako Svaz zemědělců omezovali jsme se doposud na obranu proti útokům. Přece utvářely nenávist a pomluva naši cestu mnohem tížeji a příkřeji, co zřetelně dokázala řeč předsedy klubu sudetskoněmecké strany posl. Kundta. Úzká cesta snesitelného žití vedle sebe byla znovu bez našeho zavinění zasypána, což musí sudetskoněmecká veřejnost vzíti na vědomí. (Výkřiky posl. Kundta.) Pane předsedo klubu, zcela rozhodně odmítám nekvalifikované podezírání a útoky proti našemu předsedovi strany Gustavu Hackerovi, jak jste je zde přednesl a jež nejsou hodny akademika. V této souvislosti jste pronesl také jméno dr. Hetze a nyní se vás chci s novinářským článkem v rukou otázati, kdo jednal mužněji, zda Gustav Hacker, který zamítl poslanecký mandát, nebo dr. Robert Hetz, který nedostal poslanecký mandát a ukázal Svazu zemědělců záda? Dr. Hetz psal jako kandidát Svazu zemědělců v dubnu 1935 na adresu tehdejší sudetskoněmecké vlastenecké fronty (čte): "Müller a Hetz učinili krok, jejž neučinil Hacker. Tu sprásknou ostatní s radostí ruce - konečně - a tisk se vrhne na toto sousto a nasytí se. Řečníci na shromážděních mají co dělati. My však víme, že jsme nikdy na to nemysleli, abychom se rozešli. Jenom ten, kdo nesmýšlí dobře s dalšími dějinami sudetských Němců, může si přáti, aby se naše hnutí selského lidu rozpadlo. Vytrváme dále ve Svazu zemědělců", píše dr. Hetz.

To psal jako kandidát na poslance Svazu zemědělců, a za osm týdnů se odvrátil od Svazu zemědělců. Stejně musím odmítnouti, pane předsedo klubu, snížení osoby pana ministra Spiny, vyjádřené slovy "odstavený politik". Nechci se dále pouštěti do otázek o vztazích mezi panem Kundtem a ministrem Spinou v minulosti, chci zde říci jen jedno: Zdálo se mi pouze, jakoby šlo při řeči posl. Kundta o porušení důvěry, jelikož se zmohl na smutnou odvahu, aby jako bývalý úředník německého politického úřadu práce, učinil vnitřní porady předmětem jednání ve sněmovně. V lednu 1934 se volalo na Hackera: "Hosana!", v roce 1936 se křičí: "Ukřižujte ho!" Vyvržený z lidového společenství pro své přímé přiznání k usedlému venkovskému lidu jako nositeli národnosti.

Povznesen nad všechny politické a denní spory považuje Svaz zemědělců za svůj historický úkol: Bojovati na půdě našeho státu za práva a životní místo německého lidu a německého zemědělství. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kundt. Dávám mu slovo.

Posl. Kundt (německy): Slavná sněmovno!

Nepovažuji za nutno, abych se zabýval nedávnými obviněními předcházejícího řečníka. Považuji mnohem spíše za čest, abych jako předseda klubu přednesl sněmovně prohlášení našeho klubu (čte): Parlamentní klub sudetskoněmecké strany by nechtěl dopustiti, aby rozprava o státním rozpočtu skončila, aniž bylo konstatováno, že proti dřívějším rokům byl národnostní problém a s ním úzce souvisící hospodářské a sociální poměry v území, osídleném sudetskými Němci, hlavním bodem veřejné diskuse. Vidíme v tom úspěch svých věcných a poctivých snah, jež - přese všechen odpor a zaujatost uvnitř a vně této sněmovny - směřovaly a budou směřovati vždy k tomu, aby přivedly obsáhlé řešení na základě skutečné, i ústavou zaručené, rovnoprávnosti národnostní v zájmu státu a sudetských Němců. Neboť nemůžeme spatřovati žádné takové řešení národnostní otázky v prosté účasti německých stran na vládě, jakož i v dosavadních ještě nesplněných slibech a v drobných částečných řešeních, která ještě nebyla ani jednou konkretně slíbena. Považujeme proto společný postup s ostatními německými členy československého parlamentu tak dlouho za bezúčelný, dokud tito, jakož i jejich stranické a tiskové orgány budou přispívati k tomu, aby byla mezi nositeli odpovědnosti za vnitrostátní systém a zastupováním převážné většiny sudetských Němců postavena umělá zeď, k čemuž můžeme přihlížeti jen jako k malicherné, odsouzení hodné stranické politice, za kterou náš národ nebude již déle odpovídati. Nemůžeme se bohužel zdržeti, abychom také české straně nevytkli stranickou politiku, dokud se tato dívá na dohodu mezi národnostmi jako na poskytování přednosti jednotlivým německým stranám. Konec konců, mezi námi a třemi německými stranami nemůže též ještě jíti o základ jednání, jenž má býti brán vážně, když stále ještě zesilují spoluodpovědností za nynější vnitrostátní systém ve veřejnosti dojem, jakoby sudetští Němci byli ve všech svých zásadních právních požadavcích uspokojeni. Včerejší řeč ministra Nečase a tím způsobené výklady posuzujeme v této souvislosti jako typický příklad pro nutnost přímé rozpravy. Jak zde již bylo prohlášeno, zaujmeme k tomu v senátě obšírné stanovisko. Co nejostřeji se však musí klub sudetskoněmecké strany ohraditi proti výčitkám, jež byly činěny v rozpravě o státním rozpočtu především se strany komunistických řečníků, kteří sudetské Němce a sudetskoněmeckou stranu podezřívali z přípravy ozbrojeného povstání. Hra komunistické strany jest pro každého vážného člověka příliš průhledná, než aby pro takovou pomluvu mírumilovných sudetských Němců se ztrácela ještě nějaká další slova. Litujeme, že ani tentokrát nemůžeme pro státní rozpočet hlasovati, poněvadž v národnostně-právním ohledu nevykazuje proti dřívějším státním rozpočtům žádného podstatného zlepšení. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám dále slovo p. poslanci dr. Sokolovi.

Posl. dr. Sokol: Slávna snemovňa!

Pri prejednávaní štátneho rozpočtu v rozpočtovom výbore posl. snemovne pán posl. Remeš z poverenia parlamentnej úspornej a kontrolnej komisie zaoberal sa s otázkou štátnej rafinerie v Dubovej a v tejto súvislosti aj s otázkou štátnej železiarne a oceliarne v Podbrezovej. Nech mi je preto dovolené, aby som v tejto veci prečítal v mene a zastúpenia klubu poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany toto vyhlásenie (čte):

Klub poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany na svojej porade v Prahe dňa 2. decembra 1936 zaoberal sa so stanoviskom parlamentnej úspornej a kontrolnej komisie vo veci státnej rafinerie v Dubovej a štátnej železiarne a oceliarne v Podbrezovej a usniesol sa jednohlasne na tomto vyhlásení:

"Horehronie patrí medzi najchudobnejšie kraje Slovenska. Obyvatelstvo tohoto kraja už pred štátnym prevratom pociťovalo biedu vo väčšej miere, ako ostatné hornaté kraje Slovenska. Stav tento po štátnom prevrate sa zhoršil ešte viac, lebo mnohé továrne na tomto kraji úplne zanikly a tie, čo tam ešte ostaly, pracujú len obmedzene. Následok tejto smutnej skutočnosti bol ten, že slovenský ľud Horehronia vysťahoval sa vo veľkom počte do zahraničia a tí, ktorí ostali doma, žijú až na malé výnimky vo veľkej biede.

Keď kompetentní činitelia tohto roku rozhodli, že na Horehroní majú sa budovať nové továrne, ktoré majú zaistiť ľudu tohoto chudobného kraja prácu, celá slovenská verejnosť prijala túto zprávu so zadosťučinením a poslanci štátotvorných politických strán z volebného kraja banskobystrického svojím spoločným zakročením prispeli vo veľkej miere k tomu, že sa dnes na Horehroní budujú nové továrne.

Dnes, keď sa otázka štátnej rafinerie v Dubovej a v tejto súvislosti aj otázka štátnej železiarne a oceliarne v Podbrezovej z podnetu parlametnej úspornej a kontrolnej komisie stala znova predmetom verejnej diskusie, klub poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany cíti povinnosť, aby sa ozval, aby odmietol všetky neopodstatnené útoky namierené proti týmto podnikom a aby verejne a s tohoto miesta vyslovil svoje úprimné poďakovanie ako pánu ministrovi ver. prác inž. Dostálkovi, tak aj pánu generálnemu riaditeľovi inž. Stauchovi, že sa pričinili o to, aby sa štátna rafineria stavala v Dubovej na Slovensku. (Tak je!) Sme pevne presvedčení, že keby sa parlamentná úsporná a kontrolná komisia bola náležite informovala o účelnosti a rentabilite štátnej rafinerie v Dubovej, nebola by prišla k takému záveru, aký z jej poverenia tlmočil pán posl. Remeš v rozpočtovom výbore. Bolo by preto veľmi žiaducné, aby páni členovia parlamentnej úspornej a kontrolnej komisie navštívili Horehronie a presvedčili sa na mieste o veľkej biede ľudu tohoto kraja. Takto uznali by aj sami, že stavba štátnej rafinerie v Dubovej tak z dôvodov sociálnych ako i štátne-politických je úplne opodstatnená. Štátna rafineria v Dubovej ako podnik rentabilný prispeje značne aj k zmenšeniu deficitu štátnej železiarne a oceliarne v Podbrezovej, takže proti rozhodnutiu kompetentných činiteľov nemožno mať vážnych a vecných námietok ani po stránke finančnej." (Tak je!)

Slávna snemovňa! A konečne nech je mi dovolené ešte niekoľko slov. Súhlasíme, aby parlament vykonával právo kontroly, ale sme za to, aby sa to rovnako robilo u všetkých rezortov (Správne!), nielen v rezorte ministerstva ver. prác a vtedy, keď ide o budovanie nových tovární práve na Slovensku. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Konštatujem, že o budovaní štátnej rafinerie v Dubovej informovaný bol parlament ešte minulého roku v technicko-dopravnom výbore, že k budovaniu štátnej rafinerie v Dubovej dali súhlas viacerí členovia vlády, že sa to robilo priamo na príkaz ministerstva nár. obrany, že rentabilitu štátnej rafinerie v Dubovej preskúmalo ministerstvo financií a že dal k tomu súhlas aj Najvyšší účtovný a kontrolný úrad.

Z týchto príčin odmietam všetky útoky namierené jednak proti ministerstvu ver. prác, jednak proti budovaniu nových tovární na Slovensku. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Mlčoch.

Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno!

Přihlásil jsem se ke slovu až ku konci debaty o rozpočtu, abych mohl vykonávat také svou povinnost ve sněmovně jako místopředseda. Jednací řád totiž nepřipouští, aby se ten, kdo předsedal, více zúčastnil debaty. Učinili proto jménem našeho klubu již 2 řečníci prohlášení, a to kol. Ostrý a Michálek. Chci tyto jejich vývody doplnit a zaujmout stanovisko k důležitým aktuálním, celostátním, hospodářským i politickým otázkám.

Naše republika je demokratická, to znamená, že lid sám si vládne podle svého, ustanoviv k tomu jako zákonodárce zvolené poslance a senátory, z nichž se také tvoří vláda Československé republiky, která především je odpovědna parlamentu za svou činnost. Vláda je tedy výronem parlamentu a politických stran, které ji tvoří. Jsme jednou ze stran, které tvořily tuto vládu a vládní koalici, přejímáme za ni plnou odpovědnost a neutíkáme od ní ani tehdy, když to není zrovna populární. Konáme loyálně svou povinnost koaliční a vnášíme co nejméně rozporů do mnohdy těžkých jednání koaličních, jsouce si vědomi, že výsledkem vládní činnosti musí být dohoda všech vládních stran a že žádná strana nemůže na 100 % uplatňovat své stranické zájmy, nýbrž že výslednicí může být jen střední cesta.

Předpokladem loyální spolupráce vládní je ovšem rovnoprávnost a rovnocennost všech koaličních složek. Bohužel však v praksi tomu v této koalici tak není, zejména pokud se týče živnostenské strany středostavovské. Ze 16 ministrů, kteří tvoří tuto vládu, připadá na jednotlivé poslanecké kluby, na 12, 11, dokonce i 5 členů jeden člen vlády. U strany živnostenské bohužel tomu tak není. Na 17 poslanců připadl jeden zástupce ve vládě, který zastupuje a mluví jménem 450 tisíc voličů jako žádný jiný člen vlády. V tom směru konstatuji, že jsme zkráceni a že by bylo spravedlivé, aby také vůči naší straně bylo jednáno po právu a rovnoprávnosti.

Strana živn.-středostavovská přes to, že přejímá a nese plnou vládní odpovědnost, není dosud zastoupena v mnohých veřejných institucích, kde jsou všechny ostatní vládní, ba dokonce i oposiční strany zastoupeny. Je tomu tak zejména v četných zemských institucích, ústavech a podnicích v zemi České a Moravskoslezské a je na čase, aby konečně po 13/4 roku našeho spolupůsobení v této vládě bylo také po této stránce jednáno po právu. Konstatuji s uspokojením, že pan předseda vlády, s nímž jsem o této věci jako předseda poslaneckého klubu jednal, prohlásil, že tento nárok plně uznává a že se přičiní, aby v nejbližší době mu byl dán průchod.

O naší straně živn.-středostavovské můžeme prohlásiti, zejména od té doby, kdy převzala plnou odpovědnost za provádění obchodní, živnostenské a průmyslové politiky ve státě, poněvadž jejímu exponentu byl svěřen resort ministerstva obchodu, živností a průmyslu, že representuje nejenom 450 tisíc voličů, nýbrž že za ní dnes stojí velká většina příslušníků stavu středního, který je representován obchodnictvem a živnostnictvem a z části též menším průmyslem. Tedy mluvíme a jednáme za složku ve státě, která má nepopiratelně mimořádný a veliký, zejména hospodářský význam, poněvadž je páteří a základnou našeho hospodářského života, pokud spočívá na zásadách soukromopodnikatelských. Tato koalice podle prohlášení všech odpovědných činitelů považuje se opravdu za mluvčí a sjednocení všech státotvorných demokratických živlů a směrů, a proto je tak pevná, proto je nutná, proto je opravdu výslednicí hospodářských, sociálních, kulturních i politických směrů, vedoucích v Československé republice.

Je však zajímavo, že i někteří činitelé z velkých politických stran dosud si neuvědomili, že tato koalice je proto tak pevná, že soustřeďuje ve svém středu opravdu vedoucí složky Československé republiky, totiž zemědělce. dělnictvo a střední stav, representovaný zejména živnostnictvem a obchodnictvem a demokratickou částí katolického směru. Tak nám to koncipoval nedávno pan předseda vlády a prohlásil. že tato koalice - přes mnohé vnitřní těžkosti v některých parciálních věcech své činnosti - je a zůstane pevná proto, poněvadž není snad pouhým konjunkturálním zjevem, nýbrž živelnou nutností přímo existence tohoto státu. Zatím jsme však slyšeli s těchto míst mluvčího, dokonce předsedu druhé velké strany koaliční, p. kol. Hampla, který pana předsedu vlády v této věci korigoval a prohlásil, že tato koalice nespočívá na uvedených čtyrech základních směrech československých, nýbrž že máme trojnožní stoličku koaliční, jejímiž sloupy jsou dělníci, sedláci a katolíci. Živnostníci jsou z tohoto vyloučeni.

Lituji, že na tak význačnou koaliční složku a dokonce československého státu bylo v tomto vyjádření zapomenuto, protestuji proti tomuto způsobu taxování naší strany v koalici (Hlasy: To byla nešetrnost!), a připomínám opětovně, že my representujeme dnes obrovskou většinou stavu, který tuto republiku, zejména po stránce hospodářské nepopiratelně co nejvíce podpírá, že jsme mluvčím politickým stavu, který právě svým základem hospodářským i svým smýšlením politickým je nejpevnější oporou opravdové a poctivé demokracie v tomto státě (Výborně! - Potlesk.), poněvadž střední stav už sám svou existencí dává nejspolehlivější demokratický základ našemu státu. Nebýti silného středního stavu zemědělského, živnostenského, obchodního, opírajícího se o své vlivné politické strany, pánové, těžko byste drželi demokratické principy republiky naší a těžko byste prováděli demokracii, kdybyste ji vykupovali s těmi, kteří vás ženou do diktatury (Potlesk.), do levé diktatury, kteří usilují o t. zv. lidovou frontu, o níž... (Posl. Pik: Pane kolego, nás tam nezaženou!) Dobře, tak to je velké plus! A tak nás, prosím, z této demokratické práce nevytlačujte, poněvadž vy sami ji neudržíte, a sami nejste tak početní, pánové z levého bloku vládního, abyste sami udrželi princip demokracie v Československu, dokonce kdybyste měli ze spolupráce vytlačovat ty, kteří jsou opravdu páteří demokracie, totiž střední vrstvy. (Posl. Pik: Pane kolego, špatně vykládáte výrok Hamplův! Hampl jistě tuto myšlenku nemá, on myslel, že tu je koaliční sounáležitost agrární strany se živnostenskou!)