Dále je málo personálu. Pan kol. Němec si neuvědomil, když vypočítával cifry nedostatku mladých lidí - on to snad dokonce chtěl podškrtnouti jako zásluhu - že to je hřích, protože za 3 roky se můžeme ocitnouti tak daleko, že nebudeme mít žádného dorostu a že nám podle vagonů, které jsou posunovány, budou běhati staří, odpusťte to slovo, dědkové, kteří budou moci jenom padati pod vagony, ale službu nebudou moci vykonávati. (Hlasy: To měl právě na mysli kol. Němec!) Pak to schvaluji!

Nedostatek sil se nahrazuje silami nekvalifikovanými. Podívejme se jen na takové Neratovice, to je typické pro takový systém. Myslím, že milion Kč bude málo na ty škody, které tento Sparsystem napůsobil. Nebo v případě Čelákovic ten divoký vagon, jejž pustil nekvalifikovaný posunovač a nezabrzdil, poněvadž si neuvědomil, že nádraží má sklon. Vagon jel vesele k Labi. Představte si, že ta srážka s vlakem by se byla stala o nějaký zlomek vteřiny dříve, že by vlak býval přijel dříve a srážka nastala na mostě, jaké by byly nedozírné důsledky. Co z takového přetíženého personálu, částečně nekvalifikovaného, je za škodu, vidíme dále na Letovicích. Podíval jsem se tam. Viděl jsem zlomenou lokomotivu a vyčesaný spací vagon. Myslím, že 10 mil. Kč škody bude málo. To dobré jméno, to naše české "safety first" - bude patrně jenom v presidiálkách.

Galanta, jak by smet. Zde jsme měli posunování nákladního vlaku - v Čelákovicích divoký vagon, v Letovicích srážka rychlíku s nákladním vlakem a zde se zase srazil vlak pracovní.

Je viděti, že následky tohoto pochybného systému skutečně už působí v celé rozloze státu, v celé soustavě železniční, od rychlíku až po posunovaný nákladní vagon. Personál je přetížen způsobem, pro nějž mi skutečně schází výraz.

Doporučoval bych pánům kolegům ze soc. demokracie, aby si tak prohlédli tu práci vlakvedoucích. Jsou to plachty na plachty, statistiky na statistiky, statistika kilometrů, statistika osob, a ten vlakvedoucí se s tou svou hlavní funkcí, t. j. dozorem na jízdu vlaku, na výjezdy a vjezdy do nádraží, stává úplně ilusorní. A nač to je? Jediný praktický důsledek je ten, že máme zase několik nových míst pro lidi v ředitelstvech a v ministerstvu, prostě se vyrábí práce pro nové sekce, kterých snad ani není potřebí. Statistiku osob a kilometrů si zjistíme snadno, poněvadž každé nádraží musí každý den večer kontrolovat, kolik lístků a kam prodalo; kolik personálu při té garnituře jede, to vím tak jako tak, a nanejvýš potřebuji jen vzít telefon a zeptat se výchozí stanice. Není potřebí tisknout nákladné formuláře, ani nové složité instrukce, nákladné to brožury. Mimochodem řečeno, tiskne to firma Němec. Tam se vykládají abstraktní pojmy @a la "úsek A, úsek B, úsek C, úsek D", že ten člověk z toho musí být, promiňte, nakonec jelen. (Výkřiky posl. Srby.) Pane kolego, tiskne to tiskárna Němec, já jsem si to prohlédl.

Centralisace, která u nás je, je úžasně nezdravá. Dnes, když přednosta bude chtít koště na zametení magacínu, bude musit pomalu podat žádost k ministerstvu. Touto cestou dojdeme tam, že celé ministerstvo resp. celá soustava železnic vyroste v organismus, který má hypertrofickou hlavu, ale vysláblé tělo a tenký krček, které tu hlavu nepostačí unést.

I po sociální stránce se dá železnicím velmi mnoho vytýkat. Každý z vás, pánové, jel motorovým rychlíkem, modrým šípem nebo něčím takovým. Rychlík řídí, jak známo, strojvůdce, který má k ruce topiče, který také z druhého okna dává pozor na trať. Při velkých rychlících má ještě druhého topiče. Ale v motorovém rychlovlaku je řidič sám a až do křečí musí držet t. zv. "mrtvého muže", t. j. zajišťovací páku, kdyby omdlel, aby se vlak nevyšinul. A co jsme viděli na Slovensku? Že ten člověk omdlel, ale vlak se nezastavil, nýbrž skutečně se naboural do nádraží, výhybek a do všeho. Je vidět, že takovéto zajištění je velmi problematické. Tito lidé, kteří řídí řítící se motorový rychlík, to jsou prozatímní zaměstnanci; ten člověk za 24 Kč denně musí živit sebe i svou rodinu a nakonec jede sta a sta km trati a má s sebou bandasku ubohé kávy a kus chleba k ní. Jaké nervy bude mít člověk takto živený a jak dopadne řízení, nehledě ani na pekelný hluk, který on v tom kovovém bubnu před motorem zažívá? Tu by bylo velmi mnoho k napravování.

Dříve, když mladý člověk, maturant, nastupoval ke dráze, pustili ho k telegrafu, k provozu i do kanceláře a inspekce jezdila a takový inspektor se zeptal: "Herr Kollege, was halten Sie von ihm?" "K čemu se ten člověk hodí?" Přednosta si ho okoukal a řekl: Ten má vlohu pro to a pro to. Dnes takového člověka, i kdyby měl nervy jako hedvábná vlákna, vrazí do provozu a jeho nejslavnějším činem bude několik bouraček, pokud jeho klidnější kolegové to nenapraví. V personální politice celých železnic - a to mi pan kol. Němec promine, to vynechal - je mnoho a mnoho nezdravého. Politika legitimací zamořila náš život velice, ale jak jej zamořily u železnic rudé legitimace, to už nelze vůbec vypsat. Takový soc. demokratický tajemník v sídle ředitelství železnic ví o přijetí nových lidí dříve, než o tom ví personální referent dotčeného ředitelství. Pánové, to je do nebe volající skandál. Má-li takto věc vypadat, pak zrovna raději železnice pronajmout komukoliv a ten aspoň bude vybírat nové lidi podle kvalifikace.

Nejen to, ale snad by i ministerstvo nár. obrany v zájmu bezpečnosti státu mohlo se podívati na př. na personální politiku ve věci jmenování rozhodujících a důležitých úředníků, na př. na důležitých křižovatkových místech. Vesele se přeskakují kvalifikovaní, a v řadě případů rozhodla legitimace. Že by snad tu spolu mluvily zkušenosti drahého experta, kterého jsme dostali z Vídně, pana Bauera, který udělal zkušenosti při tom jeho soc. demokratickém puči, prohraném proto, že neměli v rukou Oesterreichische Bundesbahnen? A proto že by se zaváděla politika tohoto druhu?

Není nutným předpokladem, že by naše železnice musily býti vysoce výdělečným podnikem, ale také není naprosto žádného důvodu, aby se říkalo, že železnice nesmějí vydělávat. Ekonomicky vésti podnik bez politického zabarvení a v zájmu státu! Železnice jsou důležitou součástkou nejenom mírového života, nýbrž i vysoce důležitou složkou obrany státu v případě války.

Proto výslovně varuji a očekávám, že ostatní politické strany konečně jednou zaujmou nekompromisní stanovisko k tomuto legitimačnímu systému a že snad přece bude lze dosíci toho, aby železnice šly vstříc ozdravení. Snad to nebude dvakrát "vychované", ale jsem přesvědčen, že soc. demokraté by se zasloužili o stát, kdyby se konečně vzdali ministerstva železnic. (Výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. R. Böhm.

Posl. R. Böhm (německy): Slavná sněmovno!

Než se pustím do vlastních vývodů, chtěl bych předeslati jednu poznámku. Moji kolegové z klubu nemají dnes příležitost účastniti se této rozpravy, jsou venku zaměstnáni přípravami k volbám do obcí. Nehledě k tomu považoval jsem za nutné, abych zaujal stanovisko v mezích rozpravy o státním rozpočtu k několika politickým a hospodářským otázkám a abych odmítl také několik nekvalifikovaných útoků, které se zde v této sněmovně vedly. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Politické hnutí působí jen tehdy trvale, je-li vedeno velkou, dobrou myšlenkou a především jasným poznáním cíle. Jasným cílem Svazu zemědělců je udržeti národní jednotu posílením zemědělského lidu. Proto mohl býti dne 19. května 1935 Svaz zemědělců sice poražen, ale nikoliv zničen. Těch 150.000, kteří v tom čase nepozvedli rukou, jsou naší ocelově tvrdou základní četou, jsou zákopníky a průkopníky. Jsou těmi věrnými vesnice, kteří zachrání selský stav ze sutin a valounů. Nejsou to komparsové, tedy mlčící lidé, kteří nemají ideálu, nejsou to také lidé se subvencemi, jak řekl v této sněmovně pan posl. Kundt, předseda klubu sudetskoněmecké strany.

My ze Svazu zemědělců jsme uznali mnohem dříve než všichni ostatní, že nemáme ve svém státě té moci, abychom násilím měnili poměry. Pan předseda klubu dr. Luschka zcela zřetelně líčil ve svých vývodech, jak se zástupci sudetských Němců obrátili na Společnost národů, jak zapřísahali presidenta státu, jako přešli z oposice do obstrukce, jak konali venku protestní shromáždění, ale vše to vůbec bez úspěchu. Rozhodli jsme se proto po sedmileté neplodné oposici ke spolupráci a ta politika Svazu zemědělců, která se ke státu staví kladně, byla jedině možným reálně politickým vztahem a byla převzata také těmi vrstvami, jež nařkly naše chování před říjnem 1933 jako zradu na lidu. Vyšli jsme ze zásady, že lid může teprve po uznání státu klásti svoje požadavky.

Uznáváme republikánskou ústavu a hlásíme se k rozumné demokracii. Demokracie se stala z národnostních a hospodářských důvodů pro sudetské Němce životní otázkou. Zamítáme diktaturu a fašismus; neboť diktatura a fašismus mohou v této zemi znamenati jenom násilné panství nad námi Němci. Zamítáme však také snahu po výlučné moci uvnitř vlastní národní skupiny, jež vůbec nemá co činiti s vnitřním procesem přeměny, jež však je způsobilá, aby zbořila to, co jsme v namáhavé 16leté práci vystavěli. Prohlásil-li předseda klubu posl. Kundt ve středu zde ve sněmovně ve svých vývodech, že v poslední době byly navrženy zákony, jež zvláště škodí sudetským Němcům, pak to nemohu oceňovati jinak než jako výsledek nesprávné politické cesty. Nechci se zde vrátiti k vnitřně-politickému působení řečí z Chebu a Mor. Berouna, na vybočení při státním rozpočtu, chci říci jenom jedno: Dávají se do rukou zbraně, se kterými můžeme býti biti. Pokud jde o složení státu, o mnohotvárnou hlubokou členitost národností tohoto státu, nevyskytne se ani na české ani na německé straně jednotná strana. My ani nepotřebujeme jednotné strany, ale co potřebujeme, je sudetskoněmecká jednotnost. Jednotná strana má jenom tehdy svou cenu, stojí-li státní moc za jednotnou stranou. Existuje-li více stran, pánové ze sudetskoněmecké strany, nevylučuje to nikterak jednotného postupu v národnostních otázkách. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Před celou veřejností musím tudíž s tohoto místa zjistiti, že váš předseda, pan posl. Kundt, ve své řeči ve středu znovu co nejdůrazněji zamítl spolupráci s ostatními německými stranami. (Výkřiky.) Tato řeč silně odporuje vývodům pana dr. Roscheho zde ve sněmovně, vývodům pana Kaspera v Děčíně a pana dr. Jonaka. Ale konečně jsme na tyto rozpory uvnitř této velké německé skupiny zvyklí.

Sudetskoněmecká strana zamítá každou příležitost poskytnutou ke spolupráci. Připomínám při této příležitosti nabídnutí Gustava Hackera ze dne 19. ledna 1936 v Chomutově, aby byl zastaven bratrovražedný boj a aby byly překlenuty rozpory. Hana a posměch byly s vaší strany odpovědí na tento dobře míněný návrh. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Časopisy "Reichenberger Zeitung" a "Bohemia" psaly tehdy, že sudetskoněmecká strana je nesmiřitelná a zaujetí stanoviska je politování hodné. Připomínám dále společná oznámení mladých sudetskoněmeckých politiků z dubna tohoto roku, jež byla venku uvítána sudetskoněmeckým lidem a občanským národním tiskem. Sudetskoněmecká strana ve svých řečech pokárala německý krajinský tisk a podezřívala mladé, čisté lidi. Dílo nepodmiňují jméno a tvary, nýbrž práce, a jelikož byla při debatě o rozpočtu naše práce v uplynulých letech tak velice zlehčována, budiž také odtud promluveno o této práci.

V praktickém životě se musíme zaříditi na možnosti, a to je přímý boj o školu, o pracovní místo, o půdu a o právo na náš mateřský jazyk. To je však také stvořením životních možností pro rolníky jakožto základ národa a státu. A jak jsme my zastupovali tyto zásady? (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Nepřetržitou prací o zachování a opětné získání německých tříd a škol, dosažením vysokých státních podpor pro naše ochranná sdružení, udržením a vybudováním německé techniky v Brně a německé vysoké školy zemědělské v Děčíně - Libverdě, zachováním německého odboru zemské školní rady, pensijního ústavu, zemědělské rady, přídělem půdy německým uchazečům o půdu, zakročením proti rdoušení naši mateřštiny. Neboť považujeme řeč za dorozumívací prostředek, za most mezi lidmi a nikoliv za nástroj neklidu. Německý politický pracovní úřad vyslovil r. 1933 u příležitosti valné hromady Svazu zemědělců pro jeho práci na kulturním poli svůj dík. O tomto díku se však bývalý jednatel posl. Kundt ani slůvkem nezmínil zde ve sněmovně, ačkoliv o tom jistě ví.

Svaz zemědělců však vykonal více. Postavil se před tělocvičné spolky a ochranná sdružení, chránil je, když byly v nebezpečí, a mohu se ještě upamatovati, jak byli u mně doma v selské světnici zástupci severočeských tělocvičných spolků a jak mi nabídli předsednictví městských tělocvičných spolků, aby je zachránili před rozpuštěním. O takovém návrhu jsem za žádných okolností ani nejednal, byl jsem zde v Praze a vím, jak ministr dr. Spina působil na ministerstvo vnitra, aby byly znovu otevřeny zavřené brány tělocvičen. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Není přepínáním, prohlašujeme-li, že jsme r. 1933 zachránili společenský a kulturní život sudetských Němců. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Jako důkazy máme děkovné listy tělocvičného spolku a ochranných sdružení, ba máme v rukou také děkovný list předsedy sudetskoněmecké strany. To jsou němí svědkové, ale i historické dokumenty, jež nejlépe dokazují, že Svaz zemědělců splnil za nejtěžších okolností, za těžších než dnes, svou národní povinnost. I když to, co zde konstatuji, zní v uších jednotlivců nepříjemně, nechť veřejnost zví a uslyší konečně jednou pravdu, co máme věcně a taktně odpověděti na vaše útoky. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Ochrana pracovního místa! Pan posl. Birke byl zde tak laskav a zvolal na kol. Kunze: Našli jste teprve v poslední době cit pro dělníky. Pane kolego Birke, k tomu mohu říci jen jedno: Národní dělníci a úředníci od Ústí n. L. po Varnsdorf obraceli se na Svaz zemědělců a na jeho poslance, byla-li jejich existence v nebezpečí nebo potřebovali-li nějaké umístění. (Výkřiky.) Mohl bych vám zde předložiti řadu takových dopisů z úřednických a dělnických kruhů, ale k tomu nestačí moje řečnická lhůta. Již dne 4. května 1934 prohlásil jsem zde na tomto místě: "Ke zdravé agrární politice patří také boj proti nezaměstnanosti." Nuže, pánové, v r. 1934 vzbudil tento výrok zajisté ještě nějakou pozornost. Bylo však již tehdy mým skálopevným míněním, že zdravá agrární politika nemůže býti provedena bez řešení problému nezaměstnanosti. Svaz zemědělců neusiloval proto, jak vy nám vytýkáte, o malicherné přednosti jednoho stavu na útraty jiných, nýbrž musel v tvrdém boji zachrániti ještě trvající kus samosprávy. (Výkřiky.) Vytýkáte-li mi, že jednotlivé případy nic nedokazují, pak vám tvrdím: Kdybyste byli spolupracovali s námi, bylo by bývalo možným generalisovati tyto případy, mohli jsme, místo abychom se zde před tímto forem přeli k ostudě sudetských Němců, vykonati plodnou práci pro sudetské Němce.

Svaz zemědělců, ať řeknete, co chcete, nesleduje stavovskou politiku, nýbrž je nositelem národní politiky a kdo chce sloužiti svému lidu, nemá příčiny, aby bojoval proti Svazu zemědělců.

Úhrnně pojato může býti zjištěno, že Svaz zemědělců zachránil německý lid v uplynulých letech před mnohým zklamáním, že mnohému zabránil a mnoho dosáhl. Nesmí se však zamlčeti, že aktivní spolupráce Němců byla s české strany nedostatečně oceněna. Musím dokonce říci, že protiněmecká byrokracie, která nesmýšlela dobře s našim německým aktivismem, sabotovala naši práci k naší škodě, ale také ke škodě státu. (Výkřiky.) Nuže, pánové, vytýkali jste nám zde: 16letá agrární politika, 180.000 exekucí! A chcete tím říci, že kol. Hodina a já, kteří jsme v zemědělském výboru zastupovali hospodářské zájmy selského stavu, jsme prý nic nepracovali. Chci vám říci jen jedno: Politická strana zemědělského lidu, Svaz zemědělců, zadržela v letech 1919-1920, tedy v době, kdy někteří z vás ještě vůbec nevěděli, jak politika vyhlíží, rudou vlnu. Pomáhali jsme prolomiti nucené hospodářství v zájmu našeho zemědělství, překazili jsme zasahování do soukromého vlastnictví. Byli jsme rádci při dávce z majetku a ve všech daňových věcech. Zabránili jsme návrhu na zvýšení pozemkové daně - návrh podal kdysi pan dr. Rosche. Domohli jsme se paušalisování daně obratové. Umožnili jsme omezení obecních a okresních přirážek. Umožnili jsme ochranu před exekucí. Přistoupili jsme ke všem denním nutnostem, ke stavbám vodovodů, ke stavbám cest, k elektrisaci venkova. Museli jsme tyto otázky propracovati a nemáme potřebí, abychom se dnes dali potírati lidmi, kteří ještě nikdy nedokázali, že to dovedou dělati lépe, a kteří nám vytýkají, že jsme prý v minulosti kladli zahálčivě ruce do klína. (Výkřiky.) Na tom, že jsme se nemohli svých hospodářských požadavků úplně domoci, nese vinu chybějící porozumění nezemědělských vrstev. Dávali jsme podněty, naléhali a pobízeli jsme k za stupování zemědělských zájmů. Na náš podnět bylo vůbec v únoru 1926 odhlasováno ochranné clo a "Hospodářská politika" ze dne 20. prosince 1929 píše na počátku krise zemědělství: "Zastoupení německého zemědělství se uchopilo iniciativy pro zemědělskou pomoc." A "Venkov" psal, ani tomu není tak dávno: "Často vzešly ze Svazu zemědělců iniciativní návrhy, jež podporovala nebo které si přisvojila česká strana agrární."

Jdete-li nyní ven a povídáte-li selskému obyvatelstvu, že by byla tyto hospodářské otázky upravila česká strana agrární i bez Svazu zemědělců, pak ovšem nevíte, jak se vyvíjely poměry v minulosti. Dámy a pánové! Zemědělství nikdy nezavíralo oči před všeobecnou nouzí, neboť její bytí souvisí se životem ostatních vrstev obyvatelstva. Náš boj směřoval také v minulosti proti anonymním silám finančního kapitálu a těžkého průmyslu, mezinárodního obchodu, proti výstřelkům liberalismu. Náš zápas o život usedlého člověka je bojem o krev a půdu, bojem o rovnoprávnost, má-li zůstati sedlák zachován. (Německé výkřiky: Obilní monopol!) Ukázalo se také, že naše hospodářská pomoc nepřichází z města. Jest naším nejvyšším cílem udržeti politickou vyspělost a svobodu sudetskoněmeckého selského usedlého obyvatelstva. Na naši práci netkví žádná skvrna. My však víme. že venkovská selská politická organisace byla nenáviděna již v starém Rakousku těmi, kdož žili dobře na útraty selské práce. Naši dnešní vážnost, již máme jako sedláci v celém světě a jmenovitě v tomto státě, náš politický a společenský význam, vše jsme si vydobyli v politicky nebezpečných dobách. Nemusíme se za ni opravdu styděti ani v této době. Ty doby pominuly, kdy byl sedlák zobrazován s noční čepicí.

A nyní jsou to hříchy Svazu zemědělců, jež kryje nějaký Gustav Hacker jako náš nový předseda strany a pro které upadl u vás v nemilost. Ani Gustav Hacker se nemusí příště nikdy za tyto hříchy styděti.

Svaz zemědělců uznává dobrou základní myšlenku nové organisace hospodářského života obilním monopolem. Obilní monopol směřuje proti hyenám hospodářství, jež doposud přeměňovaly selský pot a selskou dřinu na peníze. Zastupuje stanovisko, že sedlák nesmí býti pro spekulaci divokou zvěří, znamená vyproštění pracujícího sedláka z kapitalistického hospodářství. Požadujeme však odstranění všech těžkostí u obilního monopolu pro sedláka a chalupníka, zvláště však také pro drobného mlynáře.

Nenecháme nic nevykonáno. aby se palčivá otázka úpravy zemědělských dluhů dostala ze stadia projednávání. Uspokojivé řešení této otázky může nastati jen zřízením pomocného fondu, k němuž přispěje také stát přiměřenými příspěvky.

V této souvislosti vznáším dnes starý požadavek Svazu zemědělců, aby byly sníženy poplatky z převodů nemovitostí a z dědictví a dávka z darování, neboť toto je životní otázkou našich mladých podnikatelů, kteří prostě nemohou při nynějších poplatcích a daních převzíti hospodářství.

Účelem plánovitého hospodářství je předně ukázněným hospodářstvím zříditi pořádek a zameziti nezdravému rozšiřování osevných ploch, zastaviti tovární výrobu vepřového masa nepovolanými. Náš požadavek při plánovitém hospodářství směřuje k tomu, aby se zacházelo stejně, bez poškozování německých oblastí. V přítomné době se mluví mnoho o reorganisaci zemědělských rad, o zřízení zemědělských komor. Když se již reformuje a reorganisuje, pak se musí stavěti na staré tradici zemědělských rad a nesmějí býti znovu zřízeny ochromené byrokratické úřady.

Ministerstvo financí vydalo velice krásný výnos o slevách daní, není-li poplatník s to, aby daně zaplatil anebo je-li jeho existence v nebezpečí. Toho výnosu, to budiž zde zjištěno, berní úřady a berní správy vůbec nedbají a mohu zde uvésti příklady, kde správce berní správy bezohledně nařídil exekuci, ačkoliv je existence v nebezpečí a ačkoliv komise povolila odpis daní a přimluvila se za něj. Žádáme především, aby odpisy byly k dobru také malým a středním poplatníkům a nikoliv pouze velkým milionovým podnikům.