Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Němec (čsl. soc. dem.). Dávám mu slovo.

Posl. Němec (čsl. soc. dem.): Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dovolte mi, abych se zabýval největším státním podnikem, československými státními drahami. Jde o významný úsek hospodářského života celého státu, úsek, jehož důležitost v dnešních těžkých dobách stále stoupá.

Dříve však, nežli se budu zabývat rozpočtem našich železnic, budiž mi dovoleno zaujmouti stanovisko k výtkám, které byly zde i ve výborech sněmovních přednášeny proti t. zv. stranickému režimu. Autorem této legendy je pan posl. Ježek. (Posl. Ježek: A Němec je jeho hlasatelem!) To se ještě uvidí, pane kolego.

Již od jara letošního roku vytýká železniční správě, že při přijímání a povyšování zaměstnanců postupuje jednostranně, bohužel své obvinění zde pronesl paušálně. (Posl. Ježek: Ale doložil v listech číselně!) Pokusím se proto ukázati nepravdu v těchto obviněních. (Posl. Ježek: To nás bude všechny těšit!) Přijímání zaměstnanců na československé dráhy je decentralisováno. (Posl. Srba: To je vzácný případ!) Provádí je přednostové odborů pro udržování dráhy, na př. letos přijali celkem 10.000 t. zv. smluvních dělníků. Na toto přijímání nemá ani ministerstvo železnic, ani žádné ředitelství státních drah žádného vlivu a je v přímé kompetenci přednostů odborů pro udržování dráhy. (Posl. J. Sedláček: Dostanou seznam od odborové organisace!) Pro toto přijímání - pane profesore, ještě si o tom povíme - jsou stanoveny přesné směrnice a přednostové jsou povinni pod osobní odpovědností je dodržovat. Konstatuji, že valná část, zdrcující část těchto přednostů je politicky jiného smýšlení než dnešní režim v ministerstvu. Ano, byly doby, pánové... (Posl. Ježek: Přednostové musejí dělat, co jim ministerstvo železnic řekne!) Abychom mluvili konkretně. Jeden vysoký úředník státní v Zábřehu, když už se mluví osobně, na schůzi Národního sdružení prohlásil, že socialisté se nejsou s to postarat o zaměstnání svých lidí, zatím co národní sjednocení ano, a oznámil, že může dostat lidi na dráhu. 6 příslušníků soc. demokracie a nár. socialistů přestoupilo do Národního sdružení, stalo se jeho členy. Byli zaměstnáni u frývaldovského odboru a pan kolega Sedláček s pomocí těchto zaměstnanců založil v Luštině místní odbor Národního sdružení. Když už konkretně, tak konkretně. (Výkřiky posl. J. Sedláčka. - Místopředseda Taub zvoní.) Byly doby, kdy se na dráhu nikdo bez legitimace Národního sdružení nedostal u řady odborů. (Výkřiky posl. J. Sedláčka. - Místopředseda Taub zvoní.) Počkejte, pane kolego, ještě si něco dalšího řekneme. Byly doby, kdy byly na dráhu přijímáni lidé tak, že sekretariát Národního sdružení dostával seznamy ze služebny v obálkách označených jako porta prosté. (Posl. Ježek: Pane tajemníku, mluvíte o věci, která byla již desetkráte mnou vyvrácena!) Já si nemohu pomoci, my jsme přinesli fotografický doklad tohoto. (Posl. Ježek: Pane kolego, já jsem přinesl znění vašich listů a nestačí to!) Prosím, fotografický doklad jsme o této věci přinesli. (Posl. Ježek: A několik!) Ano, přinesli jsme jich několik, máte pravdu. Pod přímým vlivem ministerstva železnic se provádělo pouze přijímání úředníků a strojvůdců. Konstatuji, že všichni uchazeči musí projíti velmi přísnou psychotechnickou zkouškou, na kterou není žádného politického vlivu. (Posl. Ježek: Podle seznamu ministerstva!) Ano, podle seznamu ministerstva.

Dnem 1. ledna t. r. bylo i toto přijímání dávno před celou kampaní p. kol. Ježka na žádost socialistických organisací a zejména s ohledem na Slovensko decentralisováno. Výtky o stranickém postupu jsou nesprávné a nemohou býti doloženy. Byly doby, kdy každé uvolněné místo, každý naturální byt byl nejdříve oznámen sekretariátu Národního sdružení. Právem si na to všechny organisace stěžovaly, bojovaly proti tomu a podařilo se jim, že tento režim byl odstraněn. Vzpomínám jenom na jméno pana Fifky, jak on to dovedl na bývalém ředitelství Praha-sever dělat. Kde vzal p. kol. Ježek legitimaci k tomu, aby si mohl jménem všech druhých stran stěžovati na nějaký stranický režim? (Posl. Ježek: Pane kolego, citoval jsem jenom to, co říkají národní socialisté, lidovci a republikáni!) Pane kolego, poslouchal jsem v úplnosti a celistvosti vaše poslední vývody, abych mohl také na ně v celistvosti a úplnosti odpovědět. Prosím, z vaší iniciativy byl při posledních volbách na železnicích vytvořen tak zvaný "Blok", kterému bylo dáno heslo: Kdo je nespokojen se stranickým režimem na drahách, volí Blok! Jak výsledky ukazují, našlo se těchto nespokojených pouze 19 %, a spokojených 80 %, při tajných volbách, kdy nemohl býti vykonáván žádný stranický nátlak. Zdá se mně, že útoky proti stranickému režimu na drahách mají zcela jiné pozadí. Nejde, vážená sněmovno, o nenávist těch živlů, které dnešní režim postavil před brněnský soud pro korupci ve státní správě? (Potlesk.) Nejde o nenávist proti režimu, který tvrdou rukou udělal na drahách pořádek?

Volby ukázaly však také jinou zajímavost. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Pan kol. Ježek dal t. zv. Bloku náplň vlasteneckou, proti socialistům. Když se o tom vlastenectví tolik mluví, budu zde také něco citovat. Na volební kandidátní listině Bloku, vytvořeného panem kol. Ježkem, do ústředního výboru nemocenské pokladny je na čtvrtém místě, tedy na velmi příznivém, kandidován p. Lambert Hubl, inspektor státních drah ve výslužbě od dopravního úřadu v Chomutově. Úředně bylo o tomto pánu zjištěno toto: inspektor Lambert Hubl od dopravního úřadu v Chomutově byl činným členem strany německých národních socialistů a členem hakenkrajclerského spolku "Volkssport" (Slyšte!), který byl vládou rozpuštěn, jelikož organisoval hakenkrajclerskou mládež po způsobu vojenském. Jako aktivní hakenkrajcler zúčastňoval se v Jirkově turnérských slavností, kde nosil prapor. Pro aktivní činnost ve straně státu nepřátelské byl restringován a je dnes s panem kol. Ježkem na vlastenecké listině proti nenárodním socialistům.

Ale prosím, nejenom v německém, nýbrž i v českém táboře pánů, kteří mluví o stranickém režimu, nacházíme pěkné opory této oposice. Co se stalo v Chebu v posledních dnech? O panu vrchním inspektorovi Kozákovi, přednostovi dopravního úřadu, opoře národního sjednocení, který terorem znásilňoval zaměstnance, aby se stali členy národního sjednocení, zjistil úřad -nikoliv my - tento případ: Když byla dána lékaři svobodné volby nemocenské pokladny ČSD výpověď, zavolal si pan vrchní inspektor Kozák českého lékaře Martina Rábla a ujišťoval ho, že se přičiní, aby se stal lékařem svobodné volby nemocenské pokladny ČSD. Ihned však panu dr. Ráblovi prohlásil: "Chebské hlasy" (tamější vlastenecké noviny) mně dluhují 13.000 Kč, a nemohu je od nich dostati. "Dejte je tedy "Chebským hlasům" a ony mně budou moci zaplatiti." (Výkřiky.) Hned však na to řekl, aby těch 13.000 dr. Rábl dal přímo jemu, neboť prý má obavu, že by to "Chebské hlasy" mohly rozfofrovat. Dr. Rábl překvapeně konstatoval, že nemá 13.000 Kč, aby je mohl dáti jako úplatek. Na to pan vrchní inspektor Kozák označil dr. Rábla za člověka, který prý se opíjí, a navrhl německého lékaře, ačkoliv dr. Rábl je jediný český lékař v Chebu, jeho manželka je Češka, zaměstnává českou služebnou a má značnou českou klientelu.

Poznamenávám, že dr. Rábl veřejně v Chebu prohlašuje, že byl od něho panem vrchním inspektorem Kozákem žádán úplatek, aby donutil pana vrchního inspektora Kozáka, aby ho žaloval, což se ovšem nestalo a nestane. A to není jediný případ úplatku, který se u tohoto pána stal. Úředně jsou vyšetřovány ještě další.

Trestání podobných zjevů, to je ovšem ten "stranický režim", proti kterému jako Don Quichote pan kol. Ježek tolik měsíců bojuje. Soudíme, že volby prokázaly právem, že železniční zaměstnanci ve své ohromné majoritě vítají režim, který podobným zjevům učinil přítrž, který udělal na drahách pořádek. (Výkřiky. - Hluk.)

A chtěl bych se nyní ještě dotknouti rozpočtu československých státních drah. Po řadu let hospodářské krise byly železnice obviňovány, že jejich deficitní hospodářství je jedním z hlavních důvodů poklesu a špatného hospodářství celého státu. A dráhy byly donucovány k brutálním a drastickým opatřením úsporným. Jsouce považovány za podnik obchodní, byly hnány k tomu, aby pokles příjmů vyrovnávaly úměrným snižováním výdajové hladiny. Nepodařilo se nám přesvědčiti veřejnost, ani organisace, ani podniky, že dráhy nejsou a nemohou býti podnikem výdělečným, neboť i v době krise poskytovaly veřejnosti za 600 až 700 mil. Kč ročně úkonů, které jim nebyly hrazeny. Důsledek těchto názorů na železnice a úsporných opatření se nyní projevil. Počet zaměstnanců byl zrestringován v letech krise tak, jako se to nestalo v žádném jiném státním podniku. Máme systemisováno 149 tisíc míst, a obsazeno 117 tisíc míst. 32 tisíc míst definitivních nebo pomocných zaměstnanců není na železnicích obsazeno!

A jaké jsou toho důsledky? Tak na př. jízdní personál z České Třebové má sestaven pořad jízd tak, že ve 27 dnech vykazuje 18 nocí buď úplně nebo z velké části ve službě. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Podobně je tomu také u zaměstnanců strojních. Přetížení zaměstnanců se projevuje v soustavném zpožďování vlaků. Jízdní čety na trati Praha-Jihlava vykázaly v měsíci září za 14 dnů také až 50 a přes 50 hodin zpoždění. (Posl. inž. Schwarz: To je za toho krásného režimu!) Pane kolego, řadu let příslušníci vašich politických stran a zejména vaší označovali železničáře za vyžírače republiky a hnali veřejnost proti nim. Nedivte se, že to tak dopadá. (Posl. inž. Schwarz: Co si myslí veřejnost o vaší politice?) To vám ukázali železničáři ve volbách. Osm set lidí máte organisovaných celkem v Lounech v národním sjednocení, a teď tam se svíčkou hledáte, kam se vám jich polovina ztratila, poněvadž volili s námi. Ti vám to řeknou. (Posl. Ježek: Vy jste říkal, že je terorisujeme, ale to dokazuje něco jiného, když volili s vámi!) Ve volbách mohou voliti svobodně. To je ten rozdíl. - Není divu, že zaměstnanci službou přetěžovaní jsou duševně i fysicky vyčerpáni tak, že často dochází v poslední době k těžkým nehodám. Stav zaměstnanců ve výkonné službě nebyl totiž po řadu let doplňován. To může míti v nejbližší budoucnosti těžké důsledky. Upozorňuji, že na drahách máme 2 lidi 19leté, 11 máme 21letých, 28 máme 22letých, 44 železničářů je 23letých, nemáme skoro zaměstnanců do 30 let, jenom několik desítek, snad nejvýš set.

Vyrůstá nám generační problém. Železniční služba je otázkou zkušenosti a tradice. (Posl. Knebort: Proč na to naříkáte, to je věc vaše a věc vlády!) Ano, a my to také proto říkáme, abychom si mohli udělat pořádek proti vám, kteří jste dohnali železnice na tento stupeň. Tohoto problému je si třeba všimnouti. Železniční podnik potřebuje nezbytně rozšíření počtu zaměstnanců, má-li zdolati všechny úkoly, které na něj budou v dobách normálních, ale i v dobách mimořádných vloženy. Stav zaměstnanců se musí přizpůsobiti stoupající dopravě. Nejde však jen o přijetí nových zaměstnanců, musí býti umožněno také jmenování pomocných a smluvních sil na místa v rámci 32.000 volných systemisovaných míst. Železniční správa musí býti zmocněna, aby zrušením interkaláře a jmenováním zaměstnanců bez ohledu na místní systemisaci, podle potřeby v celé republice utvořila si znovu kádr. stálých zaměstnanců k provozu nezbytně potřebných. Přijímání zaměstnanců musí jíti ruku v ruce s úpravou pracovní doby, zejména s úpravou pořadu turnusů. Mají-li čsl. železnice zůstati věrny své zásadě o naprosté bezpečnosti, pak musí býti pracovní doba a pořady jízd upraveny tak, aby zaměstnanci nebyli přetěžováni. Upozorňuji, že značný počet železničářů letos v podzimní kampani zdolával mimořádně těžké úkoly, a je třeba, aby železniční správa to zhodnotila a zaměstnancům, kteří v podzimní kampani za velmi těžkých podmínek konali mimořádnou práci, také tuto práci mimořádně zaplatila.

Oživení provozu na drahách a lepší finanční výsledky, které se dostavily a které drahám daly zase pevnou hospodářskou základnu, jsou umožněny těžkými obětmi, které železniční zaměstnanci pro stát a pro podnik přinesli. Jsem rád, že mohu podškrtnouti slova pana ministra železnic v rozpočtovém výboru, který tyto oběti, personálem přinesené pro podnik a stát, ocenil a který projevil také ochotu, aby v dobách zlepšené hospodářské situace byly tyto oběti personálu postupně vráceny. Netajím se přesvědčením, že náprava v personální politice státních drah může se státi jen změnou personální soustavy, vyjádřené ve vládním nařízení čís. 15 z roku 1927, přijatém v době vlády panské koalice hlasy pánů, kteří se láskou k železničářům tolik honosí. Demokratické pracovní souručenství železničářských organisací, které dnes představuje zdrcující majoritu železničářů a které v letech krise prokázalo tolik smyslu pro odpovědnost a potřeby státu, bude i nadále podporovati podnik, aby se stal hospodářsky silným a schopným zajistiti své zaměstnance.

Apeluji na pana ministra železnic, aby v duchu svého projevu v rozpočtovém výboru splnil nezbytné předpoklady pro úpravu pracovních a platových poměrů železničářů, kteří tak rozhodným způsobem se vyslovili pro dosavadní postup železniční správy a prohlašuji, že plníce tyto názory 80%ní majority aktivních i pensionovaných železničních zaměstnanců budeme hlasovati pro rozpočet čsl. státních drah. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Branžovský.

Posl. dr. Branžovský: Slavná sněmovno!

Rozpočet resp. to, co mu předcházelo, přineslo alespoň jeden potěšující fakt, že se konečně jenom tak beze všeho nediktovalo, co se chce shora dělati, co má snad parlamentní sbor odkývati, nýbrž že konečně se také rozpočtový výbor ozval. Resultát sám v cifrách není veliký, ale přece jen je to průlom do zásady. Nesporně - a z mých úst bude to zníti divně, když jako-fašista to přiznám: zásluha přináleží soc. demokratu referentu kol. Remešovi, který skutečně do věci jednou už konečně řízl. A myslím, že by mohl ještě více, kdyby přece jen koalice nevázala lidem ruce.

Rozpočet má rovnováhu. Jak dopadne závěrečný účet, to uvidíme. Rovnováha rozpočtu není všechno. Rovnováha hospodářství je nutná! Rozpočet a celá rozpočtová politika se má nésti tím duchem, aby celá finanční taktika státní působila na hospodářský život tak, aby buď přímo či nepřímo byly ovlivňovány všechny hospodářské složky, aby konečně jednou nastalo zdravé a správné rozvržení národního důchodu i národního břemene.

Při minulé rozpočtové debatě jsem o věci dosti podrobně mluvil, a přece to uniklo pozornosti, a vedoucí finanční místa, jak se zdá, nepochopila, oč vlastně zde jde. Chceme, aby národ šel vstříc velké budoucnosti, aby byl zdravý v každém svém jedinci, to jest, aby každý jedinec měl zdravou existenční základnu. Stát ovšem musí jedincům odbírati peníze ve formě daní a dávek a musí tedy zmenšovati jejich důchod. Ale tu se musíme už jednou pevně držeti zásady progresivity. Vezmete-li dělníkovi korunu, vzali jste jemu a jeho dětem 5 housek, to je marné! Vezmete-li pětimilionovému důchodci 4 miliony, pořád ještě mu zbylo na luxusní život. Malý a střední důchodce neuteče, berní správa ho chytí, ať má gáži, ať si vydělává v dílně nebo na poli. Utíká vždycky ten, kdo má doma v zásuvce, ve wertheimce, cenné papíry, a fiskus se snaží dohoniti tyto unikatele a defraudanty, poněvadž jsou to defraudanti vždyť mají fatovat na listu D - snaží se je chytat rentovými daněmi, kuponovkami a jak se to všechno jmenuje. Všechny však mají jednu společnou vadu, jeden škodlivý vliv, že jsou lineální, že nejsou progresivní. Šestitisícovému důchodci se čítá tatáž percentáž jako 5 milionovému. Zde ovšem je postavena progresivita daní na hlavu. Měly by to býti právě strany socialistické, strana komunistická, které by měly za tím jíti, sledovati věc bedlivě a snažiti se o prosazení toho, aby malý důchodce nebyl na tolik utiskován a aby dostal to své, což jemu patří. On celý svůj důchod spotřebuje, pustí jej do oběhu, kdežto velikému důchodci zbudou peníze na to, aby je - promiňte to vulgární slovo - ulil za hranice.

Znova se vracím k tomu sujetu, který jsem loni uplatňoval. Jedině postižením, jedině přesným a skutečnosti odpovídajícím promítnutím jednotlivých důchodů kapitálových v jejich individuálních velikostech před zraky finančních úřadů můžeme prosaditi daňovou progresivnost, která zůstává prozatím pořád jen a jen na papíře. A přec to opatření je zcela jednoduché, vždyť stačí předepsat, že cenný papír má nárok na honorování svých plodů jen tehdy, je-li k němu připojeno potvrzení berního úřadu o tom, že dotyčný cenný papír, akcie, dluhopis, vkladní knížka, byly přiznány u toho či onoho berního úřadu. Nenarušíme tím vůbec bankovního tajemství, poněvadž berní úřad přijme fassi, z pláště vyjme list D, najde tu na př. balík Škodovek, serie ta a ta, číslo to až to, vypíše malou juxtu bez uvedení jména, banka může v tom případě honorovat kupon a berní úřad vidí, že ten pán, kterému jen nepřímo v bance strhovali jeho kuponku, rentovku a jak se to všechno jmenuje, má důchod 5 mil., to znamená, že z něj musí zaplatiti 29 %. Víte, co to znamená takového jednoho 5 milionového chlapíka skřípnout? Máte hned od něho milionovou sumu, kdežto když skřípnete celou spoustu malých lidí při 6.000 Kč důchodu, vymačkáváte z nich jen korunky, které státní pokladně nepomohou, ale ty chudáky poškozujete na existenci a odebíráte jim peníze, které by jinak přišly do oběhu.

Další věc důležitá jest celý berní systém, který je nesmírně složitý. Poplatnická morálka jest věc sui generis. Je otázka, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Defrauduje poplatník proto, že chce defraudovat, anebo proto, aby se bránil neodůvodněnému a nespravedlivému předanění? Já osobně, poněvadž mé advokátské řemeslo mi k tomu skýtá dosti možnosti do těchto věcí nahlédnouti, tvrdím, že převážná většina lidí proto defrauduje a podává nesprávné nižší fasse, aby se chránila nespravedlivého předanění. Referent u berního úřadu vždy mačká a řeže i bez nože spoustu drobných poplatníků, ale u velkého nemá možnost a začasté ani skutečnou speciální odbornou kvalifikaci, aby se mu mohl vrhnout do knih a nalézti, kde vlastně v těch položkách je malversováno. Moje představa - ne moje, nýbrž od vynikajícího berního odborníka je tato: poplatník podá fassi a berní úřad vyměří přesně podle fasse, nikdo se s ním nebude hádat a tahat, vyměří se a hned potom: "Plať!" Přiznal, že měl tento rok takový a takový příjem a tudíž musí mít hned příslušnou kvotu na straně. Státní pokladna dostane brzy peníze a nebude tahání se všelijakými rekursy. (Posl. dr. Goldstein: Co se stane s tím, co zatají?) Berní správy bych přeměnil v revisní odbory, jejich úředníky bych učinil účastníky speciálních kursů, kde by byl odbor textilní, stavební, železo atd., a dělalo by se to, čemu se říká "štychproby". To je: jednoho si vezmu, když tuším, jak to vypadá, rozpitvám ho řádně, vyšetřím, ale pak ho přiskřípnu tak, že jeho ženě a dětem nezbude ani na jídlo, poněvadž je to zločinec. Poplatník, který bude věděti, že tento systém tu jest, přizná rád, poněvadž bude věděti, že když přizná podle pravdy, bude zdaněn podle sazby a že mu nic nehrozí. Ale ten, který dnes na to hřeší, si rozmyslí, aby byl vystaven pokutám, které by se mohly rovnati konfiskaci majetku. Zločinec proti státu nezaslouží nic jiného. Kdo sám na pytlích zlata leží, krmí se a cpe, a při tom jest si vědom, že okrádá stát a přinucuje fiskus, aby nadměrně zdaňoval malé subjekty a ničil ty nejmenší existence, je zločinec a nezaslouží nejmenšího ohledu. Tento způsob reformy by prospěl a bylo by jej možno během 1 roku provésti. Ale je tu snad jiná otázka, totiž: "Kde vezmeme peníze ten první rok?" To není tak zlé. Když se provádí likvidace nedoplatků, tu plus, které se tam jeví, to není plus, to je vlastně minus. To je prostě zmenšení problematických pohledávek státu, že poplatky tak jako tak ve svém výnosu budou asi velmi nepatrné.

Úředníci se nám uvolní k tomu, aby mohli naprosto dokonale provádět revisi, poněvadž každý poplatník, který má čisté svědomí a řádně fatoval, si s klidem pustí úředníky kvalifikované odborníky do svých knih. Samozřejmě bolet to bude toho, kdo zatajuje. Jsem zvědav, jestli se mi z potrefených hus některá ozve.

Tolik asi o rozpočtu ministerstva financí. Loni jsem o tom mluvil, a s povděkem kvituji, že sám pan kolega Remeš se touto otázkou dodatečně zabýval.

Nedívejte se, pánové, na oposici jako na l'art pour l'artismus - jako na oposici pro oposici. Snažím se vždy přinésti, co lze dobrého. (Posl. Remeš: Tak jsem se na oposici nikdy nedíval!) Vám, pane kolego, to do třetice skutečně vděčně kvituji.

Nyní několik slov k rozpočtu ministerstva železnic. Nečekal jsem, že opravdu k vůli tomu bude takové klání a porubání, než k věci přijdu já. Ano, železnice šetří, je tam Sparsystem. My však víme, že už za Rakouska taková hesla @a la Sparsystem se obyčejně neosvědčila. Šetření se dálo obyčejně na nepravých místech a vadným způsobem, takže místo aby přineslo plus, přineslo jenom škody. Dole se šetří, šetří se na mzdách, na přesčasech, na počtu personálu, ale nahoře nikoliv. Vždyť víme letos, počátkem roku, jak noviny glosovaly různé remunerace, které pršely na vysoká místa, na ta střední místa také něco skáplo, ale dole byla Sahara.