Od r. 1934 pozorujeme v našem státě jistý obrat. Od té doby, kdy přešlo toto ministerstvo do rukou jiných ministrů než té strany, která otevřeně podporovala velkoprůmysl a velkoobchod, vidíme, že jsou zde již určité náběhy, určité přípravné práce a také určité činy pro zachránění středního stavu. R. 1935 bylo vydáno vládní nařízení č. 162, které již brzdí rozpínavost velkoprůmyslu a velkoobchodu. U nás byla dána taková volnost velkoprůmyslu a velkoobchodu, že se nespokojili, jako to bývalo dříve, před válkou, že velkovýrobce prodával zboží kteréhokoliv druhu obchodníkovi a obchodník obchodoval s tímto zbožím; zavedl se u nás zlozvyk, že průmyslník sám si zaváděl obchody v detailu, filiálky. různé pobočné závody. Nezdravé množství filiálek zřizoval si také velkoobchod. Toto podnikání rozšiřováno bylo po všech možných krajích, i v menších obcích, takže co bylo v řemesle a obchodu ještě trochu schopné, se utloukalo a ubíjelo. Ba nespokojovali se ani tímto systémem, vrhli se i na výrobky, které patří jenom řemeslníkům, zvláště těm, kteří již stárnou a kteří se celá desítiletí tímto způsobem živili, začali zřizovat dílny na různé opravy atd. Tito průmyslníci šli tedy tak daleko, že i tuto práci malým lidem ubírali.

Roku 1934 začalo se otázkou touto obírat ministerstvo obchodu a vypracovalo zvláštní návrh zákona na odstranění tohoto nezdravého podnikání. Chtěli jsme začíti s odstraňováním dílen a správkáren. Slavná sněmovno, vy víte velmi dobře, jakým způsobem se proti tomuto návrhu postavili mnozí ti, proti kterým tento návrh byl dělán, až celou tuto dobrou věc ve prospěch drobných znemožnili, že uvázla ve vládě.

Když tedy jsme nemohli svého cíle dosáhnout, pracovali jsme aspoň na omezení, aby se tyto podniky nemohly dále zavádět a rozšiřovat. Pracovalo se tedy od r. 1934 na zákoně č. 162, aby aspoň další podniky konkurenční nemohly býti zakládány. Dnes máme aspoň ten jediný úspěch z července r. 1935, že dnes ti, kteří velmi poškodili střední výrobní vrstvy a obchod, nemohou svobodně své konkurenční podniky zakládat, že to již musí jít cestou instanční, že se musí uvážit, je-li to v tom místě potřebné, a že již o tom také rozhodují společenstva, gremia, tedy orgány, které chrání malého výrobce a malého podnikatele. To je jen částečný úspěch.

Musí se však jíti dále. Podobně jako pro zajištění rentability podnikání zemědělského, připravuje se něco podobného i pro stav střední, řemeslnický a obchodnický. Ale tak, jak si to mnozí vykládají, že bychom mohli nadiktovati od odboru k odboru pevné ceny za výrobky, to víme velmi dobře, že tak snadně, lehce to u naší výroby nepůjde, poněvadž víme velmi dobře, že u každého řemesla, zvláště u těch, která jsou hodně rozšířena, nemohou býti tak hladce zavedeny jednotné ceníky.

Slavná sněmovno! Víme dobře, že je zde třeba podchytiti, když není možno nadiktovati, nějakým způsobem existenci těch pozůstatků, které jsou ještě živé a čilé, a že je zde třeba také jiným způsobem vychovávat živnostenský dorost. O tom zde také již bylo mluveno a stěžováno na různé nedokonalosti pokračovacího školství pro dorost živnostenský, řemeslnický a obchodnický. Je třeba, aby bylo porozumění, dobrá vůle a trochu hmotné pomoci. V poslední době i socialistické strany začínají hledět docela jinak na otázky řemeslnické, kvalifikovaného řemeslnického dělnictva, a již docela otevřeně prohlašují ústy svých důvěrníků a sekretářů, že musíme chrániti kvalifikované síly a držeti průkaz způsobilosti, poněvadž víme velmi dobře, že choutky těžkého průmyslu jsou takové, že nám začínají novým způsobem výroby zaměstnávat síly méněcenné, nekvalifikované a také méně placené. Vedeme boj v textilním kraji na Moravě, na Prostějovsku, Boskovicku a Brněnsku o úpravu poměrů našeho konfekčního průmyslu. V několika konfekčních továrnách v Prostějově napadlo majitelům, že by mohli zavést takový způsob výroby, jaký je zaveden ve Zlíně při kožní výrobě, a asi již ve 4 závodech zavádějí nám pásovou výrobu. A třeba přesvědčují konsumentskou veřejnost o dokonalosti této výroby, že si tam dělník vydělá více než při podomácké práci, jaká tam byla zavedena, máme od našich sekretářů z tohoto kraje jiné zprávy. Přesvědčili jsme se, že s čím se chlubí některé firmy, kolik si tam dělník vydělá, se týká jen jednotek vedoucích, ale že ti pracovníci u pásu, to jsou ponejvíce děvčata 14 až 15letá, vyšlá ze školy, si nesou v sobotu z takové továrny výplatu 40 až 50 Kč. Tyto zprávy máme právě od těchto pracovnic, a to zavdalo také příčinu k tomu, že se chopily otázky této také politické a odborové organisace, udělaly několik anket v Prostějově a okolí, kde byli přítomni i poslanci, vypracoval se zvláštní návrh ochrany ve prospěch tohoto průmyslu. Máme obavu, že konfekční výrobek z tohoto kraje, který byl před válkou i po válce vyvážen do celého světa, tímto novým systémem by se úplně znehodnotil, že by jeho kvalita byla úplně poškozena. Proto je v zájmu tohoto exportního výrobku, aby zájmová ministerstva, která mají na starosti nejenom dělnictvo, nýbrž také i samostatného podnikatele, něco podnikla, aby tento systém byl v zárodku odstraněn a zaražen. Máme zprávy, že ministerstvo soc. péče a zvláště ministerstvo obchodu se těmito otázkami vážně obírá a že se zjedná po této stránce náprava a to v době co nejkratší.

Tedy to jsou některé poznatky o tom, že se to - chrániti kvalifikované dělníky - míní skutečně vážně. Socialistické strany dělají tuto věc spolu s námi, a máme naději, když budeme dělati další ochranné zákony ve prospěch malých výrobců, že také s námi budou solidárně zákony tyto dělati, poněvadž se poznalo z praxe, že velkoprůmysl poškozuje stát také tím, že z něj se rekrutuje co nejvíce nezaměstnaných, kteří jsou potom hozeni na bedra státu a celé společnosti.

Vedle těchto přípravných ochranných prací, které jsou v různých ministerstvech a zvláště v ministerstvu obchodu připravovány, voláme také po ochraně jiné, aby stát a vedoucí činitelé ve státě, kteří mají míti jakousi starost o celou společnost po stránce sociální, také otázkám sociálním tohoto stavu t. zv. přehlíženého, vyděděného věnovali větší pozornost.

Dnes zde bylo několikrát mluveno, že se má urychleným způsobem zavésti pojištění pro stáří, kdy tito lidé nebudou moci pracovati, kdy přijdou léta, že budou skutečně někomu druhému na obtíž. Naše strana už za Rakouska žádala všeobecné pojištění starobní a invalidní. Nechtěli jsme to škatulkovati na nějaké dělnické pojištění nebo jiné, žádali jsme pojištění všeobecné, poněvadž je to povinností každého spořádaného státu, aby si všímal spravedlivě veškerého občanstva, ať se živí jakýmkoliv způsobem. Když práce takovému člověku v dobách, kdy byl práce schopen, nevynesla tolik, aby si mohl něco ušetřiti, aby ve stáří mohl býti živ ze svých úspor, je povinností státních činitelů, poněvadž pracoval pro celek, pro stát a společnost, aby se o něj postarali.

Tyto věci byly připravovány za Rakouska. Přinesli jsme určité návrhy do našeho parlamentu, a víte dobře, že r. 1925 jsme udělali zákon pro pojištění dělnické. Dělnické pojištění se odlouplo od všeobecného pojištění, ale pro samostatně hospodařící se dělal podobný zákon jako pro zaměstnanectvo a dělnictvo. Dělnické pojištění 1. červencem 1926 vstoupilo v působnost, začalo se prakticky prováděti, ale zákon o pojištění samostatně hospodařících, ač byl již hotov, postavil se na vedlejší kolej. (Hlasy: Roku 1925!) R. 1926 vstoupil v platnost, r. 1925 jsme ho dělali.

Tedy od r. 1926 máme prakticky zavedeno jedno pojištění, a jaké jsou dnes následky toho, že jsme zavedli pojištění jednostranně? Ústřední soc. pojišťovna si stěžuje, že dostává nežádoucí členstvo. Mnohý samostatně hospodařící vidí, že už stárne, že jeho zaměstnanec má jakési zajištění a že on, který na svého dělníka musí přispívati, nemá zajištění vůbec žádné, pomáhá si proto tím způsobem, že se odhlašuje od svého společenstva a přihlašuje se jako zaměstnanec do nemocenských pojišťoven dělnických. Obchází se to různým způsobem, zaměstnává se třeba manžel u své manželky, na manželku se převede živnost a manžel se jen ohlásí jako síla námezdní, to znamená, že poměry ho donucují k tomu, aby byl pojištěn. To otevírá mnohým oči a i činitelé, kteří nepřáli v r. 1925 a 1926 tomuto pojištění pro samostatně hospodařící, dnes prohlašují veřejně, že skutečně toto pojištění se zavésti musí, poněvadž je nejvýš potřebné ve prospěch těch, kterých se to týká, a i v zájmu ostatních pojišťoven, poněvadž by se nám to rozlezlo do určitých mezí, kde by nám to nebylo vítáno.

Nechci rekriminovati, znám ty příčiny, poněvadž jsem na tomto zákoně v r. 1925 spolupracoval a vím, kdo tehdy byl proti tomuto pojištění samostatných osob. Pořádaly se manifestace, pořádaly se schůze, psalo se veřejně v novinách, že toto pojištění nic nepomůže, zkrátka se tomu nepřálo a proto se to postavilo na vedlejší kolej. Když jsme zákon o pojištění osob samostatně hospodařících udělali, zvolil se zvláštní přípravný výbor pro uskutečnění a praktické provedení tohoto zákona. Předsedou tohoto přípravného výboru je do dnešního dne kol. Dubický. Když jsem se ho před třemi roky ptal zde ve sněmovně jsem také členem tohoto přípravného výboru - proč se nescházíme už po celých 7 let, že bychom přece měli touto otázkou hnout, a když už se dvakrát novelisoval zákon o dělnickém pojištění, že bychom se aspoň podle té novelisace zákona o dělnickém pojištění měli připravovati, poněvadž se novelisovat musí a bude, tu mi docela krátce odpověděl: Naše složka zemědělská, která je v jednom společenství s vámi, si toto pojištění nepřeje, my máme dobu krise, proto také nemůžeme nějak to pohánět, aby se toto pojištění stalo skutkem. Tedy to byla odpověď na mou urgenci, abychom se sešli.

Dnes už máme vyhlídky, slavná sněmovno, trochu jiné. Dnes již mnozí činitelé, kteří se otevřeně stavěli proti praktickému provádění tohoto pojištění, mluví jinak, dnes již se také účastní anket. Poslední byla koncem října v ministerstvu soc. péče, kde již prohlásili svými mluvčími, že se tento zákon musí novelisovati, a to urychleně, a že je skutečně potřebí, abychom jej prakticky provedli. My jsme chtěli míti zásadní rozhodnutí zemědělské složky v tomto státě, zdali chce zůstati v tom společenství, jak zákon je dělán, s těmi řemeslníky, obchodníky atd., a tu nám otevřeně prohlásili: Ano, my chceme v tom společenství zůstati. Byla tam malá polemika, bylo tam také slíbeno zástupci strany republikánské a živnostenské strany středostavovské, že tyto dvě složky se v nejkratší době sejdou k poradě a že v nejkratší době dají zásadní prohlášení ministerstvu soc. péče o tom společenství, zda chtějí býti v jednom či ve dvojím. Dnes máme zprávu, že se rozhodli, že v tom jednom společenství zůstanou, je tedy naděje, že se skutečně zákon bude opravovat a připravovat pro praktické provádění.

Budeme muset počítati se změnami tohoto zákona. Máme tam určité nedostatky, a ačkoliv zákon byl mnohými časopisy různě kritisován, i dnes mnohé časopisy poukazovaly, že dnes ještě není doba vhodná, ty různé maximální požadavky, které jednotlivé skupiny nanesly do anket obchodních komor a ministerstva soc. péče, jsou též kritisovány v různých novinách, že prý chtějí řemeslníci více než mají dělníci atd. Prohlásil jsem veřejně lidem, kteří tímto způsobem kritisovali: To jsou naše maximální požadavky. Vy jistě také budete opravovati pojištění dělnické, pokud jde o stáří 60 nebo 65 roků. Když my si upravujeme svoje pojištění, chceme tam míti už nové věci, které vyvolala krise a které jsme poznali z praxe pojištění dělnického a z toho, jak dnes prakticky žijeme v našem samostatném podnikání v samostatném státě. Klademe důraz na to, aby toto pojištění bylo připravováno tak, aby jeho režie nebyla příliš drahá, abychom nepočítali s nějakými luxusními ústředími, poněvadž v našem pojištění si budeme připláceti sami svůj příspěvek ku státní podpoře, která se bude dávati rentiérům podle způsobu dělnického pojištění. Tedy nadlepšovati si budeme sami svým vlastním příspěvkem. To znamená, že chceme z toho dostati takový podíl, abychom nedali polovičku na režii, nýbrž aby toho pojištěncům zůstalo co nejvíce. Proto všichni, kteří to vážně míní i s tímto pojištěním, dají mi jistě za pravdu, ža hlavní a důrazný požadavek je, aby pojištění nebylo drahé, aby bylo snesitelné. Bude se museti při pojištění dobře uvažovati, poněvadž bude závazné, kdo event. bude přispívati na příspěvky těm, kteří z různých důvodů nebudou si moci celý příspěvek platiti, ačkoli závazně pojištěni budou. Tato otázka je různě kritisována. Když jsme žádali v anketách, aby za pomoci státu byl vybudován zvláštní fond, z kterého by se mohlo připláceti na tyto příspěvky, bylo to zavrženo s takový gestem, jako že chceme víc, než mají druzí.

Slavná sněmovno, ministerstvo financí připlácí podle zákona při pojištění dělnickém, starobním a invalidním k jeho rentě pojištěné částku dosti značnou. To se praktikuje už po celá léta. Kdyby bylo bývalo pojištění samostatných zavedeno v r. 1926 spolu s pojištěním dělnickým, měli jsme už podpůrnou akci zavedenu. Co by byl podle zákona býval musel stát připláceti, ušetřil na nás, a není to tedy žádný nespravedlivý požadavek, když budeme žádati, aby těchto částek, které na nás stát uspořil, bylo částečně použito k usnadnění, k uskutečnění a k praktickému provádění našeho pojištění. Mám naději, že tento zákon se začne velmi brzy novelisovati a že bude prakticky také brzy proveden.

Ke konci se ještě chci zmíniti o jedné smutné věci, která se v našem státě provádí v neprospěch slabších vrstev výrobních, řemeslnických a částečně i obchodníků. Ministerstvo obchodu pracuje na návrhu zajištění pevných cen za určité výrobky. Já mnoho nadějí do tohoto návrhu neskládám, ale kdyby ministerstva obchodu, pošt, železnic a národní obrany prakticky chtěla pomáhat slabým vrstvám výrobním, mohla by to dělat ihned a bez nějakých velkých příprav zákonných. Je zde jen potřebí upraviti řádně zadávací řád pro různé práce řemeslné, který máme od roku 1920 a v němž jasně stojí, že se netýká řemeslnických prací maloživnostníků a malovýrobců. Dnes se vyvinula za 15 roků, co tento řád máme, taková praxe v zadávacích místech, že se vypisují soutěže na všechno. Vypisuje se i soutěž na mzdy a na režii, kde zadávací místa dodávají skorem všechen materiál výrobcům. To je zavedeno v ministerstvu pošt a v ministerstvu železnic.

Ministerstvo železnic provedlo v poslední době zvláštní kousek. Letos v létě dělnické organisace připravovaly zvláštní ceník na výrobu prací textilních pro ministerstvo železnic. Dříve ještě než ceník byl vydán, ministerstvo bylo jistě upozorněno, že ceník bude vydán, udělalo veliké objednávky těchto prací textilních pro r. 1937 a v kolektivní smlouvě, která se připravovala na minimální mzdy pro tyto výrobky, stojí, že ceník nebude se vztahovat na práce, které byly zadány před vydáním tohoto ceníku. Tedy když ministerstvo železnic si objednalo výrobky až do r. 1937, je to něco, co se nesrovnává se sociálním cítěním. Ku př. zadalo výrobky za 12˙80 Kč. V ceníku je pouze mzda stanovena částkou 15 Kč a celý výrobek, do kterého se musí dát i zvláštní příprava, je zadán za 12˙80 Kč. Tím se nekryje ani dělnická mzda, a kde je režijní příplatek, příprava atd. To jsou výstřelky, které by u nás neměly býti, zvláště když mluvíme o pevných cenách za řemeslnické výrobky.

Něco podobného je i u národní obrany. Národní obrana zadala v poslední době vojenské prádlo. Je do nebe volající křivda, co se stalo, a mstí se to na nejchudobnějších ženách, na nejchudobnějších výrobcích této dodávky. Byla mi předložena kalkulace. Upozorňuji, že k této práci má podnikatel dát veškerý materiál a na tuto práci je též ministerstvem soc. péče stanovena pevná mzda za zhotovení. Dříve než přečtu onu kalkulaci, upozorňuji, že touto otázkou se obírala několikráte sněmovna, loňského roku jsme měli tuto věc také v branném výboru, kam ji vnesl posl. Richter z klubu českých socialistů. Předvedl přesnou kalkulaci, že se nemůže za tohoto zadávacího systému platiti pevná mzda zákonem stanovená. Vynutili si tedy ochránci těchto drobných výrobců, že při zadávání bude žádati zadávací místo kalkulaci práce a že podle kalkulace ji bude zadávat. Ale práce se vypisovala dále bez kalkulace. Jde o družstva dělnická. Nemluvím za podnikatele kapitalistické, poněvadž právě kapitalisté stlačují ceny a podle kapitalistů se limitují ceny malopodnikatelům a družstvům. Předložili jsme kalkulace, a prosím, slyšte: při 1 garnituře prádla bylo počítáno podnikatelem 27 hal. na celou režii při ceně 13 Kč 67 hal. Ať si to někdo vypočítá, kolik je to procent! (Místopředseda Taub zvoní.)

Já budu hned hotov. Vykládám to proto ze široka, poněvadž máme zde důsledky tohoto zadávání práce, že živnostenští inspektoři chodí kontrolovat výrobky po domáckých dělnících, živnostenské mzdové soudy jsou v plné práci, družstva a podnikatelé jsou vysoko pokutováni živnostenskými inspektory pro nedodržování dělnických mezd. Máme rozdělané soudy u krajských soudů pro nedodržování zadávacích podmínek, pravidel atd.; to jsou všechno následky nezdravého úsporného systému při zadávání této práce. Na celou režii 27 hal., v tom je úrok z vypůjčených peněz na výplatu mezd, poněvadž práce se platí dělníkům předem, národní obrana zaplatí až za 1/2 roku, peníze se musejí někde obstarat, musí se platit úroky, dále jsou různé výlohy s tím spojené, udržování dílen, doprava výrobků atd.

Co udělala národní obrana i po předložení přesné kalkulace? Kalkulovaná cena byla 13˙67 Kč. Národní obrana žádala tuto práci za 13˙02 Kč, tedy méně o 65 hal. Když od těch 65 hal., které byly sraženy, odpočítáme náklady na režii, zůstane zde skutečná ztráta 37 hal. Zákonem stanovená pevná mzda činí 2˙60. Tedy bylo by nutno z této mzdy strhnout 65 hal.; tato částka nemůže se nikde uspořiti, práce se udělati musí, podmínky jsou pevné atd. Následek je udávání a stíhání těch, kteří to nezavinili. Když jsem byl intervenovat, živnostenský inspektor na moji žádost, aby se takovým způsobem nepostupovalo, že se zde musí stát náprava shora, že takovým způsobem se zadávat nemůže, prohlásil docela briskně: Neměli jste to přijímat. Odpověděl jsem na to: Kdo ceny takto snížil? Myslíte, že ten fabrikant, který ceny takto snížil, bude národní obraně dělati presenty, že ten těch 65 hal. národní obraně věnuje ze svého? To je přece makavé, že nemůže nikdo dávat presenty ze svého a že to musí utrhnout na dělnické mzdě. Zvláště dělnická a maloživnostnická družstva jsou vesměs pasivní a nemají z čeho doplácet.

Tento stesk zde veřejně projevuj i, aby se stala náprava, poněvadž tímto způsobem se práce malým družstvům pro nedokonalý zadávací řád dávati nemá. Za to, že mají kousek suchého chleba, mají býti ještě trestáni soudně, pokutováni, že nemohou dodržeti pevné mzdy, poněvadž někdo jiný je srazil, nikoliv však podnikatel, to dělnické družstvo nebo řemeslník, který práci dostává.

Tedy voláme-li po pevných cenách za výrobky, zde je místo, kde bychom se měli zastaviti a kde bychom hned měli začíti.

My stále voláme po zvláštních opatřeních, poněvadž máme nedostatečné zadávací řády, aby při ministerstvech, která jsou zadávacími místy, v různých jiných zadávacích místech, která zadávají řemeslnické práce, byly vytvořeny zvláštní komise jednak ze zadávacích orgánů, dále z vykonavatelů, z družstev dělnických, živnostenských, z průmyslníků a ze zástupců dělníků, aby si tyto tři orgány dohromady stanovily takové ceny za výrobky, že by se to, co jsem zde přednášel, nemohlo opakovati a abychom skutečně nezadávali na úkor těch nejbídnějších. Toto by bylo lze provésti hladkou cestou, a budeme se také všemožně starat, aby se kompetentní ministerstva začala touto otázkou obírat.

Slavná sněmovno! Různých stesků bylo by tolik, že by se o nich mohlo mluviti dvě hodiny, a já mám přece vyměřenou dobu řečnickou. Je potřebí, aby se těmito nejsvízelnějšími otázkami hnulo a aby bylo pravé porozumění pro chránění a zachránění vrstev nejkonservativnějších a pomoci potřebných. Prohlásil jsem již, že je zde obrat v názoru na otázky řemeslnické a obchodnické, že je zde už náběh k sjednání nápravy, že se připravují i ochranné zákony, které mají podchytiti střední stav řemeslnický a živnostenský. Věřím, že je dobrá vůle, zvlášť i u těch stran, které dříve jinak o nás smýšlely, a že se těmito otázkami budeme obírat v brzké době. A protože mám naději, že se po této stránce stane náprava, která se stát může, budu hlasovat pro rozpočet. (Potlesk.)