Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám dále slovo p. posl. Tykalovi.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno!

Díváme-li se každoročně do našeho státního rozpočtu, shledáváme, jak čím dále tím více zasahuje do všech oborů naší činnosti. Bohužel naše obyvatelstvo snad nechápe plně tak veliký význam našeho státního rozpočtu. Když jej podrobně zkoumáme, musíme říci, že se stává rozpočtem každého občana Československé republiky. A když pozorujeme jeho zásahy do veřejného života, které jsou všude tak citelné už po celou dobu trvání našeho státu, když jenom pozorujeme, jak bylo zasáhnuto do stavebního ruchu, do meliorací, podporou do průmyslu, obchodu a živností a na konec do sociální péče, musíme si všichni upřímně přiznati, že náš státní rozpočet je opravdu regulativem hospodářským, kulturním i sociálním.

A musel-li náš stát v době hospodářské krise sáhnouti také k podpoře nezaměstnaných, nekonal jen dílo sociální, nýbrž konal veliké dílo národní. Vzpomeneme-li si na to vše, co kolem nás žije, porovnáme-li to s poměry našeho státu, musíme si upřímně přiznati, že je to právě nezaměstnané dělnictvo, které má největší podíl na klidu a pořádku v našem státě. (Výborně!) Bude-li jednou historik objektivní a spravedlivý, musí postaviti tyto legionáře práce v krisové době na místo prvé. Jestliže nám naše legie dobyly svobody, tito naši nezaměstnaní dělníci nám ji v nejhorší době pomáhali udržeti. (Potlesk.)

Je pravdou, že jsme obrátili zřetel nás všech a hlavně socialistických stran k zaměstnanci. Tomuto zaměstnanci věnovali jsme celou svou pozornost. Postarali jsme se, aby měl zajištění nemocenské, starobní, úrazové, postarali jsme se o zaměstnance ve vyšších povoláních, kteří mají podle zákona upraveny své pensijní požitky, postarali jsme se dobře o státní a veřejné zaměstnance, ale na jednoho jsme tu v Československé republice dosud zapomněli, a to je čsl. živnostník. Náš dělník má nároky na lékařskou péči, nemocnice, sanatoria, vše je mu přístupno, je-li zaměstnán, náš úředník a zřízenec má o sebe postaráno v nemoci, v úrazu i ve stáří, ale živnostník, který právě v této krisové době byl vyřazován z pracovního procesu, nemá naprosto žádného práva, žádných nároků ani na práci ani na podporu.

Dnes na práce konané za podpory produktivní péče nesmějí přijmouti nikoho jiného než toho, kdo pobírá nějakou podporu v nezaměstnanosti, buď podle gentského systému nebo ze státní stravovací akce. Živnostník, který byl vyřazen technickým pokrokem a průmyslem z pracovního procesu, nemá nárok ani na práci, a starostové měst vám mohou potvrditi, kolik těchto vyděděnců přichází na naše radnice, pláče a položí otázku: Ale, pane starosto, cožpak nejsem člověk? Nemám nároku na práci? A my mu musíme říci: Podle našich zákonů a nařízení nemůžeme vás zaměstnati, poněvadž konáme práce v podpoře produktivní péče. A proto je povinností nás všech tuto křivdu napraviti, a tu bych prosil pana ministra soc. péče, aby se postaral, aby aspoň ti živnostníci, kteří odevzdají živnostenský list, měli ihned stejná práva jako všichni ostatní dělníci, aby měli právo na práci, aby měli také aspoň právo na tu hubenou podporu ze státní stravovací akce. Vždyť mnohdy ta desetikoruna v rodině živnostníka je tak velkým penízem, že se o tom mnohému ani nezdá. A proto, dámy a pánové, máme jisté povinnosti k těmto lidem, aby neměli pocit opuštěnosti, pocit vyděděnců, lidí, kteří celý život úmorně pracovali, konali své povinnosti ke státu a k společnosti, byli nositelem poplatní síly a kteří nakonec oddroleni z našeho života, zůstávají tady bez práv, osamoceni, nemajíce o sebe postaráno ani v nemoci, ani ve stáří, ani v úrazu, ani v práci. To si musíme uvědomiti, chceme-li býti spravedlivi k těm, kteří svou prací tvořili také naše národní statky.

Ovšem nemůžeme se zastaviti pouze jenom u té práce a almuženek, jak se jim všeobecně říká. Jsme povinni, abychom naše živnostníky, kteří z tohoto velikého stromu jako uschlé částky odpadají, také nějakým způsobem zajistili nejenom v nemoci, nýbrž i ve stáří. Bude jich čím dál tím více. Technický pokrok, soustřeďovaný kapitál, bude jistě vyřazovati čím dále tím více našich řemeslníků z pracovního procesu. Nikdo je nezachrání, lidstvo se nevrátí, aby svítilo loučí. Je to nemožné. Jestliže dnes valem ubývá kovářů, kolářů a sedlářů, kteří jsou ze svého povolání vytlačováni motorem, jestliže už je circa 30 tisíc obuvníků vytlačeno z práce obuvnickým průmyslem, bude nadále technický pokrok vyřazovati čím dále tím více lidí z práce. A kam je chcete poslat? Cožpak to nejsou nezaměstnaní? Nemají míti stejná práva, když celý život jim byly ukládány stejné povinnosti? Proto, dámy a pánové, je povinností nejen zaměstnavatelů, nýbrž i dělníků-socialistů, aby podepřeli tuto spravedlivou věc. Živnostníci rádi podpírali naše dělníky ve chvílích, kdy se dožadovali svého sociálního opatření, když se dožadovali sociálních výhod a zajištění, a já věřím, že dělníci to zase budou, kteří podpoří živnostníky-dělníky a budou jim pomáhati, aby i oni dostali práci, aby dostali lékařské ošetření a také aby byly uspokojeny jejich nároky starobní, jako je to u všech těch, o které se lidská společnost už postarala.

Dámy a pánové, to není otázkou jen těchto živnostníků. Považte si, co je jich roztroušeno po naší republice. Považte, kdo vychází z těchto lidí. Vycházeli jsme z nich skoro všichni, buď ze řemeslného anebo zemědělského stavu, abychom rozšiřovali naši národní společnost. A jestliže se otec s matkou tolik dřeli a starali, aby svým dětem zajistili trochu lepší život, mají jistě tyto děti povinnost zajistit své rodiče. Má-li společnost k někomu povinnost, pak ji má právě největší k těmto lidem, poněvadž oni jsou to, kteří svou individualitou, svým velikým citovým národním založené byli spolutvůrci, spolubudovateli naší národní a státní svobody. (Výborně!) V živnostnících jsme vždy nalezli nejvíce ohlasu pro naše národní snažení a my jim toho nesmíme zapomenouti. Vzpomínáme-li s úctou na naše legionáře, nesmíme zapomenouti ani na tyto legionáře, kteří nám spolupomáhali. Mám za to, že souhlasíte, abych požádal pana ministra soc. péče, aby s urychlením dal provésti novelisaci zákona čís. 148 z r. 1925, aby tak tito naši vyděděnci dostali brzy také určitá práva a aby měli pocit, že národní společnost je nenechala opuštěné. (Správně!) Je pravda, že stav živnostenský není tak jednotný ve svých majetkových poměrech, že jest různě postaven a že to je otázka těžká, těžší než zaměstnanecká, ale co je tak těžkého, co by se nedalo vyřešiti? Bude-li tu dost dobré vůle, dá se vyřešiti i pojištění v nemoci a ve stáří osob samostatně výdělečně činných. Živnostníci budou si toho vědomi a jsou ochotni přinésti tomu oběti, budou ovšem žádati, aby jakousi oběť přinesla celá národní společnost.

Nyní mi dovolte, abych řekl nakonec něco svého, co jsem zpozoroval během debaty. Když poslouchám některé řečníky, kteří svým způsobem jaksi odmítají ideologii bolševickou, mám takový pocit, že snad tito lidé se bojí, aby oni nebo jejich strana nedostala punc bolševismu. Což je u nás nějaký bolševismus? Není ho. My ho snad vyvoláváme, ale není ho, o čemž nás přesvědčují tisíce a tisíce nezaměstnaných dělníků; není tu ideologie bolševismu. My jsme se dověděli o nebezpečí bolševismu teprve, až když nám to vzkázali z Norimberka. Tu jsme si teprve uvědomili, že v Československé republice je nebezpečí bolševismu. 18 roků jsme o něm nevěděli a dnes snad jsou tu obavy jednotlivců, že by mohli dostati punc bolševismu. Není ho a nebude. Národ československý nebude provádět ideologii bolševickou, ale národ československý je povinen, aby postaral se o své hladové; budou-li mít lidé co jísti, nebudou volat po žádných extrémech. Dokázali to v době krise; uvažme, co to muselo býti za sílu v těch lidech, co to musí být za víru, že dovedou udržet klid, co musí býti v tom člověku, když musí setříti slzu svému dítěti, když mu chleba nemohl podat. Nebojme se bolševismu, dejme hladovým najíst, to bude nejlepší armáda proti bolševismu a proti všem nepřátelům našeho státu. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno!

Neměl jsem v úmyslu hlásiti se o slovo v této debatě. Ale poněvadž kol. Tymeš dopoledne dotkl se našeho hnutí křesťanskosociálního, mám za povinnost, abych s tohoto místa krátce odpověděl. Zdá se, že pan kol. Tymeš jako jeden z mladších poslanců nezná vůbec historii našeho hnutí a nezná také můj postup v parlamentě po řadu let. Jestliže snad dnes si dovolil nešetrně se o nás vyjádřit, tedy dělá to jistě z určitých důvodů stranických nebo snad osobních. Konstatoval zde docela stručně, když mluvil o stravovací akci a kontrole nezaměstnaných: Víme, co se provádělo na Moravě s gentským systémem ve skupině Čuříkově. To asi byl obsah jeho krátkého prohlášení. Pan kol. Tymeš zaspal nejméně půl roku. Kdyby byl četl noviny, denní tisk, slyšel radio, byl by se dověděl koncem května, že nejvyšší správní soud svým výnosem rozhodl proti vládě, proti ministerstvu soc. péče a dal nám úplně za pravdu a za právo, abychom gentský systém dále prováděli. To je fakt, který je nesmazatelný a ten ovšem pan Tymeš patrně nezná, poněvadž noviny dobře nečte. To jest jedna okolnost. Kdybych chtěl býti jizlivým a kdybych chtěl obrátiti frontu, musil bych vzíti na paškál různé svazy pana kol. Tymeše a musil bych citovati a jmenovati určité korporace z jeho tábora, jak se tam provádí gentský systém ještě dnes. Není to však mým úkolem zde, abychom si zde vyčítali, nota bene před veřejností německou a komunistickou, věci, které spadají více méně do správního řízení vlády nebo ministerstva. To se do koalice nehodí. Já tedy konstatuji znovu, že hnutí křesťansko-sociální bylo očištěno od pomluv, od špinění, od nadávek nejvyšším správním soudem. To nám úplně stačí.

Vážená sněmovno, znovu zdůrazňuji, že hnutí křesťansko sociální bohužel prožilo v tomto státě persekuci, která nemá sobě rovné, a jde tu přece o občany české, křesťanské, nejchudší občany. Jestliže hnutí toto jde od r. 1929 svou cestou samostatně, nebyl to nějaký důvod osobní, poněvadž osobně bychom se byli mohli míti velmi dobře, ale nám šlo o věc, o princip, zásadu, a také ji dodržujeme dodnes, pevně a odhodlaně.

Nedávno, je tomu 14 dní, byl v Brně odborový sjezd hnutí křesťansko-sociálního. Na tento sjezd přišli delegáti z celé Moravy a Slezska, bez placení diet, bez placení jakýchkoliv útrat, cestovného, přišli rádi, obětavě, za své peníze. Bylo tam 150 delegátů z celých krajů moravských. Přišli obětavě, v zájmu věci a zásady. To je fakt, který zase mluví o tom, že hnutí má hluboké kořeny a jeho existence je zajištěna.

Vážená sněmovno, proti různým zprávám konstatuji jako člen klubu republikánské strany, kde jsem se z důvodů politických sdružil, že jako poslanec, jako politik i jako osoba, jsem velmi spokojen, poněvadž jsem tam našel tolik dobrých kolegů a přátel, kteří nám v této situaci pomáhali docela čestně, nezávazně a bez jakýchkoliv koncesí. Musím to konstatovat, ale to neznamená, že bych byl snad odpověden za politiku republikánské strany; to je docela jiná otázka. My jdeme samostatně a svéprávně, odborově i politicky.

Chci říci dále, že v tomto státě je potřebí skupin, které mají ráz křesťanský a sociální, i když jsou tu t. zv. katolické strany. Hnutí, které má ráz ryze sociální a kulturní, má širší možnost se vyvíjeti v řadách dělnictva a zaměstnanectva. Mohu bohudík konstatovati, že čsl. hnutí křesťansko-sociální si doposavad, za těch 35 roků, co žije, zachovalo vždycky pečeť slušnosti, čestnosti, neprodejnosti a určité průbojnosti, zatím co v různých svazích, i socialistů, se lidé prodávali jako zboží a nechali se podplácet průmyslníky. (Hlasy: Doložit!) Na př. na Ostravsku pan Trlík, bývalý komunista. (Hlasy: No tak, to je komunista!) Prosím, ale bývalý socialista. Máme však ještě jiné případy. Hnutí naše doposud sloužilo a slouží jediné potřebám dělníků a jiných nemajetných vrstev nábožensky založených, má také proto své odůvodnění a svůj význam i do budoucnosti.

Končím své vývody a znovu ještě opakuji, aby pánové, když mluví o naší věci, byli aspoň trochu informováni.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): K této kulturní a sociální části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo přihlášen, rozprava o této části je tedy skončena.

Přistoupím tudíž ke třetí části podrobné rozpravy, to jest k části hospodářské, dopravní a finační, ve které jsou obsaženy ze skupiny I: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. kap. 13. Ministerstvo veř. prací, kap. 14. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 15. Ministerstvo železnic, kap. 19. Ministerstvo financí, kap. 20. Nejvyšší účetní kontrolní úřad; dále skupina II. Správa státních podniků; skupina III. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích; skupina IV. Správa státního dluhu; a konečně finanční zákon.

Ke slovu v této části rozpravy přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Protuš, Danihel, Fuščič, Jan Sedláček, Knebort, Chmelík; na straně "pro" pp. posl. V. Sedláček, Kočandrle, Tichý, Ešner, Zářecký, Mikuláš, Němec, Mlčoch, Jar. Kučera, Neumeister, Révay.

Jako prvému řečníku k této skupině dávám slovo p. posl. V. Sedláčkovi.

Posl. V. Sedláček: Slavná sněmovno!

Zahajuji tuto hospodářskou skupinu otázkami, které tentokrát, v letošním projednávání rozpočtu už mají větší ohlas a již více řečníků se jimi obírá, to jest otázkami řemeslnicko-obchodnickými.

Velevážené shromáždění! Skoro po celých 16 let naší samostatnosti, tedy od začátku, byl stav tento pokládán úplně za něco méněcenného v našem státě. O ochranu tohoto důležitého stavu se velmi málo staralo i ministerstvo, kterému tato ochrana náleží, t. j. ministerstvo obchodu, průmyslu a živností. A přece jsme všichni pevně přesvědčeni, že tento střední stav v zájmu republiky, v zájmu našeho státu musí býti udržen a ne, aby jen živořil, nýbrž aby měl také plnou ochranu státní, aby si zajistil existenci svých příslušníků, aby byl rovnocenným a plnoprávním činitelem vedle ostatních stavů, vedle ostatních vrstev společenských v našem státě.

Slavná sněmovno, stav tento je důležitý pro stát. Proč? Poněvadž své risiko podnikatelské, výrobní, bere sám na sebe. Nepotřebuje nějakého druhého ochránce, udržuje zaměstnanost obdivuhodným způsobem v našem státě, zatím co jiné průmyslové podniky při trochu menším zaměstnání a při menším počtu objednávek propouštějí své zaměstnance. V dílnách řemeslnických, v obchodech vždycky si to zaměstnavatel rozmýšlí, má-li svého zaměstnance propustiti, zvláště takového, na kterého je zvyklý, který mu vykonává práce dobře, který je kvalifikovaný atd.

Nezaměstnanost se ponejvíce rekrutuje z průmyslových závodů, a závody menší a střední, pokud mohou, vždycky se varují toho, aby propouštěly své zaměstnance. Tento střední stav je také potřebný proto, že nám vychovává a vyškoluje kvalifikované pracovníky i pro průmyslové závody různých odborů. Když se letošního roku ukázala sotva jakási jitřenka větší zaměstnanosti, již noviny veřejně psaly, že máme pro některé odbory málo kvalifikovaných sil, že se nám kvalifikovaných sil nedostává. Je to již znáti v různých oborech pracovních. V poslední době prostějovské konfekcionářstvo si stěžuje, že má málo kvalifikovaného dělnictva.

Slavná sněmovno! Tuto otázku přehlížeti nesmíme. Víme dobře, že je to následek velkého poškozování velkovýrobou a malé ochrany dané našemu řemeslnictvu v našem státě a že otázky řemeslnického dorostu, který má býti jednou kvalifikovanou silou pro celé naše podnikání, byly přehlíženy, a proto velmi málo hochů chodilo na řemeslo, zvláště na takové, které bylo odsouzeno k zániku. Proto se zde dnes jeví nedostatek. Uvážíme-li jen tyto důvody, uznáme, že je třeba řemeslnicko-obchodnický stav podchytit a chránit takovými zákony, aby se co samostatný ve státě udržel. Měli jsme to neštěstí v našem státě, že ministerstvo obchodu po celých skoro 15 roků bylo v rukou strany, která měla na zřeteli jiného činitele ve státě, totiž velkokapitalistické podnikání, ať už průmyslové nebo velkoobchodní. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Můžeme ještě teď pozorovati smutné pozůstatky z doby, kdy i za pomoci ministrů samých byly zaváděny různé instituce a korporace, jako na př. ústřední rada obchodnictva, o které se v posledních dnech hodně mluví v souvislosti s jakýmsi vyšetřováním. Tato ústřední rada obchodnictva byla z valné části tímto ministerstvem vydržována. Bylo to něco podobného jako ústřední průmyslový svaz. V této ústřední radě byli vzati v ochranu jen silní obchodníci a jednotlivcům byly poskytovány zvláštní privileje, které nemůžeme přes to, že po 2 léta nápravu žádáme, nijak odstraniti. Jsou to různé ty ancienity a výsady při dovozu všelijakých potřeb. Mladá generace, plná života, která se spojuje v družstevní útvary, aby byla silnější, nemůže se dostat do podnikání, poněvadž pořád ještě trvají ony útvary z neblahých dob, kdy se nadržovalo silným na úkor slabých. Přes veškeru snahu nemůžeme tyto útvary za žádnou cenu odstraniti. Víme velmi dobře, že i když se dělaly různé daňové zákony, že bylo silným podnikatelům ve státě nadržováno. Ještě dnes jsou v platnosti různé druhy daní, které jsou zavedeny na úkor slabých a ve prospěch silných, jako na př. daň obratová, kterou platí malý a střední řemeslník ze všech možných obratů, kdežto průmyslník a velkoobchodník některé obraty uspoří. To pro něho znamená veliký náskok proti podnikateli malému. Domáháme se, aby tato nespravedlnost byla odstraněna. a to především tím, aby se tato daň, které se stát zříci nemůže, vybírala u prvovýroby. Některé odbory to již provedly a my chceme, aby to bylo provedeno ve všech odborech. Vytýká se, že malovýrobce dráže vyrábí a dává na trh dražší výrobky, ale on má také daleko těžší výrobní podmínky než velkoprůmyslník, který má velký náskok a který má různé výhody finanční, kterému jsou poskytovány podpory, kterému je zajištěn úvěr, který má dokonalou strojovou výrobu atd. Tím má velký náskok před malým, ale přesto můžeme říci otevřeně, že drahota není udržována malými výrobci a obchodníky, poněvadž kdyby byly dražší než velkopodnikatelé, nemohli by vůbec žíti, neboť by k nim nikdo nechodil a nikdo by od nich neodebíral.

To jsou věci, které se nahromadily v neprospěch středního stavu za éry nám nepříznivé, a my se všemožným způsobem vynasnažujeme neblahé tyto následky odstraniti a poříditi pro tento stav ochranu, jakou mají jiné třídy a stavy v našem státě.