Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena pí posl. Mrskošová. Dávám jí slovo.

Posl. Mrskošová: Slavná sněmovno!

Kapitoly 16 a 17 našeho státního rozpočtu, Ministerstvo sociální péče a Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, jsou více předmětem úvah těch, kdož očekávají od nich určitou pomoc pro úlevu svých životních těžkostí. Budiž mi dovoleno přičiniti k těmto kapitolám několik slov také s druhého břehu, se strany zaměstnavatelské, se strany poplatnické, která k těmto kapitolám má také svůj dobrý vztah. Vždyť nebylo by řady sociálních opatření v našem státě, kdyby k nim nedaly souhlas ty vrstvy obyvatelstva, které z těchto výdajů nemají pro sebe nic a kdy téměř celý rozpočet vyžaduje větší jejich platební pohotovosti a povinnosti.

Rozumíme, že tak těžká doba, která dává vznik těžkým hospodářským depresím, vyžaduje, aby byla léčena i mimořádnými prostředky. Chceme však upozorniti na to, že je potřebí měřiti jejich účinek i těmi zjevy, které nám ukazují nepříznivé chápání opatření třeba nejlépe myšlených se strany těch, pro něž jsou určena, a že i forma, kterou se provádí, zasluhuje naší pozornosti. Uvítali jsme opatření ministerstva soc. péče, že se péče o nezaměstnané přenáší více do produktivní péče o nezaměstnané v tom směru, že se lidem potřebným opatřuje práce, aby si mohli koupiti ze svého výdělku potřeby, které musí nezbytně pro sebe a své rodiny míti. Právě v této kapitole často kritika opatření míjících se svým účinkem se stanoviska nás zaměstnavatelů bývá posuzována jako kritika nepřátelská. Odmítáme tyto útoky, protože jsme si dobře vědomi, že jenom rozšířením pracovní příležitosti jest možno účinně a dobře léčiti problém nezaměstnanosti v našem státě.

Právě vývody pana ministra soc. péče, kterými odpovídal na útok sudetskoněmecké strany, dokazují, že naše stanovisko k otázkám léčení sociálních obtíží doby má své opodstatnění. Přesvědčili jsme se na udaných číslicích pana ministra inž. Nečase, že nejde jen o dokázání, že Československá republika řeší problém obtíží sociálních spravedlivě se stanoviska lidského nejenom v krajích, o kterých se zde mluví a o kterých se v tisku píše, a kde tyto obtíže jsou i předmětem politických útoků národnostně podložených, nýbrž že republika Československá v tomto problému řeší věci opravdu velkoryse a se snahou trvale odstraňovati obtíže sociálního rázu vzniklé zejména z problémů tíživé nezaměstnanosti.

Všechny ty desítky a stamiliony, které zde byly uváděny, jsou výsledkem sociální péče celých let, jsou důsledkem intensivní práce bývalého ministra soc. péče dr. Czecha v tomto směru. Ale právě my, z českých okresů - také nouzí postižených - když jsme ukazovali na neúměrnost řešení tohoto problému, dočkáváme se takovéto odplaty, která není inspirována ničím jiným nežli snahou ostuditi Československou republiku a její zřízení za hranicemi. Mohu říci, že v jihočeských oblastech bychom našli případy horších sociálních problémů, nežli které jsou uváděny zde řečníky sudetskoněmecké strany, ale rozdíl je snad jenom v tom, že naši lidé u nás trpí v přesvědčení nebo vědomí, že prostě už jest to údělem celých generací našeho jihočeského kraje. V důsledku toho se snaží sami se starati, aby svoji hospodářskou základnu co možno nejlépe rozšířili a zabezpečili tak, aby v nejhorších dobách mohli spoléhati sami na sebe.

A tu chci s tohoto místa konstatovati, že dnes ti naši drobní venkovští lidé, dělníci, kteří pamatovali na zadní kolečka tím, že šetřili ze svých mezd a pořídili si chaloupku nebo kousek pole z pozemkové reformy, jsou odmítáni při žádosti o práci, podnikanou z produktivní péče, s poukazem, že mají určitý majetek; čili přeloženo do jasné mluvy, jsou trestáni za to, že šetřili, že si utrhovali sami na sobě, aby, majíce na zřeteli, že mohou přijíti horší doby, neviseli jen tak ve vzduchu, zatím co mnozí jejich kamarádi, nepočítajíce na to, co bude zítra, jsou dnes v této sociální péči přednostním způsobem protežováni. (Posl. Stejskal: Tak to není, paní kolegyně!) Je to tak, pane kolego, promiňte, že vám musím oponovat. Zde bychom velice prosili pana ministra soc. péče, aby jednou pojem slova "dělník" byl náležitě definován, aby křiklavé nespravedlivosti, které v duši dobrého, poctivého českého člověka na venkově budí trpkost, byly odstraněny.

Pokud jde o další kapitoly obou těchto předložených částí rozpočtu, vítáme zejména, že péče o mládež doznává větší pozornosti ve zvýšených částkách, určených pro tuto akci. I my máme v tomto směru svoje stanovisko, které vyjadřujeme svým charakteristickým způsobem, vedeným hlediskem, že je potřebí přihlížeti v sociální péči o mládež především k tomu, aby nám z dětí vyrůstali zdatní občané, kterým práce je radostí a cílem celého jejich dalšího užitečného života.

Při této příležitosti musím poukázati na akci okresu votického, kde jsme v sociální péči o mládež zavedli s úspěchem novinku, že za dobu 15letého trvání této práce bylo do votického okresu přijato 1585 dětí z Podkarpatské Rusi a Slovenska jako zemědělští učňové a chovanci, z nichž v kraji jich řada zůstala, buď se oženili, provdaly nebo osamostatnili. Při této příležitosti bylo dbáno toho, aby tyto děti, které zejména přichází z košického obvodu okresní péče o mládež, naučily se řádné zemědělské práci, aby chodily do škol, ke kterým neměly ve svých domácích poměrech často přístupu a z nichž se mnozí dostali i do učení na řemesla. Za přispění zaměstnavatelů bylo pro tyto děti přijato celkem 747.000 Kč a vydáno 507.000 Kč, takže zůstalo jim na vkladech přes 240.000 Kč, se kterými tyto děti jdou do života jako budoucí samostatní podnikatelé. I na tuto sociální péči upozorňuji ministerstvo soc. péče proto - a nebudiž mi to vytýkáno ve zlé - že se setkáváme s případy, že děti v ústavní péči, vcházejíce do života, často se neosvědčí, protože do jejich 14 let bylo jim věnováno snad až příliš mnoho péče, takže přicházejíce do učení nebo do služby vykazují určité pracovní defekty, na které zaměstnavatelé pak právem poukazují. Musíme v pravdě dělat sociální politiku takovou, aby práce a radost z práce nebyla jen prázdným slovem, nýbrž skutečným přesvědčením každého, kdo z veřejné péče po této stránce přijímá určitou pomoc v dobách, než je schopen sám o sebe se starati nebo sám svoji existenci si dobývati. Vždyť nepřehlížejme, slavná sněmovno, skutečnost, že nejvýznačnější a nejschopnější lidé v životě podnikatelském pravidlem vycházeli z těch nejbědnějších poměrů, poněvadž prošli školou života, která se nedá žádnou pedagogickou formulí nahraditi.

Při této příležitosti bych chtěla říci, že v zemědělských poměrech se setkáváme velmi často s případy dlouholeté pracovní výkonnosti. Musím však poukázati s lítostí na skutečnost, že této kapitole v rozpočtu sociální péče bohužel není věnována žádná pozornost. Uvažme, že v r. 1936 - a já zdůrazňuji, že to bylo na popud zemřelého posl. Adolfa Prokůpka, který v českém odboru zemědělské rady zdůrazňoval potřebu odměňování zemědělského dělnictva - bylo podáno ze 117 českých soudních okresů celkem 2.865 žádostí z řad zaměstnavatelů o odměnu dlouhosloužícím zaměstnancům v zemědělských podnicích, jichž odměňovaná pracovní léta dosahují přes 40.000 let. Představte si, že na tuto akci v tomto roce může býti poskytnuto z veřejných prostředků jen 30 tisíc Kč! Počítáme-li, že zaměstnavatelé musí přispět podle ustanovení nejméně polovinou, což, konstatuji, jest pravidlem překročováno na stoprocentní příspěvek zaměstnavatele, není 60.000 Kč v žádném poměru k tomu, abychom náležitě zdůraznili význam poctivé, dobré a všem lidem potřebné zemědělské práce, kterou dělá člověk zaměstnaný v jednom podniku nejméně 10 po sobě jdoucích roků. Po této stránce by také mělo ministerstvo soc. péče vykazovati větší pozornost k tomuto opatření, neboť účinkem tohoto zásahu jest brániti stálému útěku zemědělských dělníků z venkova do měst, budit u zemědělského dělníka to zdravé a potřebné sebevědomí, vznikající z úcty k jeho práci, která, bohužel, často nebývá nijak poměrně hodnocena ve srovnání s prací konanou ve městě v kterémkoli druhu zaměstnání. Jsem přesvědčena, že pan ministr soc. péče najde také porozumění pro toto naše volání.

Pokud jde o rozpočtovou kapitolu zdravotnictví a tělesné výchovy, chci poukázat zejména na neutěšený stav a řídkou síť nemocnic na venkově. Zatím co v městech mají lidé pomoc lékařskou na dosah ruky, a často i v okolnostech, kdy si jí ani nezaslouží mám na mysli na př. pračky v hospodách a pod. věci, kde je okamžitě pomoc na dosah ruky - my venku nemůžeme dosíci ani náležitého ošetření lékařského (Místopředseda Langr zvoní.), protože naše venkovské nemocnice, ať jde o nemocnici táborskou, benešovskou, příbramskou, jsou všechny přeplněny. Všichni kolegové, kteří pracují v těchto krajích, mohou dosvědčit, že zdravotní opatření v jihočeské oblasti, zejména v táborském kraji, jsou velice nedostatečná.

K tomu se váže i naše bolest ze špatného a nedostatečného ošetření matek při porodu, protože ustanovení o porodních asistentkách je tak stroze příkré, že málokterá z řad mladších venkovských žen se odhodlává k tomuto povolání. Předpisy vyžadují absolvování měšťanské školy, kterou mnohé žadatelky nemají.

Do odborných léčebných ústavů těžko dostáváme naše venkovské děti nebo nebohé lidi, kteří potřebují léčebnou péči ve veřejných ústavech, které mají sloužiti zdraví našeho lidu. Po této stránce bylo by nutno, aby rozpočet ministerstva zdravotnictví přihlížel i k potřebám těchto našich venkovských ústavů léčebných a nemocnic, abychom na venkově i po stránce zdraví mohli vykazovati stále to nejlepší aktivní saldo pro Československou republiku.

Protože rozpočet je hospodářskou linií, po které jde hospodářský život Československé republiky v budoucím období, bude náš klub pro rozpočet hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. inž. Peschka. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Peschka (německy): Slavná sněmovno!

K referátu pana ministra Nečase chtěl bych úvodem vyjádřiti naše uspokojení nad tím, že se při tom naskytla příležitost mluviti otevřeně o poměrech sociálních a poměrech veřejné péče. Naprosto nepochybujeme o dobré vůli pana ministra soc. péče, aby vylíčil věci tak, jak je vidí. Máme dojem, že pan ministr měl co činiti hlavně s interpelací, kterou jsme podali, a s číselným materiálem, který obsahuje. O správnosti těchto čísel pan ministr nepochyboval, jsou to však právě tato čísla, jež v naší sudetskoněmecké vlasti působí tolik pobouření, neboť jest a zůstane nespravedlností samo o sobě, jestliže ministerstvo není odpovědno za rozdělování, nýbrž že je obstarávají ústředny sociální péče. Právě proto vzniká nerovné rozdělování. Ostatně prohlašujeme, že jsme den po uveřejnění naší interpelace v časopise "Zeit" výslovně poukázali, že ministerstvo provedlo rozdělení podle národnostního klíče. Zdůrazňovali jsme již tenkrát, že se dostaneme k tomu, abychom o věci ještě podrobně promluvili, až bude předložena odpověď vlády. Se zřetelem na řečnickou lhůtu, jež pro nás v této sněmovně uplynula, odpovíme podrobně při rozpočtové debatě v senátě, poněvadž nám záleží na jasném výkladu, proti kterému by nebylo námitek.

Ke kapitole ministerstva obchodu musíme také letos jako každý rok a při každé příležitosti konstatovati, že se vlastně neděje nic, při nejmenším nic účinného k odstranění naší krise. Členové koalice uvádějí stále tytéž stížnosti, doplněné jen novými, které dokazují, že jsme se opravdu dostali do bezmocného stavu, který se ovšem projevuje venku mezi obyvatelstvem přímo katastrofálně. Nejvíce koaličních řečníků přechází naše stížnosti buď pokrčením ramen nebo nalézá nějaké výmluvy, které svalují vinu přímo na samotné stěžovatele, jak jsme před tím měli příležitost konstatovati. Kdo si však představí poměry nestranně, musí konstatovati, že je odpovědný celý systém.

Poukázali jsme již v rozpravách o první devalvaci a jejích účincích na nesmírné ne dostatky přizpůsobení tohoto opatření poměrům a varovali jsme před rozhodnutím o druhém znehodnocení, aby totiž nebylo dopuštěno, že by druhá devalvace probíhala bez dalších opatření pro její využití. Nebylo to, jak dnes musíme konstatovati, vzato na vědomí a nynější poměry dokazují, že se neděje naprosto nic, že není naprosto ani vůle učiniti něco, co by dnešním poměrům odpovídalo. Tak nebylo podniknuto nic přes prohlášení, že bude povolovací řízení zjednodušeno a brzy zcela zrušeno. Stále se vyskytují největší nehoráznosti. Tak jest také nutno, aby byla předložena potřebná povoleni pro dovoz vzorků a zboží bez ceny, ba docela i devisová povolení k volnému dovozu. Proto se v hospodářství neukazuje po prvním krátkém záblesku několika dní žádný úspěch. Nejdůležitější průmysly, především průmysl papírový, bavlnářský a porculánový, jsou na dlouho zastaveny, jen průmysl zbrojařský jest plně zaměstnán, avšak německá nouzová oblast se ho vůbec neúčastní. Banky uvedly sice jednotlivé zastavené textilní podniky v chod, ale nikoliv na základě zakázek, nýbrž jen aby měly možnost zajistiti si i zde tučný díl v případě zavedení výrobních kontingentů. V celku však nebylo a není vyhlídky na získání nových trhů, ani pomocí drahého a přece nedostačujícího a bohužel i byrokratického exportního ústavu, který místo aby zjednal ulehčení a sloužil veřejnosti, vybírá již manipulační poplatky jako úřad.

Při tom musí býti konstatováno, že vztahy průmyslu k zahraničním zákazníkům nebudou moci býti v žádném případě nahraženy státním úřednickým aparátem. Skutečné předpoklady pro oživení našeho hospodářství po druhém znehodnocení nejsou tedy dány. Žádali jsme dostatečně, ale doposud marně, takových předpokladů, jako zavedení směnek na opatření práce, uvolnění povolovací praxe, opatření levných, účelu odpovídajících surovin, snížení nesmírného daňového zatížení a náhradu takových zatížení při dani obratové, dani dopravní, obchodní a z vodních sil především pro malé podniky. I Národní banka zůstává nanejvýš zdrželivou a neposkytuje především v nouzovém území žádnou finanční podporu. V takovém postavení může průmysl velmi těžko proniknouti na světový trh a pozdvihnouti jakost svých výrobků. Pověst našich výrobků jest tím velmi těžce poškozována a stále více ubývá poptávek, které dříve musely být námahou vydobyty. Rozhodující vrstvy usilují obětovati jen soukromou iniciativu systému, jenž jest příjemný jen velkokapitalistickým podnikům, stojícím pod vlivem velkobank.

Tak jest s této strany ovlivňována i obchodní politika sama a zhoršena tím ještě více, než tomu bylo doposud. To dokazují nešťastné obchodní vztahy především k jihovýchodním státům a k Francii, se kterými musily býti uzavřeny samy sebou nepříznivé obchodní smlouvy, které naprosto neodpovídají politickým stykům. Ukazuje se také, že ztroskotávají obchodně-smluvní jednání s Francií. Nejneutěšenější jsou však naše vztahy v poměru k Německu, jež bylo jednou naší nejdůležitější vývozní zemí jako největší hospodářský soused. Ospravedlňují se při tom rádi nedostatkem devis a obtížemi v Německu. Musíme však konstatovati, že tu rozhoduje daleko spíše politický názor. Tak převzala na př. v r. 1933 olomoucká obchodní a živnostenská komora zprostředkování pokusů boykotu proti Německu. Nejnověji se to ukazuje na výnosu ministerstva nár. obrany ze dne 14. listopadu 1936, č. 4174, podepsaném generálním sekretariátem. V tomto výnosu jest svolení k vývoznímu kontingentu 10 vagonů koží na měsíc říjen vázáno podmínkou, že nic z toho nebude vyvezeno do Německa. I ve vývozu pozorujeme již dlouho tento názor. Nadržuje se raději vývozu do zemí, od kterých se může žádati zaplacení zboží v devisách.

Podstatným předpokladem pro oživení hospodářství jest podpora vnitřního obchodu, v němž nalézá asi milion lidí práci a výdělek. Rozmnožením jednotkových obchodů, filiálek velkoprůmyslu, továrních správkáren a konsumních družstev, jimž se přímo nadržuje, jak ukazuje změna §u 116 živn. řádu, pak kontingentními příděly, nedostatečným omezením jednotkových obchodů v posledním nařízení a daňovými výhodami se tato podpora brzdi. To škodí obchodu a přispívá velmi ke zmenšení naší kupní síly a daňového výnosu. Až dosud vydaná omezovací ustanovení jsou zcela nedostatečná a vadná, protože mohou býti obcházena překročením oprávnění, krycími firmami a pod. Stejně nedostatečná jest podpora živnosti, jež sama o sobě nepředstavuje na rozdíl od hospodářských podniků základ výživy a může býti učiněna působením krise úplně bezcennou. Potřebuje při tom již v boji proti velkopodnikům, vyrábějícím ve velkém, a živlům, rušícím trh, přiměřenou ochranu. Místo toho se dnes ještě ztěžuje zakládání hospodářských společenstev pro živnosti. Především v sudetskoněmecké oblasti jsou skoro zcela vyloučena z veřejných dodávek. Zcela nedostačující jest, odvolává-li se pan ministr obchodu na to, že sudetskoněmecké řemeslo dostalo dodávku několika tisíc uniforem a bot. Tím není pomoženo asi 100.000 sudetských řemeslníků, kteří jsou jinak při veřejných dodávkách, zakázkách a stavbách co nejtížeji poškozováni, jak v rozpočtovém výboru ukázal jasně náš kamarád Richter.

Živnost nepožívá ani daňové a exekuční ochrany a musí přímo nésti ztráty způsobené daňovými úlevami jiným. Nyní provedená daňová depurace byla rovněž nedostatečná a přinesla jen docela nepatrné úlevy. Úp!ně nevyřešeným zůstává však dále problém podpory živnosti, živnostenských úvěrních družstev, jež přes svůj špatný stav nedostávají nijakou podporu. Dále však i problém komplikovaných předpisů o příjmech a problém cen, abych jich jmenoval jen několik. Zkoušíte-li vyřešiti otázku úpravy nejnižších cen tím, že z toho výslovně vyj máte konsumní družstva a ostatní trh rušící živly, pak jest takové řešení přímo ilusorní. Podpora cizineckého ruchu potřebná pro veškeré hospodářství především v sudetskoněmecké oblasti zůstává i nadále opomíjena. Malé Rakousko vydává na podporu cizineckého ruchu 2 1/2krát větší částku, než jaká je vůbec našemu panu ministru obchodu dána pro jeho obor k disposici. Myslím, že nic nemůže tak zřetelně ukázati zanedbávání našeho hospodářství jako toto číslo.

Zanedbáváním cizineckého ruchu trpí nejtíživěji živnost hostinská, jež jest beztak v důsledku krise v těžkém postavení. Nyní mají býti ještě dále zvýšeny samy o sobě vysoké dávky a daně v hostinské živnosti a zavedena přepychová daň z představení až do 50 % příjmů. Jak mají hostinští sami prováděti podporu cizineckého ruchu v takové situaci, jest mi přímo záhadné. Měla by se konečně uznati směšnost takového zneužívání a takových poměrů, pro které máme také jiný příklad, to jest použití pojmu státní spolehlivosti při udělování koncesí, pojem, jenž jest především veden k absurdnosti tím, že členové koaličních stran používají tohoto pojmu proti sobě. Sudetští Němci dokázali doposud proti všem těmto nespravedlivostem s dostatek, že jsou lepšími státními občany, věrnějšími lidmi a tím i spolehlivějšími než ti, od kterých si dnes musí dáti líbiti nařčení ze státní nespolehlivosti a všechna možná trýznění.

Musíme pana ministra obchodu především požádati, aby zakročil proti takovým přehmatům s druhé strany, protože jest ochrana živnostníků přenesena především na něho. Ukázali jsme až dosud, že jsme dostatečně připraveni, abychom ho podporovali při objektivní a spravedlivé obchodní a živnostenské politice, a budeme to v tomto smyslu činiti i dále. Musíme se však obrátiti proti tomu, že se místo opatření na zlepšení živnostenských poměrů tvoří nové nesnáze. Očekáváme, že jmenování do obchodních komor bude odpovídati dnešním poměrům a nebude se díti podle stranickopolitických tendencí, že živnostenské společenstvo a jeho svazy obdrží plnou možnost k uplatnění svých zájmů ve všech oborech působnosti na ně přenesených a že budou podporovány více než dosud. Se vší vahou musíme se postaviti proti tomu, aby zřízením nucených svazů pro živnostenská společenstva byl jejich dosah vlivu zúžen. Samostatnost německých svazů, jež dostály všem svým úkolům doposud v pozoruhodné míře, musí za každých okolností zůstati zachována, aby si živnostníci a obchodníci mohli vytvořiti nezávislé živnostensko-politické mínění. Každé toho se týkající omezení a brzdění společenstevní iniciativy se musí projeviti ke škodě celého stavu. Použijeme všech prostředků a cest, jež jsou proti těmto úmyslům možné a nutné. Žádáme naopak, aby byla pozornost obrácena mnohem více na projednávání četných resolucí, usnesených společenstvy proti přehmatům jednotkových obchodů, proti správkárnám, továrním filiálkám atd., a aby se naléhalo na jejich projednávání. Společenstvům by se mělo i nadále zajistiti právo a možnost prováděti zprostředkování míst, jež jest v živnosti nezbytné pro poradu o volbě povolání a pro boj proti sociálním protivám v živnostech.