Slávna snemovňa! Ako slovenský sedliak prehlašujem a zdôrazňujem, že my, slovenskí sedliaci, si neprajeme vymyslenej ľudáckej autonomie (Výborně!), my sme spokojní s naším československým štátom. A zaujímavé je: preto si ju neprajeme, lebo nám ju praje taký veľký maďarský gróf, ako je János Esterházy. Tento pánko mal pred 30 rokmi nám priať takejto autonomie, kedy naše deti nesmely sa ani so svojimi rodičmi slovensky shovárať. Vtedy mohol sa starať o slovenskú autonomiu gróf János Eszterházy. Ale dnes si to neprajeme. (Potlesk.)

Slávna snemovňa! Ako slovenský sedliak volám k našej vláde, aby viacej pečlivosti venovala ľudovýchove, lebo nedostatok tejto skutočne podlamoval prácu nášho československého štátu. Tuná sa musí venovať viac a už z toho dôvodu volám ako na obranu štátu, aby sme si raz uvedomili, že len spoločnými silami môžeme tento štát, túto republiku uhájiť. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Śliwka.

Posl. Śliwka: Než přistoupím k samé řeči, musím s tohoto místa energicky protestovat proti tomu, že do volebního boje zasahuje policie nemístným, protizákonným způsobem a zase, jako dosud vždy, proti komunistické straně a proti referentům a poslancům.

Dne 2. t. m. konala se ve Strakonicích voličská schůze, svolaná komunistickou stranou Československa, na které referoval posl. soudr. Gottwald. Měla úplně klidný průběh, až v debatě vystoupil nějaký provokatér, patrně z agrární strany, a tvrdil všelijaké nesmysly, jak u nich už je to obyčejným zvykem (Veselost.), především, že Gottwald je Němec a že prý komunisté jakousi stávkou zaprodali kapitálu proletariát. Samo sebou se rozumí, že provokatér byl ihned opatrně vynesen a schůze pokračovala klidně a nerušeně dále bez jediného incidentu, až najednou vtrhl do sálu nikoli volič, nýbrž nakomandovaný policejní komisař Majer s asistencí 20 četníků a voličskou schůzi brutálně rozpustil a rozehnal. Dva dělníci byli zatčeni a posl. soudr. Gottwald, i když ho p. policejní komisař oslovil pane poslanče, přece jen pro jistotu byl dvakrát zatčen a pro zjištění držen na policejním komisařství hezkou dobu. Postup policie vyvolal ve Strakonicích značný rozruch. Občané se domnívali, že tato provokace byla jednoduše smluvena, že ji smluvila agrární strana s policejním komisariátem resp. s okresním úřadem. K ilustraci podotýkám, že Strakonice a Strakonicko jsou pašalikem a doménou p. předsedy agrární strany posl. Berana. Víme už, oč zde jde, ale rozhodně a kategoricky protestujeme proti tomu a takovéto rušení svých veřejných voličských schůzí si nedáme líbit a na teror agrární strany, smluvený s policejním aparátem, vystoupíme příslušným způsobem, že se jim to už jakživo nebude chtít.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Posl. Śliwka (pokračuje polsky): Pánové! S této nejsměrodatnější veřejné sněmovní tribuny chci se zabývati při rozpravě o rozpočtu na r. 1937 polskou otázkou, která u nás pod vlivem stále hrozivějšího vývoje zahraničních a mezinárodních událostí a poměrů vchází do rozhodujícího stavu.

Nezapomínaje na sebeurčení národů o sobě a své státní příslušnosti, chápaje ohromné nebezpečí války a útoku německého fašismu na republiku a podezřelé a tajné stanovisko některých živlů sanačního, fašistického Polska v poměru k nám, prohlašuji jménem polského pracujícího lidu v českém Slezsku, že se zřetelem na dobro tohoto lidu, proto, že jest nutno zachrániti všechny jeho vymoženosti v boji ruku v ruce s poctivým českým spojencem v obraně školství, výdělků, práce Poláků v dolech a továrnách, v obraně politických práv, práv polského jazyka, proti teroru, prohlašuji, že jako občané republiky chceme a budeme ji brániti nejlépe a nejúčinněji tak, když náš lid dostane nejvyšší míru možných práv k životu a existenci stejně s jinými národy a tak spojí svůj osud a blahobyt s osudem republiky, s velkým společenstvím zájmů pracujícího lidu v republice.

Rozhodně odmítáme všechny sny fašistických válečných podněcovatelů na straně německé a polské o revisi hranic. Nedostatek času, přiděleného nám v rozpočtové rozpravě, nedovoluje mi tentokrát široce a obšírně vylíčiti tuto otázku, proto se omezuji na vyznačení hlavních bodů této otázky, při čemž neopakuji celou litanii požadavků, které jsem již nejednou a při jiných příležitostech opakoval. (Posl. Čuřík: Řeči se nečtou, pane kolego!) Já to nečtu, to nevidíš, hochu? Mám to jenom v poznámkách. (Místopředseda Taub zvoní.)

Domnívám se ostatně, že samo mluvení kolem dokola a opakování našich nejspravedlivějších žalob, stížností a požadavků, že slova samotná nepohnou touto otázkou s místa a spíše ji mohou ještě zmenšiti a bagatelisovati. Zde je potřebí již činů, akcí celého polského slezského lidu.

Faktem jest, že Praha, Brno, že vláda a všichni mezivládní, poloúřední činitelé místní i ústřední, nemluvím-li již o stranických činitelích v tomto státě, slyšeli naše stížnosti stokrát. Tisíce našich peticí, řečí, memorand a zakročení osobních a hromadných nejen z popudu komunistické strany Československa a mého, nýbrž i mnoha jiných činitelů stran a osob působících ve Slezsku, všechno to šlo do Prahy k úřadům, k ministerstvům, ale všechno mělo ten účinek, jakoby se hrách házel na stěnu. Praha a Brno jsou hluší a okresy jsou nečinné a lhostejné. Praha a Brno podceňují a bojkotují jak zástupce tohoto polského lidu, tak i jeho spravedlivé požadavky.

Máme smlouvy česko-polské, které prý zaručují práva a vymoženosti polské menšiny, ale neslyšel jsem ještě, ani nevím - a budu rád, kdyby mi některý úřad mohl dokázati něco opačného - že podle této česko-polské smlouvy nebo s odvoláním se na ni byla některá křivda, kterých jest bez počtu, odstraněna a napravena. Pomoc odtamtud ani nepřišla ni nepřijde. Beranové a spol. to všechno zavinili, proto s nimi polský lid nemůže jíti, chce-li žíti.

Jest nevyvrácenou skutečností, že Varšava, na kterou se tak často ohlížejí naši vlastenci z řad Wolfových, považuje polský lid v Československu za obětního beránka a pokusného králíka pro pokusy ve svých škodlivých fašistických tazích s Hitlerem proti Československu a Svazu sovětských socialistických republik. Vzpomíná si na nás vždy jen tehdy, když nás potřebuje, aby námi hrála proti Praze nebo Moskvě ve svých tazích proti demokraciím a sovětům.

Byla a jest česko-polská smlouva, jejíž jednou smluvní stranou jest sanační Polsko, ale ještě nikdy jsme neslyšeli, že by kromě prázdných neoficiálních protestů a mlhavých hrozeb Polsko použilo této smlouvy a vzneslo tuto otázku na mezinárodní forum. Kdyby mu šlo o ten polský lid, bylo by to již dávno učinilo. A smlouva mu dává nepopřené právo k tomu. A co nemohla zkaziti Varšava vytloukáním oken, čímž uvalila na Slezany nátlak v opačném směru, to úplně zkazili naši domorodí polští fašisté. Při velké vážnosti Polska na mezinárodním foru musilo by se dbáti jeho hlasu.

To všechno jsou fakta, a to fakta nevyvrácená. O všem tom se již tisíckráte mluvilo na všech forech vnitrostátních, českých i polských. Ale účinky zde nebyly a nejsou. Jedna i druhá vláda nás odbývá sliby nebo hrozbami. A proč? Jen proto, že zde není hromadného úsilí, že zde nejsou společné akce, že zde nejsou masy mobilisované k boji.

Je zapotřebí jednotné fronty. Je zapotřebí lidové fronty, fronty všech, kteří cítí svou křivdu, aby si vybojovali společné požadavky, aby se odstranily křivdy fašismu, hlavního našeho nepřítele. Od slov k činům jest nejvyšší čas. Situace lidu jest taková, jaká ještě za celých 16 let nebyla. Hospodářské základy existence lidu jsou vážně ohroženy. Kdo se národně nezaprodá, ztrácí práci a z mládeže nedostane práci vůbec nikdo, má-li polskou školu. Jest určen k záhubě nebo žebrotě.

Polské školství bude pokračovati čarou dalšího poklesu, jestliže polský lid neukáže svou sílu a jednotnost s hlavní naší záchranou a pomocí, s českým proletariátem pod vedením komunistické strany Československa. Poctivý český dělník chápe, že národní útisk polského bratra je nástrojem fašismu a pomůže svému bratru, polskému dělníkovi.

Jednotná fronta s ním pod podmínkou úplné mobilisace polské menšiny na základě jejich požadavků a na základě jejího kladného republikánského přesvědčení poskytne této menšině novou potřebnou sílu, aby si vybojovala svá práva. Takové síly bude musiti dbáti jak Praha, tak i Varšava.

Československá vláda a vládní strany bez výjimky zaujímají k polskému lidu stanovisko vyhýbavé nebo pokrytecké, jako čeští agrárníci a národní demokraté, nebo úplně protivné a protipolské, jako české socialistické strany. Jen komunistická strana úplně a bez výhrad hájí Poláky.

Republikánská strana dělá v tisku ("Venkov"), že zná potřeby polského lidu a ví o nich a dokonce to tu a tam napolo naznačí. Ale táž republikánská strana posílá do Slezska své lidi, tajemníky a redaktory, poslance, jimž přikazuje ničiti polský živel, táž strana provedla pozemkovou reformu a tím zbavila polský lid všech práv na půdu. Táž strana bezohledně a brutálně počešťuje podhorský lid svými lesnickými nadháněči v celém Slezsku. A to jest pokrytectví, které nemá sobě rovného.

Česká národní demokracie napsala v "Národních listech", že se v Československu zachází lépe s cikány a exotickými národy než s polskou menšinou, ale táž strana ve Slezsku úplně ničí a utiskuje až k úplné likvidaci se strašnou nelidskou nenávistí všechno, co jest polské v podnicích, úřadech a ve školách. To jest vrchol pokrytectví a škaredá perverse. Proto také spolupráce s Berany, Kahánky z národní demokracie, kterou nám tak vřele doporučuje dr. Wolf, po tolika smutných zkušenostech z minulých 16 let, jest zhoubná a dovede nás k likvidaci polské menšiny. My ji rozhodně odmítáme a potíráme.

Strany socialistické si tento úkol zjednodušily. Podle jejich tisku není ve Slezsku žádné polské otázky. Polský lid, pokud ještě jest, jest úplně spokojen. Má vše, co má míti, ba dokonce více, než nač má právo. ("Duch času", "České slovo"). A ten, kdo se rozhořčuje nebo volá o nápravu, jest nepřítelem státu a měl by býti ihned zavřen. To jest přímo pomoc polskému fašismu.

Polská otázka existuje. V zájmu míru a demokracie musí býti tato otázka co nejdříve rozřešena. Vyřízení polsko-české otázky na Těšínsku nestálo by československý stát mnoho práce ani útrat, ale může přinésti velký politický zisk. Je jen nutno vyříditi aspoň několik nejožehavějších otázek, jako na př. věc železničářů.

Polští železničáři byli hromadně přeloženi do vnitra Československa. Asi 300 Slezanů, železničářů polského původu bylo přeloženo daleko od svých domů a pozemků; děti jsou tam bez škol se svým mateřským jazykem a sami železničáři musí vésti dvojí hospodářství a jsou odtrženi od rodiny, což jest velkou hmotnou škodou pro ně a pro rodiny a jest to velká mravní trýzeň pro celou rodinu. Je to veliká křivda. Nutno je poslati zpět do Slezska, tím spíše, že se stali obětí podlého udavačství podezřelých osob. Je třeba to napraviti, a to bude krásný čin a přispěje věci obrany republiky.

Polské školství jak státní, tak i soukromé dlužno postaviti na roveň s jiným školstvím. Odstraniti útisk. 1400 polských dětí propašovaných ve chvíli největšího teroru a útisku měla by vláda podle vůle rodičů poslati zpátky do polské školy. Státní a zemské subvence zvýšiti do výše výdajů na udržování školy až k zestátnění soukromých škol obecných, měšťanských, gymnasia a odborných hospodářských škol. Učiniti přítrž počešťování. To je velká křivda; musí se napraviti a tak činem ukázati svou dobrou vůli, a to bude veliký postup myšlenky pro obranu republiky.

Peníze zamrzlé v polských ústavech v Polsku vrátiti nebo vyměniti československým občanům podle slibů a smluv. Čím dříve napravíte tuto křivdu, tím více pomůžete republice.

Zastavte propouštění z práce, jehož příčinou jest polský původ a polské školy. Dovolávám se našich požadavků a požadavků křesťanských organisací v Třinci, týkajících se přijetí do hutí zbytku dělníků, propuštěných na dovolenou. Stejně jest tomu s horníky a jinými propuštěnými dělníky nebo dělníky na dovolené.

Dospívající mládež z polských škol se má přijímati podle spravedlivého klíče jak do hutí a dolů, tak i do úřadů soukromých a státních. Koncese, trafiky a subvence pro samosprávy na investiční práce, aby se pomohlo našim nezaměstnaným, udělení domovského práva a občanství Československé republiky, to jsou všechno věci, jejichž vyřízení přispěje k česko-polské dohodě a odolnosti proti fašismu.

Vždyť otázka polská jest otázkou asi 100.000 obyvatelů. To jest spojující článek a uzel mezi Československem a Polskem; tím důležitější, že i sanační polská vláda praví, že na těchto stotisících Poláků závisí politika Varšavy pro Čechy nebo proti Čechům. Ačkoliv nevěříme upřímným úmyslům pana Becka týkajícím se nás polských dělníků, přece všeobecně polské demokratické a levicové mínění na oné straně ví, že se nám zde děje křivda, a žádá, aby v zájmu míru a dohody česko-polské byly křivdy napraveny. Je nutno na Těšínsku ze základu změniti místní politiku a nezdravý poměr politických stran a státního aparátu k nám. Vláda v zájmu republiky jest povinna najíti u sebe tolik síly, aby zavřela ústa, přidržela ruce a přinutila k mlčení rozličné místní šovinistické křiklouny, kteří české věci nepomáhají, nýbrž ji poškozují a polské menšině křivdí.

Polský lid společně s poctivými českými živly zahájil již rozhodující boj o své nejožehavější požadavky potvrzené na schůzích, shromážděních a konferencích, které prostřednictvím zvolených deputací ze všech sociálních a politických vrstev na půdě lidové fronty předkládá místním a ústředním úřadům a vládě, aby se o nich konečně rozhodlo. Chceme sami rozhodovati o svém osudu a nebudeme souhlasiti, aby se zase rozhodovalo o nás bez nás v tajných shromážděních za zády lidu, jako v r. 1925 s proslulou česko-polskou smlouvou, která proto také zůstala a jest mrtvou literou, pramenem nespokojenosti po obou stranách.

Bojujeme a dostaneme smlouvu novou, účinnou, živou, mezi lidem polským a českým, která učiní konečně v praksi a praktickém životě v českém Slezsku skutečně přítrž křivdám, útisku polské menšiny a fašismu a uskuteční živé mezinárodní bratrství a lidovou frontu všech pracujících v českém Slezsku a v republice.

Stran rozpočtu prohlašuji, že souhlasně s míněním pracujících a se svými soudruhy v klubu komunistické strany Československa budu hlasovati proti rozpočtu - to neznamená proti republice - protože nemáme důvěry k režimu, který svou protilidovou a protimenšinovou politikou podkopává demokracii, zeslabuje republiku a posiluje fašismus zevně i uvnitř. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu v rozpravě se přihlásil pan ministr soc. péče inž. Nečas. Dávám mu slovo.

Ministr soc. péče inž. Nečas: Slavná sněmovno!

V den zahájení debaty o rozpočtu v plenu sněmovny objevila se na stolech parlamentu naléhavá interpelace pana posl. dr. Jillyho a spolupodepsaných členů sudetskoněmecké strany tisk 682 o nestejné míře při státní dětské vyživovací akci. V této naléhavé interpelaci uvádí se - doslovně budu nyní citovat - "že jest dnes přímo úžasně poškozována německá péče o mládež při státní dětské vyživovací akci. Na tuto pomocnou akci povoluje" - jak tvrdí interpelace - "ministerstvo soc. péče každoročně peníze německým a českým zemským péčím o mládež a ty je rozdělují mezi okresní péče o mládež. Měli bychom se tedy domnívati, že se výše těchto státních podpor řídí podle hospodářského stavu oblasti, kde příslušná zemská péče o mládež provozuje svou činnost, aby se jí umožnilo vydatnými příspěvky zvláště podporovati okresy, které jsou nejvíce ohroženy nezaměstnaností. Než jest tomu přímo naopak. Státní podpory českým zemským péčím o mládež jsou nepoměrně vyšší. Proto mohou české ústředny pro péči o mládež ze státních podpor vypláceti českým okresním péčím o mládež, založeným všude v německém pohraničním území, tak vysoké podpory, že přepočítáme-li je na hlavu českého podílu na obyvatelstvu, činí dvakrát až šestsetsedmdesátkrát tolik, co připadá na hlavu jednoho Němce. Působí to, že české děti, které bydlí v německém pohraničním území, mohou býti z vysoké státní podpory živeny celé měsíce, zatím co mnohem nižší státní peněžní podpora pro německé děti stejného okresu stačí sotva na dva týdny. Interpelující zjistili příslušné srovnávací číslice v rozličných okresích a mohou tedy svá tvrzení dokázati i číselně."

Tolik se praví v interpelaci.

V interpelaci jsou pak uvedeny jednotlivé české a německé okresní péče a dokazováno, že německé péče jsou velmi zkracovány a že na hlavu českého obyvatelstva připadá daleko více, nežli na hlavu příslušníka německé národnosti při rozdělování podpory.

Tak uvádí se na př. okres teplicko-šanovský, kde připadá podle interpelace na hlavu českého obyvatelstva dvojnásobek toho, co bylo dáno německým dětem, v okrese chabařovickém a ústeckém trojnásobek, v okrese libereckém tři a půl násobek, v okrese rokytnickém a frýdlantském sedminásobek, varnsdorfském osminásobek, děčínském, jabloneckém a tanvaldském devítinásobek, žateckém, rumburském a českolipském šestnáctinásobek, dubském sedmnáctinásobek, hanšpachském dvacetisedminásobek, v okrese Něm. Jablonné padesátipětinásobek.

Jako zvláště křiklavá označována jsou čísla z okresu úštěckého, kde podle interpelace přišlo na hlavu českého obyvatelstva 670krát tolik, než co bylo dáno německým dětem. (Posl. V. Sedláček: To adresovali do světa!)

Interpelace opírá se o čísla úředního sčítání lidu, pokud jde o poměr obyvatelstva české a německé národnosti, a o čísla Státního úřadu statistického z r. 1936, pokud jde o počet členů okresních péčí o mládež. Množství čísel a srovnáváním jich činí interpelace dojem přesnosti a musí působiti účinně na každého spravedlivého člověka. V tisku cizím, německoříšském byla již tato interpelace se všemi daty otištěna. (Výkřiky: Skandál!) Statistika o jednotlivých okresech a domnělém útisku občanů německé národnosti i jejich dětí uzavřena je těmito slovy, jež již byla také citována v říšskoněmeckém tisku: (Slyšte! - Skandál!)