Pan ministr soc. péče před krátkou dobou dále konstatoval, že cílem opravdové a moderní sociální politiky není jen uskutečnění sociálně politických a ochranných zákonů, jakož i pomoc lidem, kteří bez své vlastní viny trpí nezaměstnaností a kteří si zoufají, nýbrž že smyslem skutečné sociální politiky je hledati cesty hospodářského oživení, rozmnožení pracovních příležitostí a zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Zastáváme stejné mínění, ale domníváme se také, že takový poznatek musí býti co nejrychleji v praxi uskutečněn a že se na dosavadní cestě nemá pokračovati. Nemůžeme očekávati, že se zvýší spotřeba, dostává-li nezaměstnaná rodina více než 3členná podporu 20 Kč, stojí-li však kg vepřového masa 18 Kč, nebo dostává-li svobodný dělník 10 Kč, ale stojí-li bochník chleba 3·60 Kč. Jsme si vědomi obtíží, se kterými by se nyní setkalo zavedení povinného pojištění proti nezaměstnanosti. Obtíže však nutno překonávati. Pokud však není zajištěna nová úprava organisace podpor, rozhodně se nesmí zhoršovati nynější zařízení pro poskytování podpor, jak se to podle chladně vypočítaných úvah zamýšlí. Naopak, musí býti učiněna všechna opatření, aby dosavadní zařízení pro výplatu podpor byla vybudována.

Pokud jde o gentský systém, budeme sice žádati změnu těch ustanovení, která umožňují stranicko-politicky vázaným odborovým organisacím, aby k politickému útlaku využily nutnosti organisovati se, postavíme se však rozhodně proti každé změně směřující ke zmenšení nebo obmezení nároku.

A nyní k nejdůležitější kapitole, k péči o nezaměstnané. Na začátku jsem se již zmínil, že vláda tvrdí, že nezaměstnanost klesá. Dali jsme si práci a vyšetřovali jsme v tomto létě, jak to skutečně vypadá s nezaměstnaností v německém území. Vyšetřovali jsme ve 120 okresích, t. j. v 1870 obcích. Bylo vyšetřeno 267.244 případů nezaměstnanosti. Již tyto cifry samy o sobě jsou velmi poučné, a to pokud se týče počtu nezaměstnaných. Ačkoliv se konala šetření v obcích s německou většinou jen z 55 % a nemohli tam býti samozřejmě zachyceni všichni nezaměstnaní, je námi zjištěný počet nezaměstnaných větší než úřední cifra pro sudetskoněmecké území k témuž dni, a to 229.127 nezaměstnaných ke dni 1. září. Zjistili jsme tedy při šetření konaném ve více než polovině obcí s německou většinou asi o 40.000 nezaměstnaných více než uvádí úřední statistika pro celé německé území. Tato skutečnost ukazuje, jak nespolehlivě je úředními čísly zjištěn stav nezaměstnanosti.

Ještě poučnější jsou cifry získané vyšetřováním příčin, proč jsou vyloučeni z požívání podpor nebo proč jim nebyl přiznán nárok na podporu pro nedostačující ustanovení předpisů o vyživovací akci.

Ze 276.244 nezaměstnaných dostávalo 155.633 nezaměstnaných podporu, 111.611 nezaměstnaných bylo bez podpory. Podporovaní nezaměstnaní dostávali podporu buď ze stravovací akce nebo podle gentského systému. Nezaměstnaní, kteří nedostávali podporu, kteří by však na ni měli nárok při účelné úpravě stravovací akce a při rozšíření jejích směrnic, nemohli tento nárok uplatniti z těchto důvodů: 20.553 nezaměstnaných, protože nemohli osvědčiti, že byli po 3 měsíce zaměstnáni, 16.238 nezaměstnaných, protože jako mladí nebyli ještě vůbec zaměstnáni, 11.136 nezaměstnaných, protože jsou starší 60 let, 17.287 nezaměstnaných, protože mají malý důchod, ze kterého však nemohou býti živi, 11.702 nezaměstnaných, protože jsou to drobní domkáři a pod., 13.927 nezaměstnaných, protože jeden člen rodiny dostává podporu nebo vydělává, 20.788 nezaměstnaných z různých důvodů, ale podobného rázu. Nic nemohlo zřetelněji ukázati nedostatečnost směrnic stravovací akce než tato čísla. Jsou obžalobou, protože jsou zřejmým výrazem nesmírné bídy nezaměstnaných, která se úředně vůbec nevidí. Není divu, že se bída nezaměstnaných stává stále nesnesitelnější, protože úřady jednají nikoliv s hlediska potřebnosti, nýbrž s hledisk byrokratických a fiskálních a příděly poskytují podle nesprávných úředních čísel o počtu nezaměstnaných. Zmenšení přídělů nebo žádostí o příděly činí často 50 % a více.

Zkoumáme-li zmenšení přídělů a musíme-li zjistiti, že v jednom z největších okresů postižených bídou, v okresu karlovarském, žádali 600.000 Kč a dostali jen 480.000 Kč, nebo žádal-li okres královédvorský 55.000 Kč a dostal jen 25.000 Kč, vidíme, jakou mírou se zde měří. Tytéž stížnosti lze zjistiti ve všech okresích, kde skoro vždy byla částka okresy požadovaná zkrácena o polovinu.

Musím se však také letmo dotknouti pracovní metody těchto již pověstných sociálních komisí, které mají svou práci konati nestranně.

Nezaměstnaný František Völkl z Horního Slavkova žádal o podporu kancelář presidenta republiky a obdržel zprávu, že žádost byla postoupena ministerstvu soc. péče. Ježto se vyřízení žádosti protahovalo, zažádal Völkl u sociální komise v Horním Slavkově o příděl, ale byl odmítnut. Když se Völkl odvolal na přípis kanceláře presidenta republiky, odmítl ho úřadující člen této sociální komise Schreiter slovy: "To je jen kus papíru, který nestojí za nic, nedostanete nic." Místní organisace sociálně-demokratické strany v Rybníku u Hostouně pořádala ples. Státní úředník a několik funkcionářů strany, kteří jsou členy sociální komise, vydali heslo: "Kdo miluje stát, je povinen se na ples dostaviti" a nutili tak nezaměstnané, aby šli na ples a vydali poslední peníze.

Obec Horní Orlice v králickém okrese byla četnictvem vyzvána, aby navrhla do nové sociální komise vhodné osoby. Četník zdůrazňoval, že dostal od okresního úřadu příkaz, aby dbal na to, že smějí býti jmenováni jen příslušníci koaličních stran. Při novém jmenování do sociální komise v Lanškrouně nebyl vzat na návrhy sudetskoněmecké strany zřetel. Na stížnost odpověděl referent, že sociální komise byla sestavena z lidí nepolitických. Jak to s nepolitičností těchto jmenovaných členů komisí vypadá, ukazují tyto údaje: 1 tajemník sociálně demokratické strany, předseda křesťansko-sociální strany, člen městské rady, který patří ke Svazu zemědělců, a po jednom českém sociálním demokratu, národním socialistovi a živnostníkovi.

Další kapitolou, která je často předmětem stížností, je provádění vyšetřování četnictvem, které je často papežštější než papež, t. j. vykládá předpisy přísněji než okresní úřad. V Úhercích,okres Stříbro, byli na př. nezaměstnaní vyloučeni ze stravovací akce, protože četnictvo zjistilo: nezaměstnaný je neschopný práce, protože nemůže mluviti. Jde o němého dělníka, který vykonával obvyklé práce, podléhající povinnému pojištění. Nebo: Nezaměstnaný je neschopný práce, protože má jednu nohu poněkud slabší. Jde při tom rovněž o dělníka, který vykonával práce podléhající povinnému pojištění. V jiném případě nezjistilo četnictvo u nezaměstnaného poslední pracovní dobu podléhající povinnému pojištění a podalo zprávu, že pracoval od listopadu 1935 do září 1936, že byl tedy jako sezonní dělník zaměstnán více než polovinu sezony a že tedy nemá nárok. Ve skutečnosti byl zaměstnán o něco déle než 2 měsíce, od konce listopadu do 3. února 1936.

Bylo by třeba jasně říci, aby četnictvo přišlo přímo k uchazečům samým, aby bylo zajištěno správné vyšetření, a aby nechodilo snad k politickým odpůrcům, kteří udávají vše možné než pravdu.

Chtěl bych ještě zcela krátce shrnouti naše sociálně politické požadavky, poněvadž se i s české strany žádaly v sociálně politickém výboru, a prosím, aby tyto požadavky byly co nejdříve uskutečněny, t. j., je-li zde dobrá vůle a nikoliv jen slova, která snad nás mají přes zimu utěšovati. Opatření práce je nejnaléhavějším úkolem, vláda nechť co nejdříve vypracuje velkorysý plán, jak opatřiti práci. Směrnicí může býti náš návrh, jejž jsme kdysi podali vládě. Plán, jak opatřiti práci, se týká především jejího rozdělení se zřetelem na potřeby sudetských Němců, t. j. jejich hospodářství a jejich nezaměstnaných v německém území.

Stejně nutné je, aby práce byly zadávány nikoliv podle politických nebo národnostních důvodů, nýbrž podle potřeby, a jsou-li prováděny v sudetskoněmeckém území, aby i němečtí dělníci a podnikatelé měli nárok na práci. Dále žádáme snížení věkové hranice pro výplatu důchodů. Mnoho lidí, kteří dosáhli stáří 60 let, je z podniků propouštěno a nahrazováno mladšími. Nemají nároku ani na stravovací akci ani na starobní důchod. Oznámili jsme rovněž v interpelaci změny, které žádáme v péči o nezaměstnané. Také zde doufáme, že to bude vzato na vědomí a že budou změny podle návrhu provedeny. Musím ještě poukázati na zvláštní požadavek, t. j. závaznost kolektivních smluv a zákonodárství o minimálních mzdách. V hospodářství žádáme novou úpravu a nový směr obchodní a zahraniční politiky, opatření proti neodůvodněnému zdražování a novou úpravu kartelů, zabránění neoprávněným ziskům v hospodářství a na kapitálovém trhu. Rovněž i péče o válečné poškozence je jedním z našich požadavků. Ubožáky, kteří ve velikém zápasu národů obětovali svou krev, dnes necháváte prodávati mýdlo a nedáte jim spravedlivou podporu, která jim patří.

Pánové, uvedl jsem nyní hlavní požadavky na poli sociální politiky a záleží nyní na vás, aby po slovech následovaly činy. Upozorňuji vás ještě jednou, že poměry v našem pohraničním území jsou velmi kritické. Je nám záhadou, jak přestaneme tuto zimu. Rozhodně však, kdyby se stala katastrofa - doufáme, že se tak nestane a nepřejeme si toho - není to vina sudetských Němců, ale jediné způsobu vlády, že se jen mluvilo, ale že se nedostávalo činů. Proto by bylo vaší povinností zjednati nápravu v těchto zde uvedených poměrech. Chcete-li státu zachovati mír, prosím a žádám vás, abyste pomohli našim nouzi trpícím sudetským Němcům, pak bude také všeobecně mír zajištěn. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Tymeš.

Posl. Tymeš: Slavná sněmovno!

V rozpočtové skupině sociální a kulturní, kterou právě projednáváme, věnovala většina řečníků pozornost rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. Je jistě hodno pozoru, že při starostech hospodářských, kterých máme v posledních letech velmi mnoho, nezapomíná se u nás na věci školské a kulturní. Také řečníci našeho klubu budou o těchto věcech hovořiti.

Já však chci dnes upozorniti na některé důležité věci sociální, především na bolesti dělníků, kteří jsou postiženi těžkou hospodářskou krisí.

Krisí hospodářskou trpí pochopitelně nejvíce nezaměstnaní. Je pravda, že ministerstvo soc. péče se snaží, aby bídu nezaměstnaných, jejich rodin a především dětí zmírnilo. Jest ovšem třeba pověděti, že částky, které se u nás dávají na řádné podporování nezaměstnaných, i když jsou značně vysoké, přece jen nestačí na podporování všech, kteří hospodářskou krisí a dlouhou nezaměstnaností trpí. Naproti tomu jest třeba zdůrazniti, že ministerstvo soc. péče penězi pro nezaměstnané hospodaří dobře. Pomáhalo především tam, kde bída byla největší. Často se vytýká z tábora nesocialistického, že se u nás dává příliš mnoho na podporách nezaměstnaným. Vytýká se to neprávem. Jistě není mezi námi sporu o to, že nezaměstnaným by prospělo, kdyby mohli býti zařazeni do výrobního procesu. Dokud však naše hospodářská politika, naše poměry, i poměry zahraniční nedovolují, aby všichni nezaměstnaní nalezli práci, do té doby jest třeba, aby se stát staral o podporování těch, kteří nezaviněně trpí nezaměstnaností. Mohou býti při velkém počtu nezaměstnaných případy zneužívání pomocné akce, ať je to akce stravovací nebo snad i podpory podle gentského systému. Ovšem ti, kteří často kritisují ministerstvo soc. péče, nemají k tomu žádné morální oprávnění. Víme, že jsou to především pánové napravo, kteří při přidělování lístků ze stravovací akce často postupovali stranicky. Víme, co třeba na Moravě dělala skupina Čuříkova při podporování nezaměstnaných podle gentského systému. Proto volá-li se po pořádku, po spravedlivém podporování nejpotřebnějších, pak by často tito pánové měli adresovat tato slova do vlastních řad. Ministerstvo soc. péče se nikdy nebránilo kontrole. A zase bych při této příležitosti chtěl říci toto: jestliže se kontrolují poměrně malé částky, které se dávají lidem sociálně nejslabším, a jestliže my se té kontrole nebráníme, pak stejně měla by býti prováděna kontrola i tam, kde se podporují jedinci nebo skupiny, které není možno mezi sociálně slabé zařaditi.

Zde se vytýkalo, že okresům německým se nepřiděluje takový počet stravovacích lístků, jež potřebují pro všechny nezaměstnané obyvatele. Musím říci, že stejné stížnosti mohli bychom také přednášeti z českých obvodů, že se tedy nemůže tvrditi, že se u nás měří jinak obvodům německým a jinak obvodům českým. Jest pravda, že ministerstvo soc. péče nedostává částku, které potřebuje na příděl pro všechny nezaměstnané, a že pak ovšem značná část nezaměstnaných tím trpí. Ze stravovací akce podle směrnic máme podporovati svobodného poukázkou na 10 Kč na potraviny, ženatý má obdržeti 20 Kč. Ale všichni dobře víme, že tyto podpory, ačkoli jsou velmi nízké, přece jen pro dělníky nezaměstnané zajištěny nejsou. Nesmí se přehlížeti skutečnost, že krise u nás trvá už od r. 1930, že veliká část dělníků, úředníků nepracuje několik roků, někteří již i několikrát byli bez zaměstnání, jen krátkou dobu pracovali. V rodinách nezaměstnaných je veliká bída, ve většině případů všechny úspory se vyčerpaly, a proto je potřebí, aby při podporování nezaměstnaných se také na to pamatovalo. Peníze, které jsme povolili pro nezaměstnané, nebyly peníze vyhozené. Podpory jsou nutné, znovu zdůrazňuji, dokud nemůžeme opatřiti všem potřebným práci. Jsou nutné nejen z důvodů sociálních, nýbrž já chci přímo zdůraznit, že politická moudrost velela, abychom se společně starali i o pomoc obětem hospodářské krise. Měli bychom u nás vzdáti dík našemu dělnictvu a našim zaměstnancům. Podívejte se, k jakým konfliktům docházelo ve světě, ale u nás při strašlivé bídě - měli jsme téměř 1 mil. nezaměstnaných - při hrozivé nezaměstnanosti, která dlouho trvala, po celou dobu krise neměli jsme žádných sociálních otřesů. Naše dělnictvo, i když velmi trpělo a když si často stěžovalo na mnohé křivdy, bralo vždy ohled na zájmy a potřeby státu, a myslím, že dělnictvo, které tak veliké oběti státu přináší, si nezaslouží, aby se mu podpory, které jsou nedostatečné, ještě vyčítaly. (Výborně!) Náš pracující lid je politicky vyspělý, ale nesmíme na tuto vyspělost hřešit. Myslím, že je chyba, když se donucuje ministerstvo soc. péče, aby omezovalo příspěvky na nezaměstnané. Je třeba si uvědomiti, že veliká část nezaměstnaných je u konce se svými úsporami i se svými silami fysickými i duševními. (Místopředseda Košek zvoní.)

Chci zde upozorniti, že z akcí, které provádělo ministerstvo soc. péče pro nezaměstnané, se poměrně nejlépe osvědčila produktivní péče. Je třeba si přiznat, že dělníci nechtějí podporu zadarmo a že velká část jich by si přála, aby mohli pracovati a nebyli odkázáni na nedostatečné podpory ze stravovací akce. Soudím, že by se mělo ministerstvu soc. péče umožnit, aby se mohlo v produktivní péči o nezaměstnané dále pokračovati.

Víme všichni, že to, co se v posledních letech u nás konalo na poli sociální politiky pro nezaměstnané, jsou jenom malé náplasti na velké rány, ale bylo to nutné a musíme i v této politice pokračovati. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Byly-li zde stížnosti na poměry v německých oblastech, že tam je největší nezaměstnanost, pak musím říci, že tomu tak na sto procent není. Víme sice, jaké jsou poměry v severních Čechách, ale, vážení, mohl bych upozorniti na poměry moravské. Země Moravskoslezská má téměř od počátku hospodářské krise poměrně dvakrát tak velký počet nezaměstnaných, jako stát v průměru. Země Moravskoslezská, aspoň některé její kraje, především Brněnsko, Ostravsko a severní Morava, velice trpí hospodářskou krisí. Projevuje se to i v sociální politice země, okresů a obcí. Brno, které má stále téměř 15.000 lidí bez práce, Brno, to důležité průmyslové centrum, musí dávat i při omezených příjmech velké částky na podporu těch, kteří tak dlouho trpí nezaměstnaností. To má ovšem za následek, že se zvyšují přirážky a dávky, dále že průmyslové podniky se stěhují z míst, která musí takovýmto způsobem zvyšovat své příjmy, aby mohla plniti své sociální úkoly.

Země Moravskoslezská stará se o řadu úkolů, které v jiných zemích obstarává stát. Při poslední návštěvě u pana ministra financí a u pana předsedy vlády jsme ukázali, že není trvale možné, aby jediné na Moravě hradila schodky zemských drah, aby měla své zemské střední a zemědělské školství a řadu úkolů, které již v jiných zemích stát obstarává. Je pochopitelné, že při těchto poměrech nemůže zemská ani okresní ani obecní samospráva plniti své úkoly sociální. Brněnská zemská nemocnice i brněnská zemská porodnice jsou ústavy velmi nedostatečně vybavené. Kdybychom chtěli, mohli bychom, tak jako pánové z německých obvodů, mluviti o těch nedostatcích, o veliké bídě, která je patrna všude, ale musíme si říci, že ta bída roste z hospodářského rozvratu, z hospodářské mizérie, že, pravda, postihla některé kraje více, ale že to není možno vysvětliti jako politiku, která nepřeje národnostním minoritám. I v českých obvodech je velká bída, velké nedostatky a je jistě potřebí, abychom se společně snažili o nápravu.

Chci zde říci, že je ovšem povinností vlády, aby přihlížela k poměrům v jednotlivých obvodech a aby se skutečně pomáhalo tam, kde se toho jeví největší potřeba.

Nakonec chci zdůrazniti, že nemůžeme býti spokojeni s tím, že vývoj sociálního zákonodárství v posledních letech u nás se zastavil. Víme, že to není vina ministerstva soc. péče nebo ministra sociální péče, víme, že ministr sociální péče má pochopení pro moderní sociální politiku, my známe jeho práci, jeho úsilí, jeho program, ale víme, že se v této sociální politice brzdí. A považujeme za velikou chybu především, že se u nás dosud zákonem neprovedlo zkrácení pracovní doby. My od tohoto požadavku, který je odůvodněn hospodářskými poměry, pokračující racionalisací, ustoupiti nemůžeme. Je jistě nerozumné, když máme velkou část dělníků, kteří pracují poměrně dlouhou dobu pracovní při úžasném pracovním tempu, a na druhé straně je velmi mnoho těch, kteří stojí za vraty továren a marně na práci čekají. Přejeme si, aby pro sociální politiku v budoucnu bylo u nás více pochopení u všech koaličních stran, aby naše republika stála i v současné době v čele sociálního pokroku. (Potlesk.)