Křiklavým dokladem degradování kulturní práce je zákon o újezdních měšťankách. Přijetí zákona bylo oslavováno jako velký kulturní čin. Nyní máme zákon, ale žádné újezdní měšťanky, protože na ně není peněz.

Kulturní referent zemského zastupitelstva moravskoslezského prof. Loubal na poradě moravskoslezských poslanců o realisování zákona uvedl (čte): "Země Moravskoslezská nemůže prováděti ani první etapu tohoto zákona, to znamená, měšťanské školy, které jsou, změniti na újezdní. Stálo by to maximálně 8 mil. Kč ročně zemi Moravskoslezskou. Další třetinu mají dáti okresy a další příslušné obce. Země místo 8 mil. Kč měla možnost zařaditi do svého rozpočtu toliko půl milionu. Okresy nemohly do svých rozpočtů zařaditi téměř nic, poněvadž jejich hospodářský stav je ještě horší než hospodářský stav země Moravskoslezské." Příkladem může posloužiti okres Brno-venkov, obchvacující Rosicko-Oslavansko, Ivančicko, Líšeňsko, Bystrcko, Ostopovicko, který zařazuje na provedení zákona úhrnem 10.000 Kč.

Dalším příznačným faktem je, že pro újezdní měšťanské školy není zkoušených učitelů, poněvadž dnešní platové poměry jsou toho druhu, že přímo brání zvýšení jejich počtu.

Dnešní kulturní politika je taková, že vzdělání zůstává monopolem bohatých. Už v národním školství nesnesitelné sociální poměry v celých oblastech, kdy děti se dostavují do školy hladové a bez snídaně, činí jakýkoliv výsledek vyučování problematický. Z měšťanských škol jsou za trvajícího stavu vyřazeny děti z velké většiny venkovské chudiny. Střední a vysoké školství při naprosto nedostatečné položce pro sociální studentskou péči zůstává privilegiem majetných tříd. Zvýšení položky na sociální studentskou péči na 9,218.000 Kč je naprosto nedostatečné.

Co bylo podniknuto, aby byl pozvednut opravdu sociální, lidový ráz naší kulturní práce? Nic. Rozpočet to dokazuje směšně nízkou položkou na lidovou výchovu, která jakoukoliv obsáhlejší lidovýchovnou činnost znemožňuje, znemožňuje využití filmu a působí, že do obecních knihoven se nedostane nic z novější literární produkce.

Ministr dr. Franke ve svém exposé v kulturním výboru loňského roku pravil (čte): "Státní správa má v organisaci státní péče o výchovu lidu aparát, jehož síť sahá do každé nejmenší obce a jehož by měla daleko intensivněji užíti, než to činila dosud. Organisace a působnost státní péče o výchovu lidu mohou býti u nás rovnocennou náhradou za ministerstva propagandy, jinde zřizovaná a mohou plně vyvažovati jejich veřejný i skrytý tlak na veřejné mínění. Podmínkou ovšem jest, aby organisaci státní péče o výchovu lidu byly dány potřebné finanční prostředky pro její činnost".

Rozpočet pamatuje na toto naše "ministerstvo propagandy" 2,246.000 Kč, je to tedy z téměř jedné miliardy rozpočtu na kulturní potřeby ani ne 2 1/2 %. To je politika nemožná.

Žádáme, aby na kulturní účely bylo dáno v rozpočtu tolik, kolik je nevyhnutelně potřebí. Především ať jsou dány prostředky ku pomoci národnímu školství, ať stát poskytne pomoc ke zřízení škol občanských, ať dostatečně dotuje lidovou výchovu a studentskou sociální péči. Bude to v zájmu obrany republiky.

Jedním z nejpalčivějších problémů kulturní politiky v Československé republice je beze sporu správná politika národnostní. Jejím úkolem je platně přispívat k získání německého, slovenského, maďarského, ukrajinského a polského lidu pro společnou obranu demokracie a republiky.

Tento úkol může býti splněn toliko tehdy, bude-li tak jako ve veškeré politice, také v politice kulturní přímo úzkostlivě dbáno zásady národní rovnoprávnosti. Zatím je však stav takový, že silné velezrádné Henleinovo hnutí v německých oblastech je výsledkem nejen hospodářského odstrkování německých oblastí a špatné politiky, nejen ohlasem událostí v Německu, nýbrž také výsledkem špatné kulturní politiky a špatné propagandy, takové politiky, která místo aby sbližovala národy v duchu zdravého internacionalismu, seje jen nový nesvár, rozeštvává a žene do katastrofy. Jsou-li na př. na Šumavě i v jiných oblastech v obcích s mizivým počtem českého obyvatelstva, jako Modrava s 6 Čechy, Prášily s 49, Lenora s 16, vybudovány nádherné české školy, zatím co se německé krčí v nuzných chatrčích, není to práce pro obranu republiky, nýbrž pro Hitlera. Musí se nalézt peníze na všechny školy, na školy české, ale také na německé, slovenské a jiných národů.

Zdůrazňujeme požadavek náležitého vybavení slovenského a podkarpatoruského školství. Rozvoj školství na Podkarpatsku bývá označován z vládních stran za malý kulturní zázrak. (Místopředseda Langr zvoní.) Jsme jiného názoru. Je evropskou ostudou, když se na Podkarpatsku zakládají nové české školy pro nečeské děti. Je-li dnes z 25.000 žáků na českých a slovenských školách Podkarpatska pouze čtvrtina české a slovenské národnosti, je to stav, který neslouží obraně republiky. Výmluva, že děti vstupují do českých škol dobrovolně nebo že jde o děti židovské, není na místě. Není také pravdivá. V českých školách jsou také tisíce dětí ukrajinských a maďarských. Samo české obyvatelstvo Podkarpatska se staví proti tomu, aby se z českých škol dělaly přelejvárny. Soustavná protifašistická propaganda má v oblastech nečeských národů největší význam. Zatím jí není.

Kulturní výbor přijal loni resoluci o zřízení německé vysílačky, doposud se tak ovšem nestalo.

Dožadujeme se velmi důrazně splnění kulturních požadavků, obsažených v našem memorandu, podaném vládě dne 6. listopadu t. r., kde žádáme: 1. demokratickou novelisaci jazykového zákona v duchu demokratického vyrovnání; 2. aby bylo dětem všech národů zajištěno vyučování v jejich mateřštině; 3. aby byla ve smyslu naprosté rovnoprávnosti zajištěna podpora všech kulturních zařízení jako divadel, literatury, umění a lidového vzdělání všech nečeských národů.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Klíma (pokračuje): Hned budu hotov.

Poněvadž odmítáme dnešní vládní režim a poněvadž ani dosavadní kulturní politika neodpovídá nesmírně vážným úkolům doby, budeme hlasovati proti rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty. Jsme přesvědčeni, že přes všechny překážky bude u nás vytvořena široká fronta kultury - slibné náznaky již máme - a ta že nám také dopomůže, aby i oficielní kulturní politika byla u nás změněna tak, aby odpovídala potřebám obrany republiky a obrany demokracie. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Uhlíř. Dávám mu slovo.

Posl. Uhlíř: Slavná sněmovno!

Především musím s radostí konstatovati, že po dlouhé době opět dochází ke zvýšení rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty a že se tedy onen neblahý "ústup ze slávy" z posledních let v tomto roce zastavil ku prospěchu československé školy a kultury. Zvýšení tohoto rozpočtu je nejen velikým mravním úspěchem v těchto neklidných dobách, ale je zásluhou především resortního ministra a celého resortu a je i faktickou ctí celého státního rozpočtu. Je tím dokumentována slavná kulturní tradice celého československého národa.

Vnitřní rozvoj československé školy si také plně této rozpočtové pozornosti zaslouží. Československá škola je s hlediska pedagogického na světové úrovni. Nařízení, zejména pedagogická z poslední doby vcházejí do života a plně se osvědčují. Jednotřídní a vícetřídní školy hodně získaly praktikantskou institucí a je v zájmu těchto škol, aby tato instituce byla zachována aspoň pro dobu, pokud nebude nahrazena opatřením lepším.

Školský rozhlas se velmi pěkně uplatňuje. Přibývá škol, které mají vlastní aparáty i pro vnitřní rozhlas. Ovšem nelze popírati, že bude potřebí zlepšiti relace a že záleží na poradním sboru, aby v tomto smyslu usiloval o určité zlepšení.

Zdůrazňuji také význam rodičovských sdružení, která mají veliký, zejména sociální význam při podporování školních dětí a která zejména v poslední době se neobyčejně rozrůstají. Tak na př. v Čechách samotných měli jsme při českých školách v uplynulém školním roce 1780 rodičovských sdružení, čili o plných 140 rodičovských sdružení více než v roce minulém.

Zvláště vítáme pak zavedení filmu do škol. Dosah tohoto moderního výchovného prostředku je veliký. Ovšem užívá se ho doposud ojediněle, a to proto, poněvadž není dostatek finančních prostředků a není ještě dostatek tradice v tomto směru. Bylo by si přáti, aby poslední výnos ministerstva školství a nár. osvěty uveřejněný v listopadovém "Věstníku" byl náležitě využit a přivodil zlepšení dosavadního stavu.

Zvláště se radujeme, že na našich školách se věnuje zvýšená pozornost státoobčanské a branné výchově. Zdůrazňuji, že naše školy jsou v tomto směru velmi iniciativní a učitelstvo působí i na široké vrstvy lidu velmi blahodárně. Přimlouvám se, aby všechny snahy učitelstva po prohloubení a zvýšení vzdělání byly v zájmu školy a celého státu podporovány. Jde tu zejména o zlepšení dosavadního vzdělání, o zhodnocení všech pedagogických snah; zejména zdůrazňuji, že je potřebí zhodnotiti zvláště pedagogické akademie, které se velmi dobře osvědčily. Rovněž je potřebí napraviti křivdu, která byla spáchána na učitelích měšťanských škol a na učitelkách domácích nauk, působících na měšťanských školách, a upraviti jejich hmotné poměry zvýšením přestupového přídavku. Při této příležitosti zmiňuji se o spravedlivém požadavku, který zejména koaliční strany vtělily v osnovu zákona a který se dotýká zlepšení hmotných poměrů okresních školních inspektorů a pedagogických sil přidělených školské správě.

S německé strany ozývají se velmi často výtky a nářky na domnělý útisk německého školství v Československé republice. Chci několika slovy a několika čísly na tyto výtky reagovati. Upozorňuji předem, že všechna organisační opatření v tomto směru jak v tomto roce, tak v minulých letech konaná, byla konána naprosto přísně objektivně vůči německým školám jako vůči školám českým. Na německých školách je stále mnoho tříd, které by podle zákona mohly býti uzavřeny zejména mám na mysli jednotřídní školy které však se z důvodů pedagogických pro usnadnění školní docházky nebo z důvodů zdravotních blahovolně ponechávají.

Že není německým školám měřeno hůře nežli českým, je patrno z lepšího průměru žactva na německých školách. Tak připadá v Čechách na jednu třídu měšťanských škol průměrně 40.1 žáků německých a 42.2 žáků českých, na jednu třídu škol obecných 35.9 žáků německých, kdežto českých žáků 36.1. V zemi Moravskoslezské vypadají poměry takto: Počet obecných škol českých a polských se nezměnil v tomto roce proti roku minulému. Českých škol je 2255, polských 77. Ubyly 3 obecné školy německé, jichž bylo v minulém roce 833. Z těchto 3 zredukovaných německých škol jsou 2 v Opavě, které po léta byly udržovány na živu jen českými dětmi z Hlučínska. Po návratu těchto dětí do československých stát. škol na Hlučínsku se ukázalo, že tyto dvě německé školy jsou zbytečné, ba dokonce že byly neprávem po léta vydržovány. Dnes mají Němci v zemi Moravskoslezské 830 německých obecných škol.

Žactva bylo na obecných školách v zemi Moravskoslezské v minulém roce celkem 380.012, na počátku letošního roku bylo zapsáno 369.464, tedy o 10.548 méně. Na tomto úbytku participují české školy 6.852 žáky, polské školy 1.083 žáky a německé školy 2.613 žáky. Diference tříd na obecných školách v zemi Moravskoslezské jeví se takto: r. 1935 bylo na českých obecných školách 7.616 tříd, letos 7.518 tříd, tedy úbytek na českých obecných školách o 98 tříd. R. 1935 bylo na německých obecných školách 2.354 tříd, letos jich je 2.312, ubylo tedy 42 tříd. R. 1935 bylo na polských školách obecných 225 tříd, letos 213, tedy ubylo 12 tříd. Celkem v zemi Moravskoslezské bylo r. 1935 10.195 tříd, letos 10.043 třídy, ubylo tedy celkem 152 tříd. Příčinou je jednak úbytek žactva v prvých třídách, jednak v těch ročnících, z nichž žáci přestupují na měšťanskou školu.

Že jinonárodním menšinám ani v zemi Moravskoslezské není křivděno, svědčí průměry žactva na jednotlivých školách. Tak v minulém roce činil průměr u žactva českých škol obecných 37˙57, u polských 37.40, u německých 36.31. Celkový průměr loni byl 37.27. Letos činí průměr u žactva obecných škol českých 37˙14, u polských 34.42, u německých 35.83. Celkový průměr letos na obecných školách činí 36.78.

Nejpříznivější průměr je tedy na školách polských, pak přijdou školy německé a nejméně příznivý průměr je na školách českých. Nemohou si tedy ani Poláci ani Němci naříkat na nějaký školský útisk.

Obdobné poměry jsou na měšťanských školách v zemi Moravskoslezské. V minulém roce bylo zde 512 škol, z toho 382 českých, 4 polské a 126 německých. Letos je všech škol 515, z toho 384 české, 4 polské a 127 německých. Přibyly tedy dvě české školy, ve Vnorovech na Hodonínsku a v Holici na Olomoucku, a jedna německá škola ve Velké Střelné na Moravsko-berounsku.

Žactva bylo na měšťanských školách v zemi Moravskoslezské r. 1935 celkem 93.192, letos je ho 95.323, čili o 2.131 žáků více. Na tomto přírůstku participují české školy 2.489 žáky, naproti tomu ubylo na německých školách 167 žáků a na polských školách 191 žáků.

Diference tříd na měšťanských školách jeví se takto: r. 1935 bylo na českých měšťanských školách 1812 tříd, r. 1936 jest jich 1.911, přibylo tedy 99 tříd. Na německých měšťanských školách bylo r. 1935 500 tříd, letos jest jich 51, přibylo tedy 11 tříd. Na polských měšťanských školách bylo v minulém roce 27 tříd, letos 25, ubyly tedy dvě třídy. Celkem r. 1935 bylo na všech měšťanských školách v zemi Moravskoslezské 2.339 tříd, r. 1936 2.447 tříd, přibylo tedy 108 tříd.

Při tom zvláště upozorňuji kolegy z německého protiaktivistického tábora, že ačkoli na německých měšťanských školách ubylo 167 žáků, mají o 11 tříd víc než loni. Je to nový doklad vzácné blahovůle československého státu vůči německé menšině u nás.

Průměry žactva, připadající na 1 třídu měšťanských škol, jsou tyto: R. 1935/1936 činil průměr na českých měšťanských školách 39.77, na polských 42˙40, na německých 39.93, tedy celkový průměr 39.84. V letošním roce činí průměr na českých měšťanských školách 39.02, na polských 38˙10, na německých 39˙18, průměr celkový tedy 38.95. Nejpříznivější průměr na měšťanských školách mají zase Poláci, průměr Čechů a Němců je téměř stejný.

V rozpočtovém výboru naší sněmovny stěžoval si jeden kolega ze Sudetendeutsche Partei na docházku německých dětí do československých škol. Tento zjev tu je, nikdo jej nezastírá, tak zase jako nikdo z nás nezastírá, že české děti chodí do německých škol. Ale v tom ještě není problém sám. Podstata a jádro věci spočívá v něčem jiném. Musíme se tázati, zda tyto děti chodí do těchto škol proto, že by snad neměly německých škol, nebo zda tam chodí nuceně. Na obě otázky odpovídám rozhodně záporně. Požadavky, které nám tlumočí německé strany na zlepšení školské sítě, jsou toho nejjasnějším důkazem. vádí-li se s německé strany 10 nebo 20 požadovaných obecných škol, není to při existujícím počtu 3.298 německých škol dokladem nejmenšího útisku. To my Češi a Slováci jsme na tom tisíckráte hůře. Jak již za minulého období, za ministra dr. Krčmáře, bylo v kulturním výboru sděleno, chybí nám na Slovensku 10.000 řádně vybavených tříd, na Podkarpatské Rusi 1.200 tříd a v historických zemích svědčí o potřebě nespočetné množství žádostí, memorand, intervencí a deputací, které se scházejí ze všech částí země.

Rovněž se nedá nejmenším dokladem prokázati nějaký nacionální útisk s české strany. Tak všech dětí v Československu na školách národních bylo r. 1935 2,248.605, z nichž chodilo do jinojazyčných škol 86.438, tedy necelá 4 %. Ale i z tohoto počtu jinojazyčných je 32.648 židovských dětí, takže konečné číslo činí 53.790, a v tom jsou příslušníci nejrůznějších cizinců a roztříštěných diaspor, takže konečné číslo ukazuje, jak nepatrné procento německých dětí navštěvuje školy české a českých dětí školy německé. Chce-li se někdo z německého tábora tímto problémem zabývat, nesmí se zastavit u nějaké vesničky, kde 1 nebo 2 děti chodí do jinojazyčné školy, nýbrž musí se dívat na celý tento problém s vyššího hlediska a musí se také podívat třebas na takové Těšínsko, kde na př. ve Fryštátě a v Karviné je to větší část, často více než polovina slovanského žactva, která dodává materiál pro německé školy.

Sudetskoněmecká strana, která uměle vyvolává neklid v tomto směru, nevidí, že Němci u nás mají plných 25 % obchodních akademií, 28.6 % obchodních škol, 29.4 % průmyslových škol, téměř 50 % státních odborných škol, 44 % státních ústavů pro domácký průmysl atd. Přesto, že československý stát se tak naprosto spravedlivě chová vůči všem jinonárodním menšinám, jsme svědky podvratné činnosti v našem pohraničí, zejména zde upozorňuji důrazně na nedodržování zákona č. 72 z r. 1936 o domácím vyučování na Hlučínsku, kde se nám stále rozleptává školská autorita působením řemesných štváčů. Žádám jak školskou správu, tak zejména i ministerstvo vnitra, aby trestala iredentu, neboť na př. v obci Koutech ještě dnes v pokoutních školách je vyučováno na 70 dětí třemi německými soukromými učiteli. A tyto poměry jsou též v jiných obcích na Hlučínsku. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) A proto je třeba, aby byla těmto poměrům věnována zvýšená pozornost. (Výkřiky posl. inž. Karmasina.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Uhlíř (pokračuje): Vítáme také, že v investičním programu je připravována veliká tříletka. Při této příležitosti se domáhám také toho, aby bylo pamatováno na hraničářské školství, které trpí špatným ubytováním.

Ve školství středním zdůrazňuji potřebu rozdělení... (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Uhlíř (pokračuje):... silně frekventovaných ústavů ve dvě školy. Máme řadu mamutích ústavů, které není možno řádně ani administrativně, ani pedagogicky zvládnout, kde pro naprostý nedostatek místa musíme míti ambulantní třídy, střídavé vyučování atd. Tak ve školním roce 1936/37 máme 15 středních škol, kde je více než 700 žáků, 7 ústavů s více než 800 žáky, 9 ústavů s více než 900 žáky a 7 ústavů, na nichž je více než 1.000 žáků. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.)