Pravda je, že školy tyto nejsou věcně nikterak dobře vybaveny. Přehlédnete-li inventář takové školy, vidíte, že pomůcky se vejdou do jedné skříně, do které si ještě učitel může pohodlně pověsit kabát. To, co se nedostane od závodů, ve školách pravidelně není, a to, co se dostane, bývá obyčejně staršího typu. Řemeslný dorost nemá tedy nikde vzoru, aby postačil racionalisační době a technickému pokroku, který stále a stále výrobu žene mílovými kroky kupředu. Živnostenský učeň, který nemá možnosti, aby stále a stále šel s pokrokem nových strojů, stojí potom v době, kdy přechází do továrny, jako bezruký, několik měsíců či delší dobu jako bez ducha, takže se o něm tvrdí, že je málo kvalifikován. Tedy je potřebí, aby tyto školy byly co nejdříve vybaveny vším potřebným, aby ve větších střediscích bylo pamatováno na stavbu budov a aby bylo pamatováno na denní vyučování v těchto školách. Když ráčíte uvážit, že řada těchto hochů dojíždí z venkova, ráno časně o 4. hodině vstává, večer pozdě v 11 hodin jde spát, tedy vidíte, že ten hoch přichází do školy vysílen, a máme zkušenosti, že takový hoch, jakmile sedne v teple do lavice, okamžitě spí a nedá se žádným způsobem probudit. Tu je potřebí zavésti denní vyučování jenom z těchto důvodů, aby skutečně vyučování na pokračovacích školách mělo nějaký význam. Chceme proto výchovu dorostu, stabilní sbory učitelské, doplněné odborníky jednotlivých řemesel, s úměrnou odměnou za vykonanou práci. Známe také těžkost organisace a proto zatím nevoláme snad po bůhví jakém opulentním dotování, ale aspoň po tom, co k výchově řemeslnického dorostu je nutné. Chceme to, co na jiných stranách se dává způsobem tak okázalým, aniž by ty školy byly žactvem tak naplněny, jako jsou naplněny školy řemeslného dorostu. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Paní a pánové, je druhá důležitá věc, která běží ruku v ruce s reformou pokračovacího školství. Je to nutnost novelisace živnostenského řádu, poněvadž školy tyto nemají žádného jiného zákonného podkladu než ustanovení živnostenského řádu, kde § 99 b) ukládá učňům povinnost navštěvovati živnostenské školy pokračovací. Podle §u 100 téhož živn. řádu je učební pán povinen poskytnouti učni potřebný čas a přidržeti učně k návštěvě školy. V tomto živnostenském řádě není vyřešeno, kdo je povinen tento čas při návštěvě školy strávený honorovat. Nemáme, pánové, v této věci naprosto žádné judikatury nejvyšších soudů. Máme jenom rozhodnutí mor. ostravského okr. soudu, tedy prejudic pro tyto věci velmi slabý. Konstatuji ke cti našeho živnostnictva, že ani toho nejmenšího nikdy nenapadlo, aby nehonoroval učni čas strávený návštěvou živnostenské školy. Je to několik haléřů, neboť učební plat činí pravidelně týdně 10, 15, 20, 30 Kč, rozveďte to na hodiny a skoro nikde to korunu za hodinu nedělá. Strhl-li by učební pán za týden 2 až 3 Kč za návštěvu pokračovací školy, nevím, jakým způsobem by si tak pomohl. Ale stal se případ, který je příznačný pro tuto věc a který nutí, aby tato záležitost byla živnostenským řádem upravena a aby v živnostenském řádu bylo stanoveno, že učební pán je povinen hraditi dobu učební, kterou učeň stráví v pokračovací škole. Jde o velký pražský podnik, který má velké státní dodávky a který má mnoho úřednictva a mnoho ředitelů. Ten podnik r. 1930 odepřel honorovat svým učňům návštěvu pokračovací školy a dodnes je ten stav takový, že není možno, aby politický úřad tento závod k tomu donutil. Snad tento závod ty peníze potřebuje, poněvadž má mnoho ředitelů a dává jim milionové odstupné a snad myslí, že i na této věci lze nějakou částku ušetřit, třeba to byl jenom vdovin groš, který strhují těm chudým chlapcům za to, že jsou povinni navštěvovat pokračovací školu. (Posl. dr. Macek: Kdo je ten dobrodinec?) Nechci tomu závodu dělati s této tribuny tolik nepříjemností, ale věřím, že toto připomenutí postačí, aby se stala náprava a aby se dávalo těmto chudým chlapcům opět to, co jim právem patří. Když ne, je to pomůcka, abychom si této věci povšimli a učinili nápravu.

Neméně důležitá je otázka další, a tou je sociální dozor v živnostenském školství pokračovacím. Již jsem upozornil, že tisíce hochů jezdí z venkova, zde by tedy měl pole pan ministr sociální péče, a já jenom na to upozorňuji. Jsou to pravidelně jedni z nejubožejších hochů, kteří by potřebovali po celodenním vysílení trochu se najísti, aby mohli vnímati výklad učitele a postačiti, co se v duševních věcech ve škole na nich chce.

Dnes je třeba také další věc rozluštiti, a to jsou učednické útulky pro učedníky. Nechceme nikomu záviděti, nechceme poukazovati na některá studentská zařízení, ačkoliv zařízení těchto mnohdy používají i studenti, jichž rodiče přece jenom nejsou v tak prekérním životním postavení jako jsou rodiče učňovi. Vidíte-li zařízení obce pražské, učednické domovy jejich, vidíte, že to nehraje v rozpočtu obce a snad i státu zvlášť tak velikou úlohu zaříditi takový učednický útulek. Když jsem svého času viděl na dělnické výstavě pekařské lůžko učedníka, které sestávalo z několika povřísel, jsem takovým zařízením nesmírně povděčen, poněvadž ten hoch ve svém mládí v takových městských útulcích, kde je čisto, teplo, kde dostane trochu zdraví, přináší si čistou duši do života, trochu optimismu, a nepřináší si z mládí zatrpklost, která se vybíjí v chování člověka dospělého. Kolik sirotků, polosirotků a dětí opuštěných dalo by se takto zachytiti a přitáhnout k dobré řemeslné práci, poněvadž národ náš nepotřebuje nádeníků, nýbrž zdatný řemeslný dorost, aby na poli velkého hospodářského výboje mohl něco vykonat.

Dalším mým požadavkem je apel na všechny paní a pány, aby jej podpořili ve svých klubech a snad i ve výborech, ve kterých bude projednáván, to je novelisace zákona čís. 67 Sb. z. a nař. ze dne 3. dubna 1925, kterým je zavedena placená dovolená pro zaměstnance, a to § 4, v němž se stanoví nárok učňův po půlročním zaměstnání na dobu osmi placených dnů. Tato doba zdála by se pro člověka dospělého dosti dlouhou, ale pro hocha, který první rok po škole s hravostí dítěte jde do plné povinnosti, je to doba příliš krátká a mám za to, že doba pro učně měla by býti stanovena první rok nejméně tři týdny, druhý 14 dnů a třetí rok podle zákona 8 dní, kdy je takový organismus již přizpůsoben práci a povinnosti. Myslím, že by žádný slušný zaměstnavatel neměl nic proti této akci, poněvadž vím, že řada zaměstnavatelů, když jsme jim posílali hochy na osvěženou, velmi ochotně povolovala delší dovolenou, ale také přispívala na pobyt učňů na venku, aby se zotavili.

Doba mně vyměřená pro upozornění na tyto důležité otázky je skončena. Prosím vás, paní a pánové, za sympatie pro předměty mých vývodů. Je to více než 100.000 příslušníků této nově se tvořící hospodářské armády naší a je nutno, abychom si toho povšimli, poněvadž i z důvodů brannosti státu je velmi důležité, aby náš řemeslný dorost byl vychován takovým způsobem, aby nejen na poli válečném, nýbrž také v důležitém zázemí mohl vykonávati všechny ty přesné práce, které jsou mu uloženy. Ale i když toto odmyslíme, vidíme, že je nutno, aby i řemeslná práce byla postavena na přesný vědecký základ, aby na tomto vědeckém základě šla výš a výš, aby nejen náš dělník, nýbrž také nastávající živnostník byl natolik vzdělaný, aby nešťastná kalkulace, které se velká řada mnohokrát dopouští, nelámala vaz po př. dobře založenému podniku.

Věřím, že budeme jistě všichni pracovati v budoucím roce pro zlepšení tohoto stavu, poněvadž letos rozpočet výborem schválený je skoro hotov a není už možno na něm nic měniti. (Posl. Netolický: Je třeba upozorniti na cestovné a stravné při návštěvě živnostenských škol, které jsou kolikrát 10 až 11 km vzdáleny!) Ano, věřím, že pan ministr školství si této otázky všimne - mám k němu důvěru - a že nás příští rok překvapí novými osnovami, aby toto důležité školství bylo postaveno na takové zásady, aby pro budoucnost mohlo sloužiti ke cti celému souboru našeho národního školství, našeho školství obchodního, středního i vysokého, na které jsme před celým světem tolik hrdi, že toto školství bude přiřazeno k nim, aby celý náš národ mohl býti v tomto oboru kultury spokojen. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo panu posl. dr. Eichholzovi.

Posl. dr. Eichholz (německy): Slavná sněmovno!

Díváme-li se na kapitolu státního rozpočtu, která pojednává o školství a národní osvětě, se sudetskoněmeckého stanoviska, napadá nás mnoho přání, ke kterým se v tomto rozpočtu nepřihlíželo. Zmínil bych se jen o nepatrné dotaci německých kulturních ústavů, na př. německé akademie hudby a výtvarných umění, dále chci poukázati na německou hudební školu v Bečově n. T., která má právě pro tento kraj velký význam, dále na špatné poměry, ve kterých jsou naše německé kliniky, jakož i na skutečnost, že 3 německé střední školy, v minulém roce v Liberci, v Moravské Ostravě a Brně zrušené, nebyly opět otevřeny.

Chci se však dnes zabývati otázkami, které sice souvisí se státním rozpočtem, ale nedají se ciframi vyjádřiti, přestože jsou pro kulturní bytí sudetských Němců velmi důležité. Český národ získal dobytím samostatnosti r. 1918 všechny možnosti politického, kulturního, hospodářského a sociálního rozvoje, včlenil však do tohoto státu velké národnostní skupiny a převzal tím velikou úlohu postarati se o hospodářský, politický a samozřejmě i kulturní život těchto národnostních skupin. Neboť svoboda má konec konců jen tehdy význam, projevuje-li se ve zvýšených výkonech. S oficielní strany se u nás jakékoliv odnárodňovací snahy stále popírají a stále se zdůrazňuje, že existenční základ jinojazyčných národností zůstane nedotčen. Existenčním základem pro sudetské Němce je však duševní spojení s Němci v celém světě, především s Němci v Německé říši a Rakousku. Toto spojení není závislé na politických soustavách v těchto státech. Vždy zde bylo a vždy bude a bude také příště musiti býti udrženo, mají-li sudetští Němci zůstati národem tvořícím kulturní hodnoty a nemají-li klesnouti na úroveň felahů. To je nejen zájmem sudetských Němců, nýbrž i celého státu, který může jen dalekosáhlou decentralisací plně rozvinouti své síly. Srovnáme-li však to, co se udělalo na poli oficielní kulturní politiky, se slovy, která pronesli odpovědní mužové tohoto státu, musíme konstatovati, že je to v příkrém rozporu s těmito slovy a že také na tomto poli zůstalo mnoho slibů nesplněných. Připomínám slova presidenta státu, která pronesl při návštěvě předsedů německých ochranných svazů: "Na odpovědných místech v tomto státě nebude nikoho, kdo by vám zabraňoval v této nepolitické kulturní práci. Nepřejeme si kulturního boje, jehož cílem je vyhubiti a sevříti odpůrce. Úcta před národní kulturou, péče o národní potřeby německého obyvatelstva nám nebrání, abychom šli za tímto ideálem." Přesto se však hned spatřuje v každé národní činnosti našich německých kulturních pracovníků a především našich německých učitelů a profesorů u nepolitických ochranných svazů protistátní činnost.

Je nesporno, že se dnes v Evropě bojuje za nové ideály. Kamarád Frank již dnes odpoledne na to poukázal, že český kulturní vývoj nemůže směřovati k ustálení názorů z r. 1918. I když máme jinak porozumění v tomto směru pro český národ, neboť jsou to myšlenky, které mu přinesly politickou svobodu, nemůžeme přece pochopiti, že se staví tak tvrdošíjně proti dynamice kulturního vývoje. Také Češi by měli uznati, že i pro ně platí zákon vývoje a že se snadno mohou státi obětí tohoto zákona, postaví-li se mu na odpor. Odvolávají-li se s české strany stále na Goetha a Herdera, musí uvážiti, že toto poukazování na Goetha a Herdera má jen tehdy smysl, uznají-li se veliké duchovní síly, ze kterých tito velikáni ducha tvořili. A tyto duchovní sily nebyly mlhavým mezinárodním smýšlením, ale jasným národním stanoviskem. Domníváme se, že velikých činů na poli kulturním i v jiných oborech je schopen jen národ, který je proniknut pevným národním duchem. Myslím, že tak je třeba rozuměti slovům největšího muže naší doby, Vašeho T. G. Masaryka: "Čím národněji, tím lidštěji, čím lidštěji, tím národněji!"

Úspěšná výchova je jen tehdy možná, oprostí-li se od nepravých humanistických mátoh a čerpá-li z věčných, skutečně národních sil. Také s české strany by se měli zde zabývati otázkou německé školy v našem státě a pohlížeti konečně na věci tak, jak jsou, a nikoliv tak, jak by je rádi měli. Úkolem německé školy v Československu je sloužiti dvěma silám: Národu a státu. Může vychovávati jen národně, může se vyvíjeti jen na podkladě národní kultury. Podle toho je také sestavena nová učební osnova z roku 1932. Zkoumáme-li však praksi, vidíme, že vrstvy, kterým je svěřen dozor nad německým školstvím, nemají pro to porozumění. Žádáte-li, aby na německých školách byli vychováváni státní občané, musíte tomuto státu dáti ideál, o jehož splnění se budou snažiti všechny národy v tomto státě. Chcete-li na mou otázku odpověděti tím, že touto ideou je obhajoba svobody, lze to pochopiti jen s hlediska Čechů a Slováků. Řeknete-li, že takovou ideou je obrana demokracie, odpovím Vám: Pak byste nám musili jasně dokázati, že demokracie je zde více než pouhým heslem, že se tento pojem již nebude tak znehodnocovati, jako to dnes stále prožíváme. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké). To nejsou myšlenky, které by mohly býti základem pro výchovu státních občanů tak, jak se nám jeví. Zjišťujeme-li dnes stále na německých školách, že lidé, kteří vyučují podle návrhu učebných osnov, jsou podezříváni z hakenkrajclerství, že jsou ve škole i mimo školu sužováni, je to jen důkazem, že směrodatné síly a lidé tento návrh učebných osnov správně neprostudovali. Jsme však pevně přesvědčeni, že lidé, kteří to jasně svým chováním nedokázali, nemohou býti nikdy vzorem mládeži, jejíž výchova jim byla svěřena. Je spousta příkladů, že nejhorlivější vlastenci v době minulé jsou také nejhorlivějšími vlastenci dnes.

Slavná sněmovno! Nemůže býti smyslem výchovy, aby z našich dětí se stali potměšilci, aby se naši učitelé musili skrývati a tím se stali žákům směšnými. Nemůže býti smyslem výchovy, aby se pěstovalo zase nové černožluté vlastenectví, tentokráte v jiných barvách. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Neboť právě události roku 1918 dokázaly, že toto černožluté vlastenectví za nic nestálo. Nemůže býti Vaším úmyslem vychovati z našich dětí muže, kteří projevují úctu jen věcem zcela vnějším. Nemůže býti také Vaším úmyslem podrobiti naše školství kontrole četnictva. Je velmi nepedagogické, přijdou-li se po státním svátku četníci do školy dotazovati školníka nebo školáka, jak oslavili státní svátek. Tím se z dětí dělají dozorci učitelů.

Jsem-li u této kapitoly o škole, chtěl bych se zároveň dotknouti jiné věci, na které nám velmi záleží a kde je jasně viděti, jak zasahujete do německého duchovního života pouhými nařízeními. Jde o důležitou kapitolu našeho pravopisu. Minulý týden jste se sice smáli, když kamarád Klieber podal interpelaci, aby se konečně v protokolech odstranilo psaní hlásky "č" a nahradilo se německou hláskou "tsch", smáli jste se, že nemáme jiných starostí. Četl jsem takový článek v "Národním osvobození". Ale vy děláte z takových maličkostí otázku národní prestiže. Nařídili jste nám ve slovníku, na který se právě odvolává odpověď na tuto interpelaci, ve slovníku Felbigerově a Stejskalově "Pravidla a seznam slov německého pravopisu", který vyšel ve Státním nakladatelství, psáti ve všech slovech odvozených od slova Čech hlásku "č" česky a nikoliv německy. Až do 5. vydání bylo možno psáti slovo čechisch s "tsch". Nyní musíme pojednou zaváděti hlásku cizí našemu jazyku. Pomyslete jen, jak to je nepedagogické, musí-li v obecné škole říci učitel dětem: "Musíte slovo,Čeche´ psáti s cizí hláskou, protože je to cizí slovo." Tím děláte i ze státu věc, která je dítěti odcizována. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Stát, který má býti dítěti vlastí, nesmí býti psán německými hláskami. Pro tento stát se musí dítěti teprve ukázati cizí hláska. Nemyslím, že to je v zájmu skutečného státního smýšlení. Představte si, že by se ve vašich "Pravidlech českého pravopisu" objevila cizí hláska jako na př. "tsch". Domnívám se, že by celý český národ povstal a ohradil se, že má býti takto poněmčen.

Další věcí, která se nás velmi dotýká, je omezování německého kulturního života, což se skoro každý týden potvrzuje. O zákazu německých časopisů a knih čteme skoro denně v každých německých novinách. Při tom se nezakazuje jen stranická literatura, nýbrž i vědecká díla, která jsou duševní výzbrojí nejen všech Němců, ale všech lidí, ať mluví kterýmkoli jazykem, chtějí-li vědecky pracovati. V poslední době jste zakázali první svazek Mayerova Naučného slovníku a pátráme-li po příčině zákazu, shledáme, že to někdy jsou 3 nebo 4 řádky, pro něž byl zakázán celý naučný slovník.

Ba jde se ještě dále a zakazují se některé zpěvníky, protože tam snad je píseň od Bedřicha Schillera "Jen vesele na koně, kamarádi, jen na koně!" Dovoláváte se ducha Schillerova a odkazujete nás stále na klasiky, ale tam, kde si na tyto klasiky vzpomeneme, zakazujete nám jejich díla. Mohl bych zde něco vypravovati o "Vilému Tellovi", byl by to velmi obsáhlý námět.

Ale jde se ještě dále, až to hraničí se směšností. Jsou dokonce zakazovány módní časopisy a kuchařky. Nemohu ovšem pochopiti, co je v těchto knihách protistátního.

Hlavní překážkou ovšem nebo lépe řečeno hlavní příčinou toho je, že duchovními prostředníky mezi sudetskými Němci a českým národem nejsou lidé z naší země, ale emigranti, kteří nespatřují svůj úkol ve spojování, nýbrž ve vyvolávání rozporů. Na takových projevech, které slyšíme v německém rozhlase, vidíme, že němečtí emigranti mají pojednou zájem o sudetské Němce, že si hrají na apoštoly sudetských Němců a nejraději by hráli úlohu duchovních vůdců. Pravím vám, že takové vůdce sudetští Němci odmítají.

Další věcí je zákaz, že žáci nesmějí choditi do cvičení. Je vám všem známo, že ministerstvo školství a národní osvěty nařídilo výnosem ze dne 24. května t. r. ředitelstvím škol, aby zjistila spolky, v jejichž stanovách je "arijský paragraf" a které odebírají časopis "Riegenabend", který byl v Československu censurován. Proto zakázalo nyní mnoho ředitelství svým žákům choditi do tělocviku a je nebezpečí, že 90.000 dětí, které chodily cvičit, za což by měl býti stát vděčen, nebude náhle míti možnost choditi do tělocviku. Na jedné straně se stále zdůrazňuje branná výchova a tam, kde se velký svaz ujal tohoto úkolu, aniž stát musil k tomu přispěti haléřem, je mu tento úkol znemožňován. Při tom jsou stanovy schváleny ministerstvem vnitra. Jest se tázati, zda se také u jiných spolků, které nejsou sdruženy v turnérském svazu, provádí vyšetřování, zda se také zakazuje dětem choditi do židovských tělocvičných spolků, které mají "židovský paragraf", protože prý tento paragraf je příčinou národnostní nesnášenlivosti.

To jsou otázky, které dnes sudetské Němce hodně zaměstnávají. Tak se mládež nevychová pro stát, který jí odnímá jakoukoliv možnost. Mladí lidé, kteří jsou teprve tímto zákazem upozorňováni, v jakém státě žijí, nebudou nikdy dobrými demokraty. Pro státoobčanskou výchovu je třeba, aby byla prováděna v životě a aby venku nebyli lidé zbytečnými zákazy odcizováni. Chcete-li zde něco změniti, pak změňte také své učebnice. Postarejte se, aby i vaše české učebnice vyhovovaly, jak to žádáte na německých učebnicích, aby se v nich stále neobjevoval názor, který je vlastně ještě vědeckým podkladem vašeho dějinného pojetí, názor Palackého, že smysl českých dějin je boj mezi Čechy a Němci.

Postarejte se, aby ve vašich učebnicích nebyli sudetští Němci líčeni jako kolonisté a tím jako méněcenní lidé, kteří nemají nároku na kulturní rovnoprávnost. Tak se nevychovává ke snášenlivosti. Chcete snášenlivost v německých školách, postarejte se také o snášenlivost ve školách českých! V této kulturní politice se řídíme slovem Masarykovým, které uvádím na konci své řeči: "Není přirozeného práva jednoho národa nad jiným národem, není přirozeného práva vzíti národu možnost vyvíjeti se svým způsobem k humanitním ideálům." (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)