Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Jaša. Dávám mu slovo.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno!

S určitými výhradami, plynoucími z hospodářské krise a mimořádných poměrů, mohli bychom považovat předložený celkový státní rozpočet za konsolidovaný. Preliminované výdaje se postupně přibližují potřebě. Nemůžeme to však říci naplno o rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty, i když v úhrnu je proti roku 1936 vyšší. Potřeba hmotných prostředků na školy a kulturní výchovu lidovou je mnohem vyšší než poskytovaný peníz. Zvláště na východě státu, kde je nutno ještě mnoho dohánět. Nepokojná doba, mezinárodní napětí, boj různých ideologií v cizině, všeobecné světové zbrojení tlačí na náš stát a jeho odpovědnou vládu, aby všech volných prostředků použila na nutnou obranu státu. Kdo je si vědom své odpovědnosti před sebou a před dějinami, nemůže býti proti tomu.

Tento stav vyvolaný mezinárodním tlakem odráží se nepříznivě na našem kulturním rozpočtu a ovšem také na přípravě a tvorbě zákonů školských a kulturních. Hrozí nebezpečí, že naše legislativa školská se zastaví a že v reformách a reorganisaci škol ustrneme. Vidíme to zvláště příkladně na provádění zákona o újezdních školách měšťanských. Kulturní výbory obou sněmoven sice nezahálejí, ale nepracují tak naplno, jak by si přály a jak by vyžadovala také jejich dělnost.

Pozoruji s radostí, jak se pracovní duch výboru posl. sněmovny v poslední době zlepšil. Trvají tam zajisté u politických stran také odlišná hlediska, plynoucí z odlišné ideologie, ale naučili jsme se je navzájem respektovat. Vývoj a zkušenosti nás poučily, že v ovzduší sváru a nedůvěry nelze vytvořit nic kladného a hodnotného. Při poměrném volebním právu a ve skutečné demokracii musí jednou přestat taktika zastrašování a vzájemného napalování a musí se objektivně hledat dohoda a vyrovnání zájmů národnostních i kulturních, bez níž si nelze ani představit plodný mír. Aniž bychom ustupovali od svého programu, vyloučili jsme řešení některých otázek dosud sporných a sjednotili jsme se na určitém aktuálním programu, jehož potřebu uznávají všechny strany. Je tu dán velmi důležitý psychologický předpoklad, aby velmi mnoho žádoucích potřeb školských a všeobecně kulturních bylo řešeno.

Kulturní výbor posl. sněmovny je dnes dělný, chce pracovat, ale nedostává se mu od vlády předloh. Vláda poněkud tento úsek velmi důležité práce zanedbává. Znovu hrozí nebezpečí, že kulturní vývoj nebude míti kromě vyřizování petic žádné práce. Nelze tu ovšem hledati vinu jenom v ústředním úřadu školské správy. Kulturní výbor absolvoval dvě velké a užitečné rozpravy, schválil 5 zákonných osnov, z toho 3 vládní a 2 iniciativní. Třetí iniciativní předlohu, to je koaliční návrh na úpravu poměrů školních inspektorů, právě projednává.

Lituji, že zásahem zvenčí bylo projednávání této osnovy poněkud oddáleno. Uvádělo se, že touto cestou iniciativních návrhů poslanců zvýší se rozpočtový výdaj pro příští léto. Tato obava vyplynula z neznalosti věci. Vždyť vláda sama už dvakrát uznala potřebu řešiti tuto záležitost a sněmovnám byl předložen už dvakrát vládní návrh na úpravu hmotných poměrů inspektorů. Poněvadž nebylo možno dosíci dohody o té části návrhu, která měla řešiti právní poměry školních dozorců, vyloučili jsme tuto spornou otázku a dohodli jsme se na úpravě platové, aniž bychom překročili výši přídavků, jak byly stanoveny v návrzích vládních. Jde tedy o návrh sice iniciativní, ale opírající se o návrhy vlády, která už dvakráte se na řešení dohodla. Nejde tu tedy o žádný úskok výboru, který je si vědom, že v otázkách osobních a výdajových musí hledati dohodu se všemi ústavními činiteli, a také ji hledá.

Jsme také přesvědčeni, že budou musiti býti opatřeny prostředky pro samosprávu, aby zákon o újezdních školách měšťanských mohl býti uveden do života. Zákon tento jest jedním z našich nejvýznačnějších legislativních děl naší školské administrativy. Jeho finanční konstrukce, podle níž se věcný náklad rozděluje třetinami na újezd, okres a zemi, je řešení ideální. Ale předpokládá, že se umožní těmto vydržovatelům, aby si mohli opatřiti potřebné prostředky. Jak dnešní stav vyhlíží, nemohou některé chudé okresy opatřiti si peníze ani na převzetí škol již trvajících, tím méně na školy nové. Tak je pro tuto nemohoucnost některých okresů i zemí provádění zákona a rozvoj školství měšťanského na neurčitou dobu vlastně zastaven. Provedení zákona předpokládá tedy urychlenou sanaci samosprávných, především okresních financí. Po některých zkušenostech soudím, že finanční konstrukce zákona bude musiti býti doplněna v tom směru, aby se povolilo finančně soběstačným újezdům, které o to požádají, aby si mohly vybudovati školu nákladem vlastním. Jinak hrozí nebezpečí, že se pro citelnou finanční slabost některých okresů nových a velmi potřebných měšťanek nedočkáme. Počet dětí, jimž je návštěva školy měšťanské znemožněna, odhaduje se na více než 300 tisíc.

Měšťanská škola - jak jsme si zvykli ji nazývat, naše lidová universita - trpí ještě jinou chorobou, nemá dostatek zkoušených a kvalifikovaných učitelů. Upozorňovali jsme už při projednávání platového zákona, že přestupové přídavky pro učitele škol měšťanských jsou nedostatečné a budou příliš slabým popudem, aby podnítily učitele skládati těžké odborné zkoušky. Nedostatek zkoušených sil na měšťanských školách je trvalý. Kulturní výbory posl. sněmovny i senátu se jednomyslně usnesly požádati vládu, aby přestupové přídavky učitelů odborných i učitelek domácích nauk na měšťanských školách byly zvýšeny.

Naše školy odborné a učňovské, jak se říká živnostenské pokračovací, rozvíjejí se dík pozornému řízení III. odboru ministerstva školství a nár. osvěty velmi úspěšně. Místy se však projevuje citelně nedostatek učeben. Pro tuto závadu učí se na mnoha školách na př. technickému kreslení nerozděleně, což odporuje osnovám; ale jsou i jiné závady v umístění tříd, jež bude nutno odstranit zvýšenou stavební péčí. Je to nutné už s ohledem na zvýšený počet učňů, zvláště v odborech kovodělných, který nastal v poslední době oživením výroby. Jinak dobrý rozvoj škol učňovských děje se skoro od převratu via facti, péčí příslušného odboru ministerstva školství a pak samosprávy, ale je nutné, aby už jednou byl upraven také normativně cestou legislativní. Zákona o učňovských školách potřebujeme už jako soli, aby zřizování a vydržování jich dostalo právní podklad. Je také nutno, aby pokuty za živnostenské přestupky ukládané plynuly, jako se to dálo dříve, do fondu na vybudování učňovských škol.

Učitelstvo se dožaduje také úpravy svého předběžného vzdělání. Tato otázka byla až dosud sporná. Jedni doporučují reformu dosavadních učitelských ústavů, jiní jsou pro učitelské akademie. Překážky nejsou však jen politické, neboť také města, kde tyto školy jsou, se ovšem brání jejich rušení. Ale nepříznivý přesun natality, který se přiostřil zejména za hospodářské krise, povede k tomu, že bude velmi těžko umístiti absolventy všech učitelských ústavů, leč by se snižoval počet dětí na třídu, čemuž jsou zase na překážku finanční poměry. Podle mého soukromého mínění najde se nakonec východiště nevyhnutelně jen v celkové reformě učitelského vzdělání na vysokoškolských akademiích, při čemž ovšem postižená města musí býti odškodněna jinak.

Nepřezírejme také význam kulturních a školských styků s cizinou. Stále častěji se na četných anketách projevuje stížnost, že absolventi našich středních a odborných škol, zvláště obchodních akademií a škol obchodních, neovládají dobře cizí jazyky, zvláště pro korespondenci. To je proto, že také značná část profesorů a učitelů cizí jazyky dokonale neovládá. Ale jak může učitel tyto jazyky ovládat, když nikde neslyší z vlastního poznání hovořit francouzsky, anglicky či rusky? (Posl. Mrskošová: Musí se učit!) Tu nejde o nějaké výlety do ciziny, nýbrž o živou potřebu. Může se naučit, paní kolegyně, tisícům slovíček, mluvnickým a pravopisným pravidlům, ale bez slyšení živého jazyka dokonalosti nikdy nedosáhne. Musíme ven z našeho provincionalismu, jsme už samostatným národem, který potřebuje znalosti cizích jazyků, potřebuje studia jejich kultury a ovšem také obchodních způsobů i forem. Z osobní zkušenosti vím, že duchovní obzor učitele jednou měsíční návštěvou ciziny, využije-li se času, obohatí se více nežli jednoročním seděním ve školních lavicích. Také vyučování o cizině musí býti názorné. Studium cizího umění, zvláště malířství nebo architektury, často ani jinak není možné, nežli z původních pramenů, jež jsou nám přístupny jenom v cizině. Každému absolventu obchodní školy nebo obchodní akademie mělo by býti umožněno pobýti aspoň jedny prázdniny za hranicemi.

V soubor státních obranných opatření, jež jsou dnes aktuální, podle mého soudu náleží také započtení služeb vojenských do postupu všech zaměstnanců a tedy i učitelů. Pravda, služba obraně státu je povinností každého schopného občana, ale ona v mírové době nesmí býti občanu na újmu proti těm, kdož tuto povinnost ke státu nekonají. Soudím, že je pouhým aktem spravedlnosti, aby ono zkrácení, jež se v postupu veřejného zaměstnance jeví tím, že slouží vojensky státu, a na druhé straně je výhodou pro zaměstnance, který tuto službu nekonal, poněvadž rychleji postupuje, bylo vyrovnáno započtením vojenské služby. Je to nutný psychologický předpoklad naší obranné přípravy a jsou-li tu prostředky na opatření hmotná, musí se také najíti prostředky na přípravu psychologickou.

Neblahá a soudím neodůvodněná kampaň určitého tisku proti naší zahraniční politice, zásadní kolísání v základních otázkách bezpečnosti státu, dále nedostatek pevné linie proti protistátním proudům v našem pohraničí, vyvolaly velmi nepříznivé, ano škodlivé důsledky v území národnostně smíšeném. Ztížily už stejně málo záviděníhodné postavení a práci menšinového učitelstva především. Vyvolaly nepokoj na našich nejpřednějších výspách. Náznaky i otevřené útoky a pohrůžky proti marxismu, do něhož se paušálně ovšem zahrnují všechny demokratické složky, rozkládají klidný život našich menšin, podlamují odolnost veřejných pracovníků v menšinách, složených většinou z dělníků a drobných veřejných zaměstnanců. Menšinové učitelstvo trpí hrozbami nacionálně jitřeného okolí a nedostává se mu dostatečné mravní opory od těch, kdož stát a jeho vnitřní politiku mají administrativně a duchovně vésti. Menšinové učitelstvo je vážně desorientováno slabostí a neurčitostí naší vnitřní politiky vůči proudům protidemokratickým a protistátním. To působí nesmírné mravní škody a snižuje naši duchovní obrannou sílu. Nastává masový útěk menšinového učitelstva, zejména ze smíšeného území do krajin českých. Z trutnovského okresu hlásí se do krajů českých 29 učitelů. Menšinové učitelstvo dík těmto závadám cítí se z velké části opuštěno. Soudím, že by znamenalo neobyčejnou mravní posilu, kdyby bylo postátněno, kdyby se při jeho kvalifikaci přihlíželo také k mimořádným obtížím tamní služby a práce, kdyby úspěšné a delší působení v tomto území bylo přiměřeně kvalifikačně hodnoceno.

Po převratu stát převzal určité závazky v personálních vydáních ve formě záloh. Byl v tom spatřován počátek unifikace školské, ale nutno litovat, že úplným převzetím osobního nákladu nedošlo k nutnému zjednodušení a tím i k vyřešení právního postavení učitelstva.

Připomínám znovu náš naléhavý požadavek - podali jsme v tom směru iniciativní návrh - aby naše obce na Moravě byly zbaveny povinnosti nésti 23 % osobního nákladu na učitelské platy. V žádné jiné zemi obce toto břemeno nenesou.

Novodobá demokracie ukládá také škole a učitelstvu nové těžké úkoly. Nepostačuje na př. naučit děti číst a psát. Čtení a psaní samo nečiní ještě národ kulturním. Rozhodující není počet knih a časopisů, ale jejich výběr. Nerozhoduje, kolik se čte, ale co se čte. Učitel musí naučit děti číst díla dobrá a hodnotná. Naše učitelstvo si je tohoto zvýšeného úkolu většinou plně vědomo.

Pan ministr školství na valné schůzi Svazu čsl. učitelstva řekl (čte): "Aby učitelstvo mohlo náležitě plniti úkoly v celé šíři, nestačí již jen jeho učitelská a vychovatelská činnost ve škole, k tomu je třeba také jeho osvětové a výchovné práce mimo školu, v lidu." V dalších svých vývodech plně uznal tuto práci a také idealismus učitelstva. Každý nepředpojatý musí uznat, že není druhého stavu, který by tak hluboko a s takovým zdarem pracoval na poli osvětovém a vzdělávacím jako učitelstvo, které pracuje mnohdy, zejména v pohraničí, za podmínek neobyčejně těžkých. Učitelstvo dobře ví, že jediné podchycení zájmu lidového a vyšší rozhled veřejnosti podporuje školskou práci. Dobře ví, že výchova nemůže přestat zproštěním povinné docházky školní. Můžeme říci, že skoro veškerá osvětová činnost mezi občanstvem je v rukou učitelstva, které ji koná téměř zdarma a s láskou. Přes to však tato osvětová a výchovná práce učitelstva ve veřejnosti nedochází u určité části národa a tisku ocenění, ba naopak bývá z nepochopení odsuzována.

Dokonce učitelstvo v poslední době je často podezříváno a osočováno z národní vlažnosti. Nežádáme od našich extremních žurnalistů a pravicových stran ani tolik ohledu, jaký projevily, když uznaly Maury a Kabyly z povstalecké armády generála Franca ve Španělsku za armádu národní, ale u nás všechny socialisty a demokraty pomalu z národa vylučují a zrádcují. To je ryze v duchu fašistické ideologie. Oddanost ke státu a národu neměří se slovy a projevy, ale především mírou obětí, které je jednotlivec ochoten kolektivu národnímu přinésti. Teprve příští zkoušky ukáží, kde je více skutečného nacionalismu. V tom směru je naše učitelstvo mimo všechno podezření. Koná svou práci i na poslední vísce a výspě svědomitě a můžeme na ně v rozhodujícím okamžiku plně spolehnouti. Práce pro kulturní pokrok, podložená vyššími zájmy společenskými i státními, je vůdčí ideou jeho počínání a tak musí být také chápána.

Máme určitá přání po korekturách v jednotlivých aktech naší školské správy, ale nechci unavovat, budeme míti příležitost v kulturním výboru o nich mluvit nebo projevit tato přání jinou cestou. Jinak uznáváme velmi dobrou snahu a péči ministerstva vésti naše školy a lidovou kulturu k dalšímu dobrému rozvoji a oceňujíce jako aktivisté každý dobrý počin a dobrou snahu budeme pro rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr. Domin.

Posl. dr. Domin: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Slyšeli jsme loňského roku od starých a zkušených členů našeho parlamentu i bývalé říšské rady vídeňské, že náš rozpočet byl projednáván s takovým neobvyklým a mimořádným chvatem, že se obecně mluvilo, že ten rozpočet není projednáván, nýbrž promrskáván způsobem nedůstojným jeho významu i vážnosti parlamentu. Letos je to pohříchu ještě horší, poněvadž jednotlivé kapitoly rozpočtu nebyly projednávány v příslušných výborech, nýbrž jen ve výboru rozpočtovém. Svádělo se to na špatnou loňskou režii, kdy jednoho dne mluvilo v různých výborech několik ministrů, což nebylo možno zvládnout žurnalisticky, ale prosím, paní a pánové, letos se opakovalo totéž v rozpočtovém výboru.

Vyřazení výborů z projednávání rozpočtu mám za zjev nezdravý, neboť je vyloučeno, aby titíž členové rozpočtového výboru ovládali do podrobností otázky všeho druhu. Loňského roku měli jsme tři dlouhé a věcné schůze kulturního výboru, který jednal o kap. 10, o rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty, a byla tu dána příležitost, abychom skutečně leccos udělali ve prospěch naší kultury. Ministr školství a nár. osvěty nalézal v kulturnímu výboru účinnou podporu pro mnohé své odůvodněné požadavky, pro něž nedocházel často sluchu u ministerstva financí, a je jistě škoda, že se této opory vzdal, zejména, poněvadž to byl zpravidla jednomyslný souhlas všech státotvorných stran, koaličních i oposičních. Zkušenosti loňského roku vedly mě k tomu, že jsem požadoval, aby letos kulturní výbor zasáhl již do přípravných prací při projednávání a sdělávání rozpočtu, ale výsledek byl potom ten, že kulturnímu výboru byla vůbec vzata možnost o kap. 10 pojednat.

Letošní rozpočet tohoto ministerstva byl poněkud zvýšen, a sice jeví se v poměru osobních a věcných výdajů řádných i mimořádných takto - myslím za poslední 3 léta, 1935, 1936 a 1937: na osobní výdaje r. 1935 bylo 733,681.000, r. 1936 755,982.000, a r. 1937 780,331.000, jinými slovy osobní výdaje stouply v prelimináři na r. 1937 vzhledem k r. 1935. o 52,649.000 Kč, ale věcné výdaje pouze o 21,185.000 Kč.

Upozornil jsem již loňského roku, že celkové snížení rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty není vlastně veliké, a že zcela odpovídá restrikcím v ostatních oborech státní správy. Ale přece tento snížený rozpočet, řekl bych, je katastrofální pro naši národní kulturu, protože tato bída trvá již několik let a poněvadž na osobních výdajích nedá se celkem nic uspořiti, naopak, tyto osobní výdaje mají ještě tendenci stoupající, takže věcné výdaje, má-li se vůbec dosíci těch úspor, předepsaných ministerstvem financí, musily býti přiškrceny tak pronikavě, že naše kultura, naše školství, věda i umění se opravdu dusí a namnoze již nežijí, nýbrž jenom živoří.

Letošní zvýšení věcných nákladů upřímně vítáme, ale musíme bez obalu říci, že naprosto nedostačuje ani pro nejnaléhavější úkoly tohoto resortu. Kritiku rozpočtu, kterou jsem tu pronesl před rokem, mohl bych opakovati s malými obměnami také letos. Zdůrazňuji, že jsem dalek toho, abych mluvil proti výši osobních nákladů, vím, že ani dnešní výše nedostačuje pro to, aby byla spravedlivě odměněna veškerá služba konaná v rámci ministerstva školství a nár. osvěty, a dále vím dobře, že systemisace v některých oborech školské správy nedostačuje a musí býti rozšířena, aby vyhověla oprávněným kulturním požadavkům. Chtěl bych jenom zdůrazniti to, že lineární snižování rozpočtu je zhoubné pro naši kulturu a osvětu, poněvadž musí zasáhnouti smrtelně věcné výdaje, když nelze uspořit na výdajích osobních.

Velmi radostné je podstatné zvýšení položky na divadla, zhruba bych řekl z 12,780.000 Kč v r. 1936 na 18,280.000 Kč v prelimináři na r. 1937. Také položka na hudbu byla zvýšena zhruba o 220.000 Kč, ale na výtvarnictví je v rozpočtu o 100.000 Kč méně.

Pokud se týče vysokých škol, dovolím si ještě několik slov říci později.

Na národní školy stouply osobní výdaje o 11 mil. Kč, ale věcné výdaje pouze o 2 mil. Kč. Na střední školy osobní výdaje stouply o 5 mil. Kč, věcné výdaje pouze o 2 mil. Kč.

Poněkud příznivější je poměr u odborných škol, kde výdaje osobní stouply zhruba o 3 mil. Kč, věcné výdaje o 2 mil. Kč. Ale to ještě zdaleka nestačí všem potřebám, aby se splnil velkorysý, krásný plán III. odboru ministerstva školství a nár. osvěty na vybudování našeho odborného školství.

Zanedbávání kultury v rozpočtu je, paní a pánové, zjevem velmi povážlivým a nebezpečným. Je to výmluvné svědectví, že se u nás stále ještě nedoceňuje význam vzdělanosti s hlediska státnického a že se zapomíná na to, co znamená národní výchova, duch a kázeň pro pohotovost, brannost a zdatnost celého našeho národa. Národní výchova v duchu našich dějin, našich duševních velikánů, od Mistra Jana Husi a Jana Amose Komenského, našich slavných českých králů, našich husitů, našich buditelů, sokolů a legionářů, v duchu našeho domácího i zahraničního odboje, ta musí počínati už u samé mládeže v národních školách a musí potom pokračovati až do těch nejvyšších učilišť.

Proto naléháme také na to, aby se vlastivědě dostalo nové náplně a nového oživení a prohloubení. Proto budeme také důrazně žádati, aby byla provedena konečně přísně a nestranně revise všech našich učebnic, a to nejen učebnic německých a maďarských, nýbrž také učebnic československých. Naše mládež musí býti vychovávána národně tak, aby z ní dorůstali občané zdatní, uvědomělí, branní, pohotoví a ochotní brániti svou vlast, svoji republiku a samostatnost, kdyby nastala ta osudná chvíle, že by je povolala k této službě. Idealismus a nacionalismus, to jsou jistě ty dvě největší síly, na které se může každý stát spolehnouti, pokud tyto síly má skutečně u svých občanů. My potřebujeme této síly především proto, abychom také vybředli z mravní krise, brzdící všechny snahy o očistu našeho veřejného života. Naše nová generace musí býti poctivá, pracovitá, nebojácná, hrdá, ale také spravedlivá. Musí si vážiti mravních principů a pěstovati především sílu ducha.

Po pravdě třeba doznati, že mravní obroda i národní uvědomění jsou u nás na stálém a vítězném postupu, třebas tento postup není tak rychlý, jak bychom si my nacionalisté přáli v zájmu svého státu. S opravdovou radostí četl jsem nedávno projev předsedy naší největší strany posl. Berana o odpovědném poslání naší kultury a zároveň jeho mužné prohlášení, že řešení kulturních otázek je v dnešní době naléhavější než kdykolivěk jindy. Uvědomí-li si to, paní a pánové, také jiné politické strany, pak věřím pevně, že nebudeme nadále už o naší kultuře, o našem školství, o našem umění, o naši vědě mluviti k hluchým uším.