Jinou kapitolou jest kapitola procesů podle zákona na ochranu republiky sama o sobě. Nelze se ovšem diviti, že se to neb ono přihodí, když víme, jak určité české noviny stále zdůrazňují určitou mentalitu a znovu zase ji pěstují. Vzpomínám na to, že "Nová Doba" teprve nedávno psala: "Lhostejnost některých Čechů k událostem v zahraničí jest překvapující. Ale nechť se tím nedají zmásti, že se obžaloby podle ochranného zákona nemnoží. Hraničáři a republice věrní Němci ztrácejí jenom chuť vystupovati dvakrát týdně jako svědkové v takových procesech, ze kterých jsme mohli až dosud vyzískati velmi málo pro státní myšlenku." Toto otevřené zjištění "Nové Doby" jest význačné, poněvadž přece jasně dokazuje, že máme judikaturu podle ochranného zákona, která se provádí více z účelnosti, než z právních důvodů.

K jakým výstřelkům však vede naše judikatura podle ochranného zákona, budiž ještě ukázáno na řadě příkladů. Při manifestačním sjezdu "Národní jednoty" v Bezdězi dne 16. června 1935 přihlíželo této slavnosti také několik Němců z otevřených oken sousedních domů. Když se hrála státní hymna, měl prý člen sudet. něm. strany Müller vyplivnouti a vyzývavě zavříti okno. Byl obžalován podle §u 14 zák. na ochr. republiky. V tomto případě musím připustiti, že krajský soud v Mladé Boleslavi podle svědeckých výpovědí obžalovaného osvobodil. Musí však býti vysloven požadavek, aby státní zástupci na základě jednoznačných výsledků předběžného řízení nepodávali hned obžalobu, neboť když jest jednou proces podle zákona na ochr. republiky zahájen, nejde při tom jen o trestněprávní nebezpečí, které tento proces přináší s sebou, nýbrž také o těžkou věcnou škodu, kterou při nejmenším způsobí náklady na obhájce.

Chtěl bych se zmíniti ještě o jiných příznačných případech. U plzeňského krajského soudu byl nepodmínečně odsouzen 26letý hluchoněmý dělník Karel Waldhäusel z Chotěšova podle §u 14 zák. na ochr. republiky k 3 týdnům tuhého vězení, poněvadž podle obžaloby již po delší dobu posuňky rukama a tělem v hostincích a na různých místech města dával najevo, že přijde Hitler a všechny Čechy vyžene.

Konečně případ, jenž podle mého mínění jest zvláště charakteristický pro zcela neobyčejné postavení našich státních zastupitelstev. Kdo byl letos v létě na olympiádě v Berlíně, ví, že se tam prodávalo množství pamětných odznaků, mimo jiné také hedvábné nákrčníky, šátky atd., na kterých byly vetkány státní vlajky a znaky všech států, jež byly na olympiádě zúčastněny. Jest neuvěřitelné, ale skutečné, že tu máme případ ze Stříbra, kde jedna návštěvnice olympiády, která si též koupila podobný přehoz, byla policií zjištěna a udána a zapletena do §u 14 zák. na ochr. republiky, že nosila přehoz, ve kterém byla vetkána také vlajka s hákovým křížem. My jsme toho mínění, že tento případ jest zvlášť typický, poněvadž patří taktéž mezi zjevy, jež jsou konec konců známy a nemohou býti vhodny k tomu, aby se vztahy k Německu, které nemají býti jen korektní, nýbrž také sousedsky přátelské, zlepšily. Na tomto případě, jakož i na jiných, dá se zřetelně ukázati, že nejde jen o jednostrannou citlivost u státních zastupitelstev, nýbrž i že se používá dvojí míry.

Jeden případ byl již předmětem interpelace a budiž o něm v této souvislosti ještě jednou promluveno, poněvadž na tuto interpelaci dodnes nedošla přímá odpověď. Dne 15. června 1936 jel ve vlaku Rakovník-Bečov sen. Schössera s ním úředník berní správy žlutické Řihák. Řihák počal polemisovati a konečně nadávati. Obzvláště řekl před více lidmi: "Všichni Němci jsou buseranti." Pak řekl: "A co je Hitler? Hitler je největší buserant?" Dodnes není známo, že by v tomto případě bylo trestní řízení bývalo zavedeno.

Obzvláště křiklavý případ jest tento: Jistý pan Janoš ze Štěpánkovic v okrese hlučínském jako člen obecního zastupitelstva dne 2. listopadu 1935 při jednom bodu denního pořadu žádal od českého náměstka starosty Harazina, aby mu průběh blíže vysvětlil německy. Proti Janošovi bylo nato zavedeno řízení podle zákona na ochr. rep. Byl 11 dní ve vyšetřovací vazbě opavského krajského soudu a byla u něj provedena domovní prohlídka. V dalším průběhu Janoš přece nebyl odsouzen.

Přicházím nyní k obzvláštní kapitole, která stále dává podnět ke stížnostem německého obyvatelstva a dokazuje, jak oprávněn jest požadavek, který jsme postavili v České Lípě a o kterém jsem se na počátku své řeči zmínil, totiž o kapitole "bojkot".

Zábřežský starosta dr. Koutecký vykazuje v úředním listě Národní jednoty severomoravské, "Stráži Moravy", se vší zřetelností soustavnou práci počešťující, kterou sleduje a na kterou jest pak ještě velmi hrdý. Zdůrazňuje, že nastaly v největší míře změny v národnostních poměrech a že město Zábřeh jest obzvlášť typickým příkladem. Koutecký uvádí dále, že jest to soustavná všeobecná práce počešťovací a nikoliv naposled dlužno za to vděčiti hlavně tomu, že se stále káže heslo "Svůj k svému".

"Severočeský list" ze dne 27. července 1936 píše: "Jest smutným znamením dnešní doby, že čeští učitelé kupují místo u českých u německých obchodníků, když by jim přece mohl český obchodník dodávati zboží v téže jakosti a za tutéž cenu. Proto české peníze jen do českých rukou!" K tomu srovnejme, že právě také úřední živly podporují tyto snahy. Místní skupina sud. něm. strany v Chotěšově požádala při slavnosti v tomto létě o povolení prodeje kuřiva. Obdržela od okresního finančního ředitelství v Plzni pod č. DK - 2073/36 s datem z 25. srpna 1936 toto vyřízení: "Na vaši žádost z 10. srpna 1936 povolujeme vám prodej všech druhů kuřiva na místě slavnosti, na slavnosti konané dne 30. srpna 1936 v Chotěšově, pod tou podmínkou, že odebéřete tabákové zboží od Josefa Hájka, trafikanta v Chotěšově a že všechny druhy tabákového zboží prodáte za ceny určené pro spotřebitele." Hájek jest trafikant-legionář. Za těchto okolností nesmí se nikdo s české strany diviti, když v naší německé vlasti vznikají rozhodné zpětné účinky.

Ještě jeden případ: U fy Otto Behr, továrna na pletené zboží v Nové Bystřici jest plakát nebo vlastně tištěné podmínky umísťovací, v nichž se praví: "V mém závodě mohou býti přijati jen věrní čsl. státní občané, kteří jsou prokazatelně příznivě nakloněni židovskému náboženství."

České skladiště v Ottendorferově třídě v Opavě má nadpis "Svůj k svému".

Naproti tomu zjišťuji, že hostinský hotelu "Schäfer" v Dolním Lichtenvaldu letos v létě uveřejnil plakát: "Denně Vám nabízí sudetskoněmecký hostinec hotel ťSchäferŤ v Dolním Lichtenwaldu příjemný pobyt. K obědu jako speciality: Drůbež, pečená husa, pečené a smažené kuře, slepička s nudlemi atd." Tento plakát musel býti odstraněn podle rozhodnutí německo-jablonského okresního úřadu, poněvadž výraz "sudetskoněmecký hostinec" jest nepřípustný a podněcuje k bojkotu.

Místopředseda Košek (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. dr. Neuwirth (pokračuje): Podobných případů mohl bych jmenovati ještě na tucty; jenom jeden ještě: Spolek "Volkshilfe" ve Velkém Šenově vydal dobropisy a na těchto dobropisech bylo lze čísti: "Dobropis platný na 5 Kč, vyměnitelný v každém obchodě, který jest spolkem ťVolkshilfeŤ pověřen prodejem zboží pro spolek ťVolkshilfeŤ." V tomto případě bylo zavedeno trestní řízení podle §u 14 zák. na ochr. republiky.

Měl bych ještě mluviti o zneužívání vyšetřovací vazby, o strašné působnosti novely § 6 zákona na ochr. rep. Moje řečnická lhůta však uplynula a já mohu skončiti jen zjištěním, že se všeobecné poměry nikterak nezlepšily, nýbrž mnohonásobně zhoršily. Můžeme jenom doufati, že pan ministr spravedlnosti má odvahu vzíti na vědomí tyto stížnosti a nejen v jednotlivých případech odpomoci, nýbrž začíti velkorysou výchovnou práci, která směřuje k tomu, aby se celý směr a mentalita soudnictví předělal, změnil, poněvadž jenom ze zásadně změněného smýšlení může přijíti změna veškerých poměrů. (Potlesk poslanců sudetsko-německé strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): K této prvé, politické části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo přihlášen, rozprava o této části jest tedy skončena.

Přistoupíme proto ke druhé části podrobné rozpravy, to jest k části kulturní a sociální, zahrnující rozpočtové kapitoly: kapitolu 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty, kapitolu 16. Ministerstvo soc. péče, kapitolu 17. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kapitolu 18. Odpočivné a zaopatřovací platy.

K této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. Florek, dr. Eichholz, dr. Domin, Bródy, Dölling, Čavojský, inž. Künzel, Klíma, Hodinová-Spurná, inž. Peschka, Śliwka, Wollner a dr. Jilly; na straně "pro" pp. posl. Jaša, Jenšovský, Macoun, Otáhal, Devečka, Uhlíř,dr. Hula, Topoli, Vaverka, dr. Lukáč, dr. Tumlířová, Tymeš, Stejskal, Mrskošová, dr. Kugel, Michálek, Šmejcová, Jurnečková-Vorlová a Tykal.

Uděluji slovo prvému řečníkovi na straně "proti", p. posl. Florkovi.

Posl. Florek: Slávna snemovňa!

Najväčšie výdajové položky štátneho rozpočtu pre r. 1937 sú školstvo a národná obrana. Náš štát na školstvo od prevratu až do r. 1934, teda za 15 rokov, vynaložil 24 miliardy Kč. Z toho išlo 15 1/2 miliardy na školy národné. Na r. 1937 je preliminované na školstvo 1.973,000.000 Kč, teda skoro 2 miliardy. Výdajová položka ministerstva národnej obrany je o necelých 200 mil. nižšia, a obsahuje 1.798,000.000 Kč.

Slávna snemovňa! Nie je to nahodilá vec, že práve tieto dve položky sú najvyššie v našom štátnom rozpočte. Každý z nás je presvedčený, že ako dobre vyzbrojená, dobre disciplinovaná, v dobrom duchu vedená armáda je zárukou bezpečnosti štátu, práve tak v správnom národnom duchu vychovávaná mládež a obyvateľstvo je zasa zárukou dobrej, krajšej budúcnosti národa.

A z týchto príčin my ako opozičníci nie sme za sníženie týchto dvoch položiek, ale sme za to, aby v rámci týchto dvoch položiek správne bola vykonávaná dištribúcia, aby sa hospodárilo ekonomicky, t. j. aby sa tieto veľké miliony využily v prospech a v rozkvet nielen československého štátu, ale hlavne národa slovenského.

Správne je, že armáda, aby mohla vykonávať svoje poslanie nerušene a nehatene, je odpolitizovaná. A práve pri tejto príležitosti žiadame, aby aj druhá najdôležitejšia složka a základ nášho národa a štátu, mládež, bola vychovávaná tiež nespolitizovanou, správnejšie rečené odpolitizovanou školou a vedena odpolitizovanou školskou správou. (Potlesk.) Ale, prosím, čo badáme? Od prevratu vidíme, že výchova našej mládeže a nášho ľudu je postavená až servílne do služieb jednotiacej idey československej, ktorá sa protiví životným záujmom nášho slovenského národa.

V r. 1918 Slováci priniesli do spoločnej domácnosti nášho štátu, Československej republiky, všetky atribúty národnej samobytnosti. Priniesli so sebou 80 až 130ročnú literárnu reč slovenskú, slovenskú literatúru, priniesli so sebou početné národne-politické prejavy, národné programy týmito prejavmi formulované, ktoré i v bývalom Uhorsku, i napriek tých rozličných intrík, sekatúr, utlačovaní, jasne formulovaly národný program slovenský, z ktorého programu vysvitá, že Slováci boli, sú, chcú byť a zachovať sa národom slovenským. Okrem tohoto Slováci priniesli do spoločnej domácnosti nášho štátu po prevrate veľký podiel na oslobodzovacom diele a konečne v novom štáte majú význam nielen politický, kultúrny a hospodársky, ale medzinárodný následkom svojej polohy a tej okolnosti, že tvoria celú druhú, východnú časť našej republiky. Ináč o tomto sa rozširovať nebudem, pretože práve včerajší náš rečník, bývalý minister dr. Tiso, sa obširne zmienil o tejto veci.

Keď si Slováci vedeli svoju národnú samobytnosť zachovať a sa jej pridržiavať v bývalom nepriateľskom štáte, v bývalom Uhorsku, tak je to logicky nemožné a vôbec nemysliteľné, aby sa týchto svojich národných atributov zriekli práve v štáte vlastnom. (Tak jest!) Slováci vo vlastnom štáte musia sa pridržiavať hesla, ba správnejšie pomenované, testamentu Ľudevíta Štúra, ktorý nám odkázal: Slováci, len napred môžete ísť, nazpäť cesta nemožná! To znamená, keď sme v bývalom Uhorsku tak krčovite sa pridržiavali tej svojej samobytnosti národnej, tej svojskosti, tak preca je to len nemysliteľné, aby sme sa práve toho vo vlastnom štáte zriekli. (Tak je!) Lebo týmto, slávna snemovňa, by sme spáchali národnú samovraždu. (Tak je!)

Naša vláda práve počas vyjednávania s našou stranou ukázala, že vlastne ona na celej čiare nielen odbúrala nám po prevrate slovenský priemysel, ale najnovšie systematicky a veľmi premyslene ide odbúravať a odbúrava naše všetky národné a kultúrne hodnoty. (Čujme!) Je to tragické, že v našom štáte, v našej republike po prevrate, čo sa Slovenska týka, stalo sa akýmsi osvedčeným heslom "odbúravať!" Raz sa odbúrava priemysel, keď je tento odbúraný, tak sa idú odbúravať kultúrne hodnoty, politické a národné práva, reč, literatúra atď.

Vo vyjednávaní s našou vládou sme postavili vlastne tri dôležité veci pre náš národný život: Zákonom zaistiť slovenský národ, jeho existenciu, zrovnoprávniť a uznať samobytnosť slovenskej literárnej reči a konečne inštitúciou slovenského ministerstva zaistiť chlieb pre slovenského človeka. (Tak je!) Toto boly dôležité, základné body nášho vyjednávania s vládou. A keďže vláda o týchto bodoch ani len počuť nechcela, nie že ich splniť (Hlasy: Ani sme nepočuli nič o tom!) - áno, ani sa nevyjadrila - tak na tom základe môžem tvrdiť, že naša vláda v záujme ideje československého národa odbúravá systematicky našu reč, snižuje vážnosť a dôležitosť našej minulosti, ubiera politické a národné práva a v záujme pokrokovej demokracie ničí všetko, čo súvisí s naším kultúrnym a náboženským životom, ako to v ďalšej svojej reči ešte uvediem.

Spomeniem odpoveď pána ministra školstva a národnej osvety dr. Frankeho na moju interpeláciu, ktorú som podal o vyučovacom jazyku na slovenských stredných školách a kde som označil, že na slovenských stredných školách pácha sa pedagogické absurdum tým, že sa nevyučuje na nich v literárnej slovenčine a že na slovenské stredné školy sú delegovaní, ustanovovaní a definitívne menovaní ľudia, ktorí nemajú skúšku z vyučovacieho jazyka slovenského, ale v tomto jazyku vyučujú, hoci ho neovládajú. Osmeľujem sa tvrdiť, že hádam v žiadnom inom štáte a národe nevidíme takéhoto zjavu, aby profesori strednej školy neovládali a nemali skúšku z vyučovacieho jazyka, v ktorom vyučujú. Pán minister na to odpovedal, že učiteľské sily, áno, sa prekladajú i so skúškou inou než z jazyka slovenského, a ďalej pán minister tvrdí: "Vecných závad v tomto postupe niet." - Nuž, keď pán minister školstva pokladá pedagogickú absurdnosť za niečo nezávadné, poukazuje to len na to, že si našej literárnej reči neváži, že na rozkvete našej literárnej reči práve v škole mu nezáleží a nezáleží ani na literatúre, ktorá je v tomto slovenskom spisovnom jazyku písaná.

Spomenul som, že je takmer programom vlády a vôbec celého štátneho života odburávanie slovenského národného, kultúrneho, cirkevného a náboženského života, resp. hodnôt tohoto života. Vo svojom expozé pán minister bol sa vyjadril, že mu záleží na zriaďovaní a budovaní národného školstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. To sme prijali s určitým uspokojením. Subvenčný úver na stavbu štátnych škôl na Slovensku a Podkarpatskej Rusi 10 mil. Kč ostáva i pre rok 1937. Prijímame i to s určitým zadosťučinením, ale nemôžeme schvaľovať, ba musíme odsudzovať spôsoby, akými sa ide so stránky štátnych orgánov školských, hlavne okresných inšpektorov, na udržiavateľov neštátneho, t. j. cirkevného školstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Tie t. zv. "vládne upomienky" na nevyhovujúce cirkevné školy, "po prvé, po druhé a po tretie," to znamená čo? To znamená, že štátne orgány, okresný inšpektor, ktorý si z toho chce zásluhy robiť, v presvedčení, že tá cirkevná obec nebude mocť postaviť novú budovu, touto treťou upomienkou vlastne preberie budovu do svojho vlastníctva, aby zariadil v nej, t. zv. "nevyhovujúcej" cirkevnej škole školu štátnu. Túto okolnosť nemôžeme ináč pomenovať ako odbúravanie, vedomé, plánovité odbúravanie cirkevného školstva v prospech školstva štátneho. Takýchto krikľavých príkladov a prípadov je veľmi mnoho. Tuná len poukážem, že v akom stave je na pr. štátna ľudová škola v Zemplíne v Krivej Oľke. Je v takom stave, že nám to neslúži za česť nielen pred cudzinou, ale ani pred najbližším okolím; tá štátna budova školská je v takom stave, že keby ona bola cirkevnou, ten školský inšpektor alebo štátny orgán by ju dal priamo zavreť a zbúrať. Máme aj fotografiu, môžeme poslúžiť. Dosiaľ sa nedostalo vysvetlenia od vlády a najmä od ministerstva školstva na ten priestupok - mierne rečené - ktorého sa školská správa dopustila na východe na rozhraničí slovensko-rusínskom v Zemplíne a Šariši, kde minulý školský rok v 92 ľudových školách slovenský vyučovací jazyk zmenili jednoducho na rusínsky. (Posl. Sivák: To bolo pred voľbami! To je to kupovanie duší, o ktorom hovoril tuná, tuším, kol. Benda!)

To znamená, slávna snemovňa, že počas nám krajne nepriaznivého maďarského panstva slovenský živel napredoval na východe, tak ironiou osudu dnes vo vlastnom štáte jeho slovenské školy zatvárajú a miesto nich otvárajú školy rusínske. Na druhej strane, prosím, akoby záhadným spôsobom z rozpočtu vyrástla naraz položka na budovu, novostavbu českých pobočiek pri reálnom gymnáziu, po osamostatnení sa pre české gymnázium v Užhorode. Na tom gymnáziu od prevratu boly pobočky slovenské. Niekoľko rokov pred týmto tie slovenské pobočky zmenili na české, osamostatnili ich právne a teraz už toto české gymnázium v Užhorode dostáva novostavbu. (Výkřiky ľudových poslanců: Hanba!)

Na čo to poukazuje? To ukazuje, že štát, vláda a ministerstvo školstva naskrze si nevšíma okolnosti, že na Podkarpatskej Rusi, nielen v Užhorode, máme tisíce a tisíce Slovákov (Posl. Hlinka: Autochtonných!) autochtonných a okrem toho do Užhorodu gravitujú aj slovenské okresy Zemplína. Ale školská správa pre toto obyvateľstvo nepostaví strednú školu, no stavia ju tam pre niekoľko svojich exponovaných úradníkov Čechov. (Posl. Haščík: To je tá konsolidácia! Čo si Slováci po prevrate vybudovali, to sa dneska po 18 rokoch ničí. To je tá pokroková školská politika Frankeho!)

Slávna snemovňa, v tomto nie je možné videť nič iného, zdôrazňujem, nič iného, ako koncentrovaný útok česko-rusínsky s dvoch strán na slovenský autochtonný živel na východe.

To je známa vec, aby nás dostali do klieští a potom si vraj s nami poradia. Toto je tá idea a plán.

Čo sa týka technického a administratívneho vedenia nášho školstva, tu musím ozaj s poľutovaním konštatovať, že kým v Čechách a v zemi Moravskosliezskej každoročne vybuduje sa niekoľko novostavieb pre stredné školy, tak u nás na Slovensku budovanie nových školských budov stagnuje už od r. 1929 až 1930, celých sedem rokov.

Posledná budova gymnázia, ktorú vláda rešp. školstvo, postavila, bolo gymnázium v Prievidzi a Michalovciach. Od tých čias sa nepostavilo u nás nič. Sú niektoré ústavy, ako gymnázium v Ružomberku, v Turč. Sv. Martine, Lučenci a na mnohých miestach, kde sa už sedem, osem rokov preliminuje stále na stavbu, ale v záverečných účtoch nikde nenajdeme, aby sa tá stavba bola aj započala no a vybudovala, naskrze nie. (Výkřiky.) Na pr. pri martinskom gymnáziu je zaujímavé, že základný kameň položili ešte v r. 1929, a ten zmizol; tak sa hovorí, že vraj zhnil, ale novostavby tam niet. (Výkřiky.)

Po stránke pedagogickej v národnom a strednom školstve robia sa stále a stále pokusy a toto je zabijákom nášho školstva. Toto je asi to, že pán referent o kap. 10, o školstve, pán prof. dr. Macek vyjadril tým slovom, že stredná škola je postrachom žiakov a rodičov. (Hlasy: Mučiarňa!) "Postrachom", on sa tým slovom vyjadril; postrachom v tom smysle, že sa stále experimentuje, stále sa robia pokusy a prirodzene, že ten pacient, na ktorom sa tieto pokusy robia, musí omdlievať; to je, pravda, naša mládež a rodičia. Ale nevyriešené sú otázky v národnom školstve, ako: úprava vzdelania učiteľstva ľudových a meštianskych škôl, ako aj škôl materských. Tuná je zaujímavé, že na ľudových školách máme už dostatok učiteľstva na Slovensku, v Čechách ich je nadbytok, ale na meštianskych školách u nás je ho katastrofálny nedostatok. V dôvodovej zpráve k rozpočtu naskrze nenachádzame žiadneho plánu a ničoho, akým spôsobom bude ministerstvo školstva toto riešiť. Tu sa len o tom hovorí, že musia sa stavať obvodové meštianky na Slovensku, ale kým sa tieto obvodové meštianky obsadia, o to sa už vláda nestará; pravdepodobne dovezie nám svoj nadbytok z Čiech a Moravy, teda z historických zemí.