Pan Chmelař mluví o tom. že zde jsou "široké české jazykové oblasti", které oddělují jednotlivé části německého jazykového území. Pánové, víte, jaké mají rozměry tyto široké české jazykové oblasti? Dal jsem si tu práci a určil jsem na přesné mapě a přesnými kružidly tyto rozměry a sděluji vám je. Mezi německými okresy králickým a Rokytnice v Orl. horách měří vzdušná čára 1 km. Mezi okresem broumovským a poslední německou obcí Olešnice v okrese Nové Město n. M. měří 13 km. Mezi okresy tanvaldským a rokytnickým 1 km. Jazykový ostrov hřebečovský je u Mohelnice vzdálen 1 km a u Šilperka 4 km cd německého jazykového území severní Moravy. Oddělení německé jazykové oblasti okresy mosteckým a duchcovským vůbec neexistuje, neboť všechny německé obce těchto okresů mají nezávadné spojení s německými obcemi okresu chomutovského a okresu teplicko-šanovského. Také západní Čechy nelze odděliti od jižních Čech, neboť území německých obcí v okresu domažlickém je na nejužším místě vždy ještě 2 km široké. Vidíte, že se tyto údaje pana Chmelaře nedají udržeti.

Jest také velice zajímavé, co nám pan Chmelař vypráví o pohraničních lesích. Myslím, že užil Schillerových "Zbojníků" nebo Shakespeara, neboť v nás vzbuzuje obrazy, jakoby tyto pohraniční lesy byly neschůdné, tmavé kraje nebo nepřekročitelná pohoří. Zvu ho, aby jednou tyto kraje navštívil, aby je uviděl, kolik na mnoha místech sídlí obyvatelů Chebska, Rudohoří, Šumavy a Slezska těsně u říšskoněmeckého soudruha téhož původu.

Pan Chmelař si vytkl za úkol uvésti ve své brožuře jen česká jména německých měst. Myslím, že ani to není zvláště způsobilé poučiti zahraničí, neboť úřední česká jména německých měst nejsou známa.

U pana Chmelaře stojí doslovně dále: "Jest nemožno, aby mezi českými a německými pásmy byla vedena etnografická hranice." Také zde zvu pana Chmelaře, aby se mnou šel pěšky podél německé jazykové hranice, aby se mohl přesvědčiti, že v nejvíce případech jest možno ještě dnes konstatovati na vlas ostré oddělení mezi zde německou, tam českou obcí.

Dále se pak praví (čte): "Německé východní pásmo v Čechách, zahrnující politické okresy od horšovskotýnského až exklusive po mostecký má 835.000 obyvatelů." Konstatuji, že podle úředního soupisu lidu z roku 1930 nebydlí v těchto 20 politických okresech 835 tisíc, nýbrž 955.749 obyvatelů. Značný rozdíl.

Chmelař označuje okresy mostecký a duchcovský s 42.1 % resp. 40.5 % českého dílu obyvatelů za okresy smíšené, zatím co politický okres žamberský s 43.3 % německých obyvatelů jest podle něho náhle okresem s českou většinou. Politický okres jilemnický uvádí jako ryze český okres, ačkoliv tam ještě dnes žije německá menšina přesně 19.99%ní. Uvádí to, jak potřebuje. Německý kraj na severu Moravy nemá, jak pan Chmelař tvrdí, 325.000 obyvatelů, nýbrž zase podle úředních číslic o sčítání lidu 378.000 obyvatelů.

Již z volby politických okresů jako základu pro srovnání vysvitá bez námitky tendence této brožury a budeme usilovati vydati protibrožuru, jež ukáže jasně a jednoznačně všechny tyto nepravdivé údaje. (Souhlas. - Posl. dr. Neuwirth [německy]: Bude zabavena!) Pak může vyjíti v zahraničí.

Německé okresy s 512.614 Čechy, jež mají 2,982.968 obyvatelů, tedy 17 % Čechů, jsou přirozeně prospěšnější pro srovnání než oblast obcí s německou většinou s 366.153 Čechy, jež má 3,202.782 obyvatelů. To by bylo ovšem jen 11 %. Jak bylo viděti na příkladě shora uvedeného " ryze českého" okresu jilemnického, měl by se tento i onen kraj uvésti jako ryze německý.

Silné smíšení oblasti okresů s německou většinou s Čechy povstalo tedy jen na papíře přiměřeně účelným vedením okresních hranic, když se právě k německému okresu na jazykové hranici připojilo několik ryze českých obcí.

Chmelař praví dále (čte): "Mezi jazykovými ostrovy, jež jsou úplně obklopeny českou oblastí, musíme si pamatovati moravskotřebovský." Nuže, pánové, to jest ovšem jedna z nejneslýchanějších nepravd, jež se zde vyskytují. Tento německý jazykový ostrov se u nás jmenuje hřebečovská župa a tento jazykový ostrov se skládá ze 125 německých obcí s německou většinou, ve kterých nežije 51.000 Němců, nýbrž podle úředního výsledku soupisu lidu 103.742 Němců a 9.027 Čechů. (Německé výkřiky: Neslýchané!)

Chmelař píše dále (čte): "Počítá se, že v tak zvaném německém pásmu v Čechách jest 305.200 Čechů a v tak zvaném německém pásmu na Moravě 365.852 Čechů." Pánové, i tato čísla jsou padělána. V obcích s německou většinou v Čechách žije podle úřední statistiky jen 276.279 Čechů a nikoliv 305.000, a v obcích s německou většinou na Moravě a ve Slezsku jen 76.014 Čechů a nikoliv 365.000. Jest to trochu nemilé přehlédnutí, jež se zde panu Chmelařovi zase přihodilo.

Avšak, pánové, nyní jeden z vrcholných bodů tohoto líbezného spisu. Cituji zase jen do slova a prosím své německé kamarády, aby dávali dobrý pozor (čte): "Přes své jazykové a rasové příbuzenství tvořili Němci z českých zemí vždy germánský typ "sui generis", samostatný zvláštními rysy jejich literatury, umění, lidových obyčejů a jejich tradic. Tento typ zrodil vliv českého sousedstva, protože tito Němci přísluší k zemím české koruny již skoro tisíc let."

Dovolte, pánové s české strany, abych zde pronesl několik vážných slov k vašemu českému národnímu svědomí. Panu Chmelařovi tanul při germánském typu "sui generis" na mysli bez pochyby velký symbiotik dr. František Spina nebo má na mysli representanty "jiného Německa", kteří dnes žijí za říšskou hranicí jako emigranti a představují germánský typ "sui generis". (Posl. Zierhut [německy]: Trochu smělé srovnání!) Promiňte, pane kolego, podaří se mi, abych provedl tento důkaz o symbiotické teorii vašeho pana ministra dr. Spiny. Prosím pana Josefa Chmelaře, aby zde nezaměňoval trvale usedlé sudetské Němce s nějakým panem Waltrem Tschuppikem a soudruhy. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Všichni zástupci symbiosní teorie nebo též teorie sudetskoněmecké zvláštní kultury vidí vždy tři věky: Předně věk 14. století, život na dvoře Karla IV., za druhé německé baroko, za třetí "bohemismus".

Chtěl bych k tomu uvésti krátce toto: Není žádnou politicky konstruovanou thesí, nýbrž vědeckou skutečností, že rozkvět kultury na dvoře Karla IV. v Praze byl způsoben hlavně německými umělci. Připomínám známý a velmi důležitý dokument pražského malířského cechu, knihu ze 14. století, čistě německy psanou. Připomínám stavební dílnu německého Švába Petra Parléře, jehož díla jsou původem německé kultury, připomínám plastiku právě této dílny Petra Parléře. Všechna tato díla jsou německé hodnoty, jsou nejvýše podmíněna původem z jednotlivých německých původních krajů. Umění, na př. gotické umění Chebska, zvláště malířství koření zcela hluboko v sousední francké zemi.

Výstava v Mostu objasnila všem vědcům, kteří si ji prohlédli, že toto umění pramení v saském kmenu. Pro nás, sudetské Němce, jsou umělecké pomníky, jako mostecký a lounský městský kostel - poslední jest dílem Němce Benedikta Riethe, důkazy pro to, že německá kultura v historických zemích mohla vůbec existovati jen jako organická část veškeré německé kultury. (Potlesk.) Jen tím, že tito Němci tvořili jako Němci, se stalo, proč jste mohli vykázati cennou hodnotu, umění a kulturu. Nebylo sudetskoněmecké zvláštní kultury ani symbiosní zvláštní kultury není a nebude.

Vezměte druhý věk, jenž jest vždy uváděn: baroko. Jmenuji jen jména: Ignác Kilián Dientzenhofer, Ferdinand Max Brokoff, Matěj Braun a malíři Petr Brandl a Václav Vavřinec Reiner, jsou všichni Němci a jejich umění jest německé. Pánové, ujasněte si, že kultura a umělecké památky tohoto státu, se kterými děláte v cizině propagandu pro cizinecký ruch a propagandu politickou, jsou památkami německého umění a německé kultury. (Potlesk.)

Nyní k třetí kapitole: "bohemismus" nebo český zemský patriotismus. To jest doba, na kterou se velmi mnoho Čechů dnes zvlášť odvolává. V této době lze skutečně znamenati sousedský vliv s české strany na Němce. Ale jednu otázku svědomí, pánové, jsou pro vás opravdu tak cenná díla pražských Němců, Meissnera, Karla Egona Eberta a Moritze Hartmanna, kteří velebili české náměty? Znám úsudky českých osobností, které se na př. poděkují za Ebertovu "Vlastu" a Meissnerova "Žižku". Proč? Protože tato díla nebyla vytvořena z národnosti, protože tato díla vznikla v ničí zemi mezi národnostmi. Právě tyto příklady dokazují jednoznačně, že pravá kultura jest podmíněna národností. Bohemismus může snad býti oceňován jako jistý bořící činitel, nikdy však nemůže postaviti program pro kulturní politiku.

Pro nás, pánové, platí tato data: německá kulturní půda v Československu jest větší než dnešní osídlená oblast - sudetských Němců. Sudetskoněmecké dějiny nejsou dějinami předsíní českých vévodů nebo českých králů; sudetskoněmecké dějiny jsou mnohonásobně německými říšskými dějinami, jsou kulturními dějinami starých zemí Čech, Moravy a Slezska. Domníváte-li se, že snad můžete sudetskoněmeckou zvláštní kulturu - pane kolego Stránský, prosím, abyste dával pozor, to vás bude osobně zajímati - pěstovati od roku 1918, nebo z nás učiniti německy mluvící Čechoslováky, mýlíte se. To se vám nepodaří, přes "Prager Presse", přes "Prager Mittag", přes "Prager illustrierte Montag" a přes německé vysílání v Praze. To se vám však též nepodaří, přednáší-li pan dr. Moucha v "Uranii" nebo mluví-li pan řídící učitel Scholz před 88 posluchači o německodemokratické svobodné straně a tam se pokouší vytyčiti sudetskoněmecký program zvláštní kultury. (Potlesk.) Nepodaří se vám to však též, dáváte-li censurovati kulturní řeč Konrada Henleina svými censory, jak se to stalo v posledních dnech v nakladatelství A. Krafta v Karlových Varech. Nepodaří se vám to ani potom, vylučujete-li z našich německých čítanek a učebnic německé pověsti z německých dějin a německé písně nebo německá rekovná vyprávění od Andrea Hofera, Schilla nebo Schlagetera. Ani tím nevybudujete sudetskoněmeckou zvláštní kulturu nebo germánský typ "sui generis". Chtěl bych vám, pánové s české strany, při tom něco připamatovati. Řekl jsem: pravá národní kultura může kořeniti jen v národnosti. Neučinili jste sami špatné zkušenosti, když jste v roce 1918 přetvořili svůj kulturní kurs podle Francie? Našli jste zvláštní protilásku? Nikoliv. Kde byly tištěny české knihy v německém překladu? Kde byly předváděny české hudební kusy? Málo ve Francii, nejvíce v Německu. Uvádím to úmyslně. V poslední době jste zase něco přetvořili podle Moskvy, budete musiti i to v krátké době opraviti, neboť kulturním mostem není v tomto případě Francie nebo sovětské Rusko, nýbrž, jak to bylo již od mnoha století, Německo. Srovnejte jen, jak často byla provedena "Prodaná nevěsta" v Paříži a v Berlíně.

Ještě něco, o čem se musím zmíniti. Onen pan Walter Tschuppik, jehož jsem dnes už jmenoval, měl před několika dny se státním schválením v pražském německém rozhlase o 3/411 v noci velkou řeč s názvem "Kulturní vysílání v Československu" a nazval v ní Německo zemí barbarství. Myslíte, že takovými šprýmy zlepšíte přátelskosousedský poměr k Říši? Myslím, že nikoliv! Protestujeme však co nejrozhodněji proti tomu, aby nějaký člověk urážel v německé řeči takovým způsobem náš mateřský národ. (Potlesk.)

Pánové! Pan Chmelař mluví ve své brožuře... (Výkřiky posl. Beuera. - Místopředseda Mlčoch zvoní.) Beuere, sedni si, Beuere, křič dále ve Španělsku.

Pan Chmelař mluví ve své brožuře znovu i o dobré vůli a o nejlepším úmyslu českých vrstev a českých vládních míst vyřešiti menšinový problém ve státě opravdu poctivě. Chtěl bych k tomu učiniti jen jedno konstatování: Omlouvá se tím, že strany až dosud negativní, že zlí Němci jsou vinni tím, že ještě nebylo nalezeno uspokojivé řešení. Tuto výmluvu však dnes již dávno nemá. Neboť od České Lípy a též po 19. květnu 1935 prohlásil Konrad Henlein jednoznačně a jasně naši pohotovost k dohodě a spolupráci, tedy se nás při nejmenším netýká tento argument, který pan Chmelař zde uvádí. Myslím však, že jste pánové zmeškali po 19. květnu velkou příležitost. Neboť tenkrát podával oprávněný mluvčí 70 % sudetských Němců ruku a nabízel ji ke smíru. Pan Chmelař dále prohlašuje. že nemůže býti vůbec řeči o nějakém existenčním boji sudetských Němců. Nyní bych, pánové, k tomu nechtěl zaujmouti stanovisko, odkazuji však na mnoho, mnoho řečí, jež jsme pronesli s tohoto místa a na plamennou obžalobu a výkřik z nouze, jejž jsme vydali o naší bídě v národnostním, kulturním, hospodářském a sociálním vztahu. Připomínám, že jsou dnes mimo to známy v zahraničí zprávy o bídě od zahraničních žurnalistů, kteří se očitě přesvědčili o existenčním boji sudetských Němců. Zde nejde, jak pan Chmelař míní, o jednotlivá desiderata sudetských Němců. Zde jde o náš holý život, o naši existenci a k tomu ještě o naši čest. (Potlesk.)

Pánové! Za prvé: o dobré vůli a o nejlepším úmyslu mám říci jen tolik; co jsme již často říkali: Krásnými řečmi, dobrou vůlí a nejlepšími úmysly se sudetští Němci nenasytí a neuspokojí. Slova státníků zavazují: musíme konečně viděti skutky, nikoliv však denní, nejhrubší úřední zneužívání a odnárodňovací snahy podřízených úřadů. Slíbili jste již velmi mnoho, myslete na to, co jste slíbili roku 1918 v memoáru, v notě, myslete na 20. května 1919, jemuž máte z části co děkovati za spoluzaložení státu, a dodržte konečně svoje sliby.

Vývody pana Chmelaře o sudetskoněmecké straně mohu připsati jen úplnému neporozumění věcí. Mohl bych mu zde citovati Goetha: "Podobáš se duchu, neboť chápeš". Naše myšlenka, naše myšlenkové bohatství, jež pan Chmelař označuje jako fraseologii, to není fraseologie, to jest - po staletí, mohu říci, při nejmenším však po desetiletí - bojem o národnost a pohraniční zemi nabyté nejvnitřnější přesvědčení, a stalo se tím světovým názorem.

Pan Chmelař nám vytýká i protidemokratický vůdčí princip, jako přece vždy, když pánové o tom mluví. Zde bych chtěl vyjmouti jednu věc, jež jest pravděpodobně též zapomenuta. Víte, pánové, že v memoáru I. byla uvedena jako argument právě okolnost, že sudetští Němci nemají žádného vůdce a z toho důvodu nemohou sami určovati svoje věci, a nyní jest to otáčeno - protože se to potřebuje jinak. Nehledě k ostatním vůdcům Spinovi, Hackerovi atd. a nehledě k výkladu nakladatelství Orbis, který uspořádalo po volbě pana presidenta státu, kde v pozadí byl projeven velkými písmeny "našemu vůdci" pozdrav. Viděl jsem tento plakát na vlastní oči.

Velmi zajímavá pro nás jest tato věta v brožuře: "Mnohdy dovolují vnitřní konflikty v Henleinově straně pozdvihnouti roušku, jež vedení organisace a tisk ukrývá". Pan Chmelař ať dává pozor a pozvedne tuto roušku velmi opatrně, jinak by se mu mohlo státi totéž neštěstí, jako jiným českým místům s falšovanými dokumenty a dopisy od říšských ministrů. Takové metody jsou neschopné vyřešiti problém.

Na stránce 69 píše pan Chmelař dále do slova (čte): "Počet Němců zaměstnaných v Československu v průmyslu jest přiměřeně poměrům větší než počet Čechů. Němců jest v průmyslu a řemesle 46 %, Čechů jen 29.43 %." Potřebuje tohoto výkazu, nebo tohoto argumentu, aby mohl dokázati, že sudetskoněmecká bída jest způsobena jen stavem průmyslu. Konstatuji zde, opět úředně: ve svazku 104 úřední statistiky jest uvedeno na stránce 50, sloupec 12 v oddílu pro povolání průmyslu a živnosti 2,501.644 lidí. Z toho jest podle svazku 116, stránka 66, sloupec 12 1,584.543 Čechů a Slováků a podle stránky 72, sloupec 12 776.715 Němců. Češi a Slováci činí tedy správně 63 % a nikoliv 29 %, Němci správně 31 % a nikoliv 46 % oddílu pro povolání "průmysl a živnosti". Má to býti zase přehlédnutí pana Chmelaře?

"Podle dat ministerstva veřejných prací zaplatilo se v posledních šesti letech na školní stavby v českých obcích 154,139.000 Kč a v německých obcích 108,193.000 Kč. V roce 1936 se vydalo na stejný účel v německých obcích 16,690.000 Kč a v českých obcích 26,653.000 Kč." Pánové! Pan Chmelař zde "zapomněl" připojiti podle tohoto bodu větu, totiž, že částky pro německé obce byly vydány na stavbu českých menšinových školních paláců v německých obcích. Podobně tomu jest při státních investičních pracích, jež uvádí. Také zde zapomíná připojiti, že v posledních letech bylo 84 % těchto státních investičních staveb v německé oblasti zadáno českým firmám, které nezaměstnávaly skoro žádného německého dělníka.

Chmelař píše dále (čte): "Statistiky z roku 1930 dokazují, že ve veřejné službě a ve vojsku jest 141.042 Němců". Svazek 116 podle soupisu lidu 1930 vykazuje na stránce 75: Příslušníci povolání v D třídě povolání (veřejná služba, svobodná povolání, vojsko): 170.118 Němců. Z toho "svobodná povolání" 28.540, odečteno, zůstane 141.578 Němců, tedy asi počet, jaký Chmelař skutečně ve své brožuře uvádí. Nyní však toto: v tomto počtu jsou sečteni příslušníci povolání, musí se tedy z toho odečísti počet příslušníků, žen, dětí atd. Z těchto 141.000 zůstane pak jen 81.622 německých zaměstnaných. V tomto uvedeném čísle jest však obsaženo 28.058 Němců, kteří konají činnou vojenskou službu. Na ty se nemůžeme při nejlepší vůli dívati jako na státní zaměstnance. Ale dále: v uvedeném čísle, které Chmelař velkoryse přehlíží, ačkoliv jest jmenováno výslovně na straně 74, sloupec 8, jsou podle svazku 104 analytický díl, strana 28, obsažena dále tato místa: zastupitelské úřady cizích států, obecní správa, světští duchovní příslušníci řádů, kostelní pomocný personál, knihovny, archivy, vědecké ústavy, umělecké sbírky, lékaři, porodní asistentky, zubní technici, ošetřovatelé a jiný sanitní personál, lékárny, desinfekční ústavy, pohřbívání mrtvol, zvěrolékařská služba, tedy všechny druhy povolání, ve kterých se vyskytuje opravdu jen velmi málo státních úředníků. Skutečný počet německých zaměstnanců ve veřejné službě a ve vojsku může se v nejlepším případě uváděti číslem 45.000, to není ani třetina čísla uvedeného Chmelařem v jeho vážné a věcné práci. (Výkřiky.)

Jen ještě jednu malou pěknou věc, jež se mu stala v kapitole školství. Mohl bych zde řaditi nekonečně číselný materiál na číselný materiál. Dal jsem si práci, abych to vyhledal, ale zajímavou věcí jest: u české a slovenské měšťanské školy jest u Chmelaře udáno jako průměr 253 dětí. Ve skutečnosti vychází však jen průměr 235, přepočítáme-li si to. 253 nebo 235, snad se spekulovalo s tiskovou chybou. Chmelař pak píše dále: Němci v Československu mají ve svých rukou podle demokratických zákonů správu všech obcí a měst, kde tvoří většinu obyvatelů, t. zn. podle soupisu lidu z 1933 v 3.363 obcích. Poněvadž nám o soupisu lidu v roce 1933 není nic známo, musíme vzíti číslo z 1930. V roce 1930 měli jsme 3.466 obcí a to v Čechách 2.651, na Moravě a ve Slezsku 746, na Slovensku 57, na Podkarpatské Rusi 12, to jsou obce s německou většinou, výslovně sestaveny podle úředního lexikonu obcí. Kdyby však Chmelař mínil tímto číslem snad obce, které ještě nemají českého vládního komisaře, pak by to snad mohlo souhlasiti. Praví se pak dále: "Máte také většinu v okresních radách, kde jest německé obyvatelstvo ve většině, t. zn. v 37 okresech v Čechách a v 9 na Moravě". Podle soupisu lidu z 1930 jest však v Čechách 40 a na Moravě a ve Slezsku 10 politických okresů s německou většinou obyvatelů. Že byly voleny jen dvě třetiny z těchto okresních rad a že poslední třetina jest jmenována k opravě volebních výsledků, pan Josef Chmelař nepíše.

Pánové, myslím, že tu v majáku demokracie nastalo krátké spojení a že toto demokratické světlo, myslíme-li na tyto věci, nesvítí velmi jasně.

Na konec ještě jednu velmi velikou nepravdu, jakou si pan Chmelař dovoluje. Píše o kulturní řeči Konráda Henleina a prohlašuje: "Henlein žaluje, že československé zákonodárství umožňuje, aby v krajích s německou většinou byly zakládány české školy pro děti s českými rodiči." Volám všechny účastníky kulturní řeči za svědky a jsem hotov předložiti rukopis. Tato slova nebyla nikdy a nikde vyslovena. Kdybyste však nařídili svým pánům censorům, aby necensurovali kulturní řeč nebo vůbec řeči Henleinovy, učinili byste lépe proto, že byste mohli býti poučeni pravdivě podle původního textu a nebyli odkázáni na štvavý a hrůzu budící tisk. Budí naši pozornost, že jest v brožuře na různých místech opakován stále znovu poukaz na německý imperialismus, na pangermánskou expansi, na národněsocialistické nebezpečí a jak se to stále jmenuje. Myslím, že jest to již příliš průhledné a tato argumentace rovněž není způsobilá, aby obnovila přátelské, sousedské vztahy k sousedům, právě tak, jako ještě dnes judikatura u vašich českých soudů.

Myslím, že se mi v krátké době podařil důkaz, že spisek pana Josefa Chmelaře jest skutečně pamfletem a slátaninou nejhoršího druhu, které provádí lživou propagandu. Chcete-li, roztrhám vám brožuru od prvního až do posledního písmene a přinesu další důkazy. Ujišťujeme vás však. i když rozešlete do ciziny ještě jednou tolik Chmelařových brožur s ještě jednou tolika nepravdami, nepodaří se vám, odvrátiti nás tím od toho, abychom bojovali za své právo a za svou existenci až k vítězství, i proto, poněvadž víme, že konec konců "pravda vítězí"! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)