Všeobecně lze dnes konstatovati, že každý malý konceptní úředník, každý zástupce policejního a okresního úřadu si osobuje právo podrobovati svobodně zvolené zástupce lidu, státem uznané zákonodárce censuře a nařizovati jim, o čem a co mají mluviti. Domnívám se, že tento názor zástupců vlády na schůzích odporuje nejen ústavě a platným zákonům, nýbrž i praksi, jak se v tomto státě dnes demokracie provádí. (Německé výkřiky: Jsou provokatéry!) Tyto úřady zavedly naprosté nedbání shromažďovací svobody a volného projevu mínění zástupců Národního shromáždění. Chtěl bych zde jen citovati slovo, jež pronesl bývalý president Masaryk: "Stát, který má strach před projevy svých občanů, který násilím potlačuje nepohodlná prohlášení a tištěná slova, nemůže dnes získati úcty." Myslím, že by bylo zapotřebí, aby vláda vštípila tuto zásadu všem zástupcům úřadů na schůzích, aby se příště chovali k voleným zákonodárcům slušněji.

Chci se krátce zabývati činností státní policie a četnictva v sudetskoněmeckém území. Můj kamarád Rosche se již zmínil, že máme dnes v sudetskoněmeckém území pocit. jako bychom byli v koncentračním táboře. Prosil bych jen odpovědné pány z vlády a z ministerstva vnitra, aby se přece jen jednou osobně vydali do sudetskoněmeckého území a dotázali se na mínění lidu, místo aby si jen dávali podávati zprávy zástupci na našich schůzích. Pak poznáte pravé mínění lidu. Od pánů ministrů Zajička, Spiny a dr. Czecha se toto správné mínění nedovíte, protože mají své důvody, aby toto mínění zatajovali.

Upozorňuji zde jen na opavskou schůzi sudetskoněmecké strany dělnické ze dne 29. února 1936, kde se ukázalo, že zástupce vlády nadržuje [ ] německé straně dělnické, kde nedovolil, aby mluvil zástupce sudetskoněmecké strany a kde svým slepě surovým jednáním k účastníkům schůze způsobil paniku, která mohla míti neblahé následky.

Karlovarská státní policie, policie v "oku státu", policie ve světových lázních Karlových Varech je [ ] již proslulá. Připomínám jen událost, kdy se chtěla deputace živnostníků dne 28. června m. r. odebrati na okresní úřad, jak se tato deputace, tento pochod [ ] zvrhl. [ ] Připomínám dále schůzi nezaměstnaných dne 6. února, kde karlovarská policie začala hned bíti rovněž bez předchozí výstrahy. Nechci mluviti o drobných obtížích a týráních, jež provádí četnictvo. Nechci mluviti o bílých punčochách, o knoflících s hákovitým křížem, o hubertusových pláštích, o stravovacích lístcích, o vyšetřování všeho druhu, o zakazování odznaků, o posudcích o spolehlivosti při přijímáni do práce, o odstraňování Henleinových obrazů z hostinců, o zjišťování, k jaké straně patří nováčci, o odepření průkazek opravňujících k překročení hranic, protože žadatel je členem oposiční strany, o žádostech předkládati seznam členů atd. To jsou jen maličkosti, které však přece jen odhalují smýšlení a způsob, jak si v tomto státě počíná výkonná moc proti obyvatelstvu.

Jde však nyní o něco jiného. Posloucháte-li dnes řeči lidu a mluvíte-li o četnictvu a státní policii, vycítíte ze zpráv lidí, že dnes není něco v pořádku a pozvolna se dovíte, že se dnes u státní policie zahnízdil systém. [ ] Jděte jen ven a promluvte si s právními zástupci. Každý vám bude moci mezi čtyřma očima sděliti nejen jeden, nýbrž více případů. [ ]. Stíhání takových případů je velmi obtížné, neboť někdo přijde na četnickou stanici, 3 nebo 4 četníci ho zbijí a vyhodí a kdyby si potom stěžoval nebo podal žalobu, stála by proti bezvýznamné výpovědi služební přísaha 4 četníků a věc by skončila, jako v konkrétním případě tím, že ten člověk dostane několik měsíců žaláře pro křivé obvinění úředních orgánů. Z tohoto důvodu uslyšíte i od advokátů, že se raději nepustí do vedení takových věcí a že nemají možnosti, aby zde zasáhli. Sebrali jsme několik zcela drastických případů, kde je možno provésti důkaz [ ].

Uvedu vám několik případů. Na př. případ sedláka z jižní Moravy, který jel do Znojma, který ve svém životě nikdy neviděl značku pro jednosměrnou jízdu a protože jel nesprávně v ulici vyhrazené pro jednosměrnou jízdu, byl odveden na policii a tam tak zbit, že lze ještě na těchto fotografiích (ukazuje fotografie) viděti pruhy od obušků. (Výkřiky: Fuj!) Může-li pak tento člověk dokázati věc svým vlastním corpus delicti a učiní-li trestní oznámení, dostane policista 24 hodin podmínečně a může týrati obyvatelstvo dále. (Hluk.)

Také finanční stráž nechce zůstati pozadu za těmito metodami a snaží se udržovati krok s četnictvem a policií. Na jistého Viléma Kunzmanna z Českých Hamrů posvítil si někdo v noci ve vesnici kapesní svítilnou a když žádal, aby se ten, kdo mu svítil do očí, legitimoval, dostal hned pažbou ručnice ránu do hlavy, až omdlel. Byl pak odveden na četnickou stanici ve Šmídeberku a tam dále tlučen gumovými obušky, při čemž mu dávali na srozuměnou, že ho naučí. Když Kunzmann proti tomu protestoval, četníci ho několikráte udeřili pěstí do hlavy.

Případ v Rozvadově je sice již rok starý, je však tak příznačný pro jednání zejména chebské četnické pátrací stanice, že se o něm musím zmíniti. Tenkrát se konala demonstrace proti rozparcelování zbytkového statku a při této demonstraci neznámí pachatelé přeřízli telefonní drát mezi Rozvadovem a Přimdou. Druhého dne přišla pátrací hlídka do Rozvadova a počínala si jako by byl vyhlášen stav obležení, zatkla skoro všechny muže v obci, zbila všechny zatčené a šla na ulici, aby tam zbila také všechny civilisty, ženy a děti. (Výkřiky: Fuj!) Tato událost byla zjištěna a také úřadům oznámena, dosud se však nic nestalo. Byl jsem sám několik dnů po této události v Rozvadově, mluvil jsem s velitelem četnické stanice a vytýkal jsem mu, že bylo až na 100 m slyšeti rány a křik bitých. Na to mi odpověděl, že nikdo nebyl zbit, že si však vzpomíná, že toho dne byl policejní pes neposlušný a dostal bití, a že odtud asi pocházely ty rány a křik. Jsem přesvědčen, že všichni četníci tam přítomní - snad 7 nebo 10 - odpřísáhnou, odvolávajíce se na svou služební přísahu, že nikdo nebyl v Rozvadově zbit, nýbrž, že jen pes dostal bití.

Státní policie v Mariánských Lázních se rovněž připojila k těmto metodám. Jistý Richard Pohl z Úšovic byl předveden k výslechu před státní policii do Mariánských Lázní, a to pro událost, která se prý stala na cvičišti. Mladíci se mezi sebou hádali a ježto se jich část z nich nacházela na cvičišti, domnívali se, že jde o nějaké cvičení. Tento muž byl přiveden k policejnímu inspektorovi Fürstovi, vyslýchán a když inspektor Fürst nedostal odpověď, kterou očekával, dal Pohlovi poliček, že se mu ihned pustila krev z nosu. (Hluk. - Výkřiky posl. Wollnera.) Na jeho protest přišel ještě další policejní inspektor, a to policejní inspektor Večera a Fürst při tom křičel: "Zůstaňte sedět!" a dal mu při tom další poliček. Když přišel náhodou do pokoje jiný svědek, viděl, jak si Pohl utírá krvácející nos rukou. Za to dostal Pohl od policejního inspektora zase poličky. Ježto si nechtěl hned utříti ruku, aby odstranil corpus delicti, byl ještě jednou bit. (Hluk.) [ ]. Při prohlídce, která hned na to následovala a kterou provedl dr. Gnad, zjistilo se zranění na oku. Při policejním výslechu lze tedy utržiti zranění na oku.

Další velmi zajímavý případ se stal u pověstné státní policie v Karlových Varech. Když jistý pan Goblirsch parkoval na nesprávném místě, za což se jinak platí pokuta 5 až 10 Kč, byl odveden na policejní strážnici. Strážník prohlásil před tím Goblirschovi, který řekl, že neumí česky, že je jeho povinností znáti státní jazyk, chce-li v Karlových Varech něco vyříditi. Když ten muž přišel na strážnici, zařval na něj službu konající strážník, inspektor Kadidlo: Stůjte rovně! A na uvítanou mu dal ránu pěstí do hlavy. Pak dostal Goblirsch několik políčků do obličeje a další rány pěstí do hlavy. Volal o pomoc a náhodou viděl jeho bratr, který stál ve dveřích, jak je bit. Bratr, který chtěl vstoupiti, byl policií vyhozen a utrpěl při tom poranění kotníku na pravé noze. Goblirsch potom žádal, aby byl prohlédnut úředním lékařem. Teprve po četných žádostech bylo tomuto přání vyhověno a přišel dr. Stern, který Goblirsche prohlédl, nemá-li pohlavní choroby. Teprve, když Goblirsch prohlásil, že byl bit, prohlédl ho lékař, nemá-li zranění, odepřel mu však vydati úřední lékařské vysvědčení. Teprve po mnoha hodinách byl Goblirsch propuštěn. Je zajímavé, že strážník řekl Goblirschovi při odchodu: Chcete-li věc nechati tak, jak je, nepodniknu vůbec nic a nemusíte platiti pokutu. Tu však Goblirsch prohlásil, že věc tak nenechá a nato učinila státní policie v Karlových Varech, aby se kryla, trestní oznámení podle § 81 a § 312 tr. z. Protože se nechtěli dáti ztlouci, činí na ně trestní oznámení pro veřejné násilí. K tomuto trestnímu oznámení jsou připojena lékařská vysvědčení, podle kterých se u Goblirsche zjistila zranění na těle a u inspektora Kadidla otok hřbetu pravé ruky. Ruka mu otekla bitím, ale pravděpodobně vypoví, že ho Goblirsch před tím bil a že důkazem toho je jeho oteklá ruka.

Chebská četnická pátrací hlídka v západních Čechách smutně proslulá svým jednáním v případě rozvadovském poskytla několik dalších dobrých příkladů, jak si počínají četníci v republice. Jistý František Wittur, obchodník z Nové Vsi, byl nedávno zatčen, protože byl podezřelým z účastenství na vraždě Gustava Albustina, zavražděného před 2 lety. Tento Wittur líčí svůj výslech takto: "Když jsem na otázku jednoho vyslýchajícího četníka, v které obci byl Gustav Albustin zastřelen, nemohl ihned odpověděti, vyťal mi jeden četník pátracího chebského oddělení zpředu a druhý zezadu několik políčků a ran plochou rukou přes uši, tak že mi ihned otekly pysky. Při dalším výslechu byl jsem četníky ještě jednou bit a sice jsem dostal 5 nebo 6 políčků. Ke konci výslechu mě četníci donutili, abych si klekl na židli a natáhl ruce, na které položili těžkou knihu."

To je metoda chebského pátracího oddělení. (Hluk. - Neklid.) Tak se tedy pokoušejí přiměti obyvatelstvo k doznání. Když byl tento Wittur propuštěn, protože se nepřiznal, ačkoliv byl mučen, přišla řada na Mattise, který musil čekati venku. On a ještě mnoho dalších svědků slyšeli bití, rány, řev a křik a protesty bitých lidí, takže jsou zde konečně, bohudík, svědci a služební přísaha nebude pánům asi nic platna. Tento Mattis byl vyzván podle téže metody, aby si svlékl kabát a zul boty. Potom dostal ránu na chodidla a, dávejte dobře pozor, byly mu vymknuty ruce. Bití a křik, mlaskot políčků a rány obuškem bylo slyšeti až před domem. (Německé výkřiky: Neslýcháno! - Hluk.) Další případ chebské pátrací stanice. V Aši nedávno vyslýchala chebská pátrací hlídka mladíka, kterému vystavilo místní četnictvo vysvědčení zachovalosti. Musil se tam vysvléci do naha a kleknouti si na židli. Pak mu dali pod holenní kosti hranatou tyč a do napřažených rukou - je to již třetí případ - těžkou účetní knihu, rozměrů 40x30 cm a 5 cm tlustou. Když již byl unaven, dostal obuškem 7 nebo 8 ran do pravého boku. Pak ho vyslýchající četníci bili přes špičky prstů a na dlaně. Současně ho tloukli 2 četníci do chodidel a to zcela soustavně, nejdříve po šířce a pak po délce. Po tomto výslechu nemohl pachatel choditi a musil býti podpírán při převodu k zatčení. Jeden četník dal ještě druhému rychle radu, aby na otázku, proč nemůže jíti, odpověděl, že upadl. Při této proceduře byl přítomen jeden tajný policista a 7 četníků. Byl učiněn pokus promluviti s panem ministrem vnitra o této věci, ten však neměl na to čas. Ježto nemám v úmyslu přivésti tohoto mladíka na několik měsíců do žaláře. prohlašuji, že jsem ochoten předložiti panu ministrovi vnitra přesné údaje, a má-li v úmyslu odstraniti konečně tyto zcela sprosté vyšetřovací metody, nechť provede podle skutečností, které jsem zde uvedl, změnu celého systému.

Chci-li podati celkový přehled o situaci, učiním nejlépe, prohlásím-li, [ ].

V jiných státech jsou strážníci a četníci přáteli obecenstva. U nás se pánům podařilo postarati se o to, že dnes na venkově každý vidí ve strážníku a četníku nepřítele obyvatelstva. (Německé výkřiky: Tím také je!) Prohlašujeme dnes před veřejností v tomto státě, před světovou veřejností, že státní exekutiva zavádí středověkými inkvisičními metodami způsob výslechu vězňů, který naprosto odporuje zákonným zásadám. (Výkřiky. - Hluk.) Nejen zákonným zásadám, nýbrž i všem zásadám lidskosti, která je vysokými státními hodnostáři při každé příležitosti zdůrazňována jako hlavní zásada tohoto státu. (Hluk. - Místopředseda Langr zvoní.)

Dávám vám na uváženou: Pro drobného člověka tam venku je strážník a četník přímou výkonnou mocí státu a jeho autority.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. dr. Köllner (pokračuje): Proviní-li se tento přímý představitel státní moci zřejmým zneužitím této státní moci, tím že své moci zneužije, uškodí především vážnosti státu, protože drobný člověk venku ztotožňuje státní moc s jejím představitelem a bezpráví spáchaná takovým zneužitím úřední moci nemůže napraviti ani 10 krásných řečí pánů ministrů. Lid má dnes velmi jemný cit pro právo a spravedlnost a pro bezpráví a stane-li se dnes jen jedinému člověku bezpráví, cítí to nejen on, nýbrž sta, tisíce, ba desetitisíce jiných a všichni cítí, že stát tím ublížil jejich právnímu citu a důvěra v nestrannost a spravedlivost státní moci je otřesena.

Proto je nutno, aby tyto příčiny, které vedou k otřesení důvěry, byly odstraněny. Žádáme na státu rázného zákroku, [ ].

Jako příklad pro typ a druh takových pánů uvádím pana dr. Jungwirtha z Chebu, i když snad bude za to povýšen a dostane se do vyššího úřadu. Za několik měsíců jeho činnosti se mu podařilo, že důvěru chebského obyvatelstva [ ] úplně podkopal. Neboť co tomu, pánové, říkáte, že 14 nebo 15 členů sudetskoněmecké strany je nejprve na komunistické schůzi zbito, potom s těžkými zraněními vyhozeno z místnosti, kde se konala schůze, před místností uvítáno panem Jungwirthem [ ] a tam [ ] rozehnáno. (Výkřiky: Fuj!) Muž, který dostal 5 bodných ran, byl strážníky sražen k zemi a dva kamarádi, kteří mu chtěli pomoci, byli policií zahnáni obušky. Při této příležitosti nechci zapomenouti uvésti odstavec, který byl předsednictvem této sněmovny zabaven v interpelaci podané o této události: [ ].

To bylo zabaveno. Každý, kdo přijde do Chebu a dotáže se obyvatelstva a nikoliv pana Jungwirtha na názory a mínění o. činnosti tohoto pána, může se dnes o tom přesvědčiti. Rozpouští-li pan dr. Jungwirth provokativně schůze, ve kterých se mluvilo jen o tom, že pan president se odvolává na německé klasiky a že podřízené úřady zakazují zpívati písně těchto klasiků, pociťuje to chebské obyvatelstvo jako neslýchanou vyzývavost a protestuji zde jménem 80 % chebského obyvatelstva proti této provokaci. [ ]. Končím a upozorňuji pány z české strany na heslo, které pronesl Masaryk: Žádná moc na světě, i kdyby se spojila s celým peklem, neudrží ušlechtilý, vzdělaný a statečný národ v porobě a otroctví. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Neuman. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Neuman: Slavná sněmovno!

Z příkazu ministerstva vnitra půjde tuto neděli k volbám 250 obcí, v nichž buď prošlo volební období, nebo proto, že tam byli dosazeni vládní komisaři. Myslím, že tato skutečnost je vhodnou příležitostí, aby si také parlament všiml naší československé samosprávy a abychom si pověděli o všech obtížích, v nichž československá samospráva dnes se nalézá.

Naděje v rychlou sanaci samosprávy, které byly vkládány do sanačního zákona č. 69 z r. 1935, byly zklamány. A také novela k čl. XX finančního zákona na r. 1936, kterou jsme projednali v červnu, nepřinesla žádných nových radostných zpráv pro naši samosprávu. Situace je opravdu kritická a myslím, že nejlepším dokumentem toho, že československá samospráva je v krisi, je fakt, že máme v řadě obcí dnes vládní komisaře, a to ne na dobu krátkou, nýbrž dokonce na celá léta, jako tomu bylo už v Č. Budějovicích a nyní ve Strakonicích a ostatních městech. Zdá se mi, že je to málo lichotivý zjev pro starou českou samosprávu, která nám před převratem vychovala a připravila budoucí státníky, kteří v české samosprávě za Rakouska nalézali první podklad ke své budoucí rozsáhlé činnosti v samostatném státě.

Dále je nutno upozorniti na to, že se nyní trvale pokračuje v deficitním hospodaření v naší československé samosprávě, rozpočty se šíbrují mezi úřady a myslím, že je to Sisyfova práce, která je vkládána dnes na starosty, na městské rady a na obecní zastupitelstva. Zdá se mi, že nejde o žádnou správu ve vlastním slova smyslu, nýbrž že to, co v české samosprávě vidíme, je jen zoufalý pokus o život ze dne na den.

Slavná sněmovno, myslím, že je také vhodno, abychom si všimli stálého omezování obecních investičních prací - prací komunikačních, silničních, vodovodních atd. - které jest způsobeno nedostatkem finančních zdrojů, jichž samospráva dnes nemá. A nebýti příspěvků ze státní produktivní péče, nebylo by po mém skromném mínění ani žádných velkých investičních prací obcí a okresů. Nezaměstnaní jsou dnes z valné části odkázáni na pomoc státu, a tu, prosím, vzpomeňme mimořádné pomoci samosprávy nezaměstnaným v r. 1922, kdy celé desítky tisíců nezaměstnaných dosáhly práce v obecních službách. Kolik dnes desítek tisíců nezaměstnaných otců a matek, ale také mladých dělníků a dělnic, úředníků a úřednic, stojících teprve na prahu života, by mohlo pracovati na zvelebení obcí, zatím co dnes jsou odkázáni na podporu tolik vyčítanou. Kolik nezaměstnaných mladých mužů a žen je neúnosnou přítěží svých rodin a na pokraji zoufalství o svoji budoucnost! Kolika desetitisícům mohla býti podána pomocná ruka! - Jsou to staré hříchy páchané - dovolím si to říci - někdy i ze zlé vůle na finanční nosnosti územní samosprávy, a ty přinášejí dnes důsledky. Jsem si vědom, že nelze je najednou reparovat, ale jsem si také vědom, že je třeba dobré vůle a činů. Já vám hned řeknu, v jakém smyslu: Příslušný poradní sbor ministerstva financí nesmí se jen stále raditi, ale urychleně hledat a najíti další potřebné finanční prostředky pro ozdravění financí obcí. - Situace, která dnes v samosprávě je, vyvolává také mimořádnou a trvalou immobilitu komunálního úvěru. Slavná sněmovno, není žádným tajemstvím, že obce neseženou dnes ani na úrok, natož teprve na úmor. Všimněme si nyní zadlužení veřejných korporací. Uvážíme-li, že v r. 1931 činily dluhy obcí a okresů 11.771 mil. a že v r. 1934 už dosáhly částky 12.446 mil. Kč, zjišťujeme za 3 roky vzestup samosprávných dluhů o 3/4 miliardy a myslím, že dnešní stav je nepoměrně horší. Zmobilnění komunálního úvěru musí býti nejbližším úkolem povolaných činitelů, neboť ve svých důsledcích znamená zvýšení úvěrových možností nejenom pro komuny - pro obce a okresy - nýbrž také pro soukromé podnikání.

Budiž mi dovoleno, abych si všiml rozvrhu komunálního úvěru podle výkazů za r. 1934. Účastny byly banky okrouhle částkou 3.900 mil., pojišťovny veřejné a soukromé částkou 3.400 mil. Kč a lidové peněžnictví částkou 5.100 mil. Kč. Myslím, že není od místa, jestliže při této příležitosti zdůrazním, jak veliký a, řekl bych, přímo historický úkol v tomto ohledu mělo sociální veřejné pojištění, bez jehož úspor by nebylo také komunálního úvěru v rozsahu, jakého jsme svědky. (Tak jest!)

Pokud se týče lidového peněžnictví, konstatuji, že z těch 5.100 mil. Kč spořitelny samy zapůjčily 3.450 mil. Kč.

Myslím, že bude vhodné, zmíním-li se významu čsl. spořitelnictví alespoň stručně, pokud mi to bude časově umožněno. Koncem r. 1935 jsme měli 236 čsl. spořitelen, které obhospodařovaly 21.325 mil. vkladů. Do těchto spořitelen ukládalo 4,200.000 vkladatelů, při čemž průměrný vklad dosáhl částky 4.400 Kč. V samotné Praze je 3/4 milionu spořitelních vkladatelů. Myslím, že tato věc sama o sobě stačí, abychom zjistili, že spořitelny jsou dnes lidovým peněžnictvím v pravém slova smyslu, že jsou to drobní vkladatelé, kteří dnes ukládají své vklady do spořitelen, a že široké vrstvy lidové dobře rozumějí spořivosti, která je podle mého skromného mínění nejlepším základem blahobytu národa a státu. Spořitelny v tomto směru vykonávají svůj úkol bezvadně. Ale není tomu tak jen u nás. Můžeme se podívat na př. do Ruska a do Německa a všude vidíme, že je smysl pro spořivost burcován. Vzpomínám slov Kalinina při prvé pětiletce: "Kdo ukládá do spořitelen, nesmí být pokládán ani za tuláka, ani za zbohatlíka, nýbrž za vzorného občana." (Výkřiky komunistických poslanců.) Myslím, že není na škodu, řeknu-li, že politický protichůdce Ruska - a doufám, že mám právo za takového považovat dr. Schachta - v rozhlase v říjnu prohlásil do všech německých stanic toto: "Spoření je plněním občanské povinnosti vůči státu. Stát musí být silný, chrání nás všechny." (Hlasy: Ale v Německu se spoří na účet utahování opasku!) Mluvím o zásadách a nikoliv o způsobu, jak se spoření provádí. Nemám žádných námitek proti tomu, jakou formou se to provádí v Rusku nebo v Německu, ale tvrdím, že slova dr. Schachta a Kalinina musí platiti především pro Československo. Bez solidních vkladů a kapitálu nemůže býti blahobytu v tomto státě.