Také jsme zapomínali, jak žárlivě jsme sledováni ze svého sousedství, jak se docela vědecky a soustavně počítá, jakého stavu dosáhne naše armáda v určitých letech; jako bychom neznali údaje německého říšského statistického úřadu, který už r. 1932 předvídal, jakého asi počtu budou naše kádry v různých letech, ve kterých by eventuálně mohly býti předvídány konflikty. Německý statistický úřad vypočítal, že Francie a Československo budou míti vždy 1. ledna tento počet mladíků, kteří dosáhnou 21. roku: R. 1937 Francie 165.000, Československo 76.000; r. 1938 Francie 171.000, my jenom 69.000; r. 1939 Francie 205.000, Československo 71.000. Teprve v r. 1940 se zlepší poměry, kdy Francie bude míti 246 tisíc, my 124 tisíc, a v r. 1941 Francie 359 tisíc, my 159 tisíc. Vezmeme-li za základ číslice z r. 1933, kdy bylo ve Francii 335 tisíc těchto mladých mužů, v Československu 147 tisíc, pak vidíme, že v r. 1938 bude u nás největší krise a že úbytek službou povinných mladých mužů bude nejcitelnější a dosáhne pouze 47 % počtu, který jsme měli v r. 1933, zatím co v Polsku budou míti plných 63 %, v Italii 57 % a v Německu 62 %. Už z toho je viděti, jak prozíravé bylo opatření, že včas byla zavedena dvouletá služba vojenská, že konečně mezinárodní události nás donutily k tomu, abychom také dbali o potřeby armády, abychom dovedli vyplniti povinnost, na jejíž výši musíme státi, ať se děje kolem nás cokoliv.

Z toho důvodu, že armáda plnila věrně svoji povinnost, že my všichni jsme povinni podporovati její potřeby a snahy, žádáme: aby s ohledem na to, že vojenským gážistům přibývá stále povinností a protože stouply ceny denních potřeb, byly co nejdříve zrušeny všechny platové srážky v plném rozsahu; aby v čase nejkratším byla podána osnova zákona o předvojenské výchově, jak už to bylo slíbeno v rozpočtovém výboru, a tato plně svěřena orgánům nár. obrany; aby s urychlením byla provedena organisace stráže obrany státu podle vládního nařízení čís. 270; aby zákon na obranu státu byl energicky prováděn při jednání o koncese hostinské pro objekty na hřebenech pohraničních hor a při povolování koncesí uzavíracích a hlídacích společností ve všech strategicky a průmyslově důležitých místech; aby při provádění fortifikačních prací byla umožněna také spoluúčast menších podnikatelů při zachování požadavku kvality výkonu a plné spolehlivosti; aby příznivě byly vyřízeny žádosti branců o přidělení do nejbližších posádek, jestliže jde o brance, jejichž žádosti o zařadění do náhradní zálohy nemohlo býti vyhověno jenom proto, že kontingent pro náhradní zálohu byl vyčerpán; aby co nejdříve bylo zjednodušeno vnitřní úřadování armády za účelem, aby důstojníci útvarů nebyli přetěžováni kancelářskými pracemi a mohli se věnovati svému hlavnímu povolání velitelskému; aby vláda učinila příslušná opatření, na základě kterých by skutečně všichni délesloužící poddůstojníci dostali odpovídající místa ve veřejné službě a na základě kterých by při stejné kvalifikaci měl vždy přednost vojín před nevojákem; aby částky věnované soukromníky a podnikateli na opatření protiplynových masek pro členy rodiny nebo zaměstnance byly odpočitatelnou položkou pro stanovení základu daně důchodové a výdělkové; aby po dohodě se samosprávou a koncesionáři dopravy došlo k opatření, podle kterého by vojenské osoby ve stavu mužstva měly nárok na zlevněnou jízdu elektrickými drahami a autobusy v obvodu rayonu posádek; aby byly zákonně upraveny nároky presenčně sloužících branců na zajištění práce po návratu z vojenské služby; aby státním a veřejným zaměstnancům byla započítána presenční služba do postupu a pense.

Nezapomínejme, že největším šiřitelem nechuti k vojenské službě a tedy antimilitarismu je strach ze ztráty práce. Nikdo přece nebude milovati povinnost, která ho přivádí do bídy a která ho poškozuje materiálně, zatím co mnohem lépe se žije těm, kteří tuto povinnost nevykonali. Zde má vojenská správa důležitý sociální, ale také národní úkol, který třeba plniti se vší rozhodností a s co nevětším urychlením.

Znovu zdůrazňuji také požadavky nejdůležitější dnes zbraně, letectva. Žádáme opět, aby byl obrácen zřetel k nejdokonalejšímu vybudování vojenského technického leteckého ústavu, aby byla náležitě upravena otázka služného leteckých důstojníků-pilotů a otázka honorování mužstva, aby také soutěž v konstruování prototypů letadel se nespokojila jen domácími soutěžemi, aby zde bylo umožněno závodění s cizími továrnami, aby se nešetřilo náklady na důležité úkoly, které provádějí vojenské studijní ústavy, aby byla co nejlépe a nejvíce podporována všemi resorty státní správy velká intensivní námaha generálního sekretariátu obrany státu i aby také vojenskému zeměpisnému ústavu se dostalo potřebných prostředků, aby plnil s největším úspěchem a s největší obětavostí práce tak důležité pro obranu státu.

U nás se často pořádají s velikými slavnostmi dny brannosti, kdy se připomíná všemu lidu povinnost chrániti stát proti útokům nepřátel vnitřních i vnějších. Mohu říci, že nemáme vždy důvěry k hlučným projevům a že souhlasíme s tím, že jsou často plápolající slavností, která nemá žádného hlubšího významu pro armádu a pro důležitý úkol obrany státu. Přál bych si, aby naše oddanost k armádě byla trvalá, neboť samostatný život státu vyžaduje především trvalé vůle všeho občanstva, odpovědného za svůj stát. Musíme si především uvědomiti, že nejdůležitějším úkolem, který uznávají světové autority a ve kterém se všichni shodují, je v tom, že příští válka bude válkou ozbrojených národů, jejich materiálních i lidských sil. Problém každého státu je v tom, aby více či méně rychlým tempem podle zvláštních okolností své obrany dovedl proměniti svůj válečný potenciál lidi, peníze, materiál, suroviny - ve skutečné a účinné zbraně v co nejrychlejším čase. Jde zde v podstatě o otázku motorisace armády, otázku komunikací, otázku všech těch podmínek plného využití služeb a zbraní, které dnes válku rozhodují.

Bylo mnoho mluveno o zákonech, které musí ovládati celou službu národní obrany našeho státu. Bylo mluveno o zákonu půdy, bylo mluveno o zákonu počtu armády a národů. Já bych řekl, že především naši národní brannost musí ovládati duch československého vlastenectví, ten duch, který nám vydobyl svobodu, který nám navrátil samostatnost. A připomínám jenom slova našeho pařížského vyslance dr. Osuského, která napsal ve své znamenité předmluvě ke knize o našem americkém příteli Herronovi (čte): "Abychom nezradili velikou dobu, která zrodila naši svobodu, musíme jejímu. duchu zůstati věrni. Pravím to v plném vědomí a přesvědčení, že život jednotlivce je hluboko zakořeněn v krvi národa a život národa v krvi lidstva a v hlíně světa. Národ musí žíti vírou, vírou v sebe, a bude tak velký, jak velká bude jeho víra." (Výborně! - Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Vodička. Dávám mu slovo.

Posl. Vodička: Vážená sněmovno!

Při projednávání stát. rozpočtu pro r. 1937 mám za povinnost tlumočiti s tohoto místa stanovisko komunistické strany k československé armádě, které je kladné, positivní. V dnešní době, kdy Československé republice hrozí ve zvýšené míře úklady vnitřní a zahraniční reakce, kdy hitlerovský fašismus spolu s fašistickou Italií, fašistickým Maďarskem a Polskem připravují válečný úder proti Československu, aby touto cestou zničily samostatnost Československé republiky, aby tak zničily svobodu českého a slovenského národa a dostaly do svých fašistických spárů a pod jho fašistického otroctví všechen československý pracující lid bez rozdílu národnosti, stavíme my, komunisté, před celou pracující veřejnost požadavek, aby československá armáda, v jejíchž řadách je většina pracujícího lidu, synů dělníků, rolníků, živnostníků a středních vrstev a která svou povahou je skutečně armádou lidu, byla budována a vedena tak, aby se stala zdatným a spolehlivým nástrojem obrany republiky proti vnitřnímu a zahraničnímu fašismu.

Tak jako ve Španělsku a jiných kapitalistických státech, tedy i v Československu sahá čsl. reakce, spojenec zahraničního fašismu Hitlerova i Mussoliniho, po československé armádě, aby si z ní udělala nástroj pro své reakční a fašistické cíle. Svědčí o tom několik dokladů. První je ten, že v čele vojenské správy v ministerstvu nár. obrany stojí příslušník agrární pravice, která pod vedením svých vůdců Vraného, Berana, Stoupala a Kahánka již velmi dlouho konspiruje s první zálohou Hitlera v Československu, stranou Henleinovou, má velmi těsné styky přímo s Hitlerem, a jak včerejší noviny přinášejí zprávu, vysílá již i na Hitlerovy a Goeringovy sjezdy své oficielní zástupce, v tomto případě pány Feierabenda, Klinderu a Mečíře, kteří se v tyto dny zúčastnili sjezdu hitlerovské hakenkrajclerské zemědělské organisace v Goslaru. Ministr Machník je v min. radě zástupcem strany, která souhlasí se španělskými pučisty, která ve svých listech veřejně vychvaluje vzpouru španělských reakčních fašistických důstojníků proti zákonné vládě, schvaluje postřílení důstojníků věrných madridské vládě a zhoubné dílo pučistických generálů Franca a Molly staví všem za vzor a příklad. Ministr Machník jako správce armády velmi dobře plní tento svůj úkol. On to je, který upravuje reakci co možno nejlépe cestu k ovládnutí armády. On to byl, který během svého ministrování vydal několik reakčních nařízení, která se dotýkají všech demokratických a pokrokových lidí v tomto státě a také všech demokraticky založených vojáků i důstojníků, nacházejících se ve svazku československé armády. Je to třeba pověstný výnos o přejmenování československých jezdeckých pluků na dragounské, zákaz nošení civilních šatů důstojníky do 35 let mimo službu, anebo přísně důvěrné pokyny vojenských úřadů, které určují aktivnímu důstojníkovi, s kým se může anebo nemůže oženiti a kam choditi smí anebo nesmí. To je pokus o vytvoření zvláštní kasty z důstojnického sboru, kasty isolované a vzdálené lidu, kterou by bylo možno lépe ovládati a lépe využíti než doposud. A jako klasický doklad musí nám posloužiti případ mnou interpelovaný o protidemokratickém postupu vojenských velitelství v Kutné Hoře a v Košicích, která zakázala vojínům místních posádek choditi v těch ulicích, ve kterých promenují důstojníci, a tento protidemokratický čin byl dokonce potvrzen ministerstvem nár. obrany v odpovědi na interpelaci pod č. 315/IV. Anebo druhý případ z posádky ve Vršovicích, kde dokonce v denním rozkaze bylo čteno pozvání důstojníků na čaj dámským odborem nár. sjednocení. A za třetí konání politického čaje dne 18. října v Pardubicích, u matky tajemníka nár. sjednocení, paní Vojáčkové, za přítomnosti 19 generálů, ministrů Machníka, Černého, Zadiny a Najmana, poslanců strany agrární a národního sjednocení, řady velkostatkářů, jako je bývalý šlechtic Harrach, Kinský, Dobřanský, Lobkovic a pod., o čemž "Východočeský republikán" - časopis strany agrární - napsal, že to byl politický večer, který nabývá tradičnosti, ve které bude pokračováno. Při tom nutno poukázati, že zejména měšťácké a reakční strany brání se jako čert kříži tomu, aby vojáci dostali politická práva. Ale v tomto případě jest jasně viděti, že vyšší důstojníky zatahují do své politiky a snaží se je získati pro své politické účely.

Zejména za ministrování ministra Machníka vyrůstá před zraky celé veřejnosti obraz boje o úplné ovládnutí armády v reakčním duchu. Je to zejména výchovná praxe u vojenských oddílů, z jejichž knihoven musilo zmizeti nejen nesmrtelné dílo Haškovo "Švejk", ale ve kterých najdete velmi málo knih napsaných soudobými demokratickými a pokrokovými spisovateli, a v mnohých vojenských zátiších, která by se měla státi střediskem kulturního života vojínů, najdete sice všechny fašistické a reakční listy, jako je Stříbrného "Polední list", Kramářovy "Národní listy" a Vraného a Kahánkův "Venkov" a "Večer", ale velmi skrovný počet časopisů demokratických a pokrokových, natož socialistických a komunistických. (Výkřiky.)

Také zprávy, které máme o vojenské akademii v Hranicích, ukazují, že čsl. reakce velmi dbá o to, aby do těchto vojenských učilišť byli přijímáni s jejího hlediska lidé spolehliví, ze kterých se snaží velmi ostrým vojenským drilem vychovati pro své účely takové důstojníky, aby byli na hony vzdáleni demokratickému cítění, pokroku a republikánskému duchu a které se snaží vycvičiti tomu, aby týmiž metodami zanášeli do československé armády nedemokratický, reakční a militaristický duch. Je samozřejmé, že tento postup a tyto metody mají rozhodující vliv, zejména na nižší kádry důstojnického sboru.

Reakce a fašism se snaží všude odloučiti důstojníky od lidu a nejrůznějšími pouty je přivázati k sobě. Na tyto snahy odpověděli již ve spřátelené Francii pokrokoví důstojníci francouzské armády, že "nikde není psáno, že věčně si bude moci buržoasie vykládati povinnost a oddanost důstojníků k národu a státu jako povinnost a oddanost k malé hrstce rodin, které národ vykořisťují" - nebo co o tom řekl jeden z jejich učitelů Andrée Gaveb v knize jím napsané "o umění velitelském" - což doslovně zde cituji (čte): "Důstojník zvláště ať se neodcizuje poctivým a skromným vrstvám, nenavštěvuje se zálibou pochybné bohaté povýšence a vznešeně se tvářící šejdíře. Je nedůstojné a nečestné býti ve vleku bohatých jen proto, že jsou bohatí, poněvadž mají vždy přichystaný stůl, pořádají slavnosti, hony a večírky."

K tomu ovšem musíme poznamenati, že i v československé armádě je mnoho čestných a poctivých důstojníků demokratického a pokrokového smýšlení, které se nebojí otevřeně projeviti, kteří v rozhodném okamžiku, tak jako řada poctivých důstojníků ve Španělsku, nebo ve Francii, postaví se za věc lidu, půjdou s lidem, lidu budou věrni a lidu budou všemi silami pomáhati.

Konečně co říci o tom, že ačkoliv Československá republika uzavřela spojenecké smlouvy se Sovětským svazem a ačkoli československá armáda se stala tak vojenským spojencem slavné rudé dělnicko-rolnické armády, přednáší se o Sovětském svazu a jeho slavné armádě výhradně jen pro důstojníky, zatím co prostí vojáci jsou z toho vyňati a není učiněno nic, aby také oni byli o svém spojenci, s kterým dnes stojí ve frontě míru a zítra budou se snad ruku v ruce společně s ním brániti proti fašistickému útočníku, jak se patří poučeni. Sovětský svaz je stále pro celou československou armádu "tabu", něčím, o čem se nerado mluví, co se zamlčuje a tají.

Koaliční strany a zejména strany socialistické nás atakují za to, že my komunisté nehlasujeme pro státní rozpočet. K tomu řekl již naše stanovisko jménem našeho klubu soudr. Gottwald, který zdůraznil, že pro nás komunisty je hlasování pro rozpočet otázkou důvěry ve vládu, a toto stanovisko se týká i rozpočtu ministerstva nár. obrany.

My komunisté jsme pro skutečnou obranu republiky proti vnitřnímu a zahraničnímu fašismu a reakci, a právě proto, že chceme, aby se Československo skutečně ubránilo, voláme velmi hlasitě ke všemu československému lidu, že zejména hlasování pro vojenský rozpočet je otázkou skutečné důvěry ve vládu, důvěry v to, zda činitelé, kteří dnes vedou a spravují armádu a vojenství, dávají záruku, že vše to, co je rozpočtem určeno pro armádu a obranu republiky, se dostane svému účelu. A tuto důvěru my komunisté nemáme. Nemáme důvěru v dnešní koaliční režim, který nedělá nic vážného, aby armádu očistil ode všech reakčních a fašistických elementů a chránil před rozkladnými fašistickými vlivy. Dnešní koaliční režim nechrání československou armádu před rozvratnou prací reakčních a fašistických rozkolníků a rozvracečů, a socialističtí ministři, kteří právě v zájmu obrany republiky by se měli starati, aby československá armáda byla armádou pro obranu demokracie a republiky velmi spolehlivou, neustále a přímo zbaběle ustupují před náporem reakce. Ustupují a mlčí k tomu, jak největší koaliční strana, z jejíchž řad je ministr nár. obrany, konspiruje s fašistickým nepřítelem, jak tato strana usiluje o zrušení spojeneckých smluv se Sovětským svazem a o vehnání Československa do náruče hitlerovské fronty války a tím do záhuby. Mlčí a trpí, aby v československé armádě byli z politických důvodů persekvováni a se svých míst odstraňováni demokraticky založení důstojníci a vojenští velitelé, kteří se v důsledku dlouholeté zkušenosti a pod vlivem dnešního politického vývoje stali zastánci vojenského spojenectví se Sovětským svazem. Nebyly ostře odmítnuty ani vyhrůžky, uveřejněné v "Národních Listech", vůči těm demokratickým důstojníkům, kteří veřejně odsoudili povstalecké důstojníky ve Španělsku pro porušení věrnosti k zákonné španělské vládě. Že československá reakce nevyhrožuje nadarmo, dokazují přesné zprávy, které máme o tom, že ve vedoucích kruzích reakce existuje již černá listina, sestavená ještě před 18. prosincem 1935, na které jsou zaznamenáni všichni důstojníci demokratického smýšlení a spolehliví republikáni, kteří se nebáli zdůrazniti toto své smýšlení na kompetentních místech. Listina byla připravena pro ten případ, kdyby se reakci hodilo s těmito důstojníky zatočiti. Při tom ovšem s povděkem a radostí kvitujeme, že na této listině je skutečně většina československých důstojníků, kteří svou kvalitou jsou nejschopnějšími členy důstojnického sboru, kdežto v seznamu těch, se kterými reakce počítá, je k její malé radosti bezvýznamný počet důstojníků velmi nízké kvalifikace. Nemáme důvěry také proto, že i takové prostředky obrany, jako jsou zbraně, náboje, letadla, tanky, protiplynové masky, cement, proviant, píce a sláma a všechno ostatní, co armáda potřebuje a na čem také závisí zdatnost, bojeschopnost a odolnost armády, jsou předmětem nezřízené spekulace a že na těchto potřebách armády mají úžasné zisky zbrojaři, akcionáři chemických závodů a cementáren a agrární statkáři a velkostatkáři. Jak ukazují příklady, třeba Škodovka, která je největším zbrojařským závodem v republice, zvýšila své zisky během jednoho roku téměř o 300 %, anebo cementářský kartel, který zvýšil vzhledem k prováděným opevňovacím pracím cement o 40 %, anebo jak se vydělává na dodávkách do kasáren na potravinách, kde bylo na př. úředně zjištěno, že mléko dodávané do 17 vojenských kuchyní a zátiší nebylo ani v jednom případě nezávadné. Nemáme důvěry proto, že dosud v československé armádě vane mnohde starý militaristický a reakční duch, který vede k tomu, že mnoho vojínů je stále šikanováno a pronásledováno a že stále dochází k těm politováníhodným zjevům, jako jsou sebevraždy vojáků. Nemáme důvěry také proto, poněvadž ti poctiví, demokratičtí a pokrokoví důstojníci, kteří usilují, aby československá armáda byla prodchnuta demokratickým a pokrokovým duchem, nejsou ve své snaze podporováni, ba naopak následkem stálých útoků reakce proti nim zatlačováni do pozadí. Nám komunistům není lhostejno, jaká je československá armáda, jaký v ní vane duch a zda tato armáda bude anebo nebude schopna účinně brániti Československou republiku před útokem fašistického nepřítele.

I když jsme přesvědčeni o tom, že armáda, která je naplněna ideou a duchem, je schopna činiti ohromné výkony v boji proti nepříteli, musíme si v našem případě uvědomiti, že proti tak mocnému nepříteli, jako je fašistické Německo s fašistickým Maďarskem a eventuálně i Polskem, jenom samotné síly československé armády nestačí a že bude nutno ji rychle doplňovati a její řady rychle rozmnožovati. A kde je ta síla a tato pomoc? A tato síla a tato pomoc je v československém lidu, v tom lidu, který je již dávno rozhodnut nedati ani píď země fašistickému nepříteli. Proto nejbližším úkolem obrany republiky, který musí býti velmi rychle řešen, je dáti možnost všem socialistickým, demokratickým a pokrokovým spolkům a organisacím, aby jejich členové se mohli vycvičiti v zacházení se zbraněmi. S brannou schopností a s brannou povinností československého lidu souvisí i situace, v jaké je čsl. mládež. Velmi zřetelně o tom mluví právě konaná výstava mládeže v Clamm-Gallasově paláci v Praze pod heslem: "Chceme žíti!" To jsou strašná fakta, když se zjišťuje, že většina čsl. mládeže pozvolna chřadne podvýživou následkem nezaměstnanosti, malých mezd a když značná část těchto příštích obránců republiky, příštích příslušníků československé armády žije ve skalách a podzemních děrách daleko hůře, než žijí zvířata. Toho si musí povšimnouti všichni, komu skutečně záleží na obraně republiky, a zde je třeba spojenými silami učiniti ihned vše, aby čsl. mládež byla zachráněna.

Proto také dnes, kdy projednává se státní rozpočet, ukazujeme my komunisté, jak docíliti toho, aby československá armáda stala se jistou a spolehlivou obranou Československé republiky a záchranou čsl. lidu před fašismem a aby nemohla býti zneužita proti lidu a demokracii jako ve Španělsku.

Je to především zvýšení žoldu a hrazení všech výloh spojených s vykonáváním vojenské služby a zvýšení stravného pro vojáky tak, aby jejich fysická síla byla zvyšována a ne podlamována; rozšíření kulturní výchovy a vzdělání vojáků v duchu demokratickém, pokrokovém, protifašistickém a v duchu přátelství se Sovětským svazem; slušné a demokratické zacházení s prostými vojáky a skutečná péče o jejich zdraví; zvýšení základních platů rotmistrů, činžovního příspěvku, příspěvku na stejnokroj, na neomezený počet dětí, zdravotního příspěvku v případě nemoci a okamžité řešení, pokud se týče zadlužení; zvýšení platů pro nižší důstojníky až po štábní kapitány, jichž je 72 % z celkového stavu důstojnického sboru, odstranění platových srážek, zvýšení činžovného a příspěvku na stejnokroj a léčení; dáti podmínky k postupu schopných rotmistrů do důstojnického sboru; kontrolovat vyučování a výchovu ve vojenských akademiích a v kursech pro důstojníky a dát ji do rukou demokratických a pokrokových důstojníků; učinit všechna opatření pro získání vojáků nečeských národností pro myšlenku protifašistické obrany demokratické republiky cestou splnění jich materiálních a kulturních požadavků; poskytnout svrchovanou podporu všem nižším a vyšším důstojníkům demokratického smýšlení v jich snaze, aby československá armáda se stala skutečně pevnou, bojovným, demokratickým a pokrokovým duchem naplněnou obranou republiky; plná politická práva vojákům, aby i po dobu vojenské služby byli plnoprávnými občany republiky; zajištění jejich existencí po vykonané vojenské službě a započítání let strávených ve vojenské službě všem státním, veřejným a soukromým zaměstnancům do služební doby a do pensijního, starobního a úrazového pojištění, a to se zpětnou platností; plné zajištění rodin vojáků povolaných k vojenské službě nebo na cvičení; poskytnouti možnosti všem pokrokovým a demokratickým organisacím a spolkům cvičiti své členy v zacházení s vojenskými zbraněmi; omezení zisků kartelářů, spekulantů a bursiánů na všech dodávkách válečného materiálu a potřeb nutných pro obranu republiky; zestátnění všech zbrojovek; nejužší styk československé armády s armádou sovětskou, uskutečnění technické vojenské spolupráce generálních štábů obou států a vysílání velkých vojenských delegací na návštěvu k rudé armádě, ve kterých by byli zastoupeni i prosti vojáci československé armády.

To je cesta - a jiné není - která vede k tomu, aby československá armáda za pomoci lidu se stala silou, která hrdinně odrazí nápor fašismu, aby se mohla postavit na velmi čestné místo ve frontě míru po boku slavné rudé armády, které ku konci své řeči posílám s tohoto místa jménem všech vojínů a důstojníků, kteří jsou skutečnými přáteli Sovětského svazu a přáteli spojenectví s tímto dělnicko-rolnickým státem, plamenný a přátelský pozdrav. (Potlesk poslanců komunistické strany)