Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Stašek.

Posl. Stašek: Slavná sněmovno! Dámy a pánové!

Vláda republiky předkládá naší sněmovně rozpočet na r. 1937, který přesto, že ve svých mnohých položkách nese ještě stopy hospodářské krise, přece jen jest pro nás a občanstvo Československé republiky po mnohé stránce potěšující. Ukazuje, že hospodářská síla našeho státu, která především vrhá reflex na finance našeho státu, jeví tendenci zlepšující, takže máme všechnu naději se domnívat, že jsme překročili těch sedm hladových biblických let a že přicházíme do doby nového rozvoje hospodářských sil našeho státu.

Ale rozpočet tento také v řadě svých položek ukazuje, že žijeme nejen v době hospodářské krise, nýbrž také krise zahraniční, krise mezinárodní, že žijeme v době, o které francouzský ministerský předseda nedávno na shromáždění svých voličů pravil, že situace mezinárodní nikdy nebyla tak vážná a nebezpečná jako dnes.

Ať se díváme na mezinárodní situaci jakkoliv, ať patříme do tábora optimistů nebo pesimistů, jestliže se díváme na přítomnou situaci kritickým zrakem, musíme všichni uznat, že vlast naše jest v nebezpečí. Domnívám se, že v těchto dobách pro čsl. politika nemůže býti jiné myšlenky, nežli že vlast je v nebezpečí, a z tohoto zorného úhlu že máme zejména v této době všechny své síly hospodářské, politické, kulturní, svůj život sociální říditi k jednomu cíli, t. j. k obraně naší Československé republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Jsme, slavná sněmovno, tak šťastni, že můžeme říci, že činíme tak a máme tak dělat nejen se souhlasem, ale řekl bych přímo pod diktátem vůle občanů Československé republiky. Bylo zde několikráte vzpomenuto vypsání půjčky na obranu státu. To je fakt, který nemůžeme ani dosti doceniti. Když před 1 1/2 rokem konaly se volby do Národního shromáždění, tenkráte naše občanstvo odvrátilo se ve své největší části od stran t. zv. nacionálních, od stran s hesly a programem nacionálním, takže se zdálo, jakoby vlna nacionalismu, která tenkráte mohutným tokem šla celou Evropou, se nedotkla české duše, českého srdce. Když letos byla vypsána půjčka na obranu státu, ačkoliv byla vypsána za podmínek pro nejširší vrstvy těžkých a nedostupných, beze vší agitace a nátlaku sešlo se tolik, že to překonalo i největší optimismus našich občanů. To je důkazem, že náš lid je opravdu vlastenecký, ale že vlastenectví nevidí ve vlastenecké frázi, nýbrž v činu (Potlesk.), a že chce míti náš stát silný, mocný, dosti vybavený, aby, kdyby - nedej Bůh - přišla osudová chvíle, nemusil žebrati o pomoc v cizině, u cizích států, nýbrž aby především pomohl sám sobě. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Co je teď naším úkolem a co potřebuje stát? Náš stát především potřebuje dobrou armádu. Můžeme říci s pýchou a hrdostí, že za vrchního velení nejvyššího velitele našich branných sil podle naší ústavy, presidenta republiky dr E. Beneše, naše armáda mílovými kroky spěje k tomu, aby byla armádou moderní a aby se vyrovnala armádám vyspělých a velikých států světových. (Potlesk.)

Co nás zejména potěšuje je, že při tom vybavení naší armády dbá se toho, aby, kdyby došlo - doufám, že teoreticky tak mluvím k válce, bojovalo se více železem než krví, tím nejdrahocenějším, co stát potřebuje ke svému trvání, a aby lidské síly - jak bylo kdesi krásně napsáno - byly zastoupeny nebo podporovány miliony koňských sil utajených v motorech na zemi i ve vzduchu.

Ovšem na jednu věc bych chtěl pouze upozorniti. Nechci o této věci obšírně mluvit. Slavná sněmovno, vláda naše musí přísně na to dbát, aby prostředků, které z vlastenecké povinnosti a z vlasteneckého cítění byly dány na výzbroj a vybavení naší armády, nebylo zneužíváno k obohacení kohokoliv. (Výborně!) Aby také u nás neplatilo heslo, které platilo u mnohých za světové války, že "lepší je pro vlast lifrovat, než pro vlast umírat". (Výborně!) Proto je potřebí, aby zejména v této době - dali jsme vládě k tomu zákon na obranu státu, který jí dává všechnu moc a prostředky - vláda pilně na to dozírala, aby nebylo zneužito prostředků daných z vlasteneckého cítění, z vlastenecké lásky, nýbrž aby to bylo zase dáno pro vlast a národ, nikoliv na prospěch jednotlivců.

Čeho je dále potřebí? Moderní armáda potřebuje, aby měla svoji oporu v dobře dělané politice zahraniční a vnitřní. Za světové války jsme viděli, že i činy statečné armády byly podlomeny špatnou vnitřní nebo zahraniční politikou, Na druhé straně opět naše legie měly proto tak veliký úspěch, že byly také podporovány dobrou zahraniční politikou a souhlasem národa i jeho vůdců u nás doma.

Slavná sněmovno, naše zahraniční politika nedávno byla podrobena široké diskusi. Výsledek této diskuse byl, že zástupci všech státotvorných stran našeho státu postavili se za dnešní naši zahraniční politiku a za její směrnice - a právem! Naše zahraniční politika bude tak dlouho dobrá, dokud bude vycházeti nejen ze zahraničních potřeb a situací státu a světa, které ostatně každého měsíce se mění, nýbrž také z psychologických a historických předpokladů našeho národa. Nejsme národem novým, jsme národem a státem tisíc let starým (Výborně!) a máme tedy zkušenost, která zahraniční politika našemu státu prospívá a která mu škodí, a na základě té zkušenosti můžeme říci, že zahraniční politika našeho národa vždycky gravitovala především do západních zemí Evropy. Příčinou toho byl především také náš katolicismus, který nás odtrhl od protestanských severských zemí a přiklonil a zapojil nás, abych tak řekl, do zemí t. zv. latinské kultury. Ale také revoluce francouzská se svými ideami svobody a demokracie mocně působila na boj o naši národní svobodu v 18. a 19. století. A konečně odkud šel za dob liberalismu mocný rozvoj průmyslu a techniky? Šel k nám ze západních zemí a povznesl nás na vysokou hospodářskou úroveň. Tyto příčiny a řada jiných působí, že náš stát a národ bude ve své zahraniční politice i ve svém cítění vždycky gravitovat do zemí jižních a západních, t. zv. latinské kultury, do západních zemí a států evropských.

Slavná sněmovno! Stejně však napájely náš národ ode dávných dob myšlenky slovanské vzájemnosti, takže oči našeho národa i jeho vůdců se od staletí obracejí vždycky k národům a státům slovanským, ke státu ruskému, k Polsku a k jihoslovanským státům. Slovanským směrem míří dlouhá osa naší národní gravitace. A proto i když doby a okolnosti nahromadily mezi nás a jednotlivé slovanské státy různé překážky, český národ by nikdy nemohl snadno snášet, kdyby se některá slovanská země stala obětí rozpínavosti některého státu. (Výborně!) Rusko prodělává tragedii komunistické revoluce. To je také příčinou, proč ty ideální pásky, které bývaly mezi slovanským ruským národem a národem českým, namnoze povolily a že mnozí stojí takřka bezradně, jaký poměr mají zaujmouti ke spojenecké smlouvě s Ruskem. O tom zde bylo několikrát mluveno s různých stran a tuto věc je třeba vyjasniti.

Jsem toho názoru, že tak, jako jsme si upravili svůj poměr ke státům, jejichž režim nikdy neuznáme a uznat nemůžeme, ale s nimiž přece jen musíme počítati pro jejich mezinárodní sílu a význam, tak že si musíme upraviti svůj poměr i ke komunistickému Rusku. Udělali jsme spojeneckou smlouvu, po mém názoru prospěšnou pro náš stát, s národem ruským, ale nikdy jsme neudělali a neuděláme smlouvu s ruským komunismem. (Výborně! - Potlesk.) My katolíci zejména jsme zásadně proti komunismu. Komunismus a katolicismus je jako voda a oheň, jedno druhé vylučuje. To pravím, slavná sněmovno, ne proto, abych se omlouval za ty pomluvy, jako by - odpusťte, že to zde musím uvést, je to příliš směšné - jakoby lidová strana a dokonce i Šrámek prováděli bolševictví. U nás doma se tomu smějeme, poněvadž dobře víme, kam míří taková agitace, ale, slavná sněmovno, tato pomluva katolíků a československého státu udělala však svou úlohu v cizině. (Tak jest!) Když nedávno ve Vídni pořádali protibolševické projevy, tyto pomluvy jim byly nejvydatnějším materiálem proti Československé republice. (Tak jest!) O tom však nechci obšírněji mluviti. Chci jenom říci: Jako jsme měli dosti síly, abychom takřka vyradírovali z území našeho státu fašismus, musíme míti také tolik síly, abychom súčtovali v něm s hakenkrajclerstvím a s bolševismem, těmi dvěma boláky, které rostou na těle naší republiky a ničí a hubí její organismus. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, jsme proti všemu mazlení s komunismem a jestliže nedovolujeme, aby poštovní zřízenec placený 400 Kč měsíčně nebo železniční zaměstnanec byl komunistou, potom nesmíme dovoliti, aby také komunisté seděli v našich školách, aby seděli za universitními katedrami, aby hráli našemu občanstvu na národních divadlech, abychom dovolili komunistické filmy, abychom dovolili a trpěli, aby polooficielní naše nakladatelství vydávalo řadu knih, ve kterých šíří komunismus a bolševismus, my musíme na všech těchto polích poctivě s komunismem súčtovati. (Výkřiky komunistických poslanců. - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Tamhle ti pánové, z této strany (ukazuje na komunistické poslance.) nám nejsou nebezpeční, jejich komunismus není nebezpečný republice, ale kdo jste měli příležitost navštíviti a viděti na př. takový sál natlučený studenty a mladými lidmi v Lucerně, když umělci z Národního divadla i jiní hráli ve prospěch sovětského Ruska, tady je nebezpečí, aby komunistickými ideami a otravou se nám neotrávili mladí lidé a zejména inteligence. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Tato dvojí gravitace našeho národa na západ a ke slovanství neznamená nepřátelství vůči Německu. My jsme s Němci a s Německou říší sousedy tisíc let. A jak to bývá mezi sousedy, prožili jsme spolu dobré i zlé chvíle. Ty dobré chvíle, kdy jsme se sousedním Německem spolupracovali, přinesly nám a také státu německému prospěch, který se jevil v hospodářském rozvoji i rozmachu kulturním. Bohužel, že jme měli víc těch zlých chvil a styků než dobrých. Téměř 1000 let oba státy spolu zápasily. A jestliže dnes pravím, že nechceme s Německem bojovati, nýbrž spolupracovati, potom musí Německo vycházeti z předpokladu, jestliže z toho tisíciletého zápasu jsme vyšli tak velcí a silní, jací jsme nebyli od dob Karla IV., že ať přijde cokoliv, vydržíme a státem československým budeme dále. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Jen z těchto předpokladů musí Německo vycházeti, poněvadž existence našeho státu není již dneska jen zájmem naším, ale je zájmem celé Evropy, ba celé světové rovnováhy.

Slavná sněmovno! Přicházím k naší vnitřní politice. Uvnitř našeho státu - můžeme klidně říci - jsme státem konsolidovaným, konsolidovanějším, než je kterýkoli jiný stát v Evropě, a to díky obezřetnému vedení naší vlády a díky našemu občanstvu s jeho smyslem pro pořádek, s jeho láskou k republice a k jejímu demokratickému zřízení. Malou episodu: Letos o prázdninách přijela zpět výprava ze sovětského Ruska a zúčastnil se jí také příslušník Československé republiky, který neznal ani slova českého. Jel do Ruska s pocity, které ovládají, bohužel, velkou část našich Němců, ale když se z Ruska vracel a přijel na hranice naší republiky, radostně zamával čsl. praporkem a lámanou češtinou volal: Nazdar, nazdar! Byl šťasten, že se vrátil do naší republiky. Stačí vyjíti za hranice a člověk je šťasten, že se může vrátiti a že je příslušníkem našeho československého státu.

Ale právě proto, že jsme státem tak konsolidovaným, můžeme si také říci otevřeně a upřímně pravdu o tom, co se nám nelíbí a co se nám zdá nesprávným nebo ne dosti správným pro vnitřní politický vývoj Československé republiky. Především co nám chybí a co se nám vytýká? Vytýká se nám, že naše vládní koalice není koalicí dosti konsolidovanou, pevnou, jednotnou. Pan kol. dr Patejdl včera ve své řeči zdůraznil, že matematický výpočet nám ukazuje, že u nás nemůže býti koalice ani pravá ani levá, nýbrž ta, která tu je. To je velmi správně řečeno, ale právě v nemožnosti kterékoli jiné koalice je také slabost této koalice, poněvadž nemožnost utvořit jinou koalici svádí mnohé, aby uplatňovali své sobecké a stranické cíle a aby často kladli nad stát zájem své strany. (Výborně! - Potlesk.) Slavná sněmovno, to je velmi nebezpečná hra. Podívejte se do okolí a na osudy států kolem nás, které prodělaly převraty, v nichž nastolena byla diktatura ať pravá či levá. Co jim poskytlo půdu a podklad? Především nenasytná a sobecká politika stran a za druhé nemožnost dohody právě pro tu nenasytnost a egoismus. Chceme-li udržet náš stát konsolidovaný, chceme-li v něm zachovat demokracii a ochránit jej od diktátorských choutek, zejména v této době, kdy můžeme říci, že je vlast v nebezpečí, zapomeňme na sebe i na své stranické cíle a dbejme jedině na národ a prospěch republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, další věc je, že nedovedeme nebo jsme doposud nedokázali stmeliti státotvorné síly našeho národa v jeden tábor, ovládaný jednou myšlenkou, jednou vůlí a jedním srdcem. Mám zde na mysli především naši slovenskou stranu ľudovou. Nechci dělat ľudové straně advokáta, ona toho nepotřebuje a také to nechce. Ale my, kteří jsme slyšeli, pan kol. Tiso odpustí, jeho řeč, poslouchali jsme ji s bolestí v srdci (Výborně!), a pozorovali, po jakých cestách se musí tlouci ľudová strana. (Výborně!) Divíte se tomu, slavná sněmovno? Nedivte se! Podívejte se, naše republika jde již do 19 let svého života a za těch 19 let, až na několik let občanské koalice, my jsme tu ľudovou stranu nedovedli připoutat k vládnímu stolu, k vládní spolupráci. Dámy a pánové, stranu, kterou byste bičovali 5, 6, 8 let v oposici, i kdyby ti nejseriosnější - a nemusila by to být ta prudká slovenská krev - ji vedli a z nich se skládala, bůhví, co bude vyvádět. Slavná sněmovno, já vím, co mně odpovíte: Ľudová strana nechce! Pan kol. Hampl zde mluvil o tom, že by bylo třeba. aby našla svůj poměr k vládě. Ale jestli ľudová strana není ve vládě, odpusťte mně, že to řeknu upřímně a přímo, to nezáleží na ní, to jsou jiné vlivy, a já se nerozpakuji říci, že je to především strach před tím t. zv. katolickým blokem. Ale ať, slavná sněmovno, se to komu líbí nebo nelíbí, já věřím, že přichází doba, kdy katolické strany, nejen lidová a ľudová, ale i německá budou spolupracovat.

To velké hnutí, které dnes je mezi katolickými Slováky a Čechy na poli odborovém, hospodářském, kulturním, mezi katolickou mládeží slovenskou i českou, to nám ukazuje, že naposled ani politika se nebude moci těmto hnutím a vlivům ubránit. A nebude se jim moci ubránit i z toho důvodu, poněvadž by po těchto cestách a tímto způsobem musila utrpět v budoucnosti těžké škody. A proto i přes překážky, které jsme ani my ani ľudová strana nenavalili v cestu - to jsou jiné ruce - věřím pevně, že přijde doba této spolupráce, která bude ovládána myšlenkou a cílem prospěti státu a ve prospěchu státu hledati také prospěch katolického programu v Československé republice.

Slavná sněmovno! Přicházím k další věci naší vnitřní politiky. Vytýká se, a to nikoliv neprávem, že vláda naše často nemá síly, aby potřela věci, které poškozují naši Československou republiku. Řeknu hned přímo a upřímně, co mám na mysli. Mám na mysli největší německou stranu v tomto státě. A budiž mi, prosím, hned dovoleno, abych řekl, že nevolám po persekuci, nevolám po četnících a žalářích a že mne nevede ani žádná hořkost proti té straně - nemáme s ní žádných přímých styků - mluvím jen s hlediska státu. Pan kol. Hampl ráno ukázal, má-li německá část našich spoluobčanů a sousedů právo si stěžovat. Já bych k tomu ještě něco dodal, že by naši němečtí spoluobčané měli pochopit, že Československá republika je už dneska jen jediným a posledním státem, ve kterém Němci mají plnou politickou svobodu a zaručená politická práva. (Výborně! - Potlesk. - Posl. dr Eichholz: Na papíře!) Na papíře? Pánové z německé strany, odpovím vám přímo. Řekněte mně, jestli by v některém státě bylo možno, aby váš vůdce sedl do letadla a letěl do Londýna, tam přednesl před celou mezinárodní veřejností, v tak důležitém centru zahraničním, řeč při nejmenším ostouzející naši republiku. (Posl. dr Eichholz [německy] ): Jen si tuto řeč napřed pročtěte!) Aby si sedl potom na letadlo a zastavil se v Berlíně na obědě u hlavy státu, jehož poměr k Československé republice je při nejmenším nejasný, a pak si sedl do letadla a doletěl bez pohromy do Československé republiky a napsal obžalovací spis proti našemu státu a poslal jej do Společnosti národů do Ženevy. Pánové, já se ptám, je-li na celém světě stát, který by toto svému příslušníku trpěl a se kterým by naposled předseda vlády jemně polemisoval v rozpočtovém výboru v naší posl. sněmovně? (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Slavná sněmovno, já to nerad říkám, ale, pánové, kdyby se toto stalo v sousedním Německu, pak by z takového muže nezůstalo nic než popelnice, prstýnek a hodinky. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany. - Místopředseda Košek zvoní.) Já znova opakuji, já pro vás nežádám žádnou persekuci a žádné pronásledování, ale nesmíte si stěžovat, že nemáte v naší republice práv a svobody. Pánové, jednu věc vám řeknu: Máte stížnosti, a zcela právem, my je máme také. Pokud budou na světě státy a vlády, vždycky budou proti nim výtky a stížnosti. Ale prosím, ty výtky a stížnosti přednášejte ne v Londýně, ne v Berlíně, ne v Ženevě, nýbrž v Praze, zde je pro ně místo. (Potlesk.) Proto pravím, aby naše vláda, a občanstvo to na ní žádá, vyjasnila svůj poměr k těmto zjevům, které se zde vyskytují. Chceme vám však právo přát, chceme se o vaše území starati, ale prosím, zařiďte věci tak, aby gravitace vaší strany nepadla mimo hranice a území našeho státu. (Potlesk. - Výkřiky posl. Birkeho.)

Slavná sněmovno!

Silná armáda musí míti za sebou také oporu hospodářskou, frontu hospodářskou. Nechci o té věci mluviti, poněvadž řečníci z našich lavic budou jednati o té věci podrobněji, ale chci říci jenom tolik: Naše vláda zápasila v pětileté světové krisi s těmito hospodářskými poměry a dala řadu svých usnesení, která jsou úctyhodná a znamenala velkou záchranu hospodářského života v Československé republice. Ale na druhé straně musíme zase říci, že byla určitá usnesení, kterých bylo využito a použito k hospodářskému zesílení jednotlivých hospodářských korporací, organisací a zájmových skupin, a nesloužila ku prospěchu státu a republiky. Řeknu to určitě. Slavná sněmovno! Považuji za nešťastné, když jsme chtěli hospodářský život regulovati organisacemi kartelními. Proč? Kartel je produktem liberalismu.

A touto liberalistickou organisací nemůžete léčiti bolesti dnešní doby. Vidíte, co se tím stalo. Zbudovali jsme stát ve státě, zbudovali jsme mohutnou tvrz tisíce kartelů, monopolů, syndikátů, ústředen, a přesvědčíte se záhy, že jejich moc je větší než moc samé vlády. (Posl. Bátková: už jsme se kolikrát přesvědčili!) Slavná sněmovno, právě to prožíváme my, lidová strana. v přítomné době, kdy obilní monopol i proti vůli vlády zakazuje výkup obilí našim lidovým družstvům. (Posl. Dubický: Řekněte proč!)

Slavná sněmovno, cenová politika kartelů a celé této tvrze je ovládána a řízena úplně liberalistickým duchem. ideou, cílem největšího zisku. (Posl. Dubický: Ve Francií je cena obilí daleko větší než u nás!) Nemluvím o obilí, říkám, že cenová politika celé této tvrze není řízena snahou sloužiti požadavku největšího konsumu, ale největší ceny. To mi nikdo nemůže upříti.

Když si na druhé straně vedle toho všeho přimyslíme, slavná sněmovno, ty hladové mzdy našich dělníků, hladové gáže našich zaměstnanců, takže se člověk diví. jak to může býti, jaké kouzelnictví v tom je, že z těch 500 až 700 Kč může býti někdo živ s dětmi, s rodinou a platiti byt, když si všecko to představíte, tak člověka jímá úzkost, kam cely tento hospodářský život, jak se před námi rýsuje, vede a jak může skončiti.

Diktátor Stalin měl nedávno řeč, ve které chlubně světu hlásal, že zničili na svém území proletariát, že odproletarisovali proletariát. Odproletarisovati proletariát! Nechci mluviti o tom, zdali to tam provedli či nikoliv. ale chci toliko říci, že toto krásné slovo, které znamená vrchol sociálního snažení a vývoje, razil náš papež Pius XI. ve své encyklice "Quadragesimo anno". Odproletarisovati proletariát, to může býti a musí býti nejen cílem a ideou komunismu, nýbrž, nechce-li demokracie býti zničena, má-li zůstati její platnost a cena, také snahou a úkolem naší demokracie. (Potlesk. - Posl. Bátková: Hospodářská demokracie!) Politickou demokracii máme, je třeba instalovat hospodářskou demokracii. Dámy a pánové, to jinak neprovedeme než tím, když podle stavů budeme organisovati od zdola až nahoru komory práce, ve kterých za jedním stolem se sejde zaměstnavatel. zaměstnanec i konsument, aby se společně starali a pracovali na hospodářském vývoji našeho státu a na svém vlastním prospěchu. Ale nestačí jenom organisace. Organisaci komor, po kterých se dnes volá, je také třeba naplniti novým duchem, novou morálkou výrobní a hospodářskou, a neostýchám se říci, morálkou křesťanskou. Kristus krásně pravil: Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil! - A to je křesťanská morálka, sloužiti. Náš hospodářský život musí sloužiti nejen podnikateli, nýbrž také dělníkovi i konsumentovi, i širokým vrstvám našeho občanstva.

Nemyslete, slavná sněmovno, že jsou to teorie a ideály, máme už takové závody řízené a vedené těmito ideami, ať naše demokracie se stará provésti všecky tyto myšlenky, a uvidíte, že nejen komunismus, ale i demokracie bude tak silná, aby provedla v našem státě ideál sociálního míru, hospodářského pořádku a spravedlnosti a zabezpečila tak hospodářskou budoucnost naší Československé republiky. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, na konec bych řekl ještě jednu věc. Je dnes obecné mínění, přesvědčení a pravda, že stát nikdy, ale zejména ne v dobách nebezpečí, nemůže se opírati jen o své materiální síly, tedy o své kanony, děla, letadla atd., ale že se musí opírati také o veliké morální síly svého národa. Imperium římské nás o tom učí; slavné bylo, bohaté bylo, pod kroky jeho legií třásl se tenkrát celý svět, ale slavná sněmovno, dostavil se rozklad morální - a byl konec. A u nás, proč jsme ztratili na 300 let svou svobodu? Přečtěte si knihy historiků a řeknou vám, že rozklad národních sil mravních byl tak veliký, že stačila krátká bitva na Bílé hoře a ten souchotivý národ položil se do hrobu na 300 let. A co mu přivedlo zase svobodu a rozkvět? Byla to veliká mravní opravdovost našich předků, jejich spravedlnost a poctivost, vzpomeňte dámy a pánové jen na své otce a na své matky, abyste potvrdili ta má slova. Národ a jeho vůdcové, Rieger, Palacký a jak se jmenovali všichni ti, kteří vzešli z tohoto mravně opravdového prostředí, ti nám připravili tak národ, že když 28. října r. 1918 přišla ta osudová chvíle, že bez prolití kapky krve, za souhlasu celého národa utrhli jsme ten nejkrásnější květ, který může národu na jeho stromě vyrůsti, květ národní svobody a státní samostatnosti.

Dámy a pánové, jsem toho přesvědčení, že udržíme tu svobodu, jestliže ji zase opřeme a založíme na velikých mravních silách svého národa a svého lidu. Jsme zde různého světového názoru, velmi odchylného a často protichůdného, ale jedna věc nás v této době všecky spojuje, a to je láska k naší vlasti, láska k našemu národu. A ve jménu té lásky my všichni jistě poctivě hledáme, co by tu naši vlast a existenci našeho národa založilo do daleké budoucnosti. A když poctivě budeme hledati, přijdeme k tomu, že národu našemu je zase třeba toho, z čeho vyrostla jeho velikost a sláva v minulosti - a vyroste i v budoucnosti - ze základů a pokladů křesťanských. Pěstujme toho křesťanského ducha v lidu a vychovávejme v něm zejména naši mládež. Jestliže nejsme tak daleko, dámy a pánové, braňte aspoň tomu, aby různými prostředky moderními, ať je to divadlo, film, učebnice, škola, či čímkoliv jiným se nepodlamovalo a neničilo to učení a přesvědčení křesťanské v srdcích našeho lidu a naší mládeže, které mu dává často štěstí životní a sílu a oporu v bojích tohoto života.

A, slavná sněmovno, mluvím-li o té věci, dovolte, abych se zmínil o tom, co je základem národů a států, to jest spořádaná rodina. Prosím vás, nezavírejme oči a nedělejme pštrosí politiku před rozkladem a před vadami a chybami dnešního rodinného života. Jestliže komunistické Rusko mělo tolik síly, aby se dalo do práce konsolidovati ruskou rodinu, musí míti tu sílu a odvahu také naše československá demokracie. Hledejme zase poctivě zákonodárnou základnu, na které bychom upevnili rodinný život, na který my všichni s pohnutím ze svého dětství a mládí vzpomínáme. A jestliže budeme poctivě hledati tu základnu, nenajdeme ji nikde jinde, než v zákonu našeho Spasitele, který pravil: Co Bůh spojil, toho člověk nerozlučuj!

Slavná sněmovno! To je stanovisko lidové strany k různým časovým otázkám naší doby v této chvíli, kdy všichni jsme zajedno a přesvědčeni, že vlast je v nebezpečí. Není jiných prostředků, než že musíme organisovati všecky síly národa, síly mravní, síly hospodářské, síly kulturní a síly politické k jednomu cíli, kterým je slavná, silná, mocná, ve vnitř i za hranicemi ochráněná naše Československá republika. (Potlesk.)