Stejně je tomu s regulací řek. Dnes začne se jeden kousek, tam kousek, onde kousek, aby se uspokojily místní požadavky a pak na řadu let konec.

Věci se tedy plánovitě neprovádějí. A když se konečně některá práce začne, nejhorší je to, že se potom přeruší a pak po delší době opětně se začíná od začátku. Jen prosím, račte se po této stránce někdy podívati, stojí to za prohlídku, na zdýmadlo ve Vaňově u Ústí n. L. a uvidíte, jak bylo stavěno. Tato práce byla několikrát přerušena, dokonce na velmi dlouhou dobu a potom se s ní znovu začalo. Poněvadž každé zdržení znamená zdražení, zdražilo se to nesmírně. To je neekonomické hospodářství, to je neplánovité hospodářství investiční u nás. Proto je jistě na místě, abychom právě v této věci žádali dobré plánovité hospodářství. Měli bychom mít plán, který by na jedné straně pamatoval na podporu soukromých investic, poněvadž soukromé investice jsou neobyčejně důležité. To by znamenalo zaměstnání více dělníků; soukromé investice měly by se podporovati úlevami administrativními, úlevami na veřejných břemenech a pod. Ale na druhé straně musíme také mít plán, který by státní investice usměrnil tak, aby byly ve prospěch celého státu a všeho obyvatelstva. Musíme míti plán, který by oživil dopravu, který by posílil motorisaci a který by posílil také obranu státu. Musím říci, pokud se týká investic, které souvisí s obranou státu, že nestojíme na stanovisku, že se zde může mluviti o otázce rentability. Prosím, zde tato otázka padá. My pokládáme vojenské investice již tím za rentabilní, poněvadž slouží k obraně státu, a my obranu samostatnosti a obranu svobody pokládáme za jednu z nejdůležitějších povinností, které mají všechny strany bez rozdílu v Československé republice. (Výborně!)

Z toho důvodu náš klub bude také hlasovat pro rozpočet ministerstva nár. obrany, i když jsme v oposici, abychom dokázali, že pokud se týká obrany státu, není u nás rozdílu mezi stranami vládními a oposicí, nýbrž že je zde v této otázce sjednocený národ československý. (Výborně!)

Pokud se týká ministerstva vnitra, které má ve svém resortu obranu hranic, musím říci, že jsme velmi uvažovali o této věci v našem klubu a že jsme řekli, že řada námětů, které jsme svého času v této sněmovně dělali, byla skutečně splněna; jenom si račte vzpomenouti, kolikrát jsem v minulosti, když jsem byl ještě za to vysmíván, žádal sestátnění policie v pohraničí. Bylo to tehdy pokládáno ještě za šovinismus a pod., ačkoli to není věc, která by souvisela jen s věcmi národními, nýbrž souvisí především s obranou státu. Ve věcech, které se týkaly motorisace četnictva, autokolon četnických a dalších opatření, vykonalo se velmi mnoho a ministerstvo vnitra splnilo, co bylo v jeho silách. Ale na druhé straně nemůžeme přece jen hlasovat pro rozpočet ministerstva vnitra, poněvadž je, řekl bych, představitelem donucovací moci vládní, hlavně pokud se týče schůzí, tisku a podobně, a tu ovšem jako strana oposiční máme i zde své stížnosti a musíme hlasovati proti kapitole ministerstva vnitra, ačkoliv známe všechny dobré věci, které zde zejména v obraně hranic byly provedeny.

Uvažovali jsme také o kapitole zákonodárných sborů. Budeme hlasovat proti ní, ale prosím, aby snad z našeho záporného stanoviska k této kapitole nebylo odvozováno a mluveno - jak to tak bývá v čsl. politickém životě - o naší nedemokratičnosti, fašismu nebo něčem podobném. Jsem zmocněn, abych tu konstatoval, že naše strana se přiznává otevřeně k demokracii, ale k demokracii opravdové a ne jen k demokracii předstírané. (Výborně!) Chceme, aby u nás byla demokracie, aby v našem státě byly skutečně uplatněny demokratické zásady do všech důsledků, ale chceme, aby se tyto demokratické zásady projevily především v našem parlamentě. Myslím, že parlament velmi často svým chováním a - řekl bych - určitým stanoviskem k tomu, co se děje kolem něho, sám zavinil, že nemá té váhy, kterou by míti měl. Proto vítáme, že se na př. letos při rozpočtu podařilo, že rozpočtový výbor mohl uplatniti po dohodě s úspornou komisí některé změny a že také vytkl určité nesprávné věci. Dnes už i to je div - když se strany ze svých vzájemných stranických poměrů pomalu ostýchají ukázat na některé nesprávnosti - že zde bylo aspoň na určité nesprávnosti otevřeně poukázáno.

Mám jen obavu, když se o těchto věcech, jako je Dubová, domy na Karlově náměstí a Becherova vila v Karlových Varech, velmi mnoho psalo a mluvilo, aby tím nebyla celá věc, jako vždy, pochována. My máme totiž vždycky velký elán, nějaká věc se objeví a zaplane jako nové světlo, načež velmi rychle pohasne, aby se objevila zase v nějaké jiné obměně příštího roku. Mám takové obavy zejména proto, poněvadž jsem přesvědčen, že takových Becherových vil jako v Karlových Varech máme v Československé republice více, že máme řadu místností, kterých není dostatečně a dobře využito, a prosil bych, aby zejména Nejvyšší kontrolní úřad vždy hned, jakmile je tu úmysl některého resortu přestěhovat se do nového paláce nebo nových místností, uvažoval v dohodě s vládou, co se zbylými místnostmi. Nesmí se stále a stále opakovat to nové rozlézání úřadů a taková spotřeba místností, jako je u nás, to neustálé stavění, které vítám, pokud jde o účelné věci, ale které nevítám, pokud jde - odpusťte mi to zejména o výstavbu representačních bytů v jednotlivých úřadech. To je práce kontroly. To je práce Nejvyššího kontrolního úřadu a proto také chceme, aby tento úřad mohl provádět svou práci a kontrolovat s úspornou komisí a parlamentem státní hospodářství. Budeme proto hlasovat pro kapitolu Nejvyššího kontrolního úřadu.

Slavná sněmovno, ke konci prohlašuji, že kromě těch kapitol, o kterých jsem se zmínil, budeme hlasovati také pro kapitolu President republiky. My tím, že budeme hlasovati pro kapitolu President republiky, chceme manifestovati a vysloviti se pro jednotu státu a pro bezpodmínečné uznání státní suverenity. My tím manifestujeme, že jsme pro jednotu státu, že odmítáme každé snahy, které by vedly k rozdělení tohoto státu, že zejména odmítáme každé snahy revisionistické, a stejně jako dnešního dne manifestace v Bukurešti odmítá tyto snahy, také zde prohlašujeme, že budeme státi svorně za nedotknutelností a celistvostí Československé republiky. (Výborně!) Ovšem v zájmu dalšího vývoje a v zájmu toho, aby byla náprava v našich poměrech, pronášíme zde svou kritiku. A z tohoto stanoviska také máme negativní stanovisko k celému státnímu rozpočtu, kromě těch kapitol, o kterých jsem mluvil, jako projev nedůvěry k nynější vládě.

Dokud nenastane náprava, nemůžeme pro celý rozpočet hlasovati. Jsme pevně přesvědčeni, že jen lepší obecná hospodářská politika může nás vyvést z dnešní krise a z dnešní bídy. V zájmu státu, v zájmu budoucnosti těch, kteří přijdou po nás, přejeme si, aby došlo k ní co nejdříve. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Macek.

Posl. dr Macek: Slavná sněmovno!

Jak z vládních lavic, tak z lavic oposice bylo s upřímným zadostiučiněním konstatováno, že příznaky hospodářského zlepšení letos jsou četnější a, jak se zdá, trvalejší. My se radujeme z této události nejenom proto, že hospodářské zlepšení přináší úlevu ve fysickém i mravním utrpení nezaměstnaných a podzaměstnaných, nýbrž i proto, že hospodářské zlepšení zabezpečuje ústavu a ústavní život v tomto státě.

Velectění! O demokracii se říká, že zaručuje lidu svobodu. Demokracie musí zaručovati nejen svobodu, nýbrž i živobytí. Chléb dovede dát také diktatura, to je pravda, resp. chléb si dovede vypracovati lid i pod diktátorem, ale co nemůže diktatura dát, je uspokojení oněch tužeb duševních, pro které lidstvo v dějinách prolévalo daleko cennější svou šťávu, než je pouhý pot pracovní. Ty hodnoty, pro které lidstvo v dějinách prolévalo potoky krve, a musím bohužel říci, ještě prolévá, tyto nejdražší statky lidstva může zaručiti občanstvu každého státu jenom soustava svobody. Tato soustava svobody však nesmí znamenati pouze svobodu mluvit nebo psát, doplňovanou pouze svobodou umřít hladem, nýbrž musí to býti svoboda, při které každý člověk, který pracovati dovede a pracovati chce, může poctivou prací si zasluhovat živobytí. Tento smysl hospodářského oživení my zvláště zdůrazňujeme. Jenže dnes zde máme co činit s provedením předpokladů, za kterých hospodářská svoboda dává lidu živobytí. Naše vlády v prvých letech krise předpokládaly, že se ta strašlivá hospodářská epidemie vyléčí sama sebou. Teprve v posledních letech se rozhodly k aktivní politice protikrisové, počaly plánovitě tvořit pracovní a výdělkovou příležitost, příležitost k získávání důchodů a udržení slušné životní míry. Nedávno přikročila naše vláda za souhlasu velké většiny této sněmovny k důležitému měnovému opatření, k druhé devalvaci naší koruny. Toto opatření nevyhovovalo názorům politické skupiny, za kterou kladu si za čest mluvit, ale přijali jsme je jako kompromisní řešení a připojili jsme se pouze ke koaličnímu projevu, který zde jménem všech koaličních stran pronesl posl. Remeš. V tomto projevu jsme žádali, aby tato měnová reforma byla doplněna dalšími opatřeními, která umožní, aby na této nové kalkulační základně bylo možno dále budovat hospodářský život tuzemský i styk zahraniční.

Užíváme této generální debaty k zdůrazňování tohoto požadavku, poněvadž uplynuly téměř dva měsíce a k pokračování v konstruktivní, positivní a protikrisové politice nedošlo. Proč se neuvolňuje hospodářský styk s cizinou? Proč se neuvolňuje dovoz a vývoz a konání platů sem i tam? Proč se neustále anketuje? Anketa má smysl, ptá-li se vláda znalců, kterými mohou býti i interesenti, jak by se měla provést určitá opatření, na nichž se rozhodla, jak by vyloučila nežádoucí následky, které by mohly vzniknouti z nepředvídaných konsekvencí dobře míněného opatření. Ale vláda nemůže předkládat anketě k rozhodnutí, má-li něco dělat čili nic. To primérní rozhodnutí musí udělat vláda, tomu musí sama rozumět pomocí svého štábu úředníků a odborníků v různých resortech. Vláda se nemůže raditi s interesenty, smí-li něco dělat čili nic, nemůže jim dávat na rozhodnutí, souhlasí-li, nebo ne. Ankety se nesmějí podobati debatám rolníka se žabami, má-li vysušit močál. Vláda musí říci: To a to uděláme, a vy nám jenom řekněte, čeho bychom se mohli důvodně obávat, kdybychom to udělali. Nechceme vám uškodit ve vašich oprávněných zájmech.

Při uvolňování - také opožděném - našeho hospodářského života vznikají nebezpečné nové zájmy na udržení stavu, který teď je. Každý z vás uzná, musí-li některý zdejší podnikatel pracovat s cizozemskou surovinou, že když se mu neuvolňuje dovoz, když se mu naopak zatěžuje poplatky dovozními, vysokými cly atd. a on musí za každou cenu v tomto mezidobí dovážet, že začne mít zájem, aby se obchod neuvolňoval, protože jeho výrobky z dovezené suroviny budou dražší než výrobky jeho konkurentů, kteří budou dovážet po odstranění závor. Průtahy s uvolňováním devisového a importního řízení tvoří nebezpečné opevněné zájmy, jak se tomu říká anglicky, vested interests, s nimiž bude těžká práce. Vidíte to nejenom ve věcech hospodářských, ale, vzpomeňte si i na mnohé věci politické, které jsme po převratě váhali udělat a tak jsme propásli dobu, kdy se vůbec dělat mohly.

Velectění, při uvolňování zahraničního obchodu, kterého tak nezbytně potřebujeme, ozývají se znova hlasy po exportních premiích. Pamatujete se na historii exportních premií r. 1934. Ono se krásně žádá, exportní premie; jen se špatně hledá, z čeho by se měly platit. My jsme se snažili dát našemu vývoznímu průmyslu základnu pro solidní kalkulaci exportních cen v rozumném přizpůsobení naší koruny k měnám cizích států. Toto opatření mělo učinit exportní premie zbytečnými, mělo vyrovnat kupní sílu naší koruny na domácím trhu a na trhu zahraničním. A je zajímavé, že zrovna z těch kruhů, které se nejúporněji stavěly proti devalvaci koruny, jsou žádosti za exportní premie ještě dnes nejživější. Je ovšem pravda, že exportní premie se již poskytovaly nelegální cestou, pomocí poplatků, které Národní banka nezákonným způsobem vybírala při převodech kapitálů do ciziny. Tyto premie exportní byly rozdávány vybraným exportérům způsobem, který měl býti tajný, ale nebyl, poněvadž se to konkurenti dověděli; rozdávaly se systémem, který nikoho neuspokojil a uspokojiti nemohl. My odmítáme pokračování v tomto systému.

Při dnešní reformě podmínek pro zahraniční obchod nezbývá, než abych se vrátil k návrhu, který jsem již s tohoto místa jednou dělal a který některým z vás snad připadne trochu podivný, totiž, že máme-li u nás přijíti ke skutečné reformě celního tarifu, která se nám již od převratu slibuje, musíme změniti náš celní tarif z cel specifických, vybíraných podle váhy nebo podle počtu kusů, na cla hodnotná, vybíraná z deklarované ceny. Velectění, při každém střídání vlády každý nový ministr obchodu nám reprodukuje slova svých předchůdců, že se pracuje na reformě celního sazebníku. Takhle se bude pracovat do skonání světa. My musíme ozřejmit, jak který artikl je u nás zatížen clem, měřeno na jeho cenu, my musíme ukázati celému národu, musíme ukázati každému jednotlivému průmyslu na druhém průmyslu, do jakého stupně, měřeno na cenu, jsou ty které branše chráněny. Pak se dopracujeme k rozumnému snížení celních sazeb, protože bude patrno, jak jednotlivá branše vykořisťuje druhou, dávajíc své artikly chránit vysoko a tlačíc ochranu druhých co nejníže.

Velectění, my budeme musit sáhnout na starou politickou doktrinu o doložce nejvyšších výhod. Také to u nás bylo jakýmsi axiomatem od převratu, že prý jakožto stát exportní musíme se všemi státy dělati smlouvy s doložkou nejvyšších výhod, to jest, že musíme jednak slibovat a jednak ovšem hlavně dávat si slibovat od druhých států, že cokoliv v budoucnosti ve výhodách celních některý stát poskytne jinému státu, poskytne také nám, a navzájem že my zase svému spolukontrahentovi poskytneme to, cokoliv poskytneme jiným. Tímto systémem obchodních smluv s doložkami o nejvyšších výhodách se velká většina států svázala navzájem tak, že kdyby měl jeden stát udělat sebe větší ústupek kterémukoliv svému sousedovi, okamžitě se ten ústupek znásobí na všecky strany vůči všem státům, s nimiž má nějakou obchodní smlouvu; a poněvadž nechce žádný stát, aby ústupek, který by rád udělal vůči jednomu státu, platil též vůči všem ostatním, tak tedy se státy navzájem ujišťují těmi nejvyššími výhodami, které si poskytnou, ale neposkytují si žádný žádné. Tak zvané doložky nejvyšších výhod jsou pouhou papírovou frází, která se ujednává mezi státy a schvaluje se v parlamentech bez praktického významu. Jsou naopak brzdou skutečných výhod, kterými by chtěl některý stát konkretně otevříti si cestu do světa a navzájem otevříti některému svému sousedu cestu do svého území. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Při probírání našich exportních potřeb nemohu přejíti kapitolu, o které by se mnozí z vás snad domnívali, že by mohla patřiti do speciální debaty, totiž kapitolu o Exportním ústavu. Ta nemůže býti, bohužel, probrána v rozpočtové debatě speciální, poněvadž je to záležitost celé vlády. Exportní ústav byl po dlouhých naléháních vytvořen celovládním rozhodnutím za účelem podpory hospodářského života v oblasti průmyslové i zemědělské, k osvěžení naší dopravy, našich zahraničních obchodů, našeho pojišťování atd. Copak se stalo z Exportního ústavu, který byl zřízen opatřeními právními r. 1934? Velectění, Exportní ústav se stal takovým správním monstrem, takovou obludou, že proti němu Pozemkový úřad neblahé paměti je ještě, nu, idyla. (Poslanec Hampl: Salon krásy! - Hlasy: Sedmikráska!) Ba, Sedmikráska. (Veselost.)

Myslím, že kdybychom přeložili zákon o Exportním ústavě a poslali jej do ciziny, že lidé tam nebudou tu věc bráti vůbec vážně, neboť tento zákon resp. toto vládní nařízení se spíše hodí k tomu, aby bylo označeno za opatření na poškozování a brzdění exportu než na jeho podporu. Tento Exportní ústav má tyto správní orgány: Správní výbor, který čítá 52 členů a 52 náhradníků a 4 virilisty to je úplný sovět (Veselost), ovšem nemůže nic spravovat, také se to od něho nežádá, od něho se požaduje prakticky pouze to, aby schvaloval rozpočet, pokud jsem mohl vyrozumět z tohoto nařízení.

Jak je správní výbor složen? Dovolte, abych vás informoval co nejstručněji, ale to se musí slyšet. Správní výbor se skládá z předsedy, jeho 2 náměstků, kteří tvoří předsednictvo, dále ze zástupců po 1 z ministerstva obchodu, průmyslu a živností, zemědělství, zahraničí, financí, sociální péče, veřej. prací, nár. obrany a Národní banky československé. Dále z 9 zástupců Ústředí československých živnostenských a obchodních komor, z 9 zástupců Ústředního svazu čsl. průmyslníků, ze 2 zástupců Ústřední rady obchodnictva, ze 3 zástupců Státní rady živnostenské, z 5 zástupců Stálé delegace zemědělských rad, ze 4 zástupců Zemědělské jednoty Československé republiky, ze 2 zástupců Zájmového ústředí družstevních svazů v Praze, z 5 zástupců vyslaných ministerstvem soc. péče za ústřední odborové organisace, jakož i ze zástupců poptávkové služby Pražských vzorkových veletrhů a ze zástupců Československého ústavu zahraničního.

Velectění, kdo by se z ustanovení o 9 zástupcích obchodních komor a 9 zástupcích Svazu průmyslníků domníval, že jejich korporacím záleží zvlášť na činnosti Exportního ústavu, ten by se důkladně mýlil. Těmto korporacím záleží hlavně na nečinnosti tohoto ústavu. A ony se snaží, jak obchodní komory, tak Svaz průmyslníků, všemožně znemožňovati činnost Exportního ústavu. Docela otevřeně. (Posl. Remeš: Tak to také je ve špiritusu!)

Exportní ústav, jehož účelem je usilovati o rozvoj čsl. vývozu zejména soustředěním a organisací činnosti informační, propagační, zprostředkovatelské, poradní, studijní a výchovné, byl v zápětí zbaven této své nařízením mu dané pravomoci. Tak zvaný výkonný výbor, to jest užší výbor než správní výbor, se usnesl, že ústav nesmí vyřizovati poptávky interesentů po výrobě, nýbrž že tyto poptávky musí poslati všem obchodním komorám a Svazu průmyslníků. (Slyšte!) Exportní ústav má skvělou evidenci našich výrobních poměrů, získanou hned po zahájení činnosti, evidenci, kterou obdivují cizinci, kteří ji prohlížejí, ale on nesmí svých evidenčních materiálů - těchto proslulých kartoték - užívati, nýbrž musí poptávky postoupiti obchodním komorám a Svazu průmyslníků, které pak obtěžují často ze dvou nebo tří míst zdejší firmy a dávají informace dvakrát nebo třikrát cizímu poptávači, který si myslí, nevím co, o našem Exportním ústavě.

Tento Exportní ústav dostal velkolepou kompetenci. Ta je vypočtena 12 body. Ten nejdůležitější však nemá označení číslo 13, ale je stejně nešťastný, jako kdyby toto označení měl. (Veselost.) A ten zní takto: "Ústav se nezúčastní prací obchodně-politických pro obchodní smlouvy, podává jen zprávy vyžádané ústředními úřady. Iniciativní návrhy podává v součinnosti s odbornými organisacemi zájemců."

Tedy kdyby tento úřad, na základě svých styků upozorněn svými zástupci v cizině, přišel k nějaké iniciativní myšlence, nesmí ji žádnému ministrovi sděliti, nedá-li souhlas Svaz průmyslníků. Velectění, něco tak bizarního by si někdo těžko vymyslil, kdyby to dostal za úkol. To bylo provedeno patrně nechtíc. (Veselost.)

Tento ústav není zván k důležitým poradám, které se, řekněme, týkají uvolnění zahraničních a devisových styků. Kde pak, tam jsou zváni kde jací interesenti, kteří namnoze mají zájem na tom, aby se styk neuvolnil, aby profitovali z omezení soutěže povolovacím řízením, ale státní úřad, který je zřízen k tomu, aby usnadnil styk s cizinou, zván není.

Tento ústav nedávno provedl nákladnou anketu o vnitřních překážkách našeho exportu. Tato anketa nesměla spatřiti světlo světa. A když před devalvací někteří ministři si vyžádali na rychlo jisté informace o disparitě cenové u některého zboží našeho u nás a v cizině a úřad jim to dal, byla z toho jistá korespondence mezi ministerstvem obchodu a Exportním ústavem. Velectění, velmi prosím pana ministra obchodu, jemuž nepřipisuji žádnou vinu na těchto poměrech .... (Posl. Pekárek: Pane kolego, já jsem před 3 roky provedl analysu statutu Exportního ústavu, každý si to mohl přečísti a tyto důsledky mohl z toho vyvoditi. Tehdy ještě byl čas provésti změnu. Nestalo se však nic za celá 3 léta!) Pane kolego, myslím, že tím nechcete říci, že bychom vám nebyli pomáhali. Konstatuji, že máte pravdu, ale ovšem mnozí čekali, když se to vládní nařízení peklo, že buď tak a tak nebude vydáno, nebo že nebude provozováno. U nás je bohužel mnoho předpisů vydáno hrozně drakonických nebo, řekněme, málo prozíravých, ale pak se na štěstí neprovádějí. (Veselost.) Tyto věci bohužel se provádějí, pokud se nemají prováděti, a neprovádějí se, pokud se mají prováděti. Prosím pana ministra obchodu, aby si těchto věcí všiml, dal si o nich referovati a aby se přičinil, aby tento úřad byl podroben výlučně ministerstvu obchodu a nikomu jinému, a aby pan ministr obchodu se přičinil, aby on sám nesl za tento úřad ústavní odpovědnost. Doufám pevně, že potom, když se mu nebude do toho nikdo plést, začne tento úřad pak prováděti činnost, kterou také ministerstvo obchodu od něho potřebuje.