Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno!

K letošnímu rozpočtu měl původně promluviti za naše kluby předseda strany dr Kramář; bohužel těžké onemocnění v jeho rodině mu zabránilo, aby se mohl zúčastniti této generální debaty. Dovolím si proto jménem našeho klubu vstoupiti do generální debaty sám a na rozdíl od dr Kramáře, který se chtěl obírati věcmi zahraniční politiky a který také své stanovisko jistě uveřejní v některém ze svých článků, budu se zabývati více věcmi naší vnitřní politiky a také vlastním rozpočtem.

Je tomu něco málo přes rok, co jsem mluvil s tohoto místa k prohlášení nového předsedy vlády dr Milana Hodži. Prohlášení, které dr Hodža tenkrát učinil, bylo přijato od nás všech s velikými nadějemi, poněvadž v něm byla řada námětů a myšlenek, které jsme již dříve uplatňovali. Žádali jsme zejména návrat k soukromému podnikání a k řádnému státnímu hospodářství, žádali jsme podporu exportu všemi možnými prostředky, zachování právního řádu a právní bezpečnosti ve věcech hospodářských, zachování nabytých práv při zásahu státní správy do hospodářského života, jakož i to, aby zákony neměly nikdy zpětnou působnost. Kromě toho žádali jsme vyřešení velké otázky, která musí býti vyřešena, totiž vyrovnání mezi průmyslem a zemědělstvím. Bohužel, naděje, které jsme měli po řeči předsedy vlády dr Hodži, byly průběhem doby počínáním vlády valně zklamány. Byly zklamány proto, poněvadž po cestách, které vytyčil předseda vlády dr Hodža, se velmi často nešlo. A právě pro jednávaný rozpočet jest jedním z důkazů, že se nejde po těch cestách, po kterých jsme chtěli, aby šla naše hospodářská státní politika.

Nebudu opakovati to, co říkají snad všichni řečníci, totiž že rozpočet, který se projednává, je rozpočtem fiktivním. My musíme - a myslím, že je to naší povinností právě zde ve sněmovně - říkati si pravdu. A tu se mi zdá, že od r. 1930 děláme u nás pštrosí politiku, že schováváme hlavu do písku, že schováváme hlavu před skutečnostmi, které zde jsou. Ze jména, pokud se rozpočtu týče, nemluvíme si pravdu. My máme rozpočty stále t. zv. aktivní. V r. 1930 byl rozpočet aktivní 53 mil. Kč, ale státní uzávěrka byla pasivní 426 mil. Kč. V r. 1931 byl rozpočet aktivní 5 mil. Kč, státní závěrka byla pasivní 2.081 mil. Kč, r. 1932 jsme měli rozpočet aktivní 5 mil. Kč, ale státní závěrka byla pasivní 129 mil. Kč. V r. 1933 byl státní rozpočet aktivní opět 2 mil. Kč, ale skutečná pasiva dělala 1.484 mil. Kč. V r. 1934 byl rozpočet aktivní jedním mil. Kč, ale skutečné pasivum činilo 342 mil. Kč. V r. 1935 byl rozpočet aktivní 2 mil. Kč a státní uzávěrka pasivní 1.781 mil. Kč. O letošním roku praví sám pan zpravodaj Remeš, že úhrn státních příjmů do konce září letošního roku... (Zpravodaj posl. Remeš: Do konce října!) To je ovšem jiná verse, mám v ruce zprávu z rozpočtového výboru, kde jste mluvil o konci září, kde jste řekl, že státní příjmy jsou menší o 826 mil. Kč. Máte nějakou pozdější zprávu, pane kolego? (Zpravodaj posl. Remeš: Včera jsem přednášel čísla do konce října!) Prosím, ta čísla nemám, nebudou asi příliš rozdílna. (Zpravodaj posl. Remeš: Je to 844 mil. Kč na daních a o 764 mil. Kč jsou hrubé příjmy větší!) Tedy úhrnné státní příjmy jsou do konce září letošního roku o 826 mil. Kč menší, než je rozpočtová kvota, kdežto výdaje jsou za tuto dobu o 734 mil. Kč větší. (Zpravodaj posl. Remeš: Tak to souhlasí!) Prosím, podle pana zpravodaje z téže zprávy činí schodky v účetní náležitosti za 6 krisových let 8.615 mil. Kč. Skutečné schodky pokladního hospodářství podle p. zpravodaje jsou ještě vyšší. Shrneme-li všechny tyto věci, musíme se tázati, je-li za této situace možno čekati, že předložený rozpočet, který činí 81/2 miliardy Kč a který je aktivní jenom necelými 2 mil. Kč, bude skutečně aktivním. Podotýkám, že rozpočet na r. 1937 zvyšujeme asi o 1/2 miliardy Kč. Myslím tedy, že je daleko správnější počítati s tím, že aktivity dosaženo nebude. Pan zpravodaj to konečně do jisté míry opatrně formuloval, neboť výslovně řekl, že rozpočet na r. 1937 je "formálně" v rovno váze. S tím stanoviskem bych souhlasil. Na druhé straně jsem si jist, že nikdo z nás nebo jen velmi nepatrná část této sněmovny - není skutečně přesvědčen, že tento rozpočet je opravdu aktivní a že až dojde k projednávání státní uzávěrky za rok 1937, nebudeme musit zase konstatovat, že uplynulý rok byl pasivní. Jistě nikdo nevěří, že by mohlo nastat překvapení a že by nám státní uzávěrka přinesla nějaké aktivum. Myslím, že tento způsob fikce aktivity není správný a že bychom si měli říci, že ve skutečnosti projednávaný rozpočet není rozpočtem aktivním. Měli jsme to říkat i dříve při rozpočtech a byli bychom si tak ušetřili na konci roku zklamání. Podle toho jsme pak měli vést své celé hospodářství a uvědomiti si vážnost situace, ve které se ocitáme. Pan zpravodaj řekl, že nikdo, ani stát nemůže trvale vydávat více než přijímá, že schodkové hospodaření nemá nabýti trvalé povahy, poněvadž ani jednotlivec, ani stát nemůže žíti na cizí účet. Nemohu jinak, než tato jeho slova podtrhnouti a vzíti je také za názor náš. Mám však velké obavy, že žijeme hodně na cizí účet. Podívejme se jen na jeden obrázek, který nejlépe mluví o tom, žijeme-li na vlastní nebo cizí účet. Podívejme se na státní dluh.

Státní dluh letos vzrostl na 46.784,508.636 Kč. Před rokem činil 40.933,673.851 Kč. Tedy průměrně na občana připadá nyní ze státního dluhu 3.120 Kč, před rokem 2.800 Kč. Vidíme tedy značný vzrůst. Před 10 lety jsme měli 27.800 mil. Kč státního dluhu, stoupá tedy státní dluh průměrně o 2 miliardy ročně. Celková potřeba pro službu tohoto státního dluhu pro r. 1937 činí 1.701 mil. Kč.

Stojíme teď u nejdůležitější otázky státního dluhu. Mám totiž dojem, že zapomínáme že stojíme před r. 1938, že zapomínáme, že dosud umořujeme asi 1/4 státního dluhu, že umořujeme zahraniční dluh a že umořujeme jen to, co zbývá po odečtení unifikační půjčky Až na základě zákona o unifikační půjčce bude plná služba od r. 1938, bude to, prosím - a my s tím musíme počítat - daleko, daleko horší než nyní. Když počítáme jen 1% úmoru - to když bychom se rozhodli pro umořování na 100 let, nikoliv na 50 - znamená to, že od r. 1938 budeme platit na službu státního dluhu ročně nejméně 21/2 miliardy Kč. Slavná sněmovno, to je věc velmi vážná. To je věc, kterou si musíme uvědomiti, poněvadž této půltřetí miliardy Kč znamená 4 až 5 % našeho národního důchodu, a t. j. při desetimiliardovém rozpočtu čtvrtina, t. j. 25 % rozpočtu. Je zajímavé, že po této stránce je na tom hůře, opravdu podstatně hůře jenom Francie, našim poměrům že se podobá Anglie a Italie, kdežto jiné státy jsou v tomto směru na tom lépe. Srovnejme únosnost francouzského hospodářství a anglického s únosností hospodářství našeho a vidíme, že jsme skutečně ve velmi těžké situaci, že zatěžujeme neobyčejným způsobem příští mladé generace, které budou státi v životě neobyčejně těžkém, neobyčejně zatíženém právě těmito dluhy, jejich službou a zbytky po hospodářství z našich let. Zdá se mi, že my při svém hospodářství s rokem 1938 vůbec nepočítáme a že nepočítáme v celé hospodářské politice s tím, jak se dále budou celkové poměry vyvíjet.

Kdyby se mně dala otázka, jak by se dalo nejlépe těmto věcem čelit, jak by se daly zmírňovat, kdybych měl usilovat o to, jak nalézt cestu k zmenšení vydání, která tu jsou, řekl bych, že nejvíce dalo by se pro státní rozpočet a pro celý náš hospodářský život získat omezením usměrněného hospodářství, které se nám tolik v Československé republice vychvaluje a které podle mého názoru daleko více našim financím a hospodářskému životu škodí než prospívá. Největší příjmy pro státní pokladnu, ať si mluví o té věci kdo chce co chce, ať si mluví s kteréhokoliv světového hlediska, jsou vždy ze soukromého hospodářství. Jestliže se k němu nevrátíme a nebudeme se snažit o to, abychom měli co největší rozkvět právě v soukromém hospodářství, nebude pořádek ani v hospodářství státním, ani v našich financích. (Výborně! - Potlesk poslanců národního sjednocení.)

Nebudu mluvit o škodách z usměrněného hospodářství, jenom bych řekl namátkou tři body. Prosím, beze všeho hněvu, chci jenom ukázati na těchto příkladech, že chceme-li tyto věci pořádat, musíme je pořádat jiným, lepším způsobem. Jako špatný příklad uvedu dříví. Naše hospodářství s dřívím má nesporně nejkrásnější možnosti. Máme největší zásoby dříví, ale je to tak zregulováno a uspořádáno, že když potom přijde jednání o pražce, berou se z ciziny a ne z Československé republiky.

Další příklad: náš ječmen, který byl u nás vždycky neobyčejné kvality a za který dostávali jsme první ceny na mezinárodních výstavách. Dnes máme regulované hospodářství a nemáme dostatek ječmene pro naše sladovnictví a pivovarnictví.

Vezměte si usměrněné hospodářství s tuky a vidíte totéž. V usměrněném hospodářství tukovém se zase projevují nedostatky organisace, a mohl bych říci, že toto celé usměrněné hospodářství je spíše desorganisací, která nepomáhá žádnému stavu ani našemu hospodářskému životu. Při tom ani nemluvím, co by se dalo ušetřiti na správních nákladech usměrněného hospodářství.

Dostávám se nyní k tomu, co uvedl ve své zprávě pan zpravodaj rozpočtového výboru k naší státní administrativě. Do jisté míry se zadostiučiněním jsem tam četl slova pana zpravodaje, kde srovnával výdaje personální na aktivní zaměstnance a porovnával je s ostatními výdaji, a kde sám říká, že tyto výdaje nejsou tak tíživé, aby byly příčinou kritického stavu financí Československé republiky. Naopak, že tyto personální výdaje na státní administrativu jsou přiměřené. Ale horší je, co se netýká této finanční stránky, totiž to, v jakém stavu naše státní administrativa ve skutečnosti je. Nevím po kolikáté, ale myslím, že při nejmenším asi po deset roků se stále v této slavné sněmovně opakuje jedno přání, které jsme pronášeli my a říkají je nyní i kolegové z jiných stran; je to stále a stále se opakující požadavek reformy státní správy. Je to věc, o které je. řeknu vám, již opravdu téměř nechutné mluviti, poněvadž jsme měli několik komisí, měli jsme zákon, že komise musí podávat dokonce zprávy v parlamentě o svém jednání, ale pokud se týče reformy státní správy, nejdeme stále a stále kupředu a výsledky reformní nejsou téměř patrné.

Lituji velmi toho, že se takto nemůžeme dostati k důležité otázce platové. Kdybychom měli ve státní správě skutečně přesné a prakticky vymezené kompetence jednotlivých úřadů, které dnes navzájem zasahují jeden do kompetence druhého, mohli bychom řadu úřadů zrušiti a místo nich bychom mohli síly, které tam jsou, věnovati na úkoly, kde sil potřebujeme a kde je jich málo. Jde zde o přesun, který je ve státní správě nutný. Je nutný, poněvadž kdybychom pokračovali v tomto hospodářství státní administrativy, tu zatěžovali bychom zbytečně na jedné straně své finance, ale na druhé straně bychom také nepřispěli ničím k tomu, abychom vyhověli jednotlivým hospodářským stavům v Československé republice, které si žádají plným právem rychlého, včasného a dobrého vyřízení svých věcí. (Výborně!)

Pan zpravodaj mluvil na příklad o zdlouhavém meziministerském řízení. Řekl dokonce, že toto meziministerské řízení se nazývá žertovně "zdržovací řízení". Prosím, nejen to podepisuji, nýbrž musím konstatovati, že v Československé republice máme těchto "zdržovacích řízení" tolik, že nemůže ani ten nejlepší úředník, který chce brzo a včasně věci vyříditi, proti tomuto zdržovacímu řízení prováděti věci tak, jak by toho bylo skutečně třeba. Musíme požadovati zjednodušení, zmodernisování úřadování, po kterém tolikrát voláme, zvýšení odpovědnosti při úřadování, ale na druhé straně musíme také žádati odpolitisování úřadování a spravedlivé placení státních úředníků a zaměstnanců. (Tak jest!)

Pokud jde o odpolitisování, vidíme zjevy velmi zajímavé. Zajímavé tím, že se na jedné straně velmi vytýká, že se politické moci a politického vlivu v úřadech zneužívá, na druhé straně však vidíme, že kompetentní činitelé o takových výtkách mluví jako o naprosto bezdůvodných. Dokonce na určité výtky, které byly v rozpočtovém výboru, pan ministr Bechyně odpověděl, že režim, který je dnes na železnici, je režimem spravedlivým.

Prosím, nemám příčiny, proč bych nevěřil p. ministru Bechyňovi, že on věří tomu, že jeho režim na železnicích je režimem spravedlivým. (Výkřiky posl. Srby.) Ale myslím, pane kolego, že až na sociální demokracii nebude těch věřících tak příliš, poněvadž ty výtky činí národní socialisté, republikáni, lidovci, luďáci, nejen my; jistě jsou to výtky velmi podstatné a velmi odůvodněné, a nelze tudíž mluviti nejen na železnicích, nýbrž také v řadě resortů jiných o nějaké zvláštní spravedlnosti.

Dokonce vítám, že se v sociálně politickém výboru našli lidé, kteří o tom začli také trochu přemýšleti ne z úzkého stranického zájmu, nýbrž s vyššího hlediska. Vítám, když o té věci mluvil náš kolega Chmelík a Sedláček, vítám, že se k té věci přiklonil také sociální demokrat dr Meissner, totiž k tomu, že se musí ze všech sil nějakou komisí nebo nějakým jiným zařízením pracovati k nutnému odpolitisování, a to zejména při přijímání do státních služeb. Vítal bych neobyčejně toto zařízení a myslím, všichni bychom je vítali, poněvadž případy, které máme, jsou velmi nepěkné. Prosil bych, aby toto řízení nezůstalo jen u státní administrativy, ale aby bylo zavedeno zejména u státních podniků, abych zas nebyl nucen, jako jsem již jednou musel učiniti, uveřejniti v "Národních listech"- pane kolego, a to vás bude zajímati - tak korunní svědectví, jako jsou zprávy vaší sociálně-demokratické "Unie železničních zaměstnanců", kde tato Unie železničních zaměstnanců svým členům oznamuje, jakých ohromných úspěchů dosáhla oproti jiným politickým stranám. Kde číselně dokazuje, kolik příslušníků sociálně-demokratické "Unie" přijato bylo jako čekatelé, myslím, strojvůdců. Tedy vidíte, že nejde o nějaký můj výmysl, nýbrž já jsem tak loyální, že cituji dokonce vaše důvěrné zprávy, které dává vaše Unie železničních zaměstnanců svým vlastním členům. Je jistě na místě, aby těchto nemravů byl u nás jednou konec, poněvadž státní administrativa nesmí patřit žádné politické straně, nýbrž jen a jen Československé republice.

Slavná sněmovno, my, jak již jsem řekl, musíme míti státní zaměstnance spolehlivé, nestranné, odpovědné, ale také dobře placené. A tu pan předseda vlády dr Milan Hodža uvážil stav, který nastal po devalvaci, kterou nedávno tato sněmovna schválila, a řekl k deputaci státních zaměstnanců ve své funkci předsedy vlády, že na tyto věci bude pamatováno částkou 150 mil. Kč. Je to slib, který konečně každý státní zaměstnanec musí vítati. Ovšem říkám, že je to slib, který mluví o sumě velmi nízké, a to proto, poněvadž roku 1933 před devalvací únorovou pan ministr financí - tenkrát byl ministrem financí dr Trapla předsedou vlády Malypetr v naší úřednické osmnáctce, kterou jsme měli, výslovně prohlásil, že srážky, které dělá, jsou odůvodněny jenom tím, že nastane neobyčejně veliký cenový pokles. V roce 1933 se tedy sráželo proto, že nastane neobyčejně veliký pokles cenový. Tento pokles cenový se však nedostavil. V r. 1934 v únoru došlo k devalvaci, pak - račte se podívati na index cenový - nesporně došlo k vzestupu cenovému, ale ačkoli poslední srážky u státních zaměstnanců byly učiněny na základě tohoto předpokladu, zůstaly, když se tento předpoklad nesplnil, dále nezrušeny.

Dnes přichází nová devalvace a s ní slib 150 mil. Kč. Ovšem, musím říci, že jde zde o slib předsedy vlády, o kterém jsem přesvědčen, že tento slib bude chtíti skutečně dodržeti. Ale těchto 150 mil. Kč marně hledáme v předloženém rozpočtu. Už to mluví, prosím, o určitém, nechci říci nepořádku, ale o něčem, co docela není správné a co můžeme vykládati velmi zvláštním způsobem. Buďto jde o vážný úmysl těchto 150 mil. Kč státním zaměstnancům dáti, a pak je povinností, aby těchto 150 mil. Kč přišlo do rozpočtu. Nebylo-li to možno snad z technických důvodů a pan ministr financí mluvil o tom, že musí vydati zvláštní úhradový zákon, pak bylo jistě na místě, aby tento úhradový zákon byl projednáván současně s rozpočtem, poněvadž máme-li míti představu hospodářství pro r. 1937, musíme s těmito 150 mil. Kč počítati. Ale těchto 150 mil. Kč v rozpočtu by bylo velmi nepříjemných 150 milionů, a to proto, poněvadž ačkoliv prohlašujeme, že jich v roce 1937 použijeme, máme rozpočet, který je aktivní jen asi 1 1/2 mil. Kč. Náš rozpočet stal by se 150 miliony rázem pasivním. A když pan ministr financí říká, že přijde se zvláštním úhradovým zákonem, musím říci, že s těmi úhradovými zákony máme, pokud se týče státních zaměstnanců, velmi špatné zkušenosti. Pokaždé, kdykoliv se státním zaměstnancům přidávalo, jen třeba pár milionů, vždycky se přišlo se zvláštním úhradovým zákonem, který byl odůvodňován jen právě těmi výdaji na státní zaměstnance. Ale potom, když se udělená výhoda státním zaměstnancům vzala, zůstal v platnosti úhradový zákon dále, kdežto ve skutečnosti účel, pro který byl vydán, naprosto pominul. Mám tudíž obavy, aby se v tomto způsobu jednání se státními zaměstnanci nepokračovalo.

Vidíme z referátu pana zpravodaje, že velmi tíživou položkou, velkým problémem, je otázka pensí. Tato otázka je velmi ožehavá již svou celkovou částkou, neboť pense dělají ve státní správě i podnicích 2.300 mil. Kč, což je o 300 mil. Kč, jak je udáno, více nežli činí osobní náklady vlastní státní správy. Je to tedy otázka jistě tíživá, o které bude nutno co nejdříve uvažovati. Bude nutno neubírati pensistům - není možno, aby se ubíralo z toho, co pensisté mají - ale bude nutno, aby se dělala docela jiná pensijní politika personální, nežli se dělá. Račte si vzíti v úvahu počet pensionovaných lidí. Račte odečíst lidi, kteří byli pensionováni snad pro špatnou jazykovou kvalifikaci, a račte vzíti v úvahu jenom další, kteří byli pensionováni předčasně a dříve, nežli měli do pense odejíti. Vidíte, kolik zde je schopných lidí, kteří mohli pracovati ve prospěch státu, a kolik dělají jejich pense a jak zatěžují státní rozpočet. Musíme tedy v této věci uvažovati velmi opatrně. Vzpomeňte si, jak skončila restrikce, která byla prováděna, tuším, asi v r. 1925. Byla to, jak se pamatuji, restrikce velmi stranická, která dopadla na konec tak, že dva nebo tři roky po restrikci jsme měli více stát. zaměstnanců, nežli jsme měli před restrikcí. A při tom jsme měli řadu lidí schopných a zcela výkonných pensionováno. Myslím, že tyto věci jsou v rozpočtu neobyčejně důležité a že zejména pro budoucnost budeme musiti nalézti způsob, jak bychom tento tíživý problém vyřešili.

Dovolte nyní, abych se zmínil ještě o jednom problému, který je důležitý v našem rozpočtu. Je to otázka investic. Slavná sněmovno, je nesporné a velmi často se to zde zdůrazňovalo, že státní investice mají velký význam v boji proti nezaměstnanosti. Ale na druhé straně musím říci, že bohužel od r. 1930 se ještě ani jednou nesplnilo to, aby vydání na investice, o kterých se tak často mluví a o kterých se mluví jako o příkladu, co se všechno dělá v Československé republice, souhlasily se skutečným vydáním na investice podle rozpočtu. Račte srovnati některé zajímavé číslice. V r. 1930 bylo pamatováno na investice částkou 1.212 mil. Kč, ve skutečnosti se však vydalo 795 mil. Kč, čili o 34.4% méně. V r. 1931 v rozpočtu bylo preliminováno na investice 1.198 mil. Kč, ve skutečnosti bylo vydáno 783 mil. Kč, čili o 34.6 % méně. R. 1932 byla v rozpočtu preliminovaná částka na investice 1.033 mil. Kč, ve skutečnosti dáno 528 mil. Kč, čili o 48.9% méně, než bylo preliminováno. V r. 1933 bylo v rozpočtu preliminováno 514 mil. Kč na státní investice, ve skutečnosti bylo vydáno 372 mil. Kč, čili o 27.6 % méně. V roce 1934 bylo na investice preliminováno 364 mil. Kč, ve skutečnosti vydáno 296 mil. Kč, tedy o 18.6% méně a konečně v r. 1935, kdy se o těchto věcech tolik velmi mluvilo, bylo v rozpočtu preliminováno 660 mil. Kč, ve skutečnosti bylo však vydáno 487 mil. Kč, t. j. o 26.2% méně. Mluví se nyní o investicích 5.300 mil. Kč, prosím, aby skutečně bylo splněno to, co se slibuje, ale co nikdy není dodržováno. A prosím, aby to také byly, pokud nejde o investice, které přirozeně celým svým státním založením nemohou býti rentabilní, investice rentabilní. U nás se mnoho mluví o plánovitém hospodářství. Myslím, že můžeme mluviti o plánovitém hospodářství jak chceme, ale pokud se týče státních investic, že můžeme mluviti jen o t. zv. neplánovitém hospodářství, poněvadž nemáme dosud řádného celostátního plánu silničního, nemáme celostátního plánu dopravního, nemáme celostátního plánu vodocestného. Můžeme mluviti, slavná sněmovno, jen o takovém - odpusťte, že tak triviálního výrazu užiji - stálém flikování, a ne o velkorysém řešení těchto důležitých otázek.

Ukáži na příkladech, jak se tyto věci nesprávně řeší. Uvažte, co se muselo nadělati řečí o chuchelském podjezdu železničním. Na konec po dlouhé době se to přec jen provedlo. Ale vedle tohoto podjezdu několik kroků jsou započaté zbytky stavby povltavské silnice, kde se bohužel dále nepokračovalo a která, kdyby se stavěla, vyloučila by nutnost vybudování tohoto podjezdu a znamenala by při číslicích poměrně nižších velkou úlevu pro všechny povltavské kraje. Vidíte, jak se věci dělají neplánovitě. Nebo vezměte vůbec úpravu našich silnic v celé republice. Nevím po kolikáté mluvím v této slavné sněmovně - myslím, že to bude 10leté jubileum o železničním přejezdu u Hrdel, který se staví déle než všechny technické vymoženosti, které se kdy v celém světě stavěly, který se staví, nevím - křivdím-li, křivdím asi o 2 roky - ale, myslím, že to bude už asi 10 let, co se tento přejezd staví. Je to stále rozestavěné a nemůžeme v té věci ničeho dosáhnouti, přes to, že jsme o tom mluvili v rozpočtovém výboru, nejen my, když jsme byli v koalici i když jsme nyní v oposici, nýbrž také i němečtí poslanci, poněvadž jde o hlavní silnici, která nás spojuje s německou říší. Ale u nás se na to docela klidně nazírá a klidně přechází se tato okolnost, která ve skutečnosti neznamená nic více, než malou práci 4 až 5měsíční. Je viděti, že se opravdu nepokračuje plánovitě.