Musíme po této stránce jen zdůrazniti, že sdílíme ohledně úřednického problému názor obyvatelstva, že domácí úředníci jsou nejschopnější, aby svou znalostí země a poměrů působili ve veřejné službě. Rovnoprávnost jest úhrnný pojem pro požadavky všeho druhu, jest také úhrnným pojmem národnostních požadavků, které se zde kladou stran národnostního, nebo, jak se to obyčejně nazývá, menšinového problému. A jako sudetští Němci žádáme rovnoprávnosti a víme, že jsme v tom ve zdravém právu, které nám bylo také ústavně dáno, k jehož uskutečnění však de facto nedošlo, pro jehož uskutečnění musíme nasaditi veškerou naši politickou práci. Realisace zrovnoprávnění ve všech důležitých věcech veřejného života jest pro nás sudetské Němce ve státě vedoucím motivem sudetskoněmecké národní politiky a byla také pro nás vedoucím motivem a cílem, proč jsme jako něm. křesť. soc. strana lidová vstoupili v červnu tohoto roku na pozvání pana předsedy vlády do vlády. Zdá se nám, že práce pro náš lid a ve službách našeho lidu po boku ostatních koaličních stran může býti konána účinněji, obzvláště nyní ve chvíli, kdy se stává za překotných událostí světa stále zřejmějším, že menšinový problém ve státě čeká brzkého řešení a že se tato přechodná doba, která podle ústavy nepřinesla do dnešního dne žádné definitivní uspokojení menšinových národů ve státě, skončila. Přikročiti k tomuto problému jest úloha, kterou si klademe, a jsem úplně přesvědčen, že jest také správně pochopený zájem státu, když koaliční strany na české straně, které se rozhodly pro společnou práci pro nás, mají stejný zájem na tom, aby odstranily ze světa stížnosti a obtíže, které se staví opět proti mírovému spolužití národů zde ve státě. Na tom mají podle mého přesvědčení zájem všichni občané ve státě, kteří to s ním míní poctivě, bez rozdílu, obzvláště bez rozdílu všech částí lidu a vrstev našeho sudetskoněmeckého lidu. Při tom spolupůsobiti pokládáme za nejvyšší povinnost všech národně myslících a cítících korporací v parlamentě, obzvláště všech německých stran. Jsme-li za tímto účelem přívrženci jednotné fronty německých stran v parlamentě, tedy právě z toho uvážení, že jsme v této snad historické chvíli povinni všem Němcům, hoditi tíhu 31/2 milionového národa ve státě na váhu, aby se dostalo německému lidu, který jest pro stát, také spravedlnosti, které od státu může požadovati. (Potlesk.)

Divím se - musím to říci upřímně - že se dnes posl. dr Rosche vyslovil proti tomu, odvolávaje se na zkušenosti minulosti s německým parlamentním svazem. Divím se proto, že on přece organisaci parlamentního svazu, jak ji máme na mysli a jak v prvním parlamentě skutečně byla, vůbec neprodělal. Já, protože jsem byl při tom, mohu klidně tvrditi proti tomu to, že Němci v německém parlamentním svazu byli tehdy schopni míti větší vliv, ačkoliv stáli proti české národní koalici, která byla u vlády, než dnes o dva mandáty silnější sudetskoněmecká strana, která by dnes mohla býti jen šťastna, kdyby byla schopna míti na parlamentní půdě tolik účasti, jak to náš společný národní parlamentní svaz skutečně svého času, alespoň v letech 1920 až 1923, mohl míti.

Musím upřímně říci, to mne udivuje. Divím se také z jiného důvodu, protože se mi zdá přece přímo odporujícím, jak strana, která převzala posledními volbami tak velkou odpovědnost za celý národ, se může zdráhati konati v zájmu jednoty, kterou stále zdůrazňuje, společnou práci s těmi, kteří společně zastupují poctivé národní požadavky zde ve státě na půdě parlamentu. Naprosto si nemohu vysvětliti, a tu jest právě nasnadě podezření, že to s tou jednotou skutečně není tak daleko, jak se nám s této strany vždy vytýká. Jinak by nemohlo dojíti k tomu, že jest dnes pro jednotu Němců překážka právě z té strany, která byla zvolena pod znamením národního společenství právě s tak vynikajícím úspěchem do této sněmovny. Musím říci upřímně, že nejsem stran jednoty, která by tu mohla vzniknouti a se projeviti ve prospěch celku, pesimistickým. Zkušenosti to ukázaly a konečně by musela býti za nynějších těžkých poměrů dobrá vůle. Obzvláště v nynější chvíli, kdy se zdá, že se vážně přikročí k řešení národnostních otázek, by mohla právě tato dobrá vůle přinésti ještě více jednoty. Přejeme si toho.

Náš program jest jednotná fronta. To jsme v roce 1920, když jsme byli jako křesť. sociálové zvoleni do parlamentu, programově prohlásili a to jsme až do dneška důsledně podrželi. To jsme prodělali prakticky a jsme v každém čase připraveni, dáti se stejným způsobem do takové spojené práce v národních věcech se všemi německými stranami, které stojí na půdě státu a které jsou ochotny splniti s námi tyto positivní úkoly.

Posl. dr Rosche ohlásil dnes nárok na účast při řešení menšinového problému a to oficiálně. Prosím jej, aby již napřed nepletl možnost spolupráce otázkami taktiky, jak to činíme mezi sebou. (Posl. Kundt [německy]: Viz státně-zaměstnanecký výbor a školní výbor!) Školní výbor byl ve Slezsku a tu se velmi osvědčil. (Výkřiky posl. Kundta.) Nevěděl bych, proč by nám to nyní nešlo. To by se všechno vyskytlo, kdybychom mohli jíti ve společných ideích společně. Avšak ve všech otázkách, které jdou nad národní věc, si musíme vyhraditi svou svobodu smýšlení. Je úplně jasné, že v demokratickém státním útvaru nemůže dojíti k jednotné straně, aniž by z toho povstaly nejtěžší důsledky na myšlenkových společenstvech, která přece nepovstala z lehkomyslného důvodu, nýbrž vznikla na př. podle světových názorů. Jest naší povinností zůstati na půdě našeho programu při velkém úkolu, který se od nás požaduje ve všech ostatních důležitých věcech veřejného života. Ale v národnostních otázkách máme stejně povinnost podati ruku všem, kteří jsou jako my ke společnému úkolu určeni příkazem lidu, urovnati nynější národnostní diference a vliv k tomu a účinek proto vybojovati společně všemi prostředky a silami, které máme po ruce. Jednota by byla již možná. Bylo-li mi vytýkáno, že také v křesť. sociální straně domněle není žádné jednoty a na jedné straně mluví Hilgenreiner a Luschka pro jednotnou frontu, na druhé straně Mayr - Harting proti, konstatuji, že směrnicemi strany jakož i celou svou tradicí jsme nikdy neopustili stanovisko, které jest závazné pro všechny členy bez rozdílu, podle kterého jsme pro jednotnou frontu. Konstruuje-li sudetskoněmecká strana nějakou osobní diferenci snad z nějakého výroku ve shromáždění proti nám, chtěl bych prositi pana dr Roscheho; aby, pokud jde o nejednotnost vlastní strany, raději zametal před vlastními dveřmi. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Úkoly, které máme, jsou vyšší, než abychom se o tom hádali a se ještě více rozešli, kde jde o nejvyšší národní zájmy. Národnostní problém jest beztoho tak těžký, že bude za daných poměrů třeba největšího umění a chytrosti, aby se udržela na živu uchopená rostlinka, která jest ještě velmi slabá, a přetvořila v mocný strom, který jest zakořeněn v půdě naší vlasti. Nesmírně těžký pro všechny, kteří jsou sami plni nejlepší vůle. Nejsme tu, pokud jde o těžkosti vůbec, v nejasnosti. Avšak jde o takový zájem lidu, že od toho nemůžeme upustiti a že se musíme opět pokoušeti, jej začíti podle nejlepšího vědomí a svědomí před našimi voliči, chtěl bych říci, před naším historickým posláním ve státě, úkol, ke kterému je třeba odvahy. Ku provedení problému jest zapotřebí nekonečně mnoho znalostí všech důležitých věcí po stránce politické, administrativní a legislativní a užíváme-li k tomu doplnění velkými stranami na české straně, budeme jistě na německé straně oprávněni požadovati spolupráci také od našich rodáků, kteří jsou zastoupeni v parlamentních stranách. Upozorňuji, že jsme si při této naději, která nás naplňuje, že dojde k řešení při nejmenším těch největších rozdílů, vědomi toho, že problém musí býti objasněn až na kořen, a že teprve tehdy může býti utvořen modus vivendi, o kterém se již mluvilo. Můžeme tu jen konstatovati, že bychom s poloviční prací nebyli spokojeni, a to tím méně, kdybychom hned zůstali trčeti neb kdybychom nechali tento vysoký a posvátný problém, nejen pro náš lid, nýbrž pro celý stát, klesnouti jen k teoretickým diskusím.

To jest úkolem stran ve vládě, to jest úkolem a těžkou odpovědností obzvláště německých vládních stran, začíti s tím, co dosud snad politickými poměry nebylo možné, co však nyní vývojem zahraničně-politických poměrů jest nejen možné, nýbrž stále nutnější.

Německá otázka jako taková v mezích menšinového problému se dělí podle své podstaty ve tři hlavní části. První sektor tohoto problému jest v hospodářské oblasti. Musíme z důvodů státních požadovati a to také dostati, aby byly naše německé oblasti obdařeny stejnou péčí, ba tam, kde jest bída větší, tím větší péčí, než jaká se jiným oblastem ve státě již věnuje po léta. Oživení hospodářství, které jest tím nutnější, neboť přece právě nezaměstnanost v našich německých oblastech činí nyní jako dříve asi trojnásobek nezaměstnanosti v oblastech českých. Podporováním hospodářského života pod heslem "hospodářská spravedlnost" by musel stát podporovati vše, nejen vývozní průmysl a nouzové stavby, na což pohlížím jako na samozřejmé, nýbrž vše, co vůbec odpovídá soukromé iniciativě k oživení našeho hospodářského života a k zvýšení blaha lidu v našich oblastech. Podíl na výdajích státního hospodářství by musel býti patřičný.

Po každé stránce by se mělo při zvyšování blaha lidu objektivně vyhověti oprávněným nárokům a požadavkům, aniž byste se dali snad od toho odvrátiti teprve politickými protiargumenty nebo podezíráním.

Vážené dámy a pánové! Jaký to jest šílený rozpor německé pohraniční oblasti vojensky zajišťovati a zároveň bombardovati hospodářsky. Tu musí býti utvořena harmonie právě oživením hospodářství a pak bude úplně jisté, že naše obyvatelstvo nebude míti žádný podnět zvyšovati snad momenty nebezpečí nespokojeností, což se potom ještě rádo zneužívá k podněcování akcí proti našemu lidu.

K oživení hospodářského života, které přece částečně již započalo, nemůže býti ještě řečeno závěrečné slovo. Jest uvítati, že jest již zde iniciativa národohospodářského odboru ministerského předsednictva a jsem přesvědčen, že odpovědný úředník jistě splní svůj slib, že se bude zajímati z příkazu předsedy vlády o toto území s úplně zvláštní vřelostí a že našim návrhům, které jsme stran toho položili a které můžeme ještě položiti, dopomůže k průlomu při jiných instancích správy. To jest první kapitola, nejdůležitější, pokud jest nejbližší, která čeká na uspokojení.

Druhá hlavní úloha řešení národnostního problému jest věru duchovní a kulturní zabezpečení života menšin. Také v této části problému nejsou žádné nepřekonatelné překážky. Obzvláště v otázce škol není třeba žádného protikladu národů. Dejte každému dítěti školu jeho národnosti na základě práva rodičů a jedním rázem bude tato jedovatá školně-politická atmosféra - abych použil moderního výrazu - vyčištěna. Dejte německým dětem a rodičům možnost navštěvovati a pěstovati školu jejich národnosti také skutečně a uskutečněte prakticky, co jste nám jako odmítnutí lovu duší opětovně slibovali, a my vám nebudeme vaše školy záviděti. A jsem přesvědčen, že beztoho mírumilovné domácí obyvatelstvo nebude míti již podnětu, že školní otázky jsou opětovně kameny největšího pohoršení a obzvláště na nás působí vždy tak roztrpčujícím způsobem jako bodání jehlou. Jest to nutné, že se stále ještě stavějí vzdoroškoly v německém území, že se k tomu béře počet dětí ze sousedních českých obcí, a kde nemůže býti vedena škola tímto způsobem, používá se nouze německého lidu k tomu, aby se nutily německé děti do těchto škol? Poznal jsem tu případ z bezprostřední vzpomínky, který se přihodil před úplně krátkou dobou a který vrhá ostré světlo na poměry. U Kružberka ve Slezsku chodil v létě četník v plné uniformě dům od domu. Na konec bylo získáno neb požadováno 8 německých dětí pro českou menšinovou školu. To jest nyní menšinová škola. Učitel jde na procházku, poněvadž nemůže beztoho s německými dětmi v české řeči nic začíti a protože jest pro něj vyučování utrpením. To jsou věci, které by mohly býti bez dalšího odstraněny. Stačí, aby jen přestala expansivní politika, a jsme na nejlepší cestě se najíti k trvalému dorozumění a tím konečně vypnouti školní otázky z komplexu hněvu a obzvláště národního roztrpčení.

A kdyby někdo vedoucí měl odvahu vystoupiti také proti všem vedlejším vlivům a vedlejším vládám, tak by si skutečně získal největší zásluhy o československý stát.

Žádáme-li při kulturním problému jistého zajištění, není to také něco, co by muselo býti teprve ze země vydupáváno, existuje již; stačí, aby byly jen opět vybudovány a upevněny zárodky školní samosprávy: v obcích jako místní školní rady, v okresích jako okresní školní výbory, v zemích jako zemské školní výbory s národními odbory a potom výše s patřičným nejvyšším místem, které jest také nutné v ministerstvu k vyřizování věcí menšin, obzvláště v případě Němců. To jest jen otázka úplně nepatrných nových opatření, aby bylo to, co zde již jest, k našemu uspokojení rozvinuto a tím také sám problém v důležitém sektoru vyřešen. Také jistá národní samospráva jest pro nás nepostradatelnou, správa v obcích. Nechci to vůbec zakrývati, dámy a pánové, co jest naší obavou při tomto problému? Jest v nebezpečí odnárodňování a čím více do naší oblasti zasahuje, čím více se upevňuje - právě státní mocí, která tu podporuje nové zakotvení cizích a samosprávu omezujících nových míst - ona nás nutí stále více do defensivy a musí počítati s jistotou, že musí omezováním samosprávy vyzývati stále více protináladu na samosprávu zvyklého obyvatelstva a že nakonec dojde výrazu v radikalismu, který jistě neodpovídá státnímu zájmu.

K otázce vládních tajemníků v obcích: Musím říci upřímně, kdyby to byl jen požadavek služby, aby byly agendy přeneseného oboru působnosti obcí věcněji vyřizovány a obstarávány, přece také by stačilo, kdyby se obcím poskytla záruka a možnost zříditi nová místa ve vlastní obecní službě, která by potom podle kvalifikace jistě měla všechny záruky, že budou odpovídati všem požadavkům, které se kladou pro přenesený obor působnosti obcí. Avšak na druhé straně nechati akademickou mládež bez existence, bez chleba, místo jí poskytnouti ve veřejné službě existenci a zaopatření, to znamená ovšem, nedojde-li k provedení, žádnou akci, která by snad mohla býti ceněna ve směru uspokojení menšin a řešení národnostního problému, nýbrž by se musela obrátiti v pravý opak. Vládní tajemníci, kteří by podle úsudku všech byli přece hlavní věcí v obci a kteří by byli patrně povoláni také ke kontrole všech ostatních obecních funkcionářů v jejich oboru působnosti, nejsou jen omezením samosprávy, nýbrž také psychologicky viděno, těžkým omezením náladového pocitu obyvatelstva, které vidí, že se v demokratickém státě stále více staví pod skoro všeobecný policejní dozor. (Posl. Kundt [německy]: Budete potom hlasovati pro zákon?) Co učiním z příkazu své strany, nemohu vám, jak budete věděti, říci. Nechejme události přijíti, můžete býti rádi, že mluvím také v zájmu oposičních stran. (Posl. Kundt [německy]: To také vítáme!) Nedám se chytiti po té stránce, mám již příliš mnoho prakse. To jest skutečně zájem, který jest nad zájem strany, a proto se považuji ve své vlastnosti jako vládní poslanec za povolaného, před tím včas varovati. Jsem zajedno se všemi přívrženci demokratické samosprávy v obcích a okresích a jsem přesvědčen, že po věcné stránce problému budou moci býti politické obtíže potom lehce překonány a že nedojde k tomu, co jako sen o štěstí tane na mysli několika zvlášť zarytých šovinistů v pohraničních oblastech.

V úloze, která jest nyní vytyčena, jest přirozeně nutno korunovati ochranu hospodářského života a kulturního života menšin v zákoně, který by odpovídal ústavnímu zákazu nuceného odnárodňování. Ústava předvídá takový prováděcí zákon a myslím, že se nemůže při řešení menšinové otázky obejíti, a nutno se k němu vrátiti, a provésti ústavu v důležitém bodě státního uklidnění. Tím jest jistě dána záruka, že obzvláště aktivistická politika našeho německého lidu nebude zmařena. Musím vám říci úplně otevřeně, že práce se stává stále těžší, nebude-li velmi brzy zabrzděna hospodářská a politická nouze. Aktivistická politika není totiž politika blufu, neklame, nechce však také býti více klamána. Převzali jsme úlohu udržeti pro náš lid životní možnosti - a zdůrazňuji, že v československém státě jako loyální státní občané. Chceme býti této úloze věrni a prosíme vás a apelujeme na vás: nezapomeňte, že jsme konečně závislí nejenom na rozumu, který to předvídá, nýbrž také na náladě masy, která jest sama oporou a základem v demokratickém státě, aby politika mohla proniknouti. A popírá-li se to tak rádo právě v bodu samospráva, že to jest v mezích státní suverenity proveditelné, tak bych chtěl přece skutečně také na to poukázati: musíme zde v nejbližší době počítati s uskutečněním zemské autonomie na Podkarpatské Rusi, budeme jistě musiti počítati s rozmnožením oboru působnosti slovenské zemské samosprávy v dohledné době nalezne se tedy jistě také modus, který ani v nejmenším netanguje státní suverenitu, že dostaneme také v mezích našeho lidu jistou samosprávu, tak podobně, abych jen uvedl příklad tohoto druhu, jak jest to v Estonsku kulturní autonomie již po léta a jak se konečně stalo také pro Rumunsko podle smlouvy z 9. prosince 1919 ve školních a církevních záležitostech pro sedmihradské Sasy a Szekely. Menšinová smlouva St. Germainská z 10. prosince 1919 jest přece jistě také smlouva, která plně béře ohled na suverenitu Československé republiky a právě proto byla pojata do komplexu mírových ustanovení, protože byli toho mínění, že tento stát, který zřídily mírové konference, jest nejlépe zajištěn, jsou-li národnosti v tomto státě také uspokojeny.

Všechny tyto úlohy - dlužno je v jednotlivostech ještě mnoho doplniti a prohloubiti - jsou velký komplex, od jehož uskutečnění si slibujeme, že je budeme moci ve státě a na státě splniti společně v koalici. Čím těžší jsou tyto úlohy, tím více jsou nám podnětem, abychom se s největší pohotovostí pro ně zasadili a vzali na sebe odpovědnost až k sebezapření a k hranicím národní důstojnosti.

Bylo by na př. velmi lákavé se zde také vypořádati o zahraniční politice v této chvíli světových událostí. Prohlašuji úplně otevřeně, abych nevzal národnostnímu problému přednost, důležitost a význam, který mu přísluší, že se dnes chceme omeziti na to, konstatovati, že plně zastupujeme poslední prohlášení koaličních stran v zahraničním výboru poslanecké sněmovny a že se přiznáváme k tomu, co přednesl navrhovatel inž. Žilka v zahraničním výboru, že jest zahraniční politika věcí veškerého obyvatelstva bez rozdílu a že pokládáme co nejlepší vztahy k sousedním státům za jeden z nejdůležitějších předpokladů pro přirozenou a užitečnou zahraniční politiku. Domníváme se, že se také tu může podařiti opustiti všechny anachronické zaujatosti, abychom našli cestu k sousedním státům a sousedním národům, a národnostní program, který rozvíjíme k uspokojení národnostních menšin, jest jistě pod statným nástrojem, abychom se mohli dáti cestou, abychom nalezli nejen korektní, nýbrž také pokud možno přátelské vztahy k sousedním státům a sousedním národům, které jsou pro nás v hospodářském a kulturním vztahu nepostradatelné.

Křesť.-sociální strana jest rozhodnuta, dáti síly, které má k disposici, nyní jako dříve, do služeb konstruktivní budovatelské práce v každém ohledu pro stát a lid. Stali jsme se nejen koaliční stranou, nýbrž jsme také ochot ni spolupůsobiti v mezích koalice při všem, co se nám zdá míti vyhlídky, abychom se při blížili k námi pro lid a stát stanoveným cílům a tyto úlohy podle možnosti splnili. Tak budeme samozřejmě také jako koaliční strana hlasovati pro státní rozpočet. (Potlesk.)