Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Gottwald. Dávám mu slovo.

Posl. Gottwald: U příležitosti generální debaty o státním rozpočtu považujeme za nutné obrátit pozornost k některým zahraničně-politickým otázkám, které se dotýkají zájmů Československa.

Běží především o události ve Španělsku. Pátý měsíc tam již probíhá vojenská intervence fašistických států, Německa a Italie, proti legální španělské vládě. Čtvrtý týden již je tam bombardováno a ničeno hlavní město země, Madrid. Po tisících jsou tam bestiálně vražděny děti, ženy, starci, nemocní a ranění. Dějiny neznají příkladu podobných úžasných zvěrstev - a přece československý parlament dosud nepovažoval za nutné zabývat se španělskými otázkami meritorně a zaujmout k nim patřičné stanovisko, ačkoliv je jasné, že to, co se dnes ve Španělsku odehrává, není soukromou záležitostí Španělů, nýbrž záležitostí celého světa.

Ve Španělsku to začalo vojenskou vzpourou fašistických generálů proti legální vládě. Tato vzpoura byla však již ve svých začátcích osnována v dohodě s jinými fašistickými státy, především s Německem a Italií. Německo a Italie také od začátku zásobovaly své pučistické chráněnce veškerým potřebným válečným materiálem, penězi i lidmi, zatím co demokratické státy, především Anglie a Francie, strčily jako pštros hlavu do písku a držely se fikce o nevměšování se. A nyní Berlín a Řím nasadily své od začátku provozované intervenční politice korunu tím, že i ve vší formě uznaly Francovu vládu, takže každý dnes vidí, že ve Španělsku válčí vlastně Hitler a Mussolini s tím cílem, aby zničili nezávislost Španělska, aby se o tuto zem rozdělili a učinili z ní svou kolonii a základnu k dalším [ ] výpadům proti světovému míru a světové demokracii. Jestliže Japonsko začalo předělovat svět na Dálném východě, v Mandžurii a Číně, jestli Italie pokračovala s předělováním světa v Africe, v Habeši, tu nyní Německo a Italie začínají s pokusem o předělování světa v Evropě, přímo pod nosem demokratických velmocí, ve Španělsku. Válečná intervence fašistických států ve Španělsku ukazuje nový fašistický způsob dobývání a podmaňování cizích území. [ ] válčíš vesele cizíma rukama, pod cizí vlajkou, cizím jménem, aniž bys vypovídal sám válku, prováděl mobilisaci a uváděl vlastní armádu v pohyb. A při tom ještě ze sebe uděláš hotové neviňátko, poněvadž podepíšeš pakt o neutralitě. [ ] Aby se tak nestalo, na tom má veliký zájem také Československo, již prostě z toho důvodu, aby se samo nestalo obětí podobného útoku se strany Třetí říše. Československo má životní zájem na tom, aby ve Španělsku byl Hitler poražen, neboť jinak bychom přišli my velmi brzo na řadu. Není přece náhodou, že Göbbels provádí svou stupidní, lživou, ale vytrvalou a houževnatou propagandu o tom, že Československo je výpadní branou bolševismu ve střední Evropě. Je přece známo, že Hitler má v Československu své Francy a Molly v podobě henleinovských pohlavárů. Není žádným tajemstvím, že tato společnost vytváří v německých územích republiky vytrvale psychosu občanské války. Všichni slyšeli, jak Henlein mluvil cosi o dvou dnech před útokem a jak Rosche prohlásil, že Československo není posledním slovem dějin. Je všeobecně známo, jak bohapustě štve řišský rozhlas proti Československu a jak každé rozbití schůze Henleinovci líčí jako bolševické nepokoje v Československu.

Mám zde náhodou právě dnes našemu klubu došlý dopis, který ilustruje tyto metody. Přečtu jej. Není dlouhý, ale charakteristický. Je to dopis z Trutnova. Tam naši soudruzi píší (čte): "Dne 16. listopadu se konala v Trutnově schůze strany, ve které mluvil soudr. Trapp o úkolech komunistické strany v nynější situaci a také o obraně republiky. Jednal zevrubně o těchto otázkách v souvislosti s nutností vytvořiti jednotnou frontu a lidovou frontu a s nebezpečím, že je republika ohrožena vnitřními fašistickými silami i o nebezpečí přepadu republiky fašistickými státy. Na schůzi členů strany byl jednomyslný názor, že politika strany je správná a že musíme také brániti republiku proti fašistickému útoku. To o průběhu členské schůze.

V průchodu u dveří ve spolkové místnosti poslouchal však po celé hodiny vedoucí SDP trutnovské, pan Streitenberger. Dne 17. listopadu přinesla "Die Zeit" zprávu, že se v Trutnově konala schůze komunistů, ve které referoval komunistický poslanec o přípravách k občanské válce.

Dnes 23. listopadu přinesl již německý rozhlas vratislavský tuto zprávu ve svém podání zpráv a to v této formě: Komunistická strana republiky Československé koná přípravy k občanské válce, pořádá v celé říši schůze, v nichž připravují občanskou válku, a že se dne 13. listopadu konala taková schůze také v Trutnově, ve které komunistický poslanec štval k občanské válce."

Prosím, o členské komunistické schůzi, kde se mluví o obraně republiky, říšský rozhlas na základě relací pánů Henleinovců rozšiřuje zprávu, že komunisté připravují v Československu občanskou válku. Naproti tomu je známo - a to není Goebbelsův výmysl, nýbrž fakt - že Henleinova strana organisuje tajné anebo různě maskované úderné oddíly, provádí soustavná polní cvičení a je v těsném styku s údernými oddíly ve Třetí říši. A kdo za těchto okolností pochybuje o tom, že může Třetí říše jednoho krásného dne organisovati v Československu puč, že se může postaviti za pučisty pod záminkou, že tím zachraňuje Evropu před bolševismem, že pod touto průhlednou záminkou může proti Československu provésti vojenskou intervenci? Uznává-li dnes fašistické Německo burgosskou "vládu", co mu bude brániti, aby zítra neuznalo nějakou vládu v Aši anebo v Chebu? A je-li dnes bořen a ničen Madrid německými bombami. německými letadly, kde je záruka, že podobný osud nestihne zítra Prahu? Pravda. nejúčinnější zárukou by bylo, kdyby byl ve Španělsku Hitler poražen. [ ].

Stojí-li takto otázka, není možno přejíti mlčením stanovisko české reakce ke španělským událostem. Vraní, Kahánkovci, Stoupalové, Stříbrní a Kramářové se od začátku v plném rozsahu postavili za španělské pučisty a za jejich zahraniční protektory. (Hlasy: Nemůžete nám říci, čím jsme se za ně postavili?)

Při nejmenším novinami. To není privátní záležitostí těchto pánů. To musí býti zhodnoceno politicky a musí býti z toho vyvozeny politické závěry. Uvažte jen, oč běží. Běží o to, že v českém politickém táboře jsou strany, skupiny, lidé, kteří schvalují generálský puč proti legální demokratické vládě, kteří tleskají neslýchaným fašistickým zvěrstvům a jsou nadšeni ubíjením tisíců a tisíců demokratů a republikánů, [ ]. Je jasné, že tím se tito lidé sami staví na pranýř hanby, je jasné, že by jim mělo býti vpáleno v čelo Kainovo znamení a že by měli býti vyloučeni z národa, aby se jich každý slušný člověk štítil jako moru. A nejen to. Tito čeští Marokánci a Berbeři drží palec svým španělským kolegům, vědí, že proti legální španělské vládě vede válku vlastně Hitler, ač vidí, že případné vítězství Hitlerovo ve Španělsku by přineslo smrtelné nebezpečí pro Československo. Není jasné, že si tito lidé, tito čeští Marokánci dávají sami vysvědčení velezrady? Ano, neskrývaná solidarita Vraných a Stříbrných s Francy a Hitlery není privátní záležitostí těch lidí, nýbrž kvalifikovaným úkladem proti Československé republice.

Pokud běží o oficielní politiku československé vlády v záležitostech španělských, tu nutno říci, že tato politika stojí jednak pod terorem oněch českých Marokánců a jednak připomíná politiku pštrosí. Je pobuřující, jestliže se pod nátlakem českých Marokánců stále ještě zakazují sbírky pro španělskou demokracii a různé projevy solidarity se Španělskem, a je nepochopitelné, že československá vláda se dosud nepřipojila k iniciativě Sovětského svazu, aby byla účinně znemožněna vojenská intervence fašistických států ve Španělsku a aby se legální španělské vládě dostalo jejího mezinárodního práva.

Opíráme se o mínění zdrcující většiny obyvatelstva v Československu a o přímá usnesení stovek a stovek veřejných schůzí, závodních výborů, nejrůznějších organisací dělnických a rolnických, když od československé vlády žádáme, aby za prvé Československo se připojilo k iniciativě Sovětského svazu ve věcech Španělska, aby za druhé protestovalo ve vší formě proti intervenci Německa a Italie ve Španělsku a proti bombardování Madridu, aby za třetí poskytlo španělské vládě všechna práva, která jí jako legální a Československem uznané vládě příslušejí, aby za čtvrté podporovalo žádost Španělska o svolání mimořádné schůze Společnosti národů a o prohlášení Německa a Italie za útočníky, aby za páté byly povoleny sbírky pro Španělsko a všechny projevy solidarity se španělskou republikou. Konečně navrhujeme, aby československý parlament se usnesl na projevu sympatií a solidarity se španělskými cortesy, se španělskou republikánskou vládou a s hrdinnými obránci Madridu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Druhá mezinárodní politická věc, o níž nutno v rozpočtové debatě mluviti, se týká německo-japonské válečné smlouvy. Tato smlouva je na venek deklarována jako smlouva proti Kominterně. Někteří lidé říkají, že na místo Kominterny se má čísti Sovětský svaz. Najdou se jistě i v Československu takoví mudrci, kteří řeknou: Ať už je to proti Kominterně nebo proti Sovětskému svazu, my jsme aspoň z obliga, neboť nás se to netýká. Pravda je, že ani Kominterna, ani Sovětský svaz nepotřebují, aby se o ně někdo staral. Postarají se o sebe samy. Ale všichni ti naivní lidé, kteří ještě věří Hitlerovu slovu, by si měli uvědomiti, že poslední německo-japonská smlouva je vlastně namířena proti všem nefašistickým státům, že Hitler přes bolševismus a přes Sovětský svaz střílí vlastně na ně. Je přece jasné, že proti Kominterně nepotřebuje a nepotřeboval Hitler zaváděti brannou povinnost a tím méně ujednávati nějakou vojenskou smlouvu s Japonskem a různé tajné pakty s Italií. Kominterna přece není žádným státem s vlastním územím, s vlastní brannou mocí, proti níž by bylo možno vést válku, a dokonce v bloku s několika státy jinými. Hitler zde skutečně podceňuje až urážlivě soudnost celého světa, jestliže svou válečnou smlouvu s Japonskem deklaruje jako smlouvu proti Kominterně.

Pokud běží o Sovětský svaz, tu jest jisto, že německo-japonská smlouva je namířena přímo proti Sovětskému svazu. Ale se Sovětským svazem to má háček. Chuť a zálusk na Sovětský svaz mají jistě jak Hitler, tak Japonsko. Což o chutě! O ty by nebylo, těch je víc než dost. Ona liška v bajce měla totiž také chuť na hrozny. Ale není sporu, že sovětské hrozny visí příliš vysoko a že jsou setsakramentsky kyselé pro tu fašistickou lišku, která by je chtěla ukrást. (Posl. Knorre [německy]: Není radno vystoupiti příliš vysoko, aby se pak nepadlo příliš hluboko!) Ano, hrozny jsou příliš vysoko. A proto není divu, že zklamaná fašistická liška hledá odškodnění jinde, blíž. A vskutku stačí si zopakovati některé skutečnosti z posledních let.

Vezměme na př. Japonce. Japonci už léta letoucí, jak je známo, zachraňují civilisaci před bolševismem na Dálném východě. Americe a Anglii po léta namlouvají, že jsou oni jediné - povoláni k tomu, aby od pobřeží Tichého oceánu odehnali Sovětský svaz. Prý povídají: Strýčku Same a mister Bulle, dej nám volnou ruku a my půjdeme hrr na sověty. A zatím? Zatím milí Japončíci zabrali Mandžurii, vnitřní Mongolii, několik čínských provincií a lezou stále hlouběji do zelí - komu? Právě Anglii a Americe. Proč tak postupují? Že by jim snad přešla chuť na sovětský Dálný východ? Jistě ne, kdepak, chuť jim nepřešla, ale v Číně mají cestu více méně volnou, kdežto na sovětské hranici, na Amuru stojí pověstná "dálnovostočná" Blücherova rudá armáda a ta ovšem Japoncům nahání respekt. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Čili skutečně, páni Henleinovci, sovětské hrozny jsou kyselé.

Anebo podívejme se na Mussoliniho! To jest také starý záchrance civilisace před bolševismem, ale při tom mimochodem zabral Habeš. Ne bolševismus, ale Habeš - a posadil se "ausgerechnet" Anglii na nejdůležitější životní tepnu.

A co Hitler? Ten se snad již narodil s protibolševickým vřískotem, jeho první výkřik pravděpodobně byl: Ať zhyne bolševismus! A dnes a denně polyká bolševiky a Sovětský svaz a celou Evropu a celý svět volá do křižáckého tažení proti Sovětskému svazu. Zatím však roztrhal vojenské články versailleské smlouvy, kterou nepodepsal Sovětský svaz, nýbrž Francie, Anglie, Československo atd. Svévolně roztrhal locarnskou smlouvu, kterou Německo neudělalo se Sovětským svazem, nýbrž s Francií a Anglií. Obsadil vojensky Porýní a posunul svoji armádu ne na hranice Sovětského svazu, nýbrž na hranice Francie a Belgie. Opevňuje Rýn a ohrožuje svými dalekonosnými děly Štrasburg a Paříž, nikoliv Moskvu. Staví hustou síť letišť a velkých autostrád, které nesměřují k Moskvě, nýbrž k Paříži, Brusselu, Amsterodamu, Praze a Varšavě. Svévolně zrušil smlouvy o zmezinárodnění plavby na Rýně, Labi, Odře, porušuje tím životní zájmy ne Sovětského svazu, nýbrž mimo jiné také značně zájmy Československa. A konečně Hitlerovo nynější španělské tažení není ani tak namířeno proti státním zájmům Sovětského svazu jako proti posicím Anglie a Francie v Atlantickém oceáně a Středozemním moři.

Taková jest tedy jarmareční taktika těchto fašistů a hakenkrajclerů: plnou hubu hysterického protibolševického vřesku, ale Moskva je daleko, sovětské hrozny vysoko a rudá armáda mocná. A proto než na ni dorosteme, budeme se zatím hojiti na těch, kteří jsou slabší, kteří nejsou tak mocní. [ ]. Československo má dvojnásobný důvod, aby odmítlo německo-japonskou válečnou smlouvu, neboť je také namířena proti Československu, jest jí ohroženo také Československo. Ostří této smlouvy, pokud je namířena theoreticky proti všem nefašistickým státům a prakticky proti nám, proti Československu, spočívá v klausuli, že Německo a Japonsko se zavazují potírati bolševismus doma i v cizině. Je vůbec nutno uznati, že fašistická drzost a cynismus nezná mezí. Ještě nikdy nebyla s takovým cynismem deklarována zásada vměšování se do vnitřních záležitostí jiného státu. [ ]. On uvažuje takto: Já prohlásím, že ta nebo ona země, kterou si vyhlédnu, je rejdištěm bolševismu. Vyberu si k tomu na př. Československo. To je mi nejblíže. Tam mám nejvíce svých agentů, tam mám nejvíce "Franců" a "Mollů". V tom Československu budu svými agenty všemožně podporovat všechny možné provokace, všechny ničemnosti svých vlastních lidí překroutím prostě göbbelsovsky na komunistické rejdy a prohlásím do světa - mám k tomu "Königswusterhausen" - že pražská vláda vlastně propadla vlivu bolševismu, že není s to bolševickou vlnu zastaviti a že v důsledku toho je Evropa na pokraji bolševické propasti. Když si to tak všecko připravím, tak tam pomocí svých agentů - mám jich tam dosti - něco důkladného semelu a prohlásím to za bolševický puč nebo za boj proti bolševismu. Sám sebe budu pasovati za záchrance Československa a za záchrance evropské civilisace. Podle smlouvy, kterou mám s Japonskem, budu intervenovati úplně legálně na záchranu civilisace proti bolševismu.

Tak uvažuje ten fašistický "Raubritter" a jest-li by snad někdo myslil, že je to nějaká umělá konstrukce, ať se podívá do Španělska, uvidí, že právě tak nebo podobně tam Třetí říše dnes provádí válečnou intervenci. Za takovýchto okolností je neslýchané, že se najde český list, který má odvahu omývat mouřenína a hájit německo-japonskou smlouvu, hájit ji nota bene nehorázným tvrzením, že běží o smlouvu obrannou, vynucenou prý útočností Sovětského svazu. A tento český list je náš starý známý "Vraný Venkov" (Veselost). Představte si: Hitler šije pytel na nás, na Československo, ta smlouva je jedním z těch pytlů - a pánové z "Venkova" už to předem omlouvají: Hitler prý nic, on je neviňátko, on muzikant; to Stalin ho dráždí, Stalin útočí na Hitlera a Hitler, chudák, se jen brání. Tohle si dnes troufá v Praze uveřejňovat český list, list nejsilnější vládní partaje. Ovšem pokud se týká Vraného a jeho kolegů - co chcete? Vraní páni jen tím znovu potvrzují, že jsou spřeženci Hitlerovými, že jsou nepřáteli republiky a velezrádci. (Posl. Čuřík: Dokonce!) Dokonce fakt!

Třetí mezinárodní politická otázka, dotýkající se životních zájmů Československa, je svévolné zrušení t. zv. říčních aktů Německem. Především se na tomto příkladě znovu ukazuje, jakou cenu mají pro Třetí říši mezinárodní smlouvy a k tomu smlouvy mezinárodně zaručené a kontrolované. Je to nová lekce všem těm, kteří Československu radí, aby se vzdalo obranných smluv se svými přáteli a ujednalo s Německem nějakou dvoustrannou smlouvu bez záruk třetí mocnosti. Hitler roztrhal už řadu smluv garantovaných Anglií, a každý si může na prstech spočítat, co by dělal se smlouvou, kterou by negarantoval nikdo. Ta by pro něho zřejmě znamenala méně než cár papíru. A zapomněl-li snad někdo v Československu na tento ryze hitlerovský poměr k úmluvám, smlouvám a dohodám, pak mu mohlo vypovědění říčních aktů toto připomenout. Na prvý pohled je zřejmo, že tímto činem je nejvíce postiženo Československo, neboť Labe a Hamburk jsou pro československý zahraniční obchod nejdůležitější tepnou. Dříve mělo Československo mezinárodní záruky, že nebude Německem šikanováno a vydíráno; dříve zde existovaly pro Německo určité mezinárodní závazky a mezinárodní kontrola; dnes však je tomu jinak, neboť Hitler se na Labi, v Hamburku a jinde zbavil mezinárodních závazků i kontroly, čímž také Československo ztratilo mezinárodní záruky. Kdyby dnešní Německo nebylo fašistickým Německem, pak by odstraňování mezinárodních záruk nebylo pro Československo nic tak zlého. S demokratickým Německem, které respektuje smlouvy, by bylo možno se vzájemně dohodnouti bez třetího. Ale takhle je věc jiná, mnohem nebezpečnější, neboť československá plavba na Labi se stane objektem vydírání a nátlaku na Československo se strany Třetí říše, vydírání a nátlaku nejen po stránce hospodářské, nýbrž zejména po stránce politické. Fašistické Německo má dnes možnost položiti Československu kdykoliv nůž na krk: Buď mi vyhovíš v tom a v tom, anebo ti vnutím takové podmínky plavby po Labi, že ti z toho bude horko. Takhle dnes otázka stojí.

A vzhledem k takovému stavu věcí je nepochopitelné, že vláda nic nepodniká, aby obhájila ohrožené zájmy. Snad se namítne, že to není nutno, když Německo prohlásilo, že na Labi i v Hamburku zůstane prakticky vše při starém. Pravda, Německo to sice prohlásilo, ale kde je nějaká záruka, že to také prohlásí zítra anebo že zítra neprohlásí něco jiného? Kdože je takový blázen, aby věřil Hitlerovi na slovo a nadto ještě v okamžiku, kdy roztrhal staré smlouvy, to je porušil staré smlouvy? Je jasno, že sliby Třetí říše ani v tomto případě nemají ceny zlámané grešle, a je jasno, že československá vláda je povinna s tím počítati a zabezpečiti se jinak.

Proto navrhujeme, aby Československo vzneslo otázku jednostranného zrušení říčních aktů Německem do Společnosti národů a žádalo mezinárodní záruky, jimiž by Německo bylo nuceno respektovati převzaté závazky. Snad někdo namítne, že by to byla bezvýsledná cesta. Říkáme, že právě v tom je bída, že fašistickým státům dosud prošlo všechno beztrestně, že postižení vždy jen dosud resignovaně pokrčili rameny a prohlásili, že se nedá nic dělat. Jsme přesvědčeni, kdyby byla od začátku padla kosa na kámen, že by byl také spadl fašistický hřebínek. Ale zdravý rozum dá, že z dosavadního ustupování před fašistickými provokacemi nelze odvozovati, že nejmoudřejší politikou by bylo ustupovati do nekonečna. Jednou tomu musí býti učiněn konec a na tom má právě Československo zvlášť životní zájem.

Přejdu nyní k některým problémům vnitropolitickým. Očividné je, že v situaci, kde republika je vážně ohrožena úklady zahraničního fašismu, [ ], má pro obranu republiky vnitřní její režim vrchovaný význam. Možná, že se v tomto parlamentě najdou ještě lidé, kteří buď z krátkozrakosti anebo ze zlomyslnosti se budou nadále snažit zdiskreditovat positivní stanovisko komunistů k obraně republiky, stanovisko jedné z nejsilnějších stran Československa. Vidí-li však páni dále než pod okna svých partajních sekretariátů, musí pochopiti, co to znamená, když se komunisté vysloví pro obranu republiky. (Posl. Čuřík: To je moc pozdě!) Měli by konečně nechat těch naivních a hloupoučkých triků, jimiž se dosud snaží proti zájmům republiky zdiskreditovat naše positivní stanovisko k její obraně. Je prý pozdě, proč prý komunisté nemluvili o obraně republiky dříve, před 10 lety, proč tak činí teprve teď? Komunisté nemluvili o obraně republiky prostě proto, že nebyla ohrožena. Dnes, kdy je republika ohrožena, sedí ve vaší vládě lidé a největší vládní partaj je ovládána lidmi, kteří chtějí republiku prodat Hitlerovi. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proč prý komunisté hlásali právo na sebeurčení národů až do odtržení a proč prý dnes říkají, že nedají ani jednu vesnici Hitlerovi, Horthymu nebo Pilsudskému? Inu prostě proto, že skutečná národní rovnoprávnost, provedení toho, co komunisté hájí a navrhovali, by vedlo k tomu, že bychom dnes v republice neměli žádného Henleina, ani Esterházyho, ani Sidora, Fencika a Wolfa, prostě nikoho, kdo by šilhal k Berlínu, Varšavě nebo Budapešti. Říkají: Proč hlasují komunisté proti státnímu rozpočtu včetně rozpočtu na armádu, jsou-li vskutku pro obranu státu? Inu prostě proto, nebo právě proto, že jsme pro skutečnou obranu republiky, hlasujeme proti předloženému rozpočtu. Hlasování pro rozpočet by znamenalo vyslovení důvěry dnešnímu vládnímu režimu, k němuž my a s námi velká většina lidu důvěru nemáme. [ ]. My máme Machníkovi hlasovat pro jeho rozpočet?

[ ]. V Goslaru jsou dnes vaši koaliční ....

(Posl. Ešner: To je rozpočet republiky a ne Machníkův!) Ale Machník nad ním zatím vládne. My prostě nemáme v dnešní režim důvěru a naše nedůvěra je v každém směru oprávněna.