Cesta k záchraně těchto lidí je možná a není neproveditelná. Když si zcela bez stranických rozdílů řekneme, že svrchovaný československý stát měl ze své moci a svého rozhodnutí r. 1930 dosti miliard po ruce, když šlo o sanaci našich velkobank, která však trvá i dále, pokud tyto banky úroky ani dividendy z peněz za akcie u nich kdysi střádaly složených nevyplácejí, ta věc má svou mravní a právní stránku. Mravní stránka je dána tím, že u nás nemusí společnost, založená podle obchodního zákona banka, vůbec platit úroky, spravuje alienářsky cizí peníze, neplatí ze zisku již 5 let ani haléře, kdežto sedlák, který byl dlužen státu 12.000 Kč na daních, žene se nuceným způsobem, přípisy berní správy k zemědělskému vyrovnání, když ani neví, kam s tím rancem a dvěma nebo více dětmi půjde, až se vyrovná, co jim bude dávat jíst. Uvádím případ berního úřadu v Bystřici pod Pernštýnem, který nutí svým dopisem rolníka Jana Osvalda, majitele statku o výměře 130 měr, pro dlužné daně 12.000 Kč k nucenému zemědělskému vyrovnání, což se děje i tenkráte, když dotčený daroval na státní poklad po převratu 1.000 stříbrných korun rakouských v tehdejší ceně 12.000 Kč. Já svá tvrzení přesně dokládám a jest volno na př. tento případ pozváním dotčeného p. Osvalda vyšetřiti.

Slavná sněmovno! Dnes tedy my rolníci musíme brániti stav zemědělské prvovýroby právě tak, jak byl chráněn již velkoprůmysl, banky, bankovní piráti, jak je přímo nazval prof. Horáček. Nám dosavadní postup nedává žádné naděje, pokud nebude nastoupena jiná cesta k ozdravění. A tu bych si dovolil zde vytknouti, že na soustavnou oddlužovací akci zemědělskou nebylo v rozpočtu vůbec pamatováno, zvláštní sanační fond se nezakládá, konkursy a exekuce se nechávají probíhat, za rok bude 10.000 rodin selských bezzemků. V tomto stálém průtahu vidím obrovské nebezpečí zproletarisování a nového vzrůstu nezaměstnanosti, jelikož bezzemky nebude lze bez nové kolonisace nikde umístit. Rád bych však, aby Národní shromáždění ještě před koncem tohoto roku do tohoto strašlivého, rozkladného procesu, jaký vidím v provádění tisíce zemědělských nucených vyrovnání a exekucí, zasáhlo ihned zákonem a řadou nových opatření, jež by se dala prováděti.

Když si koupím za hotové dnes statek dejme tomu, že bych zdědil v Americe milion - i když budu mít statek čistý bez haléře dluhu, budu moci na něm jen tak dlouho hospodařit, pokud jeho výnos bude krýt daně, sociální břemena, pojištění, investice a živobytí všem na tomto statku pracujícím. Proto je nezbytno provésti také pro zemědělství stanovení skutečné ceny, čili stabilisační bilance, a pak odpis zatížení nad výši únosnosti.

K tomuto cíli navrhuji zřízení zvláštního úvěrního zemědělského ústavu pro stabilisační ceny zemědělských usedlostí a pro sjednocení dluhů rolnických a postupné jich umořování, až by se stabilisace cen zemědělských statků úplně provedla. Proto jsem navrhoval a navrhuji zákon o kolonisaci státní a veřejné půdy s příděly především pro příslušníky rodin rolnických, jež již nucené vyrovnání zemědělské r. 1936 provésti musily a dnes jsou bezzemky.

Když na jedné straně usilujeme o starobní pojištění zemědělců a jiných soukromých podnikatelů, musíme napřed zachrániti generaci dětí, které jsou nyní ze statků s rodiči po zemědělském vyrovnání vyháněny do neznámé budoucnosti. Heslo: "Stejná práva na práci a živobytí" platí také pro zničené zemědělce, kteří své práci rozumějí, kteří přišli do poměrů, jichž si sami nepřáli. Je zajisté již nyní dosti smutných zkušeností s obilním monopolem, abychom si zde mohli říci, že se pro nás vůbec neosvědčil a že bude nutno také zde učiniti na ochranu prvovýroby nová zásadní opatření, aby z naší výroby netěžila druhá a třetí ruka. Srážky 10 % s ceny obilí jsou přímo neslýchaně vysoké. Co tím vlastně pojišťujeme? Když své obilí nejpečlivěji vytřídíme, vydáme je beze všeho dalšího obchodní spekulaci, jako jsme se dočetli o nákupech ječmene na Slovensku pro plzeňské pivovary. Byl to "Polední list", který nedávno přinesl zprávu, že si na Slovensku plzeňský pivovar sám nakupuje ječmen na sladování za cenu 180 Kč. Hlavní složka výroby zemědělské je v rukou obilního monopolu a já soudím, že to vývoji volné směny u nás a vývozu neprospívá a neprospěje, když uvážím, že přírodní režim sám - počasí, množství srážek - nebude se říditi obchodním zájmem monopolu, když dále uvážím, že mezinárodní trhy a možnost vývozu zbylých zásob také nejsou stabilisovány a politicky zajištěny ...

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že podle jednacího řádu se nepřipouští čtení řeči.

Posl. Zvoníček (pokračuje): ... soudím, že není daleko doba, kdy se musíme vrátiti k volnému obchodu, a tvrdím to zde veřejně.

Mluvilo se zde o zahraniční politice. Prohlašuji, že si svůj stát uhájíme; nepůjdeme pro rozum nikam za hranice, my jsme si československý stát vybojovali a budeme také o tento stát proti každému nepříteli bojovat. Ale, slavná sněmovno, napřed musíme uspokojiti malého a středního člověka.

Pan kol. Hampl zde mluvil o kartelech. Vy to máte v moci, můžete zrušiti kartely, kterých je bez nezaregistrovaných 825 a teď k tomu přibyl obilní monopol. A ptám se veřejně, co nám kartely a monopol přinesly? Nic jiného, nežli zbidačení malého a středního člověka.

My zemědělci nechceme nic, co by se mohlo dotýkati jiných, anebo co by mohlo naší zemědělskou politikou ohrožovati mezinárodní obchodní politiku našeho státu. Ale musí nám býti přiznáno alespoň tolik, abychom v těžkých dobách mohli uhájiti svoji těžkou existenci. Nic jiného nežádáme, protože jakákoli přání, která by šla přes tuto hranici, by dnes byla nemožná. Nám musí býti přiznáno aspoň to, abychom v těchto těžkých dobách uhájili existenci, abychom mohli zůstati tam, kde hospodaříme, abychom nemuseli opouštět svoji půdu a své chalupy. Toto minimum je naším přáním a naším svatým právem. A proto je třeba slyšeti a posouditi hlas zdola, hlas lidu, aby se udělal pořádek a aby zmizely křivdy páchané na zemědělském stavu. Takový pořádek vyžaduje obětí všech politických stran a proto dnes mluví široké vrstvy lidu ke všem představitelům tohoto státu v této těžké hodině. A vzpomeňte si na toho profesora, který napsal: "Jdu-li dnes okolo polí, na kterých jsem kdysi pracoval, a vzpomenu-li si, že tato pole nepatří již nám, ani naší rodině, nutí mne to k sebevraždě." Ztráta rodných polí je daleko horší ztráty rodičů, neboť po jejich pohřbu jde život svým tempem dále, ale po ztrátě rodných polí život úplně zaniká. A budeme-li všichni postupovati ve šlépějích našich velkých národohospodářů, takového dr Rašína, šetřit shora dolů, a ne říkat jako dnes: šetřit zdola nahoru, uspokojíme-li malý a střední stav, pak věřím, že se udrží naše Československá republika.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kunz. Uděluji mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Vážené dámy a pánové!

Je zajisté potěšujícím, že se letos parlament zmohl na to, aby konečně zase jednou užil práva měniti rozpočet. Změny v samotném rozpočtu byly doposud nemožné. Je zajisté důležité, že si parlament sám znovu získal právo, jemuž dosud stanovisko pana ministra financí bránilo.

Prohlašuji-li zde, že hlasujeme pro rozpočet, je to samozřejmostí, neboť chceme dáti státu to, co mu patří, a jelikož žádáme na druhé straně pro sebe také ta práva, můžeme je na základě našeho poměru ke státu a jako státní občané, kteří plní svědomitě svoje povinnosti, požadovati. Zřejmě stojí dnes uprostřed otázek otázka národnostní. Mohu zde předem prohlásiti, že Svaz zemědělců trvá na tom, co řekl náš předseda strany Gustav Hacker před několika dny na obou shromážděních, v Teplicích a v Podbořanech. Chceme při tom spolupracovati, aby poměr mezi naším státem a naším velkým sousedem na severu byl nejen korektní, nýbrž aby se stal přátelským, a bylo by zajisté ziskem pro stát a pro mír, kdyby zde byly připojeny dohody, neboť by tím byl zamezen politický nepokoj ve střední Evropě, a protože by dohody s Německem musely s druhé strany přinésti s sebou také nové povznesení hospodářského života.

Těšíme se, že můžeme prohlásiti, že na základě jednání mezi německými vládními stranami a směrodatnými státníky stojíme dnes tak daleko, že má býti počato s řešením německo-české otázky. Jsme jak našemu panu presidentu dr Benešovi, tak také předsedovi vlády dr Hodžovi vděčni, že ukázali tolik odvahy, aby načali tuto otázku, neboť zkušenost nás učí, že přes naši 10 letou spolupráci ve státě štítili se Češi se své strany dosud vždy znovu toho, aby přikročili opravdu k řešení této otázky. Věříme jak slovům pana presidenta, tak pana předsedy vlády dr Hodži. Důvěřujeme jim, neboť víme, že řešení německo-české otázky je nejen v zájmu sudetskoněmeckého lidu, ale řešení této otázky má také nesmírně velkou důležitost pro samotný československý stát. Je potěšitelné, že můžeme z časopisů českých vládních stran vyslechnouti, že konečně našly odvahu, aby se zabývaly touto otázkou, jež je konečně také životní otázkou státu.

Požadavky, které jsme za Svaz zemědělců položili, byly přece uveřejněny minulého týdne ve zprávě našeho zemského zastoupení strany. Není proto nutné, abych je znovu vypočetl. Jedno je jisté: Musí býti přiznáno konečně státnímu občanu německé národnosti s vhodnou předběžnou výchovou zrovna tak právo, aby mohl vstoupiti do služeb státu, jako Čech nebo Slovák. Je to jen spravedlivý požadavek, žádáme-li, aby také podle počtu našich národnostních příslušníků byli Němci přijati za státní úředníky a zaměstnance do státní služby. Žádáme zároveň také plného zrovnoprávnění při zadávání státních dodávek a zasluhuje uznání, že se letos přece jen přikročilo k tomu, aby bylo zastaveno to, co nám bylo v předchozích letech vždy znovu základem pro kritiku, že bylo skutečně užito v různých německých oblastech, kde během roku byly provozovány stavby, zvláště na železnicích atd., tam, kde se o to skutečně starali, německých nezaměstnaných. Těšíme se, že ministr železnic Bechyně sám vysvětlil ve výboru, že se chce konečně rozejíti s neplechou, jež vnesla jenom nedůvěru mezi obě národnosti. Žádáme dále, aby naše německé odbory zemských školních rad byly vybudovány, taktéž německé odbory zemědělských rad, jež jsou pro nás samosprávnou korporací.

Žádáme však také, aby konečně jednou přestalo nehospodářství při zřizování českých menšinových škol. Nechci vypočísti ty mnohé školy, jež se při každé debatě zde v sněmovně vždy znovu uvádějí. Chci namátkou uvésti jen několik zcela nových a typických případů a zároveň požádati, aby ministerstvo školství a nár. osvěty věc prozkoumalo a jelikož moje údaje souhlasí, aby tyto školy, do kterých většinou docházejí jen německé děti, byly zavřeny. Vzpomínám zde především zřízení české menšinové školy v Kružberku, okres Opava, pro obce Kružberk, Staré Lublice a Nové Lublice. Do této školy dochází 8 německých dětí. Mohl jsem se dověděti, že bylo přímo nátlakem působeno na drobné zaměstnance státních drah, přirozeně na německé zaměstnance, aby poslali své děti do české menšinové školy, jinak že ztratí svůj chléb při dráze. To je chytání duší! Chceme-li dospěti ke zdravým poměrům mezi Němci a Čechy, musíme především vyloučiti toto chytání duší. Poměry nejsou mnohem lepší při menšinových školách ve Dvorcích a ve městě Libavé. V české menšinové škole ve Dvorcích je 5 německých dětí, ve městě Libavé 4 čistě německých, 7 dětí ze smíšených manželstev, jakož i 3 české děti. To se musí skončiti. Tento postup, jejž provádí, jak mohu souditi, nikoliv ministerstvo školství a nár. osvěty, nýbrž české ochranné spolky, ruší poměr mezi Němci a Čechy. Tyto děti se sice vyreklamují ze školy, ale jejich reklamace jde napřed k českému menšinovému školnímu inspektorovi a tam zůstane tak dlouho ležeti, až dítě již není školou povinné. Co se zde děje, je zločinem. Ubohé dítě se ve škole nenaučí ani pořádně česky ani pořádně německy, je tímto postupem přivedeno o svou budoucí existenci. Proto je nutné, aby se zde energicky zakročilo.

Žádáme dále své právo na poli jazykovém. Je uznání hodné, že sám pan předseda vlády dr Hodža učinil zde první krok, aby měl každý občan ve státě právo dorozumívati se svou řečí.

Při této příležitosti bych však zde chtěl něco zjistiti: Také v poslední době opět v rozpočtovém výboru aktivní ministr zcela všeobecně prohlásil, že hakenkrajcleři neobdrží ve státní službě místa. Přiznávám klidně, že se pro hakenkrajclery, tedy lidi, kteří neuznávají stát, nýbrž zaujímají jiné stanovisko ke státu, že se pro tyto lidi jeví stanovisko pana ministra železnic ospravedlněným. Ale musím se ohraditi proti tomu, aby paušálně byli všichni příslušníci rozpuštěné národně-socialistické strany považováni za hakenkrajclery. To není správné a zde se dělá na české straně velká chyba. Stačí upozorniti, že se přece národně-socialistická strana vyvinula z německé dělnické strany Rakouska. Zakladatelem a vůdcem strany byl dlouho vám asi ještě dobře známý zesnulý poslanec Patzel. Táži se vás, pánové, na české straně, zda je bývalý senátor Jesser z rozpuštěné nár. socialistické strany nepřítelem státu, který se již tak často zastal slovem i písmem státu a který se za oprávněnost státu kladně přimlouval vždy znovu i z geopolitických důvodů? Zde se musí zasáhnouti. Velice mnoho lidí bylo jen proto, že přináleželi k politické straně, těžce potrestáno a disciplinováno; někteří z nich byli snad jen proto, že strana neměla jiného muže, vysláni jako učitelé nebo státní zaměstnanci do obecního zastupitelstva. I dnes jsou ještě případy, že lidé byli proto zbaveni své služby a musejí bez služného čekati, aby zase získali existenci. Zde bych přece jen prosil, aby se nepostupovalo paušálně, neboť si takto dobří státní občané přivlastní jiné stanovisko ke státu. Tito lidé se nezískají, nýbrž odpudí. Litujeme-li toho a žádáme-li zde o změnu mínění, zasluhuje však mnohem více politování, byl-li také s německé strany učiněn pokus a to v létě tohoto roku článkem kol. Sandnera ze sudetskoněmecké strany, ve známém článku "Udeříme", kde pan Sandner uznal za správné, oddáliti se od těchto starých příslušníků národně - socialistické strany. Myslím, že to bylo zbytečné a že to přispělo jen ke zostření celé této věci. Působilo to na mne dojmem, jakoby se byl pan Sandner tvářil tak, jak fariseové ve Svatém písmě: "Pane, děkujeme ti, že nejsme takovými jako tamten." (Výkřiky.)

Politování zasluhuje také, že právě teď, když mají býti dlouholeté námahy německých aktivistů nějak realisovány, stojí zde německý tábor úplně roztržen. Příčina roztržení je ztrnulé stanovisko malé skupiny lidí, kteří prostě nechtějí odstoupiti od svého totalitního stanoviska. Dovolili bychom si jenom otázku: Co je tedy vlastně správné? To co řekl Kasper v Trutnově, kde prohlásil: "Nepřeme se o totalitu strany, pracujme všichni společně na národnostním poli", či to, co sen. Pfrogner a Toni Müller řekli proti našemu předsedovi strany Gustavu Hackerovi v Podbořanech: "Svaz zemědělců musí zmizeti!" anebo je to správné, co řekl dr David ve schůzi křesťanských socialistů v Litoměřicích, když prohlásil: "S vámi budeme teprve mluviti, až budete z vlády venku." Stanovisko generálního tajemníka Jonaka bylo podobné stanovisku Rudolfa Kaspera. Nyní musíme nejdříve zvěděti jasně, co je skutečným směrem sudetskoněmecké strany v této otázce. Co chce? Řeknu jen jedno: boj o totalitu s německé strany nám přes číselný úspěch sudetskoněmecké strany národnostně-politicky hrozně škodil a bylo by důležité, aby se konečně jednou zase o tom hovořilo, jak by se to, co se v květnu minulého roku rozbilo, dalo zase nějak vybudovati. Časopis "Zeit" napsal v předešlém týdnu, když byl náš projev uveřejněn v časopise "Deutsche Landpost" (čte): "Požadavky Svazu zemědělců jsou vysněným přáním a můžeme již dnes říci Svazu zemědělců, že Ježíšek toto vysněné přání nesplní." Pak byla připojena ještě poznámka: "Tedy doufejme, že nyní konečně, když se vysněné přání nesplní, vystoupí přece Svaz zemědělců z besídky vlády." Pánové, prohlašuji, že toto poslední je vysněným přáním sudetskoněmecké strany, a mohu zde také prohlásiti, že toto vysněné přání sudetskoněmecké strany letošní Ježíšek asi nesplní. (Posl. Birke [německy]: Je to také přání vašich posledních přivrženců!) O tom rozhodne budoucnost a uvidíme, jak to zde půjde dále.

Chtěl bych si při této příležitosti dovoliti otázku, co chtěl vyjádřiti pisatel článku v časopise "Zeit" ze dne 24. října, když psal o "disciplinované demokracii". Stěžuje si tam, že naše demokracie neodpovídá, že prý demokracie v Československé republice dala sama sobě příliš mnoho autority. Vlastně by měla podle pisatele článku vláda demokratického státu představovati jen výkonný výbor zvolené a sestavené většiny. Ale jsem-li demokrat, pak musím přirozeně dáti demokracii také autoritu, aby mohla existovati, neboť dějiny nám dokazují, že každá demokracie, jež se nestarala zavčas o autoritu, byla rozbita a zahynula. O tom, který zde tedy prohlásí, že demokracie má ve státě příliš mnoho autority, musíme souditi, že tuto demokracii nechce, neboť každá slabá demokracie musí zahynouti. (Posl. Birke [německy]: Zaměňujete demokracii s byrokratismem!) Vím přece, co je demokracie a co byrokracie, to mi, doufám, přiznáte. Ale táži se pánů ze sudetskoněmecké strany: Vždyť malujete v každém shromáždění čerta na stěnu, křičíte zcela správně, že bychom měli zahájiti boj s bolševismem. Jak chcete vésti boj proti bolševismu, je-li u vesla ve státě vláda bez síly a šťávy? Mohu vésti boj proti bolševismu jenom tenkrát, když je vláda ve státě silná. A kdo chce poctivě proti bolševismu bojovati, musí býti pro to, aby ve státě vládla autorita.

Uprostřed našich starostí stojí také řešení sociálního problému, nové zařazení několika set tisíc dělníků do pracovního procesu. Musíme přiznati, že se zde letos zaznamenává zlepšení, a můžeme klidně říci, že zvláště náš pan předseda vlády dr Hodža podnikl vše a pokusil se o vše, aby konečně jednou zase poskytl ubohým obětem krise práci a chléb. Jistá je však skutečnost, že žije ještě několik set tisíc lidí ve starosti o svůj každodenní chléb a že se proto musí nadále podnikati vše, aby se dala těmto chudým obětem zase práce, aby dostali mzdu a tím také chléb.

Investice, řekněme stavby cest atd., jsou přirozeně jen výpomocí, neboť mohou vždy jenom po krátkou dobu přinésti lidem práci. Je ovšem důležité, aby ta průmyslová odvětví, jež musela pro obmezování vývozu buď propouštěti dělníky anebo zcela zastaviti provoz, byla podporována, aby se dostala znovu do stavu, aby mohla přijímati znovu dělníky, za podmínky, že budou moci vyvážeti svůj tovar. A zde je potěšitelné, že nám pomohla zvláště devalvace koruny. Jistá je skutečnost, že vývoz do Ameriky činil v říjnu t. r. 86 milionů Kč, tedy že byl větší než vývoz do Německa, jenž činil v říjnu 83 miliony Kč. Je to znamení, že skutečně přispělo znehodnocení koruny k oživení vývozu. Proto bylo také pro nás svého času samozřejmostí hlasovati pro znehodnocení koruny, ačkoliv jsme věděli, že toto znehodnocení nepřinese nic právě pro zemědělství, ba naopak, že tu a tam musí zemědělství způsobiti dokonce škodu. Museli jsme však zaujati toto stanovisko, neboť uzavření našeho vývozu znamenalo právě tolik jako zvěčnění nezaměstnanosti, a jak mohu zjistiti, postaví se Svaz zemědělců jako selská strana v každém čase úplně kladně k řešení sociálního problému. Neboť vidíme v těchto nezaměstnaných lidech naše krajany a jsme ochotni udělati pro tyto krajany vše, co je možné, abychom je znovu zařadili do práce. (Posl. Birke [německy]: Národní jednota to jste se zase v poslední době něčemu od nás naučili!) Národní jednota nebude nikdy uskutečněna politickou stranou. Národní jednota je něco samorostlého, může býti dosažena jen tehdy, vidíme-li v blížním bratra a pořádného člověka a nikoliv darebu. Jedno vám řeknu, pane kol. Birke, vy, nebo vy všichni spolu můžete mluviti, co chcete, nebudete moci nikdy vyloučiti těch 140.000 lidí, kteří jsou převážnou měrou sedláci, z národní jednoty, neboť se může konečně také národní jednota vybudovati jen na zdravém selství. Je šílenstvím tvrditi o sobě: "My jsme národní jednota!" Je jenom jedna národní jednota, jež vzrostla, a nikoliv umělý útvar, jímž jest vždy politická strana.

Je jisté, že se může při opatřeních, jež byla nyní učiněna v poslední době také při ochotě ministerstva financí, jež slíbilo refundaci obchodních daní vývozního průmyslu, počítati s tím, že se může znovu vyvinouti průmysl, jenž dosud ležel ladem. Vidíme dnes zlepšení ve sklářském a porculánovém průmyslu. Bylo by si přáti, aby stát něco podnikl, aby v příštím roce doznaly také obce, které jsou odkázány na cizinecký ruch, přiměřeného zvýšení tohoto ruchu. Proto se má začíti s nutným vyjednáváním s Německem, aby byly již předem upraveny devisové záležitosti a aby nenastaly zase takové poměry, jakých jsme se museli dožíti letos. Chtěl bych zdůrazniti, že nyní, když se provádějí investiční práce, má se začíti také přímo s projekty, jež zde jsou, jež jsou uznány za životní nutnost státu a za důležité projekty také ministerstvem národní obrany. K těmto projektům patří výstavba dráhy Frankštát-Rýmařov - Moravská Ostrava a trati Ondřejov-Dvorce - Budišov nad Budišovkou, čímž by bylo zřízeno přímé spojení z průmyslového kraje moravskoostravského do Olomouce. Touto tratí by se uvolnila přetížená hlavní trať Česká Třebová-Přerov-Moravská Ostrava. Naše správa churaví tím, že přes dobrou vůli vlády zdržují se často hotové projekty jedině a výlučně postupem byrokracie a nemohou býti proto provedeny. Zde by bylo nutné zavésti v těchto věcech pořádek. Je zajisté správné, že jednou z hlavních příčin vzniku komunismu je nouze a bída širokých vrstev. Chce-li stát vésti positivní boj proti bolševismu, musí především pomáhati, aby všichni nezaměstnaní byli zase zařazeni do práce. To by bylo první útočiště a první ochrana proti komunismu, jenž by pak nemohl míti účinků.

Chtěl bych se nyní zabývati několika otázkami zemědělství, jež jsou ožehavé a vyžadují brzké úpravy. Je nesporné, že se obilní monopol přes svoje vady krásy v celku osvědčil. Osvědčuje se však zvláště nyní, když přišla devalvace, a můžeme zjistiti, že právě teď, kdy stouply ceny jiných produktů, zůstala cena chleba na své původní výši. Založení obilního monopolu mělo tedy jen svoje výhody. Mnohem horší jsou poměry, pokud jde o úpravu obchodu s dobytkem. Měli jsme letos všeobecně dobrý rok na krmiva, stáje jsou plny a je nebezpečí, že příští rok musí jíti najednou mnoho dobytka na odbyt, a to proto, že v mnohých oblastech byla celá jeteliště nesmírným množstvím myší zničena. Dospějeme určitě příštím rokem k tomu, že se dožijeme poklesu cen na trhu dobytka. Bylo by proto důležité, aby následovalo právě jako u obilí organické uspořádání trhu dobytka. Vím, že ministr zemědělství dr Zadina má úplně vypracovaný příslušný návrh. Vím však také, že je odpor socialistických stran vždy ještě příliš značný. Chtěl bych tedy požádati socialistické strany, aby se přimluvily za uspořádání trhu dobytka již proto, že mohou býti provedena finančně-politická opatření, jež pak prokážou, že je důležité, aby byly ustanoveny napřed průměrné ceny. Zemědělství nežádá kdoví jak vysoké ceny za maso, nýbrž průměrné ceny, aby si každý mohl koupiti maso.

Zažili jsme také zhroucení mléčného hospodářství. Máme v chladírnách a také v českých a v německých skladištích úhrnem asi 40.000 vagonů másla, jehož nelze prodati. V poslední době se podařilo vyvézti několik vagonů másla do Německa. Vývoz nabízí za máslo 13·50 Kč. Po srážce režie stojí kilogram mlékárenského másla 12 Kč. Zde si musím dovoliti poznámku, týkající se kontingentu margarinu. Máme letos skoro již 8000 vagonů kontingentu margarinu. Kol. Knorre se již směje. Hned přijde také na řadu. Úhrnná výroba másla činí 10.000 vagonů, t. j. výroba margarinu je skoro tak velká jako celková výroba másla ve státě. Zde by konečně bylo nutné uspořádání, neboť ve skutečnosti vlastní výroba přírodního másla není již zhodnocena. Musíme přestati se stálým zvyšováním kontingentů, protože se tak děje na úkor odbytu přírodního másla. Uznávám, že potřebujeme laciné margariny pro ty lidi, kteří nemají peněz, aby si koupili máslo. Není však potřebné, aby bylo vyrobeno 2000 až 3000 vagonů margarinu, jenž jest dnes skoro tak drahý jako máslo. Měli bychom proto zavésti omezení kontingentu margarinu, neboť se zdá, že dnešní stav jest již pro zemědělce přímo nesnesitelný.

Devalvace koruny, jak jsem již řekl, se pro zemědělství neprojevila příznivě, ani pro příjemce platů a jen částečně pro ty příjemce mzdy, kteří jsou ve vývozním průmyslu zaměstnáni a mohli býti snad proto zařazeni zpět do práce. V celku posloužila devalvace koruny hlavně vývoznímu průmyslu, neboť zemědělství jest nejen producentem, jak se o něm vždy tvrdí, nýbrž také velkým konsumentem. Železo, cement, lepenka atd., vše potřebuje zemědělství, a zde jsme museli spatřiti, že ceny, zvláště ty, které určují kartely, byly ihned zvýšeny. Chtěl bych proto žádati, aby se zcela brutálně zasáhlo do kartelového zlořádu, chceme-li, aby znehodnocení koruny mělo účinek ve vnitrozemí. Nevím dodnes, zda se vskutku ceny kartelů nějak kontrolují. Neboť jak by to bylo možné, že v době zániku cementového kartelu byl cement prodáván po 18 Kč, dnes se prodává skoro za 36 Kč. Mohl-li jej kartel prodávati po 18 Kč a nezahynul, je to jenom důkaz, že se nyní dosahují nezaslouženě vysoké výdělky. Zde by byla nutna vhodná kontrola již proto, že, pokud jde zvláště o jisté kartelové ceny stavebního materiálu, hrozí nebezpečí, že se pro zvýšení tohoto stavebního materiálu nebude vyvíjeti v příštím roce stavební činnost tak jako letos, nýbrž že poklesne, čímž by byli poškozeni jak stavební podnikatelé tak i stavební dělníci. Proto by bylo nutno zasáhnouti do kartelového hospodářství, jelikož se nynější způsob postupu neosvědčil.

Vysvětlil jsem již, že Svaz zemědělců bude hlasovati pro rozpočet. Chceme doufati, že ožehavý problém národnostní otázky najde brzy řešení, aby mohli v našem státě říci jak Češi, tak Němci: Já pán, ty pán! (Potlesk.)