Vynořuje se však jiná starost. I když tomu bude tak, i když stoupne výrobní číslice tak, aby se mohlo říci, že dosáhneme výše roku 1929, budeme musiti těžce bojovati se starostí, že se nedostane i při dosažených výrobních číslicích poslední dělník ke stroji, neboť naše nezaměstnanost jest způsobena nejen krisí, nýbrž i technologicky. Máme sta, ba i tisíce dělníků, kteří jsou vyloučeni z výrobních procesů proto, že jsou obětí technisace, racionalisace našeho hospodářství. Naše hospodářství má výrobní odvětví, ve kterých se stalo na tomto poli v nezkrotném úsilí průmyslníků po zisku více než bylo nutno, a více než sociální zájmy veškerého obyvatelstva mohly snésti. Tempo racionalisace vyhnalo tisíce, desetitisíce lidí z jejich pracovních míst. V řadě průmyslů, jako textilním, dřevařském, strojařském, horním, elektrickém, chemickém, vidíme již dnes stoupati výrobu, ale počet zaměstnaných klesá. Tu se vynořuje pro parlament a vládu otázka, jež vyžaduje naléhavého řešení, že opravňuje zásah do hospodářství, protože nás k tomu nutí starost o oběti technické nezaměstnanosti.

V mezích všeobecného zotavení, o kterém jsem již hovořil, ukazují se však ještě určitá území a určitá odvětví krise, tak jako ostrovy v moři, a obracejí pozornost sněmovny a vlády na sebe. Naše strana oznámila veřejně zcela konkretní požadavky ke znovuzřízení v těchto oborech, jejichž účelem jest učiniti v oblastech krise pokus, aby se opětně zřídily nové průmysly, jimž má stát přiděliti potřebnou podporu ve formě daňových úlev a dovozních výhod. Naše strana poukázala na to, že v devisových opatřeních, jež ještě dnes tvoří docela pozoruhodné těžkosti, musí nastati úleva za účelem rychlejšího znovuoživení, aby tempo nového oživení a hospodářského znovuzřízení bylo rychlejší, aby se již nyní pokleslá číslice nezaměstnaných snížila na nejnižší myslitelné minimum. Osudem severočeského průmyslu jest vývoz. Proto jsme žádali opatření k jeho rozvoji, k zpětnému získání ztracených a k získání nových trhů. Těmito otázkami se zabývá vláda a jsme toho mínění, že to povede k tomu, aby mohl býti veden účinnější boj proti krisi a hospodářským poměrům, jež máme ještě dnes v určitých nouzových okresech.

Přes to bych chtěl poukázat na kapitolu, jíž se nesmí odepříti zvláštní pozornost, totiž na otázku zdražování a stoupajících cen.

Pokles krise je dále ztěžován chováním našich průmyslových kartelů. V této sněmovně bylo opět konstatováno, že zištný obchod s prémiemi za zastavení, s kontingenty v průmyslu jest přehradou proti znovuzřízení a slouží jen k zajištění zisků podnikatelů a ten nemůže býti odpovědný. Chci poukázat jen na jeden případ: Textilní podnik v severních Čechách, přádelna s 11.000 vřeteny, zastavuje provoz. Obdrží od kartelu za stojící vřetena odškodnění 6 Kč za měsíc. To znamená 66.000 Kč za měsíc nebo 792.000 Kč za rok. Podnikatel nemá ani nejmenšího risika. Nepotřebuje se pouštěti do vyjednávání ani s osazenstvem, ani o opatření surovin, ani s bankami. Obdrží přes 3/4 milionu Kč ročně za odkoupenou výrobu. Jest docela samozřejmé, že za takových předpokladů musí býti k těmto věcem obrácena pozornost. Kartely mají plniti jiné úkoly, než působiti ztížení v hospodářském oživení. Účinek jest: tento textilní podnik má 500 dělnic a dělníků, o ty se průmyslník nestará. Těchto 500 dělnic a dělníků, to jest starost státu, jenž je v nezaměstnanosti podporuje, v nejlepším případě starost svépomoci odborových organisací. Dávky státu však a dávky odborových organisací činí v takovém případě proti odškodnění kartelu ve výši 3/4 milionu na jednoho soukromého průmyslového podnikatele 1.2 až 1.3 milionu korun na oběti tohoto stavu. Kartely, které překládají výrobu do nejmodernějších podniků, jež při tom dělají skvělé zisky, při poměrně mírných daních, které přenechávají risiko zajištění existence celých set lidí prostě státu nebo svépomoci odborových organisací, jsou v této činnosti překážkou novému oživení hospodářství a průmyslového vybudování. Proto stát nemůže dopustiti, aby tento vývoj probíhal prostě nekontrolovaně. Musí zasáhnouti upravujícím a řídícím způsobem, v zájmu statisíců lidí, kteří jsou postiženi osudem nezaměstnanosti hrou svobodných sil, tedy v zájmu mnoha tisíc státních občanů. Domníváme se, že se vláda ve svém postupu proti těmto těžkostem, o nichž jsme ovšem ve výkladech dr Roscheho jako průmyslníka neslyšeli ani slova, nedá říditi neustálými varovnými voláními jistých vrstev zájemců, nýbrž že bude dále pokračovati v řízení hospodářství.

Jak velice cítíme zadostiučinění nad hospodářským znovuzřízením a novým vzestupem, musíme poukázati na vážný problém, jenž má státi nejdříve v popředí politických a hospodářských úvah, to jest opětné stvoření spotřební schopnosti pracujících obyvatelů v tomto státě a především v oblastech krise. Průměrný výdělek dělníkův zdaleka nestačí, aby zajistil jen výživu. Nedostačuje již anebo zvláště nedostačuje, aby uspokojil aspoň spotřebu ostatních statků, jako obleku a bytu. O 30%, to vyplývalo z výkladu ministra sociální péče v rozpočtovém výboru, zůstává důchod převážné většiny v sociální pojišťovně pojištěných dělníků a dělnic zpět za požadavkem jejich životní potřeby. Jest bez odporu jistou skutečností, že při statisících, ba při více než milionu lidí nemáme již co činiti s plnými, nýbrž s polovičními nebo čtvrtinovými spotřebiteli. Vnitrozemskému trhu neucházejí miliony, nýbrž miliardy na kupní síle, jež by přišly k dobru průmyslovému oživení, kdyby mzdové a příjmové poměry byly jiné, než jsou dnes. Velký díl našeho průmyslu, zvláště v nouzových oblastech, zkoušel přemoci krisi velmi prostým prostředkem, když začal působiti svým tlakem tam, kde se ukazovalo místo nejmenšího odporu: to jest v otázce mzdy, platu, a tu konstatujeme, že docela ještě dnes, že docela při rozhodné skutečnosti, že máme zákon, jenž chce zajistiti definitivním trváním kolektivně smluvených mezd pracovní důchod, pokoušely se kruhy podnikatelů tato ustanovení zkřížiti. Máme hojně důkazů, že s jednotlivými dělníky jsou uzavírány smlouvy proti kolektivním platně uznaným smlouvám, že jsou uzavírány dohody, jež jsou proti zákonu. Otázka vytvoření spotřeby není tedy v aktuálním stadiu jen u dělníků, nýbrž i u zaměstnanců. Mohli jsme z výkladů pana ministra soc. péče vyrozuměti, že z 328.000 pensijně pojištěných zaměstnanců disponuje 184.000, čili 56%, tedy více než polovina, příjmem, jenž jest pod existenčním minimem. Z této skutečnosti čerpáme odůvodnění, aby se tyto věci postavily do popředí našich úvah. Oživení vnitřního trhu závisí na kupní síle množství. Vidíme však dělnictvo, jež, jak můžeme neustále čísti v novinách nebo jak vysvítá z čísel nemocenských pojišťoven, vydělá týdně snad v domácím průmyslu 20 Kč nebo v hodinové mzdě 28 haléřů. To není mzda, to jest sotva zpropitné. Příznačné však jest, že se také tam, u dělníků a zaměstnanců, nepřivede dodnes k platnosti zlepšení příjmů, kde průmyslové podniky jsou ovládány pány, kteří nenáleží k protektorům, nýbrž k aktivním nositelům sudetskoněmecké strany. Ano, bude skoro příznačné, že nejhorší mzdy, jež se platí v oblastech krise, pocházejí od podnikatelů, kteří v neděli mluví o jednotě lidu, ale v pondělí stlačují mzdy. Snad by mohl býti pan dr Rosche tak laskav říci o tom několik slov, aby se vědělo, jaké zásadní stanovisko k těmto věcem zaujímá. Máme množství důkazů pro toto tvrzení. Ovšem, je to velmi prosté, jde-li se sem a dělá-li se stát odpovědným za sudetskoněmeckou bídu, u sebe doma se však nezastaví. To se hodí zcela zvláště na sudetskoněmecký tisk a sudetskoněmecké podnikatele, pokud jde o příslušníky sudetskoněmecké strany. Čteme neustále o špatných mzdách. Nečetl jsem však ještě nikdy o vyloučení podnikatele ze sudetskoněmecké strany, jež by se opíralo o to, že nedostál svými sociálními povinnostmi jako krajan vůči sudetskoněmeckému dělníku. Tyto důkazy ještě chybí. Naopak: dnes, přes pozorovatelné hospodářské zlepšení, má stlačování mezd ještě stále čestné místo u sudetskoněmeckých podnikatelů.

Sudetskoněmeckému tisku, na který jsem již poukázal, nezbývá všeobecně mnoho pro hospodářské problémy. To jest v souhlasu s všeobecným politickým pojetím. Máte přece důležitější úkoly než se zúčastniti řešení velkých hospodářských problémů, jež zajímají co nejvíce všechny občany. Musíte otiskovati vůdcovy řeči, řeči ministrů propagandy, ministrů letectví, co možná na prvé straně, co možná pod největšími titulky. Řeči, jež ze zákonných důvodů nemohou přicházeti k sudetskoněmecké veřejnosti prostřednictvím radia, jsou uveřejňovány, na to se můžeme v každém případě spolehnouti, příštího dne v sudetskoněmeckém občanském tisku a předkládány obyvatelstvu. (Posl. Kundt [německy]: A vámi denuncovány!) Toho není potřebí, neboť každý politický úředník čte přece noviny, každé noviny jdou censurou. (Posl. Kundt [německy]: Proč to tedy říkáte?) Říkám to proto, poněvadž sudetskoněmecký tisk by měl míti za úkol, šířiti se nejen o kritice demokracie, neviděti vždy jen stinné stránky demokracie a její chyby, na diktátorských režimech však jen lesk a slunce, nýbrž, protože by měl zdůrazňovati nutné měřítko loyality, především ve snahách, jež směřují v nejtěžší době hospodářské krise k řešení nejtíživějších problémů. To jest konečně úkolem občanské výchovy, kterou však váš sudetskoněmecký tisk dnes nesplňuje. Můžeme jen doufati, že se politickým úředníkům, kteří mají vésti dohled na tyto tisky, podaří, aby se v budoucnu splnila trochu více a důkladněji občanská výchova obzvláště redaktorů z občanských redakcí. Právě tento tisk zamlčuje důležité skutečnosti, jež pokles krise ztěžují.

Pan předseda vlády dr Hodža poukázal v promluvě k redaktorům velkých listů na to, že část německého průmyslu bude sotva schopna opětného zřízení. Ozvěna tohoto výroku byla v sudetskoněmeckém občanském tisku podstatně jiná, než jak jsme dnes slyšeli z řeči pana dr Roscheho. Při průmyslovém znovuzřízení nemáme těžkosti ani tak pro technickou nedokonalost jako proto, že máme v sudetskoněmeckém nouzovém území tucty prázdných továren, jež tam stojí bez strojů, jejichž stroje v posledních 10 letech byly zavlečeny našimi průmyslníky do ciziny, do Maďarska, Rakouska, Polska. V údolí Úpy - snad se doptají pánové ze sudetskoněmecké strany u svého kolegy Birkeho - ve východních Čechách stojí prázdné továrny bez strojů. Stroje však jdou v cizině, pomáhají zahraničnímu hospodářství a soutěží s naším textilním průmyslem. Máme povinnost na tyto okolnosti poukázati. Tendence těchto námah a snah jest tato: naši průmyslníci hledají si své pole činnosti tam, kde myslí, že mohou vyráběti za příznivějších okolností. Ale co se stane s desetitisíci německých dělníků? To začíná u Rotavy a končí na Moravě a ve Slezsku. Máme sta prázdných a stojících továren, jejichž stroje tu dnes již nejsou. Vedle strojů byl do ciziny zavlečen také kapitál a nyní stojíme před skutečností, že tento kapitál chybí zvláště v době nového vybudování. Byl by to byl velmi vděčný úkol, kdybychom se byli o tom od pánů ze sudetskoněmecké strany něco více dověděli. Naopak, ve veřejných publikacích, ačkoliv panstvo bojuje všeobecně proti liberalismu, požadují svobodu pro soukromé podnikatele, svobodu obchodu bez omezování státem, aniž by stát měl možnost říditi hospodářství. Na jedné stránce křičí proti liberalismu (Posl. Kundt [německy]: Kde je to?), na druhé se pokoušejí dělati s takovými zásadami politiku. (Posl. Kundt [německy]: Předkládati pouhá tvrzení není žádné umění!)

Přechod z krise a k oživení staví do popředí řadu problémů v průmyslové oblasti, zvláště v severních, východních a jižních Čechách. Krajinská nouzová centra, sklářský a textilní průmysl, jež tam máme, mají převážně německé dělnické obyvatelstvo. Vyslechli jsme se zadostiučiněním prohlášení předsedy vlády dr Hodži, jež učinil v polovině září k zástupcům tisku a ve kterém přikázal hospodářské zájmy zvláštní činnosti poradního sboru při presidiu ministerské rady, při čemž má platiti direktiva, že z výnosu půjčky na obranu státu a zvláště z investičního plánu, plánu na opatření práce a z 15 miliard, které mají býti pro příští 3 roky uvolněny, mají býti přeloženy nutné práce do těchto nouzových oblastí. Vzali jsme z tohoto sdělení se zadostiučiněním na vědomí, že i při veřejných pracích má platiti jako zásada zaměstnávání domácích dělníků. Pánové ze sudetskoněmecké strany si libují v kritice hospodářství a politiky tohoto státu. Bylo by zajímavé, prozkoumati legitimaci k tomu. Vytýkají demokratickým stranám, že jenom mluví, a zamlčují dosavadní výkony v zájmu potírání krise a pro hospodářské oživení. Hospodářská výstavba a rozmach, o kterém nemůžeme mluviti jistě v uspokojující výši, přece však s konstatováním, že jej lze všude pozorovati a cítiti, jest výsledkem jednání a opatření československé vládní koalice, tedy také demokratických stran, jež z německého lidu k vládní koalici náleží. K neplodným řečem jest v Československé republice odsouzen jen jeden činitel, to jest sudetskoněmecká strana. V ní se již řeči neměří podle jakosti, nýbrž podle množství. Pan dr Rosche si zvláště stěžoval, že jeho řeči v rozpočtovém výboru nejsou otištěny nejen doslova, nýbrž ani přiměřeně jejich rozsahu. Ani ústřední orgán sudetskoněmecké strany nevyhověl tomuto přání svého prostého vojína dr Roscheho, neotiskl z 54 stran ani 54 řádek. Kde jsou vaše úspěchy, kde jest politická protihodnota na náklady, jež vynaložil Henlein při svých cestách do Ženevy, Londýna, Garmisch-Partenkirchen a Berlína, kde jest pro to protihodnota? Děláte politiku od 19. května 1935. Mluvíte stále o tom, že nemůže jíti o drobty při řešení všech otázek, jež se vyskytují v československé politice a hospodářství. Byli byste však rádi, kdybyste se mohli vykázati úspěchem jen při nějakém drobtu. Dnes ještě nemáte žádný a proto nemáte ani legitimaci činiti ostatním, činným stranám výčitky. Výkony ministerstva soc. péče a ministerstva veř. zdravotnictví v plynulém období krise mluví za sebe, stojí tu ojediněle v celém koncertě evropských států. Jsou pádným důkazem pro sílu demokratického režimu, jsou nevyvratitelným důkazem pro sociální ráz, který tato práce má. (Výkřiky.) Rozpočet státu mluví pro to v nejživější formě. Nemluvte o nemocenských pokladnách! Mohl bych vám, kteří nejste přece přivrženci demokracie, protože se musí slušně pochybovati o pravdivosti toho, co pan dr Rosche přede mnou prohlásil, říci, že nemocenské pokladny Německa, vůči němuž se snažíte o více než přátelské vztahy - kdybych je zde postavil do středu úvah poskytují horší obraz jejich výkonů než snad nemocenské pokladny v československé demokracii. Kdybyste věděli, jak to v nemocenských pokladnách Německa vypadá, pak byste byli podstatně skromnější ve své argumentaci. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) V sudetskoněmeckých oblastech nepozorujeme jen tyto překážky, pozorujeme i jiné. Před několika dny vydala jedna průmyslová organisace pokyn, že zaměstnavatelé nejsou povinni přejímati své dělníky z veřejných zprostředkovatelen práce. Zákon o zprostředkování práce měl vésti k uspořádání trhu práce. (Posl. Kundt [německy]: A by mohli býti zprostředkováni jedině vaši soudruzi!) Toho nebezpečí není, pane kolego, a tohoto nebezpečí se pokoušela vyvarovati řada německých průmyslníků. Doplnili svá osazenstva až do konce září tak silně, aby několik měsíců na to nebyli nuceni provésti nové přijímání. A nově přijatí nebyli soc. demokraté, nýbrž zpravidla zapsaní členové sudetskoněmecké strany. Přijímání bylo jen prostředkem k vyhnutí se za tím účelem, aby po 1. říjnu nemusili přijímati z veřejných zprostředkovatelen práce do národního podniku snad nikoliv příjemné pracovní síly. Domníváme se, že i na tomto poli jest před námi řada prací, že zde stát musí zasáhnouti regulujícím způsobem, poněvadž můžeme býti slušně toho mínění, že v Československé demokratické republice musí požívati německý dělník, který stojí se svým plným politickým přesvědčením na půdě republiky, který jest hotov přinésti jí každou oběť, také ochrany demokracie v plné míře i proti těm, kdož vedou v parlamentě demokratické řeči, ale v průmyslových podnicích, v nouzovém území udávají docela jiný tón, vyvozují docela jiné důsledky a zastupují docela jiná mínění. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Dovolte mi, abych skončil své vývody poukazem, že to, co prohlásil řečník přede mnou, nemůže platiti pro německé dělníky.

Před několika dny se konaly v hornictví volby do revírních rad. Myslím, že tyto volby do revírních rad byly zvláště v severočeských uhelných oblastech velmi jasným a jednoznačným důkazem pro to, kde stojí většina německých dělníků. Není v táboře sudetskoněmecké strany, spolehlivé německé demokratické dělnictvo jest v táboře německé soc. demokracie; na tom nemění ničeho ani velká slova pánů ze sudetskoněmecké strany. Chtěli bychom však prositi o jedno. Můžeme v těžkém boji, který musíme vésti v nouzových oblastech nejen pro hospodářské vybudování, nýbrž i proti cizím ideologiím, jež jsou vnášeny mezi obyvatelstvo, vytrvati jen tehdy, budeme-li k tomu míti záštitu státu ve vládě a koalici. Víme, že kus chleba má větší politickou váhu než 100 Henleinových řečí. Přivedli jste to doposud v nejlepším případě k dobročinným akcím, a při těchto dobročinných akcích vrátilo se nebo bylo z toho vyinkasováno jen docela skromné procento, co organisace podnikatelů dík sudetskoněmecké straně, dík snížení mezd v období krise mohly pro sebe zapsati k dobru. Jen zasahováním státu, jenž upravuje, zmirňuje a pořádá, mohou býti uspořádány poměry, které jsou nutné, kterých potřebujeme v zájmu zachování demokratického smýšlení našeho obyvatelstva zvláště v sudetskoněmeckých oblastech a kterých potřebujeme, abychom se dostali kupředu ve smyslu těch moudrých zásad, které jsme před několika dny slyšeli, že totiž československý stát se nejen politicky, nýbrž i ekonomicky a kulturně tak konsoliduje, aby i poslední dělník ve státě, zvláště dělník v oblasti krise, pocítil pořádající ruku vlády, jež mu zajišťuje ochranu v nejtrpčí nouzi, jakož i poskytuje vyhlídku na životodárnou budoucnost. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Zvoníček.

Posl. Zvoníček: Slavná sněmovno!

Slyším tady řeči, krásné řeči, ale mně by se lépe líbilo, slavná sněmovno, kdybychom se všichni podívali na bídu pracujícího zemědělského lidu. V dosavadním rozdělení nákladů podle jednotlivých resortů, jak vidím, stále se zachovává týž postup, jako tomu bylo loni. Chtěl bych zde poukázati, že se takto zastírají pravé, trvalé příčiny národohospodářské nerovnováhy, která nastala řadou opatření a zásahů, jež jsme my neschvalovali a za které neneseme žádné odpovědnosti.

Nežli přikročím ke konkretním návrhům, jak pomoci zemědělskému stavu, budiž mi dovoleno, abych zcela otevřeně uvedl, v čem spatřuji nerovnováhu v našem národním hospodářství. Byl to sám zesnulý a slavný státník československý, min. předseda dr Antonín Švehla, který při různých sanačních zásazích ve prospěch velkoprůmyslu, velkobank a jiných vymožeností prohlásil, že naše zemědělství podepsalo již tenkráte státnímu hospodářství směnku, která bude jednoho dne splatná. Slavná sněmovno, dnes přichází doba, kdy tato směnka je splatná. Aby to bylo každému jasno a také našim voličům, podotýkám, že zesnulý náš státník, který vyšel ze stavu rolnického, dobře věděl, že nelze nikde na světě v domácnosti dosáhnouti rovnováhy, ani nelze dosíci rovnováhy ve státním hospodářství, jestliže se bude stále podporovati jenom jedna složka podnikání na účet ostatních složek výrobních. A to se u nás dělalo především obrovskou sanací bank, v druhé řadě pak zákonem o stabilisačních bilancích průmyslových podniků.

Musím vyložiti, jak se na to dívám jako český sedlák. Pro mne je moje chalupa, ať větší nebo menší, také podnikem, právě jako některá zastavená továrna, které se odepsaly na účet státní pokladny daně. V našich průmyslových podnicích nastala obrovská krise. Vázly na nich dluhy, závazky atd. a mnohé z nich staly se v důsledku krise neúnosnými. Pak nastalo období, které bych označil periodou hroucení továrního průmyslu, zánik řady továren zemědělského průmyslu, cukrovarů, pivovarů, lihovarů a posléze obrovská katastrofa zániku řady největších textilních továren - byla to Česká Třebová, byly to Svitavy - konkursy a s tím spojené také samovraždy bývalých majitelů, zatím co se u nás před stabilisačními bilancemi tvrdilo, že prý tolik továren ani nepotřebujeme, jen ať se ty zbytečné cukrovary zastaví, však prý se již dávno zaplatily a přeplatily. Tyto zásahy ohrožují rovnováhu hospodářského tělesa - zjevně i skrytě - i nadále, jelikož regulované a reglementované hospodářství s řadou povolených kartelů a monopolů nepřináší středním statkům selským možnost takového hospodářského úspěchu včas, aby se mohly samy z obrovských starých dluhů osvoboditi a jich se zbaviti. Je-li platnou zásada, že také statek je výrobnou, že je podnikem prvovýroby, pak se musí tento stav výroby státem chránit a zachránit.

Nejsem sice továrník, ale chápu, že jen v tom domě, v té továrně a na tom statku se může správně hospodařit, kde se poctivě pracuje a kde čistý výnos odpovídá nejen ceně statku, nýbrž i únosnosti, která je mu ukládána. Je-li mu ukládána taková únosnost břemen daňových, sociálních a poplatkových, úmoru a úroků, že přesahuje stále skutečně dosažitelný hospodářský čistý výnos, pak se tomu říká, že se tam hospodaří od 5 ku 4, že se vytlouká klín klínem - to znamená, že se statek zadlužuje nebo přímo předlužuje.

Slavná sněmovno! Důsledkem toho je, že rolnické usedlosti přicházejí do vyrovnání. V Čechách, pokud to mohu sledovat, je denně hlášeno 10 až 20 nových vyrovnání zemědělských, na Moravě asi 5 až 10 denně. Co znamená takové vyrovnání, ukazují případy i větších statků, které měly asi 130 měřic polí, které byly již dříve po válce zadluženy. Hodnota dluhů vzrostla, nikoliv vinou majitele statku ani tím, že sám nedovedl pracovat a úsporně hospodařit, nýbrž tím, že zatím co ceny výrobků klesly na minimum, stále se mu připisovaly úroky z úroků a knihovalo se tak dlouho, až z prvního dluhu po válce, který činil na př. 160.000 Kč, vznikl dluh 240.000 Kč, pak 300.000 Kč, a když nyní dochází k t. zv. zemědělskému vyrovnání, stanoví se odhadní cena klidně pro celý statek na 150.000 Kč, takže po vyrovnání nezbude celé rodině nic než ranec starého šatstva a nucené vystěhování, jinými slovy: rodina je přímo vyhnána na ulici.

Způsob, jakým se dnes provádějí exekuce, je přímo vykřičníkem bídy. Na mělnickém okrese se stal případ, že rolníku, který má 20 korců polí, zabavila velkokapitalistická Škodovka pro 192 Kč jedno pánské kolo, 6 pytlů ječmene, 2 prasata, 2 malé prasničky a 6 prasátek. Dne 23. listopadu přišel soudní exekutor a všechno mu to prodal v exekuční dražbě. 70kilové prase prodal Šustrovi z Kozárovic za 150 Kč! A při tom se stále mluví o demokracii, právu a spravedlnosti! Nezdá se vám, slavná sněmovno, že v tom dlužno spatřovat výkřik k vám, abyste zachránili zemědělský stav? Pamatujte si, že základem celého československého státu je zemědělství a že zničíte-li je takovýmto způsobem, zničíte - neváhám to říci - celou československou samostatnost.