Mluvíme-li dnes o všech těchto věcech, nemohou nám nic vytýkati, protože jsme se chovali zcela korektně. Pánové! Nechci poukazovati na zvláštní příležitost při presidentských volbách, kde právě sudetskoněmecká strana dala na jevo velikou důstojnost a tento státní akt neohrozila, což mohla velmi snadno učiniti, neboť k tomu měla své důvody. Dokázali jsme svými stanovisky k zákonům, svou prací, že jsme naprosto věcní. Poukazuji jen na stanovisko k rozpočtu, k různým zákonům, zvláště k zákonu o půjčce obrany státu. Pánové, všechno, co jsme dělali, bylo prý bez úspěchu. Nikoliv! Tvrdím, že my, sudetskoněmecká strana, máme za sebou dokonce veliký úspěch. Za prvé, že se v tomto státě o tom mluví a že se přikročuje k řešení národnostní otázky a že také venku ve světě vědí, že je 31/2 milionový národ sudetských Němců. Zabývají se s námi. Kdybychom byli quantité négligeable, nezabývali by se s námi tolik. Ministr Zajiček by nám vlastně musil býti vděčným. Neboť ministr Zajiček v interviewu neprozřetelně prozrazuje, že my jsme vlastně příčinou jeho jmenování. (Veselost.) Veliký úspěch sudetských Němců! Konrád Henlein mluvil v Chebu a sudetští Němci dostali jako ministra Zajička. (Výkřiky.) Máme ještě větší úspěch, který spočívá v tom, že Svaz zemědělců čítající 5 členů včetně Spiny dostal ministra, křesťanští sociálové jej dostali se 6 a soc. demokraté s 11 členy. Podle tohoto klíče by nám patřilo 13 ministrů. (Veselost.) Neříkejme přece, že to nejsou vůbec úspěchy. Že ministři Spina, Czech a Zajiček jsou po volbách v roce 1935 ministry v tomto státě, za to vděčí sudetskoněmecké straně. (Potlesk.)

Nyní bych vás chtěl upozorniti na toto. Jak se to vlastně všechno stalo? To bych vám chtěl vysvětliti takto: Přiznáváme, protože jsme poctiví lidé, že jsme sami nepočítali s tak velikým úspěchem dne 19. května. (Německé výkřiky komunistických poslanců: Slyšte, slyšte!) Říkáme to s hrdostí, protože na druhé straně vidíme, že náš lid venku učinil rozhodnutí, které je dostatečně zřetelné pro zdejší svět a pro celý svět vůbec. Lid rozhodl a řekl, jsme s poměry nespokojeni, chceme, aby se zlepšily, chceme přivoditi rozhodnutí, protože chceme, aby v tomto státě byl mír. A co jste učinili vy na české straně, na demokratické straně? Neslyšeli jste rozhodnutí lidu, neslyšeli jste o nespokojenosti 1.2 milionu lidí, ale domnívali jste se, že z poražených v tomto zápase musíte udělati vítěze, a při tom u vás především rozhodoval pocit vděčnosti: Pro Pána Boha, nemůžeme opustiti ty lidi, kteří nám tak dlouho sloužili. Jestliže jste takto myslili, myslili jste snad jako vděční lidé, ale jinak jste myslili nepoliticky a nedemokraticky. Co jste dělali na české straně, byla nesprávná matematika, protože jste se domnívali, že 67 je méně než 5. Chtěli jste opravovati rozhodnutí lidu jmenováním členů ostatních německých stran do obcí, okresů a zemí. (Německé výkřiky: Jirkov, Dvory, Harachov!) Pánové, tak se stal Henlein kamenem úrazu. Není v tomto státě nic, co vůbec může existovati, a ještě snad více, na čem by Henlein nebyl vinen. Na všem, co je, nese vinu Henlein.

Co vlastně v tomto případě zavdává příčinu ke stížnostem? Henlein není členem Národního shromáždění. Prohlásil jsem, že Henlein se rozhodl v době, kdy ještě vůbec nevěděl, jak to dopadne. Učinil tak vědomě s dobrým úmyslem, aby byl zachován lidu a stál mimo politické boje, abychom měli člověka, na kterého bychom se mohli mimo politické boje obrátiti. Pánové, Henleinovi nebo straně bylo zazlíváno, že mluvíme jménem lidu. Dovolte, abych vám i zde řekl upřímné slovo. V celé české a německé politice není strany, která by nemluvila jménem lidu. Poslechněte si jen, jak mluví české strany. Mluví stále o českém národu, nemluví o své straně, o té mluví nejvýše tehdy, jde-li o cla nebo něco podobného. Ale jinak mluví jménem lidu bez zřetele k počtu stoupenců, které mají za sebou. Německý soc. demokrat Heller, který je nám zvláště nakloněn, popírá, že máme právo mluviti jménem lidu. Luschka prohlásil v Mar. Lázních, že každý, kdo je zvolen, může mluviti jménem lidu, protože lid rozhodl volbou. Myslím, že se o tom nemůže debatovati. Musíme se však zeptati, pouštíme-li se již do té otázky a dohodneme-li se na tom: Dobře, nebudeme mluviti jménem celého sudetskoněmeckého národa, budeme mluviti jménem 70%, pak se však táži, zda my se svými 70% nemáme více práva mluviti jménem národa než ostatní, kteří mají snad 10 nebo 15%. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Ostatně platí v československé demokracii zásada většiny a podle této bychom měli právo mluviti jménem lidu.

Henleinovi se zazlívá, že cestuje do ciziny. Dnes jsme to opět slyšeli od Hampla. Slyšeli jsme to od každého řečníka v debatě a tu budiž opět toto konstatováno: Henlein nejel do Ženevy a Londýna přes Cheb. Henlein jel z Chebu do Prahy. Ihned v den volby poslal telegram projevující úctu presidentu Masarykovi a předsedovi vlády. Ihned potom pustil se do aktivní a kladné práce. Pánové! Při cestách do ciziny jde vždy jen o to, zda jsou zákonné nebo nezákonné. Může se mi namítnouti, že to je také otázkou politické slušnosti a morálky. Na to vám řeknu: Zpravili jsme odpovědné činitele o tom, že se stížností proti Machníkovu výnosu půjdeme do Ženevy. V Londýně měl Henlein na pozvání přednášku před toutéž společností, kde také přednášel pan předseda vlády dr. Hodža. V Berlíně seděl Henlein při pořádání olympijských her vedle československého vyslance Mastného. Pánové, nelze na vše pohlížeti s nepřátelské stránky.

Konstatuji ještě: Podle mínění pana předsedy vlády dr Hodži se věc s počátku dobře vyvíjela. Spolupůsobili jsme jako konstruktivní živel při některých věcech. Jako úder palicí však přišla chebská řeč. Pan předseda vlády dr Hodža odpověděl ve své řeči ze dne 2. července 1936 a také ve své řeči v rozpočtovém výboru dne 10. listopadu 1936 zase v tom smyslu, že nejtypičtějším vyvrcholením Henleinovy chebské řeči byla věta: "Chci raději býti společně s Německem nenáviděn než býti nenáviděn, protože těžím z nenávisti proti Německu." Pánové, mám dojem, že v těchto věcech vzniklo zásadní nedorozumění. Cítím se povinen upozorniti na tento názor, protože si prostě nemohu mysliti, že chcete tuto větu úmyslně jinak vykládati. Henleinovu řeč jsme slyšeli všichni jako členové Národního shromáždění a prohlásili jsme, že s řečí úplně souhlasíme. V době své řeči věděl Henlein o projevech presidenta státu a pana předsedy vlády o poměru Československa k Německu a znal jejich obsah. Použil-li oné věty, použil jí v souvislosti s protestem proti náladě vyvolávané českým a německým tiskem různých směrů, jejímž cílem bylo otravovati poměr k Německu. Probíráme-li různé noviny, dělalo to skoro dojem, že právě ten se měl státi ve veřejném mínění persona grata, kdo zaujme stanovisko proti Německu, a v této myšlence bylo onoho výroku použito. Pánové, Konrád Henlein nemusí tuto řeč vykládati. Pravím vám, že jsme všichni tuto řeč společně prožili, a tato řeč, která byla přednesena zcela volně, bez konceptu, bez "zahraničního" vlivu, tato řeč byla pro nás všechny událostí. Účelem této řeči bylo: smířiti národy v této zemi, posloužiti míru v Československu a míru evropskému. Když se nyní na druhé straně pohoršujete nad tím, že Henlein řekl, že se mají "utvořiti řádné vztahy k Německu", je přece nutno při výkladu uvésti tuto větu na pravou míru. Zjistili jsme, že pan president státu a pan předseda vlády ve všech svých projevech trvali na naprosto korektním poměru k Německu. Žádáme-li dnes řádný poměr, je tím míněn poměr, který přesahuje rámec korektnosti. To znamená jinými slovy dobrý sousedský a přátelský poměr. Že u nás toto přání převládá, je úplnou samozřejmostí, která je výsledkem myšlenky rasy a krve, jak to krásně řekl kol. Luschka v Mar. Lázních, a ze všeho jiného. Obsahem tohoto přání je také mír mezi oběma státy. A tu bych chtěl poukázati na projev předsedy Svazu zemědělců Hackera, který ostatně také není členem Národního shromáždění a je předsedou strany, který učinil podle "Montagsblattu" ze dne 16. listopadu 1936. V této řeči žádá Hacker, že my, jako sudetskoněmecká skupina, jsme tím spíše oprávněni vynaložiti všechny své síly, aby poměr našeho státu k Německé říši překročil korektní vztahy a stal se poměrem sousedským a přátelským. To bylo stanovisko, které vyjádřil Hacker.

A nyní slovo o autonomii. Pan president státu dr Beneš a pan předseda vlády dr Hodža odmítli naše autonomistické požadavky - pan president státu šel dokonce v Liberci ještě dále a odmítl také federalistickou myšlenku. Autonomie je politickým požadavkem a můžeme si s hlediska psychologického vysvětliti, že jsme na to od pana presidenta státu a pana předsedy vlády obdrželi v tomto stadiu zápornou odpověď, ačkoliv poukazuji, že autonomie je ještě dnes programovým bodem všech německých stran. Právě Svaz zemědělců mluvil na svých projevech po odmítnutí této myšlenky panem předsedou vlády zcela spontánně o samosprávě, rovněž i Luschka řekl v Mar. Lázních, že musíme vše učiniti, co je v rámci vybudování samosprávy. Chtěl bych říci jedno: Byla-li karpatským Rusům zákonem slíbena autonomie nechci zkoumati, jak došlo k tomuto zákonnému ustanovení - trvají-li Slováci stále na svých autonomistických požadavcích, musíme míti i my, sudetští Němci, právo klásti tento požadavek. Neboť konkretisuji ještě jednou: Požadavky, které uplatňujeme jménem sudetských Němců a zejména jménem sudetskoněmecké strany, se dělí na tři základní skupiny: Nejprve žádáme rovnoprávnost na poli národnostním, kulturním, hospodářském a sociálním podle počtu obyvatelstva podle ústavní listiny. Za druhé: požadavky na základě zákonů, které nejsou požadavky čistě národnostními, ale politickými, a za třetí: požadavky politické, ke kterým také patří požadavek autonomie, které jsou již upraveny a odůvodněny v zákonech, které musíme v politickém boji vybojovati a prosaditi. Národnostní otázka v tomto státě by byla brzy rozřešena; při dobré vůli je to mimo shora uvedenou třetí kategorii požadavků vlastně jen čistě správní akt. Při dobré a vážné vůli mohou president státu, vláda a strany vyříditi otázku škrtnutím pera a obrátiti tak kormidlo o 180°. Nechceme před vámi státi jako žebráci a prosebníci, dovoláváme se v tomto právním boji svého práva, nepotřebujeme od vás nic jiného než rozkaz, aby nižší stolice jednaly podle zásad rovnoprávnosti. Otázka bude teprve tehdy rozřešena, zaujmete-li toto stanovisko a rozkážete-li ministerstvu vnitra: státní policie, četnictvo a finanční stráž nechť pracuje v tomto smyslu, a užijete-li při obsazování úřednických míst spravedlivého klíče. Při investičních pracích atd. musí býti tento klíč používán. Jedním rázem máte vyřešenu národnostní otázku. Již z časových důvodů nemůžeme se vůbec zabývati tím, abyste se jali řešiti dílčí otázky a problémy nebo dokonce jednotlivosti. Uklidnění vzájemných vztahů způsobíte, odhodláte-li se k zásadnímu řešení celé otázky.

Musím říci ještě slovo o našem poměru k Německu. Náš poměr k Německu byl z národních a národnostních důvodů stále týž. Masaryk, Beneš, Hodža, Kramář a jak se všichni jmenují, ukázali jasně, že se nám sudetským Němcům nikdy nemůže bráti, abychom necítili duševní a kulturní spojitost s velikým německým národem a Říší. Cítili jsme ve všech dobách svou spojitost s národem a říší bez ohledu na vládní soustavu. Cítili jsme svou spojitost také tehdy, když v říši vládl soudruh kancléř Müller. (Souhlas.) Naše spojitost nebyla závislá na panující soustavě. Němečtí soc. demokraté jsou právě na opačné cestě. Jejich poměr je spiat s vládní soustavou. Trváme-li dnes na zásadní otázce zřízení přátelského poměru k Říši, což je při našem německém smýšlení jistě zcela samozřejmé, je to vždy myšlenka míru a nikdy myšlenka války. Kdo si přeje sousedského poměru, přeje si míru. (Souhlas.) To pro vás musí býti směrodatné. (Posl. V. Sedláček: To nezáleží jen na nás, to záleží také na těch druhých!)

Chci skončiti. Pane předsedo vlády, můžete býti ujištěn, že nemusím vůči vám prohlašovati svou loyalitu, a nechci to také, musíme však výslovně prohlásiti, že ve vás vidíme muže, o kterém věříme, že vidí všechny problémy, že se jimi chce zabývati a je řešiti. S tohoto hlediska, pane předsedo vlády, tyto věci vítáme. Ale nepřipusťte, abychom při vašich projevech a při projevech pana presidenta ztratili důvěru, odporují-li slova činům. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Prosíme vás, nechť po slovech, se kterými úplně souhlasíme, následují činy. A ještě slovo: Ve své poslední řeči jste výslovně prohlásil, že při řešení národnostních otázek a problémů není vyloučena oposice. Přihlašujeme se ke spolupráci v těchto věcech nejen svou vůlí, nýbrž i svými oprávněnými nároky. Domníváme se, že můžeme tvrditi, že nemůžete v těchto otázkách opominouti stranu, která představuje 70% sudetskoněmeckého obyvatelstva, neboť tyto otázky nejsou otázkami jedné strany, nýbrž otázkami národa; nemůžete tuto celou otázku vyřešiti jen s německými vládními stranami a jen pro ně. Budete musiti vždy zásadně jednati s celým národem - od národa k národu - a proto jsme vždy mluvili o narovnání od národa k národu.

Jednotná strana, jednotná fronta! Mnoho se o tom mluvilo a tu bych řekl pánům z německých vládních stran, kteří tuto jednotnou frontu tak silně propagují: v minulosti jsme měli s jednotnými frontami špatné zkušenosti; to dokazují sudetskoněmecké dějiny. Jednotná fronta může býti jen tehdy účinná, sdružuje-li v národnostních otázkách všechny německé strany. Nelze diskutovati o tom, abychom uzavřeli jednotnou frontu jen s křesťanskými sociály. V této jednotné frontě musí býti všechny německé strany včetně komunistů, protože jen to může býti jednotná fronta, která vyloučí veškerou konkurenci v této národnostní otázce. Pokud křesťanští sociálové s Hilgenreinerem a Luschkou na jedné a Zajičkem a Mayr-Hartingem na druhé straně nebudou v názorech na myšlenku jednotné fronty sami jednotni, nemůžeme s naší strany o tom debatovati. (Posl. dr Luschka [německy]: Mýlíte se, máme jednotné směrnice!) Ale promiňte, jak mohl Mayr-Harting tak mluviti v Karlových Varech, pane kolego, Mayr-Harting přece neučinil nic jiného, než že se pustil do polemiky se sudetskoněmeckou stranou počínaje programem a loyalitou a konče dechovou hudbou. Pane kolego Luschko, můžete mu vyříditi, že se dechová hudba řídí podle síly, vy se podle své síly musíte spokojiti pikolkou.

Na jednu věc bych ještě chtěl upozorniti. Na sudetskoněmecké straně je celá politická otázka otázkou generační. Pane předsedo vlády, jsme, pokud nás vidíte jako zástupce 70% sudetskoněmeckého obyvatelstva, již druhou generací, zatím co u ostatních stran a i u části českých stran je ještě generace prvá. Vezměte si křesťanské sociály. Mladoaktivisté Schütz - Mayr-Harting, u Svazu zemědělců mladoaktivisté Hacker - Spina a u sociálních demokratů mladoaktivisté Jaksch - Czech. Vždyť sami vidíte, že na české straně málem narážíte na tento generační problém, necháte-li své noviny podávati zprávy o svých jednáních s mladoaktivisty. Na německé straně stojíme nyní před generační otázkou, která se naprosto nedá popříti. Na sudetskoněmecké straně stojíme v politice před otázkou mládeže a s tohoto hlediska stává se řešení stále naléhavějším, protože také řešení národnostní otázky je řešením otázky mládeže, protože na sudetskoněmecké straně musíme věděti, co máme se svou mládeží dělati.

Jak se poměry na venkově utvářejí, o tom k vám nepronikne žádná zpráva, jak to skutečně vypadá. Kdybyste mohli přezkoumati zprávy nebo kdybyste jeli ven a mohli věci skutečně viděti, shledali byste, že jsou zde zcela jiné poměry, pak byste mohli zjistiti, že sudetskoněmecké území se podobá koncentračnímu táboru, že jste naše území obklíčili rozmnoženou státní policií a četnictvem. A jak teprve vypadá praktické provádění správy!

Chtěl bych své zásadní vývody skončiti tím, že přednesu tyto úvahy. Podle složení a z vůle národa - na nás poslance a senátory při tom nehleďte - myslete při svých opatřeních, která činíte, ať kladných nebo záporných, vždy na to, že jimi postihujete 70% sudetskoněmeckého obyvatelstva. Stojíme před otázkou důvěry. Stále se říká: "Ano, to je docela krásné, ale nedůvěřujeme vám." Zkoumejte přece tuto otázku také jednou s druhé strany, zda není naléhavější právě pro českou stranu získati důvěru. Tu chci poukázati na vtipnou poznámku v "Přítomnosti", která zní: "Dobrý poměr k menšinám zlepšuje strategickou situaci republiky." To je pravdivé slovo. Nechce-li někdo někomu důvěřovati, může tento činiti, co chce. Ale tento stav se vymstí, protože tlak vyvolává protitlak a protože, budou-li tyto poměry takto dále pokračovati, přiostří se tak, že nikdy nebudou moci posloužiti míru. Není možno, abyste vy Češi nás sudetské Němce stále poučovali. Musíte konečně pochopiti, že se musíme dostati z tohoto stadia věčných výčitek a stálých obtíží. Pánové, nevyčítejme si minulost, nechte ji býti dějinami. Navrhuji vám: Likvidujme minulost na základě rovnoprávnosti, minulost nechť patří dějinám, v budoucnosti je život a naděje. Chtěl bych vám říci vážné slovo: Odstraňte ty temné síly, které jsou překážkou mezi dvěma národy a jež nemají v úmyslu nic jiného než otravovati a rozněcovati poměr mezi národy. Budeme-li moci při řešení národnostní otázky odstraniti všechny tyto národní spory a otázky, uvolní se místo pro práci pro naše spoluobčany, pro práci a chleba. Důležité bude, abychom měli vzájemnou úctu ke svému politickému přesvědčení. Nechceme z vás udělati Němce, protestovali bychom však proti tomu, kdybyste z nás chtěli udělati Čechy. Naším úkolem není nic jiného, než míti vzájemnou úctu k politickému přesvědčení a kráčeti cestou spravedlnosti.

Odvažuji se tvrditi, že příští muž, o němž se vtesá do kamene nápis: "Zasloužil se o stát", může býti v českém národě jen ten, kdo bude míti největší zásluhu o uspořádání vnitřních poměrů. Neboť na vyřešení těchto vnitřních poměrů závisí osud státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.).

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kögler. Dávám mu slovo.

Posl. Kögler (německy): Slavná sněmovno!

Chtěl bych nejdříve učiniti několik zjištění k výkladům pana dr Roscheho. Pan dr Rosche prohlásil, že zde mluví jen jako prostý vojín, nikoliv jako dr Rosche. Mně osobně by byla bývala politická a hospodářská řeč pan dr Roscheho proto milejší. (Posl. Kundt [německy]: Poněvadž pro vás mluvil nepříjemně!) Nikoliv, protože bychom byli potom viděli, jaké stanovisko zaujímá německý průmyslník a podnikatel k věcem, jež zde jsou v popředí hospodářské a politické úvahy. Chtěl bych učiniti další konstatování: Pan dr Rosche mluvil zde prý jménem 70% německého obyvatelstva. (Německé výkřiky: Snad již 80%! - Posl. Birke [německy]: To závidíte!) Výklady pana dr Roscheho poskytly řadu důkazů, že jeho historické vzpomínky se nesrovnávají tak s přesností, jak by toho bylo potřebí. Pan dr Rosche může mluviti o 70 % německého lidu, ale není oprávněn mluviti jménem většiny německých dělníků. (Výkřiky posl. Kundta.)

Ještě jedno konstatování, pánové ze sudetskoněmecké strany. Proč jste tak skromní? Pan dr Rosche prohlásil, že je vlastně úspěchem sudetskoněmecké strany, že k československé vládě přísluší tři němečtí ministři. Ze 3 německých ministrů patří k vládě jeden od r. 1926, druhý od r. 1929, tedy od doby, kdy československá veřejnost sudetskoněmeckou stranu a ani vůdce sudetskoněmecké strany ještě neznala. Proč jste tak skromní, mohli byste se domáhati založení československého státu jako své zásluhy, proč ne také stvoření světa, chcete-li již jednou reklamovati všechen rozvoj pro sebe.

K otázce demokracie chtěl bych panu dr Roschemu odpověděti slovy pana presidenta státu: Pan dr Rosche prohlásil, že v Československé republice můžeme býti jen demokraty. Ve stejné souvislosti padla slova pana presidenta v Brně: Kdo by si byl dovedl představiti takový stupeň zmatku v dnešní době! (Posl. Kundt [německy]: Jak to vy líčíte!) Sudetskoněmecký tisk a sudetskoněmecká veřejnost, pokud ji, pánové, přímo ovlivňuje vaše strana, odmítá demokratické zásady, o nichž tu pan dr Rosche mluvil. (Německé výkřiky: Nikoliv, sociálnědemokratické zásady, diktaturu proletariátu!)

Nyní bych se chtěl obrátiti k otázkám rozpočtu. Státní rozpočet jest předkládán v době, o které můžeme říci, že dává poznati všeobecnou hospodářskou úlevu a zlepšení docela i v německých pohraničních krajích. Pohraniční oblasti se již -dnes zúčastňují zřetelně tohoto hospodářského zlepšení, úspěchu, jenž - to konstatujeme se zvláštním uspokojením - jest úspěchem československého režimu v Československé republice, na němž mají svůj podíl němečtí soc. demokraté jako příslušníci koalice. Konstatujeme to proto, poněvadž zvláště z řad sudetskoněmecké strany byla rozšířena mezi mnoha státními občany jakási podivná víra, že iniciativa nemůže vyjíti od demokratického režimu. Hospodářské zlepšení v Československé republice, citelná úleva světové krise jest demokratickým důkazem proti těmto míněním, která jsou bohužel mezi německým obyvatelstvem našeho státu soustavně rozšiřována. Počet nezaměstnaných v posledním roce zřejmě klesl, zvláště v území krise. (Posl. Kundt [německy]: Četl jsem to v časopise "Karlsbader Volkswillen" jinak!) Počet nezaměstnaných jest dnes i v těžkých oblastech krise pod číslicemi předešlého roku. (Německé výkřiky: Okresy Liberec, Karlovy Vary!) Ano, v Liberci, v okresu varnsdorfském, ba i v těžce trpícím sklářském průmyslu pozorujeme zřetelně hospodářský obrat, především v textilním průmyslu a potom i ve sklářském. Začínají se pomalu hospodářsky zotavovati. Vývozní číslice textilního průmyslu stoupají, i když tempo tohoto pokroku pro přání, jež máme všichni pro nové hospodářské uspořádání a znovuzřízení, může platiti za velmi pomalé. Od stavu r. 1929 dělí nás ovšem ještě velký kus. Ale dík hospodářským a měnověpolitickým opatřením vlády zotavujeme se všude v těchto oblastech. Co to znamená, může nejlépe posouditi ten, kdo bydlí a žije v průmyslovém kraji, v kraji nouze, v oblasti postižené krisí, na něhož den co den doléhá nouze lidí, účinky krise, kde se ženy souží, mužové upadají tělesně, mládež je duševně a mravně v nebezpečí.

Můžeme však konstatovati: Nejnižší bod jest překročen a vývoj poskytuje nadějný obraz. Můžeme též konstatovati, že i v oblastech krise nastalo lehké zlepšení zdravotních poměrů. Ovšem: potřebujeme mimo opatření, jež dosud byla učiněna, ještě dalších opatření k podpoře hospodářství. Mohu se zde opříti o výklady svého kol. Hampla, který jasně poukázal na to, kolik jest nutno vykonati na poli průmyslového oživení v celém státě a zvláště i pro vývozní průmysl. Jestliže vývoz činil v roce 1929 20 miliard, z nichž na textilní průmysl připadalo 63/4 a jen 1.4 na průmysl sklářský, činí vývoz v roce 1936 u posledního asi 50%, u textilního průmyslu se zvýšil. To nám dává přívětivější vyhlídku do roku 1937. Ve srovnání se stoupnutím světové výroby vidíme, že nám chybí asi čtvrtina, ze 70 na 94 %. Máme naději, že toho dosáhneme.