Jsme šťastni, že se hospodářské poměry lepší. Ve velikém hospodářském dění nemáme jednostranně na zřeteli, mluvíme-li dnes o průmyslu, zemědělství, obchodu a živnostech, jen úlohu podnikatele, v otázce průmyslu a jeho krise nespatřujeme jen otázku průmyslníků, nýbrž sociální otázku, ve které rozhodně převládá otázka práce a chleba.

Pro vývoj státního hospodářství je typická otázka dluhů. Zde bych upozornil zvláště odpovědné pány, aby této otázce věnovali pozornost. Státní dluhy se postupně zvětšovaly ze 254 milionů v r. 1918 na 46.7 miliard v r. 1936 a to ve stoupající progresi, nikdy ve vlnovkách. To znamená, že vývoj státního dluhu se dál bez ohledu na poměry hospodářské a měnové. To znamená jinými slovy, že ve státním hospodářství máme stále veliký schodek, který jsme musili vždy krýti půjčkami; tak lze vysvětliti stálé, progresivní stoupání státního dluhu. Při správném hospodaření ve státním hospodářství by se musily rozhodně projeviti konjunkturální zjevy v hospodářském životě a zjevy měnové. Na tento stav jsem vás musil upozorniti, protože je to stav svrchovaně nebezpečný. Máme-li 46.7 miliard státních dluhů a mimo to podle statistiky asi 77 miliard dluhů soukromých a odhadneme-li tyto se statisticky nezjistitelnými dluhy na 90 miliard, takže zadlužení činí 140 miliard, je v tom veliké nebezpečí, protože ke krytí úroků potřebujeme skoro celý výnos státní správy nebo výnos vývozu. Srovnáte-li tato čísla, poznáte význam toho, co jsem řekl.

Co se týče pořadí v hospodářství, konstatuji, že je takové: I. české hospodářství, II. slovenské hospodářství, III. sudetskoněmecké hospodářství. To je pořadí v péči a ve všem jiném. Je zajímavé, že ze statistiky zhruba zjišťujeme, že v tomto okamžiku stojíme přes hospodářské oživení před krisí v historických zemích a na druhé straně před hospodářským vývojem na Slovensku. V historických zemích stojíme opět před typickou sudetskoněmeckou krisí, protože je zde nepoměrně více nezaměstnaných, při čemž se v tomto území stupeň zlepšení projevuje nepoměrně méně v poklesu počtu nezaměstnaných, nebo lépe řečeno, že zaměstnanost v sudetskoněmeckých krajích je menší než v krajích českých. Máme dojem, že máme podle ústavy nárok na úplnou rovnoprávnost, a narážíme-li na tuto otázku, chci se při tom zabývati národnostně politickou a politickou částí své řeči.

Odlišujeme národnostně politickou otázku od otázek politických. Kdyby byla národnostní otázka konečně rozřešena, nemohla by se státi předmětem sporů v celé politice, kdežto během vývoje budeme státi vždy před politickými otázkami. Chtěl bych to hned takto charakterisovati. Národnostní otázka spočívá v tom, že vidíme podle ústavy, která nás uznává za rovnoprávné občany, křivdy ve věcech národnostních, kulturních, hospodářských a sociálních. A tu vám musím říci: Souhrn národnostních otázek se neomezuje jen na věci čistě národnostně politické, nýbrž i na věci národnostně kulturně politické, hospodářsko-politické a sociálně politické. Národnostní otázka nemůže býti rozřešena politikou, která je jen paběrkováním, nemůže býti rozřešena úspěchy intervenční politiky a také nikdy vírou, že se rozřeší obušky, surovostí nebo státní policií. O nikoliv, základní úprava národnostní otázky se musí dotknouti jádra celé věci a jejím rozřešením musí býti úplně vyřízeny všechny otázky. Nestane-li se to, budeme vždy státi jen před dílčím řešením, které neodstraňuje třecí plochy a které za žádných okolností věc zcela nevyřídí.

V této souvislosti bych upozornil na okolnost, které jste vlastně nikdy nedbali. Pozorujete-li nás sudetské Němce, domníváte se, že stačí poznati smýšlení Němců žijících ve vnitrozemí nebo v národnostních ostrovech, kdežto pro rozřešení základní části národnostní otázky musí býti směrodatným stanovisko Němce žijícího v pohraničí, člověka žijícího v okrajovém území. Uspokojíte-li jej, uspokojíte tím také Němce v národnostních ostrovech a ve vnitrozemí. Pak shledáte, že není směrodatnou jen mentalita takto pojatá, a tu bych vás chtěl upozorniti: Pro řešení nesměli a nesmí vám býti směrodatní ministři Spina a Mayr-Harting, kteří jsou Pražáci, ani ministr Czech, který je z Brna, ježto jejich mentalita nikdy nebude totožná se smýšlením velikého, souvislého pohraničního území. Je vaším významným úkolem, abyste to pochopili.

Nechtěl bych se dotknouti vašich poměrů ve starém Rakousku. Není přece pouhou náhodou, že my sudetští Němci jsme v procentech skoro stejně velikou částí jako české obyvatelstvo ve starém Rakousku. Je však třeba rozhodně konstatovati, že jste vy jako Čechové zastávali 39 % všech státně-zaměstnaneckých míst, kdežto my sudetští Němci jich máme podle oboru 1 až nejvýše 7%. (Posl. Hampl [německy]: Ale obtíže jsou jinde, pane doktore!) Pane kolego Hample, již dávno jsem přemýšlel, do jaké míry lze srovnávati poměry rakouské a československé. Jedno je však jisté, že se vám ve starém Rakousku daleko tak nekřivdilo jako nám sudetským Němcům v Československu. Nepátráme v této souvislosti po důvodech, které rozhodovaly, že jste si přáli, abychom byli připojeni k Československu. Konstatuji pravou skutečnost: Žijeme v tomto státě a stojíme na půdě této pravé skutečnosti.

Poměr českého národa k sudetským Němcům byl s počátku z největší části určován věcmi čistě politickými, které se vlastně pohybovaly nejvíce v rámci sebeurčení národů, kteroužto zásadu jste pojali do ústavní listiny, a dále potom v rámci samosprávy. Národnostní otázka se ve svém významu pro nás, sudetské Němce, od založení státu až do dnešního dne postupně vyvinula, stala se vašimi opatřeními a činy vždy naléhavější pro řešení a stále se více přiostřovala. Neboť národnostní otázka se v tomto vývoji přiostřovala vašimi omezujícími a oklešťujícími opatřeními na poli jazykovém, na školách, v hospodářství a sociálním životě a stala se pro vaše snahy po odnárodnění, útlaku a zbavení všech práv pro nás stále nesnesitelnější, což je třeba vyslechnouti.

Pánové, nemá smyslu mluviti o popichování. Říkáte tomu popichování. U nás však tato otázka vypadá docela jinak. Pro nás je to výrazem snahy po útisku, úsilí zbaviti nás všech práv a odnárodniti nás. V této souvislosti chceme dnes tuto věc pominouti. Ale není správné mluviti k nám sudetským Němcům stále o "zněmčeném" území. S tím je vždy spojena určitá provokace. Neboť můžete historické skutečnosti bráti, jak chcete, je jisto, že jsme byli před více než 600 lety přivoláni, že jsme se mírumilovně do země přistěhovali a že jsme pokojnou cestou celé území naší domoviny plně vlastní prací vybudovali. Podle všech právních zásad jsou naše nároky plně oprávněné, jsou vydrženy a proti vám promlčeny a proto přestaňte příště mluviti stále o "zněmčeném" území.

Mluvíme-li o národnostní otázce, musíme několika slovy vysvětliti různé pojmy, kterých jest k tomu potřebí. Rozeznáváme mezi státem, národem a národy. Tvrdíme, že se v dějinách ukázalo, že státy jsou nestálé, že národové trvají stále. S tohoto hlediska je především důležitá péče o národ a snažíte-li se o to, pánové s české strany, celým svým nacionalismem a celým svým vlastenectvím, jde vám nejvíce o národ a pak teprve o stát. Rozhodným je pro vás vždy národ a teprve potom přichází stát. Z opatrnosti činíme rozdíl mezi státem a vládou. Pokud se státu týče, stojíme na stanovisku daných skutečností, na skutečných událostech a jasně jsme prohlásili, že ke státu zaujímáme kladné, aktivní a positivní stanovisko. Stanovisko k vládě je něčím zcela jiným. Bojujeme proti vládě, protože až do dnešního dne nám vláda nedala práva, které nám patří.

Proti republice nic nenamítáme. Stojíme na republikánském stanovisku, říkáme však, že tato forma není rozhodná pro úpravu národnostních poměrů. Demokracie, diktatura:

Pánové, je třeba jasně konstatovati, že my sudetští Němci nemůžeme býti ničím jiným než demokraty, ať nám 10krát nebo 20krát říkají, že jsme fašisté a stoupenci diktatury. Vmyslete se přece jednou psychologicky do naší situace. Nemůžeme býti ničím jiným než demokraty, i kdybychom chtěli, musíme jimi býti již z čistě sobeckých důvodů, nepřiznáváte-li již nám jiných důvodů. Neboť nemůžeme se v tomto státě těmi věcmi jinak účinně zabývati než cestou demokratickou. Nejsme tak pošetilí a bezhlaví, abychom nevěděli, že diktatura může býti jen českou diktaturou, a nenamlouváme si vůbec, že bychom my, sudetští Němci, se mohli věcí nějak účastniti, kdyby v Československu došlo k diktatuře. Také pojem "revoluční" jest třeba vymeziti, a tu vám říkám: Sudetští Němci nebyli od počátku tohoto státu revolucionáři a odvažuji se tvrditi, jak jsem již uvedl ve výboru, že kdybychom my sudetští Němci byli bývali revolucionáři, byli byste si s námi hned zasedli za společný stůl, bylo by se vyjednávalo a národnostní otázka by byla ihned vyřešena. Vidíte, pánové, v tom je veliká výhoda pro stát. Tímto příkladem vám chci dokázati, že jsme my, sudetští Němci, byli vždy živlem pořádku: Pan president státu Beneš konstatoval dne 17. června 1936 v Brně toto (čte): "Kdyby si byl někdo před 15 lety, krátce po válce mohl představiti takovou situaci, jaká je dnes ve světě, s tolika zmatky, s tolika převraty a s tak velikou nejistotou, sotva by byl předpokládal, že naše republika a zejména její vnitřní rovnováha a klid odolají v takové míře. Učiňme srovnání s ostatními státy. Naše republika tak dobře odolala proto, že u nás nebylo nepokojů." Pánové, v tomto státě jsme my nespokojení, nedělali jsme žádných nepokojů a proto stát odolal. (Posl. Hampl [německy]: To je příliš prosté, jak to říkáte!) Je to příliš krásné, než aby to bylo tak prosté. Pan president říká pak dále, že vstupem a účastí menšinových skupin na vládě byly tyto poměry utvořeny. Nikoliv, naopak právě proto, že směrodatné oposiční kruhy ukázaly ve všech dobách rozvahu a klid, byla republika uchráněna od nepokojů.

Dnes se všechno hází do jednoho hrnce. Jsme současně nepřátelé státu, iredentisté a nespolehliví. Ano pánové, bez jakéhokoliv bližšího vymezení ve stadiu tušení, obviňování, podezření a osočování. Domnívám se, že pokud se týče tohoto hlediska, vás právě minulost poučila, že věci se mají v zásadě jinak. Totalita: Není skoro řeči odpovědných činitelů - před chvílí jsme to také slyšeli od kolegy Hampla - není nikoho z odpovědných lidí, kdo by se nezmínil o otázce totality. Jak se to vlastně má s otázkou totality? Znamená totalita svornost nebo jednotu nebo obojí? Totalita je ve všech dobách pojmem svornosti. (Posl. dr Goldstein [německy]: To je vyloučení všech, kteří smýšlí jinak!) Zárodek totality je v demokracii. Jak to? Základem demokracie jsou masové strany. Co to je totalita? Totalita je spojení v masovou stranu. A nyní mluvme jednou spolu zcela zřetelně. Nám se vytýká totalita. Pane kolego Goldsteine, je to váš zásadní omyl. že chceme jiné vylučovati. Naopak, uznáváme a musíme uznávati ostatní strany - to však nám nebrání v boji proti nim - vy však činíte rozdíl. že zaměňujete totalitu s úspěchem. Domníváte se. že proto, že se v sudetskoněmeckých dějinách jednou stalo. že se národ sám od sebe a z vlastního popudu ze 70 % sjednotil. máte právo označiti tento národ jako národ totalitní. Pánové, nejsme přece tak nerozumní. žijeme přece v demokratickém státě. nemůžeme přece míti výkonnou moc. musíme se podrobiti zásadám demokracie. Proto můžeme vésti proti stranám politický boj a tím vykonávati svůj vliv, ale nemůžeme je nějakými samostatnými opatřeními sprovoditi se světa. (Výkřiky posl. Hampla.) Pane kolego Hample. podívejme se přece jednou na praksi. Co dělají čeští sociální demokraté. jdou-li do volebního boje. Vedou volební boj tak. že říkají celému obyvatelstvu: "Pojďte jen všichni lidé k nám, jsme samospasitelnou stranou." Stejně totalitními si dovolujeme býti i my. Můžete si vzíti jednu stranu za druhou, české agrárníky atd., žádná se ve volebním boji dobrovolně nevzdává mandátů. (Posl. Hampl [německy]: Nemluvíme přece o totalitě u nás!) Nemůžeme přece mluviti o totalitní zásadě v Německu. mluvíme-li o klidném uspořádání poměrů československých. (Výkřiky posl. Hampla.) Podívejme se opět na praksi. Komunisté přece nepřiznají. že je úplně drtíme, a jistě to neřeknou ani soc. demokraté. Nemůžeme proto nikdy dosáhnouti totality, i kdybychom ji chtěli. Proto můžeme v Československu v tomto rámci politickou propagandou, přesvědčivostí politiky a myšlenky dospěti jen tam, že politicky zachytíme největší možnou část. Ale vezměme teoretický případ, že bychom měli mezi sudetskými Němci v Československu totalitní stranu.

Účinek, pánové? Že by se tato totalitní strana stále musila opírati o československou demokracii. O československé demokracii nerozhodujeme my, nýbrž o té rozhodujete vy na české straně, a vy jste přece zastánci demokracie. Řekli jsme, že ať chceme či nikoliv, i kdybychom byli totalitní stranou, musili bychom se opříti o československou demokracii. Budete míti tak dlouho demokracii, jak dlouho ji na české straně budete chtíti.

Chtěl bych dále říci: Rozhodnutí o velikosti sudetskoněmecké strany bylo čistým rozhodnutím lidu, zcela na základě československých demokratických voleb. Volili jsme demokraticky. Vy na druhé straně nemůžete přece zde zastávati mínění, že jsme zde totalitní. Rozhodnutí, že činíme 70 % obyvatelstva, učinil lid a je to svobodné a vědomé rozhodnutí lidu učiněné z vlastního popudu, kterým chtěl lid přivoditi změnu a zlepšení poměrů. Opakuji: Totalita se v tomto případě zaměňuje s úspěchem, stejně jako se na české straně zaměňuje protistátnost, kterou nám připisují, s nespokojeností.

Pánové na české straně! Mohu si zcela dobře psychologicky vysvětliti, proč se stavíte proti hnutí sudetských Němců, neboť vždy platí stará zásada: divide et impera! Že se však na německé straně staví strany, a to strany, které jsou svým programem blízké našemu hnutí, proti myšlence svornosti a jednoty, to jednou v dějinách sudetských Němců nebude moci nikdo pochopiti.

Vinna je tím především sobeckost stran, která nemá s národem nic společného, ale jen se stranou. Nepřijdou z lásky k národu k pojmu: podrobiti se pro národ, protože pojem strany staví výše než pojem národa. Musíte-li dnes počítati s danou velikostí, bylo by mnohem praktičtější pohlížeti na věc se stanoviska, jak a s kým vyjednávati.

Nechci předcházeti 19. květnu. Národnostní otázku uznali Masaryk, Beneš a jak se všichni jmenují. Říká-li jedna část: "Dostali jste více, než vám patří", nelze o tom diskutovati, ačkoliv můžeme dnes konstatovati, že názor o řešení národnostní otázky se i na české straně docela změnil. Ukáže se, jak vážně to myslí český národ se zásadním řešením otázky. Jak vypadaly poměr po známém výboru Rašínově Seligerovi: "S rebely nevyjednáváme". Řešení národnostní otázky bez ohledu na politickou soustavu na české a německé straně nepostupovalo. Máme na německé straně t. zv. negativisty, aktivisty, neonegativisty, neoaktivisty, staro aktivisty, mladoaktivisty. Nikdy jsme se ne přiblížili řešení, zůstalo vždy při krásných slovech, která nebyla splněna. Přemýšlím-li nyní, jak mohlo dojíti k dnešnímu stanovisku, chtěl bych vás na české straně upozorniti na toto: Již od roku 1926, tedy celých 10 let, se německé strany účastní vlády. Sami jste důležitost německých stran při svém vyjednávání snížili. Pozorujte. prosím, toto: Vezmeme-li pana ministra Spinu, tak byl nejdříve ministrem veř. prací, pak se stal ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy a dnes je ministrem bez portefeuille a podnájemníkem ministra Šrámka. Vezměme německé sociální demokraty. Pan ministr Czech byl nejdříve ministrem sociální péče, potom ministrem veř. prací, a dnes je ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. Vezměme křesťanské sociály: s ministerstva spravedlnosti s Mayr-Hartingem sjeli na ministerstvo bez portefeuille se Zajičkem. Vyjádřeno v číslech měly tyto strany v roce 1926 45 mandátů a dnes 22 mandátů. K tomu přistoupilo rozpuštění nár. socialistů a zastavení činnosti nacionální strany. (Předsednictvo převzal místopředseda Taub.) Nyní přichází pamětihodny říjen roku 1933 s Konrádem Henleinem. Vidíme, že mezi sudetskými Němci nastala změna. Na tuto změnu silně působilo, že 70% obyvatelstva odmítlo myšlenku třídního boje a stejně i myšlenku stavovské strany, která byla původně založena podle stavovské myšlenky. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Henlein se již předem vzdal toho, aby se stal poslancem a ministrem. Pane kol. Srbo, musím výslovně uvésti, že Henlein tak učinil v době a prohlásil tak tehdy, kdy ještě vůbec nevěděl, kdo budou jeho přívrženci. Dnes se mu velmi zazlívá, že není členem parlamentu. Musím na to upozorniti, protože bylo nutno to konstatovati. Poukazuji jen na před sedy jiných stran, kteří nejsou členy parlamentu. Volby v roce 1935 byly velikým úspěchem nové myšlenky mezi sudetskými Němci. Měli jsme totiž ve volbách zisk 1.2 milionu hlasů a máme dnes organisaci čítající 500.000 členů. Jedno je důležité pro tento celý průběh budoucího politického dění, a to vliv na vaše smýšlení, že hnutí je příliš veliké. Volební úspěch byl vám na české straně příliš veliký, tento důvod působil na vaši politiku a váš poměr ke hnutí. Neboť nemohlo záležeti na programu hnutí. Českolipský program ve všech svých částech vyjádřil zcela přesně jasné. aktivní, kladné stanovisko ke státu. republice, demokracii, zahraniční politice, fašismu, revisionismu atd., k zásadním otázkám. Co však přišlo s druhé strany? Jak na české tak na německé straně vypukl proti straně mocný proud odporu, který na německé straně vytryskl zvláště ze stranické sobeckosti a konkurenčních důvodů. Boj proti sudetskoněmecké straně byl veden všemi prostředky. Všichni jsme se stali nepřáteli státu, to se stalo okřídleným slovem, aniž se ten pojem vymezil. a je zaměňován s pojmem nespokojenosti. Jméno iredentista je obvyklé, výraz nespolehlivé živly je prostě na denním poradu A přece tvrdím. že budeme tak dlouho protistátní. než nás budou na české straně potřebovati. Ve chvíli, kdy následkem politických událostí bude nutno změniti celou koncepci a pohlížeti na věci jinak, nebude pojem protistátnosti a iredentismu hráti naprosto žádnou úlohu.

Máme malou útěchu, že nejsme sami nepřáteli státu. Bylo to přímo vzrušující, když kolega Špaček z Kramářovy strany v rozpočtovém výboru vyprávěl. že učitelé na školách říkají malým dětem. že lidé z národního sjednocení jsou nepřáteli státu. Až tam to Kramář dopracoval, že učitelé úředně vštěpují malým dětem, že členové národního sjednocení jsou nepřáteli státu. Nemá to pro nás býti útěchou, ale na druhé straně musíme konstatovati, že se věci skutečně tak mají. Jde se tak daleko, že nás nazývají vrahy, že jsme to my, kteří pořádáme masakry, že máme již německé sociální demokraty očíslovány, v jakém pořadí je i s jejich dětmi pověsíme na strom. Co děláme, děláme nesprávně. Co mluvíme, mluvíme-li, není správné; mlčíme-li, není to správné, a mluvíme-li, je to také nesprávné. Jsme-li loyální, je to patolízalství, jsme-li neloyální, jsme protistátní. Vidí-li se tři z nás pohromadě, co již mohou dělati, uzavírají komplot! Je-li to na hranicích, co již mohou dělati. mohou prováděti jen vyzvědačství, a jede-li někdo do Německa nebo do Rakouska, co asi dělá, jen velezradu. Jsme dnes tak daleko, že každý náš styk s říší je prý zločinným spojením. Na jedné straně to u vás již dospělo až tam, že všude vidíte hákový kříž, na tovární známce, která je již 30 let stará, na pečivu, které se v Karlových Varech peče již 50 let. Dojde to až tam, že přehodíme-li my sudetští Němci nohy křížem, budeme proto hakenkrajclery. (Německé výkřiky: Již se tak stalo!) Výslovně prohlašuji, že nejsme anděly, nechceme také býti anděly, jsme chybující lidé. Nechceme o vás totéž tvrditi, necháváme vás při tom, že jste anděly. Nechceme jimi býti, ale musíte uznati, že jsme upřímní lidé a nepřátelé každého pokrytectví a že ze svého srdce neděláme zákeřnou léčku, ale tak zlí a špatní lidé přece nejsme, jak nás líčí. (Potlesk.) Naše upřímnost musí býti na druhé straně náležitě hodnocena a nesmí býti vůči nám vědomě zkrouceně vykládána. Opakuji, že nemám nic, co bych připojil, a nic, co bych odvolával; ale výroky, pro které jsem byl zapsán do černé knihy, "v rozhodných kladných a negativních okamžicích budeme pro vás jen Němci" a dále "také Československo není posledním slovem v dějinách" že byly proto tak tendenčně vyloženy, že němečtí soc. demokraté vytrhli ze souvislosti veliké debaty zcela jednostranně tyto dvě věty, aby je nepřátelsky vyložili. (Německé výkřiky: Nic jiného neumějí než denuncovati!) Musíme za všech okolností konstatovati, že takovými činy se do celého ovzduší nutně vnese duch nedůvěry, za což nikdo nebude moci nésti odpovědnost. Může se mluviti jakkoli, ale na druhé straně se musí uznati, že ačkoliv je nás 67, 44 v poslanecké sněmovně a 23 v senátě, jsme parlamentární delegací, která naprosto zachovává slušnost, pořádek a věcnost a že jsme i na druhé straně až dolů do našich organisací živlem pořádku. (Souhlas.)

Co pak jsme jako sudetskoněmecká strana vykonali? Zasazovali jsme se o životní zájmy sudetských Němců a v boji jsme se od začátku postavili na stanovisko rovnoprávnosti sudetských Němců podle ústavní listiny. Žádali jsme, aby otázka byla rychle rozřešena, důrazně jsme se toho dožadovali tak, že jsme odmítali způsob, jakým to bylo prováděno. Pánové, nemusíme vám říkati, že jsme k tomu měli právo, že jsme se dali do velikého rozhodného boje za naše životní práva národního, kulturního, hospodářského a sociálního rázu, k němuž nás naše oposiční stanovisko mnohem jasněji předurčuje a opravňuje; že jsme se dali do boje s takovou rozhodností, dokazuje, že jsme na správné cestě. Neboť právě boj, který jsme zahájili, nutil lidi na německé vládní straně a také na české straně k přemýšlení o tom, že tyto poměry nemohou tak déle trvati. Neboť právě naše vystoupení donutilo lidi na české a německé vládní straně, že se od odpovědných míst až dolů mluví o všech těchto otázkách a že se tvrdí, že je snaha je rozřešiti. (Výkřiky.)