Podle projednávané osnovy zákona sestává invalidní provise z částky základní, která činí 300 Kč, a z částek zvyšovacích, které činí za každý příspěvkový měsíc získaný před sanací 7 Kč a za každý příspěvkový měsíc získaný po sanaci 7.50 Kč.

Vdovské provise činí polovinu invalidní provise a sirotčí provise pro jednostranně osiřelého sirotka činí 1/5 a pro oboustranně osiřelého sirotka 2/5 invalidní provise.

K zákonné provisi napadlé po 30. červnu 1936 poskytuje stát příspěvek ve výši 500 Kč k provisi invalidní, 250 Kč k provisi vdovské, 100 Kč k provisi jednostranně osiřelého sirotka a 200 Kč k provisi oboustranně osiřelého sirotka.

Příspěvek člena se sanačním příspěvkem bude podle osnovy činiti 117 Kč měsíčně čili 1.404 Kč ročně. Z této částky zaplatí horník 504 Kč a podnikatel 900 Kč ročně.

Provise horníka za 30letou členskou dobu před 30. červnem 1936 bude podle osnovy činiti se státním příspěvkem částku 3.320 Kč ročně, to jest o 20 Kč více proti dosavadnímu důchodu.

Provise horníka za 30letou členskou dobu po 30. červnu 1936 bude činiti se státním příspěvkem 3.500 Kč ročně, t. j. o 200 Kč více proti dosavadnímu důchodu.

Napadlé důchody před 30. červnem 1936 zůstanou nezměněny a budou i po sanaci vypláceny v dosavadní výši podle zák. č. 242 z r. 1922.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti uvedl přehled výše členských příspěvků a výše důchodů za 30letou členskou dobu a u 3 pojišťovacích ústavů v republice Československé. Pensijní ústav pro pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách má ve 3. příspěvkové třídě, která jest příspěvkem nejbližší hornické, roční příspěvek 702 Kč, roční důchod za 30letou práci činí 7200 Kč, čili měsíčně 600 č. Sociální pojišťovna má v třídě D roční příspěvek 436.80 Kč, roční důchod za 30letou dobu členskou činí 3780 Kč čili měsíčně 315 Kč. Ústřední bratrská pokladna má roční příspěvek 1044 Kč. roční důchod 3300 Kč, to jest měsíčně 275 Kč. Členský příspěvek v pensijním ústavě je o 24% nižší nežli v bratrské pokladně a důchod o 118% vyšší. Členský příspěvek sociální pojišťovně je o 58% nižší nežli v bratrské pokladně a důchod o 14.4% vyšší. Tato čísla, vážení pánové, jsou dokladem obrovského risika hornické práce a bylo by zapotřebí, aby při zlepšení hospodářských poměrů bylo také pamatováno na zvýšení těchto důchodů u Ústřední bratrské pokladny.

Podle statistiky za měsíc leden 1936 čítá Ústřední bratrská pokladna 97.729 aktivních členů a 5734 členů udržujících si čekatelství. Příjem na příspěvcích od aktivních členů a podnikatelů činí 102,029.076 Kč ročně a od členů udržujících si čekatelství 206.424 Kč ročně. Celkový příjem na příspěvcích činí 102.235.500 Kč ročně. Naproti tomu vykazuje Ústřední bratrská pokladna v lednu 1936 celkem 55.659 důchodců, 34.384 vdov, 10.173 sirotků, celkem 100.116 důchodců, jejichž zákonité nároky činí 203,579.724 Kč ročně. Podle tohoto přehledu činí pasiva Ústřední bratrské pokladny ročně 10,344.224 Kč kromě úrokových ztrát a správních nákladů. Přibližně lze počítati s deficitem 120 mil. Kč ročně.

Tento neutěšený finanční stav hornického pojištění je důsledek válečných poměrů a překotně prováděné racionalisace v uhelném průmyslu. Nelze přehlížeti, že od r. 1920 do května 1936 bylo z uhelného průmyslu vyřazeno 67.108 horníků, to je 49·6% celkového počtu zaměstnanců v r. 1920. Z tohoto důvodu bude nezbytně nutno, aby zkrácení pracovní doby v uhelných dolech na 6 hodin denně bylo s největším urychlením provedeno. Zkrácení pracovní doby je nejlepším opatřením proti přechodně prováděné racionalisaci a pro zmírnění nezaměstnanosti v našem státě.

Sanace hornického pojištění má býti provedena etapově v 25 letech. První etapa stanoví se osnovou na dobu 10 let. Podle pojistně matematických výpočtů neví se pasivita Ústřední bratrské pokladny takto: Úhradové kapitály likvidních důchodů činí 1648 100.000 Kč. hodnota nároků aktivních pojištěnců 2179,200.000 Kč, hodnota pojišťovacího pojistného a zákupu premie 847,100.000 Kč, hodnota nároků pojištěnců vystouplých 116,500.000 Kč, hodnota správních nákladů 66 700.000 Kč. Úhrnná pasiva činí celkem 4,857.600.000 Kč. Naproti tomu aktiva Ústřední bratrské pokladny tvoří: hodnota pojistného, která činí 2.165,900.000 Kč a hodnota zajištěných nároků 857,600.000 Kč, takže úhrnná aktiva činí 3.003,500.000 Kč.

Pojistně-matematický deficit Ústřední bratrské pokladny činí k 30. červnu 1936 částku 2.054,000.000 Kč a má býti uhrazen sanačními opatřeními, t. j. příspěvkem státu, podnikatelů, pojištěnců a sanační dávkou z uhlí.

Osnova zákona stanoví sanační příspěvky v prvních deseti letech takto: Příspěvek státu na účely hornického pojištění činí 90 mil. Kč ročně. Z této částky připadá na státní příspěvek k důchodům asi 37 mil. Kč. Vlastní sanační příspěvek státu činí asi 53 mil. Kč ročně, což činí za 10 let částku 530 mil. Kč. Sanační příspěvek podnikatelů činí 2 1/2% mzdy směrodatné pro předpis pojistného úrazového pojištění, t. j. asi 24,200.000 Kč ročně, což činí za 10 let částku 242 mil. Kč. Sanační příspěvek členů činí 1% pracovního výdělku za měsíc, to je asi 9 mil. Kč ročně, což činí za 10 let 90 mil. Kč. Sanační dávka z uhlí činí za každý cent hnědého uhlí a hnědouhelných briket 15 hal., kameného uhlí a kamenouhelných briket a bulet 25 haléřů a koksu 30 haléřů. Celková sanační dávka z uhlí vynese asi 40.617.000 Kč ročně, což činí za 10 let částku 406,170.000 Kč.

Podle těchto předpokladů činil by příjem na sanačním příspěvku v prvních 10 letech asi 1.268,170.000 Kč. Do druhé sanační etapy zůstala by neuhrazena částka asi 800 mil. Kč. Z tohoto přehledu lze předpokládati, že v nejlepším případě může býti sanace hornického pojištění provedena ve 20 letech.

Jsem pevně přesvědčen, že provedení sanace hornického pojištění bez zkrácení napadlých důchodů přispěje k uklidnění hornických důchodců ve všech uhelných revírech a zvýší také důvěru širokých vrstev pracujícího lidu k vládě a parlamentu.

Rozpočtový výbor projednal předloženou osnovu zákona ve schůzi dne 21. června 1936 a dospěl k jednomyslnému názoru, že provedení sanace hornického pojištění a zatížení státních financí o částku 90 mil. Kč ročně po dobu 10 let jest nezbytnou nutností v zájmu veřejném a státním. Doporučuji proto poslanecké sněmovně, aby osnovu zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen schválila v tom znění, jak ji doporučuje výbor sociálně-politický a rozpočtový. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Čavojský; na straně "pro" pp. posl. Schütz, Katz, Chmelík, Otáhal, Slavíček, Knorre.

Dávám slovo prvému řečníku, přihlášenému na straně "proti", p. posl. Čavojskému.

Posl. Čavojský: Vážená snemovňa!

Cieľom predmetného vládného návrhu je sanovanie baníckeho poistenia a dať mu poistne matematický podklad. Ináč stojíme pred riešením podobnej otázky ako keď niekomu zhorí strecha na dome a niet iného východiska ako dať spraviť strechu novú.

I banícke poistenie vyhorelo. Chybou je, že toto poisstenie nebolo vôbec poistené. Nemalo totiž nikdy potrebný poistne matematický podklad. Preto muselo skôr neskôr neodvratne dospieť tam, kde sa teraz nachádza: K svojmu finančnému zrúteniu.

Ústredná bratrská pokladnica, ktorá je nositeľkou invalidného a starobného poistenia, mala mať podľa výpočtov odborníkov dňa 1. júla 1935 asi 2.800 mil. Kč majetku, ale vo skutočnosti v tom čase mala 420 mil. Kč dlhu. V minulých rokoch činily schodky Ústrednej bratskej pokladnice ne vyše 100 mil. Kč. Výplata napadnutých dôchodkov bola iba tak možná, keď štát poskytuje u Zemskej banky záruky na pôžičky, ktoré činia mesiačne 9 mil. Kč. Taký je teda, veľmi stručne rečeno, finančný stav baníckeho poistenia.

Sanácia tohoto poistenia má sa previesť sanačnými príspevkami štátu, zamestnávateľov a poistencov. Štát bude prispievať pod titulom sanačného príspevku 53 mil. Kč a pod titulom príspevku k dôchodkom poistencov 37 mil. Kč, spolu 90 mil. Kč ročne. Okrem toho štát odpustí banskému poisteniu dlžoby, ktoré činia temer pol miliardy Kč. Zamestnáv telia okrem doterajších príspevkov budú prispievať 1 1/2 % zo mzdy baníkov a sanačnou prirážkou k cenám uhlia a koksu. Baníci budú platiť okrem doterajších príspevkov ešte sanačný príspevok vo výške 1% zo mzdy.

Avšak zavedenie týchto nových príspevkov nestačilo. Navrhujú sa opatrenia, ktoré znamenajú zhoršenie doterajších výhod poistencov. Na pr. nemá sa započítať doba nemoci a vojenskej služby do členskej doby, kdežto dosiaľ sa to započítavalo. Ďalším vážnejším zhoršením je aj to, ze noví poistenci na t. zv. nebaníckych podnikoch zbavujú sa špeciálnych a starých výhod baníckeho poistenia, ako je invalidita z povolania, bezpodmienečný vdovský dôchod a priaznivejšie podmienky na dôchod starobný.

Isté je, že sanačným opatrením sú dosť ťažko postihnutí všetci traja zainteresovaní: štát, baníci i podnikatelia. Štát je teraz vo finančných ťažkostiach. Nariekajú i podnikatelia, keďže na pr. ťažba uhlia poklesla o 1/3, ba až o 1/2. A vo veľmi biednych pomeroch sa nachádzajú i baníci. Baníkom bude tá srážka 1% zo mzdy veľmi chyběť. Majú nízke mzdy a mnohí pracujú následkom nedostatku práce len 3 dni do týždňa.

Boly časy, ktoré boly na sanáciu baníckeho poistenia veľmi vhodné. Bolo to vtedy, keď len daň z uhlia vyniesla štátu 6 1/2 miliardy Kč. Vtedy baňskí podnikatelia zarábali veľmi dobre a dosť dobre zarábali i baníci. To znamená, ze v tých časoch baníci, banskí podnikatelia i štát boli by dosť ľahko snášali opatrenia, aby banícke poistenie bolo dané do poriadku.

Vzhľadom na uvedené skutočnosti zaiste oprávnene tvrdím, že si vo veci baníckeho pois tnia nekonali povolaní činitelia svoje povinnosti. Nekonala si povinnosti vláda a nekonali si povinnosti ani socialisti a komunisti, ku ktorým sa veľká väčšina baníkov hlásila.

Neplatí výhovorka, že predošlé návrhy na sanáciu, ktoré boly predložené, boly nepriateľné. Veď pôvodne bol pre baníkov neprijatelný i predmetný vládny návrh, a podarilo sa ho zlepšiť i za terajších ťažkých pomerov natoľko, že sa stal prijateľnejším. Tým skôr by sa to bolo podarilo pred niekoľkými rokmi.

Nejde len o tlak socialistov vo vláde, ale socialisti a komunisti mali na tento cieľ použiť aj bojovnosti baníkov. Často sa svolávajú protestné shromaždenia, vyvolávajú sa štrajky k vôli nepatrným veciam, ale keď šlo o životné záujmy baníkov, vtedy socialisti a komunisti nepohli ani palcom. (Posl. Procházka: Tomu vy nerozumíte!) Hovorí sa síce, že kto nič nerobí, nič nepokazí, ale toto nezodpovedá vždy skutočnosti. V prípade baníckeho poistenia bolo toto poistenie nič nerobením privedené do finančnej katastrofy. (Výkřiky posl. Procházky.)

Pravdou je - aby som opravil svoje predošlé tvrdenie - že tu boly so strany socialistických strán určité snahy, ale práve komunisti to boli, ktorí za sanáciu baníckeho poistenia ani palcom nekývli.

Pri tejto príležitosti pokladám za cieľuprimerané predniesť najvážnejší požiadavok robotníkov štátnych banských a hutníckych závodov. Títo robotníci boli pred prevratom pokladaní za štátnych zamestnancov. Ako takým bola im a ich rodinám pred prevratom a istý čas i po prevrate poskytovaná aj sľava na štátnych železniciach. Voči bratským pokladniciam, v ktorých boli títo robotníci poistení, mal štát určité záväzky. Na pr. keď bratské pokladnice vykázaly v ročnej bilancii schodok, tento bol potom nahradený štátom. Takto mali títo robotníci zabezpečené svoje sociálne poistenie.

Podobne mali títo robotníci výhody aj pri zamestnávaní. Na pr. keď sa bývalí robotníci štátnych banských a hutníckych závodov stali po dočasnej práceneschopnosti zase práceschopnými, boli vždy prijatí nazpät do práce. Rovnako aj robotníci, ktorí si vykonal prezenčnú vojenskú službu, boli vždy do práce nazpät prijatí. Teraz sa to takto nedeje.

Vzhľadom na uvedené okolnosti domáhajú sa robotníci na štátnych banských a hutníckych závodoch na Slovensku už od r. 1924 svojho t. zv. poštátnenia. Ide o to, aby penzijné poistenie ako i služobné a platové pomery týchto robotníkov boly tak upravené, ako to majú na pr. robotníci štátnych tabakových továrieň. Počet robotníkov štátnych banských a hutníckych závodov je asi toľký, ako počet robotníkov v tabakových továrňach. Čo je možné pri tabakových robotníkoch, mohlo by byť i pri robotníkoch na štátnych bansských a hutníckych závodoch.

Na schôdzke soc.-politického výboru posl. snemovne dňa 26. novembra 1935 po skončenej rozprave sanácii baníckeho poistenia povedal nám profesor dr Schoenbaum, ktorý jje vynikajúcim poistne-matematickým odborníkom, že poštátnenie robotníkov štátnych banských a hutníckych závodov je uskutočniteľné.

Preto predkladám slávnej snemovni k prijatiu návrh, v ktorom sa vláda vyzýva, aby urychlene predložila osnovu zákona o poštátnení robotníkov štátnych banských a hutníckych závodov. Cieľom vypracovania príslušnej osnovy zákona nech sriadí ministerstvo verej. prác komisiu, ktorá by pozostávala zo sociálne-politických a poistne-matematických odborníkov a zástupcov robotníctva.

Tento požiadavok poštátnenia robotníkov štátnych banských a hutníckych závodov nemá nič spoločného s agitáciou pred poslednými voľbami za poštátnenie súkromných baní. Je charakteristické, že to poštátnenie súkromných baní, pokiaľ viem, nenavrhli v Národnom shromaždení ani socialisti, ani komunisti, ale taký sociálne "pokrokový" element, ako sú agrárnickí senátori na čele s pánom senátorom Vraným. Isté je, že sa s touto vecou dalo pred voľbami medzi baníkmi dosť dobre agitovať, ale iná je otázka, či ten návrh bol myslený uprimne. Ináč my nie sme ani proti poštátneniu súkromných baní, ale prosíme, že keby k tomu došlo, aby sa tu nerobily zbyťáky.

Vracajúc sa k predmetnému vládnemu návrhu zákona, dovoľujem si poznamenať, že v čl. IV, §u 6 je pre niektorých pánov nepríjemné ustanovenie. Je tam totiž uvedené, že do orgánov bratských pokladníc musia byť prevedené voľby do konca roku 1937. Ďakujem tomu, kto toto ustanovenie tam vpašoval. Keď by nebolo tohoto ustanovenia, bolo by to s tými voľbami všelijako. Mnohí "veľkí" demokrati vedia veľmi pekne rozprávať a písať o potrebnosti volieb, ale kde tie voľby od nich závisia, tam sa obyčajne nekonajú. Tak je tomu v sociálnom poistení robotníckom, v penzijnom poistení úradníckom, a ujala sa takáto "demokracia" už aj v banských bratských pokladniciach. Tu skončilo funkčné obdobie príslušných orgánov pred troma rokmi, ale voľby sa ešte nekonaly.

Tieto nesprávnosti sa prenášajú aj do banských závodných a revírnych rád. Funkčné obdobie týchto bolo predlžené zákonným ustanovením s dvoch na tri roky. Uz minuly tieto tri roky, ale voľby do závodných rád na Slovensku neboly ešte vypísané, hoci sa baníci vypísania týchto volieb domáhajú.

Zo štátnych baní v Banskej Štiavnici mi baníci píšu, že poslali na banský kapitanát v Banskej Bystrici žiadosť, aby vypísal voľby do závodnej rady. Baníci dostali udajne odpoveď, že podpisy na žiadosti sú falšované a že podpisovatelia žiadosti sú nevyspelí. Teda keď sa baníci domáhajú, aby bol dodržiavaný zákon, dostane sa im od úradného orgánu odpovedi, že sú nevyspelí. Nuž, toto je opravdu škandál. Podobné žiadosti o vypísanie volieb do závodných rád sú posielané aj banskému kapitanátu v Spišskej Novej Vsi. Tento však vôbec na žiadosti nereaguje. Nepredpokladám, že by banské kapitanáty, teda úrady, takto pokračovaly z vlastnej vôle. Myslím, že sa tam uplatňujú zasa vlivy nejakých "veľkých" demokratov, ktorí sú priateľmi volieb len vtedy, keď majú nádej, že pre nich dobre dopadnú.

Baníci dosiahli po prevrate niektorých takých soc.-politických zákonov, aké ostatní robotníci a zamestnanci - žiaľbohu - tak skoro mať nebudú. Sú to menovite zákony o účasti zamestnancov na správe dolov a ich podiele na čistom zisku. Dľa tohoto zákona 10% z čistého zisku baníckych podnikov ide na všeobecné užitočné účely zamestnancov. Týchto 10% z čistého zisku odvádzajú zamestnávatelia banským revírnym radám. V čase konjunktúry v baníckom priemysle boly to veľmi ťažké miliony. Isté je, že všetky tieto peniaze neboly použité na ciele, na ktoré boly zákonom určené. Teda baníkom sa veľmi tými peniazmi nepomohlo.

Pozrime, ako boly banícke ustanovizne spravované. Banskú revírnu radu a revírnu bratskú pokladnicu na Slovensku mali najprv v rukách soc. demokrati, potom komunisti, a teraz je zase v rukách soc. demokratov. Do júna 1927 mali tieto ustanovizne v rukách komunisti. Predsedom revírnej rady bol komunista Mazanec. Komunisti tu šafárili tak, že vládny komisariát pre banské a hutnícke záležitosti predsedu revírnej rady Mazanca suspendoval. Dokázalo sa, že komunisti urobili si (Výkřiky posl. Kopeckého.) z banskej revírnej rady sídlo svojej boľševíckej činnosti. Sriadili si tam na pr. (Výkřiky komunistických poslanců.) i tajnú tlačiareň a skladište politických tlačí.

Banská revírna rada má sa starať v smysle zákona o hospodárske a sociálne záujmy baníkov. Má na pr. pôsobiť pri uzavieraní kolektívnych smlúv. Avšak keď mali komunisti v rukách revírnu radu, tí sa o také veci nestarali. Na Slovensku v tom čase na súkromných baniach kolektívnych smlúv nebolo. Ale to neznamená, že by komunisti neboli mali pre uzavieranie smlúv schopnosti. Pán predseda revírnej rady Mazanec uzavrel s revírnou radou pre seba veľmi dobrú smluvu. V smluve si zabezpečil miesto vedúceho úradníka v revírnej rade s mesačným platom 2200 Kč, naturálny byt, jednomesačnú dovolenú, po čas ktorej mal dostať 3300 Kč, ďalej remuneráciu v sume 2200 Kč, a čo je najlepšie, mal v smluve zabezpečené, že výpoveď vôbec nemôže dostať, iba tak, keď on by s tým súhlasil, a v tom páde by mu muselo byť vyplatené odbytné vo výške platu za jeden rok.

Avšak nielen pán predseda Mazanec využíval revírnu radu, robili tak aj iní komunistickí vodcovia, ktorí inak nemali s touto ustanovizňou nič spoločného. O zneuživaní revírnej rady komunis tami uverejnená bola v tom čase v soc. dem. "Robotnickych novinách" č. 161 táto zpráva (čte):