"Revírna rada používa pri nákupe uhlia pre vlastnú spotrebu istých cenových úľav. Ako bolo tejto výhody použité, dokazuje tento výkaz: Pán Júlo Mazanec objednal v januári tohoto roku 2 vagony uhlia, 250 q. Toto uhlie bolo pokladnicou revírnej rady po objednávke zaplatené. Ale nebolo použité pre revírnu radu tak, ako sa objednalo, ale rozdelené bolo pomedzi týchto "revolučných" vodcov alebo ich podniky:

Časopis "Pravda" 1490 kg, Júlo Verčík, vtedajší tajomník komunistickej strany (Posl. Kopecký: A čím je teď?) - určite nie ľudákom - 3750 kg, obuvnícky podujímateľ Löwinger (známy z pasovej aféry) 1520 kg, Immre Roth, tajomník komunistickej strany 1080 kg, Milan Fiala, senátor komunistickej strany, 530 kg, akýsi Ludevít Tóth 480 kg, Štefan Major - váš hrdina - poslanec komunistickej strany 1910 kg, (Výkřiky posl. dr Jar. Dolanského.) W. Schiroky, komunistický tajomník, 920 kg, terajší váš vodca na Slovensku, ktorý este vtedy v soc. dem. "Robotníckych novinách" bol uvádzaný nie s pekným slovenským "Š", ale s "Sch", Schiroky, prosím, a sotva už mal v tom čase štátne občianstvo.

Od januára t. r. však uplynulo už 5 mesiacov. Za uhlie revírna rada zaplatila a sú to ťažko zarobené groše banských robotníkov. Ale do dnes pokladnica revírnej rady nevykazuje príjem za uhlie, ktoré bolo poukázané označeným osobám. Revírna rada si požičala pred časom istú sumu a platí z nej úroky. V tomto prípade dala svoju hotovosť do uhlia pre ľudí, ktorí nemajú s baníctvom nič spoločného. Bude povinnosťou označených, aby tento krikľavý prípad vysvetlili, lebo banícka verejnosť nestrpí, aby sa takto so spoločným imaním všetkých baníkov zaobchodilo! A najmenej ovšem pochopí, že toto je dôkaz "revolučného" vedenia robotníckej inštitúcie, aby rajzendri s revolúciou z nej ťažili pre seba!" (Výkřiky komunistických poslanců.)

Avšak nielen o komunistoch sa to tvrdí. Je pravda, že komunisti sa soc. demokratom revanžovali. (Čujme!) Vo svojom časopise "Pravda" č. 138 komunisti píšu, že soc. demokrati im vytýkajú to, čo soc. demokrati robili ešte prv. Ďalej píšu komunisti v uvedenom čísle svojho časopisu toto (čte):

"V revírnej rade v Ružomberku v rokoch 1921 až 1925, tedy za vedenia soc. demokratov, bola zariadená veľká kancelária, pozostávajúca z dvoch miestností pre organizačné záležitosti, v ktorých miestnostiach sa vždy nachádzalo niekoľko osôb, ktoré s revírnou radou nemaly nič spoločného. Z tejto kancelárie boly sriadené priamo dvere do zasedacej siene revírnej rady. Zasedacia sieň bola používaná na schôdze strany soc. dem., na členské, mládeže, žien a iné. V budove boly složené tlačivá, hudobné nástroje, prápory a iné predmety. Úradníci revírnej rady vybavovali po čas úradných hodín organizačné práce pre stranu soc. dem. Stavebný pozemok, ktorý bol zvlášť zakúpený, bol ohradený, na niekoľkých stĺpoch bolo zavedené elektrické osvetlenie, všetko na účet revírnej rady. Budova bola daná soc. dem. mládeži k voľnej dispozícii, ktorá tam cvičila a shromažďovala sa. Tajomníci súdr. Hrstka, Bečko a iní bývali v budove revírnej rady.

Od liptovských baníkov, ktorí boli na práci v Maďarsku, došlo 5.000 Kč ako podpora na stavbu budovy revírnej rady. Tento obnos bol vyzdvihnutý sekretariátom soc. dem. a revírnej rade napriek viacerým urgenciám ešte ani podnes nebol prinavrátený. Soc. dem. sekretariát dlhuje revírnej rade vyše 800 Kč ešte z Ružomberka, ktorých ešte podnes nevyrovnal. Soc. dem. sekretariát poslal tajomníka revírnej rady p. Pletricha na nejaké pojednávanie v ich záležitosti do Budapešti, tento si vyzdvihol z pokladnice revírnej rady na cestovné trovy 2.300 Kč a tento obnos ešte podnes nie je revírnej rade prinavrátený. Za vedenia soc. dem. v r. 1921 bola pokladničná strata revírnej rady podľa bilančnej uzávierky 63.198.18 Kč. Kto peniaze vzal a na čo ich upotrebil, nie je zistené. V r. 1922 tiež za vedenia soc. dem. v Ružomberku bolo odcudzené v revírnej rade 100.000 Kč, čím bola revírna rada ťažko hmotne poškodená."

Na jednej strane soc. demokrati vytýkali chyby komunistom, na druhej strane zasa komunisti soc. demokratom. (Výkřiky komunistických poslanců.) My máme na to veľmi dobré príslovie: Ruka ruku umýva a obidve sú špinavé, alebo: Handra onucu karhá a obe sú špinavé. Či ste onuca alebo handra, môžete si vybrať. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Soc. demokrati teda dokázali komunistom, že zneužívali revírnu radu, a toto rovnako dokazujú komunisti soc. demokratom. Takto sa šafárilo v ustanovizňach baníkov, ktoré sú udržiavané z peňazí všetkých baníkov bez rozdielu. Po takýchto smutných skúsenostiach je potrebné, aby v baníckych ustanovizňach bol prevádzaný čo najprísnejší dozor. (Posl. Kopecký: Fénix!) Priatelia moji, najšpinavejšie je, keď sa niekto obohacuje z peňazí tých najchudobnejších, a to robili vaši vodcovia. Opýtajte sa vašich vodcov, či už zaplatili za to uhlie.

Končiac vyhlašujem: sme zásadne za sanáciu baníckeho poistenia, sme za soc. politické zákony baníkov, sme za banícke ustanovizne, ale sme proti ich zneužívaniu na stranícke a osobné ciele. Dotiaľ bojovať neprestaneme, kým všetky banícke ustanovizne nebudú slúžiť výlučne tým, ktorým slúžiť majú: baníkom! (Výborne! - Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Schütz. Dávám mu slovo.

Posl. Schütz (německy): Vážené dámy a pánové!

Osnova, která dnes v pozdní hodině večerní jest předložena k diskusi a v nejbližší době má se státi zákonem, obsahuje mimořádně významné dílo zákona. Zpravodaj, především však znamenitá a svědomitá důvodová zpráva, jež jest připojena k vládnímu návrhu, všichni již zevrubně vysvětlili předmět, jenž má býti projednán. Není třeba býti specialistou v oboru sociálních pojištění, aby se zjistilo, že postavení našich bratrských pokladen jako nejstaršího odvětví sociálního pojištění musí býti označeno jako přímo beznadějné. Důvodová zpráva oznamuje, že byli při hornictví dne 1. ledna 134.003 pojištěnci a že počet pojištěnců dne 31. prosince 1934 klesl na 97.700. Naproti tomu počet důchodců z 84.062 ze dne 1. ledna 1926 stoupl dne 31. prosince 1934 na 100.038. Jest tedy dnes jasno, že jest u bratrských pookladen více důchodců než pojištěnců, kteří platí příspěvky. Podle mého mínění jest dvojí důvod pro tento vývoj u bratrských pokladen: Tragická vina a tragický osud.

Obchodní politika mužů, kteří za obchodní politiku našeho tátu obzvláště v prvním desetiletí mladé republiky byli odpovědni, zasadila našemu vývozu těžké rány. Nejen, že snahy o náš vývoz uhlí zůstaly úplně marné, ježto velmi často předcházely klamné obchodně politické předpoklady, uzavření mnoha průmyslových provozoven této země značně zmenšilo spotřebu uhlí a tím podstatně zvýšilo počet nezamaměstnaných horníků. Každý nezaměstnaný horník však počal chyběti své bratrské pokladně jako plátce příspěvků. Že odpovědní mužové nechali racionalisační opatření narůsti až k racionalisačnímu šílenství, aniž zároveň přinutili osoby, jež měly hlavní zisk na racionalisačních opatřeních, k vyššímu plnění pro sociální pojištění horníků, zůstává tragickou vinou odpovědných činitelů. Když ve falknovském hnědouhelném revíru těžní podíl pro směnu a muže činící v r. 1921 ne zcela 14 q stoupl v r. 1935 na více než 31 q, tedy když stoupnutí činilo více než dvojnásobek, nebyla by nouze bratrských pokladen nikdy nabyla těch rozměrů nás tísnících, kdyby byly musily uhelné společnosti poměrný díl, který racionalisací vydělaly, odváděti bratrským pokladnám.

K vině, která volá po odčinění a která v této osnově bude zase jen částečně napravena, se druží osud. Vyrovnání čekatelství slovenských, podkarpatoruských a hlučínských horníků s ostatními důchodci, které jest samo o sobě samozřejmostí, přineslo ústřední bratrské pokladně značně zvýšené výlohy. K tomu přichází ještě posledních 7 těžkých let krise se svými, právě pro hornictví strašnými průvodními zjevy. Přinesly nové starosti, a kdyby byla vláda vždy zase nezaskočila s úvěry, byly by musily jmenované příčiny vésti k pravidelné katastrofě pro pojištění a tím k zoufalství provisionistů, vdov a sirotků.

Po několik let zaměstnávají se nyní všichni zúčastnění hledáním východiska. Zůstává především zásluhou prof. Schönbauma, že toto východisko našel. Jest obsaženo v osnově zákona, předloženého k rozpravě. Jádro návrhu tvoří sanační návrh, jenž zní, že pojistné prémie mají činiti 66 Kč měsíčně, ze kterých zaplatí polovinu zaměstnavatelé, polovinu horníci, že mimo to hornické podniky musí zaplatiti ještě 21 Kč měsíčně za zaměstnance, že podnikatelé 2 1/2% skutečně vyplacené mzdy odvedou bratrským pokladnám a že 1% přijaté mzdy obětují horníci, že se konečně bude vybírati sanační dávka 15 hal. z 1 q hnědého uhlí, 25 hal. z 1 q kamenného uhlí a 30 hal. z 1 q koksu. Mimo to vloží stát ročně do svého rozpočtu 90 milionů Kč.

Jest bolestné, že tím mimo normální příspěvky musí zaměstnaní horníci obětovati ještě 9 milionů Kč, a bylo by s více stran projeveno jistě skrovné přání, zda by se nemohl horníkům, kteří pro hojný nucený odpočinek vedou se svými rodinami přímo nesnesitelné živobytí, tento obnos sleviti. V subkomitétu bylo toto přání s několika stran předneseno. Prof. Schönbaum a min. rada Bednář z ministerstva veř. prací hájili však mínění, že by taková změna osnovu jako celek ohrozila.

Když nyní horníci přes krisi a nezaměstnanost béřou na sebe tuto oběť pro své sociální pojištění, mohou právem očekávati, že máme porozumění pro řadu jiných přání. Obzvláště hornictvo očekává, že vláda bude věnovati pozornost trvajícím a pokračujícím racionalisačním opatřením v hornictví.

Prostředky na akci pro zotavení dětí horníků v zotavovnách jsou naprosto nedostatečné. Měla by se tudíž podniknouti opatření k doplnění těchto prostředků.

Předložená osnova nazývá se sanací bratrských pokladen. Poněvadž jest to kompromis všech zúčastněných a ježto podle našeho uvážení se zřetelem k ohroženému stavu bratrských pokladen v této chvíli jest skoro jedině možným východiskem, proto rádi hlasujeme pro tuto osnovu. Přijetí tohoto vynikajícího zákonného díla nechť jest zároveň skrovným pokusem splatiti velký dluh díků, jejž má veškeré obyvatelstvo naší země vůči horníkům. Zajisté, všichni dělníci a zřízenci musí vložiti svou celou sílu do podniků, aby dosáhli u nás obvyklých, strašně malých a nepatrných mezd. Ale nikdo nedává svou celou sílu za takových těžkých a tvrdých podmínek jako horník. Jeho pracovní den jest nepřetržitou sázkou toho posledního a nejvyššího, co může člověk dáti, jeho života pro nár. hospodářství a státní obyvatelstvo. Touto sázkou nejsou jen uznávající slova, nýbrž také skutečně viditelná a hmatatelná cena činu. Mužové, kteří dřeli své tělo do nemoci, únavy a invalidity, nesmějí se na sklonku svého života třásti o své skrovné důchody. Musí míti pocit, musí nabýti přesvědčení: Naši nepřetržitou sázku života, obětování našeho zdraví a mladistvé síly hodnotí a odměňuje celý národ. Jen za takových hledisek je osud horníků snesitelný.

I když sanační dílo pojištění bratrských jest tak velké, a tak neomezeně nalézá také naše uznání, jest to jen počátek a nikoliv poslední slovo. S úsilím a námahou byly bratrské pokladny touto osnovou zákona zachráněny před zhroucením. Zpustošené a ladem leží haldy mezi Chebem a Ústím n. L. Asi 13.000 ha vzdělané země dalo by se získati novým zřízením zpustošených pozemků. Peněžní náklad není nepřemožitelnou překážkou. Podle dosavadních zkušeností může se náklad na rekultivaci 1 ha odhadnouti průměrně na 8000 Kč. S 90 až 100 miliony jednorázové sanační částky pro zpustošené pozemky dalo by se toto velké dílo dokončiti. Uvážíme-li, že pozemková reforma vyžadovala nákladu 20.000 Kč na 1 ha, jenž skutečně byl také spotřebován, přicházíme k názoru, že za tak často jmenovaných úsilí opatřiti práci jest i zmíněný problém zcela schůdnou cestou ke zmírnění nezaměstnanosti.

Mnozí synové horníků by se rádi chopili povolání otcova, přese vši bídu a nebezpečí. Ale cesta k jámě jim zůstává uzavřena. Přesedlati do oblasti jiných průmyslů jest pro ně nemožné, poněvadž tyto průmysly nemohou přijmouti nejen vlastní dorost, nýbrž stále musí citelně zkracovati i své staré osazenstvo. Z tohoto důvodu jest rekultivace zpustošeného hornického území tak jako sanace bratrských pokladen nevyhnutelným úkolem pro muže, kteří před bohem, svým svědomím a národy tohoto státu převzali úkol starati se o blaho obyvatelstva. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. inž. Lischkovi, E. Köhlerovi, Klimentovi, Němcovi (SdP), dr Eichholzovi; na dnešní a zítřejší den posl. Kunzovi; do konce tohoto týdne posl. Sandnerovi, Frankovi, Illingovi, dr Zippeliusovi, dr Köllnerovi, Suroviakovi.

nemocí posl. Vallo, Borkaňuk.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Révay.

Předseda přikázal vládní návrhy:

Ústavně-právnímu výboru tisk 559; rozpočtovému výboru tisk 561.

mezi schůzí:

Zpráva tisk 558.

Odpověď tisk 565.

Návrhy tisky 556, 560, 563, 564 - přikázány výboru iniciativnímu.

přikázal předseda došlé písemné žádosti posl. Sidora a dr Wolfa, aby proti posl. Kopeckému zakročeno bylo podle §u 51 jedn. řádu pro urážlivé výroky, jichž použil proti posl. Sidorovi ve včerejší své řeči v 56. schůzi sněmovny a proti posl. dr Wolfovi ve schůzi zahraničního výboru dne 17. června, k podání písemných zpráv podle odst. 2 §u 51 jedn. řádu.

Předseda sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 26. června 1936 o 11. hodině dopolední s

1 až 4. Nevyřízené odst. 4, 1 až 3 pořadu 57. schůze.

5. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 287) ústavního zákona o úpravě státních hranic s Německem (tisk 451).

6. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 537) o vládním návrhu (tisky sen. 221 a 231) zákona, kterým se prodlužuje účinnost některých ustanovení tiskových zákonů (tisk 557).

7. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 549) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 219 a 239), kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky účinnost zákona ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ve znění zákona ze dne 19. června 1934, č. 113 Sb. z. a n. (tisk 558).

8 až 11. Nevyřízené odst. 5 až 8 pořadu této schůze.

Schůze skončena v 9 hod. 26 min. večer.