Další zhoršení je v tom, že se komplikuje řízení ukládací a konečně že se také ztěžuje řízení trestní. Vidíme, že v řízení trestním se vylučuje úplně ze soudnictví trestního element laický. Vím, ze se mně bude namítati, že element laický není nejvhodnějším soudcem v trestních věcech daňových. Ale račte uvážiti, že v II. instanci trestní vystupují tři soudci z povolání a vedle toho jako soudcové dva úředníci finanční, kdežto soudce laik, který býval podle zákona z r. 1927 také soudcem v řízení trestním, tentokráte je vypuštěn. Namítne se naproti tomu, že jsme dali poplatníku, který se dostane před II. instanci, dovolení, že si může vzíti advokáta, což dříve nemohl. Jest však nesrovnalost v tom, že není rovnovážně rozložena soudcovská činnost; při posuzování případů soudce z povolání má vedle sebe pouze úředníka finančního, který jistě bude hájiti zájmy jen fisku, a není zde žádné protiváhy, poněvadž soudce-laik, který by zastupoval zájmy poplatníka, byl vyškrtnut. Zde se tedy porušuje rovnováha soudcovská a nepomůže nikterak, přivedl-li si poplatník advokáta, poněvadž konec konců soudí soudce a ne advokát. V tom vidím zhoršení proti r. 1927.

Pan zpravodaj prohlásil, že koaliční subkomise sledovala trojí zájem: spravedlivé rozdělení břemen, zjednodušení řízení a ochranu poplatníka; a konečně bylo řečeno, že prý zájem jednotlivců a privilegia daňová nesmí býti dále trpěna. S poslední větou bych souhlasil, ovšem kdyby byla pravdou tak, jak se říká. Ano, jsme pro to, aby se žádná privilegia daňová nikomu netrpěla, ale pak na všechny strany, nejen pro jednu výrobu, pro jeden zdaňovací subjekt, nýbrž pro všechny zdaňovací subjekty. Bylo zde také řečeno, že bylo potřebí dokračovat daňově na ty, kteří platiti mohou, na ty velké a pod. I pro to jsem, dokračovati na toho, kdo platiti může, ale pak na každého. Velkým však není jen soukromý podnikatel, velkým může býti také ten, kdo podniká na základě kolektivního podnikání. Velkými podniky se stala také družstva. A co právě vytýkám osnově, je to, ze se jí nepodařilo, co právě panem zpravodajem bylo řečeno, t. j. rozvrhnouti spravedlivě daňová břemena na veškeru výrobu. Je pravda, že byl učiněn první průlom do tohoto dvojího zdanění, že samy koalované strany také konečně uznávají, že není možno držet určitá privilegia pro výrobu jednu, zatím co výroba jiná se ubíjí, a že po prvé se objevuje v zákoně, a to v §u 75, odst. 3, kde je řečeno (čte): "Rozšíří-li společenstva svoji činnost ve skutečnosti na nečleny, ztrácejí pro berní rok nejdříve následující nárok na zdanění zvýhodněné." Je to alespoň maličký začátek v celé naší daňové struktuře a je to alespoň začátek jakési daňové spravedlnosti pro naši výrobu. Mám na mysli zdanění družstev a společenstev, založených na základě zákona z roku 1873. Je to zákon, který tenkráte sledoval umožniti daňová břemena takovým výrobním složkám, které se skládají se sociálně slabých lidí, kteří nemohou sami o sobě dostačiti kapitálově na určitou výrobu. Proto se také tato družstva i společenstva jmenují svépomocnými družstvy, svépomocnými společenstvy. A když se díváme na to, kdo se tentokráte spojoval ve svépomocná družstva na základě zákona z r. 1873 a za jakým účelem, vidíme, že skutečně tehdy při těchto družstvech i společenstvech převládal princip svépomoci sociálně slabých lidí. Kdo tvořil původně družstva v r. 1873? Tvořili je na př. obuvníci, chtěli-li dodávat vojsku, na kteréžto dodávky si osobovali pravo fabrikanti anebo lidé kapitálově silní. Nemohl, řekněme, malý obuvník sám se účastniti této státní dodávky, poněvadž kapitálově na to nestačil. Proto se spojovali tito kapitálově slabí lidé ve svépomocná družstva, aby se mohli účastniti státních dodávek vojenských a pod. Několik rolníků, chtěli-li míti v některé vesnici parní stroj mláticí, poněvadž jednotlivec si nemohl sám tento stroj koupiti, se sdružovalo dohromady v nákupní družstvo strojní, koupili si parní mláticí stroj ve formě družstevní na podkladě zákona z r. 1873. Ano, to byla správná společenstva svépomocná, kde převládal princip svépomoci. A dnes vidíme, že družstevnictví u nás se dostalo na naprosto jiné pole, naprosto jiné cesty, ze tendence svépomocné dnes jsou u nich převážně již tendencemi výdělečnými. Vidíme, že máme dnes družstevní podniky, které jsou přímo skoro mamutími podniky výrobními anebo distribučními, které ztratily již charakter svépomocnosti a sledují cíle výdělečné. Dnes vidíme, že se družstevnictví dostává do úplné konkurence s jakoukoliv výrobou, chcete-li, tak jak s druhé strany se označuje, s kapitalistickou výrobou, a že dnes toto družstevní podnikání úplně soutěží ve všech oborech našeho hospodářského života. A proto se ptám, kde je morální důvod k tomu, aby takovýmto podnikům, které ztratily charakter svépomoci těch sociálně slabých, sdruživších se v jedno družstvo, byla zde poskytnuta nějaká úleva daňová, proč mám zdaňovat výrobu tohoto způsobu jenom nějakou promilkou ze základního kapitálu, zatím co t. zv. kapitalistické podniky anebo podniky na principu kapitálovém nesou plnou tíhu daňovou nejenom zvláštní daně výdělkové, kde bylo dovoleno, jak je všeobecně známo, vybrati zvláštní daň až 80% z celého čistého zisku, a u takové společnosti s obmezeným ručením dokonce se šlo až na 90% z čistého zisku. A vidíme, jak dnes ty mnohé společnosti s obmezeným ručením živoří a jak i těm akciovým společnostem mnohdy se daří spatně, zatím co ty t. zv. svépomocné družstevní podniky mají milionové a stamilionové obraty. Zde je kámen úrazu celé naší nemohoucnosti finanční, proč nemůže p. ministr financí, kdyby dělal co chtěl, dát hospodářský a finanční život u nás do pořádku, a proč pokladna státní trvale bude žíti velkými nedostatky a nesrovnalostmi. Pokud neodstraníme tento nemožný způsob zdaňování u nás, pokud budeme vrhat veškerá daňová břemena jenom na podnikání soukromé, které u nás přímo ubíjíme, a budeme nechávat, aby se družstevní podnikání stále vyhřívalo na slunci daňových výhod, nemluvě o ostatních výhodách, do té doby, vážené dámy a pánové, se nedobereme u nás finanční, a ni hospodářské rovnováhy.

Mluví se u nás velice mnoho o plánování v našem hospodářství. Ovšem toto plánování by mělo význam jenom tenkrát, kdyby se týkalo celého našeho hospodářského života, kdyby se týkalo nejen výroby, nýbrž také i konsumu, a kdyby se také týkalo ochrany výrobce. Tu docela s povděkem kvituji, že Československá republika se postavila v čelo těch, kteří řešili výrobu se stanoviska dělnické ochrany, že dělnické zákony byly u nás především řešeny, že se řešily dobře a že se řešily mnohostranně.

Řešilo se také zemědělské podnikání, řešilo se také podnikání družstevní, ale do dneška jsme neviděli, že by se také řešilo podnikání živnostenské, podnikání svobodných povolání a pod. U nás se o živnostenské podnikání poměrně velmi málo staráme. Vidíme to nejlépe, jak živnostenské školství je obstaráváno, že pomocné školy živnostenské byly rušeny, tvoří se centrálnější a zdůvodňuje se to tím, že školy budou moci býti lépe vybaveny. Ale co to znamená, když se do nich musí choditi na venkově 3, 4 hodiny cesty pěšky, kde není možno, aby docházka byla bez různých obtíží. Co tím trpí? Tím trpí školenost našeho živnostenského dorostu, a mám obavy, že dnes už snad minula ta doba, kdy se vychovával tovaryš k tomu, aby samostatně podnikal, dnes se už vychovává snad jen dělník továrenský, který nebude nikdy chtíti samostatně podnikati. Bude-li to na prospěch státu, bude-li to na prospěch státních financí, ponechávám úvahám jiným. Já jsem v této věci skeptikem.

Zrovna tak jako podnikání živnostenskému se nevěnovala a nevěnuje dostatečná péče, nevěnuje se péče ani svobodným povoláním. Projednávali jsme zde nedávno zákon koncipientský. Zákon koncipientský a advokátní praxe netrpí snad tím, je-li koncipient 5 nebo 6 let v praxi. Myslím, přes to bychom se přenesli velice snadno. Ale stav advokátský trpí právě různými nešvary, které se zahnízdily zejména po převratu, pokoutnictvím, které je tolik rozmnoženo různými poradnami daňovými, právními, kdy pensisté si otevírají advokátní kanceláře, ať jsou to pensisté soudní, pensisté z finanční prokuratury nebo magistrátu a pod., kdy dnes v každých novinách je otevřena právní poradna, ne snad pro ty, kdo by si mohli platiti právní poradnu, když víme, kdo všechno se uchází o právní porady, a kdo všechno se uchází, aby se mohl souditi na právo chudých.

Zrovna tak to máte s lékaři. Kolik práce bylo potřebí, než se konečně podařilo, aby lékaři, kteří léčí v nemocenských pokladnách, byli vyjmuti z výdělkové daně. Finanční úřady nerespektovaly ani rozhodnutí nejvyššího správního soudu, jak zde bylo včera krásně a markantně dovozeno. Je typickou věcí pro zákonodárství a pro státnost Československé republiky, že úřady nerespektují rozhodnutí nejvyššího správního soudu.

Prosím, lékárníci už dávno prohráli svůj proces proti lékárnám nemocenských pokladen, které se zřizují. Obchodní cestující! Kolik schůzí museli udělati po Praze i venku, aby zdůraznili své spravedlivé právo na to, aby, když jsou v námezdním poměru, se jim nepředpisovala výdělková daň! Konečně se věc dostala do koaličního výboru a konečně to také spatřilo světlo světa v zákonech. Ale kolik práce dala tato samozřejmá, právnicky naprosto nepochybná věc!

Dámy a pánové, mluvil jsem o tom, že v osnově zákona je mnoho nesrovnalostí a že je také mnoho toho, co je proti zákonu z r. 1927 zhoršením. Ale v osnově jsou také nelogičnosti, jako vůbec naše zákonodárství trpí poměrně velkou nelogičností. Ten pak, kdo má prakticky prováděti zákon, dostává se velice častokráte do rozporu, jak že si má vlastně zákon vykládati.

Vidím nelogičnost této novely na př. v tom, že se v §u 15 srážky, které byly dovoleny jako příspěvky na pojistky životní a starobní, zvýšily ze 2000 Kč na 4000 Kč. Jsem slavné koalici vděčen, že připustila aspoň toto zvýšení. Když to uvážím, vidím nelogičnost v tom, že veřejnému zaměstnanci je dovoleno srážeti a také se sráží - daleko víc, a má při tom nároky na pensi, kdežto u soukromého podnikatele se srážky na starobní a nemocenské pojištění dovolovaly jenom ve výši 2000 Kč a teď se to upravuje na 4000 Kč, což je daleko méně nežli se sráží státnímu a veřejnému zaměstnanci právě z tohoto titulu. Kromě toho nemá soukromý podnikatel pense, jako je tomu u státních a veřejných zaměstnanců.

Nesrovnalost vidím také v tom, že veřejnému zaměstnanci aktivně činnému je dovoleno srážeti paušál na různá opotřebování - šaty a podobně - ale pensistovi, který odešel do pense a kterému se srazilo činovné, který má menší plat, a přece má také určité povinnosti společenské, vzdělávací, kulturní a pod., se tyto srážky nedovolují.

Dále vidím nesrovnalost v tom, když se rentabilní přirážky vyměřují jinak u podniků družstevních a jinak u podniků, které jsou založeny na principu soukromopodnikatelském, jakkoliv jsem dovodil, že není vlastně dnes podstatného rozdílu mezi podnikáním jedním a druhým. Konečně vidím nesrovnalost v tom že sazba zvláštní daně výdělkové je vyměřena jinak při podnicích soukromopodnikatelských a jinak při družstvech. (Posl. Nepomucký: Brzy budou muset zavřít!) Soukromé podniky, ovšem souhlasím.

Mluvilo se také o samosprávě. Nechci o této věci mluviti, poněvadž by to zavádělo příliš daleko a myslím, že osnova nechce také řešiti otázky samosprávných financí. K tomu se dostaneme jindy. Mluvím o tom jenom proto, že tato osnova zákona má také jednu dobrou věc pro samosprávu, že totiž připouští, že také podniky samosprávné jsou osvobozeny od výdělkové daně. Dá se to řešiti a dá se na to dívati s toho i onoho hlediska, Máme tam ustanovení, že obce si budou moci vybírati přirážky samostatně. Nevím, kolik obcí se k tomu odhodlá, ale myslím, že příliš mnoho jich nebude. Je však třeba, aby se přece jen o samosprávě mluvilo, aby se samosprávné finance už konečně jednou dostaly do nějakého řízení, poněvadž samospráva dnes zatěžuje veřejnou správu daleko víc, než si kdo dovolí mysliti a představiti. Dnes tvoří samospráva při nejmenším polovinu veřejné správy státní.

A čím že trpí samospráva? Trpí tím, že se nenašel klíč k rozdělení funkcí mezi tím, co má dělati stát a co má obhospodařovati samospráva, a že se také nenašel správný klíč v rozdělení příjmů pro obě tyto veřejné korporace. Tady je hlavní zdroj veškerého chaosu a veškerých obtíží samosprávných financí.

Konečně jen namátkou připomínám, že je potřebí, aby se revisní úřad, zejména v samosprávných korporacích, zlepšil. Položte ho kam chcete, třebas k zemskému úřadu, ale úřad tento má býti nejenom orgánem revisním, nýbrž také poradním, poněvadž dnes je velké množství obcí, které si nemohou poraditi, neboť nemají vlastních úředníků. Zde právě by byla funkce revisního úřadu, který by v takových případech byl také orgánem poradním.

O praksi daňové nemluvím - bylo o ní velmi mnoho mluveno - jenom chci říci, že není všecko pravda tak, jako by byla jenom byrokracie, jenom zaměstnanectvo státní tím vinno. Celý režim je vinen na všech těchto věcech. Ovšem příčina toho chaosu je také v tom, že jsme si rozvrátili první instance finanční. Rozvrátili jsme si jak berní úřady, tak také berní správy. Dali jsme těmto úřadům příliš mnoho práce, ale odňali jsme jim personál. A proto, dámy a pánové, mluví se o reformě veřejné správy a když se neví kudy kam, řekne se: Musíme zreformovati administrativu. Ano, zreformujme ji, ale reforma veřejné správy neznamená pro mne nic méně a nic více, než dáti práci mladým lidem. Zaměstnejte ty lidi, kteří jsou připraveni, aby mohli provésti a doplniti, co se u nás zmeškalo, a budete míti nejlepší reformu veřejné správy. Je třeba, abychom zase přiblížili poplatníka k jeho úřadu, aby poplatník v úřadu viděl svého rádce a ne toho, který je proti němu, aby v něm viděl toho, ke komu se může obrátiti s důvěrou o poradu a také o zastání.

A proto, i když tato předložená novela má určité stránky dobré, přece jenom není vhodným lékem k tomu, aby ozdravila dnešní hospodářský život. Tato novela nese všecky charakteristické známky dneška, nervositu, ukvapenost, nedostatek logických závěrů a nedostatek smyslu pro udržení zdravé hospodářské rovnováhy spravedlivým hodnocením významu všech složek hospodářského života. Proto, dámy a pánové, mám za to, že touto novelou nedojdeme k ozdravění hospodářského života, naopak že tato novela přinese další zmatky a další ochablost v našem hospodářském životě. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. K. Chalupa. Uděluji mu slovo.

Posl. K. Chalupa: Slavná sněmovno!

Budiž mi především dovoleno, abych připojil několik poznámek k řeči pana dr. Štůly. Ani mne nenapadá, abych dělal advokáta koaliční "sedmičce", a jsem dalek také toho, abych s tohoto místa chtěl o daňové novele, před jejímž odhlasováním stojíme, mluviti jako o díle nejvýš dokonalém, jako o díle, na němž není ani jediného stínu. Ale postaviti se na takové stanovisko, na jaké se postavil pan dr Štůla, absolutně tuto novelu zavrhnouti a míti dokonce odvahu k prohlášení, že tato novela, která nebyla dělána jenom samotnými poslanci, která byla dělána po slyšení a často v dohodě s řadou vynikajících odborníků finančních a národohospodářských, je zavržení hodná, myslím, dámy a pánové, že to je poněkud silné. Tato novela je dílo lidské, ale tato novela zejména drobnému a střednímu poplatníku, který po léta od samého počátku našeho státu byl k našim berním orgánům často v poměru vasalském, přináší velmi podstatnou část práv, a je na nás všech, abychom se postarali - používajíce svého práva kontroly - aby to právo, které poplatníku, zejména drobnému a střednímu, touto novelou zaručujeme, mu bylo při provádění zákona také přiznáváno.

Dámy a pánové, chápu, že u našeho průmyslu a jmenovitě u silného a velkého průmyslu, který je representován mamutími akciovými společnostmi, nemůže tato novela vzbuditi zvláštní nadšení. Chápu to, poněvadž to byly právě tyto mamutí podniky finanční, kapitalistické, průmyslové a bankovní, které stejně jako kolektivní podniky si zvykly v tomto státě na daňové favorisování a dnes jsou strašně rozčíleny, když se jim trochu šláplo na malíček u nohy.

Tvrzením, kterého zde užil dr Štůla, že daňová novela zvětšuje břemeno v době hospodářsky tak těžké, tvrzením, jehož cílem je zmást veřejnost a vyvolávat dojem, že skutečně dnes dáváme souhlas ke zvýšení daní, se nezastře pravda, která říká, že tato novela prakticky znamená alespoň z části uplatnění principu daňové spravedlnosti na účet silných a mocných v tomto státě.

Pan dr Štůla tvrdil, že prý zatím co se jde proti soukromému podnikání, nejde se vůbec proti podnikům kolektivním a družstevním. My jako zástupci živnostnictva nejsme nadšeni tím, co bylo uděláno, pokud jde o zdanění družstev a konsumů, ale vidíme v tom, co bylo uděláno, velmi podstatný průlom do dosud platné zásady, že proti konsumům a družstvům se u nás jíti nesmí. (Výkřiky posl. dr Štůly.) Pane dr Štůlo, nejde jen o to, že zákonem je stanoveno, že budou zbaveny daňových výhod takové družstevní podniky, které budou prodávat nečlenům, ale v této daňové novele je paragraf, který zvyšuje daň konsumním a družstevním společnostem z dosavadních 2 promile na 4 promile, čili o 100%. (Posl. Bezděk: Vašich družstev se to týká také!) Já nedělám výjimky. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Konstatuji to zde, aby nevzniklo nedorozumění, že se skutečně v tomto případě proti konsumům a družstvům nešlo.

Slavná sněmovno, kdyby tato daňová novela neznamenala vůbec nic než to, že drobnému a střednímu poplatníku pro případ předanění skýtá záruku, že na něm nebude moci býti vymáhán celý daňový předpis, že mu bude muset být posečkáno, co bude převyšovat 30% předpisu roku předchozího, kdyby tato novela neudělala nic jiného, než že terminuje doručení daňového předpisu poplatníku a že přímo podmiňuje určitou lhůtou vyřízení odvolání, udělala nesmírně mnoho, poněvadž praktikováním a prováděním těchto ustanovení dostává se zejména drobnému a střednímu člověku, který nemá peněz jako náš velký průmysl, aby si mohl platiti pensionované byrokraty z ministerstva financí, jistoty a ochrany. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, mluvčí národního sjednocení, jak ani jinak nemohlo býti, musil ovšem ve své řeči přinésti takovou všehochuť, jak to odpovídá charakteru této t. zv. všenárodní strany. Zavadil o všechny společenské složky, polichotil dělníkům, že jim přeje ty sociální vymoženosti, a že jsou skvělé, polichotil lékárníkům, potom šel na studovanou inteligenci a zavadil také o živnostníky a konstatoval, pokud jde o živnostníky, že se pro ně vůbec nic nedělá. Doporučoval bych pánům z národního sjednocení, lépe řečeno pánům z nár. demokracie, aby o těchto věcech raději nemluvili, poněvadž tato sněmovna příliš dobře ví, co dělala národní demokracie po celých 16 let ve prospěch živnostenského a obchodnického stavu a co dělali její exponenti v ministerstvu obchodu, živností a průmyslu. Tato sněmovna ví nejlépe, že ministerstvo obchodu, živností a průmyslu za éry nár. demokracie nebylo tím, čím mělo býti, nebylo ministerstvem, které by mělo na zřeteli rovnoměrný a stejný prospěch všech složek hospodářského života, pro něž tu je, nýbrž že to bylo vyloženě ministerstvo průmyslu. V tomto ministerstvu někdy to vypadalo tak, že když p. dr Preiss na Příkopech kýchnul, tak v ministerstvu říkali: pozdrav Pán Bůh. Slavná sněmovno, o těchto věcech není třeba zde mluviti a já myslím, že tedy pánové, pokud jde o to, měli by jaksi se omeziti na míru nejmenší. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

A nyní k věci. Slavná sněmovno, právě projednávaná daňová novela je součástí snahy dané vládní většiny a vlády, aby v rámci vládního hospodářského programu byl u nás konečně a vážně vyřešen problém daňový. Nynější vládní většina začala loňského roku probojovávati princip daňové rovnosti a spravedlnosti tím, že na rozdíl od minulosti, když ministr financí potřeboval peníze, nešlo se na drobného a středního člověka cestou nejmenšího odporu, nýbrž že se šlo na kapitálově silné jedince a koncerny. My jsme v této sněmovně dávali souhlas ke změně zákona o stabilisačních bilancích, my jsme dávali souhlas k zákonu o dani z bezpracných důchodů, dividend a tantiem. Po uplatnění tohoto hlediska podařilo se nám jako straně prosaditi, když byla řešena otázka obratově daně, aby podniky s filiálkovým systémem a jednotkovými domy platily vyšší obratovou daň, poněvadž za tehdejšího stavu byly vždycky proti drobnému a střednímu podnikateli ve výhodě.

Dámy a pánové, my jsme šli dále. Vláda řešila otázku úroků z dlužných daní. Úroky z dlužných daní byly snižovány, byl měněn způsob jejich připisování a v této novele je ještě řešena otázka poplatníka nejvýš významná, že napříště nebude mít jen poplatník povinnost platit úroky státu, nýbrž že stát bude také povinen poplatníkům, když budou mít přeplaceno, psát úroky k dobru. Slavná sněmovno, v tomto úsilí vláda pokračovala, když zmocnila ministerstvo financí k vyrovnání s daňovými dlužníky. Tato vyrovnávací akce, lépe řečeno její ohlášení, bylo přijato v celé naší hospodářské veřejnosti s pocitem určitého ulehčení. Bývalý ministr financí dr Trapl, jak se račte pamatovat, tehdy velmi jasně řekl, že půjde o to, aby finanční správa konečně měla čisté stoly, že půjde o to, zbaviti se té velehory daňových nedoplatků, že půjde o to, ulehčiti podnikání, pro které tyto nedoplatky jsou úžasným břemenem, že půjde o to, prostě cestou dohody s poplatnictvem, a jmenovitě s poplatnictvem drobným a středním, se vyrovnat. Slavná sněmovno, my jsme spatřovali v tomto ohlášení pana ministra dr Trapla doklad, že snad konečně naše finanční správa si uvědomuje, že velikost daňových nedoplatků v našem státě nemůže být připisována jen a jediné na účet nějaké berní nemorálky mezi poplatnictvem, nýbrž že musí být připisována také na účet vyložené neschopnosti, se kterou jsme měli zvláště v prvních letech našeho státu co dělat v naší finanční správě.