U nouzových porážek, tedy u druhého oddílu daně porážkové, je tato otázka ještě tíživější. Zejména u drobných zemědělců se stávalo, pokud jde o nouzové porážky, že museli platiti poplatky, na jichž pozdější vrácení měli sice nárok, ale toto vrácení trvalo někdy dlouhou dobu, až rok, takže tímto způsobem byli ve velké řadě případů opravdu ochuzeni.

Pokud se týče nesprávného vyplňování přihlášek docházelo, slavná sněmovno, k řadě zjevů opravdu takových, že se těžko to dá omluviti stran kontrolních úřadů, které prováděly kontrolu. Tyto zjevy nikterak nepřispěly k upevnění důvěry nejen k finančním úřadům, nýbrž i ke státu samému a jeho autoritě.

Nedávno jsem u příležitosti schůze zemědělského výboru poukázal, že řada finančních úřadů se dívá vážně na naše těžké poměry v zemědělství, zejména pokud se týče živelních pohrom. Uvedl jsem také několik příkladů, kdy přednostové berních správ a berních úřadů se chovali benevolentně v tomto směru. Ale pokud se týče této otázky, musím i s tohoto místa poukázati na věci, kterým se budete opravdu sami diviti. Já sám mohu z vlastní prakse říci několik příkladů. Jako hospodář byl jsem, slavná sněmovno, asi před 10 lety také pokutován. Zabil jsme při domácí porážce dva vepře; kde je víc chasy, více dělníků, dělá se to v zimě od prosince až do února. Není to jen pro nás, pro domácí, má se při tom dobře každý, kdo je s námi za dobře, kdo přijde do stavení, ať je to přítel či nepřítel, je vítán a je také dobře pohoštěn. I tomu kontroloru důchodkové správy se podá, když přijde. Den před porážkou jsem správně vyplnil přihlášku - (ukazuje přihlášku) - ten pověstný šek, tak dlouhý, že jeho vyplnění dá někdy mnoho práce i člověku, který je v tom zběhlý, nerci-li lidem méně gramotným anebo méně zběhlým, jako jsou v našich východních končinách. V tehdejší době k nám chodil dvakrát denně poštovní posel, jednou dopoledne a jednou odpoledne. Dal jsem šek poštovnímu poslovi z vedlejší vesnice odpoledne a žádal jsem ho, aby v čas porážky - dopoledne druhého dne - mně stvrzenku poslal po druhém poslovi, svém kolegovi. On to přirozeně neučinil, poněvadž i ten poštovní posel bývá rád viděn a rád přijde, když nese dopis do stavení, kde je porážka. Přinesl stvrzenku až odpoledne místo dopoledne. Ale dopoledne přišel z Dobrušky, kde je stanoviště důchodkové správy, úředník důchodkové kontroly na poštu do Velké Jesenice, jak to obyčejně činívá, prohlédl si přihlášky, kdo v tomto obvodu zabíjí, a šel na kontrolu. Věděl, že mám zaplaceno, ale věděl, že nemám v ruce stvrzenku. Přišel k nám, učinil prohlídku, potvrdil vše - byla správná váha a všechno bylo správné - a ptá se mně, kde mám stvrzenku. Povídám: Nemám ji; zaplaceno mám, ale stvrzenka mně přijde odpoledne. On na to "mir nichts dir nichts", ačkoliv to byl můj přítel, kolega ze studií, ale za týden jsem dostal předvolání do Dobrušky. Byl jsem tam dvakrát, a přišel k nám potom i přednosta, dnes už na pravdě Boží, jménem Vogel, a nechtěl-li jsem se konec konců podrobiti trestnímu soudnímu řízení, musel jsem zaplatiti pokutu 100 Kč, přes to, že jsem měl zaplaceno a že zde nebylo úmyslu ošiditi státní správu, jen proto, že podle §u 2 porážkového zákona jsem neměl v ruce stvrzenku, o které on věděl, že leží na poštovním úřadě, že zaplaceno je a že stvrzenku téhož dne odpoledne dostanu.

Druhou takovou pokutu jsem dostal jako starosta - tentokráte z opominutí povinné péče - když jsem nešel k řezníkovi odvážiti vepře a když jsem šek vyplnil já sám a řezník vyplnil jenom rubriku "váha". Poněvadž bylo na složence dvojí písmo, vzniklo podezření, byli jsme voláni, a poněvadž jsme se rozcházeli - já jsem u váhy nebyl a řekl jsem, že zvíře bylo váženo na decimálce, kdežto on uvedl, že bylo váženo na mincíři (Veselost.), byl zde určitý rozpor, a oba jsme dostali pokutu 180 Kč. Tedy slavná sněmovno, takové zjevy se přiházejí. (Posl. Nepomucký: V Živnobance se lépe dohodnou!) Ano.

To však tenkráte bývalo v Dobrušce, dokud tam byl tento úředník důchodkové kontroly, chodili tam lidé jako do Vambeřic (Veselost.), tam se nás vždycky sešla velká řada. Ovšem pak jsme si stěžovali a konec konců nastala jistá náprava. Dnes, slavná sněmovno. už poměry byly trochu příznivější a už šikanování nebylo takové, ale přes to přese všecko ještě docházelo k ojedinělým zjevům, a věřte, že kolikrát bylo člověku k pláči, když odcházel s těmi lidmi z úřadovny důchodkového kontrolního úřadu, jakým způsobem nazírali pak na naše finanční úřady, jak nazírali na náš stát, na jeho správu a na celou státní autoritu.

Slavná sněmovno, jak jsem řekl, tyto porážky na našem venkově nejsou jen hody pro nás zemědělce, ale byl a je to takový kus úseku sociální péče o naše lidi. Po zabijačce odpoledne a k večeru celá vesnice, nezaměstnaní a chudí přicházeli o podarování, a i když se říká, že rolník je necitelný, přece tu sociální péči, nikým nařízenou, nikým diktovanou provádíme v našich vesnicích vícekráte ročně, na př. když se chodí před vánoci a po Štědrém večeru o koledách, tak i v tomto případě při porážkách doma jsme dělali a děláme. (Posl. Nepomucký: Zkrátka byste se pomalu rozdali!) No, každý, s kým jsme za dobře, má se také dobře, když se my máme dobře, a kdybyste vy přišel, také bych vám dal. (Posl. Nepomucký: Na těch zemědělských dělnících je viděti, kolik jim dáváte!) Podívejte se, jsou určité výjimky, každé pravidlo má své určité výjimky. Vždyť také u vás jsou někteří lidé slušní. Neříkám, že jsme všichni nejlepší, ale jak říkám, každé pravidlo má své výjimky a nemůže se paušalisovati, jestliže někdo tak nebo onak svůj soucit s bližním projeví způsobem, který je odsouzení hodným.

To je, slavná sněmovno, pokud se týče této daně porážkové. My jsme se velmi snažili, aby tato daň porážková byla odstraněna úplně, ale poněvadž víme, že není možno, aby stát přišel o tento příjem do státní pokladny, jsme spokojeni s tím, když sice toto břemeno zde zůstává, ale když bude aspoň paušál, my také víme, že žádný paušál není absolutně spravedlivý. (Posl. Mašata: Ohlaš podání nového návrhu!) Před časem vypracoval náš svaz chovatelů vepřového dobytka spolu s organisacemi živnostenskými návrh v tom směru. Víme, že někteří budou poškozeni, ale přece nebude docházeti k nemilým a opravdu odstrašujícím zjevům, které nepřispěly, řekl bych, k úctě a ke cti finančních úřadů a v důsledku toho celé autority státní.

Slavná sněmovno, a nyní bych rád ještě několik slov řekl, i pokud se týče otázky dalších daní. Je velmi důležité a bylo zde už několikráte o té věci promluveno, aby duch zákonodárce projevil se nejen v těch předpisech, nýbrž i ve vymáhání daní a ve všem styku poplatníka s finančními úřady, aby se tak nelpělo na suché liteře zákona, ale aby se spíše přihlíželo ke skutečnému životu, jaký opravdu je. A tu, slavná sněmovno, mám zas jeden takový velmi bolestný případ. Mám případ z našeho pohraničí, kde před několika lety rolník prodal svou usedlost člověku, se kterým sepsal smlouvu, kup se udal u soudu, ale kupec, aniž by haléře zaplatil, utekl přes hranice do Kladska, a ten, který z toho prodeje nic neměl, dosavadní majitel Rudolf Regner ze Ždárek, musel zaplatiti nejen veškeré převodní poplatky na 21.000 Kč, nýbrž musel zaplatiti i dávku z přírůstku na majetku na 8.000 Kč, poněvadž suchá litera zákona to kázala. Nebylo platné žádné odvolání ani žádná prosba, aby cestou milosti mu to bylo odepsáno. A dnes tento chudák, který pak musel svou živnost ještě jednou prodati, píše mi tklivým způsobem - jde o dávku z přírůstku, kterou bude muset zaplatiti - že bude-li to muset zaplatit, že mu nezbývá po zaplacení procent a daní již ani na suché brambory. (čte): "Tož raději ať si to všecko vezmou, jen ať se postarají o moji matku, která již k velké práci není, a o moji sedřenou ženu a 16letého hocha. A já půjdu na pašeráctví, ať má ta demokratická republika o jednoho nespokojence více, který se za ni skorem 4 léta tloukl s Němci."

Není dobře zacházeti takovýmto způsobem s poplatníky, i když to suchá litera zákona připouští; ten kup se teoreticky uskutečnil, ale prakticky zde nebyl. Přece však ten dotčený musil veškeré poplatky k úplnému svému ožebračení pres všechny urgence a prosby o milost zaplatiti. Ještě se v tomto případě pokusíme, mohlo-li by se znovu nějakou cestou milosti vyjít tomu chudákovi vstříc.

Ku konci chci upozornit ještě na jednu důležitou věc. Jako jsme volali řadu let po zrušení nebo změně této porážkové daně, tak máme ještě na srdci a na mysli jinou velmi vážnou věc, která je unikum v daňovém a dávkovém systému. Je to, slavná sněmovno, otázka převodních poplatků u zemědělských usedlostí. To, čeho jsme svědky u nás, neexistuje snad nikde na světě, aby se totiž platilo z dluhů, aby mladý rolník, který přebírá po svém otci usedlost, která má třeba cenu 100.000 Kč, ale 90.000 Kč je prokazatelně zadlužena, musel zaplatit z celé částky 100.000 převodní poplatek. Tato věc je tak nespravedlivá, že se bude muset přistoupit k jejímu řešení. Doufám, že všichni, kteří do té věci jen poněkud vidí, uznávají, že se zde musí státi náprava. Náprava je však nutna i v jiném směru. Hospodář má na svém statku nebo na chalupě výměnkáře, kterému třeba 30 roků dává výměnek, ale zemře-li tento výměnkář, předepíše berní správa a finanční úřad hospodáři daň z obohacení. To působí nesmírně bolestivě a je to také na našem venkově velmi odsuzováno. Proto se budeme v brzké době dožadovati cestou zákonodárnou nápravy.

A ještě jednu věc: Jistě má především stát největší povinnost starati se o umožnění platební schopnosti poplatnictva svou národohospodářskou a hospodářskou politikou, ale i občanstvo, a zejména to šťastnější, má povinnost přispěti, aby ve prospěch těch chudých poplatníků něco učinilo. Chci zde poukázati, že v našem podorlickém a podkrkonošském kraji, zejména v Orlických horách, naši chudí drobní lidé, domkáři a živnostníci, zařídili se před několika roky na turistický ruch. V každém malém, dřevěném, pěkně upraveném domku si zřídili značným nákladem útulnou světničku pro letní hosty, zatížili se tím do jisté míry a dnes v době předprázdninové čekají, přijdou-li skutečně ti letní hosté, ti, kteří jsou šťastnější a kteří rádi opustí ruch velkoměsta, prach dlažeb a ten margarin a všecko, co zde jedí, a tam přijdou na pravé zdravé máslo ne z pokrutin, nýbrž ze sena a mateřídoušky, na zdravý vzduch, k nám do těch hor, aby pomáhali nésti daňové břemeno, kterým tito chudí lidé jsou tam zatíženi.

Slavná sněmovno, jako rodák těchto hor a jako kamarád těch majitelů chudých světniček vás dnes upřímně a srdečně zvu, abyste své příležitostné prázdniny neztrávili v cizině, ale ztrávili je v našich krásných podhorských městečkách a vesničkách a abyste tuto těžkou povinnost daňovou, kterou je zatížen náš chudý lid tam venku, pomáhali ke prospěchu jeho a ke prospěchu státu nésti. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Štůla. Dávám mu slovo.

Posl. dr Štůla: Slavná sněmovno!

Budiž mi dovoleno, abych se vrátil zase k thematu našeho projednávání, když jsme trochu odběhli od daného nám úkolu, a abych připojil několik připomínek, které mám k zákonu o přímých daních.

Když posuzujeme tuto novelu, která nám je předložena, po stránce fiskální anebo zase po stránce poplatníka, docházíme k závěru, že nebude uspokojena ani jedna, ani druhá strana, že nepřijde ke svému ani pokladna státní, že nepřijde k tomu, co očekává od výsledku tohoto daňového zákona, ale že také ani poplatník nepřijde ke svému, poněvadž bude rozčarován nad tím, co se mu právě dává v dnešní hospodářsky těžké době. My jsme už viděli, že ani sama koalice nebyla jednotná při tvoření této osnovy zákona, že koalice si netroufala, aby do subkomitétu připustila zástupce oposičních stran. Viděli jsme, že si koalice ve svém lůně nebyla jednotná při projednávání jednotlivých ustanovení zákonných a že trvalo řadu měsíců, než se pánové jakž takž dohodli na tom, co má platiti. Víme, že sám pan zpravodaj při konečné redakci zákona mnohdykráte nevěděl, na čem se vlastně koaliční strany dohodly, aby se to mohlo formulovati do znění zákona.

Je viděti, že byly potíže v koalici samé, poněvadž myslím, že koaliční strany si uložily úkol větší, než na který snad tentokráte byly. (Posl. Špaček: Ut desint vires, tamen est laudanda voluntas!) Tato osnova zákona, která se nám předkládá, navazuje na zákon z roku 1927, kdy se projevovala snaha po velké reformě daňové v Československé republice. Doba válečná i doby poválečné přinesly celou spleť nových daní, velká zatížení vyplývající právě z válečných úkonů, a to vše volalo po reformě. A tak r. 1927 přikročil tehdejší ministr financí dr Engliš skutečně k reformě daňové. Sledoval jeden cíl, aby se ulehčilo poplatníkovi, pokud se týče sazeb daňových, aby se zjednodušilo ukládací řízení, a konečně, aby se daněmi zavedla určitá rovnováha do našeho hospodářství. Ale zároveň s tímto zákonem přišel jeden nešvar, který se zle mstí na státní pokladně a který přivádí chaos do našeho hospodářství, zejména finančního života státního a také i samosprávného, že totiž tímto zákonem z r. 1927 se odpoutal poplatník od svých berních míst, od svých berních plateben, a mezi poplatníka, berní správu a berní platebnu se vsunul poštovní šekový lístek, poněvadž tvůrcové zákona tentokráte měli za to, že je u nás každý poplatník na tolik znalý daňových předpisů, že není potřebí, aby měl berní knížku, že není potřebí, aby měl berní úřad pokud možno na snadě, že stačí, když šekovým vplatním lístkem bude platiti své berní povinnosti. A ukázalo se, k jakým smutným koncům jsme došli, ukázalo se, že se nahrnula ohromná spousta daňových nedoplatků, které dostoupily v Československé republice skoro 5 miliard Kč.

Vážení pánové a dámy! Byli jsme také svědky, že na základě fiskálního pojetí daňové soustavy a na základě nemožných mnohdy výkladů daňových zákonů došlo se k tomu, že se uvolnila morálka na obou stranách, že se uvolnila jak u poplatníka, tak také na straně úřadů finančních, které buď daň vyměřují anebo ji vybírají. A i konečně u orgánů revisních, které měly bdíti nad oběma stranami. Ukázalo se, že v poplatníku viděl finanční úřad někoho, kdo má sklony k defraudacím, k tomu, aby falešně fatoval a pod., a zase na druhé straně poplatník viděl v úřadech finančních lidi nebo úřady, které ho ničí na jeho existenci; a praxe také ukázala, že skutečně mnoho existencí bylo tímto způsobem zničeno.

Situace zhoršovala se také tím, že se vykonávala trestní praxe takovým způsobem, že se skoro nemohlo mluviti o tom, že je to trestní praxe, která vyplývá z ustanovení zákonných, nýbrž že se blíží tomu, čemu se říkávalo inkvisice, poněvadž byly případy, kdy se napřed zavedlo trestní řízení a pak teprve se hledaly důvody na základě listinného materiálu, který se u poplatníka získal. Jistě, že to způsobovalo těžké potíže a rozhořčení na straně poplatnictva a že také exekuční praxe, do které si již také bylo stěžováno, se vykonávala takovým způsobem, že mnohdykráte přesahovala míru možnosti a mnohdykráte také míru zdravého rozumu, když se vidělo, že se exekuce provádí někde, kde není právě čeho si vzít; ale berní fiskus exekuci prováděl.

Dámy a pánové, s tohoto místa bylo zde velmi mnoho žehráno na byrokracii, bylo žehráno na to, že snad to všechno zavádí byrokracie. Nechtěl bych být tím, který by dával byrokracii naprostou vinu. Celý režim náš je vinen. Všichni, zákonodárci, vláda, všichni ti, kteří způsobili tento stav, jsou vinni na celé věci, ne sama byrokracie. Byrokracie dělá to, co se jí nařizuje. Jestliže jsou dávány směrnice ministerstvem financí, jak si má počínati nižší a ten nejnižší úřad, nemůžeme viniti úředníka I. instance, ať berního úředníka, nebo úředníka v berní správě, dokonce už ne exekutora s těmi několika stovkami měsíčního příjmu, že si tak počíná, když on dostává s vyšších míst rozkaz, že musí takovým a takovým způsobem jednat.

Pamatujeme docela dobře, co znamenával revisní úřad ministerstva financí, kde mu bylo nařízeno: Ty přineseš z toho a toho okresu tolik a tolik desítek milionů Kč. To byl režim, který se u nás zavedl, a který dnes by se chtěl přenést a svalit na bedra byrokracie: mám za to, že zcela neprávem. Na celé věci byla vinna také celá doba, doba konjunktury výrobní a příjmové. Ta doba přinesla velké zisky pro jednotlivce, pro firmy atd., vydělávalo se tenkráte velmi mnoho, vydělával i prostý, jednoduchý dělník, vydělával řemeslník, živnostník, ale s ním také vydělával stát a berní fiskus. Stejně tak v té době konjunktury, která přinesla velké výhody výdělkové poplatnictvu, měl velké výhody a velké příjmy také stát, obec, země atd. Prostě byla konjunktura všeobecná a všichni tenkrát zapomínali, že po dobách dobrých přijdou zase doby zlé, a právě tak, jako si lehce zvykali jednotlivci i stát i obce na tyto velké příjmy a zisky, právě tak obě dvě tyto strany si těžko a pomalu zvykaly na to, že se doba mění, že přichází doba výdělkově a příjmově horší a že je potřebí se na obou stranách uskrovniti.

Proto když sledujeme vývoj rozpočtování veřejného, státního a obcí, vidíme, že i stát i obce stejně s nechutí a pomalu snižovaly ve svých položkách výdajových, i když viděly, že položky příjmové stěží klušou za položkami výdajovými, které byly požadovány. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) A tak přicházíme ve státě i v samosprávě k tomu, že se sice dodržuje rozpočtová rovnováha - výslovně říkám rovnováha pouze rozpočtová - ale že se nemůže udržeti, a už od r. 1930 se nepodařilo udržeti hospodářskou rovnováhu státní. Viděli jsme, že i přes to, že se rovnováhy v rozpočtu dosáhlo, bral se hospodářský život docela jiným směrem a ukazoval nám, že příjmy nestačí na to, co vyžadovaly výdaje státní nebo samosprávy. A tak od r. 1930 nemáme v rovnováze hospodářství státní ani samosprávné, i přes to, že se holedbáme, že máme svůj rozpočet v rovnováze, ale to je rovnováha pouze papírová, kdežto hospodářská rovnováha je už od roku 1930 porušena. Od toho roku máme hospodářství schodkové, které se rok od roku projevuje celými stovkami milionů korun.

Dámy a pánové! Změnou mocenských poměrů politických v naší republice dochází zároveň také k nové orientaci hospodářské ve výrobě a distribuci statků a řeknu hned, že tato nová orientace ve výrobě se projevuje a má své účiny ve státním fisku, v příjmech státních. Mám tu na mysli ustanovení zákona z r. 1927 o přímých daních, kterým se zavádí nový způsob zdaňování výroby, kde výroba se zdaňuje různým způsobem podle toho, běží-li o výrobu soukromopodnikatelskou nebo o výrobu na principech kolektivních nebo družstevních - to jest na zákonu z r. 1873, kterým byla založena družstva výrobní a výdělková. Zákonem z r. 1927 se tento dvojí zdaňovací loket petrifikoval a ani novela, kterou projednáváme, neodstraňuje tyto závady; já se pak dostanu k tomu, kde mluvil pan zpravodaj o tom, že se koaliční sedma snažila rozvrhnouti daňové břemeno pokud možno spravedlivě. Byli jsme svědky, že na základě dvojího zdaňovacího lokte při výrobě soukromé a výrobě družstevní bylo mnoho těch, kteří museli zavírat své dílny, kteří opouštěli své výrobny a prosili o místo ve veřejné službě, ať státní nebo někde jinde. A za tohoto těžkého hospodářského života našeho, za hospodářské krise, kdy se množila a skoro bych řekl lavinovitě stoupala vyrovnání u soudů, kdy se hlásily konkursy, za doby, kdy se utíkalo od soukromého podnikání a hledala se sebe menší místečka zabezpečená pensí nebo pevným platem, v této době dochází k novele zákona o přímých daních z r. 1927.

A tu si všimněme důvodové zprávy, která byla podána, a pak také toho, co zde bylo zdůrazňováno panem zpravodajem i ostatními řečníky.

Tato novela sledovala původně myšlenku úhradovou; původně potřeboval pan ministr financí Trapl tento zákon, aby mohl míti svůj rozpočet na r. 1936 v rovnováze. Tedy sledovala tato novela otázku úhradovou, t. j. uvésti a udržeti státní rozpočet na rok 1936 v rovnováze. Naproti tomu koaliční strany, tedy koaliční "sedmička" rozpočtová, odvážily se širšího úkolu, odvážily se toho, že nesledovaly jen otázku úhradovou, nýbrž řekly si, že budou sledovat a že se pokusí o to, aby provedly revisi celého zákona o přímých daních.

Myslím, že tento námět koaličních stran byl pouhým pokusem a že nesplnil předpoklady, které snad koaliční "sedmička" měla. Byly jistě dobré, ale nestačila pravděpodobně síla a čas k tomu, aby se věc provedla takovým způsobem, aby bylo uspokojení jak na straně pokladny státní, tak také na straně poplatníka. Novela, jak se předkládá, znamená revisi, ale takovou, která je nejméně vhodná pro dnešní dobu; znamená revisi směrem nahoru, to je, že touto novelou přichází k dalšímu zatěžování poplatníků, i když se toto bude rozkládati, jak se o tom mluvilo, jen na ty nejbohatší, kde prý se může ještě co vzíti, zatím co by byl každý očekával, aby se revise prováděla směrem dolů, to jest, aby se odbourala nemožná břemena daňová, poplatková a finanční vůbec. Po této stránce jistě s revisí mohlo se počkati na dobu vhodnější.

Konstatuji a myslím, že nejsem dalek od pravdy, když řeknu, že postavení poplatníka na základě tohoto nového zákona, který si dáváme, bude horší, než bylo v dobách r. 1927, když vyšel nový zákon, a sice je zde zhoršení co do sazeb daňových, a neodstraňuje se chaos a těžkopádnost v ukládacím řízení a také v řízení trestním. Tedy nesplnila se myšlenka úhradová, jak původně byla sledována na podzim roku loňského, poněvadž účin tohoto zákona má míti platnost až teprve od 1. ledna 1937, takže rovnováha rozpočtová na r. 1936 ani ciferně neobstává. Je porušena zejména tím, že osnova zákona nemá účinnost také r. 1936. Nesplnila se ani také myšlenka revise, poněvadž ponechává se dvojí loket zdaňovací, jak byl předtím, a zvyšují se sazby a pod. Je samozřejmé, že z vládních stran musí se mluvit o výhodách, které jsou v této novele, ale není také úkolem oposičních stran, aby vyzvedávaly jenom snad věci nepříznivé. Při spravedlivé a objektivní kritice se dává samo sebou, že v této osnově zákona, který si dáváme, jsou podstatná zhoršení proti zákonu z r. 1927. Zhoršení jeví se především v tom, že při §u 78 se volí nový způsob základu daňového. Základ daňový doposud tvořil ryzí výtěžek, dnes k tomuto základu přistupují fondy, připisují se tam příspěvky, dále dary, věnování atd., takže základ daňový je daleko vyšší, než byl předtím. V důsledku toho také předpis daňový bude vyšší. Další zhoršení je v tom, že se snižují odpisy na opravy budov průmyslových, podnikových a na zařizování strojů, kde dříve bylo možno srážet a odpisovat 20 %, kdežto dnes se dovoluje pouze 10%. Odůvodnění, že se tak stalo proto, že nastala jiná doba, myslím, nemůže obstáti. Ano, nastala jiná doba, ale hospodářsky zůstala stejně tak těžká pro poplatníka a výrobce, ba skoro daleko horší než dříve.