Trest pro zkrácení daně nebo nebezpečí zkrácení se snižuje, a to podle § 186 až do výše šestinásobku oproti jedno až desetinásobku dříve. Tedy odstraňujeme zde již ten jednonásobek, poněvadž pak může býti i půlnásobek, a snižuje se z desetinásobku na šestinásobek. Podle § 187 stanoví se pokuty ve výši jedno až desetinásobku místo dřívějšího třináctinásobku až dvacetinásobku. Podle § 188 stanoví se trest ve výši až trojnásobku, dříve až pětinásobku, a nepřesahuje-li zkrácení daní nebo nebezpečí zkrácení 1000 Kč a nečiní to zároveň více než 15% zákonné daně, nebude obviněnému uložena pokuta vůbec. Vyměřovací úřad trestní může uložiti trest jen do výše trojnásobku, jinak musí spor předložiti nalézacímu senátu.

Četl jsem zde trestní nález, kde jeden člověk, který byl vyšetřujícím soudcem, který byl žalobcem, který byl stranou jako stát, byl současně soudcem a uložil trest osminásobný. To příště nebude možné.

Považuje-li vyšetřující úřad za oprávněný vyšší trest než je trojnásobek, bude to museti předložiti nalézacímu senátu, který se skládá ze dvou soudců a jednoho finančního úředníka. Soudcem-úředníkem nemůže býti úředník, který prováděl trestní vyšetřování. Dříve ano. Odvolací senát skládá se ze tří soudců a dvou finančních úředníků. K tomu jsem již řekl své stanovisko, že jsme to udělali proto, poněvadž chceme, aby i trestní daňové věci dostaly se do rukou řádných soudců z povolání, k nimž máme důvěru, že hledají právo, snaží se hledati právo. O každém případě musí býti provedena průkaznost, tedy dokazovati věci. Nebude to spočívati v rukou jednotlivce, nýbrž v rukou těchto soudců z povolání.

Po skončení prvního výslechu má právo obviněný a také jeho právní zástupce býti přítomen výslechu svědků znalců a předzvědných osob a klásti jim otázky. O takovém výslechu musí býti zavčas zpraven. Dříve tomu tak nebylo. Dříve celý výslech se dál bez právního zástupce.

Odkladný účinek v placení daní při odvolání, přesahuje-li předpis téže daně aspoň 30% nejblíže předcházejícího berního roku, musí býti na žádost poplatníka tomuto přiznán. Tedy to je ten dávný zápas o odkladný účinek. Teď se nám dostává zadost, odkladný účinek se přiznává, ovšem že daň musí býti o 30% vyšší než roku předcházejícího.

Doručování do vlastních rukou, je-li doručování rozhodné pro počítání preklusivní lhůty, jejíž nesplnění je pro poplatníka spojeno s právní újmou. Vláda přišla s návrhem, aby bylo takové doručení možno odevzdati do rukou majiteli nebo služce nebo členu domácnosti nebo hodit pod dveře nebo do poštovní schránky. To by bylo znamenalo, když poplatník odcestoval a vrátí se až po uplynutí stanovené lhůty, že to má vykonat při vytýkacím řízení - nebo, jde-li o platební rozkaz, podat rekurs do 30 dnů -, že se má do 8 dnů dostavit, jinak že to bude mít za následek kontumaci. To všechno jsou důležité věci, které zákonodárce i proti fisku nemohl přehlédnouti a musil je chránit. Že při těchto lhůtách docházelo dosti často i, řekl bych, k dramatičnostem, není třeba zdůrazňovat.

Poplatek nebo předpis úroku z prodlení musí býti poplatníku doručen nejdéle do 2 roků, jinak nárok na úroky z prodlení zaniká. Dříve jsme dostávali předpis takového úroku za 4, 5 i více roků. Poplatník byl najednou zděšen, když se mu vyměřilo několik tisíc Kč úroků z prodlení. Nyní se tak musí díti do 2 let, jinak nárok zaniká.

Knihy odebrané poplatníkovi nebo poplatníkem zapůjčené berní správě musí býti poplatníkovi vráceny do 2 měsíců. Kol. Toušek zde mluvil o tom, že se knihy nevracely 1, 2 i 3 roky, a poplatník nevěděl, na čem je.

Při vytýkacím řízení může poplatník místo dlouhých výpisů nabídnout k nahlédnutí své knihy, čímž výzvě vyhověl, a knihy mají průkazní účinek. To znamená, že příště nebude moci berní správa říci: Co je mně po vašich knihách, udělejte výpis z deníku, ten po vás chci, a když to neuděláte, bude to mít za následek kontumaci. Kdyby se nyní požadovaly na poplatníku výpisy, které by ho zatěžovaly, může nabídnout knihy, které nesmějí býti odmítnuty a které mají průkaznost.

Finanční správa je povinna přihlížet ke srážkám ve prospěch poplatníka; i tehdy, když je poplatník neuplatnil, má se tak stát ex offo, jsou-li takové srážky z přiznání patrné. Dosud byl poměr ten, že berní správa přihlížela jen ke srážkám, které byly ke škodě finanční správy. Seznala-li, že poplatník neuplatnil srážky ve svůj prospěch, nebyla povinna k tomu přihlížet, ba naopak ráda to zamlčela. Příště nebude tak moci učinit, poněvadž je ex offo nucena ke srážce přihlížet a poplatníkovi ji přiznat.

Finanční správa musí poplatníkovi doručiti platební rozkaz do 1 roku ode dne podání přiznání. Jinak se má za to, že daň byla vyměřena podle přiznání poplatníkova. Ve složitých případech se připouštějí 2 roky. A rovněž tak tomu je při vyřizování rekursů. Rekursy musí býti vyřízeny do jednoho roku, ve složitých případech do dvou let, jinak se má za to, že bylo rekursu v plném rozsahu vyhověno.

To by byl asi - nepřihlížeje ke lhůtovým a ostatním ustanovením - hrubý nákres toho, co se pronikavého v daňové reformě udělalo. Jestliže pak s tohoto místa se mluví, že daňová reforma celkem neznamená nic, že nebylo nic uděláno, pak to není příliš spravedlivé posouzení věci.

Při této příležitosti bych chtěl upozorniti ještě na jednu věc. My máme zvláštní poplatkový zákon. Tento poplatkový zákon znají v Československé republice snad 2, nanejvýše 3 lidé, kteří mu rozumějí. Všichni ostatní nikoliv. Hlavně pak ne poplatník, zejména ne malí a drobní poplatníci. V poplatkovém zákoně je vyložený chaos. Zabývaly se jím obchodní komory, podávaly dobrozdání a nakonec se poznalo, že ani to neodpovídá skutečnosti. Je potřebí zdůrazniti, aby poplatkový zákon byl pokud možno brzy novelisován, a bylo by záhodno, aby s iniciativou přišlo samo ministerstvo financí. Byli jsme sice upozorněni, když jsme se touto otázkou zabývali, že, až se této materie dotkneme, nám slezou vlasy. To je snad možné, ale jestliže je věc tak složitá, pak podle mého soudu je nepotřebná, poněvadž ji nemůže nikdo upotřebiti, jelikož se podle ní nemůže říditi, nezná ji a nerozumí jí.

A konečně myslím, že naléhavě tluče na dveře parlamentu reforma trestního důchodkového zákona. Já jsem zde již o té věci mluvil. Je to zákon, který slavil minulého roku od své poslední novelisace 100leté jubileum. Tedy 100 let nebylo na trestní důchodkový zákon sáhnuto. Nakolik se však za těchto 100 roků změnily hospodářské poměry, co vývoj národohospodářský nového a nového vytvořil, to bychom si dovedli jasně představiti teprve. kdybychom měli před sebou něco, co bylo před 100 lety. Myslím, že do Přerova právě jel z Břeclavě takový vlak, který jezdil před 100 lety, na výstavu a který byl názorným příkladem, jak vypadaly dráhy před 100 lety. Jel na výstavu jako musejní kousek. Náš trestní důchodkový zákon je 100 let starý od poslední novelisace, ale má ustanovení z doby josefinské a z doby Marie Terezie, tak se domnívám, že i tento exemplář, který již konec konců také nikdo nezná, dávno patří do takového musea zákonů. (Výborně! - Potlesk.) Tyto věci se budou musit chtíc nechtíc dělat.

A teď dovolte mi na konec, abych řekl: Rozpočtová sedma dělala co mohla a je si vědoma, že není snad vše uděláno tak, jak by si v zájmu spravedlnosti bylo práti. Rozpočtová sedma měla při pracích své obtíže. Měli jste příležitost poslechnouti členy sedmy s tohoto místa a seznali jste, že tato sedma byla odhodlána za všech okolností započaté dílo dodělat, poněvadž měla na mysli zájem státu, zájem občanstva. Řekla si: Zákony konec konců dělá Národní shromáždění, za zákony odpovídá Národní shromáždění a proto mu také musí přináležet iniciativa, aby do tvorby zákonů zasahovalo tak, jak toho ve skutečnosti zájmy našeho zákonodárství vyžadují. (Výborně! - Potlesk.) Myslím, že to, co se stalo v rozpočtovém výboru, bude uplatněno i na jiném místě a při jiném jednání, nechceme-li zdiskreditovati náš parlamentarismus, aby se o něm mohlo mluviti v názvosloví, které bych nerad vyvolával, jako to na př. bylo s těmi manekýny, nýbrž aby bylo patrno, že přece jenom poslanecká sněmovna je si vědoma, co je, kdo ji sem poslal, komu je odpovědna, za co odpovídá a že může vpravdě odpovídati jenom za dílo své, ne za dílo druhé, Národnímu shromáždění vnucené. Proto také bylo odhodlání rozpočtové sedmy dílo začíti a dílo dodělat, i když se používalo proti ní prostředků a metod ne vždycky v legislativě obvyklých. Kol. zpravodaj dr Novák zde již na to poukázal, že bylo používáno dokonce tisku, tentokráte nikoliv tisku politického, nýbrž tisku, který si říká národohospodářský a hospodářský, který začal rušivě do této práce zasahovat, a to namnoze tónem neobvyklým, kde mluvil o členech sedmy, že dělají daňovou reformu a nerozumějí jí, že nejsou odborníky a že kazí dobré dílo odborníků z ministerstva financí. Chci konstatovati: Nebyla to pravda. My jsme zásadně jednali se zástupci ministerstva financí a jednotlivými odděleními tak, jak se to té které partie materiálu osnovy zákona týkalo. Vedle toho jsme si zvali znalce k poradám, abychom měli jasno, děláme-li něco dobře čili nic. Neomezovali jsme se na své vlastní zkušenosti a poznání, nýbrž s ministerstvem financí i se znalci jsme se snažili udělati dobré dílo. Mohl bych zakončit tím, čím zakončil dr Meissner: Dílo je obstojné. (Výkřiky.) Myslím, že je takové, že se snad ještě před čtvrt rokem nezdálo možné, že by z důvodů spravedlnosti mohla přijíti do zákona taková ustanovení. Jenom je potřebí, aby nyní v duchu zákonodárce a ve svém vlastním duchu byl zákon také prováděn; pak bude méně stížností u poplatníků, poněvadž přestanou řeči, že 1/8%, 1/4 %, 1/2 % při 30.000 Kč, jsou-li dva společníci, pro každého 30.000 Kč, nad 30.000 Kč 2 1/2 % až do 140.000 Kč jsou daně vysoké proti tomu nebude naříkati nikdo. Vysokou se stávala daň tím, že, když poplatník řekl, vydělám 50.000 Kč, berní správa řekla: Tys vydělal 100.000 Kč.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Ostrý (pokračuje): Odhadla ho a tím nastávala nespokojenost. Dobře to zde charakterisoval kol. Meissnera já mohu zakončiti tím, že zákon je obstojný a bude-li dobrá a obstojná státní finanční správa v jeho provádění, nastane sblížení mezi ní a poplatníkem, což je v tomto státě, který je naším státem a který si musíme sami vydržovat, žádoucno a bylo by potřebí, aby se tak stalo v době nejkratší. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Trnka. Dávám mu slovo.

Posl. Trnka: Slavná sněmovno!

Při projednávání rozpočtu na r. 1936 bylo již naznačeno a počítalo se s tím, že daňová reforma, která bude provedena, přinese státní pokladně 40 až 50 mil. Kč. Pan posl. dr Meissner zde prohlásil, že tato osnova přinesla - asi myslel přinese - státu mnoho milionů. Je velice správné, aby to byly především daně příjmové, které by hradily státní potřeby, a aby daně spotřební byly omezeny na míru pokud možno nejnižší. Má-li někdo 1 mil. Kč příjmu, snáze zaplatí 500.000 Kč přímé daně, než by mohl dát dělník nebo drobný zemědělec nebo člověk, který bere podpory nebo vydělá 10 Kč, pětikorunu na daň spotřební. To je velmi nespravedlivé. Je naopak spravedlivé, aby daně přímé byly pokud možno zvýšeny podle příjmu, avšak v této osnově, jak se na ní dohodla koaliční sedma a jak byla v rozpočtovém výboru odhlasována, je ještě mnoho nespravedlností, neboť je velmi jasně vidět, že jsou to především různé velkopodniky, koncerny, družstva atd., které zdánlivě nebo třebas i ve skutečnosti obchodují s členstvem a mají ohromné výhody daňové. Je to právě velice dobře viděti z projevu pana profesora Brdlíka, který řekl, že nejvíce poklesl výnos zvláštní daně výdělkové. Výdělková daň velmi poklesla proto, že dnes nemají lidé výdělek. Dnes není živnostníka, obchodníka, který by měl jakýkoli výdělek. Proč? Poněvadž dnes veškerý obchod, výroba i prodej, všechno se soustřeďuje v. rukou velikých koncernů družstevních ať jakékoli kategorie nebo politické strany, a tyto veliké podniky jsou na tolik osvobozovány od daní, že je to nespravedlivé. A proto my nemůžeme pro tuto osnovu hlasovati. Je z lidského stanoviska nemožné, aby družstevní podnikání bylo zvýhodněno daněmi, neboť je logické, že co nemůže jeden snadno anebo co jeden může velice těžko, je ve společnosti, kde je sloučeno více lidí, lehčí. To znamená, že se lidé soustřeďují proto, aby měli nějaké výhody právě v tom soustřeďování při nákupu a prodeji. Ale není možno, aby na to měl dopláceti stát aneb aby stát byl zkracován na příjmech na základě družstevnictví o poplatky a daně, které má dostávati. Po této stránce je tato osnova velice nespravedlivá a tvrdím, že družstva a veškeré spolky, které mají v hlavičce, že obchodují s členy, mají často jen na potvrzení nákupním neb prodejním, že je to člen, ale oni se vůbec o to nestarají, je-li členem, jim jde jen o to, aby měly velké obraty a výdělek. Takových koncernů a velkopodniků,kde se rušivým způsobem zasahuje do soukromého podnikání a ubíjí se živnostník a obchodník, je mnoho, ty dnes dělají do všeho možného. Mám řadu případů, že i členům družstva se zdražují potřeby až o 70 % bez ohledu, jsou-li členy družstva či ne, aby jen družstva a takové podniky vydělávaly. To je nemravné a tato soustava je nemožná a je třeba, aby přišla nová daňová reforma s poměrným stejným zdaněním pro každého.

Chci říci, že jsou nejsprávnější jediné daně přímé, a je třeba, aby daně spotřební byly pomalu smazány.

Na jedné straně se útočí na ministerstvo financí, které má býti hromosvodem, ač mu to odhlasujete, co má vybrat. A zde bych chtěl podotknouti panu kol. Ostrému, který řekl, ze celý tento parlament, my všichni, máme jakousi odpovědnost anebo právo, že to není pravda. Chci říci, že jenom koalice má odpovědnost. Také jen koaliční strany mají právo revise, poněvadž oposiční strany jsou manekýny a snad i někteří poslanci z vládních stran hrají úlohu manekýnů, ale oposice všeobecně. Proto by bylo jen spravedlivé, aby do rozpočtové sedmy byla připuštěna oposice, by měla právo nahlížeti, jak se hospodaří s těžce vymačkanými penězi z poplatníků a jak se vydávají. Je zde třeba kontroly a chtěl bych poukázati na řadu případů, že je snad velice nutná taková kontrola, poněvadž máme dodávky a různé státní práce, kdy se řekne: Ten je dražší, ale je výhodnější, a zadá se mu ta práce, když je to příslušník některé vládní politické strany. A zase jsou případy na druhé straně, že když je opravdu levnější, řekne se: On je levný, ale nevyhovuje, nemůže zadávku dostati. Velmi se to praktikovalo v poslední době tak, že se bral zřetel na politickou příslušnost, a u vybírání daní je to totéž. Jak jsem řekl, předpisuje se ministerstvu financí, kolik má vybrat, udělali jste rozpočet, ale potom, když dají platební rozkaz a poplatník je u oposiční skupiny, není organisován u vládní strany, dá mu to někdy hodně práce, aby se domohl spravedlnosti. Znám případ, kdy živnostník, který proti minulým letům dostal velký předpis daňový, řekl: "Dal jsem se do agrární strany, povedlo se mi to, dostal jsem odpisy daňové." Po této stránce bych apeloval na ministerstvo financí a na všechny orgány finanční, aby jednaly opravdu spravedlivě, nekompromisně, aby nedělaly ohledy napravo anebo nalevo a nedaly na žádný vliv.

Se státními penězi je třeba hospodařiti. Vážené shromáždění, co se vydá peněz ze státní pokladny na různé podpory! Co se už vydalo peněz na sanování bank, na podporu družstev, o kterých jsem už mluvil, které samy mají největší možnosti, poněvadž mají ohromný okruh působnosti, výdělků atd. Dávají se podpory i zemědělcům, kterým dneska bude tolik třeba podpor. Na jedné straně dáváme podpory, na druhé straně to z poplatníků musíme dostati. Teď na jaře se dalo hodně milionů Kč na podpory na nouzové krmivo a je třeba uvažovati, jsou-li vždycky tyto peníze vydávány správně, a je-li třeba, aby se peníze z poplatníka vymačkávaly pro takové věci. 20 až 30 % drobných zemědělců by potřebovalo opravdu podpory anebo levných krmiv, ale nemohli si koupiti ani levné krmivo za 60 Kč za 1 q, prostě proto, že nemají 1 Kč v kapse, že nemají 1 Kč ani na sůl, neřku-li, aby mohli koupit 1 q otrub za 60 Kč. To mohl koupiti ten, kdo má peníze, ale když jich nemá, tak to koupiti nemůže, i když to sebe více potřebuje. Je třeba revidovati i tento systém.

Při novelisaci tohoto zákona bych chtěl uplatniti jednu věc, a to, aby veškeré podpory odpadly. Nepotřebujeme podpor, potřebujeme, aby každý stav byl pokud možno soběstačný a zajištěný bez státního sanování. Co jsem se už namluvil o tom, aby zemědělci byli zákonem donuceni k živelnímu pojištění, aby vláda sjednala levné sazby u pojišťoven, ne aby byl nový ústav, který by se o tuto věc staral, neboť by to mohlo býti zase stranické, nýbrž aby u kterékoliv pojišťovny mohli býti zemědělci pojištěni s tím, že by musili býti pojištěni. Proto by mohli býti pojištěni levně, poněvadž když by byli pojištěni všichni zemědělci ve státě - nejsou všude pohromy - dostali by zemědělci dobře vyplaceno v případě pohrom a celá agenda, systém podpor a šikanování a stranické rozdílení podpor by mohlo odpadnouti. Nemyslím, že by se to vztahovalo jenom na nás, na zemědělce, že bychom potřebovali býti zákonem donuceni k tomu, abychom se sami zajistili pojištěním. Myslím, ze systém jiných podpor a sanací, jak jsem již řekl, družstvům atd., musí jednou odpadnouti, ale mohl by odpadnouti i systém podpor v nezaměstnanosti dělnictva za sanace státu. Pracují-li dneska v tomto státě 4 miliony lidí, je-li zde na 1 milion lidí nezaměstnaných, 4 miliony pracujících lidí snadno vydrží 1 milion nebo 700.000 nezaměstnaných, snadno je zaplatí, a to tak, že by nebyl žádný gentský systém, žádné nouzové akce, nýbrž kdyby každý pracující člověk denně dal 1 Kč ... (Výkřiky komunistických poslanců: Kapitalisté!) Pardon, jenom 1 Kč; při 4 milionech pracujících lidí by to dělalo daleko přes 1 miliardu, a stát dává dnes okolo 800 mil. Kč na lidi, kteří nepracují. Bylo by to mravnější než dnes, poněvadž dneska když platí dělník podle gentského systému na dobu, až nebude pracovati, a pak to bude dostávati příspěvkem od státu zpět, je řada lidí, kteří přímo kšeftují různými poukazy, chlebenkami atd., prodávají je a pak i peníze přímo propijí, a nikdo se toho nevšímá, když zdánlivě to nejde z jeho kapsy. Kdyby se to změnilo v tom smyslu, že ten, kdo pracuje, dával by 1 Kč daně průměrně - někdo 50 hal., někdo 2 Kč, podle toho, jaký má výdělek - na kamarády, kteří nepracují, byla by zde lepší kontrola, mohli by to dělati dále ti, kteří dnes vedou tu agendu, ale jen by se změnil systém jak u zemědělců v zajištění samých sebe, tak u dělnictva vzájemně bez doplácení ze státní pokladny. U zemědělců by úspora mohla dělati 300 mil. Kč, u dělníků 800 mil. Kč; to by se ušetřilo a o to by mohly býti menší daně, i spotřební daně by mohly býti zmenšeny. Co mají dělníci z toho, když se říká, že mají rovné právo hlasovací? Co jim dalo rovné právo hlasovací, když se všude zadlužily obce snad i přičiněním lidí, kteří nic nemajíce, hlasovali pro vše v domnění, že to platit nebudou, a zadlužily se i samosprávné svazky a stát. Dělník, který nic nemá, musí zaplatiti samosprávné přirážky a daně v tom, co spotřebuje, musí nésti všechna břemena. Obchodník a živnostník, poněvadž chce vydělati, musí to zahrnouti do ceny produktů, aby měl ještě nějaký výdělek a aby mohl býti živ. Nic by se nezměnilo, jenom agenda a berní systém by byly trochu jiné. Kdyby nemohl po ukazovati jeden stav na druhý, že něco od státu má, nebyla by nevraživost, neboť dobře víme, že stát jako takový nikomu nic dáti nemůže, jenom zase z kapes občanů.

A je tady ještě jiná možnost státních příjmů, abychom nemusili přetěžovati poplatníka. Dnes je živelný nápor na parcelaci půdy u všech stran socialistických, a já sám jsem podával návrh na další parcelaci. Poukazuji na případ státních pozemků a statků. Máme v Mladějovicích případ, kde má nájemce od státu najato přes 100 ha půdy a platí z 1 ha nájem 1 1/4 q pšenice. Dnes dostáváme časté petice venkovských lidí - mají je snad všecky kluby - kteří nemají co jísti a chtěli by si těch několik ha půdy najmouti. V soukromém pronajímání platí dnes ten, kdo chce najmouti půdu, nejméně 1 q pšenice neb žita z korce. Vážené shromáždění, jestli může míti jeden nájemce 50 až 150 ha půdy, z níž platí 1 q neb něco přes 1 q z ha nájemného státu, je přirozený onen hlad po této půdě, neboť není práce, a zde jsou na druhé straně veliké plochy půdy v jedněch rukách o mnoho laciněji. Krásné státní statky by mohly nésti jiné peníze, kdyby se to využitkovalo a pronajalo tak, aby to lidem a státní pokladně vyhovovalo. Co nezaměstnaných by odpadlo!

A zase přicházím k otázce státní pokladny. Jsou tu ještě jiné možnosti příjmové. V poslední době vidíme jasně nemožné hospodaření a nemožné oceňování našich domácích výrobků. V republice na venkově sladí 80 % lidí sacharinem a tak je to u drobného lidu na vesnicích všude. Teď chodí od finančních úřadů a chytají ty, kteří obchodují se sacharinem; takový obchodník ukáže, které hospodyni sacharin prodal, a pak máme takové případy, jako v Plástovicích, kde dali jednomu zemědělci 2000 Kč pokuty, poněvadž žena jeho koupila sacharin. Tím se to nespraví. Kdyby byla v koalici dobrá vůle usměrniti cenu cukru a zavésti po této stránce nové hospodářství, kdyby se nespekulovalo jen na vývoz s prodělkem, kdyby se cukr také konsumoval doma, kdyby se kalkulovalo při výrobní ceně 1.30 Kč s prodejní cenou 2.50 Kč, nebylo by potřebí sladiti sacharinem, nebylo by třeba šikanovati lidi a ukládati jim úžasné pokuty. Jest nesmyslné, aby v tomto státě, kde je nadprodukce obilí, nemohlo se pěstovati více řepy. Desetkrát více cukru by se zkonsumovalo. Dnes na venkově se nekonsumuje takřka vůbec žádný a všude se sladí sacharinem. Podívejte se, slavná sněmovno, kolik by to vyneslo a jaký by to byl národohospodářský počin, kdyby se náš člověk mohl dosyta najísti toho, čeho máme zde nadbytek. Proto je třeba, aby se o tom uvažovalo. My, oposice, nemáme tu možnost, ale vy ji máte, abyste to opravili, aby lid už konečně jednou byl spokojen. Do státní pokladny by přišlo více výtěžku.

Ještě jiné věci jsou tu, které také třeba opraviti - mluvilo se už také o tom. Nepamatovalo se totiž dobře na otázku vkladů. Pan kol. Branžovský už mluvil o tom, že by bylo dobré, kdyby přestala tato tajnost vkladová, kdyby bylo možno, aby stupňovitě byli zdaňováni vkladatelé. Od toho, kdo má 8-10.000 Kč uloženo, vybírá se to hned ústavem, musí zaplatiti ta 3% z tohoto výtěžku, a jestliže má někdo uloženo 5, 10, 20 milionů Kč, platí totéž. Kdyby byla zrušena tajnost vkladů, pak by nebyly nevraživosti dobrých poplatníků jako při půjčce na obranu státu, kdy se dává amnestie daňová. Pokud vím, je asi 50 mil. Kč na 3 % již upsáno k vůli amnestii. A je řada případů, že má tajnost vkladů i jiný nepříznivý význam. Ti, co chtěli stavěti, báli se s penězi ven, že by byli trestáni velkými pokutami, že neměli přiznané vklady. Řada lidí konečně rozhodla se stavěti a když už měli takřka vykopané základy k stavbám - mám doklady od stavitelů - raději půjčili peníze na obranu státu, než by dům postavili, poněvadž si myslí, že je to pro ně výhodnější. Nechci tím říci, že by neměli půjčovati. Jistě každý rád půjčí, kdo má. Ale kdyby tato tajnost vkladová byla zrušena, zvětšilo by se podnikáni, vyneslo by to velice mnoho milionů na dani důchodové.

Je tu dále jiná veliká bolest, o které bude třeba uvažovati. Týká se to dávek převodních. Také zde bylo o tom mluveno. Vážené shromáždění, s tím budete muset počítati, že budete muset udělati nějakou úpravu, neboť ty převodní dávky jsou pravou konfiskací majetku, a právě od referentů z finanční správy jsem se dověděl, že jsou případy, že na jedné a téže usedlosti se 4krát za rok předepsala a také vybrala dávka z převodu. Máme řadu případů, že lidé musí dáti polovinu svého majetku na tyto převodní poplatky z toho důvodu na př., že častěji úmrtím atd. se musí předávati nemovitý majetek. Je třeba, abyste uvažovali o tom, že je nutno udělati v tom změnu, že nikdo nemá platiti převodní poplatky dříve, až když se normálním způsobem usedlost nebo dům předává. Normálně se předává majetek během 25 let, nejdříve tak v 16-18 letech, ale hranice měla by býti 20 let. Převody nenormální by měly býti vůbec od poplatků osvobozené. Dosavadní způsob placení převodních poplatků představuje, jak jsem řekl, přímou konfiskaci majetku, a když se to jednou za normálního předávání počítá, je to ještě jistě dávka velmi veliká a není třeba, aby se na tomto systému lpělo a aby to mělo plniti vyprázdněné státní pokladny.

Vážené shromáždění, bylo zde mnoho stížností i od koaličních poslanců, že předložená osnova zákona není ještě dosti dokonalá. Bylo mluveno sice o tom, že zde snad dobrá vůle byla, a já bych rád, aby opravdu byla dobrá vůle u koaličních stran a aby opravdu chtěly jednou pomoci drobnému člověku, poplatníku, aby opravdu chtěly jednou zavésti tu demokracii, tu spravedlnost daňovou, aby byli daňově postihováni ti, kteří příjmy mají, a aby na druhé straně bylo ulevováno širokým vrstvám lidovým, aby se opravdu mohly v těžké situaci, která dnes je, aspoň trochu najísti, aby byly aspoň trochu spokojeny a aby neproklínaly své předáky a ty činitele, kteří rozhodují o celém národním hospodářství v tomto státě.