Zatím co daňová reforma takovýmto způsobem svou třídní domovní daní zatížila drobné rolníky, domkáře a živnostníky, osvobodila od třídní daně vůbec tovární budovy, fary, kláštery, šlechtické paláce a pod. Pozemkovou daň místo velkostatkářů a zbytkařů platí z největší části drobní zemědělci. Neříkáme, že zemědělci neplatí daně, jak zde bylo řečeno, nýbrž naopak, že drobní zemědělci platí daní nejvíce. (Výkřiky komunistických poslanců: Není zde presence!)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Výkřiky komunistických poslanců: Přerušit schůzi! Není presence!)

Posl. Kopřiva: Nemohu pokračovati, poněvadž zde není presence.

Místopředseda Langr (zvoní): Když chcete ukončiti, tak opusťte tribunu.

Posl. Kopřiva (pokračuje): K tomu všemu zavedena byla ještě dodatečně u zemědělců s malou výměrou půdy paušalovaná daň z obratu, ačkoliv tento zemědělec nemá ve skutečnosti a také nedosahuje žádného obratu, neboť hospodaří a pracuje výlučně se svou rodinou. (Výkřiky posl. Bátkové a komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopřiva (pokračuje): Právě paušalovaná daň z obratu, které jsou podrobeni drobní zemědělci, působí skutečně na venkově neobyčejné pobouření. Daňová reforma se svým pověstným zákonem finančním o samosprávě stala se skutečným zabijákem pro samosprávu, stala se skutečným zabijákem obcí. Pod heslem odstranit nerovnost v přirážkovém zatížení znemožnila obcím právě v letech krise plniti úkoly hospodářské, sociální a lidové, přivedla skutečně obce do bankrotu. Jestliže před daňovou reformou vykazovaly obce dluhy přes 2 miliardy Kč, po daňové reformě zvýšil se dluh obcí o celých 9 miliard Kč. Finančním zákonem o samosprávě zrušila se de facto finanční a hospodářská samospráva nižších autonomních svazků. Úředníci podřízení ministerstvu vnitra nařizují, co obce smějí a co nesmějí. Úředníci podřízení ministerstvu vnitra nařizují, jaké mohou býti zaváděny v obcích dávky a poplatky místo přirážek a dávek, poplatky, které postihují drobný lid a jakým způsobem mají býti snižovány přirážky, které by měly postihnouti bohaté. Skutečně dnes úředníci okresního úřadu rozhodují o celém obecním rozpočtu.

Podívejme se naproti tomu, jak to vypadá s bohatými, co přinesla daňová reforma z r. 1927 a finanční zákon o samosprávě a zejména co přinesl zákon o stabilisačních bilancích bohatým, akciovým společnostem a uhlobaronům.

Daňová reforma panské koalice snížila kapitalistům, akciovým společnostem, uhlobaronům přímé daně, umožnila nezdaňovat vysoké odpisy a snížila jim obecní přirážky. A právě zejména v souvislosti se stabilisačními bilancemi podporuje se u těchto společností hromadění kapitálů a zvyšování jejich fondů a tak se stalo, že mohli kapitalisté zaplatiti od r. 1927 do r. 1934 o 900 mil. Kč méně jenom na zvláštní dani výdělkové. Zvláštní daň výdělková, jíž podléhají akciové společnosti, těžířstva, komanditní společnosti, veřejně účtující podniky atd., byla snížena daňovou reformou až o 80%. Rentabilitní přirážka byla jim snížena na polovic a mimoto zrušena 20% všeobecná přirážka k rentabilitní přirážce a válečná přirážka dosahující výše až 140%, kterou před daňovou reformou tyto společnosti platily. Tak zvaná minimální sazba daňová, která před daňovou reformou činila u kapitalistických společností 1‰ daňového základu, byla snížena daňovou reformou o 1/2‰, naproti tomu však u družstev pracujícího lidu byla už tehdy v r. 1927 zvýšena o plných 100%. Na základě toho se stalo, že Živnobanka platí průměrně ročně o 27 mil. Kč na daních méně, že Unionbanka platí o 15 mil. Kč méně, že uhelné společnosti a těžířstva platí o 50 až více procent méně na daních atd.

R. 1930 mohly vykázati akciové společnosti, kterým daňová reforma snížila daně a kterým umožnila ještě nad to velmi široké daňové unikání, na základě toho jenom 600 milionů na ziscích a zaplatily z toho na zvláštní dani výdělkové pouze 11.3 mil. Kč. Všichni, kteří měli r. 1930 v Československu důchod přes 100.000 Kč, přiznali dohromady jenom 3 miliardy a z toho zaplatili přes 300 mil. Kč na dani důchodové a jen 20 mil. Kč na všeobecné dani výdělkové. Zvláštní daň výdělková vynesla před daňovou reformou ročně okrouhle 242 mil. Kč, r. 1930 po daňové reformě již jenom 80 mil. Kč a r. 1934 podle státní účetní uzávěrky 75.9 mil. Kč. Daňová reforma, zvláště zákon o stabilisačních bilancích, způsobila, jak psal před volbami "Venkov", v té době, kdy se ještě nedohodl Vraný s Preissem na společném ždímání lidu, velkovýrobu nezdaněných miliard v Československu.

Ano, velkokapitalisté, velkopodniky utvořili si na základě toho 13 miliard nezdaněných reserv a akciové společnosti mimo to ještě zvýšily svůj akciový kapitál o dalších několik miliard. V důsledku těchto reserv a stabilisačním nadhodnocením zvýšených odpisů uspořili kapitalisté na daních od daňové reformy až do r. 1934 celých 9 miliard Kč, a to, prosím, v době, kdy statisíce nezaměstnaných v Československu nemělo co do úst, kdy se tvrdí nezaměstnaným, že není prostředků na podnikání investicí a k tomu, aby jim byla zaopatřena práce, a v době, kdy desetitisíce drobných živnostníků a malorolníků bylo prostě dáno na buben.

Při projednávání daňové reformy r. 1927 se tvrdilo, že snížením daní u průmyslových velkopodniků nastane prý v Československu větší chuť k placení daní. Jak ta chuť k placení daní vypadala u kapitalistů, vidíme z toho, že když bylo před daňovou reformou r. 1927 4·5 miliardy nedoplatků daňových od kapitalistů, je jich r. 1934 již 6.5 miliardy.

Zásada daňové reformy z r. 1927 je všem pracujícím dnes neobyčejně jasná. Je to zásada obohatiti kapitalisty a ochuditi drobný pracující lid. Poněvadž podle daňové reformy kapitalisté neměli a nemají platit, byla a jsou zvyšována daňová břemena u chudých, a tak vidíme, jak od r. 1927 stoupají každoročně spotřební daně. Od r. 1927 byly zaváděny nové a nové anebo zvyšovány dosavadní daně nepřímé a spotřební. Tak byla zvýšena nebo zavedena na př. daň z cukru, z droždí, z masa, zvýšená daň obratová, daň z piva, žárovek, minerálních olejů, margarinu, zápalek, kyseliny octové, pečivových prášků, nápojů, jízdenek železničních a autobusových, dávka z benzinu, petroleje, mazadel, z úředních výkonů atd. A bylo zde již řečeno, že spotřební daně činí r. 1934 o 200 mil. Kč více než r. 1927, kdy byl rok hospodářské konjunktury. Ta.k to došlo daleko, že 70 % všech státních příjmů činí spotřební daně, že chudí platí tedy 70 % na spotřebních daních a mimo to ještě na přímých daních dalších 10%, takže chudí obyvatelé v Československu nesou 80 % veškerých příjmů státních na svých bedrech a boháči pouze 20%.

Nepřímé daně jsou v Československu 25kráte vyšší, než byly za starého Rakouska, a přímé daně pouze desetkrát vyšší. Přímé daně od daňové reformy stále klesají, naproti tomu nepřímé daně stále stoupají. Několik set boháčů má v Československu sice stejný podíl na národním důchodu jako několik milionů drobných pracujících lidí, ale přes to těchto několik milionů drobných pracujících lidí, majících stejný důchod jako několik set boháčů, nese na svých bedrech 80% tíhy státního rozpočtu, kdežto boháči pouze 20 %.

Tato daňová reforma, která pomohla zproletarisovati i střední stav, byla r. 1927 označena národními demokraty, nynějšími národně sjednocenými, za reformu, která prý bude pomáhat k vytvoření nejsilnějšího středního stavu v Československu. Při tom tvrdili živnostenští vůdci, že tato daňová reforma z r. 1927 obnoví mizející lásku obyvatelstva k rodné půdě a chuť k práci, že prý přinese užitek všemu obyvatelstvu a dávno vytouženou úlevu drobným poplatníkům. Agrárníci a celá panská koalice říkala: Bude aspoň každý poplatník teď vědět, na čem vlastně je. - To je pravda. Dnes, pánové, ví každý drobný poplatník, na čem je, ví velmi dobře, že jste pomohli daňovou reformou kapitalistům a že jste přivedli na buben tisíce a desetitisíce drobných živnostníků a malorolníků. Pracující lid měst i venkova, ovlivněný právě volebními sliby vládních stran, očekával, že po volbách zde dojde k opatření, které by znamenalo zmírnění nesnesitelných břemen, která jsou uvalena na bedra drobného lidu. "Daňová politika nesmí být vedena tak", psal "Venkov", "aby bylo konfiskováno dědictví chalup. Daňové výsady velkého kapitálu padnou změnou příslušných zákonů." "Lidový deník" šel na to v předvolebním období ještě ostřeji a psal (čte): "Bude provede na daňová reforma, která by postihla milionáře, daňové refraudanty, kteří platit nechtějí a ulili za hranice přes 4 miliardy."

Zatím místo postižených daňových defraudantů vidíme, ze v tomto roce došlo dvakrát k jejich amnestii. "Zvedneme boj pro zdanění těžkého průmyslu a bankovního kapitálu a pro oddanění živností a obchodu", volal vůdce živnostenské strany Najman před volbami. Zatím však živnostenská strana svým mluvčím posl. Pekárkem v rozpočtovém výboru prohlásila právě při projednávání této osnovy, že by nemohla srovnati se svým svědomím, aby dala v této době souhlas ke snížení daní.

Mluví se o tom, že tato daňová osnova je dělána na základě daňové spravedlnosti. Kdyby to mělo být pravda, pak by to znamenalo, že by muselo býti odlehčeno drobným poplatníkům a že břemena by musela býti uvalena na kapitalisty. Pouze v takovém případě bylo by lze mluviti o spravedlnosti. Avšak i voliči socialistických stran se domnívali, že socialistické strany po volbách skutečně něco učiní proti tomuto duchu a systému daňovému a proti celé daňové reformě; domnívali se tak tím spíše, když jim přece bylo známo, že socialistické strany vystoupily r. 1927 a hlasovaly proti daňové reformě. (Posl. Kopecký: Každá vláda šla s heslem, že odčiní křivdy!) Ano, několikrát už šla do voleb s heslem, že daňovým zákonům z r. 1927, které rdousí zejména samosprávu, musí učinit konec. Tak na př. posl. Remeš prohlásil v debatě při projednávání daňové reformy r. 1927 toto (čte): "Předloha - to znamená daňový zákon z r. 1927 - je naplněna třídní nenávistí představitelů starého světa k vrstvám sociálně slabým." I jiní socialističtí vůdcové říkali, že celá daňová osnova je neslýchanou zradou, která zasluhuje, aby panská koalice, která tuto zradu způsobila, byla souzena nejširšími masami lidu za to bezpráví, které je na lidu protežováním zámožných zde pácháno. A skutečnost? Dnes se přichází s novelisací zákona o přímých daních, která byla dělána společně socialistickými stranami se stranami měšťáckými. Předložení této osnovy sněmovně bylo doprovázeno velkými a hlučnými fanfárami o tom, že prý se půjde na bohaté a pomůže se nyní chudým. Bylo řečeno, že stát potřebuje peníze a že se prostě musí sáhnouti tam, kde peníze jsou. Bylo řečeno, že se teď rozpočtový výbor a sněmovna vypořádá s celým zákonem z r. 1927. V jedné schůzi v subkomitétu rozpočtového výboru bylo dokonce koaličním referentem prohlašováno, že celá tato osnova je kusem socialismu, a toto označování bylo odůvodněno tím, že prý se jde na platy, které přesahují 250.000 Kč. Podívejte se, tak daleko pánové se došlo, že ze všech slibů, které byly dělány před volbami a bezprostředně před projednáváním této osnovy, na konec zbylo to, že koalice považuje za zásluhu, jak zde bylo předneseno předevčírem p. posl. Teplanským, že není na tom poplatnictvo hůře než dosud. To by tak ještě scházelo, aby poplatnictvo, které je v takové nesnesitelné situaci, bylo novou daňovou reformou postiženo.

Jaká je pravda o osnově zákona o přímých daních? Musíme prohlásiti, a bylo to také prohlášeno ve výborech zástupci vládních stran, že zásadně tato osnova nic nemění na věci, že daňový systém touto osnovou není změněn. Tedy nedělá naprosto nic pro drobné poplatníky, dělníky, živnostníky a malorolníky, nic podstatného k lepšímu nepřináší. Daň důchodová se nesnižuje ani o jediný haléř, podle koaliční rozpočtové sedmičky se nemůže daň důchodová snížiti proto, že těch malých, drobných je v Československu příliš mnoho, a že to nejde. A poněvadž kapitalistů je zde málo, tedy samozřejmě na základě toho stanoviska u kapitalistů to jde. To znamená, že chudí mají býti nesnesitelně zdaňováni dále jako dosud. Při dani srážkou se dosud vracely 2 Kč přeplatky, teď touto daňovou předlohou se přeplatky zvyšují na 5 Kč. Jestliže někdo přeplatí 5 Kč daně, do 5 Kč se mu nebudou vracet. Naproti tomu udělala koalice velmi levné gesto, poněvadž u těchto daní srážkou vlastně nedoplatky nejsou, že se nebudou vymáhati takové nedoplatky do 5 Kč. Všeobecná daň výdělková pro drobné živnostníky a podnikatele se nemění rovněž, zůstává v dosavadní nesnesitelné výši. Stejně tak pozemková daň pro drobné a střední rolníky se nemění. Také na systému dosavadní, neobyčejně tíživé, jak jsem mohl přednésti, domovní daně činžovní a třídní daně domovní pro drobný lid se naprosto nic osnovou nemění. U družstev pracujících, která soustřeďují pracující lid, škrtá se ustanovení o zvýhodnění dělnických družstevních organisací. Ustanovení, které měla družstva po celých 60 let. Toto ustanovení, které bylo dáno do zákona od vzniku dělnických družstevních organisací, se nyní škrtá proto, aby se nevyčítalo, že se dávají družstvům prý nějaké podpory atd.

A velmi pozoruhodné je zejména odůvodnění v důvodové zprávě k této osnově, v němž se říká, že tím, že byla zdaněna družstva dvojnásobně proti stavu dosavadnímu - že totiž budou družstva platiti nikoliv 2‰ jako dosud, nikoliv 1‰ ze základního kapitálu, jako před daňovou reformou, nýbrž 4‰ byl vzat důvod neoprávněným výtkám, že družstva jsou favorisována. Tedy výtky, že prý jsou družstva favorisována vládou, jsou neoprávněné, jak říká sama důvodová zpráva, a třeba že jsou neoprávněné, musí zde dojíti ke zvýšenému zdanění družstevních organisací, aby takové námitky anebo výtky odpadly.

Tato dohoda o vyšším zdanění dělnických družstevních organisací byla dělána zároveň se všemi svazy dělnických družstevních organisací přesto, že u sociálně-demokratických a nár. socialistických členů družstev toto zvýšení daně u družstev soustřeďujících pracující lid naráží skutečně na sjednocený odpor. Drobné peněžní ústavy, které soustřeďují pracující lid, budou rovněž postiženy touto daňovou reformou. Naproti tomu daň z tantiem se nezvyšuje, daň z vysokého služného zůstává rovněž nezměněna, jako tomu bylo dosud. A co zbylo z ohlašovaného zdanění zisků velkých, mamutích koncernů, co zbylo ze slibů, že padnou daňové výsady velkého kapitálu a že se sáhne hluboce tam, kde peníze jsou? Zbylo z toho toto: Z akcií, které dostanou staří akcionáři zadarmo, z gratisakcií nebo nakolkovaných akcií pocházejících z reservních fondů, se zavádí přímo směšně nízký poplatek 15%. Poplatníci, kteří vedou řádně knihy, mohou odepisovati 10% na stavby, zařízení strojů, budov pro provozování podniku atd. Dosud tato výše dělala 20%, snižuje se tedy na 10%, ale vládě se dává zmocnění, aby rozhodovala individuálně o tom, mají-li býti příslušnému podniku povoleny větší odpisy až do výše 20%. Mimořádné dary nad 20.000 Kč se počítají do důchodové daně. Rentabilitní přirážka akciovým společnostem komanditním, těžířstvům, společenstvům s ručením obmezeným se nemění, zůstává na dosavadní výši.

Podle dřívějšího návrhu vládních stran měly býti podrobeny zdanění platy jednotlivců v podnicích nad 250.000 Kč.

Podle jejich návrhů mělo dojíti také ke zdanění vysokých domovních výnosů. Avšak návrh narazil, jak i referent v rozpočtovém výboru oznámil, na takový mimoparlamentní odpor finančního kapitálu, že se zde prostě couvlo. Kapitalisté hrozí, kdyby tohle mělo býti prosazeno v celé šíři, že prostě přestanou upisovati půjčku na obranu státu. Vládní strany se oháněly tím, že zdaní u podniků platy jednotlivců nad 250.000 Kč, ale kapitalisté si dupli, prosadili svou, a aby se neřeklo, něco také dají dobrovolně, a to do té míry, že se bude zdaňovati pouze 1/4 vysokých platů. Podobně to dopadlo s holdingy, t. j. zisky, které plynou podnikům z výnosů akcií nebo podílů, stejně tak to dopadlo i se zdaněním vysokých domovních výnosů, které úplně z osnovy vypadly.

Nesmírně veliký křik se dělal s plánem rozhodného zvýšení t. zv. minimální daně u akciových společností. Třebaže původní zdanění bylo směšně nízké, přesto všecko bylo zde navrženo jen určité malé zvýšení, ale ani toto nebylo prosazeno. Celkem toto malé zvýšení má pouze teoretický význam, neboť minimální daň platí akciové společnosti jenom v roce, kdy pracují se ztrátou nebo nedostatečným ziskem. A řekněte, která akciová společnost pracuje dnes se ztrátou a nedostatečným ziskem? Minimální daň nepřijde u nich v úvahu, nýbrž normální výdělková daň, která už zvýšena nebyla.

To je tak to nejpodstatnější z celé daňové osnovy, nepřihlížíme-li ke změně berního roku. Co můžeme říci o tom? Že kapitalistům zde byly otevřeny další dveře k tomu, aby unikali novému zdanění. Jsou tady zmírněna trestní opatření, čehož ovšem v plné míře použijí a využijí kapitalisté a kapitalistické podniky, ale která ve svých důsledcích a ve své praxi nebudou znamenati naprosto žádné zmírnění pro vymáhání daní u drobného poplatníka. A pro takový výsledek osnovy "bojovali" prý socialisté, jak tvrdí, velmi urputně po celé 4 měsíce! Takový žalostný výsledek se jeví po 4 měsících pro pracující lid. Každý, i sebemírnější plán na vyšší zdanění kapitalistů narazil tady na velký odpor. Zmařili ho kapitalisté prostě svojí mocí anebo redukovali ho na tak směšně nízkou míru a ponechali jen milostivě určitý flíček, aby koalice měla tady také nějaký úspěch. Číselného efektu z této osnovy bude dosaženo jen u dělnických družstevních organisací a u lidových peněžních ústavů; ty zaplatí největší část z celé částky, která vyplyne z této daňové osnovy. Kapitalisté naproti tomu mají možnost tak si seřaditi bilančně čísla, tak si to prostě uspořádati, že se u nich na dosavadní daňové základně naprosto nic nezmění.

Celá novelisace jest skutečně výrazem kapitalistické daňové politiky, prováděné na zásadě chrániti nadhodnotu, chrániti bezpracné důchody a co nejvíce postihnouti a zatížiti příjem pracovní a námezdní. Pracující lid se brání zdanění, aby uhájil existenci, kapitalisté se brání zdanění proto, aby mohli zvyšovati ještě svoje zisky.

Co jsme my komunisté navrhovali a co bylo vládní koalicí včetně socialistů odmítnuto? Návrhy klubu komunistických poslanců obsahují toto (čte): U daně důchodové zvyšuje se daněprosté minimum ze 7.000 Kč na 12.000 Kč (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) vedle snížení daňového procenta pro důchodce až do 30.000 Kč ročního příjmu; naproti tomu se však podstatně zvyšuje daň z důchodů vysokých. Uskutečnění tohoto návrhu by se dotýkalo celkem 760.000 osob, jimž by byla snížena daňová břemena; 480.000 osob by bylo osvobozeno od této důchodové daně, naproti tomu však by se získalo u bohatých 260 mil. Kč, takže z uskutečnění návrhu by ještě plynul do státní pokladny příjem 260 mil. Kč.

U daně výdělkové zvyšuje se podle našeho návrhu daněprostý základ ze 7.000 Kč na 12.000 Kč, při čemž se daňová sazba snižuje do 30.000 Kč výtěžku; u vysokých výtěžků se daňové procento podstatně až pětinásobí. Tento náš návrh se dotýká 660.000 živnostníků, z nichž asi 520.000 by bylo od všeobecné výdělkové daně osvobozeno, anebo by u nich byla tato daň podstatně snížena. Naproti tomu by náš návrh postihl 140.000 velkých, bohatých podnikatelů a zvýšil by ještě státní příjem o 10 mil. Kč.

U zvláštní daně výdělkové kapitalistických společností zvyšuje náš návrh daň na 15% dani podrobeného výtěžku, při čemž se nad 5% výnosu zavádí rentabilní přirážka až do 15%.

U daně pozemkové je podle našeho návrhu nezdanitelný výnos pozemku do 12.000 Kč, u středních zemědělských podniků se daňové procento snižuje, kdežto u velkých podstatně zvyšuje až do 15 % z výnosu. To by znamenalo snížiti daň u drobných zemědělců o 30 mil. Kč, naproti tomu však by se získalo od velkostatkářů dalších 70 mil. Kč.

U daně činžovní a domovní třídní osvobozují se podle našeho návrhu od daní rodinné domky až do tří místností i v tom případě, když majitel jednu z místností pronajímá. Činžovní daň se pro malé majitele domků snižuje, pro velké se zvyšuje s tím, že obce a soupisová místa do 10.000 obyvatel spadají jen pod domovní daň třídní. Při domovní dani třídní se mění daňové třídy tak, že se u domků až do 6 místností daň snižuje, u domů s více místnostmi se podstatně zvyšuje.

Uskutečnění tohoto návrhu by znamenalo příjem pro státní pokladnu ve výši 400 mil. Kč. U družstev navrhujeme, aby jejich zdanění bylo takové jako před daňovou reformou z r. 1927. Daň z tantiem navrhujeme zvýšiti z 10% na 50%.

Všechna tato námi navrhovaná opatření ke změně osnovy zákona o přímých daních vycházejí z daných potřeb, z únosnosti poplatníků podle jejich hospodářské a finanční síly, a při tom státní pokladna by získala ještě novou miliardu Kč příjmu.

Tyto naše návrhy - ne demagogické, nýbrž uskutečnitelné, pochopitelné, srozumitelné pro každého člověka - byly zamítnuty měšťáckými stranami, byly zamítnuty i socialistickými stranami. Avšak společně s měšťáckými stranami nedosáhly socialistické strany ani nejminimálnějšího ulehčení pro drobné poplatníky. Pracující lid přišel tu - jako obyčejně vždy dosud - zkrátka. Naše návrhy jsou opravdu minimální daňovou reformou. Jsou i pro socialistické strany přijatelné? My říkáme: Jsou pro socialistické strany přijatelné. Nejsou pro ně nepřijatelné. O řadě těchto požadavků samy říkají, ze jsou i jejich požadavky. Avšak je nutno, aby socialistické strany braly své požadavky opravdově a aby se zejména snažily prosazovati tyto požadavky. My říkáme socialistickým stranám: Podívejte se, kdybyste se společně s námi shodly na minimálních reformách daňového zákona, který by aspoň trochu zmírnil daňová břemena širokých mas venkovského a městského pracujícího lidu, kdybyste se shodly na minimálním návrhu, který by převalil břemena na bedra bohatých, kdybychom tyto návrhy konkretně postavili v parlamentě tak, že rolníci a živnostníci budou skutečně platiti méně, ukázalo by se, kdo z agrárníků a kdo z živnostníků troufal by si proti takovým návrhům hlasovati.