Dnes jsme tak daleko, že naše německá
mládež, absolvovala-li střední nebo
vysokou školu a neví si již rady, je puzena do
oposice, která zde dříve vůbec nebyla.
Při tom je třeba si pomysliti, že Němec
prokázal staletou tradicí své schopnosti
ke státní službě. Při tom je
třeba dále si pomysliti, že je při tom
německý národ od ostatních odlišován
tím, že se prohlašuje za neschopna zaujmouti
státní místa. Dnes jsme tak daleko, že
na vyšších místech, v ústředích
ministerstev se skoro již nesetkáme s německým
státním úředníkem. V tomto
směru je poučná statistika, která
se opírá o soupis lidu z roku 1930.
Dovolte mi, abych v této souvislosti vás seznámil
s těmito čísly a uznáte, že tyto
stížnosti, které zde přednášíme,
nejsou malichernými výtkami, nejsou pouhým
kverulantstvím, nýbrž že to vše je
svrchovaně oprávněné. Po soupisu lidu
v roce 1930 bylo ve skupině 28, t. j. v soudnictví
a veřejné správě, činno 108.047
úředníků a zřízenců.
Z toho bylo jen 13.633 Němců, t. j. o 10.460 méně
než nám v této skupině přináleží.
Pomyslíme-li, že podíl Němců
na celkovém počtu obyvatelstva činí
22%, nebylo v této skupině 22% němec. státních
úředníků, nýbrž jen 12%.
Ve skupině 29, t. j. jiné veřejné
služby, je z 32.950 zaměstnanců jen 6396 Němců,
t. j. o 990 méně. Nejhůře je tomu
na postě a na železnicích, na poště
je z 47.047 státních zaměstnanců vůbec
jen 5897 Němců, t. j. o 4680 méně
než by měli Němci nárok; vyjádřeno
v procentech, jen 12.54%. U železnice a jiných drah
bylo ze 155.973 zaměstnanců vůbec jen 19.218
Němců, t. j. o 15.750 méně než
mají Němci nárok. Dohromady je ve hlavních
skupinách státních služeb při
427.973 zaměstnaných jen 64.523 Němců,
tedy ve hlavních skupinách státních
služeb ztráta asi 31.000 pracovních míst
proti podílu Němců na celkovém počtu
obyvatelstva.
Říkáte-li zde stále, že stát
je ochoten stejně zacházeti s Němci, prohlašujete-li,
že stát v otázce nezaměstnanosti nezná
rozdílu mezi německým a českým
obyvatelstvem, máte zde možnost narovnání
tím, že dáte německé mládeži
zase příležitost, aby uplatnila své
schopnosti tím, že těchto 31.000 míst
chybících ve státní službě
nebudete již dále Němcům upírati.
Odvolávali-li jste se dříve na to, že
zde není dostatek německých uchazečů,
protože neovládají dostatečně
státní jazyk, nemůžete to dnes již
udržeti, neboť dnes je prokázáno, že
se hlásí dostatečný počet přiměřeně
kvalifikovaných německých uchazečů,
jsou-li vypsána volná místa. Při tom
se béře zřetel jen na nepatrný zlomek
německých žadatelů vůbec. Musí
se nejprve podrobiti neobyčejně přísné
jazykové zkoušce, která se neomezuje jen na
zjištění jazykových znalostí
uchazečových, nýbrž která jde
mnohem dále tím, že se při ní
táží na literaturu a kulturu, ano i na jednotlivosti
ze sociální politiky, ač by se měli
spokojiti jen s myšlenkou na hlavní věc, aby
člověk, který se uchází o místo
ve státní službě, skutečně
ovládal státní jazyk. Zatím co na
jedné straně postupujete velmi rigorosně,
spokojujete se na druhé straně s tím, umí-li
někdo vůbec jen 100 německých slov.
Lze si představiti, že při tak přísné
zkoušce je malý počet, který je vůbec
k této zkoušce připuštěn, dále
prosíván. Uchazeč je podroben přísnému
zkoumání svého zdravotního stavu a
nestačí-li jazyková zkouška, aby byl
ihned vyloučen, zmůže to snad lékařská
prohlídka. Tím jsou často postiženi
lidé, kteří konali dva roky presenční
službu, kteří tedy dokázali, že
jsou tělesně určitě zdrávi
a byli-li vojáky, musí býti také schopni
zastávati místo ve státní službě.
Ve veřejných službách nejsou zkracováni
jen Němci, nýbrž i Slováci. Dnes jsme
právě slyšeli z úst slovenského
poslance, jak jsou nespokojeni s úřednickou politikou
státu. Oč nespokojenější musíme
býti my, když přece Slováci mají
tak zv. personálního referenta, a dnes se sami chlubí,
že se slovenskému personálnímu referentovi
podařilo dostati množství Slováků
do státních služeb. Je tudíž také
požadavkem Němců, aby u ministerské
rady byl zřízen německý personální
referát, který by mohl také německé
mládeži zaopatřiti místo ve státních
službách. Neboť, je-li německé
obyvatelstvo ve státě rovnoprávné
při daňových předpisech a při
konání vojenské služby, je spravedlivé
a samozřejmé, aby i němečtí
zaměstnanci byli zastoupeni ve správě a aby
mohli býti zaopatřeni v poměrném počtu
ve státních a veřejných službách,
jak je Němcům zajištěno v ústavě.
V této souvislosti musíme také žádati,
aby byl jednou učiněn konec s onou politikou, která
začala r. 1933, která prováděla bezohledné
slídičství po smýšlení,
která pensionovala tak ohromné množství
německých státních úředníků
a zřízenců a zavedla proti nim disciplinární
řízení. Proti členům německé
národní strany bylo zavedeno disciplinární
řízení, a když potom z politických
důvodů byla tato strana zase povolena, mohlo se
míti za to, že disciplinární řízení
proti bývalým členům této strany
bude zastaveno. To se nestalo; dnes uplynuly již 3 roky a
dnes ještě je mnoho německých úředníků
a zřízenců, kteří čekají
na vyřízení disciplinárního
řízení. Je známo, že zavedení
disciplinárního řízení je spojeno
pro postiženého s těžkou finanční
újmou.
Nejsou-li ani tato opatření schopna uspořádati
věci v německém území, jdete
tak daleko, že se poslední němečtí
úředníci, kteří jsou ještě
v německém území, překládají
do českého území s odůvodněním,
že si musí osvojiti český jazyk. Tím
jsou lidé neobyčejně krutě postiženi,
ježto jsou překládáni do úplně
cizího prostředí, nemohou poskytnouti svým
dětem německou výchovu, musí, chtějí-li
tak učiniti, tyto děti posílati do Prahy
nebo do jiného českého města, není
jich mnoho, která mají německé školy.
To je opět spojeno pro postižené s ohromnými
finančními břemeny.
Musíme tedy žádati, aby již jednou v tomto
směru byl učiněn konec, aby také v
tomto směru bylo uskutečněno heslo o rovných
mezi rovnými. Co je nám to platno, když se
nám to vždy ve svátečních řečích
a při slavnostních příležitostech
slibuje, nevíme-li dnes, co se jednou stane s našimi
dětmi. Ze státních služeb byly vytlačeny,
do státních služeb nejsou již přijímány
a čeho snad nedosáhla tato opatření,
bude dokonáno zprostředkováním práce.
Chcete-li, aby lidé v německém území
se cítili skutečně doma, aby mohli říci:
"Tento stát je také naším státem",
pak se musíte postarati, aby Němci byli spravováni
také německými úředníky
a německými zřízenci. To neplatí
jen pro německá území, nýbrž
musíme žádati, aby až nahoru do ministerstev
mohli býti přijímáni do služeb
němečtí státní úředníci,
a to podle národnostního klíče. Odvoláváte
se velice rádi na národnostní klíč,
ale jen tam, kde je to pro vás výhodou. Dejte v
tomto směru průchod právu a přispěje
to mnoho k uklidnění v německém jazykovém
území. Státní policií nepřivodíte
uklidnění budete tím neklid, který
tam panuje, jen stále ještě více zvyšovati
- ale jen tam, kde Němcům skutečně
dáte právo, t. j. přijmete do služeb
německé úředníky a zřízence
podle národnostního klíče. Stále
budeme klásti tento požadavek, až se nám
dá za pravdu, až budeme tak daleko, že se na
nás bude bráti ohled podle národnostních
poměrů. Pak jste přinesli hodnotný
příspěvek, pak nemusíme tvořiti
stále nové zákony, nýbrž jen
se starati, aby se staré zákony, které jsou
zakotveny v ústavě, v praksi také skutečně
prováděly.
Je jasno, že budeme hlasovati pro tento zákon o pensistech,
protože budeme pro každé opatření,
které Němci může dopomoci k jeho právům.
A protože máme právě na pensistech velký
podíl, doufáme, že tento zákon je také
krůčkem k nové úpravě naší
úřednické politiky. (Potlesk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, jímž je p. posl. Vodička.
Posl. Vodička: K projednávané osnově
omezuji se jménem klubu komunistických poslanců
na toto prohlášení (čte):
Klub komunistických poslanců pokládá
úpravu odpočivných a zaopatřovacích
platů t. zv. poslední etapy státních
a jiných zaměstnanců a učitelů,
jak ji navrhuje tato osnova zákona, za splnění
minimálního a nejnaléhavějšího
požadavku těchto staropensistů. Tato úprava
byla proti původnímu znění zákona
po 3 léta odkládána, a jestliže nyní
k ní dochází o půl roku dříve,
nežli se mělo státi podle posledního
odkladu, spatřujeme v tom jen částečné
napravení křivdy, kterou tito staropensisté
byli postiženi.
Klub poslanců komunistické strany Československa
bude hlasovat pro tuto osnovu zákona.
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaného
pozměňovacího návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Pozmenovací návrh posl. Drobného:
§ 1 nech znie:
"Odpočivné a zaopatrovacie platy podľa
zákona z 20. mája 1930, č. 70 Sb. z. a n.,
a podľa predpisov na prevedenie tohoto zákona vydaných
patria od 1. januára 1933 oprávneným zamestnancom
narodeným 1875 alebo neskoršie a oprávneným
vdovám narodeným 1880 alebo neskoršie a všetkým
penzistom bývalým prevzatým neštátnym
učiteľom a ich oprávneným vdovám;
zároveň patria oprávneným deťom
príspevky na výchovu podľa tohoto zákona."
§ 2 sa doplňuje a upravuje podľa znenia §u
1.
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru
soc. politického, p. posl. Němcovi (čsl.
soc. dem.).
Zpravodaj posl. Němec (čsl. soc. dem.): Vážená
sněmovno!
V debatě nebylo uvedeno proti předložené
osnově zákona vlastně nic podstatného.
Moje úloha by tudíž mohla býti velmi
snadná a krátká. Přes to však
považuji za svoji povinnost odpovědět na některé
výtky, které byly vzneseny nikoliv s hlediska předložené
osnovy, nýbrž s hlediska personální
politiky Československé republiky.
Byl to zejména pan kol. Drobný, který
zde užil této příležitosti k formulaci
řady státně zaměstnaneckých
požadavků, které se skoro úplně
kryjí s požadavky pracovního souručenství
veřejných zaměstnanců, které
představuje dnes jednolitý celek drtivé většiny
státních zaměstnanců. My bychom mohli
vítat každý hlas, který by nám
v prosazování těchto požadavků
pomáhal, ale bohužel je nutno rozlišovat mezi
hlasy, které to myslí dobře, upřímně
a poctivě, a hlasy, které tak mluví pouze
z oken tohoto parlamentu.
Kol. Drobný plaidoval zde pro splnění
řady věcí, které dnes státní
zaměstnance tlačí. Upozorňoval na
bídu a těžké poměry, zejména
v řadách nižších a středních
kategorií. Není to však dlouho, bylo to dne
11. června t. r., tedy před několika dny,
kdy list ľudové strany "Slovák" přinesl
článek "Pražský list" - v
němž se doslova říká toto: "Úradník
čaká prvého, alebo desiateho. Dočká
ho, vezme svoju gážu. Roľník čaká
raz do roka, úradník dvanásť ráz,
ba boly roky, kde sa urodilo aj trinásť ráz."
Odmítáme, aby se na jedné straně k
veřejným zaměstnancům mluvilo krásnými
slovy, a aby se na druhé straně dělala nálada
proti nim. (Výborně!)
Jestliže kol. Drobný vzpomenul zde bídy
malých a středních vrstev státně
zaměstnaneckých, pak připomínám,
že nesrovnalosti v dnešní personální
politice, na které velmi často upozorňujeme,
jsou důsledkem konstrukce platového zákona,
ale že daleko větší nesrovnalosti vznikají
ve vládních nařízeních, která
byla provedena v důsledku tohoto platového zákona.
Vzpomínám na př. vládní nařízení
č. 15 z r. 1927, které upravuje poměry železničních
zaměstnanců a které nedodrželo ani minimální
zásady stanovené platovým zákonem
č. 103. A ejhle, na tomto vládním nařízení
dodnes stkví se podpisy p. dr Tiso, dr Gažíka,
stoupenců strany, ze které pan kol. Drobný
vyšel a jejímž jménem zde mluvil. (Posl.
Drobný: Od vtedy mohli jste spravit nápravu. Na
iné veci máme peniaze!) Prosím, na to
bych chtěl také reagovat. Vládní nařízení
č. 15 bylo vydáno v době, kdy státní
dráhy ve svém hospodářství
vykazovaly stejný zisk, jako mají dnes deficit,
a jestliže v této době páni uznali za
vhodné svými podpisy snížiti tak podstatně
hladinu existenčních nároků malých
a středních zaměstnanců, pak myslím,
že těžko bychom mohli bráti vážně,
jestliže v době velmi zlé hospodářské
tísně na nás žádají, co
sami neměli odvahu provádět v době
hospodářské konjunktury.
Já s tohoto hlediska nemohu jinak než doporučiti
slavné sněmovně, aby přijala osnovu
tak, jak ji formuloval soc.-politický výbor, a aby
odmítla návrhy, které k ní byly dodatečně
předloženy.
Jako zpravodaj vítám splnění jednoho
požadavku státně-zaměstnaneckého.
Jest ovšem potřebí, aby bylo záhy pomoženo
také druhým kategoriím aktivních i
dalších pensionovaných zaměstnanců.
Splnění požadavků státně
zaměstnaneckých tak, jak byly formulovány
pracovním souručenstvím, není jenom
velkou službou státu, jak bylo zde vzpomenuto, nýbrž
je také zároveň účinnou injekcí
pro zesílení kupní síly širokých
vrstev veřejně zaměstnaneckých a znamenalo
by tak účinnou pomoc celému našemu národnímu
hospodářství.
Doporučuji slavné sněmovně, aby přijala
tuto osnovu ve znění usneseném soc.-politickým
výborem. (Souhlas.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru
rozpočtového, p. posl. Bergmannovi.
Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!
Jistě je potěšitelným úkazem,
že již po několikáté v nynějším
zasedání ukazuje naše posl. sněmovna
vzácnou jednomyslnost. Téměř všechny
strany - u vládních stran se to rozumí samo
sebou - i strany oposiční prohlásily, že
budou hlasovati pro osnovu o zrovnoprávnění
IV. etapy staropensistů, s výjimkou strany, kterou
zastupuje p. kol. Drobný, strany ľudové,
poněvadž se ve svém projevu neprohlásil,
že jeho klub bude pro tuto osnovu hlasovat.
Pan kol. Drobný se zde odvolal na desetileté
jubileum zvláštního divadla, které prý
sledoval 24. června 1926 s galerie sněmovní,
když se projednával platový zákon č.
103. Uvedl, že prý některé strany, které
jsou nyní v koalici, tehdy provozovaly zde hlučnou
oposici a obstrukci proti platovému zákonu. Zdá
se, že kol. Drobnému neslouží dobře
zrak nebo paměť, poněvadž má-li
na mysli klub čsl. strany nár. socialistické,
musím prohlásiti, že tato strana - a tehdy
také čsl. soc. demokracie - neprováděla
proti platovému zákonu žádnou oposici
ani hlučnou obstrukci, nýbrž tuto oposici a
obstrukci prováděla proti dvěma jiným
osnovám, kterým byla tehdy dána přednost,
t. j. proti osnově o clech a o kongrue. Obě socialistické
strany se tehdy přičiňovaly, aby ještě
v poslední chvíli docílily podstatných
zlepšení a změn osnovy zákona platového
zákona č. 103.
Jestliže zde kol. Drobný naříkal
na bídu státních zaměstnanců
a na nedostatky platového zákona, jestliže
si stěžoval, že byl zrušen automatický
postup, jestliže na naši adresu prohlásil, že
nyní nevoláme po novelisaci platového zákona,
jestliže dokonce zneužil zprávy, která
byla úředně dementována, že p.
president republiky vrátil nějaký povyšovací
návrh s odůvodněním, že má
býti povýšen starší úředník,
tedy myslím, že doopravdy p. kol.. Drobnému
neslouží ani zrak, ani paměť, poněvadž
musil viděti, že jsme proti platovému zákonu
žádnou obstrukci neprováděli, a musí
si pamatovati, že také zpráva, která
proběhla novinami, že pan president vrátil
nějaký povyšovací návrh, byla
úředně dementována.
Jestliže si zde dále naříkal, že
slovenská výhoda byla platovým zákonem
ztrávena, musím konstatovati, že tomu není
dávno, co před platovým zákonem předmětem
největších útoků právě
ľudové strany byla slovenská výhoda.
Dnes se p. posl. Drobný jménem této
strany vyslovuje zde s politováním o tom, že
slovenská výhoda byla platovým zákonem,
který jeho strana odhlasovala, ztrávena.
Jestliže konečně zde žehral na aspirantské
nařízení, musím mu zase oživiti
paměť a musím ho požádati, aby
si přečetl § 7, odst. 7 platového zákona
a tam najde, proč byli aspiranti zavedeni. To odhlasovala
vaše strana, pane kolego, aby byli aspiranti zavedeni, prosím,
neviňte tedy nikoho jiného, když jste tehdy
proti tomu neměli námitek. Stejně je důsledkem
konstrukce platového zákona dlouhá doba čekatelská.
To je zase vina strany, kterou zde representuje pan kol. Drobný
a která si dnes na tyto důsledky naříká.
Když jsme my v r. 1926 s této tribuny při jednání
parlamentním poukazovali na důsledky toho, nenalezli
jsme u strany ľudové sluchu, až teprve dnes.
Dnes je ovšem už špatná rada.
Jestliže pan kol. Drobný zde mluvil o 200.000
chudácích, tyto chudáky nadělal platový
zákon, a musíme ovšem říci, že
situace tehdy byla poněkud jiná, než je dnes.
Tehdy kypěl přímo hospodářský
život, státní pokladna, třeba nevybírala
daně do posledních důsledků, byla
stále plná. Státní účetní
uzávěrky vykazovaly přebytky. Dnes ovšem
je státní pokladna prázdná, účetní
uzávěrky vykazují schodky, tedy nelze vyhověti
některým požadavkům, které zde
přednášel pan kol. Drobný.
Ale ještě pro oživení jeho paměti.
Prosím, v r. 1929 vstoupily obě československé
socialistické strany opět do vlády, ľudová
strana nikoliv. Ale přičiněním obou
těchto socialistických stran byl přiznán
státním zaměstnancům vánoční
přídavek, byla provedena nová systemisace
služebních míst, která znamenala 25
% zlepšení oproti systemisaci, kterou dělali
r. 1927 vaši ministři, pane kolego, a konečně
byla zákonem č. 70 z r. 1930 vyřešena
otázka zrovnoprávnění staropensistů.
Tak to vypadá, když pan kol. Drobný
zapomněl, že také jeho strana byla kdysi ve
vládě a že tehdy také odhalsovala nepopulární
věci, na které si dnes naříká.
Nyní k jeho pozměňovacímu návrhu.
Pan kol. Drobný navrhuje, aby se staropensistům
IV. etapy přiznalo zrovnoprávnění
se zpětnou platností od 1. ledna 1933. My bychom
to jistě staropensistům ze srdce přáli,
kdyby to bylo možné, ale pan kol. Drobný
dnes nepotřebuje počítati. Až bude jeho
strana jednou ve vládě, možná, že
se potom naučí počítati a bude věděti,
že by to znamenalo 3 roky zpětné platnosti,
to je 60 mil. Kč. Prosil bych, aby se pan kol. Drobný
zeptal pana ministra financí, zdali má těch
60 mil. Kč, aby je mohl staropensistům vyplatiti.
Proto se vyslovuji proti jeho pozměňovacímu
návrhu a navrhuji, aby posl. sněmovna schválila
tuto osnovu zákona tak, jak se na ní usnesly výbory
soc.-politický a rozpočtový. (Potlesk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Hlasování o tomto odstavci odložím
na dobu pozdější a nebude-li námitek,
přistoupíme k projednávání
odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)