Není to tedy jen IV. etapa odpočivných požitků,
na které se chceme dnes usnésti, nýbrž
podle našeho mínění jest zde vůbec
jen etapa na cestě, kterou se musí náš
stát dáti, když všichni lidé, kteří
pracují a tvoří hodnoty, chtějí
míti jednou klidné stáří, které
by je osvobodilo od bídy a útrap. Ale můžeme
říci, že Československá republika
vykonala přece pozoruhodné věci v oboru starobního
zaopatření. Jest obzvláště nutno
říci s tohoto místa v době, kdy velké
části a velké kruhy na politické půdě
zdůrazňují vždy jen to, co mluví
v neprospěch našeho zákonodárství,
nikoli však to, co můžeme s hrdostí říci
o Československé republice, a to, že sociální
směr tohoto státu jest zřejmý, ačkoliv
tím nechceme říci, že nás úplně
uspokojuje anebo že by mohl uspokojiti zástupy venku.
A když chcete, můžete při této
příležitosti říci, že není
třeba o provedení IV. etapy pro staropensisty ztráceti
tolik slov, že to jest dobře zasloužené
právo, o které se zde jedná. To snad je správné,
ale víme, že v této době někde
jinde toto dobře nabyté právo dělníka
a zřízence není tak chráněno,
jako v Československé republice. Někde jinde
dává se lidem, kteří 30 a 40 let byli
činni v závodech státu, ve správním
obvodu jeho, když si dovolí býti jiného
mínění, než toho, které bylo
učiněno zákonem, místo této
dobře nabyté pense koncentrační tábor,
ne-li dokonce smrt. A proto pravíme, že se zde demokracie
blahodárně rozlišuje od oněch států,
ve kterých v přítomné době
má všechno ostatní přednost, jenom ne
sociální požadavky širokých vrstev
lidu. Říkáme to v mínění,
že nezůstaneme státi u tohoto zákona,
že tím není zakončena sociální
životní dráha našeho zákonodárství.
Zdůrazňujeme zvláště, že
se zde demokracie blahodárně odlišuje od těch
států, ve kterých se vládne podle
totalitní zásady, neboť tam má jenom
ten nárok na dobře nabytá práva, kdo
se dá usměrniti, v demokracii však ještě
dokonce také ti, kteří popírají
stát, kteří jsou ke státu v největším
nepřátelství. Při tom nevyšetřuji,
zda jest to pro vývoj státu dobré či
špatné. Zjišťuji to pouze, poněvadž
se to zdá býti velice nutné, vysloviti v
této době, že demokracie poskytuje lidstvu
možnost vzestupu, že demokracie dobře zachovává
a hájí nabytá práva člověka,
který po desetiletí tvořil hodnoty pro společnost,
zatím co o druhé straně nemůže
se to tvrditi. Fašismus - to se musí říci
v této souvislosti - ničí hospodářství,
nemá své prostředky pro vybudování
společnosti, nýbrž potřebuje jich výhradně
pro vybavení svého mocenského aparátu.
Potřebujeme jen - říkáme to, poněvadž
je to teď ožehavé - srovnati tak zv. lázeňské
konto z r. 1928 s tím, které jest dnes v Německu
k disposici, abychom věděli, což také
pro nás Čechoslováky jest důležitější:
demokracie nebo fašismus v cizí zemi.
Předložená osnova jest proto pro nás
něčím více než obyčejným
zákonem pro 35.000 pensistů. Jest to zákon,
jenž nezahrnuje v sobě jen sociální
opatření, nýbrž pro nás jest
také tento zákon zase stupňovým měřítkem
pro sociální a kulturní cenu demokracie.
Jsme přesvědčeni, že tím nejsou
ještě vyčerpána všecka sociální
opatření státu pro lidi
z pracovního procesu vystupující, nýbrž
že stojíme teprve na počátku tohoto
velkého sociálního úkolu státu.
Demokracie může teprve pak své sociální
úkoly prohlásiti za skončené, když
poslední tvořící člověk
svůj sklonek života bude moci zakončiti bez
bídy a starostí. A máme-li ještě
něco vyvoditi z tohoto zákona, tedy jest to přání,
aby se také v samo správných korporacích
myslilo na zrovnoprávnění IV. etapy pensistů
s ostatními třemi etapami, aby se i zde lidu čekajícímu
na zlepšení svých odpočivných
požitků dalo právo, jež mu náleží.
Pravíme tedy, že tímto zákonným
opatřením se částečně
splní starý požadavek sociální
demokracie, který zvláště bude působiti
na hospodářsky špatně si stojící
tabákové dělníky, na nižší
zaměstnance železniční a poštovní,
že tím dále byl proveden důkaz, že
demokracie nemůže přestati mysliti na práva
svých občanů a že z tohoto zákonného
opatření vyvozujeme pro sebe povinnost, abychom
se ke státu, jehož sociální cesta jest
na vzestupu, chovali tak, jako on k nám.
Dnes jsem dostal z jednoho místa německého
území republiky od čtyř Henleinovců
dopis, který navazuje na rozhlasovou přednášku
z předešlého týdne o sociálních
úkolech v tomto státě. V tomto dopise se
praví: "Vy němečtí sociální
demokraté můžete mluviti co chcete, Hitlerova
mapa jest hotova a můžete ji všude viděti."
Nevíme, zda to, co tito lidé zde říkají,
jest společným majetkem širokých vrstev
v sudetskoněmeckém území. Zjišťujeme
jen, že taková pojetí venku jsou, pojetí,
ze kterých je zřejmo, že tisíce fašismem
svedených lidí vsadily svoji celou naději
na Třetí říši. A pokládáme
za nutné stále opět prohlašovati: Chcete-li
vy, kteří v tomto státě tvoříte
většinu, učiniti přítrž
tomuto smýšlení v německém okrajovém
území, pak nesmíte jen ve svých novinách
potírati toto smýšlení, nýbrž
musíte činem dokázati, že také
Československá republika má býti učiněna
obyvatelnou pro německého dělníka
a pro německého zřízence. Pokud, jako
doposud často, nechcete pochopiti, odkud toto smýšlení
přichází, nechcete pochopiti, že také
dělník venku musí míti chléb,
aby byl rovnocenným státním občanem,
tak dlouho budete svými pochybnými opatřeními
v hospodářské politice a při své
politice ve státních podnicích jen rozmnožovati
stále počet těch, kteří stojí
na stanovisku, že konečné vysvobození
z tísnivé hospodářské krise
jest osvobození Hitlerem.
Říkáme to, poněvadž se to zdá
býti nyní nutným říci to v
souvislosti s tímto zákonem. Říkáme
to, poněvadž jsme přesvědčeni,
že republika, když učiní po právu
lidem, kteří chtějí státu hospodářsky
a duševně sloužiti, získá si tím
nové přátele ve všech částech
země. Neboť jest tomu tak, že se zlý duch
v německém území této země,
jenž se vyznačuje tím, že Němci
tohoto území mají býti přesvědčeni,
že nejsou částí Československého
státu, nýbrž zlomkovou skupinou velkého
německého národa, že se podporuje tento
zlý duch tím, když se nepokusíte hospodářskými
opatřeními ukázati lidu: My nejsme jen starými
dějinami spolu spojeni, nepatříme dohromady
jen staletou tradicí, ale jsme spojeni také v tomto
státě a patříme dohromady v době
nouze.
Jako tento zákon činí stejně po právu
německým a českým pensistům,
tak se musí také ve všech oborech hospodářských
a národnostních otázkách dáti
stejné právo v životě lidí, a
jsme přesvědčeni, že Československá
republika dosáhne onoho vysokého stupně sociálního
a hospodářského významu, který
jí přísluší podle celé
minulosti a povahy obyvatelstva tohoto státu. My jako němečtí
sociální demokraté nepřestaneme venku
říkati, že se tvoří dobré
v tomto státě. Nepřestaneme pro tento stát
agitovati, ale nepřestaneme také žádati,
dokud nebude míti každý stejné právo
a celý národ tohoto státu nedosáhne
toho stupně hospodářství a kultury,
který umožní, že všichni ve spolku
československého státu žijící
lidé budou moci býti šťastni a spokojeni.
(Potlesk).
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Jan Sedláček. Dávám
mu slovo.
Posl. Jan Sedláček: Slavná sněmovno!
Dlouho a s bolestí čekali naši staropensisté
t. zv. IV. etapy na úpravu svých hubených
pensí. Úprava měla býti provedena
podle zákona z r. 1930 již 1. lednem 1933, avšak
byla stále odkládána vzhledem k úsporným
opatřením státu. Ale to nebylo jenom to.
Kromě úsporných opatření stihly
naše staropensisty ještě další rány,
které zvýšily jejich bídu: drahota počala
stoupat, jejich hubené platy byly zatíženy
srážkami a dalšími daňovými
opatřeními. Nyní provedením t. zv.
IV. etapy staropensistů vykonává Národní
shromáždění určitý akt
spravedlnosti a vyhovuje se všem návrhům, které
byly na podzim minulého roku podávány v soc.-politickém
výboru a také kladně se tímto vyřizuje
interpelace, která byla podána v dubnu t. r.
Při této příležitosti jest však
nutno si uvědomiti - a parlament a všichni vládní
činitelé musí si to zvláště
dobře uvědomiti - že tento akt spravedlnosti
k staropensistům vyvolává také ještě
další myšlenky, vyvolává také
touhu, aby také ostatním veřejným
zaměstnancům bylo splněno, co jim bylo slibováno,
aby jim bylo splněno to, že srážky budou
odbourány a že platy budou opět posunuty na
1. každého měsíce, a to proto, že
to nebude žádné nové vydání,
nýbrž naopak jenom více méně
jakýsi akt dobré vůle. Není tudíž
žádné příčiny, proč
by nemohly býti platy všech veřejných
zaměstnanců opět posunuty na 1. každého
měsíce.
Naši veřejní zaměstnanci však také
očekávají, že srážky z jejich
platů budou co nejdříve odbourány
a že platový zákon bude opět restaurován
a dodržován v plném svém znění.
Dále naši veřejní zaměstnanci
očekávají, že bude provedena resystemisace,
že bude provedeno započítávání
vojenské služby do postupu a nejen do pensí,
všichni očekávají, že bude provedena
revise veškerých zákonů a opatření,
která se dotýkají velmi těžce
všech našich veřejných zaměstnanců,
zejména našich aspirantů, že tento aspirantský
zákon bude změněn, případně
zrušen, dále všichni naši veřejní
zaměstnanci samozřejmě očekávají,
že v úřadech nebude vládnouti legitimace,
nýbrž že bude vládnouti vždycky a
všude jen kvalifikace, jak se sluší a patří,
aby mohli svou práci klidně a dobře vykonávati.
Bohužel však proletarisace našich veřejných
zaměstnanců, právě tak jako proletarisace
všeho dělnictva, stále ještě pokračuje,
anebo udržuje se na úrovni, která nám
brzdí, abychom z krise hospodářské
dospěli co nejdříve k jakémusi normálnějšímu
vývoji. Je nutno si uvědomiti, že platy veřejných
zaměstnanců i se všemi zvýšenými
daněmi byly vlastně zkráceny téměř
o 1/3, a že při tom všechny důležité
životní potřeby stouply značně
v ceně. A tu veřejný zaměstnanec a
vůbec konsument si uvědomuje, že u nás
v republice stále ještě postupuje se směrem
t. zv. nejmenšího odporu; konsument vidí, že
stále ještě není tomuto náporu,
tomuto poškozování veřejného
zaměstnance a konsumenta konec a nechce býti konec.
Tímto se ničí ovšem důvěra
mezi stavy, mezi občany a také víra v dobrou
vůli a schopnost odpovědných činitelů
zjednati v těchto věcech nápravu, zabezpečiti
spolupráci, zabezpečiti lepší hospodářský
a sociální rozvoj a také samozřejmě
i národní rozvoj.
Tvrdí se, že úsporná opatření,
prováděná našimi zákonodárnými
sbory a našimi ministerstvy, jsou prý všechna
nutná. Tvrdím tu, že nejsou nutná. Velmi
pečlivě jsem studoval uzávěrku z r.
1934 a tam jsem zjistil, jaký je velký rozdíl
mezi rozpočtem státních podniků a
tím, jak skončí uzávěrky státních
účtů právě těchto podniků.
To je, prosím, rozdíl 700 až 900 milionů
Kč. Kdyby příslušní činitelé
byli tak silní a postarali se, aby naše státní
podniky hospodařily aspoň podle svých rozpočtů,
pak by byly k disposici tyto veliké peníze, těch
700 až 900 milionů Kč, a nebylo by třeba
sahati ke srážkám a zůstaly by peníze
ještě k jiným úkolům, které
stát nezbytně musí prováděti.
Je nutno si těchto věcí všimnouti a
zjednati také tu pořádek.
Je také jisté, že právě před
našima očima provádí se změna
celého našeho hospodářského systému,
že se nám přesunují hospodářské
prostředky a hospodářské důchody
směrem, který nebyl očekáván.
Tyto prostředky i důchody se posunují směrem
do státních i veřejných podniků.
Ale co je zvláště pozoruhodného a nutí
ke zvláštní opatrnosti, je, že se přesouvají
do podniků t. zv. stranických, do podniků
politických stran, zatím co soukromé podniky
hynou, klesají a státu platí čím
dál menší poplatky, čímž
způsobuje se také čím dále
větší nezaměstnanost. I těmto
věcem je nutno věnovati velikou a pečlivou
pozornost, poněvadž kdybychom tímto směrem
šli dále, pak žádné povinné
zprostředkovatelny práce nepomohou, naopak pomohou
nám ještě dobíti vzájemnou důvěru
a způsobí ještě větší
nezaměstnanost, než máme.
To je věc vzájemné důvěry,
to je věc spolupráce, chceme-li vybřednouti
z potíží, ve kterých jsme. Nebude-li
práce, zprostředkovatelny práce této
práce nikomu nedodají. Myslím, že dnes
i v budoucnu bude nutno jasně o všech věcech
hospodářských i sociálních
hovořiti. Bude také nutno rozhodně zaujmouti
stanovisko, které je pro veřejné zaměstnance,
pro stát, pro všecky stavy, pro dělnictvo,
konsumenta tím nejlepším, a čerpati
z toho také určité poučení
a zaříditi, čeho je třeba. Všechno
má své meze a my bychom rádi měli
důvěru v naše činitele. Všechny
hospodářské otázky souvisí
úzce s otázkami sociálními a s otázkou
národní, a všecky otázky hospodářské
a sociální jsou pro nás velikou otázkou
národní a hospodářské solidarity,
s jejíhož hlediska chceme a musíme dnes i v
budoucnu všechno řešiti.
Je jisto, že je nutno věnovati nejpečlivější
pozornost těmto otázkám, poněvadž
vyřešení hospodářských
a sociálních otázek, dotýkajících
se tak úzce dělnictva, našeho konsumenstva
a všech veřejných zaměstnanců,
posílí náš stát vnitřně,
zkonsoliduje jej, učiní jej silným v obraně
a na venek jej učiní váženým
a opravdu také silným. Jen ten stát, který
je uvnitř spořádaný, stát,
který má pořádek, stát, který
má naprostou sociální spravedlnost, je vážený,
jen ten stát je silný. (Tak jest!)
Národní sjednocení vítá osnovu
zákona o staropensistech. Bude rádo pro ni hlasovati.
Avšak při této příležitosti
upozorňuje právě na všechny otázky
veřejných zaměstnanců, konsumentů
a všech ostatních právě s hlediska státního,
s hlediska národního, neboť vyřešení
těchto otázek, jak jsem již řekl, zaručí
státu dobrou budoucnost, zaručí státu
řád a pořádek a učiní
jej takovým, jak jsme si jej představovali tehdy,
když jsme tento stát budovali a obnovovali. (Potlesk
poslanců národního sjednocení.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Mayr-Harting. Dávám mu slovo.
Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná
sněmovno!
Čtvrtá etapa pensistů čeká
již tak dlouho na své uspokojení, že bych
to nechtěl delší řečí
ještě protahovati, tím méně,
ježto není mým úmyslem mluviti proti
návrhu. Musím se diviti, že se vůbec
našli řečníci proti jde tentokráte
o velmi nepatrnou částku, která mimo to jest
jednou určena skutečně užitečnému
účelu - a mám za to, že také
řečníci proti tak učinili jen z technických
důvodů a že konečně tento zákon
bude všemi stranami přijat.
Staropensisté konečně dostali to, na co mají
již dávno nárok. Ale finanční
správě se zase podařilo dlouhým oddalováním
tohoto splnění učiniti z něho opět
jen poloviční opatření. Mezi tím
50% těch, kteří měli nárok,
smrt sprovodila se světa a mezitím nastalé
snížení pensijních požitků
činí vůbec také tento dar velmi sporným.
Přece však jest tento fakt jako takový vítati.
Chtěl bych v něm však viděti jen první
krok na cestě, která směřuje k tomu,
aby se starobní zaopatření stále více
vybudovávala a hranice starobního zaopatření
- a to platí nejen pro státní zaměstnance,
nýbrž platí to také obzvláště
pro pensijní a starobní pojištěnce stále
více snižovala, a tím především
- co by si v dnešní době nezaměstnanosti
bylo zvláště přáti - opět
udělalo více místa pro dorůstající
mládež.
Nechtěl bych dále v této souvislosti opomenouti
poukázati na to, že s uspokojením této
čtvrté etapy se opět učinilo něco
ve prospěch pensistů, ale že jsme ještě
daleko vzdáleni, abychom vyplnili jejich oprávněné
požadavky. Chtěl bych v nejpodstatnějším
poukázati na zcela nepoměrné omezení
pohybu pensistů, kterým zahraniční
cesta, pobyt v zahraničí se činí takřka
nemožným, a chtěl bych poukázati na
to, že choulostivý problém dvojího zaměstnání,
který může býti pozorován s různých
stran a má mnoho pro a mnoho proti, neměl by býti
luštěn právě u několika těch
státních pensistů tak ostře, jak se
stalo, ježto také v tomto ohledu bylo by si přáti
podstatné změny a zlepšení.
Když již mluvíme o pensistech, vnucuje se vůbec
sama sebou otázka státních zaměstnanců.
Snížení platů státních
zaměstnanců jest tak ostré, že velmi
citelně zasahuje přímo do života skupiny
státních zaměstnanců. takže o
nějakém stavu přiměřenému
životu větší části státních
zaměstnanců nemůže býti vůbec
ani řeči. Toto snížení požitků
znamená však také poškození celkového
hospodářství vůbec, ježto všeobecná
kupní síla o tuto částku, která
činí více než půl miliardy, jest
ochuzena, což se obzvláště v dnešní
době zvláště citelně projevuje.
K tomu přichází se stanoviska veškerého
obyvatelstva těmito zmenšenými požitky
zcela přirozeně zmenšená radost a chuť
k práci státních zaměstnanců,
která se přirozeně projevuje velmi nemile
v celém státním provozu ke škodě
obyvatelstva. Konečně, když mluvíme
o státních zaměstnancích, musíme
my Němci zcela zvláště poukázati
na naše německé státní zaměstnance,
nebo spíše na německé zaměstnance,
které bychom měli míti, ale nemáme.
(Předsednictví převzal místopředseda
Mlčoch.) Musíme opět zdůrazňovati,
že se k německému živlu v rámci
státního zaměstnanectva daleko nepřihlíží
tak, jak by se k němu mělo přihlížeti
a nedosti na tom, že se německému dorostu ve
státní službě stále zase a při
každé příležitosti činí
největší obtíže. A přece
jest spokojenost státního zaměstnanectva
a obyvatelstva vůbec největší jistotou
pro každý stát již v klidné době,
tím spíše v takových špatných
dobách, jaké nyní prožíváme.
V tomto smyslu znamená tento zákon skrovný
příspěvek ke zvýšení této
spokojenosti, v tomto smyslu jej zdravíme a budeme hlasovati
pro zákon. (Potlesk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, jímž jest p. posl. dr
Eichholz.
Posl. dr Eichholz (německy): Slavná
sněmovno!
Jistě není nikdo v této sněmovně,
kdo by neuvítal zrovnoprávnění IV.
etapy pensistů. Napravuje se tím dlouholeté
bezpráví a odstraňuje se tím konečně
rozdíl mezi jednotlivými pensisty. Je nám
ovšem jasno, že nejsou ještě splněny
všechny požadavky pensistů. Litujeme především,
že se při této úpravě nemyslilo
na započtení přídavků do pensijní
základny, aby se také zde konečně
se všemi pensisty zacházelo stejně. Dále
by bylo třeba žádati, aby pensisté nedostávali,
jako je tomu dnes, pensi teprve 4. dne v měsíci,
ale již prvního, neboť tímto opatřením
jsou mimořádně poškozováni, ježto
se často stává, že pensisté,
kteří zemrou před výplatou pense,
zanechají rodinu, která musí celé
měsíce čekati na výplatu této
pense. Musíme také litovati, že se teprve nyní
přikročilo k této úpravě, na
kterou pensisté čtvrté etapy čekali
již od 1. ledna 1932, ačkoliv vítáme,
že se přece jen k této úpravě
přikročilo dříve, než se zamýšlelo.
Neboť je známo, že tato úprava byla zamýšlena
teprve od 1. ledna 1937.
Mluvíme-li o otázce pensistů, týká
se nás Němců právě také
proto, že do těchto pariů čtvrté
etapy byl pojat nepoměrně veliký po čet
Němců. To sahá zpět k restrikčnímu
zákonu z r. 1924, kterým bylo množství
Němců, často z malicherných důvodů,
pensionováno. Je proto nutno, abychom se v této
souvislosti podrobněji zabývali úřednickou
politikou našeho státu, která šla vždy
na účet Němců.
Od doby trvání republiky byl pensionován
ohromný počet německých úředníků.
Tím jste dosáhli, že německý
úředník se v německém území
stal pomalu vzácností. Dnes čteme v "Bohemii",
že poslední německý berní úředník
byl z německého města Žatce přeložen.
Zkoumáme-li s tohoto hlediska opatření, která
byla učiněna v poslední době, musíme
konstatovati, že šla na účet Němců,
kteří byli jazykově kvalifikováni
a kteří byli pensionováni často jen
jako oběti denunciací, jako oběti malicherného
slídění po jejich smýšlení.
Dnes je celé sudetskoněmecké území
proniknuto ohromnou armádou státních policistů
a stává se nám každý den, že
tito státní policisté, jako státní
úředníci, kteří konají
službu v německém jazykovém území,
vůbec neovládají německý jazyk.
Teprve včera se mi přihodilo, že mi jeden úředník
státní policie doručil hlášení
a neuměl ani německy pozdraviti. Můžete
si představiti, že samozřejmě nejsou
tito úředníci schopni vykonávati službu
ke spokojenosti německého obyvatelstva, jelikož
tím dávají podnět k četným
nedorozuměním a třenicím. Dnes nerozhoduje
ve státní službě věcná
a odborná schopnost, spíše rozhoduje příslušnost
k určité straně. Stranická legitimace
se stala skoro jedinou legitimací, kterou státní
úředník potřebuje, aby prokázal
své schopnosti.
Právě v souvislosti s debatou, která se teď
vede o státním zprostředkování
práce, ohrazujeme se co nejostřeji proti tomu, aby
se i v úřednické politice nešlo jinými
cestami ve smyslu zdravé správy. Neboť důvěra
v nestrannost a v právní bezpečnost obyvatelstva
je těžce otřesena, vidí-li obyvatelstvo,
že zde konají službu úředníci,
kteří se snad spíše domnívají,
že jsou v kolonii než v části státního
území, kteří se domnívají,
že nás musí dříve naučiti
určitému státnímu smýšlení,
kteří nám však rozhodně nemohou
imponovati, protože nemají ani nejmenší
část toho, čeho je vůbec zapotřebí
k porozumění obyvatelstva, totiž znalost jazyka
tohoto obyvatelstva. Tento poznatek si dnes pomalu razí
cestu a i když některé z německých
vládních stran nemají odvahu věc tak
ostře vysloviti, jak se snad někdy děje na
volebních schůzích, jak se však bohužel
ani dnes nestalo s této tribuny, musíme toho silně
litovati. Nejen pensisté, nýbrž i německý
dorost tím ohromně trpí. Nikdo již není
přijímán do státní služby,
kdo neprošel ohromně dlouhými útrapami.
Právě výnos ministerstva vnitra, který
byl uveřejněn před dvěma měsíci,
podle kterého se nyní pátrá nejen
po smýšlení uchazečově, nýbrž
i jeho okolí, jeho rodičů, okruhu jeho známých,
aby se vůbec mohlo zjistiti, zda může býti
dotyčný přijat do státní služby,
právě tento výnos bude s to, aby vytlačil
i posledního německého uchazeče ze
státních služeb.