Budeme tedy projednávati další odstavec pořadu,
jímž je:
2. Zpráva výboru ústavně-právního
k usnesení senátu (tisk 485) o vládním
návrhu zákona (tisky sen. 47 a 193), kterým
se mění a doplňují některá
ustanovení zákonů o soudní příslušnosti,
o občanském řízení soudním,
o řízení exekučním a o soudní
organisaci (tisk 509).
Zpravodajem jest p. posl. F. Richter. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!
Osnova zákona, kterým se mění a doplňují
některá ustanovení zákonů o
soudní příslušnosti, o občanském
řízení soudním, o řízení
exekučním a o soudní organisaci, byla projednána
ústavně-právním výborem dne
9. června 1936 a byla přijata ve znění
shodném s usnesením senátním. Usnesení
senátnímu za základ sloužil vládní
návrh, a i tento vládní návrh byl
celkem nezměněně senátem přijat
s některými ovšem stylistickými změnami
a s vypuštěním ve čl. IV čís.
17 a 18.
Osnova předložená sleduje ten účel,
aby řízení sporné před I. a
II. instancí bylo zkráceno a urychleno. Tedy sleduje
cíl hospodářský, vyhovuje tak volání
našich národohospodářských kruhů,
aby co možná nejrychleji byla zavedena do sporných
poměrů právních a tím i hospodářských
určitá stabilita vyjasněním konečných
právních poměrů a možnosti exekuce.
Jednotlivých částí této osnovy
zákona se nebudu podrobně dotýkati, jsou
jasné a vycházejí ze znění
předloženého pánům poslancům
a poslankyním.
Vedle tohoto účele hospodářského
sleduje ovšem tato osnova zákona také i účel
ulehčiti soudům. Je to jaksi pokračování
v r. 1934 přijaté osnovy č. 351 Sb. z. a
n., která sledovala ulehčení nejvyšší
instanci, nejvyššímu soudu brněnskému.
Nutnost se jeví z některých statistických
dat, které si dovolím na základě zprávy,
kterou podalo ministerstvo spravedlnosti ústavněprávnímu
výboru, zde stručně podati.
Možno konstatovati, že pokles sporné agendy r.
1935 zdaleka nebyl takový, jak se předpokládalo
a očekávalo podle některých náznaků.
R. 1935 je pokles sporné agendy v obvodu vrch. soudu v
Praze 8.2%, v obvodu vrch. soudu v Brně 10 2%. Úhrnné
číslo celé agendy sporé (po připočtení
převzatých nedodělků) vykazuje r.
1935 pokles v obvodu vrch. soudu pražského 9.4%, v
obvodu vrch. soudu brněnského 9.9%. Pokud jde o
spory projednávané před samosoudci, činí
tento pokles 9.8% pro Prahu a 11.4% pro Brno. U okresních
soudů v obvodu vrch. soudu pražského byl nápad
žalob r. 1935 menší o 9.5 %, brněnského
13.1%.
Pokles je tedy jen malý a je bohužel vyvážen
tím, že v této době vzrostl značně
počet kontradiktorních rozsudků, jak je patrno
z těchto čísel: R. 1929 u krajských
soudů v obvodu vrch. soudu pražského bylo kontradiktorních
rozsudků 5957, r. 1935 10.757, tedy vzrůst skoro
100%. Kontradiktorních rozsudků u krajských
soudů v obvodu brněnském bylo r. 1929 2485,
r. 1935 4309.
A u okresních soudů ukazují vzestup tato
čísla: R. 1929 bylo kontradiktorních rozsudků
u okresních soudů v obvodu pražském
21.558, r. 1935 32.617. U okresních soudů v obvodu
brněnském jich bylo 9960 a 14.207.
Vzrůstu počtu kontradiktorních rozsudků
odpovídá ovšem i vzrůst ústních
jednání a tím i vzrůst pracovního
výkonu jednotlivého soudce. K tomu ještě
přistupuje, že projevující se zlepšení
hospodářských poměrů a s ním
i zlepšování poměrů dlužníků
přiměje věřitele, aby vymáhali
pohledávky, které dosud pro pochybnost vydobytí
nežalovali.
Tedy tuto osnovu nutno ve smyslu urychlení a zjednodušení
řízení soudního považovati za
vítanou a za správnou. Osnova obsahuje kro mě
ustanovení odlehčovacích a urychlujících
řízení ještě ustanovení,
která vyvolal zájem o obranu státu. Ustanovení
ta sledují ten účel, aby při jakémkoliv
řízení soudním nebylo nic prozrazeno,
co v zájmu obrany státu má býti utajeno,
a ustanovení tato jsou v úplné shodě
s obdobnými ustanoveními, která máme
již v zákoně na obranu státu. A podobně
některá ustanovení sledují odstranění
některých zákonných nesrovnalostí
a nedokonalostí.
Pokud byly vzneseny některé pochybnosti, resp. žádáno
bylo vysvětlení v ústavně-právním
výboru, dovoluji si uváděti toto:
Ustanovení čl. IV. čís. 4, podle kterého
může soud uložiti straně požívající
práva chudých, aby zaplatila částky,
od nichž byla zatím osvobozena, musí se státi,
jak plyne ze samotného znění, ihned, jakmile
soud věc v jedné stolici vyřídil a
nikoliv snad teprve po letech.
Ustanovení téhož čl. IV, č. 8
o tom, že žalobní odpověď má
uvésti úplně všechny skutečnosti,
jimiž se žalovaný chce brániti, nemůže
míti za následek, že by strana z přednesu
toho byla později vyloučena, protože o tom,
kdy může býti strana vyloučena z přednesu,
platí ustanovení zvláštní. Zde
může míti neuposlechnutí tohoto předpisu
jen vliv na otázku náhrady procesních nákladů.
Ústavně-právní výbor posl.
sněmovny, zkoumaje zejména statistická data
o soudní agendě a o jejím vzrůstu,
který se projevuje proti r. 1912 v r. 1932 vzestupem u
krajských soudů v Čechách o 236%,
v zemi Moravskoslezské o 180%, u okresních soudů
pak o 100% resp. 91.4%, nemohl nechati bez povšimnutí
ohromnou práci, kterou soudci a soudní kanceláře
konají přes značné zatížení
z těchto cifer neprosto zjevné. Mám za to,
že plným právem je nutno konstatovati i zde
před plenem posl. sněmovny, že jenom neumorná
píle jak soudců, tak i kancelářského
personálu je s to, aby zmohla takto vzrostlou agendu, jejíž
nepoměr proti silám vyplývá z toho,
že vzrůst systemisovaných míst i vzrůst
úlev, které vyplývají z ustanovení
aktuárů u soudů i z ustanovení samosoudců,
možno odhadovati podle vládní osnovy maximálně
jen na 18%.
Ústavně-právní výbor ovšem
nevidí jedinou cestu k ulevení a odlehčení
soudů a zrychlení soudního řízení
civilního v ustanovení této osnovy zákona.
Hospodářským potřebám nesporně
by se vyhovělo a je nutno uvažovati právě
obě stránky, stránku škod, kterou trpí
hospodářský život z dlouhého
trvání procesu, a stránku škod, které
by utrpěla státní pokladna zlepšením
poměrů soudcovských. Ústavně-právní
výbor je toho názoru, že nutno nastoupiti druhou
cestu úlevy a urychleného soudního řízení,
a to cestu zlepšení systemisace obecné pro
úředníky soudcovského stavu a ovšem
také pro kancelářský personál.
Zejména je nutno zde zdůrazniti, že bude nutno
zlepšiti i u okresních soudů materiální
postavení soudců tím, že budou systemisována
ve větším počtu místa se šestou
stupnicí funkčního služného a
stejně že bude nutno rozmnožiti kancelářské
síly, což vyplývá prostě z faktu
snad neveřejného, ale obecně známého,
že má-li se zvládnouti celá kancelářská
agenda soudů okresních, je nutno volky nevolky přibírati
k tomu síly pomocné, které ovšem pracují
jakožto volonteři a bez nichž by agenda soudní
nemohla vykazovati úspěchů, které
přes to se ještě dnes objevují.
Z důvodů právě uvedených doporučuje
ústavně-právní výbor posl.
sněmovně, aby přijala stejnou resoluci, jakou
přijal senát NSRČ a jejíž znění
je uvedeno na konci předloženého tisku. Resoluce
zní (čte):
Vláda se vyzývá, aby citelnému nedostatku
soudců v zájmu bezpečnosti právní
odpomohla rozšířenou systemisací soudců
i pomocného personálu.
Doporučuji mimo to posl. sněmovně, aby, jak
už jsem s počátku uvedl, tuto osnovu přijala
a schválila ve znění, jak se na něm
usnesl ústavně-právní výbor
posl. sněmovny, který přijal osnovu, jak
jsem rovněž uvedl, ve znění shodném
s usnesením senátu. (Souhlas.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Ke slovu jest přihlášen řečník,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou. 40 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Přihlášen jest na straně "proti"
pan posl. Bródy, jemuž uděluji slovo.
Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!
V poslední době se práce zákonodárných
sborů silně omezují. Zákony se vydávají
nebo novelují již napřed s předpokladem,
že za půl roku nebo za rok budou zrušeny nebo
změněny. V této sněmovně jako
by se nedostávalo zákonodárné schopnosti,
neboť ani v jednom návrhu nelze pozorovati větší
koncepci. Vše je pouze pokusné.
Tak je i s tímto návrhem na novelování
zákona o soudní příslušnosti,
o občanském řízení soudním,
o řízení exekučním a o soudní
organisaci, jejž již sám ústavně-právní
výbor doporučuje ku přijetí s tím,
že "změnou tou získají se zkušenosti
pro budoucí úpravu nového jednotného
civilního řádu soudního".
Musím zde konstatovati, že i příprava
k novelování zákonů z roku 1895, č.
111, z r. 1873, č. 67, z r. 1895, č. 112 atd. se
vedla tak, že nebyla prostudována situace soudního
řízení na Podkarpatské Rusi. V návrhu
senátu jsou údaje z Čech, Moravy a Slovenska,
jen o Podkarpatské Rusi není ani zmínky.
Jsme tedy opuštěnou částí republiky,
se kterou asi tato sněmovní většina
nemusí počítati.
Při tom, slavná sněmovno, skoro v každém
návrhu zde předloženém se křiklavě
zdůrazňuje tak zvaná obrana státu,
jakoby stát byl skutečně v nebezpečí
a jakoby bylo možno toto nebezpečí odstraniti
výlučně takovými zákonodárnými
přípravami.
Považuji za svou povinnost připomenouti vládě
a parlamentní většině, že na občany
dělá spatný dojem stálé povídání
o obraně státu, o tom, že jsme silní
a nebojíme se, že se musíme připraviti
na všelijaké možnosti, neboť jest mnoho
nedůvěřivých, kteří
si právě naopak vykládají tvrzení
a slova.
Přípravy k tak zvané obraně státu
se konají skoro v každém státě,
ale s menším křikem a snad i rozhodněji.
I my musíme učiniti vše k obraně státu,
ale při tom dělati s tím méně
reklamy a musíme se starati o ochranu státu nejen
vydáváním zákonů, nýbrž
spíše vytvořením ideového a duchovního
života všech občanů republiky.
Potřeba toho jest nesporná právě na
Podkarpatské Rusi, kde lid jest dnes již otupělý
a jen od nebeských zázraků očekává,
že mu zlepší jeho život. Nevím, viděli-li
to páni ministři, kteří navštěvují
Podkarpatskou Rus, nebo snad ani oni nedovedli prohlédnouti
potěmkinovské vesnice pro ně připravené?
Já ovšem musím vám, vážení
pánové, připomenouti, a také vládě,
že karpatoruský lid již ztratil důvěru
i ve spravedlnost nezávislého soudu, který
jest dnes více nebo méně stejně jako
vše pod vlivem politiky.
Na Podkarpatské Rusi, slavná sněmovno, jest
všeobecné mínění, že Rusín
ve sporu s Čechem může jen náhodou dosíci
před soudem uznání svého práva,
a to jen tehdy, když patří k loyální
straně, jinak není pro něho pravdy.
Že tomu tak jest, svědčí fakt, že
vraha Klevce četnictvo již dvě léta
nemůže chytiti. A proč? Proto, že ho lid
ukrývá, jako ukrýval i Lepeje, neboť
vidí v něm hrdinu, bojujícího proti
moci, kterou ani on neuznává za spravedlivou. Příkladů,
že u nás soud, s malými výjimkami, neplní
úkolu sobě uloženého, jest mnoho. Uvedu
z nich jen jeden.
Před volbami chtěl jsem ve sninském okrese
ve dvou obcích konati důvěrné porady
se členy mé strany. Četníci se o tom
napřed dověděli, dostavili se v první
obci na místo a nedovolili konati poradu. Pěšky
jsme šli do druhé obce, kde byla porada určena
na 3 hodiny odpoledne a došli jsme tam teprve v 7 hodin večer.
Lidé se již rozešli a nás učitel
našel na ulici a pozval k sobě na čaj. Byli
jsme čtyři. Šli jsme k němu, ale sotva
jsme vstoupili do domu, již se tam dostavil nadporučík
Divoký s nasazeným bodlem s dvěma četníky
a hrubě se nás počal vyptávati, jak
si dovolujeme choditi po Slovensku a zabavil nám různé
spisy ve vlastním domě učitele, při
čemž nebyl žádný člen obecního
zastupitelstva.
To ovšem bylo vytištěno v časopise "Russkij
Věstnik" s nápisem "Teror proti autonomnímu
zemědělskému svazu ve sninském okrese";
a věc přišla před užhorodský
krajský soud, kde nejen svědkové redaktora,
nýbrž i sám nadporučík Divoký
přiznal, že dostal od okresního náčelníka
rozkaz, že se poslanci Bródymu a jeho straně
nesmí v okrese povoliti ani důvěrná
ani veřejná schůze.
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Upozorňuji pana řečníka, aby mluvil
k věci.
Posl. Bródy (pokračuje): To
je soudní věc.
A co myslíte, že soud redaktora zprostil viny? Nic
podobného! Odsoudil ho na měsíc do vězení.
Ano, pánové, u nás v Užhorodě
na krajském soudě by byl odsouzen i sám Kristus,
kdyby měl spor s Divokým nebo jemu podobným.
Co můžeme říci o zabavování
našeho časopisu? To nemůžeme přímo
pochopiti. Časopis nám zabavují pro nepatrnou
věc a marně se obracíme k nezávislému
soudu, ochrany nenajdeme. Na příklad v památný
den 8. května t. r. byl "Russkij Věstnik"
zabaven za tento článek (čte):
"8. květen, to jest důležité datum
v dějinách karpatoruského lidu. Taková
důležitá data se všude oslavují.
Není naší vinou, že 18. výročí
tohoto důležitého dne v dějinách
našeho lidu minulo skoro nepozorovaně, bez jakýchkoliv
oslav, beze všech slavností. Není naší
vinou, že jsme v takovém duševním stavu,
že nám není do oslav, že nemůžeme
oslavovati a se radovati. Není naší vinou,
že jsme se ani po 17 letech ne dočkali toho, o čem
jsme předpokládali dne 8. května 1919, že
se toho dočkáme dříve než za
17 neděl. Není naší vinou, když
dne 8. května, místo abychom oslavovali připojení
své vlasti k republice, jsme nuceni vzpomínati,
kolik bezpráví, kolik rozčarování
jsme musili prožíti v těchto 17 letech.
Není naší vinou, nesmíme-li v den 17.
letého jubilea sečísti všechno to, co
bylo na nás od našeho připojení spácháno.
Nás to bolí, nám není do oslav.
Není to naše vina, ale je to naše bída.
Že nejsme vinni, to nás neuklidňuje, to nás
nepotěšuje. My se tím neomlouváme, my
si stěžujeme. Stěžujeme si a obviňujeme.
Jsme zbaveni možnosti slaviti svůj národní
svátek, den našeho národního osvobození,
den připojení naší ruské země
k svobodné, bratrské, slovanské demokratické
republice. My jsme hořce rozčarováni. Bolí
nás, že v den našeho národního
svátku, místo abychom jej slavili, jsme nuceni obviňovati
ty, kdož nás rozčarovali. Nezmenšují,
nýbrž naopak zveličují naše rozhořčení
ponižující nás důvody a vysvětlení
těch, kdož nás rozčarovali. Důvody,
že podmínka našeho připojení prý
nebyla splněna pro protesty některých zástupců
karpatoruského lidu, jsou tak naivní a směšné,
že by nestálo za to ani se jimi zabývati. Takové
důvody jsou pro nás urážlivé,
neboť se k nám obracejí jako k malým
dětem, které lze všelijak klamati, pro které
jest každý hloupý důvod dobrý.
Ujišťují nás, že vláda již
v r. 1919 chtěla zavésti autonomii v Podkarpatské
Rusi, ale když se o tom dověděli někteří
"zástupci" karpatoruského lidu, pospíšili
do Prahy a protestovali proti úmyslu vlády. My o
tom nic nevíme. Ale dejme tomu, že se našli tací
hrdinové, tací "zástupci" lidu.
Je to možné, vždyť není vesnice bez
bláta. A snad u Čechů nebyl a není
takový člověk, který by byl ochoten
prodati zájmy svého národa? Tací zrádcové,
tací Gugsové se najdou u všech národů.
Mohli se najíti i u nás. Ale to naprosto neospravedlňuje
vládu republiky. To byli - jestliže byli - jednotlivci
nikým nezplnomocnění, nikoho nezastupující.
Připojení Podkarpatské Rusi k republice se
provedlo nikoliv podle tajných návrhů jednotlivců
nikým nezplnomocněných, vlády tedy
nemají s takovými jednotlivci co dělati.
My ovšem jsme nikdy nevěřili a nevěříme
takovým pohádkám, postrádajícím
logiky. Není-li to směšné? Domnělé
protesty ohavných našeptavačů měly
větší vliv než všeobecné přání
lidu, než otevřené požadavky skutečných
zástupců lidu, než ustanovení mírové
smlouvy, ba i ustanovení samé ústavní
listiny.
Nikoliv, pánové! To jsou jen pohádky pro
děti. A my nejsme děti. My jsme zbaveni možnosti
slaviti 8. květen a my proto obviňujeme."