Posl. Hodinová-Spurná: Předložená osnova zákona o dani z umělých tuků je opakem všech slibů, které byly dány lidu před volbami, a to zejména těch slibů, které se týkaly toho, že již nebude připuštěno zdražení životních potřeb. Tato osnova je důkazem, že se jde starou cestou, a sice cestou opatřiti potřeby státu na účet těch nejchudších. Zdanění margarinu a umělých tuků má býti odstupňováno tak, že z nejlepšího druhu se má vybírat 70 hal za kg, z dalších druhů 60 hal. a z nejlevnějších 30 hal. Margarin je jednou z životních potřeb, kterých se užívá výhradně jen v rodinách chudých. Je příznačné, jak rychlým tempem stoupá v posledních letech spotřeba umělých tuků nejen v rodinách nezaměstnaných, nýbrž i zaměstnaných. A pánové, kteří nám zde doporučují novou daň na umělé tuky, zde tvrdí, že prý spotřeba umělých tuků stoupá tak rychle proto, že prý výrobci jejich dělají účinnou reklamu. Chtějí tím zastříti fakt, že strašlivé zbídačení dohání dělnické rodiny a většinu obyvatelstva u nás v Československu k tomu, aby místo vydatných tuků používaly margarinu a umělého sádla. Můžete tisíckrát přesvědčovat pracující ženu, že máslo a sádlo je vydatnější a lepší pro její děti, když jí z týdenního výdělku nezbývá často ani na to, aby svým dětem koupila kousek margarinu. Více než polovina zaměstnaných dělníků v Československu nevydělává více než 12 Kč denně. Právě pan zpravodaj by si měl uvědomiti, že zemědělské dělnice na velkostatcích pracují za 70, 80 hal. za hodinu a že vydělávají 6 až 8 Kč denně. Malorolníci na venkově, kteří od rána do večera drou na svých polích, jsou nuceni prodat máslo, které vyrábějí, a koupiti si umělé tuky, neboť rozpětí cen mezi máslem a margarinem musí využíti k tomu, aby za peníze takto získané mohli svým dětem koupiti boty nebo kousek hadříčku na ně. Kupní schopnost nejširších vrstev obyvatelstva stále klesá pro malé výdělky, malou zaměstnanost a stoupající drahotu, a vláda přes všechny své sliby, že ke zdražení margarinu nedojde, přichází s touto osnovou zákona, který postihne nejchudší z chudých.

Chtěla bych vědět, jak chtějí páni, kteří s touto novou daní přicházejí, donutiti chudou mámu, aby kupovala máslo místo margarinu, když každý desetihaléř, o který se zdraží potraviny, znamená pro ni méně jídla pro její děti. Uvedu příklad: Před dvěma dny vypravovala mně žena v Žilině, že každý týden chodí tři hodiny pěšky z vesnice Vyšné do Žiliny, tři hodiny táhne na zádech nůši plnou prádla a tři hodiny šlape pěšky zpět, celý týden na prádle dře a vydělá 30 Kč týdně. Její muž, který byl 8 roků na vojně, je celých 6 let bez práce a nevydělá ani haléře. Žena živí z těchto 30 Kč 7člennou rodinu, z čehož je 5 dětí; to znamená, že na výživu celé rodiny přijde 4.30 Kč na den, nebo-li na jednoho člena rodiny 61 hal. Takové ženě můžete opakovat do nekonečna, jak je výživné máslo a přírodní tuky, ona nemůže přece pro svoje děti těchto dobrých tuků koupit.

Předložená osnova zákona je novým ústupkem socialistů agrárníkům, neboť oni chtějí zdražením těchto umělých tuků přivoditi větší spotřebu tuků přírodních. K tomuto cíli měla býti také zavedena kontingentace umělých tuků, a přece výsledek toho je pravý opak. Nejlepší ukázkou je statistika, která dokazuje, jak poklesla spotřeba tuků přírodních právě v době, kdy byla zavedena kontingentace umělých tuků. Tak r. 1934, dříve ještě nežli byla zavedena kontingentace, byla spotřeba přírodních tuků na hlavu 5.44 kg, r. 1935, po zavedení kontingentace, 5.24 kg a r. 1936 nebude ani celých 5 kg.

Říká se, a také páni v rozpočtovém výboru se dnes tím oháněli, že prý se to musí dělat s hlediska rentability zemědělské výroby a z důvodů národohospodářských. Všechna opatření, která byla dělána až dosud a která přinesla zvýšení drahoty životních potřeb, byla odůvodňována nutností pomoci malozemědělcům na venkově. Malozemědělci stále doplácejí na to svojí bídou, zatím co agrární velkostatkáři nezměrně bohatnou.

Vládní strany cítí velmi dobře, s jakým odporem se setkává právě zavedení této nové daně na umělé tuky u jejich vlastních voličů, a proto se snaží dokázati, že tato daň není daní spotřební, nýbrž že je daní výrobní, nebo-li, že břemena této daně budou převalena na výrobce, jejichž zisky jsou ohromné. Chtějí to dokázati tím, že prý vládní nařízení č. 51 z r. 1934, podle kterého výrobce nesmí požadovati vyšší cenu za margarin, nežli byla 1. března 1934, zamezí zdražení i po zavedení této daně. Avšak zamlčují, že i podle tohoto vládního nařízení mohou ministr vnitra, zemědělství, obchodu a soc. péče učiniti výjimky. A jaké výjimky tito pánové dělají, toho máme zkušenosti již bezpočetné.

Ale výrobce nepotřebuje sahati ani k přímému zdražení margarinu a umělých tuků, poněvadž má řadu jiných možností, aby převalil břemena této daně na bedra konsumentů. Tyto možnosti spočívají hlavně v tom, že výrobci mohou zhoršiti jakost, což přiznávali i pánové v rozpočtovém výboru, a to tím, že může býti do umělého tuku dáno větší procento vody, dále tím, že by se měla maloobchodníkům vzít sleva, kterou jim poskytují výrobci ve výši 6 až 7%. Tím tedy na jedné straně nezměrně ožebračiti maloživnostníky a na druhé straně tlačiti, aby břemena této daně aspoň z části se převalila na spotřebitele. Jako třetí možnost je zdražení obalu, což přirozeně pak je nutno také převalit na konsumenta.

Jak nepravdivá jsou tato tvrzení, kterými chtějí pánové zastříti před veřejností fakt, že umělé tuky mají býti zdraženy, dokazuje již důvodová zpráva, která nemluví o dani výrobní, nýbrž přímo o dani spotřební. A v dalším odstavci důvodové zprávy se říká, že byla proto nejmenší daň uvalena na nejlacinější druhy umělého tuku, poněvadž by postihla sociálně nejslabší, neboť se zde otevřeně říká, že zavedení nové daně postihne nejslabší konsumenty. Prý by bylo nespravedlivé, když výrobci mají tak velké zisky, aby nebyli zdaněni. Toto je odůvodnění, kterým nás chtějí usvědčovati z nepravdy, když říkáme, že daně budou převaleny na konsumenty.

Zavedení této daně bylo už ohlášeno při státním rozpočtu. My komunisté jsme při státním rozpočtu a při velké řadě jiných příležitostí navrhovali účelné zdanění těch nespravedlivých zisků, které fabrikanti mají právě na životních potřebách. A viděli jsme, jak svorně proti zdanění těchto zisků hlasovala právě vládní koalice, což dokazuje, že nemají býti zdaněny. Mluví-li se při této osnově o spravedlivém zdanění výrobců, kteří vydělávají na margarinu ohromné sumy, je to jenom lež a je to zástěrka, která má zastříti pravý fakt, že margarin bude zdražen.

V osnově se mluví, že umělé tuky budou zdaněny nejméně. Neříká se však, že umělé sádlo se dostane jenom tenkrát, když se odebéře stejné množství nejdražšího margarinu, čili každý obchodník dostane tolik nejlacinějšího umělého sádla, kolik odebéře nejdražšího margarinu. Jak pravdivá jsou tato slova, ukazuje to, že vládní nařízení č. 51 také říká, že nezámožným vrstvám musí býti zabezpečen příděl nejlacinějších druhů umělého sádla, a to takový příděl, aby všecky tyto vrstvy mohly býti poděleny. A zatím, jak dnes vidíme, v obchodech je největší poptávka právě po nejlevnějším druhu umělých tuků, které stojí 7.60 Kč 1 kg, že však obchodníci a družstva musí konsumenty odbývati, poněvadž nemají dostatek přídělu, poněvadž je příděl vázán. Chudá žena se může málo starati o to, jak je výživný margarin, když 1 kg másla stojí o 13 Kč více než 1 kg nejlevnějšího margarinu. 13 Kč je často její celotýdenní výdělek.

Průmyslníci se naprosto netají svými úmysly zdražiti margarin po zavedení této daně. Říkají úplně otevřeně již teď, že tuto daň nemohou platiti a že ji nebudou platiti, hlavně proto, poněvadž by to byla první dávka, která by se převalila na výrobce a nebyla převalena na konsumenty.

Další ustanovení v této osnově je ustanovení o t. zv. zdanění nad kontingent. Toto zdanění má býti 3 Kč na 1 kg. To znamená, že tyto 3 Kč zdražení margarinu zaplatí zase největší chudáci. Žádáme kategoricky, aby byla odstraněna kontingentace margarinu a aby osnova zákona o této dani byla vzata s pořadu schůze.

Pánové v rozpočtovém výboru mluvili o úspěších koaliční politiky, a to o úspěších v tom smyslu, že prý původně měla býti daň zavedena ve výši 1.70 Kč na 1 kg a dnes se zavádí jenom 70 hal. na 1 kg. Pokud se týče takového úspěchu koaliční politiky, myslím, že právě socialistické strany velmi brzy ucítí nevůli, kterou již každá zmínka o zavedení této nové spotřební daně vzbuzuje mezi pracujícími, poněvadž to znamená, že se musí většina obyvatelstva omeziti ve své spotřebě.

To je ukázka, že kapitalistický blázinec jde do nekonečna, blázinec, ve kterém se hromadí přebytek potravin a obilí a při tom děti, naděje národa do budoucnosti, hladovějí. Zákony a nařízeními není možno přinutiti lid, který nemá za co koupiti, k zvýšení spotřeby. Zvýšení spotřeby je možno jenom větší možností nákupu. A hlavně může býti zvýšené spotřeby dosaženo tenkráte, když budou břemena převalena na bohaté a ne na ty nejchudší.

My se však nekocháme žádnou nadějí, že tato koaliční spolupráce přinese pracujícímu lidu obrat v této politice. My víme, že to bude lidová a jednotná fronta, ke které už dnes tisíce a tisíce pracujícího lidu i v Československu vzhlíží jako k jediné záchraně proti všem opatřením, která se zde dělají. Čím dál tím více vůle mas spěje k jednotné frontě, a to za tím účelem: zaraziti už jednou tuto zdražovací politiku a zaraziti všecka opatření, která znamenají stále jen větší a větší bídu a hlad. Lidová a jednotná fronta to bude, která zajistí nejenom účinnou obranu proti fašistickému Německu, která však také zarazí zbídačovací politiku vlády a jejích pomocníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem "pro" je p. posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno!

Daň z umělých tuků byla v souboru daní a opatření pro sanaci samosprávy podle zákona č. 69/1935, kdy byla preliminována částka okrouhle 200 mil. Kč, aby podle tohoto zákona byla opatřena dluhová dlužba obcí a okresů, které bez své viny se dostaly do finanční krise. Proti tomuto řešení, aby sanace samosprávy se dála cestou zvýšení cen umělých tuků, zvedl se silný odpor a my jsme také tenkráte namítali, že by bylo velmi odiosním pro samosprávu, kdyby měla býti sanována na účet nejširších vrstev lidových zavedením nové spotřební daně.

K tomuto řešení nedošlo, a tak používá nyní stát této daně jako úhradové položky v rozpočtu na r. 1936 (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.), položky, která je vytyčena ve státním rozpočtu částkou asi 30 mil. Kč, což má býti výnos této daně z umělých tuků. Titul daně z umělých tuků je ovšem dnes zcela jiný, než byl před rokem, kdy bylo jednáno o zavedení dávky z umělých tuků pro účel sanace samosprávy. Tenkrát bylo míněno zavésti tuto daň jako daň spotřební. Avšak nyní tato daň nemá tohoto charakteru spotřebního, neboť intencí zákona jest, aby to byla daň výrobní. Byl-li dán sněmovnou závazek pro schválení této osnovy schválením rozpočtu státního na rok 1936, musíme trvati na tom, aby zabezpečena byla intence zákona, že jde o daň výrobní a nikoliv o novou daň na konsumenty přenositelnou.

Paní řečnice přede mnou pravila, že nemáme ještě žádného případu, aby nová daň nebyla přenosnou na konsumenty. Máme tento případ. Je tu analogie s případem zavedení zvláštní daně z piva, která měla stejný charakter daně výrobní a nikoliv daně spotřební, a také skutečně ceny piva zvýšeny nebyly. Doposud nebyly zvýšeny a soudím, že z titulu této pivní daně cena piva zvýšena býti nesmí. (Posl. Vallo: Ale jakosť môže byť zhoršená!) Jde tedy již o druhý případ, a my budeme velmi žárlivě střežiti praksi, aby tato nová daň nebyla přenesena na spotřebitele, poněvadž spotřebiteli umělých tuků jsou nejchudší obyvatelé našeho státu.

Pan zpravodaj plaidoval zde pro soběstačnost v oboru přírodních tuků a měl četné námitky proti produkci tuků umělých. My bychom se s touto myšlenkou zplna ztotožnili a v zájmu našeho zemědělství bychom akceptovali soběstačnost, avšak myšlenka tato má zcela jiný základ nežli vůli, aby mohlo býti pomoženo našemu zemědělství. Konsum tuků umělých je diktován sociálním postavením těch vrstev, které přírodní tuky pro jejich vysokou cenu nemohou kupovati a nemohou konsumovati. Je to jeden z našich problémů, který znamená, že musíme v celé státní politice se snažiti, aby byla zvýšena kupní síla obyvatelstva, aby byla potlačena nezaměstnanost a tím zvýšena kupní schopnost těch, kteří této kupní schopnosti nemají, a tím se přiblížíme této ideální myšlence soběstačnosti, když učiníme obyvatelstvo schopným, aby mohlo domácí přírodní tuky kupovati a také konsumovati.

Umělé tuky jsou poživatinou nejchudších vrstev lidových, jimž pochopitelně při dnešní malé výdělečnosti anebo nezaměstnanosti nelze zhoršovati jejich těžkou situaci hospodářskou. Je-li dán dani z tuku titul daně výrobní, nesmí býti její tíha přenášena na bedra nejchudších vrstev pracujícího lidu a ostatního obyvatelstva. Nám by bylo, jak jsem řekl, velmi vítáno, kdyby všechno obyvatelstvo mohlo nakupovati a konsumovati tuky přírodní, ale ta otázka je v souvislosti ještě s druhým problémem. My máme v naší republice značně rozvinutou průmyslovou výrobu umělých tuků. Při této výrobě je zaměstnána velmi značná část dělníků a úředníků a konečně existence těchto výroben je také součástí našeho hospodářského života. Musíme s tím počítati jako s faktem hospodářským a sociálním a nelze tak značný počet dělníků a zaměstnanců vyřaditi z produkce. Nelze také vyřaditi z existence četné podniky, které vyrábějí umělé tuky, poněvadž by to znamenalo značné oslabení sociální a oslabení hospodářské a rozmnožení veliké armády nezaměstnaného lidu.

Poněvadž loňského roku byla jistá spojitost daně z tuků se zákonem č. 69/1935 o sanaci finančně postižené samosprávy obecní a okresní, upozorňuji na tento dosud nevyřešený problém. Zákon o pomoci v dluhové službě samosprávě měl míti účinnost od 1. ledna 1936, dosud však prováděn není. Je to stav illegální, poněvadž nelze si představiti právní stav toho druhu, aby zákon, který měl účinkovati od 1. ledna, v červnu téhož roku nebyl ještě v účinnosti.

Samospráva obecní a okresní, která - bez své viny - upadla do finanční krise, zápasí nyní s velikými obtížemi, poněvadž jsou značné průtahy s účinností zákona č. 69. Obce a okresy s nevyrovnanými rozpočty nemohou konati nejen anuitní povinnosti, nýbrž nemohou vůbec plnit nejminimálnější úkoly samosprávné a nejminimálnější projekty investiční. Byly zkráceny ve svých příjmech a přídělech a nevyrovnanost jejich rozpočtů vznikla právě z toho základu, nehledě k tomu, že krise hospodářská sama velmi těžce působí na finanční stav samosprávy.

Zemské výbory, které schvalují rozpočty obcí a okresů, nařizují těmto okresům a obcím, aby zavedly nejvyšší míru přirážek a nejvyšší míru dávek. Nutí k tomu obce, poněvadž samy nevědí si rady, když zákon č. 69 nevstoupil pro letošní rok ještě v účinnost.

Toto nařizování nejvyšší míry přirážkové a dávkové je nesnesitelné pro poplatnictvo, ohrožuje v různých místech a krajích krisí zvláště postižených nejen toto poplatnictvo, nýbrž ohrožuje i hospodářský život, ohrožuje produkci, průmysl a živnosti, takže obce a okresy v nepostižených místech se brání, aby nemusily abnormálním zvyšováním přirážek a dávek ničiti ještě poslední základy hospodářského života, které ve svých oblastech mají. Obce a okresy nemohou při tomto stavu samy rozvinouti činnost produktivní a investiční, tím nastává stagnace v živnostech stavebních, rozmnožuje se počet nezaměstnaných a všechny živnosti, které jsou závislé na velikém výkonu naší samosprávy obecní a okresní, upadají do stavu neutěšeného, nemajíce možnosti za této výkonnosti veřejných korporací získat dodávky a tím zaměstnanost pro své podniky, pro svoje zaměstnance. Situace v nejpostiženějších městech, obcích a okresech jest neudržitelná. Je třeba, aby co nejrychleji vláda, zejména ministerstvo financí a ministerstvo vnitra, skončily svoje přípravné řízení a daly pevný podklad, aby zákon č. 69, jímž má býti samosprávě pomoženo, zejména v oblasti dluhové služby, rychle vstoupil v účinnost, neboť z krise samosprávy mohla by vzniknouti její katastrofa. A víme-li, že samospráva je základem státního a hospodářského života, víme-li, že zejména naše republika má velkou oporu v naší samosprávě a že bez této samosprávy nemohl by stát nijak obstarat to, co je zákonem svěřeno obstarávat samosprávě, musíme žádat, aby samospráva byla uschopněna býti trvale tímto dobrým základem republiky, ale aby byla také uschopněna konat úkoly, které jsou jí předepsány zákonem, zájmem obyvatelstva, veřejným blahem, a u kterých zejména v současné době krise je nejvýš žádoucí, aby v plné míře neztenčeně byly vykonávány, jak to žádá zájem zvláště těch oblastí, které nejvíce byly postiženy krisí hospodářskou a výrobní.

Problémům samosprávy, žel, věnuje se co nejméně pozornosti ve státní správě. Státní správa dovede absorbovat všechno, co je třeba k zabezpečení státního rozpočtu. Státní správa absorbuje všechny síly, majíc k tomu zákonodárnou moc, ale na samosprávu zapomíná, zapomíná na zdravý základ, na němž je stát vybudován. Máme-li smysl a pochopení pro potřeby státu, nesmí býti zapomínáno na potřeby samosprávy (Tak jest! - Potlesk.), neboť bude-li otřesen základ samosprávy, budou tím také otřeseny základy samého státu. Kdo má rád stát, musí upřít svoji pozornost a píli k tomu, aby samospráva neživořila, aby byla zdravým a pevným pilířem celého našeho státního života. Nepozorujeme však žádného zvláštního zájmu ve správě státu o to, aby těžký problém samosprávy byl vyřešen, všechno je soustředěno jen k tomu, aby byl saturován státní rozpočet. Stát odebral samosprávě téměř vše, co samospráva od doby popřevratové měla na podílech, zejména na podílu daně obratové a na různých jiných přídělech státních, které jí byly dávány z toho důvodu, že samospráva právem nese povinnost přenesené působnosti. Dnes vidíme, že tato povinnost přenesené působnosti se stále zvyšuje; zejména nyní, kdy jde o otázku obrany republiky, se předpisují samosprávě ohromné povinnosti a úkoly, samospráva a její činovníci jsou odpovědni za vše, co se má v oblasti obrany v jednotlivých místech a kraji státi, čímž samosprávě jsou uloženy větší povinnosti, zejména po stránce personální. Samospráva musí zařizovati zvláštní úřady vojenské, starající se o věc obrany obyvatel města a obce, samospráva je povinna zřizovati zvláštní sbory ochranné, je povinna opatřovati plynové masky, je povinna činiti všechna opatření, která jsou v souvislosti s tím, co je zájmem našeho státu. Samospráva to chce plniti oddaně, ale musí se jí také dáti možnost života, nesmí se jí ubírati na příjmech, když se jí rozšiřují povinnosti, které vyčerpávají poslední finanční síly obcí, měst a okresů.

Československá samospráva chce přinésti každou oběť, aby v době nejtěžší stát byl ochráněn před každou úhonou a před každým nebezpečím. Ale stát je povinen vidět nejen své bolesti, nýbrž také bolesti samosprávy a léčit je. Všechny korporace, ústřední korporace samosprávy, ať je to Svaz obcí a měst, ať jsou to zemská ústředí, jednomyslně se vyjádřily za souhlasu zástupců všech stran, že je nutno, aby problém samosprávy byl vyřešen, nemá-li dojíti ke katastrofě. Je z toho vidět, že na dobré vůli u všech stran neschází, ale je třeba, aby bylo pro to také pochopení ve správě státu. A byl bych rád, aby jednomyslnost, která se projevuje na manifestačních schůzích samosprávy, ať zemských nebo celostátních ústředí samosprávných, aby jednomyslnost zástupců všech stran, kteří souhlasí s tím, aby se řešil problém samosprávy, nebyla jenom na těchto manifestacích, nýbrž aby všechny strany, které to se samosprávou dobře myslí, samy iniciativně přiměly vládu, aby tento těžký problém, jeden z nejtěžších problémů našeho státního života, vyřešila.