Proto je bezdůvodná obava, jako by se zmocňovacího zákona používalo proti sociálně slabým vrstvám, nýbrž naopak. Rovněž potvrdilo se za minulý rok, že tím, že byla vládě dána mimořádná moc nařizovací, parlament nebyl vyřazen z práce a nebyl připraven o svá práva. Parlament nejen pracuje, jak to bylo na počátku řečeno, a to nejen na důležitých a dalekosáhlých osnovách vládních, nýbrž i na osnovách iniciativních, jak jsme nedávno byli a v přítomné době jsme svědky.

Jest také bezespornou pravdou, že velká řada členů tohoto zákonodárného sboru napíná veškeré své duševní i fysické síly, aby zdolala na ně vložené úkoly, vyplývající z poslaneckého mandátu a z prací přidělených jim v parlamentu a v jeho výborech. Bylo to zejména v tomto období, kdy se projednávalo více zákonů, o jichž vážnosti a významu byla přesvědčena nejen koalice, nýbrž i státotvorná oposice, a jichž projednávání ve výborech trvalo nejen celé týdny, nýbrž i měsíce.

Bylo by žádoucno, aby vzhledem k úmyslně a tendenčně některým tiskem šířeným zprávám o nečinnosti a odsunutí parlamentu bylo z příslušných míst poukázáno na to, že není to jen plénum sněmovny, kde se jen pracuje, jak se venku často předpokládá - tam dovede hovořiti každý - nýbrž že to jsou zejména sněmovní výbory, kde každý po práci toužící práci najde a může se uplatniti a kteréžto výbory také s plným vědomím odpovědnosti v těchto vážných dobách pilně pracují.

(Posl. Kut: Jděte se podívat do iniciativního výboru, jak se tam pracuje!) Já tam jsem, ale vás jsem tam neviděl. (Posl. Kut: To není pravda!) To nemůžete říkati, že to není pravda, já jsem vás tam neviděl.

Bylo za minulé doby trvání zmocňovacího zákona dostatečně prokázáno, že osnova tato nesleduje žádné cíle záludné, že nemá žádné jí přisuzované postranní úmysly, zejména ne z ohledů národnostních, nýbrž že dává vládě vyšlé z tohoto slavného zákonodárného sboru možnost mírniti těžké hospodářské poměry a brániti případnému rozvratu spolu, ruku v ruce s parlamentem a nikoliv proti němu.

Důvody, které byly příčinou minulých prodloužení tohoto zmocnění, dosud nepominuly, a jestliže některé pozbyly již své tehdejší síly, jsou zde zase jiné, které se stávají čím dále hrozivějšími.

Bylo zde mnohokráte řečeno, že musí býti připraven celý národ. Na prvém místě musí býti připravena a potřebnou zvláštní mocí vybavena jeho vláda, neboť tato vláda není cizí, tato vláda není nepřátelská, nýbrž je naše vlastní, je poctěna důvěrou a podporována velikou většinou národa, který je syt dlouhých debat, diskusí a řečí a žádá činy, nehledě na to, jestli někdo říká, že způsob, jakým tyto činy a zásahy se přivádějí na svět, je možná takový nebo onaký, podle jedněch zcela správný, možný a odůvodněný, podle jiných, podle chuti a stávajícího rozpoložení, jsou-li na př. ve vládě či nikoli, více méně špatný a nepřípustný, jen když hotové činy, skutky a zásahy jsou ve svých výsledcích dobré, prospěšné, zabezpečující byť i pozvolné, přece jen zlepšování hospodářského života všech vrstev obyvatelstva a také bezpečnost obyvatelstva státu. (Potlesk.)

V důsledku toho, když budeme hlasovati pro tuto osnovu zákona, měli bychom důrazně žádati vládu, aby zmocnění jí daného užívala podle potřeby účelně a rychle všude tam, kde užití jeho je nutné a nezbytné a přineslo by ozdravění a dobro.

Navrhuji slavné sněmovně, aby osnovu přijala a schválila tak, jak byla přijata a schválena ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má dva články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán návrh na přechod k poradu, mám v úmyslu dáti hlasovati takto:

Nejprve budeme hlasovati o návrhu posl. Švermy na přechod k pořadu.

Nebude-li tento návrh přijat, budeme hlasovati o osnově samé, a to o celé najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Švermy na přechod k pořadu přes celou osnovu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítnuto. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala celou osnovu podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned čtení druhé.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje zmocnění podle článku I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění článku I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. (tisk 476).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Pozdílek: Nikoliv.

Místopředseda Langr (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 1. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 472) zákona o dani z umělých jedlých tuků (tisk 490) [podle §u 35 jedn. radu].

Zpravodajem je pan posl. Hrubý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hrubý: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, která je dnes předložena posl. sněmovně k projednání, je vlastně pokračováním rozpočtu, neboť již v rozpočtu na r. 1936 byla zařaděna položka 34 mil. Kč jako daň z umělých tuků. Není tudíž tato osnova snad vysloveně osnovou zemědělskou, jak se to v tisku a debatách ventiluje, nýbrž je to spíše osnova fiskální.

Přesto však je tato osnova pokračováním uspořádání výroby a produkce tuků vůbec, jak to již všechny státy ve střední Evropě zahájily, a zvláště v tom směru vyniklo Německo, které vydalo obsáhlé dílo o tukovém problému a upravilo nejen výrobu, nýbrž i spotřebu tuků. Také všechny středoevropské státy se tímto problémem zabývaly, nejen se stanoviska hospodářského, nýbrž také se stanoviska soběstačnosti, takže v tomto směru jako obvykle přichází Československo s tímto uspořádáním skorem na místě posledním. Tak již loňského a předloňského roku byl učiněn nesmělý pokus o úpravu výroby umělých tuků tím, že byla stanovena určitá kontingentace pro výrobu. Tento zákon byl ovšem přijat dosti macešsky a výsledek toho byl, že takřka nebyl prováděn, přestože tato otázka dotýká se nejen zemědělců, nýbrž celého státního a národního hospodářství. Uvážíme-li, že výroba umělých tuků po převratu pohybovala se v množství asi 2.000 vagonů a na 1 osobu přicházelo 11/2 kg, vidíme, že výroba tohoto náhražkového tuku stoupala úměrně a zvláště v době krise tak, že r. 1933 vyrobilo se již 9.000 vagonů tuku a na 1 osobu přicházelo 5.20 kg.

Je samozřejmé, že tato výroba poškozovala zemědělství tím, že snižovala stále ceny výrobků živočišných, a vedle toho také státní pokladna byla poškozena, poněvadž dovoz těchto tuků děje se takřka bezcelně, neboť clo bylo v jedné části sníženo na tolik, že na př. pol. 47 celního sazebníku stanoví pro dovoz palmového tuku sazbu 6 Kč na 100 kg. Opatření, která nyní československá vláda učinila, stanovila kontingent, podle kterého může vláda po dohodě se súčastněnými ministerstvy snížiti nebo zvýšiti tento kontingent o 10%. V loňském roce projevilo se vsak toto omezení velmi chabě, neboť na nátlak veřejnosti, která požadovala zvýšení výroby o 2.500 vagonů, a dokazovala to čísly, bylo vyrobeno 7500 vagonů, a přece náš konsum nijak netrpěl nedostatkem tuků, takže je zřejmo, že tato agitace byla docela nesprávná a neodpovědná. Letošního roku byl stanoven kontingent 6500 - vagonů. Již v tomto opatření bylo pamatováno na konsumní vrstvy vzhledem k častým výtkám, že v úpravě této jsou opomíjeny, a bylo nařízeno, aby bylo vyrobeno 35% tuků, jichž cena je stanovena. 6.50 za 1 kg, 35% pro kategorii, jejíž cena stanovena 9 Kč, a zbytek připadl na margarin, u něhož se cena zvláště nestanoví. V tomto směru musíme říci, že úprava tato je opět pochybná, neboť bylo stanoveno, že tento kontingent může být zvýšen o 10 i více procent, takže je tím umožněno obcházet tento zákon, což se stalo také v letech minulých, že jedním podnikem bylo vyrobeno značné množství nad kontingent, aniž se z toho vyvodily nějaké důsledky.

Zemědělství samozřejmě má zájem, aby úprava výroby umělých tuků hájila také jeho zájmy, poněvadž každý objektivní občan musí uznat, že výroba umělých tuků je jenom doplňující odvětví, kdežto produkce tuků živočišných musí zůstat a zůstává produkcí hlavní. Zemědělství musí také právem žádati, aby ochrana před touto konkurencí byla aspoň tatáž jako u jiných odvětví, neboť všem je známo, že na př. automobilový průmysl je chráněn tak dostatečně, že je tím úplně podvázán rozvoj automobilismu, a bylo by možno argumentovati týmiž důvody jako u umělých tuků, že by se automobily mohly z Německa a Ameriky dovésti za částky o 50% nižší. Ale kdyby se stanovila bezcelnost dovozu pro toto odvětví, namítají rovněž titíž lidé, že by tím byl automobilový průmysl u nás zničen. Nemají však téhož argumentu pro zemědělství a zapomínají, že produkcí umělých tuků je ničen zemědělec, a zvláště zemědělec malý. Sama statistická data nám ukazují, že 80% produkce živočišných tuků je v rukou zemědělců malých, tedy od 1 až do 5 ha, takže to znamená, že je to otázka eminentně malozemědělská a tudíž otázka sociální.

Kdyby měl býti vyráběn umělý tuk týmž tempem, jako se to dělo doposud, mohli bychom za chvíli zařaditi malozemědělce mezi nezaměstnané, a tu musíme zvláště zdůrazniti, že konkurence tuků živočišných s tuky umělými u malého zemědělce, a zvláště u zemědělce československého, je nemožná. Nesmíme zapomínati, že výrobní podmínky pro umělý tuk jsou zcela jiné, že to je produkt kolonií, produkt slunce, kde režie podnikatelova není takřka žádná, a můžeme říci, že umělé tuky jsou produktem bídy zemědělce koloniálního, ale i zemědělce bílého. U zemědělce koloniálního je to skoro otroctví, které umožňuje tuto nekalou soutěž, u zemědělce středoevropského jsou to vysoké režijní položky a v Československu hlavně zatížení daňové i jinými břemeny, které je 5kráte až 8kráte vyšší nežli u zemědělců východních a 15kráte vyšší než u zemědělce, mám-li ho tak nazvat, koloniálního.

Kdyby někdo chtěl tvrdit, že by měla býti zachována parita cenová u tuků umělých a přirozených, znamenalo by to, že by zemědělec československý a středoevropský musil klesnout na úroveň čínského kuli a černocha. Kdybychom měli pokračovati dále v této argumentaci, pak by pravděpodobně zemědělec musil žádati, aby také československý dělník pracoval za 2 až 3 Kč denně. Takováto forma produkce byla by zhoubná, nemyslitelná, nelogická a nespravedlivá. V předložené osnově zákona se ovšem tyto problémy zatím neřeší, ale myslím, že každý objektivní člověk uzná, že se budou muset řešit, a to proto, že jsme se v zásobování našeho konsumu stali úplně závislými na cizině. My totiž dovážíme ze států koloniálních a zvláště z Britské Indie veliké množství podzemnicových oříšků, ale tyto státy od nás nekupují, a tak 5 největších dodavatelů, mezi nimiž je Britská Indie, Holandská Indie, ale vedle toho i státy severské, které dodávají tulení a velrybí tuk, mají v naší obchodní bilanci pasivní saldo 300 mil. Kč, čili my za 300 mil. Kč koupíme od nich více než oni od nás odeberou, čili jsme kavalíry, kteří rozdávají na všechny strany ohromné dary v této formě, ve zlatých valutách, v holandských zlatých a v librách, čímž poškozujeme se stanoviska národohospodářského celý stát.

Také z důvodů válečných je naše situace v tomto oboru velmi zlá, a proto vybízím odpovědné činitele, aby uvážili, co by nastalo, kdyby vypukla válka. V tom okamžiku bude naše území zablokováno, dovoz nebude možný, a tak zůstane celý náš stát bez umělých tuků, a poněvadž umělé tuky vyřadily z provozu asi 400.000 kusů krav vedle 300.000 kusů sádelných vepřů, dočkali bychom se krásných dob rekvisic. My zemědělci protestujeme proti tomuto způsobu hospodaření, neboť máme dobré zkušenosti, jak za Rakouska, když se dělala tatáž bezhlavá a protizemědělská politika, byl by pomalu stál u každé krávy četník. Na to se netěšíme, poněvadž víme, že druhé složky by si zásobování umělými tuky na náš účet zcela určitě vynutily. Je tu ještě armáda, která při technické výzbroji bude mít ohromnou spotřebu olejů, a tu bych rád slyšel od těch, kdož protestují proti našim snahám po soběstačnosti v tomto oboru, kde by armáda získala tuk, z čeho by jej získala a jak by všechny technické vymoženosti, které stojí ohromné peníze, byly bez tuků vůbec k použití. Každý, kdo pamatuje ještě poslední světovou válku, ví, že na příklad rakouské kulomety byly ku konci války bezcenné, poněvadž mazadlo, jehož se používalo, a zvláště mazadlo náhražkové, vůbec neumožňovalo funkci kulometů. Výsledek toho by byl, že všechna moderní výzbroj by pro tuto na pohled nepatrnou věc byla znehodnocena.

Vážení pánové, ministr financí ovšem sledoval jiný cíl. Jemu šlo o to, aby získal prostředky v rámci rozpočtu, a proto se snažil je získat tím, že v rámci rozpočtu a po různých dohodách stanovil dávku z umělých tuků. V důvodové zprávě, jak již bylo namítáno, byla tato dávka nazvána daní spotřební, ačkoliv se právem upozorňovalo, že je to vlastně daň produkční, poněvadž nebude zvyšovat cenu umělých tuků; bude ji hradit vlastně výrobce.

Musíme si položit otázku, je-li výrobce s to tuto dávku zaplatit, aniž by se sám ve své výrobě ohrozil. Prohlašuji, že v tomto směru nemusí míti nikdo z tohoto váženého shromáždění starost, poněvadž starost a péče byla projevena v tisku za spolupůsobení různých "odborníků", kteří se tak důkladně starali a takovými prostředky, že je vidět, že ještě mají dostatek peněz, aby vyvolali agitaci a podělili všechny zúčastněné listy dobře zaplacenými inseráty, a proto se snad projevuje odpor s tohoto směru.

Chci říci, že dávka, která se navrhuje, je nejnižší dávkou ve střední Evropě vůbec, a to proto, že na př. Švýcarsko stanovilo dávku za jeden kilogram umělého tuku 25 centimů, což je 2 Kč, a letos už kantonální vláda navrhuje dávku 38 centimů, což je 3 Kč. Jsou však také státy, mezi něž patří Italie, Australie a Nový Zéland, které vůbec výrobu umělých tuků zakázaly. Pak je tu kategorie států jako Holandsko, které stanovilo dávku 5 Kč za jeden kilogram, kdežto u nás je tato dávka odstupňována: 70 hal. pro kategorii první, 60 hal. pro kategorii druhou a 30 hal. pro kategorii třetí, pro tu kategorii, kterou konsumuje nejvíce člověk nemajetný a nezaměstnaný, to je umělé sádlo. Kalkulace výrobců je však tak dobrá, ze by snesla podle známých kalkulací dávku 2.50 Kč v průměru, a proto tato dávka nemusí zdražiti vůbec cenu umělých tuků, ale bude to jenom podchycení velkých zisků, které výrobny zde mají.

Z toho důvodu je osnova zákona zcela oprávněná, včasná a je-li nedostatečná, je to jenom v tom směru, že dávka je nízká. Proto, vážení pánové, myslím, že nebude zvláštního odporu proti této osnově zákona, jak se to projevilo v rozpočtovém výboru, kde po vzájemném vysvětlení a vyjasnění stanovisek došlo k dohodě, a proto rozpočtový výbor po dopolední schůzi navrhuje, aby slavná posl. sněmovna schválila tuto osnovu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hodinová-Spurná, G. Böhm; na straně "pro" pp. posl. Pik a Mrskošová.

Dávám slovo prvnímu řečníku "proti", pí. posl. Hodinové-Spurné.