Musím to tu zvláště zdůrazniti, poněvadž tento rok je kulminačním rokem v krisi naší československé samosprávy. Nebude-li v tomto běžném roce učiněno aspoň to, co minimálně poskytuje zákon č. 69 z r. 1935, že má býti pomoženo nejpostiženějším celkům samosprávy v dluhové službě, poněvadž bez své viny ji samy konati nemohou, nebude-li to učiněno během roku, pak stát bude státi nejenom před problémem krise, nýbrž před problémem katastrofy samosprávy. Aby k ní nedošlo, považuji za nutné říci při této příležitosti, když stát daň z umělých tuků, která měla být součástí sanačního finančního plánu pro samosprávu, upotřebuje pro svůj státní rozpočet, ze státní správa je povinna, aby jinou cestou, pomocí finanční a různými opatřeními tento těžký samosprávný problém rozřešila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. G. Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. G. Böhm (německy): Slavná sněmovno!

S osnovou zákona, o které se debatuje, byla opět jednou předložena sněmovně osnova, která znovu zavádí novou daň ke všem těm mnohým nynějším. K našim pochybnostem, které jsme vyjádřili také ve výborech, máme podati toto prohlášení (čte):

K zákonité úpravě margarinového problému bylo vydáno r. 1934 vládní nařízení čís. 51, kterým byla kontingentována veškerá výroba margarinu na 480.000 q. Vládním nařízením čís. 43 z r. 1936 bylo změněno ustanovení starého kontingentního nařízení v ten smysl, že vláda může zvětšiti výši kontingentu nejvýše o 10 %. Podle nového nařízení byl stanoven kontingent československé margarinové výroby pro r. 1936 na 650.000 q. Margarinová produkce r. 1933 se odhaduje na 640.000 q. Tím se zvýšila přes kontingentní nařízení u nás výroba margarinu od r. 1933 ještě o 10.000 q.

Nový vládní návrh se nyní odvolává ve svém odůvodnění na to, že se výroba margarinu v posledních letech stále více rozšiřovala na úkor výroby přirozených tuků z domácího zemědělství. Zdůrazňuje, že není možno zdražiti suroviny pro výrobu margarinu, které pocházejí z největší části z ciziny, celními předpisy tak, aby tím nebyl margarin schopen soutěžiti s tuky, jež vyrobí domácí zemědělství. Osnova tedy vyvozuje, že proto musí býti zavedena spotřební daň na hotový výrobek. Se stanoviska zemědělství lze zjistiti, že si praxe vlády při kontingentních nařízeních a odůvodnění osnovy zákona o dani z margarinu úplně odporuje. Na jedné straně byl zvýšen kontingent margarinu asi o 35 %, na druhé straně má býti osvobozeno máslo ke zvýšení ceny margarinu od jeho konkurence.

Margarin jest tak dalece konkurencí pro tuky vyrobené domácím zemědělstvím, pokud se ho používá jako náhrady za levnější tuky. Přicházelo by především v úvahu vepřové sádlo, které by mohlo být margarinem vytlačeno. Protože máme vysokou dovozní potřebu vepřového sádla a tučných vepřů a na druhé straně pro margarinový průmysl jest zákonná nutnost přimíchávati vepřové sádlo, není tato konkurence zatím žádným nebezpečím. Za druhé soutěží margarin s poměrně levným máslem venkovským neb selským, nikoliv v mlékárnách vyrobeným. Toto nebezpečí jest již větší, neboť oba výrobky jsou skoro stejně drahé. Mimo to se však ještě používá k podobným účelům lepšího venkovského másla a dražšího margarinu k čerstvému požívání a horšího venkovského másla a horšího margarinu k vaření. Mlékárenskému máslu dělá konkurenci jen dražší margarin, a to tak dalece, pokud se k mnoha účelům při vaření dnes používá margarinu na místě mlékárenského másla. Dovezli jsme v posledních letech mnoho másla z ciziny, měli jsme však mezitím zhusta záplavy mléka, takže máslo muselo býti uloženo v chladírnách, a nesmíme zapomenouti především, že jsme měli dva suché roky, chudé na krmivo. Jest tedy očekávati, že bude máselný trh letošního léta a následující zimy silně zaplaven. Nelze tedy očekávati těžkosti v odbytu ani pokud se týče mlékárenského, ani pokud se týče venkovského másla, protože margarin jest tak levný, že může býti beze všeho kupován. Zemědělství nemůže míti nic proti tomu, že dostanou sociálně dnes tak těžce tísněné vrstvy obyvatelstva levné tuky ke své výživě. Zemědělství se obrací jen proti tomu, že jest výroba margarinu tak veliká, že jest tím umožněno nejen sociálně slabším vrstvám, které beztoho sotva přicházejí jako kupci másla v úvahu, zásobení levnými jedlými tuky, nýbrž že stanovením vysokého kontingentu mohou obdržeti margarin také ty vrstvy obyvatelstva, které si mohou koupiti podle svého příjmu skutečné, pravé máslové výrobky, které tedy přicházejí v úvahu jako spotřebitelé másla. Zemědělství jest tedy poměrně lhostejno, jakou má margarin cenu, neboť konkurenci přírodním tukům nedělá levná cena, nýbrž příliš velký kontingent. Vláda tedy nemůže, odvolávajíc se na zájmy zemědělství, navrhnouti zavedení margarinové daně, jde tu spíše o čistou finanční daň.

Bylo by tu také na místě zkoumati, proč se kontingent margarinu od r. 1934 tak značně zvýšil. V této souvislosti jest nápadné, že dnešní kontingentace margarinu v žádném případě netvoří status quo z r. 1933, nýbrž že se vykonaly jednostranné přesuny mezi jednotlivými výrobními firmami v neprospěch německých továren. To mělo nepříznivý vliv nejen na podniky, nýbrž také na dodávku na německé trhy. Několik příkladů pro to není nezajímavých. Tak lze tu zjistiti, že 5 tavíren loje v Chebu, Ústí n. L., Trutnově, Mostě a Děčíně dostalo 62·7 vagonů, zatím co by byly potřebovaly 182 vagonů. Jak velice se však jiným dává přednost, vyplývá z toho, že na př. dostal Otta v Rakovníku místo 70 vagonů 225 vagonů, Pik v Trenčíně rovněž místo 70 vagonů 108 a Hykon v Olomouci rovněž místo 70 vagonů 189. Shledáváme tedy také zde, že se opět dává přednost českým podnikům. Zvláště příznačné jest však také, že počet margarinových továren stoupl u nás z 12 v r. 1929 na 20 v r. 1933 a na 47 v r. 1934. Z toho vyplývá, že jest margarinový průmysl pro nepatrný vkladní kapitál průmyslem vysloveně podmíněným konjunkturou a že by tedy bylo bývalo úkolem vlády podporovati za účelem lepšího dohledu na veškerou výrobu její soustředění v několika závodech. Vláda však učinila právě opak a podporovala jednostrannou kontingentační politikou roztříštění veškeré margarinové výroby. Ta se tím stala úplně nekontrolovatelnou a dnes jest jistě mimořádně obtížné ji také patřičně hlídati, aby byla správně zdaněna.

Jest však také otázka kalkulace, zda výroba jedlých tuků sama o sobě vydrží tyto vysoké daňové sazby, jak jsou ve vládním návrhu určeny. V § 5 vládního nařízení čís. 51/1934 bylo sice zakázáno průmyslu až na další jakkoliv zvyšovati ceny. Věříme však sotva, že se může toto stanovisko na trvalo udržeti, a musíme se tedy právem obávati, že bude tato nová daň nakonec přece opět svalena na spotřebitele. To jest pro nás tím povážlivější, že by tím byly postiženy právě opět sociálně nejslabší vrstvy obyvatelstva.

Ustanovení § 1, odst. 3, nového nařízení jsou úplně nejasná. Podle vládního nařízení čís. 51/1934 nepodléhala výroba tuhých jedlých olejů kontingentaci. Podle nynější osnovy by však byla tak dalece pojata do kontingentu, kdyby podléhaly daňové sazbě 0˙70 Kč za kg jen tuhé jedlé oleje, které byly vyrobeny v rámci kontingentu. Naproti tomu platí pro ony tuhé jedlé oleje, které byly vyrobeny nad kontingent, zvýšená daňová sazba 3 Kč za kg. Tím vznikají nevýhody obzvláště pro továrny, které mohly ve zvýšené míře vyráběti tuhé jedlé oleje, aniž byly postiženy kontingentním nařízením. Zároveň se však skýtá také pobídka bráti takovéto oleje jako hotové zboží z ciziny, protože při dovozu platí jen normální daňová sazba 0˙70 Kč. Má-li míti odstavec 3, § 1 tento význam, pak dlužno jej právě označiti za protismyslný. Má-li se tu však na něj pohlížeti také ještě jako na trestní ustanovení pro překročení ročního kontingentu, stanoveného podle vládního nařízení čís. 51/1934, nelze pochopiti, jak jest v jednom zákoně stanovena norma a v následujícím zákoně, jako v tomto, zdanění za překročení této normy.

§ 2, odst. 2 ustanovuje příliš krátký termín splatnosti pro placení daní a § 7 určuje vypočítávání úroků z prodlení v tomto smyslu. Vyjádřili jsme již své pochybnosti v tom smyslu a podali jsme množství resolučních návrhů. Naproti tomu dlužno přihlížeti k tomu, že výrobní podnik na margarin dostane zboží zaplaceno teprv mnohem později a daň musí zapraviti hned, napřed. S tím se mělo rozhodně počítati. V §u 4, odst. 1 by se mělo zároveň ustanoviti, že ta množství vepřového sádla, která musejí býti na základě §u 6, odst. 2 vládního nařízení čís. 51/1934 nuceně k margarinu přimísena, by měla býti také z této daňové povinnosti vyňata, poněvadž jsou konec konců přece již předcházejícími nařízeními daňově přetížena.

V §u 10 obsažená ustanovení, která určují dohled nad podniky vyrábějícími margarin, jdou jistě příliš daleko. Není možné, aby byl celý výrobní pochod při výrobě margarinu hlídán finančními orgány; protože jest výroba margarinu z největší části ještě stále obchodním tajemstvím jednotlivých firem, projevil by se dohled na výrobu mimořádně nepříznivě na průmysl.

Již jsem řekl, že jsme podali řadu resolučních návrhů, že jsme ve výborech vyjádřili své pochybnosti k osnově.

Se zřetelem na to, že se musíme obávati, že ať dříve nebo později, přece jednoho dne bude toto celkové zdanění opět svaleno na spotřebitele a protože z toho nemůžeme viděti zhola žádný užitek pro zemědělství, nejsme v situaci, abychom dali k této osnově svůj souhlas, a budeme musiti hlasovati proti ní. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní a zítřejší den posl. Nickerlovi, inž. Richterovi, Sandnerovi, Rybárikovi, A. Nitschovi, Frankovi, Hollubemu, Jäkelovi, Mayovi a Holečkovi.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Esterházy a dr Markovič.

Do výboru soc.-politického vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Eichholze a G. Böhma za posl. inž. Richtera a Liebla; klub poslanců československé soc. dem. strany dělnické posl. Němce za posl. Bečko.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců,,Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Fr. Nitscheho, Sogla a Hirteho za posl. inž. Schreibera, inž. Lischku a inž. Karmasina.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 29. května 1936, k tisku 193-IV sen. 1936, že senát projednal a přijal ve 34. a 35. schůzi dne 28. a 29. května t. r. osnovu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci.

posl. Kopřivy ministru spravedlnosti o nevydání majetku nezaměstnanému Františku Tichému (č. D 143-IV),

posl. Suroviaka vláde vo veci knihy "Tygr velkoměstské džungle" od E. A. Longena, vydanej nakladatelstvom "Plamja" v Prahe 1931 (č. D 144-IV).

mezi schůzí: zpráva tisk 490.

Předseda sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 5. t. m. o 1/2 11. hod. dopol. s

1 až 5. Nevyřízené odstavce 2 až 6 pořadu 49. schůze.

Schůze skončena ve 4 hod. 40 min. odpol.