Toto, prosím, robí vláda, to nerobí parlament, my odhlasujeme miliony nezamestnaným chudákom, ale ako sa rozdeľujú, to nerobíme, ačkoľvek by bolo lepšie, keby sme to robili my. Páni ministri, nehovorím, že by nemali najlepšiu vôľu, sú hatení od zpodku sekretariátmi a všelijakými inými radami. Zákony sú vôbec dobré, to musíme uznať objektívne, ale prevádzanie týchto zákonov na Slovensku je pod kritiku.

Ďalej v parlamentných výboroch najmä opoziční poslanci sme odkázaní na nečinnosť. Ja som vo dvoch výboroch usiloval nejakú prácu prekázať, ale marne. V iniciatívnom výbore - to je prvý - čo sa deje? Prideľujú sa návrhy, ale ako by sa ozaj obchádzali opoziční poslanci, akoby vôbec nič neznamenali. Podáme návrhy a tie sú buď vôbec a limine zamietnuté, alebo vandrujú po výboroch a tam zaspia. Ja som podal návrh na umiernenie krízy a chudoby, ale ten ani teraz nie je pojednávaný, a medzitým čo sa stalo? Skoro doslovne prebrali agrárnici môj návrh, podali ho a už je vo výbore. Alebo keď nachádzam, že niekde sa stala krivda, obrátim sa na pána ministra. Pán minister buďto vôbec neodpovie, alebo neskôr odpovie. Ja som pánu ministrovi soc. pečlivosti 15. februára zaslal sťažnosť, ktorá prišla zo sobraneckého okresu, ktorý, ako známo, je veľmi chudobný, kde už 2-3 roky ziadna podpora v nezamesnanosti sa neudeľuje. Okresný náčelník, keď tí chudáci prišli k nemu, riekol: Hybajte hríby sbierať. Nedostal som však dosiaľ odpoveď.

Nemôžem mamať dôveru k vláde, v ktorej páni ministri mnoho protizákonných vecí páchajú. Keby vás interesovala štatistika najvyššieho správneho súdu, tam sa riadne vykazuje, ze koľko procent ktorého ministerstva rozhodnutie a nariadení bolo zrušené najvyšším správnym súdom. Bolo to v r. 1926, keď som práve bol u najvyššieho správneho súdu, a tam mi ukázali referát ministerstva školstva, že z 80 % boly zrušené nariadenia ministra školstva a nár. osvety.

Praha, prosím, nepozná dobre dušu Slovenska. Vláda, v ktorej sú len dvaja Slováci, tiež nepozná ju dobre. Na pr. sú tu cirkevné školy. Vieme, že štát ich nepodporuje, ale ich udúša, nakoľko môže. Ja som bol roky v krajinskom výbore, tam sú tiež strany agrárna, soc. demokratická a komunistická, a ten výbor jednomyseľne odhlasoval vždy cirkevným školám podpory. Lebo čo sa stalo od niekoľko rokov? Voľakedy sa snáď mohlo povedať na Slovensku, že tie štátne sú lepšie, ale teraz sú rozhodne cirkevné lepšie i čo do budov, a síce preto, lebo pred niekoľko rokami bolo vynesené prísne nariadenie, že keď nepostaví cirkev alebo obec školu, zrušíme ju, a tak obce sa usilovaly, celé paláce postavily. V ponitrianskej doline máte štátne školy v niektorých budovách, ktoré ozaj neodpovedajú školstvu.

Ministerstvá, povedal som, že protizákonné veci páchajú. Prosím, ministerstvo vnútra neschválilo mnohých starostov a nedovolilo, aby boli v úrade za to, že sú opoziční, bárs z ktorej strany oppozičnej. Voľaktoré obce sa obrátily na najvyšší správny súd, a najvyšší správny súd nedávno vyriekol, že nezákonite zakročil minister, keď neschválil tých starostov, a síce preto, lebo dôvody musí aj minister uviesť, a on nevedel uviesť žiadne dôvody, len že je to komunista, kresťanský socialista alebo henleinista.

Ďalej, najnovšie v gentskom systéme. Minister, myslím, že soviálnej pečpečlivosti, bez dôvodov odoprel dvom opozičným stranám dovolenie štátnych príplatkov. Tie strany sa obrátily zasa na najvyšší správny súd a ten vypovedal, že je to nezákonité, a minister, keď odopre ten štátny príplatok, je povinen to odôvodniť.

Nuž, vysokoctená slávna snemovňa, na Slovensku je všetko zpolitizované. Celá administrácia, môžeme povedať, ja neviem to v procentoch pozitívne, je vo službe jednej, agrárnej strany. Pozemková reforma, úrad práce, zemedelská rada, monopol, osivo, otruby a všetko možné. Tieto ustanovizne celým aparátom straníckym pracujú na to, len aby ľudí vohnaly do svojej strany. A vtedy, keď sa toto stáva na Slovensku, má vláda, má jeden minister rozhodovať? Kde sa potom obrátim? Idem k tomu krajinskému prezidentovi, je tam agrárna strana, idem, ešte som nemal príležitosť, k tomu ministrovi vnútra, ktorý prípadne snáď zasa je agrárnik. Prosím, nie je možné, aby sme my odhlasovali takýto zákon. Keď sa to robí na Slovensku, kde je prepotencia agrárnej strany, ký div, že najnovšie vedel by som prípady z obcí priniesť - národní socialisti začínajú konkurenciu robiť agrárnikom a novú pozemkovú reformu sľubovať, a ich sekretári berú 2, 3 Kč od ľudí, ktorí si dajú zapisovať 2, 3,4, 5, 6 honov. Minister financií na pr. sľubuje stále na ponosy, že vraj však ja som vydal nariadenie berným sprrávam a berným úradom, aby úradníci shovievavo a slušne sa chovali voči poplatníkom, ale na Slovensku vid íme opak. Minister sociálnej pečlivosti na pr. vo februári tohoto roku, keď sme rokovali v sociálne-politickom výbore o stavebnom ruchu, o zmiernení nez amestnanosti, verejne nám sľúbil - tu sú voľaktorí páni poslanci, ktorí sú toho svedkami - že aby stavebný ruch bol oživený, postarala sa už vraj ministerská rada o to, aby cement, vápno a tehly boly lacnejšie. Ale čo sa stalo? Loni sme stavali v okolí Nitry kultúrne domy a platili sme 16 Kč za 1 q cementu, ktorý teraz vystúpil na 32 až 34 Kč. Tedy miesto toho sľubu, že pôjde cena cementu dolu, zvýšila sa vyše 100%. Neidem obviňovať, ani nemôžem, ale jeden podnikateľ, ktorý tiež s tym kupčí a zná tie ceny, mi povedal, že sa na smerodatnom mieste d ozvedel, že akási strana vraj dostáva od fabriky 600 Kč za každý vagon cementu. Spomínam to preto, že nejaká príčina toho musí byť. Keď vlani ešte boly dobré ceny a teraz sa zvýšily vyše 100%, robia to kartely, a myslím, že by ministerská rada mala mať právo zakročiť, a keď nie, inech toto právo dá parlamentu, a my sa postaráme, aby kartely nemohly takéto kumšty vyvádzať.

Vysokoctená snemovňa, pán zpravodaj povedal, že kontrola parlamentu zostane vraj i pri tomto zmocňovacom zákone. Kedže len takto môžem kontrolovať a kedže len takéto úspechy má naša kontrola - vtedy, keď ešte je parlament, tak keď my tento zmocňovací zákon dáme vláde, bude naša kontrola mizivá.

Pre tieto príčiny nemôžeme mať dôveru k vláde a bud eme hlasovať proti zák zákonu. (Potlesk poslanců kraj. trany křesť.-socialistické).

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkíkem je p. posl. B. Köhler. Dávám mu slovo.

Posl. B. Köhler (německy): Slavná sněmovno!

Odmítáme osnovu zcela rozhodně. Tato zde navržená osnova zákona míří především proti hladovějícím masám lidu, které bojují za chléb a práci, tato osnova míří proti zotročeným, kteří bojují za svou politickou svobodu. Tato osnova zákona směřuje proti národnostně utlačovaným národům tohoto státu, které bojují za národní rovnoprávnost. Ať se nám nenamlouvá, že tato osnova zákona slouží ochraně demokracie proti reakci a fašismu. Takové tvrzení je skutečné klamání mas lidu. Naopak, tento zákon sloužil reakcionářům a fašistům proti osvobozeneckému hnutí dělného lidu.

Mezi masami lidu v Československé republice jde vývoj mocně do leva. Velký příklad jednotné a lidové fronty ve Španělsku a ve Francii našel také v Československu mezi masami dělného lidu hlubokou odezvu. I v Československu se spojují pracující, je zde mocné hnutí za sjednocení všech pracujících v jednotné a mocné lidové frontě. Projednávaný zmocnovací zákon má býti především klackem pro držitele moci v tomto státě proti vzrůstajícímu sjednocení pracujícího lidu, a tento klacek je zvláště přizpůsobován pro reakci. Kolega Šverma ukazoval, jak reakce v posledních týdnech činila nové pokusy, aby soustředila své síly. A tam, kde reakce něco kutí, nesmí samozřejmě scházeti ani vůdcové Henleinovy strany. Co se nyní děje v sudetskoněmecké straně, je předehrou pro užší spolek české reakce s Henleinovou stranou. Hitlerova expositura v Československé republice pomíjí beze všech skrupulí zájmy sudetskoněmeckého pracujícího lidu. Sudetskoněmecká strana se pokouší spolkem s českou reakcí lépe zastávati Hitlerovy zájmy tím, že se staví společně s českou reakcí proti jednotné frontě a lidovému hnutí pracujícího lidu a mimo to se snaží získati větší vliv na vnitřní a zahraniční politiku tohoto státu. Pro pracující lid v Československé republice je důležité věděti, co znamenají události, jež se nyní v Henleinově straně dějí.

Ještě před rokem se dívaly 2/3 sudetskoněmeckého obyvatelstva na Henleina jako na zachránce z jejich hrozného a trudného postavení, ve kterém jsou. V tomto očekávání dali této straně své hlasy. Doufali, že nyní bude lépe. Věřili ohromným slibům, které Henlein učinil masám.

Henleinova strana slíbila, že zaopatří nezaměstnaným práci. Ve svém vlastním programu vypravovala, že opatří práci pro 300.000 nezaměstnaných.

Henleinova strana slibovala dělníkům v závodech zlepšení jejich postavení ujišťujíc je, že z kapitalistů a vykořisťovatelů udělá kamarády a rodáky.

Henleinova strana slibovala drobným živnostníkům záchranu, rozúustí-li svou vlastní organisaci a připojí-li se k Henleinově straně.

Henleinova strana slíbila masám sedláků pomoc, vstoupí-li do Henleinovy strany.

Henleinova strana nafoukaně prohlásila, že nastane konec sudetskoněmecké bídy, budou-li masy sudetskoněmeckého lidu důvěřovati Henleinově straně.

Henleinova strana ujišťovala, že potupný národnostní útlak sudetskoněmeckého lidu bude rázně odstraněn, ježto pořádně súčtuje s těmi "Čechy", kteří tento útlak provádějí. Podle těchto tuctů slibů mluvili její agitátoři mezi masami lidu co nejradikálněji. Masy lidu uvěřily této straně. Nejen že jí uvěřily, nýbrž obětovaly i čas, peníze a existenci pro věc sudetskoněmecké strany. Déle než rok sudetskoněmecká strana utěšovala a odkazovala masy na to, že národní společenství je uskutečněno, že německý národ je sjednocen v sudetskoněmecké straně. V zimních měsících hřímali poslanci Henleinovy strany (posl. Sandner, Wollner, Birke atd.) s této tribuny, že míra utrpení německého národa je naplněna. S této tribuny hřímali a hrozili akcemi a demonstracemi, aby donutili držitele moci v tomto státě, aby pracujícím masám v sudetskoněmeckém území bylo skutečně pomoženo. Masy doufaly v sudetskoněmeckou stranu, věřily v sudetskoněmeckou stranu. Věřily vsak a doufaly marně. Sudetskoněmecká strana dělala něco docela jiného, než slíbila, dělala něco zcela jiného, než masy očekávaly. Sudetskoněmecká strana nehájila věc pracujícího lidu, nýbrž věc německých kapitalistů a české reakce.

Hlasovala v této sněmovně pro nejdůležitější oddíly zákona o obraně státu, pro zákon, který je ve svém jádře zákonem o obraně kapitalistické vlády.

Sudetskoněmecká strana hlasovala pro to, aby byli věšeni kamarádi, kteří se propůjčili v "zájmu národní věci" pro špionáž ve prospěch Třetí říše.

Sudetskoněmecká strana hlasovala v této sněmovně proti úlevám pro nezaměstnané osvobozením od dávek a poplatků.

Sudetskoněmecká strana hlasovala v této sněmovně pro půjčku obrany státu, která je velkým obchodem pro kapitalisty, ale která, právě tak jako půjčka práce, sudetskoněmeckému obyvatelstvu nic nepřinese.

Sudetskoněmecká strana nabídla při presidentských volbách Stoupalovi své hlasy pro českého reakčního kandidáta pro případ, že by se jich potřebovalo. Sudetskoněmecká strana přehlasovala v této sněmovně všechny návrhy komunistů, které byly podány v zájmu sudetskoněmeckých dělníků pro zlepšení jejich postavení.

Sudetskoněmecká strana neučinila se svými poslanci nic pro věc sudetskoněmeckého lidu, prodala věc sudetskoněmeckého lidu kapitalistům a české reakci.

To vše se děje nikoliv proti vůli Konráda Henleina, nýbrž děje se tak s jeho vědomím, souhlasem a na jeho pokyn. Konrád Henlein byl minulého měsíce opět ve Švýcarsku. Henleinovi stoupenci nápadně zachovávají mlčení o tom, co Konrád Henlein tropil ve Švýcarech. Konrád Henlein nabral zřejmě nových sil pro svůj boj. Ale tyto nové síly nečerpal Konrád Henlein na švýcarské salaši, nýbrž u vznešených pánů stejného smýšlení, u pánů z Třetí říše, se kterými si dal ve Švýcarech dostaveníčko. Pro co nabral Henlein ve Švýcarech nových sil, vychází na jevo z toho, co dělá po svém návratu ze Švýcar do Československa. "Útočíme", hlásí Henleinova "Rundsschau" jménem Konráda Henleina.

Táži se zde: Proti komu útočí Konrád Henlein? Útočí proti kapitalistické politice sudetskoněmecké strany? Útočí proti nízké národní zradě, kterou páše sudetskoněmecká strana v tomto státě? Nikoliv, naopak Konrád Henlein zakročuje proti těm, kteří se nechtějí zúčastniti kapitalistické politiky a nízké národní zrady na sudetskoněmeckém lidu. Na rozkaz Konráda Henleina letí dnes ze sudetskoněmecké strany dělníci, kteří se dožadují splnění učiněných slibů. Na rozkaz Konráda Henleina se kutálejí hlavy těch funkcionářů a podvůdců sudetskoněmecké strany, kteří bezvýhradně nesouhlasí s Henleinovou politikou. A kdyby Henlein měl moc jako Adolf Hitler, mohli bychom býti jisti, že bychom zažili také u nás krvavý 30. červen, mohli bychom býti jisti, že v nynějším stadiu rozporů v sudetskoněmecké straně leckterý kamarád mezi vámi by spal pod zeleným drnem nebo seděl v koncentračním táboře. Henlein dokazuje svou trestní výpravou, kterou provádí ve své straně, kým jest: Henlein není obhájcem chudého sudetskoněmeckého lidu, nýbrž je fašistickým pohlavárem, který vydává ubohý sudetskoněmecký lid všanc kapitalistům a české reakci.

Henleinova "Rundschau" mění v poslední době staré známé pořekadlo: "Řekni, kdo tě chválí, a povím ti, pro čí zájmy pracuješ." (Výkřiky sudetskoněmeckých poslanců: No, no!) Ano, toto staré přísloví platí i v této změněné formě. Pohleďte jen, kdo Henleina chválí, a můžete se přesvědčiti, čí zájmům slouží. Je to "Venkov", ústřední orgán českých agrárníků, jsou to Stoupalové, jsou to ty české reakční vrstvy, kteří jsou nejvíce vinny hroznou bídou mas lidu v sudetskoněmeckém území, kdož Henleinovi vzdávají chválu. Na této pochvale agrárníků a Stoupalových přivrženců může se každý přesvědčiti, komu Henlein skutečně slouží. "Venkov" říká zcela otevřeně, proč s Henleinem souhlasí, proč se mu líbí, co Henlein nyní v sudetskoněmecké straně provádí. "Venkov" říká zcela otevřeně, že se mu na Henleinovi líbí, že chce sudetskoněmeckou stranu udělati aktivistickou, způsobilou ke vstupu do vlády a pro salon, že z ní chce udělati spojence české reakce. Proto můžeme čísti o velikém nadšení v rádcích "Venkova" a všech českých reakčních novin nad touto očistnou akcí, kterou Henlein nyní provádí ve své straně. S českou reakcí proti chudému lidu pro plány kapitalistů, to je smysl trestné výpravy Konráda Henleina ve vlastní straně.

My komunisté, kteří zastáváme věc chudých proti bohatým, kteří hájíme věc sudetskoněmeckého lidu, se s této tribuny obracíme na dělnické přívržence Henleinovy a voláme k nim: "Vezměte věc lidu do vlastních rukou, nepřenechávejte ji spojencům české reakce". Voláme k Henleinovým dělníkům: "Zvolte si ve svých stavovských skupinách funkcionáře a vůdce, kteří vaši věc skutečně zastupují." Voláme k pracujícím v Henleinově straně: "Vyhoďte ze svých řad Henleinovy agenty, kteří v Hitlerových službách vás vydávají české reakci." Voláme k těmto pracujícím v Henleinově straně: "Bojujte s námi za spravedlivou věc lidu, bojujte s námi za práva sudetských Němců." Voláme k těmto pracujícím: "Semkněte se s námi, s odpůrci fašismu v jednotné a lidové frontě, neboť nikoliv kapitalistické národní souručenství, nýbrž lidová fronta pracujících je silou, která vybojuje sudetskoněmeckému lidu jeho práva." (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Ke slovu již není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji panu posl. Pozdílkovi.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Rozprava o osnově zákona, jímž se prodlužuje mimořádná moc nařizovací, byla jako vždycky po čtyřikrát, tak i dnes živá a v celku nevybočovala z mezí a z přednesených již námětů dřívějších. To, co zde bylo řečeno dnes, slyšeli jsme již s nepatrnou obměnou při této příležitosti několikrát. I na to už zde bylo minule poukázáno, že velká řada zde přednesených názorů a řečí neměla, tak jako dříve, i dnes s projednávanou osnovou zákona žádné souvislosti. Stačilo by v doslovu přečísti odpovědi minulých pánů zpravodajů o této osnově zákona a bylo by plně odpověděno na vše, co zde jako námitky bylo dnes proti osnově proneseno. Proto se omezím jen na několik poznámek.

Pan kolega posl. Kut mne přímo vyzval jako zpravodaje, abych na jeho vývody, pokud se týkají projednávaného zákona, reagoval. Chci poukázati na projevy jeho klubovních kolegů z doby právě minulé, i z doby dřívější, ze kterých je nad slunce jasněji viděti, jak diametrálně se liší náhledy a projevy pánů členů klubu, k němu pan poslanec Kut přináleží. Tak na př., když jsme nedávno, tuším předminule, prodlužovali neb sdělávali zákon o mimořádné moci nařizovací v minulém období volebním, prohlásil pan poslanec Chmelík, aby vláda vypsala volby, složila účty ze své činnosti a teprve potom mluvila o důvěře a žádala zmocňovací zákon. A vážená sněmovno, když volby byly provedeny, tu právě loňského roku při posledním projednávání jiný jeho klubovní kolega prohlásil: "Mluvím-li o zmocňovacím zákonu jako takovém a odmyslím-li si nynější dobu, to jest v bezprostřední blízkosti po volbách, kdy parlament má ukázati svoji práci, pak jsem toho názoru, že někdy je skutečně zmocňovacího zákona potřebí."

Druhý pan kolega pana posl. Kuta říká, že právě zase po volbách není tohoto zákona potřebí, nýbrž v jiných případech v určitém odstupu od voleb. A pokud se týče jiného náhledu dřívějšího člena klubu bývalé nár. demokracie a vážené autority v klubu, p. posl. dr Hodáč dne 14. června r. 1933 prohlásil zde podle stenografického protokolu, že byly a jsou v teorii pochybnosti, zda zmocňovací zákon je přípustný. Přiznává, že jsou velmi vážné názory, které zmocňovací zákon podle naší ústavy připouštějí. To je názor p. posl. dr Hodáče z té doby, když se mimořádná moc nařizovací dávala vládě po prvé.

Pan posl. Kut mluvil zde také o tom, že zákonodárce není a nemůže býti suverenní. Ale jistý člen tohoto slavného zákonodárného sboru, universitní profesor práva, soudí jinak. Ten před rokem, když se mimořádná moc nařizovací prodlužovala po čtvrté, pravil doslovně podle stenografického protokolu, že nemůže býti sporu o tom - a je to také skutečně ve státovědecké světové literatuře obecně uznáváno - že zákonodárce následkem své suverenity, ať je to jednotlivec či zákonodárný sbor, má právo, řeší-li určitou otázku právní, sociální, kulturní nebo kteroukoliv jinou, voliti mezi dvěma eventualitami: Může toto řešení provésti sám do nejmenších podrobností, zůstavuje pak moci výkonné a nařizovací jenom docela malou prostoru, kterou tato vládní moc může vyplniti z dovolení zákona, anebo naopak může zákonodárce stanoviti toliko rámec příští úpravy, a tento rámec může býti širší nebo užší. Onen universitní profesor práva dodává, že zde zákonodárný sbor stanoví také pouze hranice, ve kterých moc vládní a výkonná může s jeho dovolením vydávati mimořádná opatření. Tedy, jak praví dále, s hlediska právního je ta věc v úplném pořádku a s formálně právního hlediska nelze proti zmocňovacímu zákonu nic namítati. Nelze tedy vývody pana kol. posl. Kuta bráti příliš vážně.

Pokud se týče námitek z řad komunistických, bylo zde již minule s díky s tohoto místa kvitováno" s jakou starostí najednou mluvčí této strany hájí demokracii a práva parlamentu. Již posledně zde bylo jedním kolegou z koaličních řad konstatováno, že půjde-li vývoj kolegů v komunistické straně tímto tempem dále, můžeme dojíti opravdu k rozumné spolupráci. Bohužel, ukázalo se - zejména z posledních událostí, kdy se projednávaly zákonné osnovy mimořádného, opravdu životního významu pro stát a jeho bezpečnost že tato starost není upřímná a že má docela jiné pozadí.

Jestliže zde bylo tvrzeno, že zmocňovacího zákona bylo používáno jednostranně a zejména proti sociálně slabším, není tomu naprosto tak. Všichni, kdo tak tvrdili, mohou se v seznamu vydaných vládních nařízení za minulý rok přesvědčiti, že veliká řada vládních nařízení, vydaných na základě zmocňovacího zákona, byla určena především pro ochranu širokých vrstev pracujícího anebo nezaměstnaností strádajícího lidu. Máme zde na př. vládní nařízení č. 227 z r. 1935 o opatřeních proti bezdůvodnému zdražování. Máme zde vládní nařízení č. 234 o usnadnění přímého úvěru u Národní banky československé, máme zde vládní nařízení č. 238, kterým se stanoví nejnižší přípustné úrokové sazby. Máme zde vládní nařízení č. 240 o dalším prodloužení užívání pastvin na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro drobný zemědělský lid. Máme zde vládní nařízení č. 251 o úlevách při splácení pohledávek za nezaměstnanými a o opatřeních při řízení konkursním a exekučním proti nezaměstnaným. Máme zde vládní nařízení č. 1 z r. 1936 o daňových úlevách na stavebních pracích. (Posl. Kut: Máme zde také parlament, který nic nedělá!) Já k tomu přijdu, pane kolego. Jestliže neděláte vy nic, je tu zase řada kolegů, kteří opravdu dělají více. než mohou.

Vážení pánové, máme zde dále vládní nařízení č. 2 o organisačních opatřeních ve výrobě skla, máme zde vládní nařízení č. 20 o přechodném snížení cla na sádlo, máme zde dále vládní nařízení č. 27 o rozhodčích komisích pro stanovení cen stavebních hmot, máme zde vládní nařízení č. 36 o prodloužení platnosti hromadných smluv pracovních (Posl. Kut: O aspirantech!) vedle řady vládních nařízení týkajících se nejen výroby a poměrů v zemědělství, nýbrž i ve všech ostatních oborech.