Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 468), kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 474).

Zpravodajem jest pan posl. dr Hula. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Hula: Slavná sněmovno!

Předloženou osnovou zákona se účelně doplňuje řád volení v obcích, jehož potřeba se projevila získanými zkušenostmi. Obec i jako nejnižší jednotka svazku územní samosprávy je bez nejmenší pochybnosti vážným činitelem na poli veřejné správy. Není třeba ani zvláštním způsobem vynášeti důležitost postavení obce jako činitele veřejného a přece vynikne tento její charakter zkušenostmi, které máme s obcemi, i povinnostmi, které jsou na ně kladeny ve všech zákonech, které také v poslední době byly projednávány.

Obce žijí dnes způsobem poněkud odlišným, než jak měly možnost vyvíjeti se v dobách dřívějších, poněvadž se dnes klade zcela podstatně rozdílný důraz na jejich povinnosti, z čehož ovšem někdy vzniká nedorozumění, po případě rozpory mezi občany. To všechno se potom projeví u příležitosti obecních voleb, kdy dochází občanstvo k projevu tohoto svého demokratického rozhodování namnoze roztříštěno, takže dochází nejen k tomu, aby zvolilo novou správu, ale mnohdy, jak nás zkušenosti poučily, dává také příležitost k tomu, aby byly vyřizovány různé účty, ně kdy i osobní, což se však děje jenom ke škodě obce.

Řádem volení podle zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., a ve znění upraveném novelou ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n., dává se občanu naprostá záruka, že se může v obci rozvinout podle veškerých nejširších demokratických práv ústavou zaručených. Stalo se ovšem, že při přípravě volební přicházely v úvahu, jak jsem se již zmínil, některé zjevy, které neprospívaly nikterak ani zjednodušení politického dění v obcích, ale také nikterak nepřispívaly ke zvýšení vážnosti celého volebního aktu. Vyskytovaly se zjevy, že podané kandidátní listiny soustřeďovaly na sebe tak malý počet hlasů, že nedosahovaly namnoze ani volebního čísla. Tak také v poslední době ve velkých městech republiky se ukázalo, že dokonce 8 volebních skupin nedosáhlo volebního čísla, ba dokonce že nedosáhly ani takového počtu hlasů, kolik je podle zákona předepsáno k legitimování listiny, aby mohla býti platnou. To všechno se dělo pravděpodobně hlavně z toho důvodu, že ti, kteří tak lehkovážně, někdy i jen na svůj vrub zkoušeli politické štěstí, dělali to proto, že jim nehrozilo risiko, že také ponesou alespoň finanční důsledky svého nepředloženého činu.

Proto předložená osnova zákona navrhuje, aby bylo napříště pokud možno toto jednání omezeno, aby bylo přispíváno obcím nejen o na zmírnění jejich dnešního těžkého finančního postavení, nýbrž také na rozmnožení kandidátních listin těmi skupinami nebo funkcionáři skupin, jejichž kandidátní listiny nesoustředily na sebe ani potřebný počet hlasů k dosažení mandátů.

Bylo by sice možno namítnouti, že tím má býti ztížen výkon demokratického práva, že snad je to útok na demokratickou volební formu, ale nutno vyzdvihnouti zcela rozhodně, že zde nebylo ani u vládních činitelů nejmenšího úmyslu tímto způsobem se dotýkati práv a vymožeností lidu, ale že se tím chce jen omezit zbytečné a neúčelné tříštění politického života v obci.

Osnova snaží se tudíž jenom zameziti přílišnou roztříštěnost volebních skupin, právě tak, jako je tomu obdobně již při volbách do sborů zákonodárných i do vyšších svazků samosprávných, aby se těm kandidujícím skupinám, u nichž se prokázalo, že svou malou početností nejsou oprávněny, znemožnilo nebo ztížilo takové lehkomyslné počínání.

Proto ústavně-právní výbor, uváživ veškeré okolnosti, navrhuje přijetí této osnovy v předloženém znění. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Schenk a Nepomucký.

Dávám slovo p. posl. Schenkovi.

Posl. Schenk (německy): Slavná sněmovno!

Vládní návrh tisk 468 jest zásahem do všeobecného práva volebního a do demokratických práv lidu. Na tom nemění nic ani odůvodnění, že se předkládá návrh jen proto, aby se zabránilo roztříštění stran a lehkomyslným kandidátkám. Ustanovení směřuje proti hospodářsky slabým činitelům a nezasáhne vůbec ty lehkomyslné kandidáty a kandidatury, které disponují dostatečnými finančními prostředky. Tato osnova zákona bude však směřovati také proti oposičníkům z vládních stran, kteří jsou nespokojeni s vládní politikou agrární strany. Ve venkovských obcích můžeme často pozorovati, že drobní rolníci a zemědělští dělníci brojí proti velkostatkářům. Právě těmto chudým vrstvám lidu má býti bráněno, aby předkládaly samostatné kandidátní listiny tím, že budou zavázány, nedosáhnou-li mandátu, zaplatiti rozmnožovací náklady. Zvláště reakcionářští představení a statkáři budou prováděti proti venkovskému obyvatelstvu nečestnou štvanici, bude se jim horoziti, že mají ze svých těžce vydřených a krušně vydělaných krejcarů zaplatiti náklady kandidatury. Pro nár. sjednocení, pro agrárníky nebo také pro sudetsko-německou stranu o ovšem není problémem, zrovna tak málo jako pro pana Gajdu a pro P. Hlinku. Ti již mají své peníze pro volby, mají také tiché dárce peněz a reservy a vědí, kde se může pro volební fond něco dostati.

O povinnosti k náhradě rozhoduje dozorčí úřad. Kdo však jest tímto dozorčím úřadem? Jsou to okresní hejtmané, kteří jsou největším dílem organisováni v republikánské straně zeměděl. a malorol. lidu. Jak to vyhlíží s nadstranickostí a nestranností těchto okresních hejtmanů, to vidíme přece v praksi zvláště při jmenování nebo při sesazování komunistických funkcionářů a představených, také při zastavování usnesení přejících dělníkům. Shledáváme také jejich laskavost a nestranickost v tom, že se ukládají pro zcela nevinné věci dělnickým funkcionářům citelné tresty. Okre sní hejtman, dozorčí úřad, má tedy rozhodnouti, zda jde o lehkomyslnou nebo svévolnou kandidaturu.

V §u 69 osnovy bylo sice škrtáno. Ale přesto vidíme, že dozorčí úřad má právo rozhodovati. Proto setrváváme nadále při své kritice proti této osnově; okresní hejtmané si již vyhrabou odůvodnění, i když není v důvodové z právě. Okr. hejtmané sáhnou třeba až do středověku, aby našli čelední řád a jiná vhodná ustanovení, když jde o to, aby se zakročilo proti dělníkům a zvláště proti komunistické straně. Nebudou se trestati ani takové voličské skupiny a kandidáti, kteří kandidují tam, kde lze očekávati komunistickou nebo dělnickou většinu v obecním zastupitelstvu. Tam bude statkáři, továrníkovi nebo byrokratovi dána možnost, aby kandidoval, protože pro něho, budiž mimochodem poznamenáno, nebudou míti finanční náklady žádný význam. V celku se může prohlásiti, že toto nařízení znamená útok na pasivní a tím také na aktivní volební právo lidu a proto tuto osnovu zamítáme.

Samospráva v obcích jest mimo to kraj ně ohrožena. Nejen zákon č. 77 o reformě správy, nýbrž i zákon o obraně státu pochová v praksi poslední zbytky nějaké samosprávy, zvláště § 7, který zavazuje ke spolupráci, nebo § 65, který obsahuje zproštění funkce a jmenování nových funkcionářů, nebo § 122, podle kterého mohou býti ustanovováni vojenští správní komisaři do obcí a okresů, nebo § 123, podle kterého může býti utvořena místní bezpečnostní policie. Máme již dnes od Mostu přes Duchcov až do Jablonce ve všech německých obcích českou státní policii. To působí na statisíce nezaměstnaných velice nepříznivě pro stát, když se na př. jako v Teplicích přivede 130 nových policistů, když jich jíž dříve bylo přes 60. To znamená, že máme v Teplicích 200 policistů: to by znamenalo, počítaje v poměru ku Praze, že byste měli míti v Praze 6000 policistů, snad jich tolik máte, potřebujete jich proti revolucionářským dělníkům. Kromě toho jsou četníci a policisté správním a vládním komisařům a jmenovaným starostům vždy pomocnou, ochraňují je vždy, aby nebyli láskou hladovějícího německého lidu zahnáni anebo potlačeni.

Máme také takové případy, jako v Klášterci a jiných obcích, že se dokonce poskytuje četnická asistence, když zasedá obecní zastupitelstvo. Máme mnoho vládních komisařů, chci poukázati jen na několik obcí, v Mostě, Ervěnicích, Jirkově, Lomu u Mostu atd. Jak pracují tito pánové? Strašidlem celého obyvatelstva byl v Mostě tento slavný dr Pfleger. Vybíral poplatky, dávky atd., že se mu musil opříti dokonce poradní sbor na tlak dělníků v těchto stranách. Nyní byla vytvořena nová vládní komise pod novým komisařem v poměru 8 Němců k 7 Čechům. Ačkoliv má 5 stran méně voličů než my, nebylo komunistické straně dáno žádné zastoupení. Jako odůvodnění uvedl okres. hejtman: "Nevíme, kam komunisté národnostně náležejí, zda k Němcům nebo k Čechům." (Posl. dr Eichholz [německy]: To jest správné!) Vilém II. mluvil kdysi o soudruzích bez otčiny, okresní hejtman z Mostu vidí v nás komunistech soudruhy bez národnosti. Ale jedno můžeme tvrditi, že máme, jde-li o otázky sudetskoněmeckého nebo českého národa, mnohem lepší národnostní city, než vy rytíři-mluvkové, kteří máte plnou hubu nacionalismu.

Nyní několik jiných otázek. Most má 13 velkostatků a my tam máme nouzi a bídu, chudé ženy se zavírají v policejní věznici. Kromě toho má město Most ještě 3000 ha lesa. Každý i protest, který podávají obecní zástupcové v obcích a v okresích proti výnosům městské správy, se odmítá, ačkoliv jest taková kritika podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 1927, č. 26.007/26, přípustna. Vyhlíží-li to politicky tak, pak tomu finančně v obcích také nemůže býti jinak. Máme v Čechách 7.6 miliard dluhů, v celku jsou samosprávné sbory zatíženy asi 13 miliardami. Obce si musí již dnes vypůjčovati, aby mohly dostáti své úrokové povinnosti. Pomocné fondy, které byly založeny pro oddlužovací akci, působily prakticky tak, že na Moravě zažádalo 858 obcí o 160 milionů, kdežto na oddlužení jim bylo poukázáno pouze 14 milionů. V Chomutově máme 70 milionů dluhů, oddlužením jsme ušetřili 1/2 milionu, ale dluh vzroste o dalšího půl milionu, takže zadlužení města vzroste, aniž bychom si k tomu vypůjčili haléř, za 10 let o dalších 5 milionů. To přece není oddlužovací akce.

Anebo jak pomáhá vláda dále obcím? Ve Šmídeberku byl postaven vodovod, stát slíbil subvenci, ta nedošla, a obec se musela se stavební firmou dohodnouti a zaplatiti 9% úroků, takže dnes sežerou úroky celou státní subvenci. Nebo malá obec Tuchomyšl u Ústí obdržela v minulém roce o 29.000 Kč méně na přirážkách, protože prý berní správa v předešlých letech poukázala příliš mnoho. Nebo v Bystřanech byl postaven vodovod, dnes prý jest neproduktivní a proto se činí odpovědným dnešní obecní zastupitelstvo, ačkoliv vodovod postavilo staré obecní zastupitelstvo. Noví obecní zástupcové mají nahraditi škodu. Zcela paradoxní případ jest také s Kryštofovými Hamry. Tam zpronevěřil jmenovaný představený Kilian statisíce Kč a později se oběsil ve vězení. Dnes mají obecní zástupcové a finanční komise zaplatiti tuto položku, kde přece prokazatelně okresní úřad na toto místo ustanovil tohoto starostu.

Berní úřady zacházejí s obcemi velice přísně v poplatkových ekvivalentech, v předpisech nebo v daních na obecní podniky. Na druhé straně nepředepsaly berní úřady podnikatelům ještě ani zvláštní daň výdělkovou pro rok 1933. Ústřední úřady nebo také odpovědní činitelé z vlády vypravují, že se má dáti podnět k investiční činnosti, že se mají snížiti dávky, přirážky a daně. Jak je tomu v praxi? Dozorčí úřady předpisují venku obcím, aby vybíraly daně a poplatky podle nejvyšších sazeb. A odmítne-li to obec, nastane nebezpečí, že bude rozpuštěna. Nebo chudá obec potřebuje pomoci z dotačního fondu. Předepíše se obci, že má vytvořiti finanční rovnováhu. Obec učiní vše, vybere vše, co je jen možné, aby to podrobila přirážkám, a když pak dosáhne své rovnováhy, řekne se: "Co jen chcete, vždyť se vám nevede přece tak špatně! Potřebujeme peněz pro obce, jež jsou na tom hůře než vy!"

Krátce, všechny až dosud vydané zákony, ať je to zákon o podpoře stavebního ruchu, nebo zákon o opravách domů, mají tolik paragrafů, ale v praxi neznamenají žádnou pomoc, aby přinesly obcím oddlužení. Dnes je to již tak daleko, že mnohé obce nejsou s to, aby zajistily částky, jichž požadují prováděcí nařízení, aby obce mohly obdržeti subvence nebo státní příspěvky podle ustanovení o produktivní péči o nezaměstnané.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Schenk (pokračuje): Podali jsme návrhy, které obsahují všechny otázky oddlužení. Nemohu to zde dnes projednávati, ale chci na konec říci: Nedá-li se obcím možnost, aby dávky a přirážky byly vybírány progresivně, t. j. na náklad bohatých, aby se opravdu postihli ti, kteří žijí z bídy lidu, pak neutvoříte jiné poměry, pak vám vůbec neprospěje, ušetříte-li několik korun, které budou vydány na rozmnožení kandidátních listin. Navrhli jsme nedávno soc. demokratickým soudruhům před vypsáním obecních voleb v 300 obcích, aby s námi společně projednali tyto otázky a společně bojovali. Navrhli jsme jim, aby postavili minimální program. Zástupcové těchto stran odmítli však, jako již často, ke škodě dělníků.

Předseda (zvoní): Upozorňuji opětně pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Schenk (pokračuje): Vidíme, že by to mohlo jíti také jinak. Nemusí se jíti cestou zkázy pro chudé vrstvy. Zkoumá-li se práce, kterou konáte vy v koaliční vládě, a srovná-li se s prací, která se koná ve Španělsku a ve Francii, můžete býti jisti, že dělníci nemohou míti porozumění pro koaliční politiku. Neboť tamti vykonali za několik týdnů více, zadrželi fašismus, oni to dovedli, aby dali půdu těm, kteří na této půdě pracují, a ne jak tomu bylo doposud, že půdu mají ti statkáři, kteří vůbec nevědí, co to je jeti pluhem přes pole. Nyní dostali půdu chudí otroci půdy, kteří se dříve museli na polích krvavě dříti, nad čímž se nyní měšťanský tisk rozčiluje, že se statkářům odnímá půda.

Proto říkáme: Jsme také u nás pro organisování široké lidové fronty proti válce, proti fašismu a za životní práva pracujícího lidu. Pracující lid v Československu dá také při těchto obecních volbách jako i při příštích svůj hlas těm, kteří jsou hotovi učiniti přítrž také u nás reakcionářským útokům buržoasie a kteří vedou boj za lidová práva tak, jak jim je dán zářivý příklad ve Španělsku.

Zcela na konec chtěl bych učiniti konstatování o výsledku voleb v Belgii. Tam byla lidová fronta také zamítnuta. Kdo zvítězil? Fašismus. Kdybychom my, komunisté, nebyli sjednotili desetitisíce dělnických voličů na svých listinách, byla by porážka soc. demokratické strany ještě mnohem mohutnější než je. Ztratili mandáty a všechny nové voliče. Pracující třída chce jednotnou frontu, chce ven z bídy, je syta toho, aby byla ovládána vždy jen jinými. A strkají-li se na jedné straně miliony do kapsy, na druhé straně ...

Předseda (zvoní): Poněvadž pan řečník překročil řečnickou lhůtu, odnímám mu slovo.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Nepomucký. Dávám mu slovo.

Posl. Nepomucký: Vážená sněmovno!

Není jistě náhodou, že ve dnech, na které připadá výročí provedených parlamentních voleb, přichází projednávání osnov, z nichž jednou je i sama osnova zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích a z nichž jednou byla i včerejší předloha o zemědělské stráži. Jedna jako druhá a řada ostatních ukazují jasně a charakterisují velmi výstižně protidělnický a protilidový charakter těchto projednávaných osnov, ukazují velmi jasně a zřetelně krach všech těch předvolebních slibů, krach všech těch předvolebních prohlášení, která byla pracujícímu lidu v městě i na vesnici dávána.

My víme, pánům velkostatkářům se nelíbí, že může někdo jiný na vesnicích rozhodovati za dosavadního volebního řádu nežli jejich přání nebo jejich rozkazy. Ničím jiným není tato osnova nežli útokem na práva pracujícího lidu na venkově. Předkládaná osnova má znemožniti, aby oposiční skupiny strany agrární a kterékoli jiné strany nemohly podávat kandidátky do obecních zastupitelstev. Jinak je přece samozřejmé, že pan majitel zbytkového dvora nebo pan fabrikant.. (Posl. Pozdílek: Který?) Který? Třeba ten z naší vesnice. Který to je, snad víte, je to vaše klubovní kolegyně.

Ten nebude nikdy postaven před problém míti strach z toho postaviti nějakou kandidátku anebo o nějakou kandidátku v obci víc snad proto, že je to spojeno s nějakým finančním vydáním. Na zemědělských dělnících, kteří jsou tam zaměstnáni, se dá vždycky vydřít za týden nebo za několik dní, co taková kandidátka stojí. To svědčí, že osnova je namířena právě proti chudým lidem a proti drobným oposičním skupinám ve všech stranách a zvláště ve straně agrární. Ona není ničím jiným nežli pokračováním útoků na samosprávu, které jsou již prováděny od r. 1927 známými zákony na okleštění samosprávy, které byly provázeny i suspendováním komunistických starostů, které jsou provázeny i přáním na zavedení tajemníků v obcích atd. atd.

A i ten odstavec, který mluví o tom, že o povinnosti odpovědných osob k náhradě rozhoduje dohlédací úřad, který však může ve výjimečných případech placení náhrady po slyšení obce podle volné úvahy prominouti, přihlíží k tomu, do jaké míry bylo podání kandidátní listiny odůvodněno veřejnými zájmy nebo vyvoláno lehkomyslností. Prosím, rozhodovati bude dohlédací úřad, ve většině případů pan okresní hejtman, který může míti anebo má legitimaci strany agrární ... (Posl. inž. Žilka: Vždyť to tam není!) Ale je to tam - rozhodovati bude o tom, kdo má náhrady platiti, a může to býti odpuštěno tehdy, když se přihlíží, že podání kandidátní listiny bylo odůvodněno veřejnými zájmy. (Hlasy: To tam není!) Je to tam, jen si to račte přečísti. Veřejným zájmem může býti odůvodněno podání kandidátky tehdy, když kandiduje komunistická strana a když proti ní pan zbytkař A, pan statkář C čili kdokoliv podá kandidátku, která bude odůvodněna veřejnými zájmy. Naproti tomu může býti za lehkomyslnou ocajchnovaná a označená kandidátka odsouzena k zaplacení, třebaže k jejímu podání došlo na základě vůle lidu.

Proč nejedná parlament v tak důležité době o problémech a otázkách, které dneska hýbou vesnicemi? Vesnice se neptá, kdo bude platit kandidátku, vesnice se dneska ptá, co bude za pšenici, za ječmen, za obilí, vidí-li to čachrování obilní společnosti za zády širokých vrstev lidových, tendence a návrhy dělané velkostatkářským křídlem strany agrární, jejím představitelem p. Feierabendem, který ve svých návrzích říká, že je potřebí, aby obilí bylo vyvezeno za hranice za 60-65 Kč, což znamená ztrátu na 1 q 100 až 140 Kč, mimo to doporučuje srážky s nákupních cen 8 - 18 Kč. Dále se žádá na zemědělcích další omezení osevu, velkomlynáři žádají zdražení mouky, chleba a krmiv. Pánové, tento plán na venkově vyvolává oprávněné pobouření a je v zájmu širokých vrstev lidových, aby parlament a zemědělský výbor, který nebyl svolán od 15. listopadu ... (Hlasy: Proč?) Proč nebyl svolán? Poněvadž nemá programu ... (Hlasy: Zasedal v lednu!) V lednu zasedal ale nic neprojednal zabývaly se dneska otázkami, které hýbou vesnicemi, t. j. otázkou obilí, otázkou parcelace a otázkou oddlužení, neboť pánové, vy jste ve své předvolební demagogii táhli vesnicemi, vaši agitátoři a vaše automobilové troubafony slibovaly lidu hory s horáky. Chtěl bych jenom připomenouti, co i p. sen. Vraný jako vrchol své demagogie ve "Venkově" napsal (čte): "Kdybychom po volbách obnovili starou hospodářskou politiku, zničili bychom národ a stát. Finanční kapitál, ať jest uložen kdekoliv, musí býti zapřažen do služeb výroby. Nestane-li se tak, nepomine bída a hlad, poroste dál majetek mamutích koncernů, ale národ bude chudnouti dále."

Ve svých článcích pan sen. Vraný oddlužoval tehdy šmahem, téměř denně psal o ulitých 13 miliardách ze stabilisačních bilancí kartelů a velkopodniků, o 41/2 miliardě vyvezených za hranice, věděl i o těch dlužných miliardách, které páni fabrikanti a zbytkaři dluží na daňových nedoplatcích. Hřímal tehdy ve "Venkově" v tom smyslu, že na poboční vládu finančního kapitálu se musí došlápnout a do krejcaru že se to musí vymačkat a prostředků těch že bude použito ve prospěch širokých vrstev lidových.

Pánové, rok uplynul. Finanční kapitál jest ještě více než kdy před tím zapřažen do služeb národně sjednocených i agrárních velkokapitalistů, do služeb agrárních velkostatkářů a zbohatlíků na účet drobných zemědělců. Zavádění zemědělské stráže stejně jako žádaných 1000 kontrolorů obilní společnosti, připravované zrušení moratoria ku konci září a řada podobných drastických opatření, jsou toho důkazem.

Problém obilní není možno řešiti na zásadě přednášené p. Feierabendem, která má znamenati další zbídačení širokých lidových vrstev ve městě a která na druhé straně znamená útok proti drobným zemědělcům. Jediné řešení, které je možné, jest zavedení dvojích cen za obilí, nynějších cen drobným a středním rolníkům a nižších cen statkářům a velkostatkářům, již také proto, že jejich výrobní náklady se nezvětšily. Svědčí o tom velké stávky tisíců zemědělských dělníků na Slovensku v době, kdy maďarští slovenští velkostatkáři hrabou a plní své kapsy v důsledku zaváděných vysokých obilních cen, které jim skýtá dosavadní struktura obilního monopolu, a hrdlí se s tisíci a tisíci zemědělských dělníků na Slovensku a v celé republice o každou korunu, která lidu náleží. Proto otázka zavedení dvojích obilních cen, která je sympaticky přijímána všemi zemědělci bez rozdílu, i drobnými domovináři samými, musí býti postavena na denní pořad a jest třeba, aby tento parlament, nemá-li býti frází neustálé žvanění o pomoci širokým vrstvám, se touto otázkou zavedení dvojích obilních cen zabýval.

My podáváme konkretní návrh, na základě jehož je možno rozřešiti obilní problém. Je to návrh dvojích cen, vyšších pro drobné a střední zemědělce vzhledem k celkovým vyšším jejich výrobním nákladům, a nižších obilních cen pro statkáře, velkostatkáře a bohaté velkosedláky, jejichž výrobní náklady se snižují. Za tento náš požadavek dvojích obilních cen se postavil a hájil jej tisk jak nár. socialistické strany, tak i obou soc.-demokratických stran.

Podle jednotlivých druhů obilnin navrhujeme:

Pšenice. Zemědělcům, jejichž výměra průměrně nepřesahuje 20 ha půdy - t. j. u zemědělců v intensivně chmelařských oblastech do 15 ha půdy a v oblastech bramborářských a nižší bonity do 25 ha půdy - nechť je zachována cena za 1 q pšenice 164 Kč. Bohatým velkosedlákům, statkářům a velkostatkářům s výměrou průměrně vyšší než 20 ha půdy nechť je stanovena cena za 1 q pšenice 100 Kč. Toto cenové rozpětí odpovídá průměrné výši výrobních nákladů jak u drobných zemědělců, kde činí 130 až 150 Kč na 1 q, tak u větších zemědělských závodů, kde činí u 50 ha statku 60 až 80 Kč.

Žito. Drobným zemědělcům s průměrnou výměrou jejich hospodářství do 20 ha půdy rozdíl podle oblasti jako u pšenice - nechť je stanovena cena za 1 q žita 132 Kč. Statkářům, velkostatkářům a bohatým velkosedlákům s výměrou průměrně nad 20 ha půdy nechť je stanovena cena za 1 q žita 90 Kč.

Co se týče ovsa, drobní zemědělci s výměrou do 30 ha půdy nechť obdrží 110 Kč za 1 q ovsa, statkáři a velkostatkáři s výměrou nad 30 ha půdy 60 Kč.

Co se týče ječmene, tedy statkářům, velkostatkářům a větším zemědělským závodům s výměrou nad 20 ha půdy nechť jsou stanoveny ceny ječmene podle světových obilních trhů. Toto řešení cenové otázky ječmene zároveň sníží ceny kukuřice nejméně o 60 až 80 Kč na 1 q a ceny pokrutin a krmiv o 30 až 50%. Tím budou zajištěna laciná krmiva pro drobné zemědělce.

Tento návrh na novelisaci obilního monopolu předkládáme pouze pro r. 1936/1937, poznamenávajíce, že obilní problém v Československu může býti rozřešen jediné zajištěním práce nezaměstnaným, zvýšením mezd a důchodů všech pracujících i středních vrstev, neboť právě nynější prakse velkostatkářského a kapitalistického vedení Obilní společnosti za poslední 2 roky nejlépe ukázala všem dělníkům, zemědělcům i živnostníkům, že zájmy pracujícího lidu měst a venkova jsou společné proti zájmům velkostatkářstva a finančních a monopolních kapitalistů. Dělník, rolník a živnostník jsou jedna velká rodina.