Nedávno vymenovaný bol značný počet univerzitných profesorov, medzi nimi však nebol ani jeden Slovák, hoci máme i viac takých, ktorí na vymenovanie už dávnejšie čakajú. Tak sa potom stáva, že na Komenského univerzite máme i profesorov Slovákov málo. Máme asi 20 docentov Slovákov, avšak ani sbor, ani vláda sa nesnaží, aby boli menovaní. Slovákov nemenujú, ale máme prípady, že profesori prednášajú obory, v ktorých nikdy nepracovali. Následok toho je, že vychádza slabý stredoškolský materiál profesorský.

Slovákov obchádzajú, odstrkávajú a menujú vždy iného, neslováka, hoci i so slabšou kvalifikáciou. Ale čo nás najviac uráža: kým Slováci nijako nemôžu prísť k profesúre, na filozofickú fakultu univerzity Komenského menovaný bol ruský boľševik Bogatyrev. Tento prípad vyvolal pohoršenie celej slovenskej verejnosti. Je to prípad, ktorý zreteľne ukazuje tendenciu, aká vládne na univerzite Komenského. Až úzko nám je, slávna snemovňa, keď verejne musíme priznať, že z celého počtu univerzitných profesorov v republike je Slovákov len 0,5%. Je to ťažká obžaloba i na vládu i na pomery, ktoré panujú na univerzitách.

Slovenská veda nebude len pýchou slovenského národa, ale bude chlúbou i celej republiky Československej. Malo by sa tedy všetko vynaložiť, aby slovenského vedeckého dorastu bolo čím viac, aby sa tento dorast podporoval, aby rástol, aby sa množil, aby sa upravily jeho hmotné pomery, aby sa posielal na štúdiá do zahraničia v počte čo najväčšom. Avšak i tým Slovákom, ktorým sa podarilo odobrať sa na štúdiá do zahraničia, keď sa vrátili domov a chceli študovať na tunajšej univerzite, domácej univerzite, robily sa im prekážky. Tak na pr. niektorým nezapočítali semestre, absolvované na krakovskej univerzite, ktorá univerzita je predsa známa ako svetová.

Z dobrej vôle ministerstva školstva pred rokami na Karlovej univerzite určené boly 3 miesta preasistentov Slovákov. Bolo by veľmi potrebné, aby sa tieto miesta nielen zachovaly, ale aspoň päťkráť rozšírily, systemizovaly, a to s platnosťou i pre vysoké školy technické.

Ako sa dnes nakladá so slovenským vedeckýmdorastom, je zahanbujúce. Avšaknie ani tak pre nás Slovákov, ako pre režim udomácnený na vysokých školách. Žiadame, aby sa krivdy tieto odčinily, aby sa slovenským vedeckým pracovníkom uvoľnila cesta k uplatneniu, ako si toho táto mladá, snaživá, talentovaná generácia slovenská zaslúží.

Slávna snemovňa, podľa 20. článku finančného zákona č. 187, zo dňa 18. decembra 1930 mal byť uskutočnený veľkorysý stavebný program vysokých škôl. Venovať sa malo na tento cieľ 900 mil. Kč, a to postupne a rozdelene na 15 ročné obdobie, takže každoročne bolo by sa dalo 60 mil. Kč na výstavbu vysokých škôl. Do tohoto programu pojatá bola i výstavba univerzitného mesta na Lafranconi v Bratislave. Mnohé a krásne nádeje slovenské pripínaly sa k tomuto plánu. Slovensko sa nazdávalo, že dostane modernú univerzitu, ba celé univerzitné mesto. Žiaľ, tento program padol a všetky príznaky ukazujú, žeje pochovaný navždy. Otázka umiestnenia univerzity Komenského riešila sa tak, že právnická a filozofická fakulta bude umiestnená v pałáci burzy, ale to je i všetko. Či je to riešenie správne a cieľu primerané, je otázka iná.

Po umiestnení právnickej a filozofickej fakulty univerzity bratislavskej ostáva i naďalej veľkým nevyriešeným problémom, povedal by som, otvorenou ranou, umiestnenie fakulty lekárskej a jej teoretických ústavov. Dnešné umiestnenie tejto fakulty totiž je hotovou kultúrnou ostudou, ktorá nám pred cudzím vedeckým svetom neposlúži ku cti.

Na lekársku fakultu a jejnemožné umiestnenie upozorňovali sme posiaľ pri každej možnej príležitosti. Trebaktomu ešte vedieť, želekárskafakultanevyhovujeanipostránke personálnej. Uvediem len niektoré príklady: Před 1 1/2 rokom zriadená bola klinika propedeutickej chirurgie, pri čom však sa zabudlo zriadiť systemizované lekárske miesto pre túto kliniku. Klinika táto vyžaduje aspoň dvoch lekárov. Denne sú na nej aspoň 3 až 4 operácie, pri ktorých asistujú 2 lekári. Z týchto dvoch jedon dostáva 300 Kč "štipendia" mesačne a druhý, ktorý už 2 1/2 roka bol asistentom na detskej klinike, je dnes aspirantom.

Ústav pre lekársku chemiu má len 1 asistenta, ačkoľvek do praktických cvičení je zapísaných ročne 300 až 400 posluchačov. Praktické cvičenie vedie obyčajne asistent. Jeden asistent však nestačí na tak veľký počet posluchačov. Je zrejmé, že tým trpí výchova mladého lekárskeho dorastu.

Na chirurgickej klinike prof. Kostlivého je 8 lekárskych síl. Do tohoto počtu sú započítaní aj tí leká, ktorí sú na urologickej kinike. Bez externistov, čiže zdarma pracujúcich lekárov, by táto klinika vôbec nebola možná.

Ústav pre lekársku fyziku, ďalej ústav pre biologiu majú len po 1 asistentovi. Počet poslucháčstva rastie s roka na rok, ale počet lekárskych síl nie je prispôsobený ani vzrastu poslucháčstva, ani vzrastu agendy na klinikách. Kliniky v Bratislave totiž vykazujú 300 až 400% vzrastu.

Interná klinika prof. Netouška stratila 1 miesto asistentské tým, že sa toto prenieslo na nový radiologický ústav. Rozhodne je potrebné, aby radiologický ústav dostal riadne plateného prednostu, aby totiž tento neviazal asistentské miesto, ktoré by sa malo uvoľniť pre internú kliniku prof. Netouška.

Je nesporné, že lekársku fakulu univerzity Komenského treba dobudovať. Najpotrebnejšie stavby sú tieto: Pitevňa pre normálnu anatomiu, biologický ústav, farmakologický ústav, ústav pre patologickú fyziologiu, patologicko-anatomický ústav, ústav histologicko-embryologický a klinika pre zubné lekárstvo.

Čo sa týka pitevne a jej posluchárne, stavebné plány sú už dávno hotové, uvoľnené sú aj peniaze, ba vybavené je i ofertné pokračovanie, avšak jednako sa nestavia. Bolo by veľmi žiaducné, aby sa so stavbou započalo hneď, aby totiž táto stavba bola hotová do začiatku októbra, totiž do začiatku zimného semestra.

K vôli zvláštnosti vhodno poukázať i na toto: Dnešná pitevňa málen tri pitevné stoly, hoci počet pitvajúcich na prvom a treťom semestri je 500 až 600. Pitevného materiálu je nadostač, ale nedá sa využiť v plnej miere preto, lebo niet miestností na pitvanie. Pri tomtonedostatku miestností pitve sanachodbách a v suteréne, kde niet ani osvetlenia ani vodovodu.

Ďalej je treba upozorniť, že anatomický ústav má len jedného zriadenca. Tento musí z pitevne vynášať a odnášať pitevný materiál, okrem toho jazdí po celom Slovensku s ústavným autom pre mrtvoly. Keď je tento zriadenec na cestách za mrtvolami, jeho funkciu vykonávajú lekári a demonštrátori sami. Ráčte dobre rozumeť: pitevný materiál vynášajú a odnášajú leká sami, ináčej by tento pitevný materiál nemal kto odniesť.

Na bratislavskej klinike núdza o miesta je tak veľká, že na jednej posteli ležia i dvaja ťažko chorí pacienti, ale chorí posielaní sú i domov s tým, že pre absolutný nedostatok miesta nemôžu byť prijatí, čo samozrejme vyvoláva veľké pohoršenie u obecenstva. Ale často sa stáva i to, že na jednej posteli ležia dvaja pacienti po ťažkej operácii, ale ležia na nosítkach, niet pre nich totiž miesta.

Slávna snemovňa! Počet lekárskych síl na bratislavskej lekárskej fakulte, stanovený hneď po prevrate, nebol do dnešného dňa zvýšený, hoci agenda jednotlivých ústavov a kliník rapídne vzrástla. Asistenti a sekundári týchto kliník sú natoľko preťažení klinickou a ústavnou prácou, že sa nemôžu venovať ďalšiemu odbornému vzdelaniu a vedeckej činnosti. Práve preto však zanedbáva sa i výchova mladého vedeckého dorastu, čo je nesmierna škoda pre mladú lekársku vedu. Ako ráčite videť, sú to pomery na celej čare vonkoncom nemožné. Ale ešte povážlivejšie je, že sa stav tento zhoršuje, lebo náprava neprichádza. Aby sa pomery aspoň toľko napravily, po stránke vecnej som už poukázal, čo by sa malo urobiť. Po stránke personálnej potrebné by bolo odvolať desaťprocentné sníženie systemizovaných miest asistentov a sekundárov, ako i odvolať nemožné nariadenie o aspirantoch, keďže toto nariadenie znamená ďalšie sníženie počtu lekárskych síl.

Naproti tomu potrebné by bolo previesť na fakulte nové systemizovanie miesť asistentských a sekundárskych. Toto systemizovanie je podmienkou normálneho chodu jednotlivých ústavov a kliník. Slovom, je svrchovaný čas, aby sa lekárska fakulta univerzity v Bratislave dobudovala po stránke vecnej, ako aj po stránke osobnej, ako to dnešné pomery vyžadujú a prikazuje moderná lekánska veda.

Čo tu žiadame, Slovensko má na to nárok, ale má na to nárok aj mladý slovenský vedecký dorast.

Slávna snemovňa! Na Komenského univerzite zriaďuje sa práve katolícka fakulta bohoslovecká. Slovenskí katolíci dožili sa konečne i tejto theologickej fakulty. Tlmočím azda žiadosť celej slovenskej katolíckej verejnosti, keď si dovolím upozorniť, aby fakulta na tejto univerzite bola obsadená profesormi Slovákmi. (Tak je! - Potlesk slovenských ľudových poslanců.) Profesorov Slovákov, dobrých odborníkov sa najde dosť, len ich treba hľadať.

Slávna snemovňa, ráčte dovoliť láskave, aby som pri tejto príležitosti poukázať mohol ešte na jednu vec. Slovensko ešte ani dnes nemá vysokej školy technickej. Na slovenskú techniku som už i s tohoto miesta niekoľkoráz upozorňoval, takže považujem skoro za zbytočné o tejto veci sa dnes rozhovoriť. Technika je životnou hospodárskou otázkou Slovenska. (Tak je!) Voláme po nej od prevratu, od prevratu sa nám sľubuje a nemáme jej podnes. I podľa veľkosti teritoria, i podľa počtu obyvateľov Slovensko malo by mať aspoň tri vysoké školy (Tak je!), a má len jednu, i to neúplnú. My Slováci nikomu nezávidíme školy a kultúrne inštitúcie, musíme však pri tom všetkom poukázať, že keď 3 mil. Nemcov má dve techniky, 3 mil. Slovákov nemá ani jednej. Pri tom zdá sa, ako by nemecká technika v Brne vydržiavaná bola pre cudzincov; technika táto totiž vo školskom roku 1935/1936 má okolo 250 poslucháčov cudzích štátnych príslušníkov, Kým tedy i cudzinci v republike Československej majú techniku, Slovákom sa táto vysoká škola nedáva.

Slovensko potrebuje technický vedecký dorast veľmi súrne - a nemá ho, ani ho nebude tak chytro mať. Na Slovensku mohlo by sa dnes okamžite umiestiť asi 100 inženierov a nemáme ich. Na českých technikách v Prahe a Brne študuje len asi 100 Slovákov, čo je veľmi nízky počet. Je ti preto, lebo sociálnlne pomery slovenských študujúcich sú tak biedne, že Slovákom nedovoľujú študovať mimo Slovenska. Je napr. známo, že poslucháči českej techniky v Brne pochádzajú z veľkej časti z Brna alebo z blízkeho okolia. Je to, však áno, samozrejmé.

Namieta sa proti slovenskej technike, že nemáme slovenského technického dorastu. Je to pravda. Ale ako ho môžeme mať, keď nemáme vysokej školy technickej akeď sa o tento slovenský technický dorast nepostarajú ani české vysoké školy technické? Všetko, čo dnes my Slováci máme, je jeden asistent a jeden docent Slovák na českej technike v Prahe a jeden profesor na českej technike v Brne. Na českej technike v Prahe bol jeden výborný asistent Slovák, skvelý odborník. Bol to prvý Slovák, ktorý bol promovaný za doktora technických vied. A tento výtečný muž, výtečný Slovák odborník musel z Prahy odísť, lebo česká technika nevedela si ho získať. Je to dr inž. Bugan.

Celková hospodárska výstavba Slovenska ako i priemysel banícky, hutnícky, chemický a strojnícky potrebuje odborných pracovníkov technických. Vedeckú prácu technickú na Slovensku treba organizovať, čo však vykonať môžu len odborníci a technickí intelektuáli; základňou ich práce však môže byť len vysoká škola technická ako báza jedine možná.

Pomery na Slovensku vyvíjajú sa tak, že si priamo vynútia vysokú školu technickú. Slovenský priemysel pomaly síce, ale jednako len oživuje. I slovenská krajina investuje každoročne vyše 100 mil. Kč do prác vodohospodárskych a do budovania ciest - a preca práce tieto viaznu; nemáme dostatočný počet technických odborníkov, technického dorastu slovenského.

Medzi takýmito okolnosťmi, slávna snemovňa, je priamo nepochopiteľné, prečo štátna správa otázku slovenskej techniky stále obchádza a vyhýba jej. Slovom: techniku Slovensku nechce dať.

Vyzývam vládu, aby vec slovenskej techniky ďalej neodkladala. Apelujem však menovite na pána predsedu vlády, ktorému sú pomery na Slovensku veľmi dobre známe, aby sa pričinil a zaslúžil o slovenskú techniku, a to čím skôr a takým spôsobom, aby náklad na túto vysokú školu slovenskú mohol byťpojatý do štátneho rozpočtu na rok 1937.

Slávna snemovňa! Slovensko sa techniky nikdy nezriekne, Slovensko techniku chce mať, bude ju mať, lebo ju mať musí! (Tak je! - Výborne! - Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je paní posl. dr inž. Tumlířová. Udeľujem jej slovo.

Posl. dr inž. Tumlířová: Slavná sněmovno!

Návrhem zákona na úpravu některých právních poměrů vysokoškolských asistentů splácí Národní shromáždění republiky Československé jen malou splátku na svůj velký dluh vůči československé kultuře a zvláště vůči vědě. Bylo zde již také zmíněno, že jde o malou splátku, o neúplnou splátku vůči pracovníkům vědeckým, jejichž význam pro život státu a pro život národa nebývá vždycky správně doceňován.

Jde-li však jen o malou splátku, je nutno konstatovat, že děje se to za okolností, které můžeme nazvati momenty velmi příznivými. Splátka tato vychází jako iniciativa parlamentu, jako iniciativa poslanců, kteří se ujali požadavků správně tlumočených vysokoškolskými asistenty, a iniciativním způsobem projednali, připravili a zpracovali návrh, který doznal mimořádně rychlého projednání.

Dalším, příznivým momentem, při předložení této osnovy je skutečnost, která zde již dnes také była zmíněna, to jest ta skutečnost, že v době, kdy hlavním zájmem státu je otázka obrany tohoto státu, soustřeďuje se naše vůle k obraně nejen ve smyslu obrany technické, obrany zbraněmi, nýbrž že stejnou vážnost přikládáme obraně státu zbraněmi ducha a tudíž i ochraně duchovních statků, zejména podpoře vědeckých pracovníků, jejich sociálnímu zabezpečení, neboť i v nich vidíme také povolané obránce státu. (Výborně! - Tak jest!)

A konečně třetí okolnost je ta, že byla to mimořádně proklamovaná, hlasitě všude vyjádřená naprostá jednota všech těch, kdo se při projednávání tohoto zákona spojili. Já jsem očekávala, jdouc do dnešní schůze parlamentu, poněvadž jde o otázku, která znamená sociální zabezpečení těch, kdo prokázali, jak potřebují tohoto sociálního zabezpečení, že nebude nikoho, kdo by mluvil proti přijetí této osnovy. Vždyť jde, jak bylo řečeno, o vědecké, nenáročné, obětavé pracovníky, o ty, kdo jsou elitou lidstva, elitou lidské společnosti, a o jejich zabezpečení, o možnost, aby mohli dáti to, co do nich vyšší mocí je vloženo, na prospěch lidské společnosti.

Houston Stewart Chamberlain pokládá vědu za východisko veškeré civilisace a kultury. Bez nových objevů nebylo by kultury. Věda však není takový obor lidského působení, jejž lze regulovati vůlí lidskou, ať jedince či společnosti, neboť předpokládá předurčení, dar vyšší moci, zrození talentu, který bude schopen vědecky tvořiti. Zdálo by se tudíž samozřejmým, že jedinci, určení svým výjimečným uschopněním pro tuto úlohu nositelů pokroku, budou společností ne-li hýčkáni, tedy aspoň ceněni a podporováni, aby z jejich speciálních fondů duchovních mohl vyrůsti co nejvyšší prospěch lidstva.

A zatím vidíme, že společnost přijímá nejen samozřejmé výsledky vědeckého badání, pokud poznává jejich prospěch, ale že si neuvědomuje takřka vůbec své odpovědnosti za úpravu sociálních podmínek života těch, kdo tyto plody své práce národu odevzdávají.

Stejně samozřejmě jako výsledky jejich práce přijímá často i krajní osobní obět, kterou přinášejí vědátoři možnosti své práce při svých omezených a, neváhám říci, někdy přímo nuzných existenčních podmínkách, bohužel, ne zřídka přijímá bez otřesu svědomí i obět života mladého vědátora skoseného horečnou činností talentu, nevyváženou přiměřenou výživou. Nepostarala se dosud ani o ty, kdo zde po tak mladém předčasně odešlém pracovníku zůstali.

Projednávaná osnova nenapravuje úplně zlo vykořisťování vyvolených, silných svým určením a slabých svým sociálním postavením, ale pokouší se o nápravu na místě nejbolavějším - v poměrech mladé vědecké generace. Vysokoškolští asistenti tvoří nečetnou třídu v životě společnosti, jak zde bylo již dnes řečeno, avšak zcela zvláštního významu. Ve své většině jsou to adepti vědy, kteří hledají své zařazení v systému věd, aby ze své mnohdy zcela ojediněle vyhraněné hřivny vědeckého nadání přispěli k rozvoji civilisace a kultury. Ale systém věd a s ním i sociální rozvrstvení lidské společnosti nepokročily ještě tak daleko, aby zrozený mimořádný talent se mohl nejen uplatnit a rozvinouti, ale často aby mohl aspoň uhájiti svoji existenci.

Kolik lidských tragedií, ale i kolik nedozírných národních škod je skryto v oněch rozhodnutích kompetentních úřadů, jimiž je odmítán vědecký pracovník příliš úzce vymezené specialisace, aby se zachytil v organisaci vědní i v životě společnosti! Kolik zdrojů nejvzácnější energie pro život národa, kolik pramenů vědecké tvůrčí síly vyschlo předčasně, protože nositelé jich nestačili unésti bídu, ve které jim bylo tvořiti, pěstovati a rozdávati dary ducha, jenž mohl přinésti lidstvu nová světla kultury!

Sociální postavení asistentů vysokoškolských a podmínky jejich povolání jsou upraveny tak, že vlastní účel jejich činnosti -vědecké badání a průprava k němu - jsou při praktickém provádění jiných úkolů jen jakýmsi vedlejším úsekem jejich povinnosti, k jehož splnění se dostávají teprve tenkráte, když vykonali řadu mechanických povinností, které však svou početností mnohdy znemožňují dosažení vlastního účelu - vědecké práce.

Vysokoškolský asistent jako pomocná síla vědeckého učitele, profesora na vysoké škole, vede agendu výzkumných ústavů, vede a spravuje inventář, spravuje prakticky a účetnicky ústavní dotace, exkursní paušály, vložné, t. j. zálohy studentů na úhradu materialií, spotřebovaných při praktických cvičeních, pomáhá a často i vede tato cvičení, připravuje materiál pro ně, píše vysvědčení a katalogy, ale není výjimkou, že i zkouší za profesora, občas a mnohdy nejen občas, nýbrž v soustavných obdobích za něho i přednáší, pomáhá v jeho soukromé vědecké práci atd. A vedle toho nejen má, on musí samostatně vědecky pracovat, má-li svoje místo vysokoškolského asistenta uhájiti, neboť do 8 roků musí být habilitován a nesplní-li do určité řady let tuto povinnost, nemůže býti dále potvrzen asistentem, a když, tedy se značnými potížemi.

Vysokoškolští asistenti, ač tvoří nepostradatelnou součást vědeckého a učebního vybavení vysokých škol, nejsou v podstatě státními úředníky a nejsou ani soukromými úředníky, vybavenými souborem práv a právní ochrany, jakou naše sociální zákonodárství poskytuje soukromému úředníkovi. Dalo by se takřka říci, že jsou smluvními úředníky bez smlouvy, ač slouží státu při výchově jeho nejvýš školené inteligence, tedy namístě tak významném.

Průměrný občan má jistě zcela jiné představy o prostředí vědecké práce, prochází-li bílými laboratořemi, stojí-li jako hledající pomoci před roentgenem, prohlíží-li síně přírodovědeckého musea, otvírá-li se mu cestou vědeckého výzkumu celý úžasný svět mikrobiologický, než kdyby mu bylo umožněno nahlédnouti do pozadí těchto výsledků, ve kterém žije a tvoří mladý vědátor. Uvědomte si, prosím, jaký je poměr odvislosti mezi asistentem a jeho profesorem. Při lidské ušlechtilosti vědeckého vůdce může vésti k nejkrásnějšímu otcovskému a synovskému vztahu vědecké posloupnosti, ale při menší dokonalosti, a což teprve při lidské neušlechtilosti jedné neb druhé strany, kolik závad pramení z této odvislosti! A bylo zde ústy vysokoškolského profesora naznačeno, že je mnoho závad, na nichž je vinen vědecký vůdce nebo mladý, povahově nedostačující pracovník. A přece, je-li všady nutno chrániti mravní základnu pro činnost lidskou, je to mimořádně důležito v prostředí vědeckého tvoření, neboť věda bez vzdělanosti není možná a podle slov filosofa nemůže

býti vysoké vzdělanosti bez hluboké mravnosti.

Předložená osnova podává řadu úprav, aby tento poměr asistenta k prostředí jeho práce a zejména k jeho budoucnosti byl uvolněn, byl osvobozen, byl ulehčen. Osnova přináší v několika směrech nápravu a především dává určité zajištění existence těm, kdo nedosáhli svého vědeckého cíle a kdo tedy jsou zklamáni v samé podstatě svého vědeckého poslání, kdo nedosáhli vysokoškolské profesury. Prvá část osnovy rozhoduje o nich a řekla bych, že po této stránce tato část je jednou z nejlidštějších, protože umožňuje aspoň existenci těm, kdo došli jinak ve svém vědeckém úsilí zklamán.

Na druhém místě zajišťuje osnova přechod do státní a veřejné služby, a to takový, kde bude možno zhodnotiti pro existenci vysokoškolského asistenta onu dobu, kterou věnoval své vědecké a všeobecné odborné průpravě na místě nejvyššího školení, na vysoké škole, kde bude moci přenésti tuto svoji mimořádnou zkušenost a znalost zase třeba do jiného působení než vědeckého, ale přece jenom na prospěch společnosti ve službě státní nebo jiné službě veřejné.