Tato část osnovy je značným kladem připraveného elaborátu a je kladem nejenom pro vysokoškolské asistenty, nýbrž i pro stát, poněvadž zde vábí jaksi stát touto poměrně malou úpravou odborně vyškolené, zdatné pracovníky do svých služeb.

Je litovati, že další součást, aby totiž bylo těmto odborně školeným a již tak vyzkoušeným pracovníkům umožněno přednostní místo ve státní službě, nemohla býti zachována v samé osnově zákona, a že zůstává jen požadavkem resoluce, za jejíž přijetí se přirozeně co nejúpřímněji přimlouvám.

A konečně má naše osnova o úpravě některých právních poměrů vysokoškolských asistentů jednu část, kterou bych nazvala zase vítězstvím čisté lidskosti, to je část, která upravuje pense těm, kdož zůstanou vysokoškolskými asistenty, kdo tedy vlastní svoje životní poslání prohrají, ale zejména pense těm, kdož zde zůstávají, když mladý vědecký pracovník předčasně, nejčastěji právě jako oběť svého povolání odchází a ty, které zde zanechává, zanechával dnes docela bez ochrany. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) V tomto směru je tato část osnovy zákona jistě částí, proti níž se nemůže zvednout jediný hlas lidsky cítícího člověka.

Osnova přináší pomoc mladým, avšak také pomoc zdatným, těm, kteří svoji zdatnost již prokázali nejenom svojí prací, nýbrž také tím, že při této práci setrvali, i když její sociální zabezpečení bylo tak slabé a zůstává i po úpravě, kterou naše osnova přináší, přece jenom nijak vynikající.

Řekla bych, že přicházíme touto osnovou nejenom k nápravě sociální křivdy, nýbrž i určitého národního hříchu. Vědci nesli v mnohých obdobích československé historie nejenom pochodeň pokroku, byli však i ideovými a politickými vůdci lidu. A byla to historie všech částí našeho československého státu, která má mezi svými ideovými a politickými vůdci vědce, ať je to Slovensko, ať jsou to Čechy, ať je to Morava, jenom nahodile vzpomínám jména Šafařík, Dobrovský, Palacký, Masaryk.

Nechť naše osnova, která je malým krůčkem pro zlepšení poměrů mladých vědců, stane se schůdkem k nové důvěře mezi vědeckými pracovníky tím, že význam jejich práce je ceněn národem, a nechť přispěje, aby věda byla i v budoucnu požehnáním československému národu, jakým se projevila v jeho minulosti. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Domin. Dávám mu slovo.

Posl. dr Domin: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Péče o náš vědecký dorost je opravdu zanedbávána a všechno úsilí, všechny snahy našich vysokých škol zjednati v této věci nápravu rozbíjejí se buďto o neporozumění úřadů anebo o tvrdé fiskální stanovisko ministerstva financí. Je samozřejmé, že se nechceme zpronevěřiti Rašínově zásadě šetrnosti, zejména ne v této těžké době, tak těžké sociálně i hospodářsky, ale přesto se nemůžeme uzavírati před významem statků osvětových a duševních, které jsou páteří všeho pokroku, které jsou hybnou silou naší existence, a musí nám svobodu také zabezpečiti. A doznejmež si to zcela otevřeně: vysoké školy potřebují podpory státu, ale stát by nemohl žíti a udržeti se bez vysokých škol.

Vědecký dorost je zvláště ohrožen, jak jsem ukázal mnohokráte na konkretních příkladech. Proto, paní a pánové, s upřímnou radostí vítáme osnovu zákona na úpravu některých právních poměrů vysokoškolských asistentů a samozřejmě rádi a ochotně budeme pro ni hlasovati, poněvadž jde o náš stát a o velmi spravedlivý požadavek. Litujeme však, že předložená osnova tisk 417 není ve shodě s původní osnovou zákona tisk 254, která byla mnohem spravedlivější, mnohem výhodnější, kdežto tato nová osnova je osnovou polovičatou a nepřináší všecko to, co by měla, takže se má nyní, jak pan zpravodaj dr Kozák řekl, vlastně zase spravovati jakýmisi resolucemi.

Je skutečně zvláštní a je to snad s podivem, že návrh zákona, který byl předložen dne 18. prosince minulého roku zástupci čtyř koaličních stran, nár. socialistů, soc. demokratů, republikánů a lidovců, neobstál a že zástupci těchto stran nedovedli při dalším jednání obhájiti původně předložený návrh zákona.

Historie této osnovy zákona je vůbec zajímavá. Vlastně jde to už hodně let nazpět. Byly to vysoké školy samy, které se dlouho snažily zlepšiti poměry vysokoškolských asistentů, ale marně. Také jako rektor jsem pečoval, aby především byla zrušena desetiprocentní restrikce asistentských míst, ale ani to se nepodařilo. A potom - a to bych zvláště zdůraznil - vzali tuto věc asistenti sami do ruky, vzali to do ruky energicky, vytrvale a záměrně, a podařilo se jim vzbuditi živý zájem nejenom všech povolaných činitelů, nýbrž celé široké veřejnosti. A tato akce asistentů se potkala s výsledkem. A já také s tohoto místa blahopřeji asistentům našim k této jejich krásné akci, která vedla aspoň k částečnému výsledku, a k tomu jejich krásnému boji za jejich práva a také za práva našich vysokých škol. Myslím, že je naší povinností konstatovati tu veřejně, že všechna iniciativa vyšla z řad asistentů samých, kteří vypracovali i své skvělé memorandum po schůzi ze dne 3. prosince m. r., vypracovali návrh zákona a vypracovali resoluce, které jsem také předložil 5. prosince panu předsedovi kulturního výboru se žádostí, aby byly projednávány, což se stalo ovšem potom zbytečné, když později, dne 18. prosince byl předložen obdobný návrh zákona čtyřmi jmenovanými koaličními stranami.

Mluvím-li o poměrech asistentských, myslím. že k tomu mám dobrou legitimaci, a snad ještě poněkud lepší, než ostatní moji kolegové vysokoškolští profesoři Brdlík, Kozák, Macek a Dominik, poněvadž já, vážení pánové a dámy, byl jsem sám po 10 let asistentem a spravuji ústav, který má 4 honorované a dva nehonorované asistenty, takže znám dobře všechny bolesti a potřeby tohoto stavu, který je sice malý počtem, ale významný ve vnitřní funkci universit.

V osnově zákona, upravené oběma výbory, jak jste slyšeli od kol. zpravodaje, byl vypuštěn § 5, ale je nahražen resolucí v obdobném smyslu. Za mnohem povážlivější považuji, že byl vypuštěn také § 3, kterým se zajišťovalo asistentům přednostní právo při přechodu do jiné státní nebo veřejné služby. Slavná sněmovno! Podle původního i konečného znění osnovy zákona se asistentům nyní započte jejich služba, ale když se jim nezabezpečí přednostní právo při přestupu do jiné služby, potom jsem přesvědčen, že mohou nastati poměry horší, než jsou dnes. Už dnes zejména asistenti techniky mají veliké obtíže, když přestupují do různých úřadů v oboru působnosti, dejme tomu, ministerstva veř. prací, ministerstva pošt a telegrafů nebo ministerstva obchodu, do zemského úřadu atd. Také asistenti universit mají obdobné potíže a nyní, když zákonem jim bude přiznáno započtení této doby, je nebezpečí, že tyto úřady se budou brániti přijímati asistenty, poněvadž dříve, když tak činili, obyčejně jim nezapočetli celou jejich službu, někdy dokonce započetli jenom nepatrnou její část. Proto také - jak je patrno, je v této věci veliká jednota ve sněmovně jsem vypracoval návrh resoluce, aby vládním nařízením aspoň byla tato osnova zákona doplněna ve smyslu §u 3 o přednostním právu, také kol. Kozák ohlašoval, že takováto resoluce bude přednesena, sejdou se tedy dohromady; což je tím lépe, neboť je to jen v zájmu jedné a téže dobré věci.

Přál bych si však, slavná sněmovno, aby asistentský zákon nezůstal jediným činem naší sněmovny ve prospěch našeho vysoko školského dorostu. Dne 7. listopadu m. r. předložil jsem návrh zákona na úpravu remunerací vysokoškolských vědeckých sil, o němž se také kol. Kozák zmiňoval sympaticky, což rád a s povděkem kvituji. Ale bohužel dnes právě uplynul sedmý měsíc od předložení tohoto prostého a jednoduchého návrhu, a dosud se jím ani kulturní výbor nezabýval. A přece bych apeloval, paní a pánové, především na váš sociální cit, abyste pamatovali na ty nejubožejší z ubohých, právě na vědecké pracovníky, kteří jsou honorováni 150 nebo 200 Kč měsíčně a kterým se tato almužna nevyplácí po 3 letní měsíce, a je jenom několik málo sil, s plnou kvalifikací, doktoráty a státními zkouškami, které mají měsíční remuneraci 400 nebo 500 Kč.

Slavná sněmovno, navrhoval jsem jen mírnou úpravu, poněvadž jsem si dobře vědom těžké finanční situace státu, ale navrhovali-li jsme pro tyto vědecké pomocníky ještě ne s úplnou vysokoškolskou kvalifikací 400 Kč měsíčně a pro ty, kteří mají doktorát nebo státní zkoušky nebo oboje, 600 Kč měsíčně, myslím, že je to velmi skrovné, ale že aspoň toto málo mělo by se jim dostati, vždyť jde o pomoc pro náš vědecký proletariát, který nemá opravdu, z čeho by žil. My, profesoři, vidíme tu bídu zblízka, my známe své absolventy, doktory, profesory, kteří se živí jako šoféři, hraním v nočních lokálech a bůhví čím. A to dělají také mnozí chudí studenti. Sám znám jednoho, mám ho vlastně v ústavě, doktora, chudáka, neobyčejně talentovaného, který si musel vyhráváním po nocích a kondicemi opatřovati zdroj živobytí po celá studia. Při tom studoval znamenitě, takže vlastně neměl čas pro spaní, a lze si pomysliti, jak to může vypadati se zdravím takto se živících lidí. Proto bych prosil, aby tato věc, která úzce souvisí s otázkou asistentskou - vždyť to jsou vlastně, abych tak řekl, čekatelé na ta místa asistentská- byla také řešena.

Dovolte, abych se ještě stručně zmínilo několika málo jiných otázkách, které souvisí s vysokými školami a s jejich mladým vědeckým dorostem a vzbudily zájem v poslední době. Nebudu vůbec mluviti o otázce autonomie vysokých škol. Víte, že se vyrojila celá záplava článků, úvah a nápadů a s povděkem konstatuji, že na interpelaci, vlastně dotaz, který jsem vznesl na ministra školství a nár. osvěty, dostalo se mi odpovědi, v níž pan ministr ujišťuje, že autonomie vysokých škol nebude rušena nebo omezována, že je si vědom jejích předností, a říká, že by se jednalo nejvýše o jakousi úpravu disciplinárního řádu pro profesory vysokých škol, a kdyby mělo snad dojíti k jednání o změně prvního oddělení §u 79 zákona z r. 1919 o jmenování profesorů vysokoškolských, že by se tak dálo jenom se zachováním autonomie.

Ale já bych, slavná sněmovno, chtěl upozorniti na něco, co jaksi v těch nesčetných článcích uniklo pozornosti, t. j. na stanovisko, které mělo ministerstvo školství a nár. osvěty loňského roku a které nám v listopadu tehdejší pan ministr školství dr Krčmář také v kulturním výboru tlumočil, kde praví mimo jiné toto (čte): "Reglementaci vědeckého badání a reglementaci hlásání jeho výsledků po stránce obsahové by si snad přál jen málokdo. Druhá věc je ta, že podle dnešních zákonů nemůže vysoké škole nebo její fakultě býti vnucen nový člen, pokud ani dvě pětiny kollegia, tedy nikoli majorita, se pro něj nevyslovily. S jmenováním podle takových minoritných vot se zejména v poslední době občas setkáváme. Nechci nijak tvrdit, že usnesení příslušných kollegií jsou vždycky na prospěch věci, ať s hlediska státního, ať vědeckého, ať vyučovacího, ale táži se, zdali by jiné řešení nebo zasahování jiných vlivů než na př. osobních nechutí a přízní profesorských nebo pěstování určité politiky se strany kollegia nebylo daleko závadnější. Vždyť s druhé strany je protiváha v tom, že vyučovací správě, vládě a presidentu republiky nikdo nemůže býti vnucen, ani kdyby šlo o návrh jednomyslný. Třetí zásada je v tom, že vysokoškolský učitel může býti odstraněn jen disciplinárním nálezem a že vůbec disciplinární moc přísluší orgánům vysokoškolským. Že by disciplinární komise fungovaly zrovna parátně, tvrditi nechci a nemohu. Sám jsem předsedou disciplinární komise pro profesory na universitě Karlově. Ale zase je mi tento stav milejší než jakékoliv glajchšaltování, když nad to předpisům trestního zákona podléhají vysokoškolští učitelé jako všichni ostatní smrtelníci, takže vážnější provinění postavena jsou pod náležité sankce."

Doufám tedy, slavná sněmovno, máme-li ujištění předchozího i nynějšího pana ministra, že se konečně otázka autonomie uklidní. Vždyť mi tu autonomii nepotřebujeme pro nic jiného, než aby to byla hráz proti jakýmkoliv rušivým vlivům a především proti jakýmkoliv vlivům politickým. Profesoři vysokoškolští jsou také pouze lidé, právě tak akademičtí funkcionáři, a mohou tudíž chybovati, ale jde o to, aby taková chyba byla napravena - a o to je v akademických senátech, profesorských sborech dostatečně postaráno. A zahnízdily-li se na některých jiných vysokých školách určité zlořády, pak dosavadní právní řád dává dostatečnou možnost, aby vláda, resp. ministerstvo školství okamžitě zjednalo nápravu, a nemusí nijak rušiti nebo zasahovati do autonomie vysokých škol.

Velmi bolestná je jiná otázka, totiž otázka Strakovy akademie a Strakovy nadace. Státní úřady dosud nesplnily resoluci Národního shromáždění z 9. října 1919, podle které byly povinny úplně vykliditi neprávem zabranou budovu bývalé Strakovy akademie a odevzdati ji pro účely pražského vysokoškolského studentstva. Zdálo se, že alespoň r. 1932 po likvidaci ministerstva zásobování se tato budova dostane zpět našim studentům, ale zatím se tam zahnízdila rozšířil Státní úřad statistický, zabral množství místností, a v nejnovější době došlo skutečně k ostudné věci, že Státní úřad statistický žaluje studentstvo a Akademický dům o statisícové náhrady za otop a světlo, ač právě tento úřad ušetřil na nájmu tisícové částky tím, že vlastně okupoval proti právu tyto místnosti Strakovy akademie. Myslím, slavná sněmovno, že bude nutno, aby také zákonodárné sbory přihlédly k této věci a aby konečně Strakova akademie a Strakova nadace byly vráceny účelu, jemuž patří podle vůle zakladatele, ovšem přiměřeně novým poměrům v naší republice.

V zájmu našeho vědeckého dorostu žádáme důrazně, aby nebylo obnovováno aspirantské nařízení. Bylo proti tomu sneseno tolik přesvědčivých důvodů, že je věru zbytečné každé další slovo proti tomu.

Studenti právníci, náš Všehrd a Svaz právnických fakultních spolků Československé republiky, rozšířili tyto dny memorandum proti prodloužení koncipientské advokátské praxe z 5 na 6 let. Paní a pánové! Já jsem velmi svědomitě a jaksi nestranně prostudoval celou tu látku pro i proti a musím říci, že se úplně stavím za stanovisko Svazu československého studentstva, aby tato pětiletá praxe advokátských koncipientů nebyla prodlužována. Není proto nižádného věcného důvodu a nelze říci, že by koncipista po pětileté praxi nebyl dostatečně připraven pro vykonávání svého úřadu. Když podle dnešních zvyklostí může již po třech letech zastupovati svého šéfa advokáta a může vésti i spletité spory, proč by je nemohl vésti po pěti letech samostatně? Také nevidím, že by se tímto způsobem zabránilo proletarisaci stavu advokátského, jak se o tom píše. Prodloužení praxe mělo by jenom za následek to, že bychom krutě postihli náš právnický vědecký dorost, kterému právě v těchto těžkých dobách mělo by se pomoci a přispěti, a rozmnožili bychom jen počet špatně placených právníků. Poněvadž není ani žádného věcného ani jiného důvodu pro to, aby tato praxe byla rozšiřována a prodlužována, přimlouvám se při této příležitosti vřele, aby zůstalo při dosavadním stavu a nedošlo k tomuto nesociálnímu zákroku proti našim mladým právníkům a proti absolventům všech našich právnických fakult. (Posl. Jenšovský: řekněte to advokátům!) Advokátům bych to řekl také klidně do očí.

Konečně, slavná sněmovno, musím se několika slovy zmíniti o neblahé situaci, která se vyvinula v otázce obnovy Karolina. Ministerská rada dne 25. května r. 1934, tedy před dvěma lety, se usnesla, že přispěje finančně k restauraci Karolina a že počátkem roku 1935 bude každým rokem zařazována určitá částka do rozpočtu k tomuto účelu. To se také stalo. V rozpočtu na r. 1935 byla 400.000 Kč, také v letošním rozpočtu je pamatováno na restauraci Karolina, ale až doposud Karolinum resp. Karlova universita nedostaly ani haléře, poněvadž jsou stále kompetenční spory mezi jednotlivými ministerstvy, kdo a co má dělat. Loyálně uznávám, že ministerstvo školství se snažilo, aby ty částky byly uvolněny a vyplaceny, ale nastaly potíže s ministerstvem veř. prací. A když koneckonců tyto potíže byly odstraněny a obě ministerstva se dohodla s Karlovou universitou na stanovení stavebního výboru, tu se zase řeklo, že formálně je třeba potvrzení ministerstva financí. Vzhledem k tomu byl pan rektor s profesorem Vojtíškem a se mnou u pana ministra dr Trapla, který si dal věc vysvětliti a řekl, že odstraní potíže. Ale bylo to právě nešťastnou shodou okolností toho dne, kdy pan ministr dr Trapl podal demisi a podle zprávy nové od rektora Karlovy university ministerstvo financí se staví nyní proti stavebnímu výboru, jak byl dojednán ministerstvy školství a nár. osvěty a veřejných prací, a to má za následek, že se neděje nic.

Slavná sněmovno, kdyby universita nebyla bývala přikročila k zajišťovacím a výzkumným pracím, ovšem jen z peněz národní sbírky, pak by se nebylo přišlo na to, že hlavní pilíř, který podpírá velkou aulu, je úplně zpuchřelý, a jak nám odborníci řekli, bylo by bývalo došlo nečekaně k ohromné katastrofě. Není divu, když stát slíbil příspěvek na restauraci, že jsme už dále neapelovali na dobročinnost naší národně cítící veřejnosti; než ten milion korun, který máme k disposici z národní sbírky, není také nevyčerpatelný. Proto je nutno, aby se také touto otázkou hnulo, a nebude-li možné, aby stát splnil svůj slib a dal k disposici, co je v rozpočtu k tomuto účelu, pak nezbude Karlově universitě nic jiného, než aby se znovu obrátila na veřejnost a žádala, aby národ přispěl k důstojné obnově této památné, starobylé kamenné budovy, která se svým významem řadí důstojně po bok pražskému hradu i staroměstské radnici. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Je mnoho jiných bolestí našeho vysokoškolského dorostu. Zastavením exkursních paušálů se už po léta znemožňuje praktický výcvik v některých oborech a tím, že se zásadně zamítají veškeré žádosti za podpory na účast na zahraničních mezinárodních sjezdech a k studijním vědeckým cestám, trpí zejména výchova našich mladých a mladších kolegů.

Duševní statky nejsou u nás pohříchu patřičně hodnoceny. Je tu třeba radikální nápravy a také více odvahy. Této odvahy dosud nevidíme, jak ukazuje stále neplněný návrh zákona o sloučení obou německých technik v jedinou. Chceme-li mít národ branný, musíme mít také národ vzdělaný a potom musíme pečovat o to, aby nepřišlo nazmar drahé dědictví J. A. Komenského a aby se opravdu naše školství národní, střední, odborné i vysoké stalo nerozbornou mravní i osvětovou hradbou a záštitou tohoto státu. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Slanský. Dávám mu slovo.

Posl. Slanský: Chci k předložené osnově zákona učiniti nejprve krátké prohlášení jménem klubu komunistických poslanců.

Souhlasíme s navrženou osnovou zákona, poněvadž řeší aspoň v jedné oblasti úpravu právních a platových poměrů studované mládeže.. Je samozřejmé, že i když jde o velmi důležitý úsek duševní práce a o vědecký dorost, nelze přehlížeti, že zákonná úprava zde navržená se dotýká poměrně jen malé části mladé generace. Právní poměry ostatních oborů pracovníků s vysokoškolským vzděláním a poměry abiturientů středních škol, které jsou, jak je dobře známo, také velmi neutěšené, zůstávají touto osnovou nerozřešeny. Připomínáme proto, že stejně naléhavou jako otázka asistentů je v dnešní situaci i otázka zrušení aspirantského nařízení, jakož i řádná úprava přijímání nových sil do služeb státních i veřejných jak po stránce právní, tak i po stránce platové. Naléhavá je dále i otázka prodloužení koncipientské prakse z 5 na 6 let, o níž dnes dopoledne jednal ústavně-právní výbor kteréžto opatření všechny vládní strany schválily. Tato osnova postihuje nejmladší a hlavně sociálně nejslabší mladé právníky a je krajně nesociální. Stávka právníků, záplava protestních projevů, demonstrací a pamětních spisů svědčí o rozhořčení, které tato osnova mezi mladými právníky vyvolává.

Stejně zoufalé jsou i poměry v sociální a zdravotní péči o studentstvo. K odpomoci tomuto stavu žádáme: komasaci studentských nadací, zvýšení položky na stipendia, zlepšení sociální péče o středoškoláky, odstupňování školného podle majetkových poměrů, aby byl usnadněn přístup ke vzdělání nemajetných studentů, soustředění sociální péče o studentstvo zřízením Ústředního sboru sociální péče, řádné vybavení a dotace Studentského zdravotního ústavu.

Nerozřešen zůstává i celý tragický problém nezaměstnanosti mládeže, který dnes dorůstá přímo v národní katastrofu. Máme čtvrt milionu mladých lidí bez zaměstnání, bez vyhlídky na možnost kulturního života, bez možnosti rozvinout své schopnosti, bez práva na práci a chléb. Zde je dnes více než kdy jindy zapotřebí přikročit neodkladně k nápravě. Je třeba čeliti nezaměstnanosti mládeže úpravou přijímání vyškolené mládeže do služeb státních i veřejných. Byla by nutna tato opatření, o jejichž provedení budeme usilovat: zrušení vládního nařízení č. 170/34, t. zv. aspirantského nařízení; zrušení vládního zákazu z r. 1933 neobsazovati 10% systemisovaných uprázdněných míst; rozmnožení počtu systemisovaných míst podle potřeby a jejich okamžité obsazení; zkrácení pracovní doby při vyrovnaných platech a zákaz povolování práce přes čas; pensionování přesloužilců s plným nárokem na pensi a snížení hranice pro pensionování ve státních i veřejných podnicích; zákonné započtení vojenské presenční služby do postupu. V soukromé službě je zapotřebí nařízení o pensionování osob, které dosáhly 60 let, mají nárok na pensijní pojištění a jejichž plat přesahuje ročně 36.000 Kč. Pro případ nezaměstnanosti je potřebí uzákoniti řádné podpory pro studovanou inteligenci, která nemůže nalézti zaměstnání.

Je nám jasné, že rozřešení celého tohoto komplexu otázek je spojeno s otázkou opatření finanční úhrady. Upozorňujeme však na návrhy členů našeho klubu na úhradu rozpočtových položek pro sociální péči, zdravotnictví, školství cestou ostrého progresivního zdanění velkých poplatníků. Upozorňujeme na řadu konkretních návrhů, které podali členové našeho klubu, na zákonnou úpravu nejpalčivějších otázek studentstva a studované inteligence. Je to na př.: návrh posl. Kopeckého a soudr. na uzákonění podpor v nezaměstnanosti pro nezaměstnané absolventy středních a vysokých škol; návrh posl. Jurana a soudr. tisk 2.824-II na zrušení vládního nařízení o aspirantech a na okamžité obsazení všech uvolněných systemisovaných míst úřednických; návrh posl. Jurana a soudr. o bezplatném studiu pro nemajetné studenty a o odstupňování školného (kolejného) podle majetkových poměrů na středních i vysokých školách atd.

Přes to, že jsme si vědomi, že návrh pana dr Kozáka a druhů jest jen řešením malé části z celého souboru problémů studované inteligence, vítáme jej. Chceme všemi silami napomáhati k vážnému řešení sociální otázky mladé generace. Prohlašuji jménem KSČ, že náš parlamentní klub bude pro tento návrh hlasovati.

Současně říkáme, že jen rychlý a důsledný postup v řešení ostatních existenčních otázek studované mládeže může sjednati nápravu a odvrátiti hrozící katastrofu.

KSČ je připravena podporovati každý návrh, který znamená prospěch pro studentstvo a pracující třídu, ať tento návrh přichází odkudkoli. Záleží jen na vás, pánové, zdali tato zákonná opatření budou uvedena v života zda budou splněny všechny předvolební sliby, které jste všichni bez rozdílu před volbami mládeži činili.