Dámy a pánové, osnova, kterou máme před sebou - to výslovně zdůrazňuji - je svorným návrhem všech koalovaných stran. Byla hodně ventilována otázka, zdali se to má řešiti zákonem anebo vládním nařízením. Věc se zdála nejasná, ve skutečnosti se však ukázalo, že forma zákona jest nutná, neboť je nutno řešiti věci pensijní, které jiným způsobem měněny býti nemohou. Postup iniciativního návrhu byl tedy indikován. Předložený tisk však není totožný s tiskem 254 z II. zasedání. Byl znovu propracován za účasti zástupců ministerstev školství a nár. osvěty, financí, vnitra a subkomisí kulturního výboru. Resultát těchto porad tisk 417 máte před sebou. On se liší v některých věcech od původního návrhu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Především tou maličkostí, že konečný plat v nejvyšší stupnici - tato stupnice odpovídá platům středoškolských profesorů-je snížen o 600 Kč ročně na 39.000 Kč. Úřední důvod zněl, že by takový asistent měl více, než činí počáteční plat řádného profesora university. Je to věc malá, uvážíme-li, že tohoto stupně může asistent po pravidle habilitováním dosáhnouti teprve po 26 letech služby; tedy těch starých pánů, nechci říci starců a stařečků, kteří se toho dožijí, nebude asi mnoho.

Důležitější je - či aspoň zdá se - rozdíl mezi původním a nynějším zněním odst. 3 prvého paragrafu. Původní znění se začínalo takto (čte): "Výhody platového postupu podle předchozích ustanovení příslušejí i asistentům vysokých škol, pokud nejsou soukromými docenty, ale buď vykazují předběžnou praktickou činnost, která je k značnému prospěchu vysoké škole, nebo vynikají odbornou činností vědeckou či uměleckou." Nové zněn zní, že jim to může býti přiznáno. Rozdíl je, dámy a pánové, trochu optický, což pravím zejména těm pánům asistentům, kteří se toho lekají, poněvadž i v původním znění bylo, že rozhoduje ministerstvo školství a nár. osvěty v dohodě s ministerstvem financí.

Dále odpadl bývalý § 3, který zněl takto (čte): "Asistenti vysokých škol žádající o umístění v jiném oboru státní nebo veřejné služby mají nárok, aby jim byla dána přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací" atd. Byly námitky proti slovu "nárok", uvažovalo se, že by mohlo v případě odmítnutí dojíti i k soudu se státem, tedy k jednání u nejvyššího správního soudu atd. Tento odpadlý paragraf má dnes býti nahrazen resolucí sněmovního plena a doplněn ještě způsobem, o kterém se dále zmíním.

Konečně odpadl původní § 5, podle kterého služební požitky asistentů, kteří před účinností tohoto zákona vstoupili do jiného oboru státní nebo veřejné služby, měly býti ode dne účinnosti zákona upraveny tak, jako by zákon platil již v době jejich vstupu do přítomného poměru. Zpětná platnost je něco, k čemu se ani resorty ani sněmovna nepropůjčují. Tedy tato věc bude musit býti řešena případ od případu; ještě se zmíním, jakým způsobem.

Konstatuji tedy, dámy a pánové, že osnova zákona asistentské platy zlepšuje, ale nezajišťuje všem. Zlepšuje je těm, kteří se v předepsané době habilitují. Ale vždycky není asistentu možné se habilitovat a někdy není ani oboru, pro který by se mohl habilitovat, nebo obor ten není zastoupen a podobně. Výslovně zdůrazňuji tyto věci, poněvadž vím, odkud přijde kritika, jaká bude a čeho se přichytí. Rád bych tedy odpověděl oněm asistentům, kteří by se cítili neuspokojeni, jakož i eventuálně pánům kolegům z oposice, kteří ovšem rádi ujistí, že by ochotně dali více, kdyby mohli dávat vůbec.

Anticipoval jsem kritiku. Osnova zákona je dílem vyjednávání, v němž důležité slovo měly zúčastněné resorty. Resortní úředníci pak hájili přirozeně základní směrnice svých ministrů. Tedy kompromis? Ano, kompromis. Nebojme se to říci. Politika je uskutečňováním možného, nikoliv neplodné volání po nemožném. Osnova zákona tedy, jak ji máme před sebou v tisku 417, není rozřešením celého, neobyčejně složitého komplexu otázek asistentských, nýbrž jen tím, co praví jeho nadpis: zákon, jímž se upravují některé právní poměry vysokoškolských asistentů. My se však, dámy a pánové, nemíníme zde zastaviti.

Především je zde ta otázka přednosti při přestupu asistentově do jiného oboru státní nebo veřejné služby, tedy při tom, o čem jedná § 2 naší osnovy. Integrující částí osnovy je resoluce, o jejíž odhlasování budeme tento dům dnes žádat. Tato resoluce obsahuje ten požadavek a já mohu vysloviti velmi odůvodněnou naději, že při velké benevolenci, se kterou se asistenti setkávají u všech členů vlády a u pana předsedy vlády, bude možno v prováděcím nařízení vládním řešiti věc tak, aby tato přednost byla pravidlem, od něhož výjimky budou odůvodňovány.

Stejnou klausuli, resp. stejné pravidlo budeme žádati od vlády republiky též ve věci, o níž mluví 3. odstavec §u 1, to jest o přiznání platu nehabilitovaným, ale vynikajícím asistentům. Uznání tohoto principu za pravidlo, nikoliv za mechanické právo, za pravidlo, je v tomto případě již odůvodněno tím, že podkladem bude votum profesorského sboru fakulty nebo vysoké školy, tedy korporace, která je jistě kompetentní, aby se o zdatnosti takového pracovníka odborně vyslovila.

Konečně co se týče přisuzování výhod zákona se zpětnou platností - to je § 5 původního návrhu, který odpadl - usnesl se kulturní výbor na resoluci, jejíž znění čtete na poslední stránce nového tisku. Mám za to, že budou-li tyto věci pojaty do prováděcího nařízení vládního v tom smyslu, jak jej vykládám, bude možno, aby se stav asistentské otázky prohlásil za uspokojivý. Vzdávám zde díky bývalému ministru financí panu dr Traplovi i nynějšímu panu ministru financí, že prohlásili tuto věc za jakousi směnku, kterou jeden vydal a druhý honoruje.

Tím přicházím, dámy a pánové, k svým závěrečným poznámkám. Doufám, že přivedeme asistentskou otázku do stavu uspokojivého, nikoliv ještě dokonalého, neboť jsou zde otázky další. Především při té rozmanitosti kategorií na vysokých školách máme také t. zv. vědecké úředníky při vědeckých ústavech. Mají funkce kontrolní, na příklad zkoušky materiálu, někdy učitelské, někdy knihovní atd., mají hodnost komisařů, vrchních komisařů, až i radů vědecké služby. A tu pravím, že část těch asistentů, kteří se nemohou z povahy věci habilitovat, u nichž to není jejich vinou nebo nedostatkem a kteří přece mají nárok, morální nárok, na výhody, plynoucí z nového platového uspořádání, by se mohla převést do této kategorie. Jsou mezi nimi lidé někdy výborní, výborní administrátoři, a já bych rád řekl, že je někdy třeba dobré a lepší správy ve vědeckých ústavech. Případy velkého zadlužení a předlužení vědeckých ústavů, jdoucích do desítek tisíců, se vyskytly opětně. Páni kolegové profesoři někdy opravdu nejsou s tohoto světa. Na dobrém i slušně placeném vědeckém úředníku by mohl dokonce stát hodně vydělat.

Další otázka pro budoucnost je postavení t. zv. pomocných sil vědeckých. Nejsou to asistenti, nýbrž demonstrátoři; pomocníci vědečtí, pomocníci v knihovně, obyčejně dostudovaní lidé, rozumí se, nikterak na hlavu padlí, někdy i studenti, dostávají žebrácké odměny asi po 200 Kč měsíčně, dokonce s výjimkou prázdnin, a říká se tomu stipendium, ačkoli oni pracují a někdy dokonce tak jako asistenti.

Pan kol. posl. Domin podal v kulturním výboru návrh na úpravu jejich platů. Návrh sympatický a já přeji panu iniciátorovi, aby došel příznivého přijetí u ministra financí. Dosíci lepšího osudu těchto demonstrátorů a jiných pomocných sil pokládají i koaličníci za svůj úkol.

Dále je zde otázka 10%ní restrikce na vysokých školách. Padl-li kámen, dopadne tím prudčeji, čím hlouběji padá a na ty nejnižší kategorie dopadává nejprudčeji. Bude nutno zde přetřást otázku, zdali prakse při této 10%ní restrikci opravdu odpovídá úmyslům vlády, aspoň v positivním smyslu onoho nařízení. Ono se totiž vztahuje na státní podniky, které mají aspoň 20 zaměstnanců. Co je na vysoké škole takovým podnikem? Škola nebo fakulta, to není homogenní útvar. Může chirurg zastupovati bakteriologa nebo hvězdář nebo meteorolog botanika? Úřední prakse je zde vůbec správná? Šetrná jest, ale ona ta naše šetrnost je někdy takové válení sudů, ušetří se viditelná položka někde, kde by její vydání způsobilo obtíže, jinde se vůbec způsobí škoda. My, kteří známe jaksi zevnitř práci vysokých škol, musíme trvati na tom, aby každý obor byl pokládán za jednotku pro sebe, poněvadž vzájemné zastupování je zde věcí nemožnou.

Dále upozorňuji na to, že v červenci vyprší platnost aspirantského nařízení a podle všech znamení na zemi i na nebi nebude obnovena. Tím se personální stav asistentů, jsou-li aspiranti asistenty, sníží o 5%.

Novou situaci, značně tíživou pro práci vysokých škol, bude potřebí přinésti na přetřes, poněvadž je zde otázka, která se pochopitelně bude týkat, a my doufáme, jen velmi malého počtu lidí, případu úrazu nebo nemoci z výkonu služby a podobné nehody. Malý počet neruší tragiky jednotlivých případů.

Mohl bych uvésti asistenta z lékařské fakulty Masarykovy university, který onemocněl tuberkulosou. Léčí se v Tatrách a má cestou milosti 600 Kč měsíčně. Jak se toto rozřeší, jest ještě otázka. Budeme usilovati, aby se to stalo formou pojištění, ovšem pojištění, na které by musel přispět stát, aby se to nestrhovalo z těch hubených platů.

Tím končím, dámy a pánové. Věc je zralá, páni asistenti se výborně starali o svoji věc, burcovali veřejné mínění, publikovali, vysílali deputace, petice atd. Můžeme říci, že veřejné mínění je naprosto připraven. Obecně se uznává jejich právo. Schůze na technice dne 3. prosince loňského roku byla opravdu manifestační. Rád bych zdůraznil, že je to zlepšení, které se týká stejně Čechoslováků jako Němců, Maďarů atd. (Hlasy: Slováků!) Ano, Čechoslováků. Doufám, že dnes dosáhneme jednomyslnosti. I ti členové této slavné sněmovny, kteří prohlásili, že jim to nedostačuje, nechť se k nám připojí. Je to, pravda, splátka, ale je to splátka podstatná a budiž vyplacena bez odkladu. Také asistenti potřebují někdy asistence právní a finanční tož tedy asistujme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo zpravodajcovi výboru rozpočtového p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Osnovu, kterou projednáváme, musíme doprovodit, abychom dokázali její veliký význam, vylíčením stručné historie, jak se došlo v minulosti k těm nedostatečně upraveným poměrům našeho vědeckého dorostu.

Osnova má veliký význam sociální, má svůj význam politický, poněvadž vyšla z iniciativy posl. sněmovny, a má dále veliký význam pro všechny zaměstnance státní a veřejné, poněvadž po prvé v době desetiletého "jubilea" platového zákona dostáváme se k tomu, abychom měnili zákon, který byl dosud ohraničován vysokou čínskou zdí naprosté nezměnitelnosti. Z tohoto důvodu nutno osnovu uvítati, a to nejen s hlediska sociálního a politického, nýbrž také s hlediska všestátně zaměstnaneckého.

Osnovou mění se nebo doplňují §§ 87, 91 a 93 platového zákona. Řekl jsem, že má tato osnova veliký význam proto, poněvadž při ní jde o úpravu, byť ne ještě dostatečnou, hmotných a právních poměrů našeho vědeckého dorostu. Sněmovna se před týdnem zabývala jednou velmi důležitou státně-politickou osnovou, t. j. osnovou na obranu státu. Myslím. že si všichni uvědomujeme, že příští válka bude vlastně zápasem mezi vědou, a zvítězí ten, kdo bude míti vyspělejší vědu. Jestliže tedy bychom pokračovali na cestě, která byla nastoupena minulými zákony a nařízeními, končíc platovým zákonem, jak je zde vypočet zpravodaj posl. dr Kozák, pak bychom proletarisovali svůj vědecký dorost a proletarisací vědeckého dorostu bychom vlastně potlačovali rozvoj vědy a také ohrožovali obranu státu, je-li jistě pravdou, že příští válka bude zápasem vědy.

Úprava poměrů vysokoškolských asistentů tak, jak byla vtělena v platový zákon, nás tehdy neuspokojila, a velmi živě se pamatuji, že jsme měli veliký boj o to, aby zde nastalo lepší hodnocení našeho vědeckého dorostu. Nejenom, aby jejich právní poměr byl pevnější, nýbrž aby byl také platový poměr lepší. Bohužel pro odpor těch, kteří se snad nedovedli přenésti přes svůj egoismus k nějakému vyššímu hledisku, neprosadili jsme tehdy všechno, co jsme navrhovali při projednávání platového zákona.

Již samé označení platů vysokoškolských asistentů slovem remunerace ukazuje, že tehdejší řešení bylo řešením jednostranným, a řekl bych, že se zde vlastně vytáhl učedník nad svého mistra, protože ti, kteří se stavěli proti tomu, abychom upravili pevněji a solidněji právní otázky tohoto vědeckého dorostu, abychom postavili na lepší sociální základnu také jejich hmotné platy, byli vlastně učedníky, kteří se učili u těchto vědců, ovšem nastoupili jinou životní dráhu a vytáhli se nad své mistry, nepřipouštějíce, aby tato otázka byla příznivěji vyřešena.

Projednávaná osnova svědčí také o tom, že platový zákon vyžaduje změn. Vyžaduje změn nejenom v této otázce, ale vyžádal by si také změn v otázkách jiných, poněvadž takových jednostranných zaujatostí je v platovém zákoně řada.

To, že jsou zde v platovém zákoně jednostranná opatření, vláda přiznala také nedávno svým usnesením, neboť přiznala našim gážistům určité přídavky, a my bychom byli vítali, kdyby byla přišla vláda před parlament a byla si vyžádala od parlamentu změnu platového zákona pro vojenské gážisty, poněvadž by tím zase byla vyřešena jedna bolavá otázka v platovém zákoně.

Osnova se týká asi 1.000 osob a při jejím plném provedení se očekává, že se zvýší náklad na vysokoškolské asistenty o 300.000 až 400.000 Kč ročně.

Rozpočtový výbor projednal tuto osnovu ve schůzi dne 23. dubna a doporučuje slavné posl. sněmovně, aby ji schválila tak, jak se na ní usnesl výbor kulturní a rozpočtový. O úhradu je postaráno tím, že zvýšené vydání bude kryto úsporami v ministerstvu školství.

Doporučuji proto slavné sněmovně, aby osnovu schválila tak, jak ji přijal výbor kulturní a rozpočtový. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci. Zahájime preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem rečnícku lehotu 30 minút. (Námitek nebylo.)

Námietok niet. Navržená lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci: na strane "proti" pp. posl. Sivák a Slanský; na strane "pro" pp. posl. dr inž. Tumlířová, dr Domin, dr inž. Lokscha a inž. Karmasin.

Udeľujem slovo prvému rečníkovi "proti", pánu posl. Sivákovi.

Posl. Sivák: Slávna snemovňa!

Škoda, že koalícia len po 18 rokoch prichádzas návrhom zákona, ktorý mali sme už dávno mať, aby sa odčinila krivda páchaná nanašom vedeckom doraste. Musíme konštatovať, že po všetkých platových reformách, keďuž upravené boly hmotné pomery i toho najposlednejšieho zriadenca, koalícia donáša naposledy návrh, ktoltorým sa mamajú upraviť hmotné a právne pomery vysokoškolských asistentov.

Asistenti, to je náš vedecký dorast, to sú naši budúci vedeckí pracovníci. Avšak práve preto musíme úprimne ľutovať, že štátna správa nevšimla si týchto pracovníkov a že neupravila ich právny pomer skôr.

V dôvodovej zpráve návrhu zákona sa hovorí, že popri profesoroch vysokých škôl sú to asistenti, ktorí majú najväčší vplyv napedagogickú a vedeckú výchovu vysokoškolských študentov. Pomáhajú tak vychovávať štátu všetky kategorie štátnych a verejných zamestnancov s vysokoškolským vzdelaním, pri tom sú však v ďaleko horšom platovom a právnom postavení, než do akého sa dostávajú ich žiaci. A tento stav, dámy a pánovia, trpeli sme od prevratu celých 18 rokov!

Republika naša patrila medzi štáty, ktoré najhoršie honorovaly vedecké pomocné sily, menovite však vysokoškolských asistentov. Nedávno povedal mi istý asistent: "Nech nám dajú titul hoci zriadenca, len nech nám potom dajú plat zriadenecký, aby sme sa mohli venovať svojim študiám."

Koaličný poslanec dr Macek verejne poukázal, že vláda vo veciach kultúry vedie často nerozumnú politiku. Takúto nerozumnú politiku viedla vláda i pri otázke honorovania vedeckých pracovníkov, menovite však asistentov. Je nad všetku pochybnosť, slávna snemovňa, že asistenti, demonštrátori a iné vedecké pomocné sily sú na vysokých školách potrebné. A keď sú potrebné, je eminentnou povinnosťou štátnej správy upraviť hmotný a právny pomer týchto vedeckých síl tak, aby sa mohly venovať svojim študijným prácam.

Slávna snemovňa, bolo to tak a bude vždy tak, že na hospodársku krízu doplácala obyčajne národná osveta a veda. Ak sa niekde sporí, sporí sa na školách, a to od najnižších po najvyššie. Jednako však nemalo by sa dovoliť, aby postihnuti boli tí najskromnejší pracovníci vedy, vysokoškolskí asistenti.

Pán prof. a posl. dr Domin v jednej svojej reči správne poukázal, že potrebujeme nielen armádu zbraní, ale i armádu pracovníkov ducha. Celkom správne. Povedal ďalej, že vysoké školy sú generálnym štábom duševnej práce. Ale je pravda i to, že veda je najúčinnejšou medzinárodnou zbraňou. Mladá republika, ako je naša, potrebuje armádu vedeckých pracovníkov existenčne zabezpečených, aby mohli svojej vedeckej práci žiť, aby sa jej mohli bezstarostne venovať. Ak je hoden robotník mzdy svojej, vedecký pracovník mzdy svojej hoden je dvojnásobne.

Slávna snemovňa! Nám, Slovákom, ide menovite o slovenský vedecký dorast, o slovenských vedeckých pracovníkov. Sme totiž toho náhľadu, že budúcnosť slovenského národa závisí aj od toho, nakoľko sa nám podarí vychovať a zachovať dostatočný počet vedeckých síl, vedeckých intelektuálov a na koľko sa nám podarí vypestovať slovenskú národnú vedu. Slovenský národ je národom malým, musí byť preto predovšetkým národom kvalitným, vzdelaným, aby bol v medzinárodnom kultúrnom svete uznávaný a rešpektovaný.

Vedeckým pracovníkom a vedeckému dorastu patria v prvom rade vysoké školy, keďže na týchto školách sa odchovávajú naši pracovníci a iné pomocné sily vedecké, lebo vysoké školy sú v prvom rade ústavmi badacími a výskumnýi a len potom sú ústavmi vyučovacími. Každý kultúrny štát snaží sa preto, aby podľa možnosti mal čím viac vysokých škôl, a to najdokonalejšie vystrojených a vybavených. Žiaľ, že my o takomto kultúrnom úsilí tu u nás nemôžeme hovoriť. Nášmu Slovensku po stránke vysokoškolskej nedostávasa a nedostalosa dostatočnej a zaslúženej pozornosti, nedostáva sa nám toho, čo nám patrí a na čo máme nárok. Naopak pri otázke vysokých škôl sa nám od počiatku krivdilo a krivdí sa nám i dnes. Ako je známo, na Slovensku mámelen jednu vysokú školu, univerzitu Komenského, avšak i táto škola je neúplná a nedobudovaná. Ako ráčite vedieť, univerzita Komenského nemá prírodovedeckej fakulty, čo je Slovensku na veľkú škodu. Slovensko obdarené je veľkým prírodným bohatstvom ako zem máloktorá, a jednak o toto bohatstvo leží úhorom, leží akoby zakliaté. Je potrebné, aby sa bohatstvo Slovenska systematicky preskúmalo a využilo, je potrebné, aby tento kapitál sa rentoval, a to nielen v záujme Slovenska, ale i celej republiky.

Prírodovedecký výskum možno síce riadiť z Prahy alebo z Brna, avšak je to nepraktické a zdlhavé, naráža to často na prekážky, čím sa výskumná práca len hatí a znemožňuje. Prírodovedecký výskum Slovenska treba chytiť za pravý koniec, treba ho koncentrovať na Slovensku, kde má on prirodzený podklad. (Výborne!) K tomu je však potrebné, aby sme mali slovenský prírodovedecký dorast. Dnes po 18 rokoch, všetko, čo mám my Slováci, je jeden dorast na prírodovedeckej fakulte Karlovej univerzity.

Slávna snemovňa! Nadhodil som otázku slovenského vedeckého dorastu. Je to otázka veľmi chúlostivá, ba povedal by som, priamo boľavá. Každému musí napadnúť všeobecný nedostatok asistentov a vedeckých pomocných síl, najmä na právnickej a filozofickej fakulte univerzity Komenského. Býva skoro pravidlom, že každý ústav na právnickej alebo filozofickej fakulte má jedného až dvoch asistentov. U nás na Komenského univerzite na celej právnickej fakulte máme len troch asistentov Slovákov, a na filozofickej fakulte len jedného Slováka asistenta! Avšak ešte smutnejším je fakt, že niet výhľadu, aby sa v blízkej budúcnosti stav napravil. Nás Slovákov znepokojuje hlavne to, že v obchádzaní slovenského vedeckého dorastu vidíme úmysel a skrytú tendenciu. Ide zkrátka o to, aby slovenských vedeckých pracovníkov, vysokoškolských profesorov, bolo čím menej na katedrách. Nepovedali by sme nič, keby slovenský vedecký dorast, asistenti a docenti boli len akési protekčné deti, keby boli darebáci a lajdáci, vo skutočnosti však sú to ľudia nadaní, talentovaní, vážní a usilovní vedeckí pracovníci, ba sú to vedci, sú to učenci, známí dnes už i v zahraničí. Na lekárskej fakulte na pr. máme asistentov a docentov, ktorí vydali už pekný počet štúdií a vedeckých diel.