Místopředseda Onderčo (zvoní): Ďalej má slovo pí posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno!

Pan posl. dr Dolanský jako vůdčí činitel komunistické strany zaujal stanovisko zamítavé k oběma projednávaným osnovám zákonů o obraně státu i o zvýšeném trestání vojenské zrady. Litujeme velmi, že jako představitel pracujících vrstev československého státu zaujal toto odmítavé stanovisko, neboť konstatuji: kdyby se pánové z komunistického klubu zeptali pana vyslance sovětského Ruska Alexandrovského, pana vrchního velitele sovětských armád Vorošilova a případně i vůdce velkého a mocného státu ruského, samého Stalina, zdali jsou naše zákony potřebné a dobré, jsem přesvědčena, že všichni tito odpovědní a vůdčí činitelé velkého ruského státu řeknou, že tyto zákony jsou nejen dobré, nýbrž také velmi potřebné. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců: Henlein a Stalin! Směšné!) S Henleinem stojíte pohotově vždycky vy v jedné frontě a my proti vám i proti Henleinovi! (Potlesk.)

Vždyť, vážení pánové a paní, náš stát nemá žádný primát ve tvoření tohoto zákonodárství. Ruský stát už 29. srpna 1930 přijal zákon, ve kterém je stanovena všeobecná pracovní i vojenská povinnost veškerého obyvatelstva ruského státu, mužů i žen, hájiti a chrániti jejich vlastní vlast. Republika Polská už 26. srpna 1927 přijala zákon o válečných úkonech a obraně polského státu. Německo zavedlo roku 1935 pracovní povinnost a služby všech mužů i žen německého národa pro vlast v době nebezpečí. Italie podobné zákony dávno provádí, Francie už také dávno přijala zákon na obranu státu. Proto neváhám otevřeně poděkovat hlavě našeho státu, presidentu dr Benešovi, Nejvyšší radě obrany našeho státu, ministerské radě, ale také všem ostatním činitelům, ať je to generální štáb, ať jsou to oba výbory sněmovní, branný i ústavně-právní, že pracovali na díle dobrém a potřebném, poněvadž v budoucnosti - nedej příroda, abychom musili potřebovat těchto zákonů by se staly ochranou životů a svobody 15 mil. obyvatel. (Potlesk.)

Kdyby nám byl někdo, pánové a paní, před 17 lety řekl, že evropské státy budou potřebovat podobných zákonů, snad bychom tomu byli v té době všeobecné mírové nálady ani neuvěřili, poněvadž tenkrát mužové i ženy, všichni kulturní národové věřili, že světová válka byla válkou poslední. Vždyť ona tragická bilance 4 1/2leté světové války byla tak odstrašujícím, hrozným příkladem, že se opravdu svědomí světa zachvělo a že hledalo cesty, východisko z krvavých zápletek. 11 mil. mrtvých, na 20 mil. lidí raněných, bez rukou, nohou, zraku, se zničeným zdravím, na 25 mil. válečných vdov, sirotků a opuštěných rodičů - to je příliš výstražné znamení pro každého, kdo by podobný krvavý tanec chtěl zavádět znovu. Evropa ožebračená, svět prodlužený, mezinárodní obchod ubitý, morálka rozvrácená. Je pochopitelné, že po světové válce všechny národy jasně a otevřeně řekly své kredo, že válka je největším neštěstím lidstva. A právě v těchto letech vyvstávají nejušlechtilejší lidé všech kulturních národů a států, aby tvořili nový svět, nové směrnice pro zvedající se Evropu.

Přichází utvoření Společnosti národů, jejíž zásluhy bylo by nespravedlivé popírat. Po 15 roků tvořila tato mezinárodní instituce také ochranu naší svobody, našeho svobodného rozvoje a práva všech malých i středních států. Ale jestliže syn našeho národa československého, ministr dr Edvard Beneš, hrál tak vynikající a vedoucí úlohu ve Společnosti národů, je tím větší zásluha našeho malého státu, kterou jsme přinesli myšlence míru a usmíření národů.

Německo vedené demokratickými a socialistickými stranami a skupinami po několik roků skutečně začalo spolupracovat na obnově důvěry mezi národy, na obnově Evropy a lepším životě hospodářském svého pracujícího lidu i lidu ostatního. Cesta poválečné demokracie a usmíření byla však velmi rychle přerušena a nové ohrožení Evropy, nové nebezpečné zmatky, které se dnes takovým markantním způsobem objevují, vyšly znovu z onoho temného a reakčního pramene jako v roce 1914. Chci říci jasně kredo národa československého proti národu německému. Žádný člověk nemůže klást za svou zásluhu, ale také ne za svoji vinu, v jakém národním prostředí se narodil, ale každý jednotlivec, každý národ má býti nositelem dobrých, ušlechtilých ideálů a programů, aby byl dobrým nositelem také nového lepšího života do budoucnosti. (Potlesk.) Kdo tak nečiní, překáží lidstvu ve vývoji, kdo se staví na odpor vývoje lidstva, má býti zastaven ve své expansi. A je bohužel smutný fakt, že Německo, oficiální Německá říše posledních 50 roků nebyla příliš dobrým nositelem lidského pokroku a dobrých tendencí v Evropě i ve světě. Velikáni německého ducha, slavný básník Friedrich Schiller a Goethe, sociologové Marx a Lassalle, spisovatelé, umělci a vědci, ať to byl slavný hudební skladatel Wagner, ať to byl slavný vynálezce bacilu tuberkulosy dr Koch, ať to byl slavný spisovatel Mann, ti všichni jsou dnes na indexu oficielního Německa. Nad vlastí básníků a sociologů, nad vlastí oněch činitelů, kteří sloužili lidstvu sloužíce ušlechtile svému národu, vlaje hákový kříž, který ohrožuje Německo nejenom uvnitř, nýbrž také všechny okolní národy. (Potlesk.) Bismarck, Vilém II., Hindenburg, Moltke, Hitler, kolik jmen, tolik nebezpečí válečného, tolik prolité krve, za kterou je těžko odpovídat celému německému státu. Jako by věčné zlo světové v tomto krutém duchu reakce se opravdu stělesňovalo. Jenom na krátkých 14 let si mladá německá demokracie oddechla a hledala nové cesty ke smíření s ostatními státy a národy. Ale mladé demokratické Německo se dopustilo těchže osudných chyb, jakých se dopustila vítězná evropská demokracie po skončení světové války. Nevtrhlo se do Německa, nebyly zničeny základní prvky onoho nepřátelského zla, které ohrožovalo uvnitř národ a všechny okolní státy. Starý Kaiser šel sice do vyhnanství, ale staří maršálové, krvežíznivý a ziskuchtivý válečný průmysl a reakční junkeři, šlechta a všichni ostatní představitelé starého útočného germánstva zůstali při moci a síle. To byla osudná chyba německé demokracie, že nedovedla tyto činitele včas a náležitě znemožniti. Dne 11. listopadu 1918 uzavírá mladá německá demokracie a německý vysílený národ mírové příměří a již 12. listopadu 1918 chystá německá reakce se svými vedoucími maršály a junkery krvavou odvetu doma i v okolních státech. Šílené spory a neslýchané útoky třetí internacionály s druhou dovedly to zlo rychle jen uspíšit. Jaká to byla krvavá, hrozná a nelítostná odveta uvnitř Německa v posledních letech! Hory obětí se nakupily, celý svět zůstal v ustrnutí, ale volal také všechny okolní národy a státy před nebezpečím k bedlivosti a k obraně a náležité ochraně. Když dovede Němec Němci takovým neslýchaným způsobem ubližovat a ničiti ho, jak by teprve tato stará germánská útočná síla působila u nás, u národa menšího, kdyby v krvavém záběhu proti nám se dala na pochod. Vojenské fašistické diktatury jsou všechny stejné, všechny nevybíravé, žádná nelituje života lidského. Japonsko zalévá Asii krví vlastních synů i synů ostatních národů, Italie natočila krve lidské na pláních a pouštích Afriky a německý fašistický stát chystá se k podobné úloze v Evropě. Na kříži křesťanském umírá symbolicky Kristus jeden za hříchy všech druhých, na kříži hákovém je situace obrácená. Tam mají všichni lidé umírati za zločiny a viny jednoho. Mussolini volá: Čím je ženě mateřství, tím je muži válka. Hitler odpovídá - stejný stejnému: Největší ctí německého muže jest nositi válečnou zbraň. Ženy celého světa prudce odmítají takovou nelidskou, zvrácenou morálku a takové tendence. Ženy dávají život člověku. Útočná válka ničí životy milionů bezohledně. Je nutno zvednout požadavek, aby do čela všech států byli dáni lidé normálně lidsky cítící a ne neodpovědní diktátoři, kteří dovedou ničiti síly a životy vlastního státu, ale také států ostatních. Co vidíme dnes na severu, není politika rasová, to je politika kasová. Tak se to kvalifikuje na hranicích německého státu. Zlatý poklad Třetí říše je pryč, miliardové půjčky ciziny jsou pryč. Závratné miliony daní a dávek padly do propasti molocha zbrojení. Sociální zařízení jsou zhoršena a na konec se sahá na úspory do spořitelen a na předvídané renty v sociálním pojištění, aby se za to dávaly vojenské zbrojní bony. Je pochopitelné, že když dochází drobné i velké, přichází situace, aby se našla nová hesla a programy. Proto se útočí dnes ve Třetí říši na židy a katolíky jen z toho důvodu, až bude potřeba peněz, aby je páni mohli zkonfiskovat u těchto rasových prý odpůrců, aby rostly kanony a válečná výzbroj.

Poplašená Evropa ovšem se zalekla a zbrojí také. V prvém roce nastoupení nového německého režimu, r. 1933, dala poplašená Evropa 160 miliard na svoji obranu a zbrojení. R. 1936 odhaduje se zbrojení na 300 miliard Kč. Jaká to závratná úžasná cifra. Výsledek vší národní práce začíná mizeti v bezedné propasti nekultury. Miliony nezaměstnaných stojí a očekávají chléb, práci, střechu nad hlavou. Všechny státy, místo aby si mohly oddychnout a obnoviti lepší život hospodářský, zbrojí a budou zbrojit ještě více. Kdo žene v těchto letech Evropu do nové války, nezaslouží si, aby ho země nosila. Pan kancléř Hitler by snadno mohl začíti, ale režim německý musí vzíti jasně na vědomí, že se ví, kdo by mohl začíti nový krvavý tanec, ale žádný z těchto pánů si není jist, kdo by ten strašný, krvavý tanec skončil. Uprchlíci z rodu Habsburků, Hohenzollernů, ty temné doly na Sibiři, ve kterých našli poslední útulek Romanovci, jsou jasnou výstrahou pro ty, kdo by chtěli vyvolati novou válku. Evropa by novou válku nepřežila. Ve své kultuře klesla by daleko níže než poslední africká država. Byla by to válka tak nelidská, tak nelítostná, že by nešetřila ani žen a dětí, ani samot, ani vesnic a měst, ani vojska, ani civilního obyvatelstva. Byl by to prostě všechno ničící uragan železa a krve, který by se přes nás převalil. Je nutno připomenout těmto válečným činitelům, že příští válka zruinuje určitě všechny činitele, kteří budou do války strženi, útočníky, vítěze i poražené. Italie vede válku půl roku a nachází se dnes na pokraji úplného finančního zruinování a krachu. Všechny nesmírné oběti italského národa budou marné, poněvadž ani za 100, ani za 500 let nemůže vrátiti a dáti Habeš to Italii, co nynější útočná válka si vyžádala.

Náš národ nenávidí válku. Není krvelačný. Vždy jsme raději vítězívali kulturními zbraněmi a ušlechtilou prací nežli válkou a nenávistí. Veliká jména našich činitelů o tom mluví jasně. Včera se dovolával jeden ze sudetskoněmeckých poslanců našeho Žižky. I k tomuto problému přijdu. Ale chceme také říci, že máme svého slavného Jiřího z Poděbrad, Jana Amose Komenského, Masaryka a Beneše, kteří všichni ve svém životním úsilí byli nositeli života, nositeli míru a bránili se útočným válkám a jakémukoliv krveprolití.

Náš stát také proto učiní všechno, co je v lidských silách prostě možno, aby nedošlo k žádnému takovému mezinárodnímu neštěstí. Budeme státi za mezinárodním nedělitelným mírem, za bezpečností všech po boku všech států, které k podobné službě lidstva se postaví. Stojíme proto také věrně za Společností národů a její politikou. Stojíme věrně a statečně po boku velké ohrožené Francie. Stojíme po boku všech přátelských států Malé dohody a podáváme rádi ruku také mocnému a statečnému Rusku, které s námi bude současně hajitelem nedělitelného míru a pokroku evropského lidstva. (Potlesk.)

Obrátila bych se dnes ráda jménem 300 mil. žen a dětí evropských zejména na mocnou Anglii, na velký stát britský. Anglie by mohla zachrániti mír. Anglie by mohla zabrániti válce, postaví-li se otevřeně proti německému zbrojení a proti tendenci jeho útočnosti. Při tom to však neznamená, že bychom se tím uspávali v klidu a pohodlí. Celý národ československý, mužové, ženy i mládež, koalice i loyální oposice, mladí i staří, chudí i zámožnější, prohlašujeme slavnostně, že si své samostatnosti, své svobody, své budoucnosti a republikánské demokracie vážíme více než svých vlastních životů. (Výborně! - Potlesk.) Nenávidíme války, ale zbabělí nejsme a nikdy nebudeme. (Potlesk.) Vzkazujeme proto do Berlína, Varšavy a Pešti, že si každý vyláme zuby na obraně našeho státu, kterou si. rázně připravíme. (Potlesk.) Neboť stát a národ, který trpěl staletí pod otroctvím a cizím panstvím, raději učiní zázraky ve své obraně, nežli by znovu podlehl. Masaryk - Osvoboditel sám nás tomu několikrát učil. Dobře říká dr Patejdl, jeden z jeho spolupracovníků ve válce světové, že je pokračováním velké slavné tradice Masarykovy z dob světové války, národ připraviti a svobodu národa hájiti. (Potlesk.) V historickém Táboře volá velký president-Osvoboditel: "Když je možno, tedy duchem a perem, pluhem a prací. Ale kdyby bylo třeba, i železem budeme hájiti svoji budoucnost a svoji samostatnost." Ruští přátelé nám dobře radili za své návštěvy: Raději ctěte Žižku a ne Švejka! A my na to odpovídáme, že jsme si vědomi svého těžkého postavení a že také idyla poválečného míru zmizela. Milujeme svoji krásnou historii, ale naše kredo dnes zní otevřeně a jasně: Žižka, ne Chelčický. Ideální zásady Chelčického "neodpírati zlu" jsou dnes nemožné, mohou patřiti do bible, ale ne do praktického života ohroženého národa a státu. Budeme tvrdě, statečně a vytrvale odpírati zlu, ať se na nás povalí se strany kterékoliv a v dobu kteroukoliv, letos, za rok, za 10 let budeme připraveni. (Výborně! - Potlesk.) Krkonoše po tisíciletí patřily nám, našemu státu. Krušné hory, Šumava, Morava, moravská otevřená brána a Slezsko po tisíciletí patřily nám. Tatry po tisíciletí patřily statečnému národu slovenskému. To, co bylo naše, to si budeme tvrdě hájiti a nedáme nikomu ani čtvereční centimetr své rodné domácí půdy do rukou. (Potlesk.) Nebáli jsme se, když nás zbylo dva a půl milionu zdecimovaných lidí po 30leté válce světové, nedáme se dnes, když je nás v republice 15 milionů. Poznali jsme všichni, nechť patříme ke kterékoliv politické straně, že není ohrožena strana ľudová, soc. demokratická, agrární, národně-socialistická a j., nýbrž že je ohrožen národ a stát, a toto vědomí nás sjednotilo ve velké úsilí společné obrany v každém čase.

(Potlesk.) Z tisíciletých hranic svého státu necouvneme! Jsme si vědomi, že pohraniční kraje chovají pro nás všechno to, co je k hospodářskému životu našemu nezbytné; uhlí, železo, textil, sklo, pohraniční lesy - bez nich nemohl by žíti náš průmysl, nemohla by žíti okleštěná naše země.

Jsou tři výpadní brány, kudy by se valila tvrdá německá expanse proti okolním státům. Prvá brána výpadu leží na západ. Proti Francii, proti Belgii, třeba přes Švýcary nebo přes Holandsko. Ale Německo nezapomíná, že za ohroženou Francií stojí také mocná Anglie, která je si vědoma jednoho faktu: kdyby byla Francie poražena, že by potom těžká děla německého státu a jeho válečná letadla ohrožovala Lamanšský průliv a Londýn stejně, jako před tím Paříž. Proto se tam do tvrdého nekousne.

Druhá výpadní brána německé expanse vede na východ, přes Litvu, přes Polsko proti Rusku. Ale pánové dobře vědí, že ruský národ, ruský stát může dnes ve třech nedělích postaviti 5 milionů vojáků ozbrojených až po zuby na obranu svobody a svého státu.

A proto se pomýšlí na místo nejmenšího odporu, dolů na jih, na jihovýchod, na Rakousko a proti nám.

A tu si musí i státy, které stojí jaksi trochu vedle tohoto zásadního zápasu, Anglie, Italie, jasně uvědomiti, že svobodná střední Evropa je ochranným valem i pro jejich vlastní státní a národní existenci. Kdyby hákový kříž ovládl Vídeň, kdyby znemožnil silnou obranu našeho státu, pak by se ohromnou tíhou Německo valilo až k Balkánu a ohrožovalo by celé středozemí, cestu na východ, ke koloniím, k světovému obchodu Anglie, Italie i Francie. Min. předseda anglický Baldwin prohlásil nedávno slavnostně: "Anglická hranice končí na Rýně." Věřím, že přijde jednou den, kdy Anglie, Francie, Italie řeknou, že jejich hranice končí také na Dunaji a na Vltavě, protože i pro ně to znamená kus záchrany do budoucna. Praha, Čechy, náš stát, stávají se znovu klíčem k nové evropské situaci, jak tomu bylo v historickém roce 1620 i 1914. Staré Rakousko bylo reservoárem pomocných sil reakčnímu Německu. My, mladý československý stát, jsme přední stráží demokratické a mírové Evropy, a toto svoje poslání splníme. (Potlesk.)

Jsme si jasně vědomi, že válka nehrozí letos, že nehrozí případně ani příštího roku.

Němci budou vymáhati buď kolonie nebo zneklidňovati sousedy. A proto tu jsme, abychom si svoji obranu připravili. Jako na Těšínsku zneklidňovalo Polsko během posledních dvou, tří let tak nesmírně obyvatelstvo našeho státu, tak nyní začíná celé pohraničí našeho státu býti zneklidňováno útoky hákového kříže a jeho přátel v našem státě. Německo, Polsko a Maďarsko, přátelé i nepřátelé musí viděti, že jsme také připraveni. Italie od šesti let cvičí a zařazuje svoje děti do výchovy k brannosti, Německo od šesti let učí ve školách děti dělati zákopy a kryty, kdyby přišla historická hodina nebezpečí, Maďarsko ve svém radiovém rozhlase oslavuje útočnou válku jako dobrodiní světa, Francie se sjednotila - sjednocujme se také. Naše armáda je armádou celého státu a celého národa československého. Jsou to synové našich matek z kteréhokoliv prostředí sociálního a z kteréhokoliv prostředí národního. Ale my jsme povinni říci našemu generálnímu štábu, naší armádě, která je vedena lidmi statečnými a odhodlanými, ale také střízlivými a mírumilovnými, že naše armáda nebyla by osamocena v zápase o naši svobodu státní. 50.000 legionářů, těchto hrdinů národní revoluce, lidí, kteří v zahraničním období dali příklad ostatním, nabízí vlasti svých služeb, 200.000 vojáků z fronty, lidé zkušení, disciplinovaní, prošlí utrpením a ohněm světové války, nabízí vlasti své služby. 500.000 sokolských mužů a žen, statečných, uvědomělých, tělesně zdatných, nabízí rádo vlasti své služby. 500.000 členů druhých organisací tělovýchovných a j., ať jsou to Jednoty střelecké, Stráže svobody, Dělnické tělocvičné jednoty, Orelské organisace, Národní gardy a Sportovní organisace, nabízejí dnes rádi vlasti své služby. Skauti, tato mladá ratolest národa, nabízí vlasti své služby. Všechny tyto složky národa musí býti v dobrém kontaktu s naší armádou. 400.000 státních zaměstnanců a učitelů, kteří nemají na růžích ustláno, kteří vždycky nepocítili laskavou mateřskou ruku vedoucích činitelů v tomto státu, zapomíná na všechno, co se stalo, a nabízejí vlasti své služby docela ochotně, spontánně.

Generální štáb sám uznal, že je nutno podívati se na postavení železničních zaměstnanců a že je nutno podívati se na ostatní kategorie nejen z toho důvodu, aby byly připraveny, nýbrž také z důvodů sociálních, aby nepodlehly hospodářské depresi, která by mohla býti mezi nimi šířena.

Vojenské zbraně, zejména pušky patří do vojenských skladišť. Nechceme, aby se vydávaly k volnému používání. Nač vyvolávati atmosféru, která by nás rozdvojovala. Ale legionáři, záložní důstojníci, vojáci z fronty, pensionovaní důstojníci a poddůstojníci, všichni by mohli spolupracovati na obraně vlasti tím, že by ze svých zkušeností za pomoci armádního velení vychovávali a připravovali celý národ na obranu v době nebezpečí.

Také na všech horských přechodech, na všech křižovatkách pohraničních cest, na všech důležitých úsecích bude nezbytně potřebí, aby byla vybudována pevná a silná opevnění.

Obrana státu však vyžaduje peněz. Kontrola zbrojařských zisků, o kterých se zde mluvilo a o kterých jasně a rázně řekl své stanovisko branný výbor i ústavně-právní výbor, zdaleka nestačí. Samy Spojené státy severoamerické, Anglie a Francie mají již dávno zákonem nařízenou ostrou státní kontrolu zbrojařských zisků. Italie šla dále, když potřebovala peníze, tedy je zabrala tam, kde se hromadily, z dodávek státních, a to nejen zisky zbrojařské, ale prostě ve vyšším procentu zúrokovala veškeré veřejné i soukromé podnikání. Také naše republika musí učiniti podobně, neboť hospodářská bída zdecimovala a snížila životní úroveň 70 % obyvatelstva našeho státu na minimum.

Zákonem jsme také snížili úrokovou míru z vkladů a ze všech státních papírů atd., proto také zákonem musíme ještě učiniti, co žádá obrana republiky, musíme zabrat všechny zisky nad 4% z veřejného a soukromého podnikání ve prospěch obrany státu.

Nové daně zaváděti nemůžeme, poplatníci by je neunesli. Nové dluhy dělat nechceme, nechceme ohroziti svoji korunu. Proto výroba, která se zkartelovala všude ve státě a která vynáší leckde více, než jest správno a slušno, musí býti na očích naší vlády, ministra financí i ministerstva nár. obrany, poněvadž, když bude potřebí peněz, musí je dáti ti, kteří je mají, zrovna tak jako ti, kteří mohou dáti jediné svůj život a své zdraví do služeb republiky. (Potlesk.)

Nyní chci říci stanovisko nás žen československých k projednávaným osnovám. Národ náš není tak malý a republika naše není tak slabá. Má statečné a uvědomělé muže i ženy. Národ náš i stát své síly, práci, odvahu i houževnatost v historických okamžicích vždycky zdvojnásobil, neboť po tisíciletí ženy české i slovenské stály věrně po boku mužů, ať pracovali nebo se bránili. A tato demokracie našeho národa byla nám požehnáním v dobách nejdůležitějších. Krásný, sladký jazyk mateřský, když byl vytlačen za Rakouska a Maďarska z úřadů, dynastie, armády, šlechty atd., zachoval se v českých rodinách a v českém a slovenském lidu do nejvyšší míry. Osvobozená republika Československá patří nám všem, mužům i ženám. Nám ženám dala dobrovolně rovná práva v době mírové. My přejímáme proto na sebe dobrovolně také rovné povinnosti v dobách zlých, v dobách nebezpečí po boku našich mužů. (Potlesk.) Současné generace československých žen splácejí tím jen dluh vděčnosti své demokratické vlasti. Ale národ celý, mužové i ženy, přebírajíce povinnost republiku hájit a udržet generacím příštím přebírají na sebe jenom odkaz všech generací minulých, které bojovaly a pracovaly pro národní svobodu před námi.