Úterý 21. dubna 1936

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Esterházy.

Posl. Esterházy (maďarsky): Ctená posl. snemovňa!

Po dlhej prestávke, pred ktorou nám predseda snemovne prial šťastlivé veľkonoce, bol som tej mienky, že až sa znova sídeme, predloží vláda snemovni návrhy zákonov, ktoré sa hodia k nejakému zmierneniu všeobecnej biedy, ktorá postihuje rovnako každého človeka na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Žiadnym pádom nebol by som si však myslel, že by vláda mohla byť tak netečná voči tomu, aké pomery zavládly u nás, že by zamestnávala snemovňu takými návrhy zákonov, ktoré nikomu nijako neprospejú a slúžia jedine tomu účelu, aby zahalily naprostú impotenciu a plané hospodárenie vlády a o dvrátily od nej zodpovednosť, v dôsledku ktorej - keby tu vôbec bola a keby sme opravdu poctivo chceli slúžiť tomuto štátu - by táto vláda už dávno bola podala demisiu.

Ctená posl. snemovňa! Veľmi dobre sa pamätujeme na to, keď sa tuná pán predseda vlády dr Hodža predstavil a dal program, dľa ktorého skoro tvrdil, že za krátko vykúzli v tomto štáte rajské pomery. Pán predseda vlády dr Hodža neuspokojil sa vtedy len s kreslom ministerského predsedu, ale jednou nohou posadil sa i do kresla ministra zahraničia, odcestoval do cudziny a nedbajúc na to, aká bieda je na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, pokusil sa riešiť problémy, do ktorých nám nič neni, totiž vložil sa do svetovej politiky na miesto toho, aby sa snažil doma polepšiť biednu situáciu celého obyvateľstva.

Ctená posl. snemovňa! Je prirodzené, že vláda za normálnych pomerov je oprávnená a povinná starať sa o to, aby zabezpečila v štáte vnútorný mier, avšak toho nedosiahne takýmto diktátorským spôsobom, ale len tým, ak bude svedomite hospodáriť a a vyslyší priania a ponosy ľudí, ktorí prejavujú tuná názory ninie sta, ale státisícov ľudí, keď tvrdia, že tento štát nekonsoliduje sa postupne, ale naopak, že vládnymi opatreniami postupne chátra.

Tento parlament po čas svojho jednoročného pôsobenia neurobil nič ku zmierneniu biedy na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, a aby svoju práceneschopnosť zahalil, zabýva sa s návrhom o rozpúšťaní strán. Opakujem: uznávam právo a povinnosť vlády, že sa musí postarať o to, aby v štáte bol pokoj a poriadok, ale nič nezmocňuj e vládu k tomu, aby takýmito návrhy zákonov márnila proste čas a aby tým zahaľovala svoju slabosť a sešlosť koalície.

Jednotlivci vo smysle ústavnej listiny majú právo, ba p ovinnosť politizovať. Jednotlivci sú povinní v záujme svojej rasy, národnosti a kultúry spolčovať sa, tvoriť politické strany, naproti čomu vláda tvrdí, že politickú stranu treba rozpustiť, počína-li si protistátne. I keby som jej toto právo priznal, ako že ho nepriznávam, tážem sa: kto určí kritériá proti- štátneho činu a kto bude ten, kto vysloví svoju s entenciu, či je strana proti štátu a či nie? Zda náčelník, notár alebo iný miestny potentát je súci k tomu, aby posúdil, či je niektorá strana protištátna a či nie?

Nuže, ctená posl. snemovňa, to nie je demokracia, to je hanobenie demokracie. Každý úrad je oprávnený vzniesť obžalobu proti ktorémukoľvek členovi politickej strany, keď sa tento previní proti štátu a zákonu, úrad je oprávnený pohnať ho k odpovednosti a trestať ho uväznením i na dlhšiu dobu, než koľko by si zaslúžil; ale žiadna vláda nemá práva a mravného podkladu k tomu, aby za to, že niektorému jednotlivcovi v rozhorčení vykľzne nejaké slovo, celé strany rozpúšťala a masy ľudu nechala bez zastúpenia.

V tomto štáte so zvláštnou záľubou sa hlása, že štátna forma je demokratická. Na to ja proste povedám: kiež by som to videl. Zákony však, ktorými sú teraz parlament a jeho výbory zaneprázdnené, nasvedčujú všetkému, len tomu nie, že sa tu s demokraciou smýšľa vážne. Tuná naopak všetko v dôsledku impotencie koalície vyúsťuje vo vojenskú diktatúru, ktorá sa diametrálne protiví všetkému, čo je demokratické, a práve preto musíme proti nej čo najostrejšie protestovať.

Tážem sa: či je srovnateľné so zásadami a chápaním demokracie to, čo obsahuje § 7 tejto osnovy zákona, dľa ktorého okresnému náčelníkovi zaisťujú sa práva, že proste môže otvoriť akýkoľvek dopis, cenzurovať telegram, môže jednotlivcov z ich bydliska na kratšiu alebo dlhšiu dobu vyhostiť a internovať. A to staviate sem ku väčšej sláve demokracie a tým chcete dokazovať konsolidáciu republiky!

Nie o rozpúšťaní politických strán by mal byť predložený návrh zákona, ale o zahnaní vlády, ktorá po toľkej netečnosti a impotencii ešte vždy sedí tuná a odvažuje sa uzurpovať právo, že tu vládne v mene demokracie.

Čisto v mene demokracie - veď my sme nikdy neprekročili rámec demokracie a vždycky sme i požadovali demokraciu bezo zbytku, - vyslovujem, že voči tejto vláde chováme tým väčšiu nedôveru, čím viac sa ona opevňuje hradbami takýchto návrhov, ktoré sú iba k tomu súce, aby jej moc na čas ešte predĺžily. My nebojíme sa žiadneho poriadkového zákona, my si prajeme naprosté zabezpečenie demokratických práv pre náš ľud, a kým sa tak nestane, budeme vždy hlasovať proti takýmto diktátorským zákonom.

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Šverma.

Posl. Šverma: Vážená sněmovno! Často se u nás mluví, že politický vývoj poměrů v Československu opožďuje se za světovým politickým vývojem. A uvážíme-li dnešní situaci, uvážíme-li, že právě dnes, v dnešní době, je předkládán parlamentu tak reakční zákon, jako je zákon o rozpouštění politických stran, pak myslím, že zdá se to býti pravda, že vývoj u nás se opožďuje za vývojem světových politických poměrů. Při dnešní situaci celým světem jde zcela jiný proud, zcela jiné vlny světového vývoje. Ve Francii nastupuje lidová fronta, a nedělní volby budou velkým triumfem lidové fronty, budou porážkou reakce a cestou k dalšímu rozšíření demokratického práva francouzského lidu, dalším upevněním míru. Ve Španělsku jsou fašisti a reakcionáři souzeni sjednoceným lidem jako spiklenci proti lidu; jsou, pravda, rozpouštěny i fašistické organisace, ale ne literou zákona, nýbrž silou sjednocení lidu, silou ozbrojené milice lidové fronty, která se opírá o sympatie celého národa.

V Polsku se otřásá fašistická diktatura pánů Becků, polský revoluční proletariát dokazuje zde svým velikým bojem, že on je velikou silou míru, podlamuje velikou moc spojenců Hitlerových, polské fašistické diktatury. Nový, svěží vítr dnes vane celou Evropou, vývoj jde nalevo, reakce a fašismus je na ústupu, reakční opatření dnes padají.

A v této situaci, kdy v řadě států jsme svědky velikého protifašistického nástupu sjednoceného lidu, našemu parlamentu je podávána osnova zákona o rozpouštění stran, návrh reakčního zákona, osnova zákona, která dalekosáhle postihuje právo pracujícího lidu, a která je můstkem k dalším útokům reakce na svobodu pracujícího lidu.

Vážená sněmovno! Jaký je fakticky politický význam a smysl osnovy zákona o rozpouštění politických stran? Tato osnova je především velikým útokem na volné, svobodné a rovné volební právo pracujícího lidu.

V ústavě Československé republiky se jasně mluví o tom, že lid je základem veškeré moci a že moc volených zástupců lidu, moc parlamentu je rozhodující mocí v tomto státě.

Politické strany jsou přímým vykonavatelem volebního práva lidu. Na jejich existenci, na svobodě politických stran spočívá volební řád, spočívá ústava republiky. Ale podle zákona o rozpouštění stran je dávána vládě, výkonné moci, moci podle ústavy odpovědné parlamentu, možnost libovolně zbavovat volené zástupce lidu mandátu, posílat je do kriminálu, vláda tu dostává moc libovolně zmenšovat parlament a statisíce a snad i miliony voličů zbavovat jejich parlamentního zastoupení, statisíce a snad i miliony voličů zbavovat ve skutečnosti volebního práva.

Osnova zákona o rozpouštění stran, stavící vládu nad parlament, nad lid, odporuje ústavě, ustanovením a celému duchu ústavy. Ale osnova zákona na rozpouštění stran je také v hlubokém rozporu se všemi tradicemi lidového boje za všeobecné a svobodné hlasovací právo. Loni jsme slavili 30leté výročí velikých bojů za všeobecné a svobodné volební právo, a dnes, když se tak dalekosáhlým způsobem omezuje volební právo lidu, připomínáme socialistickým dělníkům a všemu pracujícímu lidu veliké tradice boje za všeobecné a svobodné volební právo. Připomínáme jim oběti, které byly přineseny v tomto boji za volební právo. Tři čeští dělníci byli zabiti, nesčetná řada dělníků byla raněna, 2700 posláno do kriminálů, dělnická třída v Československu, český proletariát musel projíti celou Kalvarií utrpení v boji za svobodu, za svobodné volby. Připomínáme socialistickým dělníkům konečná slova manifestu soc. demokracie, kterým byli dělníci voláni r. 1905 do generální stávky za svobodné volební právo. "Žádný klid nebude v Čechách," praví tento manifest sociální demokracie, "dokud nebude dosaženo všeobecného a rovného práva hlasovacího". Připomínáme pracujícímu lidu i slova profesora Masaryka, který tenkráte, ovšem před 30 lety, prohlásil na slavném táboru lidu na Havlíčkově náměstí: "Chápu vaše rozhořčení a chápu, že se připravujete ke generální stávce. To není násilí, to je obrana vašeho lidství a vašeho češství." Nesmírné byly oběti, které pracující lid přinášel, aby dostal rovné, svobodné volební právo. Dnes je dávána vládě do rukou zbraň, aby jediným usnesením zbavila statisíce voličů jejich parlamentního zastoupení, aby zbavila statisíce a miliony voličů jejich volebního práva.

Ale osnova zákona o rozpouštění stran není pouze útokem na svobodné volební právo. Osnova zákona o rozpouštění stran je velikým reakčním útokem na všechny občanské svobody pracujícího lidu. Podle tohoto zákona na základě §u 88 je možno suspendovati všechny občanské svobody a demokratická práva lidu. Možno říci jedním slovem, že se policejním úřadům dává úplná zvůle nad občany, členy rozpuštěných stran. Policejní úřad může naříditi otvírání pošty, otvírání poštovních zásilek, které docházejí členům rozpuštěných stran. Policejní úřad může naříditi kontrolu telegramů těchto občanů. Policejní úřad může libovolně vypověděti příslušníky rozpuštěné strany na určitou dobu z určitého území. A konečně osnova dochází k vrcholku: policejní úřady podle osnovy zákona mají možnost naříditi policejní dozor a naříditi občanům, aby se z určitého místa po určitou dobu nevzdalovali. Co znamená toto ustanovení, čím se liší od fašistických rakouských anebo hitlerovských koncentračních táborů? Hitler otevřeně zřizuje koncentrační tábory pro své politické odpůrce, koncentrační tábory, které jsou hanbou naší doby a naší civilisace. Vy se stydíte za toto slovo, ale ve skutečnosti dáváte policejním úřadům moc, aby podobným opatřením, podobným omezením všech občanských práv a svobod bylo postupováno. A pan generál Medek se již těší, jak v těchto koncentračních táborech bude nejen nás komunisty, nýbrž i pány socialisty učiti klencákům.

Čteme-li ustanovení tohoto policejního zákona, pak vidíme, že duch starého Rakouska, duch starého Bacha je dalekosáhle a dávno předstižen, neboť pochybuji, že by pod komandem pana generála Medka bylo možno psáti "Tyrolské elegie", jako v Brixenu psal Karel Havlíček Borovský. Zákon o rozpouštění stran, to není brixenovská a bachovská idyla, nýbrž zákon o rozpouštění stran má svůj jasný reakční fašistický původ, nese jasně svoji značku "Made in Germany", vyrobeno v Německu.

A konečně osnova zákona o rozpouštění politických stran znamená úplné potlačení všech zbytků tiskové svobody. Podle této osnovy zákona může zemský úřad libovolně

zastavovati tisk rozpuštěných stran, bez ohledu, zda páchá trestné činy anebo nikoliv. Je možno popírati, že toto ustanovení odporuje ústavě, která zaručuje svobodu tisku, jež pouze ústavním zákonem může býti omezována? Je možno popírati, že tímto ustanovením se dává byrokracii, vládě, výkonné moci úplně na pospas svoboda tisku, za kterou dlouhá léta a desetiletí bylo těžce bojováno? Všemi svými ustanoveními je osnova zákona o rozpouštění stran reakčním zákonem. Odporuje ústavě, odporuje tradicím boje za svobodu a demokracii. [ ]

A nyní přicházím k hlavní otázce, komu může sloužiti tento reakční zákon,. zákon o rozpouštění stran v dnešní situaci. Vážená sněmovno, zde je třeba učiti se poněkud z historie. Osnova zákona, kterou vláda dnes presentuje k hlasování, není žádným originálem. V poválečných letech byla v řadě států vynesena řada zákonů, jimiž byla omezována demokratická práva lidu, práva parlamentu, a jimiž vládě, exekutivním orgánům, byla dána moc vydávati nařízení z moci zákona, rušiti moc parlamentu, rušiti práva lidu. A kam vedly všechny tyto zákony, proti komu se obrátily všechny tyto zákony a tato reakční opatření? Připomínáme především Německo, kde výmarská republika byla rozbita hitlerovským fašismem, který dnes svými hrůzami, válečným nebezpečím ohrožuje celou Evropu. V tomto Německu již r. 1920 byl vydán zmocňovací zákon a presidentovi bylo dáno právo vydávati nařízení z moci zákona, suspendovati parlament, suspendovati demokratická práva lidu. A jaká byla prakse tohoto německého zákona z r. 1920? Tento zákon byl po prvé použit r. 1923 proti dělnické vládě v Sasku. Na základě tohoto zákona generál Seeckt, dnešní hitlerovský generál, generál té válečné, do války se zbrojící armády, jménem presidenta zákonně povalil dělnickou vládu, uvolnil cestu strašlivému, bestiálnímu teroru, reakčnímu násilí proti dělnické třídě. R. 1930 na základě tohoto zákona začal řáditi Brünning svými zmocňovacími opatřeními, jimiž fakticky uvolňoval stupeň za stupněm cestu Hitlerovi, cestu hitlerovskému nástupu, a r. 1933 na základě tohoto zákona sociálními demokraty ukovaného říšský kancléř Hitler rozpustil nejenom KPD, německou stranu komunistickou, nýbrž rozpustil i sociální demokracii, rozpustil všechny dělnické odbory, všechny pokrokové organisace v Německu.

Připomínáme dále příklad Rakouska, kde rakouská vláda opírajíc se o § 14 staré rakouské ústavy postupně vydávala nařízení z moci zákona, vyšaltovala parlament, postihovala dělnická práva, rozpouštěla jednu organisaci za druhou, až konec konců na základě tohoto ustanovení a této cesty reakční rozpustila sociální demokracii, zglajchšaltovala rakouské odbory, zničila v Rakousku veškerá dělnická práva a dělnické svobody a zavedla fašistickou diktaturu.

Připomínáme další a méně známý příklad, příklad Bulharska. Také zde byl dán vládě speciální zákon na rozpouštění stran, a když 19. května 1934 přišla v Bulharsku k moci reakční klika, na základě tohoto zákona téměř celým parlamentem odhlasovaného, i sociálními demokraty schvalovaného, potlačila celé dělnické hnutí, i sociální demokracii, zničila veškerá práva a ustavila fašistickou diktaturu v Bulharsku.

Myslím, vážená sněmovno, že pro příklady, že tato opatření slouží reakci a proti lidu, není třeba choditi tak daleko do ciziny, že se můžeme podívati do Československa. Dnes i socialistické strany spolunavrhují zákon o rozpouštění stran, ale dělníci socialističtí nemají tak krátkou paměť. Socialističtí dělníci vzpomenou si na 18. prosinec minulého roku, kdy soustředěná reakce v Československu od Kramáře přes Stoupala až k panu Henleinovi chtěla prosaditi nejenom svého presidenta, nýbrž chtěla rozvinout generální útok na celé dělnické hnutí, na veškerá práva pracujícího lidu. Myslím, že socialistické strany, které tuto osnovu zákona doporučují, měly by si dnes vzpomenouti na toto významné datum a uvědomiti si, kdyby nebylo nás, komunistů, že by možná podle tohoto zákona byly už v této době svými koaličními partnery rozpuštěny.

Osnova zákona o rozpouštění stran je bičem reakce na pracující lid a na celé dělnické hnutí. Aby se zakryla pravá politická podstata této osnovy zákona, přichází se s řadou argumentů, jimiž má býti pracující lid sveden s cesty. Tyto argumenty byly uvedeny při diskusi v ústavněprávním výboru, jimi se odůvodňuje tato osnova zákona i v celém koaličním tisku.

Jaké jsou to argumenty? Především se operuje tím - a vládní socialisté to naznačují že osnova zákona o rozpouštění politických stran je namířena především proti Henleinovi a henleinovskému hnutí, k tomuto cíli že se zákon prodlužuje. To ovšem podle našeho přesvědčení a podle celé situace naprosto neodpovídá pravdě. Pánové z Henleinovy strany snad se budou rozčilovat, aspoň navenek zde v parlamentě a na schůzích, nad tímto zákonem, ale já myslím, že mohou být klidni a že také jsou klidni a bezpečni, že dnešní režim, dnešní vládní koalice žádných opatření proti Henleinovi nedělá a dělati nebude. Dnešní vládní režim, kde rozhodují reakční kruhy, agrární a Stoupalovské, nedotkne se Henleina proto, poněvadž potřebuje jeho fašistického hnutí ke svým reakčním cílům, protože Henlein je velikou reservou reakce proti českým i německým proletářům. To se ukázalo i 18. prosince m. r., kdy vlastenecký český kandidát měl býti zvolen henleinovskými hlasy, kdy byl pan Henlein konec konců ochoten udělati tento politický kšeft. A to se ukáže i v budoucnosti, neboť soustředění reakčních sil v Československu proti dělnickému hnutí, proti všem socialistům a demokratům je hlavní cíl reakce u nás, a pak Henlein bude vždy ochoten obětovat svou demagogii, obětovat zájem německého národa tomuto velkému cíli - soustředění reakce proti dělnickému hnutí. Dnešní vládní režim, kde rozhoduje reakce, nedotkne se Henleina také proto, poněvadž ho potřebuje ke svým zahraničním piklům, ke svým snahám změnit v dnešní situaci zahraniční politiku Československa, podkopat pakt Československa se Sovětským svazem, tento základní kámen míru, a napravit kormidlo zahraniční politiky československé směrem k Berlínu. K těchto snahám, které ohrožují mír, samostatnost národa a existenci republiky, potřebuje naše reakce dnes Henleinova fašistického hnutí, potřebuje všechny síly soustředit a zmobilisovat, aby i tohoto rozhodujícího úkolu v době co nejbližší dosáhla.

Ne, dnešní vládní režim, opírající se o reakci, kde rozhodují reakční kruhy, nezkřiví vlas na hlavě Henleinova fašistického hnutí. A jestliže vládní socialisté tímto argumentem odůvodňují osnovu zákona o rozpouštění politických stran, jestliže tímto způsobem chtějí řešit otázku Sudet a otázku maďarských oblastí, pak my připomínáme všem českým lidem, všem českým dělníkům, všem pokrokovým a demokratickým lidem: Vzpomeňte si na útlak českého národa za Rakouska, vzpomeňte si, jak z tohoto útlaku rostla iredenta, naše snahy po spojení s Dohodou, náš odpor proti Rakousku, a pochopíte, ze policajti a četníci a všechna ta reakční opatření nejsou žádným prostředkem k tomu, aby bylo oslabeno Henleinovo hnutí v Sudetech, aby byla oslabena masová iredenta v maďarských oblastech, abychom postavili hráz proti práci polského fašismu v našem polském území. Právě naopak! Nacionální útlak, policejní a reakční opatření, to je živná půda pro Hitlera a Horthyho. Chcete-li sudetskoněmecký a maďarský lid vyrvat ze spárů Hitlera a Horthyho, pak je třeba, abyste mu dali chléb, svobodu a rovnoprávnost. Vy čeští lidé, vy čeští dělníci a pokrokoví lidé, kteří víte, co znamená nacionální útlak, musíte státi v čele tohoto boje za lepší živobytí těchto nečeských národů v zájmu demokracie a svobody, i v zájmu svého národa a v zájmu jeho samostatnosti.

Vládní socialisté a celá žurnalistika odůvodňuje tuto osnovu zákona o rozpouštění politických stran ohledem na mezinárodní situaci. V ústavně-právním výboru bylo hlavním argumentem pro opodstatnění tohoto zákona: Hrozí Hitler, republika je ohrožena, a proto je třeba sáhnouti k mimořádným opatřením, k zákonu o rozpouštění politických stran a snad k řadě dalších a dalších opatření, o kterých má sněmovna v nejbližších dnech jednat.

Vážená sněmovno! Víme, že republika a národ československý jsou ohroženy Hitlerem. Jsme smrtelnými nepřáteli hitlerovského fašismu a proto jsme rozhodnými stoupenci boje proti Hitlerovi, boje na obranu lidu a všech národů republiky proti hitlerovskému válečnému nebezpečí. Ale my si stavíme otázku, jak je možno ubránit lid a republiku před hitlerovskými válečnými útoky. Poukazujete na válečné ne bezpečí a odůvodňujete jím zákon o rozpouštění stran, který porušuje volební právo lidu, a zavádíte řadu jiných reakčních opatření, jimiž se lid spoutává. My však říkáme: Toto všechno není žádná obrana republiky. Je to naopak zabiják skutečné obrany republiky proti Hitlerovi. Tato reakční opatření znamenají, že se posilují posice reakce, která již dnes, kdy ještě ani děla nezahřměla, zrazuje zájmy republiky.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP