Ministr dr. Krčmář odpovídá na to zcela jasně, nebudu se zdržovat, abych to četl; nepokrytě říká, že sice na tom mnoho nezáleží, ale že jest jasno, že universitu pražskou zakládal Karel IV ze své moci jako král český, a proto také arcibiskup, který nebyl knížetem říše německé, byl kancléřem university. A řekl bych, že se ani těm cizím a německým studentům a mistrům té staré Karlovy university nedivím, když se snažili, aby dostali tuto ohromnou baštu kulturní do své moci. Z toho vznikl také první pokus už v druhé polovici XIV. století o germanisaci pražské university, založené "pro věrné syny království českého".

Němci a všichni jiní národové byli tu vítáni. O tom čteme také ve dvou listinách Karla IV zcela jasně. Tyto boje skončily, jak známo, Kutnohorským dekretem krále Václava IV z 18. ledna 1409. A jestli kdo kdy měl různé pochybnosti o podstatě této university, nechť si jen přečte ten Kutnohorský dekret a pozná, komu ta universita měla sloužit, komu patřila. Král Václav IV praví tu jsou to známá slova, ale poněvadž je to věc velmi důležitá pro klidné soužití obou universit, vracím se k nim. Praví tu zcela jasně: "Ačkoliv zajisté každý člověk každého člověka je povinen milovati, přece milování toto má vycházeti z lásky zřízené. Pročež cizinci dáti přednost v lásce před domácím je řádné lásky zvrácení. (Tak jest!) A poněvadž, jak se nám toho bezpečná povědomost dostala - píše Václav IV dále - v rozličných obecného učení Pražského záležitostech národ německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království Českém nemající, sobě 3 hlasy k užívání osobil, kdežto národ český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a užívá, my pak za velmi neslušné a nepravé považujeme, aby cizinci a přistěhovalci u veliké míře používali statků obyvatelů domácích, kteří po právu naň nárok mají. A proto" - abych to zkrátil - "nařizujeme, aby pro příště měl vždycky český národ bez ohledu na počet cizinců ve všech věcech universitních 3 hlasy."

Myslím tedy, že se zde jasně rozeznává mezi národem českým, tohoto království pravým dědicem, a národem německým. (Místopředseda Langr zvoní.) Poněvadž mně připomíná pan předseda, že už se chýlí ke konci moje lhůta, vrátím se ještě ke dvěma velmi ožehavým a skutečně překvapujícím věcem.

Když jsem dnes ráno četl a potom si ověřil, že se jedná o to, aby autonomie vysokých škol byla zrušena nebo omezena, užasl jsem, že něco takového by bylo možné, že by se našla vláda, která by takový nekulturní skutek provedla. Vždyť autonomie je vlastně zárukou klidného vývoje a rozvoje každé vysoké školy a má býti jakousi čínskou zdí, která ji brání proti zasahování všech cizích, rušivých vlivů a zejména vlivů politických. Autonomie Karlovy university trvá bezmála šest století a dosud nikdo si netroufal na ni sáhnout. Autonomie ostatních vysokých škol trvá paralelně a analogicky od doby jejich zřízení. Jsou-li na německých vysokých školách důvody k určitým stížnostem, myslím, že vláda má po ruce dosti zákonů, aby zjednala pořádek. (Výkřiky posl. Špačka.) Zákon platí pro každého, neboť: "Lex civium dux", jak čteme na Karolinu. Proč by se však mělo sáhnouti na práva českých vysokých škol, které nikdy této autonomie nezneužívaly? Ostatně pokud by se týkalo jmenování profesorů (Posl. Špaček: To má v ruce vláda!), to má v ruce vláda, jak říká kol. Špaček. Profesorské sbory předkládají pouze návrhy a jmenuje president po rozhodnutí vlády. To se rozumí, nemusí býti jmenován ten, který by nebyl osobou vítanou. Proto myslím, že se musíme rozhodně postaviti proti jakémukoliv omezování autonomie vysokých škol, která je v zájmu naší kultury, a vysoká škola jako nejvyšší učiliště je vlastně páteří každého národa, páteří jeho kultury, jeho síly, jeho nejlepší a nejúčinnější duchovní zbraní.

Konečně bych se ještě zmínil o jedné věci. S politováním musíme konstatovati, že až dosud naše německé vysoké školy nejsou tím, čím bychom si je přáli míti, řekl bych místem harmonické a přátelské spolupráce, t. j. že by měly býti vysokými školami československých německých profesorů, československých německých studentů a československé německé vědy. Podle programu Konrada Henleina vidíme, že to není v jeho plánu; rád by viděl německé university v tom duchu, abych řekl, výbojného pangermanismu (Výkřiky posl. Špačka.), aby tu byla jakási avantgarda politického anšlusu. Myslím, že národ německý, naše menšina německá nebude tvrditi, že je tak nevyspělá, že by si nedovedla obsaditi své německé vysoké školy. A kdyby to nedovedla, potom by byla otázka, má-li opravdu na ně nárok.

Ku konci podotýkám jen tolik: Kultura je veliká moc, třeba se to u nás plně dostatečně neuznává. Přejeme si, aby tato kultura jak státního národa, tak našich menšin přinášela nejlepší plody, umožňovala jim plný duševní a duchovní rozvoj, ale budeme vždycky bezvýhradně a neústupně trvati na tom, aby výchova české a slovenské mládeže byla v tomto státě nacionální a výchova mládeže našich menšin dála se v duchu státním. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Dvořák. Dávám mu slovo.

Posl. Dvořák: Ctěná sněmovno! Rozprava o osnově zákona, kterým se ustanovují pravidla vyučování na školách obecných, zavdala podnět k diskusi o řadě kulturních problémů a otázek.

Pánové z Henleinovy strany se zde snažili mluvit o kulturních právech a potřebách německého lidu v Sudetech. Myslím, že těmto pánům, kteří jsou stoupenci Goebbelsovy a Hitlerovy kultury, již správně odpověděli naši němečtí soudruzi. Mluví-li zde o právech a potřebách německého lidu lidé, kteří jsou ve spojení s nejúhlavnějšími nepřáteli německého lidu v Sudetech, s německými kapitalisty, lidé, kteří se dovolávají pomoci a blahovůle české finanční reakce, je to fašistickou demagogií. (Správně!)

Shodou okolností jsou tomu právě tři roky, co 28. února 1933 začal velký historický zločin na skutečné kultuře německého národa zapálením říšského sněmu. Před 3 lety započal hitlerovský fašismus svoji zvěrskou kulturu koncentračních táborů, katovské sekery a vražd zorganisováním zapálení říšského sněmu. To byl počátek, kdy hitlerovští katané začali svou kulturní činnost zapálením a spálením vědeckých děl, vyvražděním nejlepších synů a vědců německého lidu.

Veliký a neohrožený bojovník soudr. Jiří Dimitrov to byl, který, ač ve stínu katovy sekery, nebojácně celému světu ukázal pravou tvář hitlerovského bestiálního fašismu.

V den výročí těchto zločinů německého fašismu protestuji co nejostřeji jménem našich českých, německých, slovenských, maďarských, ukrajinských i polských soudruhů proti hitlerovské hrůzovládě. Před celým světem, dík neohroženosti soudr. Dimitrova, Thälmanna a německých soudruhů, je jasně prokázáno, že požár říšského sněmu byl dílem německých hakenkrajclerů.

Zpráva, kterou šířily fašistické noviny pod vedením Göbbelsovy propagandy, jakoby říšský snem byl zapálen komunisty a soc. demokraty, byla drzou, zločinnou lží, rozšiřovanou k zahájení krvavého teroru proti všemu pracujícímu lidu v Německu.

Jménem pracujících o lidu Československa posíláme bratrské pozdravy všem desetitisícům komunistických, soc. demokratických, republikánských, katolických a židovských protifašistů (Potlesk komunistických poslanců), mučených v hitlerovských koncentračních táborech a vězeních.

Protestujeme co nejostřeji a jistě v souhlase s celým protifašistickým kulturním světem... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Dvořák (pokračuje):...proti popravám politických odpůrců prováděným ve III. Hitlerově říši.

Žádáme zrušení koncentračních táborů a propuštění hrdinných protifašistických bojovníků soudr. Thälmanna, Mierendorfa, Ossieckého a ostatních politických vězňů. Vyzýváme všechny soc. demokratické, nár. socialistické a katolické dělníky i jejich organisace a všechen pokrokový lid, aby s námi spole čně bojoval za tyto veliké a spravedlivé cíle. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): K této věci není již nikdo ke slovu přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního, p. posl. Uhlířovi.

Zpravodaj posl. Uhlíř: Slavná sněmovno! Dvoudenní rozprava o osnově zákona, kterou se upravuje domácí vyučování a zproštění od docházky školní vůbec, ve které se vystřídalo 11 řečníků, je dokladem, jak neobyčejně významná osnova je na programu a o jak dalekosáhlé kulturně školské otázky se v této osnově jedná.

Plně souhlasím s vývody pp. posl. Jaši, Kirpalové, Špačka, Kunze a dr. Domina, kteří podepřeli osnovu svým souhlasem a kteří plně uznávali účelnost, nutnost a blahodárnost nového zákonného opatření.

Páni kolegové z oposičního tábora, a to pp. posl. Esterházy, inž. Karmasin, Appelt, Zajiček, dr. Neuwirtha, Kundt, kteří mluvili proti osnově, neřekli celkem nic nového. Důvody, které snášeli proti předložené osnově, nevyvrátily důvodů, které kulturní výbor poslanecké sněmovny mým prostřednictvím zde hned na počátku, když se o osnově jednalo, tlumočil.

Pokud byly některé námitky předkládány proti osnově, jsou většinou rázu nedostačujícího a příliš formálního. Zejména pánové ze sudetskoněmecké strany vytýkají osnově nedemokratičnost.

Je to téměř ironie, že strana, která právě staví na führerovském, protidemokratickém principu, která je v tomto státě nebezpečím demokracie, dovolává se demokracie a dokonce tvrdí, že osnova, která má tuto demokratisaci ve školské docházce podepříti, je málo demokratická. Rozhodně odmítám všecka tato podezření se strany Henleinových poslanců a trvám na tom, že právě z důvodů demokratických je tato osnova tvořena a předkládána.

Vážené dámy a pánové, vytýká se také této osnově, zejména se strany Henleinových poslanců, že porušuje rodičovské právo. Je to zase neupřímné, neboť my právě chceme dosáhnouti, aby výchova dětí i u těch rodičů, kteří doposud nemají toho přímého vztahu ke kultuře, výchově a vzdělání, byla pevně zabezpečena. My právo nevidíme v tom, aby se na druhé straně páchalo bezpráví na dětech. Tedy i s tohoto hlediska odmítám jakékoliv proti námitky, které zde Henleinovi poslanci vznesli.

Byla zde také řeč o útisku německého národa, zejména si bylo stěžováno na útisk německého školství. Zejména pan kol. Karmasin přinesl zde několik konkretních dokladů, na které považuji za účelno reagovati, a to z toho důvodu, poněvadž těmito věcmi se operuje se strany německé oposice již dlouho a zejména pan kolega dr. Hodina chodí už téměř 6 let s týmiž sterotypními věcmi. Je potřebí, aby slavná sněmovna už konečně jednou rázně odmítla tyto námitky, které jsou bezpodstatné, stereotypní a neodůvodněné.

Poslanci Henleinovy strany tvrdí, že Československá republika nedává možnosti německým dětem, aby chodily do německých škol. Na důkaz tohoto nehorázného tvrzení uvedl pan kol. Karmasin 10 až 12 příkladů, kde nebylo prý vyhověno žádostem za zřízení německé školy. Konstatuji, že uvedené případy jsou jednak velmi labilní povahy a jednak jsou nám všem velmi dobře známy, poněvadž, jak jsem již podotkl, právě pan posl. dr. Hodina, od kterého pan posl. Karmasin všecky tyto věci převzal, už dávno s nimi operuje. Dokonce připomínám vtipnou poznámku bývalého ministra školství a nár. osvěty dr. Krčmáře, kterou vyslovil v kulturním výboru posl. sněmovny proti námitkám právě kolegy dr. Hodiny, když mu připomněl, že pan dr. Hodina ještě na dvě věci zapomněl. Tak stereotypní a známé jsou už ty námitky s vaší strany, že sám ministr vám připomíná, co jste zapomněli uvésti. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Uhlíř (pokračuje): Ani pan kol. Karmasin neřekl nic nového. Uvádí několik dokladů na podporu svého smělého tvrzení, a já jim věnuji několik chvil pozornosti.

Tak na př. v řeči pana kol. Karmasina byla zmínka o Karlově v okrese Chotěboř. Pan poslanec tam poměry asi nezná, poněvadž by věděl, že právě v této obci je 303 obyvatel a z toho je 67 Němců. Není proto myslitelno, aby těchto 67 Němců mělo 29 dětí. Takovou natalitu u německého národa jsme ještě neviděli. Počítáme průměrně 1/7 dětí na počet obyvatelstva, takže v dotčené obci jde o 4 až 5 německých dětí, pro které ovšem nemůže Československá republika zřizovati zvláštní školu. (Hlasy: To je pravda!)

Dále konstatuji, že v Trnávce - je to domovská obec pana posl. dr. Hodiny... (Hlasy: Pana ministra dr. Spiny!) Prosím, ale já zde mluvím o posl. Hodinovi, poněvadž právě z jeho řad se o Trnávce nejvíce mluví. Já jsem již upozornil v kulturním výboru posl. sněmovny na případ obce Trnávky a německé menšiny v ní. Upozornil jsem na to kulturní výbor, jak p. posl. dr. Hodina provádí svou německou politiku v této obci. Když mu chyběly děti, přivedl si cizí děti z Vídně, přivezl si Irenu Langrovou, rodinu Heitzovu ze severních Čech se 4 dětmi. Takovým způsobem si připravuje půdu, aby mohli poslanci Henleinovy strany útočiti na republiku, na stát a křičeti po zřízení německých škol.

Také o Sudkově bych se rád zmínil. Je to na Zábřežsku. Zde bych připomenul, že je tu velmi vážná obava, která diktuje v této věci opatrnost před pokusy o odnárodňování českých dětí na Zábřežsku. Máme dobré zkušenosti a v dobré paměti máme postup průmyslníků v tomto okresu před převratem, kteří se snažili o získávání českých dětí do německých škol. Musíme míti na mysli, že je stále značný počet českých dětí v německých školách národních, a to často takových, které sem chodí z důvodů odvislosti hospodářské. Jen příkladem uvedu: V Jiřetíně na Mostecku, o kterém také pan kol. Karmasin mluvil, je 30 dětí z rodin českých v německé škole. V Chudeříně v témž okresu rovněž asi 30 českých dětí v německé škole. V malé obci na Podbořansku, v Soběchlebech, jsou děti českých rodičů v německé škole. V Lipenci na Žatecku jsou tři děti z české rodiny ve škole německé atd. atd.

U maďarské menšiny, o které mluvil p. kol. Esterházy, musíme počítati nejenom s celkovým číslem maďarských dětí, nýbrž i s usazením maďarské menšiny. Pro sporadické diaspory nebude nikdy možno zřizovati samostatné školy, a na ně připadá v celku řada dětí. Hlavně se nesmí dělati takové věci, které budí nedůvěru. Do Bartoušova na Německobrodsku přivezli Němci 24 dětí z Rudohoří, takže je v německé škole 47 dětí, z toho 24 cizích, v Jiříně v témže okresu z 31 dětí je 7 cizích, v Kamenné z 56 dětí je 13 cizích.

Prosím, slavná sněmovno, jakým způsobem se provádí tato školská politika právě u této skupiny politické v německém táboře, která nejvíc zde byla proti předložené osnově, je viděti na příklad z případu, který zde také byl ventilován panem posl. Karmasinem. Jde o Loděnice. V Loděnicích, kde zejména vytýkají, že řada dětí německých nemá možnosti vyučování v mateřském jazyku, je jedna jediná ryze německá rodina, rodina Hendrichova, a ta je prosím, bezdětná.

Dále, konstatuji, bylo zde operováno také Lipníkem, kterého stále používá ke své argumentaci p. posl. dr. Hodina a který také vytáhl p. posl. Karmasin. Já jsem si o Lipníku získal již dříve velmi přesné zprávy. Z 12 dětí, kterými operuje právě pan posl. Hodina i pan posl. Karmasin, jsou: Jahnová Marie české národnosti, Sieglová Alice české národnosti, Freis Adolf české národnosti a dokonce často chodívá cvičiti do Sokola - Prokopová Elfrieda rovněž tak, Kubíková Irena rovněž. Prosím, slavná sněmovno, pokud se týče ostatních dětí, na příklad v případě žákyně Černé, je matka Češka: svého času se odstěhovala s děvčetem do Kyjova, kde děvče chodilo do dívčí obecné české školy, když se pak vrátila do Lipníku, přešla do české školy a velmi tam prospívá. Rovněž tak Jahnová Marie, Kubíková Irena a pod. To je ten případ lipnický, který působí neustále tolik zla a kterým se tolik operuje s německé strany proti nám. A i v Lipníku, pokud jsou tam německé děti, byly tam uměle přivedeny z dalekých krajů německých, zejména z pohraničí, aby se tam vyvolal zájem pro zřízení německé školy.

Jak je na tom německé školství v Československé republice, to se dověděli páni z henleinovského tábora velmi podrobně z úst bývalého ministra školství v kulturním výboru a mají možnost překontrolovati si údaje, jež jim ministr školství dal ve zvláštní publikaci k disposici. Konstatuji, že průměrný počet dětí připadajících na třídu je na německých školách příznivější o 1/2 až 1 % nežli na školách českých. Pokud se páni z Henleinova tábora a zejména pan posl. Karmasin zmínili, že velký počet německých dětí chodí do českých škol, nesmějí zamlčovati, že jsou zase české děti v německých školách a že na příklad procento českých dětí v německých školách je daleko vyšší, že činí 2.52 %, zatím co počet dětí německých v českých školách je daleko menší, činí pouze 1.71 %. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! Byla zde zejména velmi obsáhlá debata o poměrech na Hlučínsku zejména pan posl. Karmasin a pánové z Henleinova tábora mluvili o poměrech hlučínských. Mluvili zde o tom prý neuvěřitelném teroru, který se na Hlučínsku provádí. Konstatuji, že na Hlučínsku žádného teroru se strany československé, a zejména se strany československých úřadů není, ba naopak, je tam taková blahovůle, že to až státním úřadům vytýkáme. (Výkřiky a smích sudetskoněmeckých poslanců.) Hlučínsko bylo mírovou smlouvou připojeno k Československé republice jako kraj obývaný Moravci, to jest českým obyvatelstvem - i pruské statistiky tak rozhodly.

Slavná sněmovno! Aby bylo jasno na všecky strany, jak vypadá hlučínský případ, dovolím si sděliti několik čísel z dnešní doby a z pruské statistiky, z doby, kdy Hlučínsko bylo pod pruskou nadvládou. V letech 1910 až 1919, tedy po 177 letech pruského usilování o poněmčení kraje, v době největšího vypětí pruského militarismu, bylo v hlučínských obcích v německých školách 376 dětí, kdežto v českých, moravských bylo za pruské vlády 5.711 dětí. (Slyšte!)