Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kunz. Dávám mu slovo.

Posl. Kunz [německy]: Vážené dámy a pánové!

Mám-li jako zástupce Svazu zemědělců zaujmouti stanovisko k osnově zákona, která leží před námi, mohu tak učiniti jen za předpokladu, že budou konečně naše, tak často kladené požadavky stran zřízení německých menšinových škol splněny. Soukromé vyučování by mohlo býti omezeno na minimum, kdyby se konečně jednou splnily naše, toho se týkající návrhy na zřizování německých menšinových škol. Žádáme však také, aby při uzákonění této osnovy nebylo snad této osnovy zákona použito k tomu, aby se vtlačily naše německé děti opět do českých škol. Konečně chceme, aby se udělala již jednou přítrž lovení duší, neboť toto lovení duší konec konců jen roztrpčuje a Němce a Čechy více odcizuje, místo aby je sblížilo.

Když se zde dnes mluvilo o školních otázkách, používám příležitosti, abych jako zástupce Svazu zemědělců zaujal stanovisko k požadavkům našich německých vysokoškoláků. Jest zjištěnou skutečností, že naši němečtí studenti byli dosud zkracováni a že byli obzvláště zkráceni v oboru sociálním. Mohu zde dále prohlásiti, že nouze našich německých vysokoškoláků je nesmírně velká, zvláště když velká část našich studentů pochází z nejchudších vrstev - jsou zde synové nezaměstnaných, synové drobných sedláků a drobných řemeslníků. Situace se stala nesnesitelnou. Žádáme zde tedy spravedlnosti pro své německé vysokoškoláky a myslím, že zde nemohu mluviti jen jako zástupce Svazu zemědělců, nýbrž myslím, že se mnou tu v této otázce budou souhlasiti všechny německé strany. Tato věc musí býti konečně jednou upravena spravedlivě, i ze sociálních důvodů.

Dne 24. února se vyplácely studijní podpory. Bylo smutné pro naše německé vysokoškoláky, kteří dostali u téže přepážky v Zemské bance 70 Kč, zatím co dostali slovenští kolegové částku čtyř až pětinásobnou, nejméně však 300 Kč. Jest zde úplně zřejmé poškozování i v oboru stipendií. R. 1935 bylo podáno přes 600 žádostí o podporu. To již ukazuje, jak nesmírně velká jest tu nouze. Německé studentské kruhy také plně uznávají, že se v minulém roce pokusila řada osobností na české straně zde pomoci. Jmenuji zde jen dr. Alici Masarykovou, pana ministra profesora dr. Kroftu a ministra dr. Dérera, který bohužel pro změnu resortu neměl již příležitost dodržeti své sliby. Němečtí studenti také uznávají, že známý český historik prof. dr. Pekař z Karlovy university se v časopise "Přítomnost" veřejně ujal toho, aby neudržitelné poměry byly konečně upraveny. Také české studentstvo jest pro to, aby se tu postupovalo spravedlivě a usiluje o to, aby odstranění nynějšího nepoměru bylo provedeno v rámci celkového zvýšení. Dosud bylo všechno marné. V státním rozpočtu bylo 4,998.000 Kč. To nestačí, aby byla nouze opravdu zmírněna. Vychází tu, že pro německé vysokoškoláky bylo určeno 551.000 Kč, to jest 11.02 % celé částky, zatím co by bylo podle klíče obyvatelstva žádoucí 25 %. Zkrácení činí tedy 800.000 Kč. Bylo by také nutno, aby ministerstvo školství a nár. osvěty změnilo konečně své stanovisko. Nemělo by se díti, aby naši němečtí vysokoškoláci, kteří skutečně trpí velkou nouzí, nebyli předpuštěni, a zasluhuje politování, jak jsem se dnes ráno musel dověděti, že byla dokonce postavena před ministerstvem policie, aby zabránila přístupu našim hladovým vysokoškolákům. To jsou prostě neudržitelné poměry.

Snížení státní studentské podpory činí asi 120.000 Kč a bylo provedeno podle podaných žádostí. Na německé straně jest zde v Praze jen jeden takový sociální spolek, spolek "Deutsche Studentenfürsorge" a tento spolek dostal podporu 87.000 Kč. Na české straně jsou 4 nebo 5 takovýchto korporací a dostaly 441.000 Kč. Také zde jest zjevné poškození německých studentů. Zatím co jest českým kolegům možno uhraditi nejen celou režii správy, nýbrž také ještě nalézti značné částky k přímé pomoci, jest obojí pro německé vysokoškoláky prostě vyloučeno. Nebylo dosud ani možno dostati nějaké peníze pro zdravotní oddělení, ačkoliv stále od r. 1923 německé studentské korporace podávaly ministerstvu žádosti toho se týkající. Československé studentstvo dostalo na zdravotní službu 260.000 Kč, německé studentstvo nedostalo dosud nic. A když se nyní prohlašuje, že německé studentstvo má možnost používati těchto zdravotních zařízení českého studentstva, je to sice správné, použije se toho sem tam, ale je jistě dobrým právem německých vysokoškoláků zříditi si obdobnou instituci.

Ministerstvo školství a nár. osvěty také vydalo 75.000 Kč na udržování prázdninových osad. Také tyto peníze přišly k dobru jen českým institucím, protože mají dosud jen ony takové prázdninové osady. Bylo by jistě možno dáti i německým studentům na tento účel patřičný peníz k disposici a při projednávání této věci vzíti ke spolupráci zástupce našich studentských organisací. Dále poznamenávám, že pro dlouholeté zkracování nebylo možno na německé straně provésti již 4 roky opravdu postačující ošacovací akci. Také poskytování obědů zdarma muselo býti zastaveno, a v posledních 4 letech byla podávána již jen prostá skrovná večeře. Dále nebylo možno pro stálé zkracování zříditi jistě potřebné zápůjčkové pokladny, jakož zříditi německé prázdninové osady. Sta a sta německých vysokoškoláků trpí nouzí a hladem. Proto jest naším požadavkem, aby byla ihned poskytnuta pomoc a to tím, že budou poskytnuty doplňky, počínaje studijním rokem 1935, a že mimo to ihned nastane uvolnění peněz pro začínající letní semestr, aby mohla býti poskytnuta okamžitá pomoc.

Německé studentstvo však výslovně prohlašuje, že se jim nemá pomoci na úkor českých kolegů. Bylo-li možno zvýšiti příslušnou položku v ministerstvu sociální péče pro mimořádnou pomocnou akci k vánocům v částce 67 milionů, musí býti také možné, aby byly nyní uvolněny peněžní prostředky, aby byla konečně zmírněna nouze našeho německého studentstva. Je okamžitě naléhavě potřebí 650.000 Kč a samo ministerstvo školství a nár. osvěty prohlásilo, že pro tento účel je naléhavě zapotřebí 480.000 Kč. To mluví přece zřetelně pro to, že jest rychlá a skutečná pomoc na místě.

Na konec chtěl bych prohlásiti jen jedno: není jistě jen v zájmu německých vysokoškoláků, aby se tu konečně dostalo postačující pomoci, nýbrž i v zájmu státu, aby se nyní pomohlo našim německým vysokoškolákům v jejich nouzi. Němečtí vysokoškoláci jistě vděčně uvítají, poskytne-li se jim konečně postačující pomoc právě v nejtěžší době. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Další řečníkem je p. posl. Kundt. Dávám mu slovo.

Posl. Kundt [německy]: Dámy a pánové! Předložení t. zv. lex Uhlíř bylo z nejrůznějších stran užito jako příležitosti, aby se ocenil kulturně-politický program sudetskoněmecké strany, který přednesl Konrád Henlein. Dříve než si dovolím něco o tom říci, chtěl bych učiniti k lex Uhlíř jenom jednu poznámku. Při posuzování této osnovy zákona jest ještě bráti v úvahu dvojí. Především moment sociální, nač se snad bohužel zapomínalo, že se totiž zrušením soukromého vyučování - a konec konců k tomu tato osnova míří - také soukromí učitelé připravují o své existenční možnosti, které právě dnes v době nezaměstnanosti jsou významnou věcí. Já sám, který jsem zajistil svou existenci a své studium jako soukromý učitel, mohu posouditi, že se právě k tomuto momentu ve vyšší míře musí přihlížeti, než se může předpokládati, že tak učiní orgány, které mají o tom rozhodovati. Druhý moment je povahy zásadní, totiž zásada volného práva rodičů, aby rozhodli, zda jejich děti a které děti užijí vzdělání, které pro nedostatek veřejné školy není možné. Od této zásady svobodného rodičovského práva se vůbec upouští a zavádí se autoritativní nařízení třebas s určením "může", ale my víme, co určení "může" znamená.

Nechci však více říci k této osnově zákona, poněvadž kol. Karmasin uvedl to zásadní. Chci jenom zaujmouti stanovisko k poznámce kol. Kirpalové. Kol. Kirpalová vytvořila rozpor mezi našimi kolegy Hodinou a Karmasinem. Je to přece tak, že se při projednávání látky k zákonu může vůbec zaujmouti zásadně zamítavé stanovisko a za rozpravy o otázce malého zlepšení toto zlepšení zdůrazniti, aniž se proto souhlasí zásadně s celou materií k zákonu. Jestliže kol. Karmasin tuto osnovu zákona zásadně odmítl, nestojí tím vůbec v rozporu s kol. Hodinou, který také zásadně předem byl proti němu. Z této diskuse konstruovati rozpory, kterých se méně užije pro sněmovnu, spíše však jako stranicko-politického agitačního materiálu pro noviny, jest věc, s kterou nesouhlasím. To patří do oboru politické demagogie.

Nyní k několika zásadním poznámkám českých novin a především zde ve sněmovně k řeči Konráda Henleina. Je tu hlavní poznámka, kterou pronesl kol. Jaša a která míří tím směrem, že skutečnosti takového programu, který se snaží upevniti kulturněpolitické pojetí všech sudetských Němců, se nedají spojiti s demokracií našeho státu. Když s tohoto místa předseda vlády dr. Hodža pojednával o demokracii, velmi přiléhavě řekl, že se demokracie ve svém vlastním zájmu snaží, aby se uskutečnila zásada, že při projednávání společné vůle u národů nebo států má každý právo, aby se uplatnil prostřednictvím své politické skupiny. Nechápu, proč sudetsko-německá strana, která přece, jak je prokázáno, zastupuje demokratickým volebním právem 71 % sudetských Němců, nemá míti také toho práva, aby uplatnila své kulturně-politické pojetí pro všechny sudetské Němce. Pročež bych prosil, aby kritika, která vždy se opakujíc, nám vyčítá snahu po totalitě, poněvadž jsme si dovolili mluviti na základě velikosti našeho hnutí pro spojení sudetských Němců, měla na zřeteli zásady, které hájí vedoucí muži českého národa. Ale tak se mně zdá, jako kdybychom zde u nás zásady, o něž se kdosi snaží pro vlastní národ, a zásady, které někdo při výkladu demokracie hájil pro vlastní národ, nechtěli přiřknouti a přiznati sudetským Němcům. (Souhlas.) A potom kol. Jaša pravil, že kulturně-politický program se nedá sloučiti s demokracií našeho státu. Zasluhuje politování, že přirozeně není možné otisknouti v našich novinách celou řeč, poněvadž není místa v časopisech. Avšak bude jednou možno si celou řeč přečísti a prostudovati. Zasluhuje však také politování, že přítomní zástupci tisku vybírali jenom věci, které se jim zdály vhodnými k jednostrannému výkladu a také k jednostrannému štvaní svého čtenářstva. Kdyby nevycházeli z toho hlediska, nemohli by tuto řeč zásadně stavěti do rozporu s demokracií, potom by také na př. tuto větu ve své zprávě nejenom přinesli, nýbrž také zdůraznili - to je jedna ze zásad, které byly řečeny - jež zní: Co tedy podle zákona lidské mravnosti platí jako právo a bezpráví, nemůže býti odstrčeno prostým činem násilí. Kdyby platila věta, že násilí tvoří právo, byl by každý slabý vydán brutálnímu násilí silnějšího na milost a nemilost. Ale mravní zákony lidí a národů, které jsou stanoveny věčně, nemohou býti zlomeny násilím; i když se to zkoušelo v dobách zmatku. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Neuplatňujte svou demokracii křikem, pane kolego. Kdo četl tuto větu, nemůže říci, že naším kulturně-politickým programem je fašismus, neboť ten buď nestudoval fašismus nebo potírá zásady, které zastupujeme. A nemůže říci, že je to neslučitelné s demokracií našeho státu. Domnívám se, že kol. Jaša učinil své vývody jen proto, že ho vlastní jeho tisk falešně poučil. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kundt (pokračuje): Nyní k několika dalším vývodům kol. Jaši. Uvítal, že se ujímáme svobody tisku a publikací a vyslovil se proti věcem za hranicemi a tak se rozčilil, jako kdyby tu byl vzor pro zacházení s menšinami. Dovoluji si jenom uvésti důkaz, že zde duševní usměrnění s pomocí censury jde tak daleko, že vědecké práce jednoho zdejšího a jednoho anglického profesora censura zcela prostě rozkouskovala. Tu napsal universitní prof. dr. Pfützner o dr. Edvardu Benešovi o otázce menšin vědecký rozbor, ve kterém srovnává docentskou práci pana dr. Beneše z r. 1908 s národně-politickým vývojem na národnostně právním poli do dneška. Čistě vědecký rozbor, z kterého se však zcensurovalo, co právě šlo. Jest tomu tak, že vůbec nelze již pěstovati vědecká šetření o historickém vývoji, a to proto, poněvadž se vědecké ocenění událostí prostě nehodí zdejší cenzuře. Přečtu ta místa, nebudu s tím prováděti žádné vtipy, chci vám jen ukázati, která místa jsou oceněna jako nevědecká. Hned k tomu podotýkám, že každé vědě musí býti zcela dána volnost pronášeti hodnotící úsudky o dějinných událostech. Co zde napsali profesor Pfützner a anglický universitní profesor, to si dovolili před mnoha lety stejně napsati francouzští, švýcarští a jiní profesoři. Ale víc a více se zde zužuje vědecká volnost mínění. Praví se ve srovnání docentské práce pana presidenta státu k politickému vývoji a memoiru III a různým zásadám, které se zde od té doby vyvinuly (čte): "Dr. Rannd a budovatel státu Beneš si již navzájem nerozuměli: Nikoliv již v otázce českého státního práva, vůbec nejméně v otázce národnostních menšin, ačkoli nyní dvojnásob zdůrazňoval své demokratické základní stanovisko a právě je položil na misku vah, když se na mírové konferenci libovolně metaly kostky o osudech přemožených národů a států, jak všichni Němci mají opravdu příčinu tvrditi. Toto vědecké konstatování se jim nehodí, je censurováno a škrtáno. Nic se tím na skutečnosti nezmění, že právo sebeurčení národů platí nejenom pro vítěze, nýbrž i pro přemožené. Základní věta každého demokratického světového názoru." To jsou konstatování, která učinil také Lloyd George, který byl přítomen při sepisování mírové smlouvy, která však, když jsou vědecky předložena, prostě nesmí býti řečena. Uvádím jiné místo (čte): "Hlubší základ rozmanitosti použitých hledisek místo jednoho Wilsonem hlasitě celému světu slíbeného práva sebeurčení objeví se zajisté jen tomu, kdo zná náladu vítězů z r. 1918. Tím má být stanoveno, že r. 1918 nezvítězila snad nová státní ideologie nebo právo sebeurčení národů, nýbrž skupina mocnějších států, které učinily svá rozhodnutí s hledisek politické moci, která často připomínají zásady kabinetní politiky 18. století a byly olemovány jenom novými hesly. Onen zásadní rozpor, na jedné straně zajistiti politickou svobodu politicky nesvobodných národů podle skutečně moderního práva sebeurčení a přece při provedení užíti státní moci z nejtmavější absolutistické doby k výhradní škodě přemožených, se táhne dílem mírových smluv a vysvětluje politickou reservovanost světa za našich dnů." Tak zajisté velmi věcně přednesené konstatování jest v našem demokratickém státě svobody badání zakázáno. A dále: Se zřetelem ke smlouvě o ochraně menšin v poměru k docentské práci z r. 1908 napsal dále spisovatel prof. Pfützner (čte): "Přece r. 1919 a 1929 a zajisté také ještě později byla Němcům, jejichž opravdu tragický osud r. 1919 může býti srovnán co do rozsahu a hloubky jenom s pokořením českých a německých protestantů v Čechách po bitvě na Bílé hoře, vržena v tvář slova "velezrádci" a "rebelové", ačkoli se jen naivně domnívali, že nastala skutečně nová doba v politice staré pevniny, která nezná již paktů mezi knížaty a absolutními vládami, nýbrž mezi svobodnými národy a která chce zajistiti všem národům na základě demokratického práva sebeurčení politickou svobodu." Všimněte si, pánové, že z práce prof. Pfütznera zde to bylo vyškrtnuto censurou, co i české dějiny konstatují o porážce na Bílé hoře. Prosím, to je čistě věcné vědecké konstatování skutečného stavu, kdy přirozeně jeden universitní profesor může býti jiného mínění než druhý. A nám se říká, že jsme fašisti a absolutisti a není možno napsati vědeckou práci o našem presidentovi necensurovanou.

Musí se stále a opět zdůrazňovati, že - se naší demokratické svobodě na poli kulturně-politické badatelské práce v cizině nevěří a nemůže věřiti, když i pojednání anglického universitního profesora se zde stejně censuruje a vynímají místa, která se censuře prostě nehodí. Je to univ. profesor Conwell Evans z Londýna, který vydává po desetiletí časopis "Das 19. Jahrhundert und nachher" a pojednání, která v něm napsal, byla zde censurována. Redakce konstatuje, že zásadně věci ve východní Evropě vidí správně, aniž se s nimi v jednotlivostech ztotožňuje. Tento muž píše na př. (čte): "Na Němce v Čechách, ačkoli od XII. století jsou spoluobčany Čechů, v zákoně se vůbec nepohlíží jako na skupinu. T. j. nikoliv jako na právnickou osobu." To není censurováno, ale bylo censurováno: "Zde jest pravý kořen zla, který otrávil poměr obou národů navzájem od počátku. To vysvětluje vlastní smysl úsilí české správy a soukromých společností, podporovaných hospodářstvím a často útiskem, změnou Němců v Čechy." Řeknete, že to nesouhlasí, že jest špatně informován, když však anglický universitní profesor vezme do ruky sněmovní protokoly, které bude možno nalézti v anglické universitní knihovně, musí konstatovati, že od r. 1918 se mluví jen o chytání duší, musí čísti čísla s ohledem na školství a musí čísti, když právě přede mnou člen vládní strany, totiž kol. Kunz, mluvil o chytání duší. Jest jen logické, že anglický badatel musí přijíti k tomuto poznání. Byla censurována věta, která se zabývá demokratickými státy vůbec. Tu se praví (čte): "Národně-demokratický stát ve východní Evropě ztělesňuje zde absolutní pravidlo, tentokráte vycházející nikoliv od monarchy, nýbrž od jednoho národa proti druhým národům uvnitř státu, proto také nakloněné daleko intensivněji a daleko silněji k útisku. Triumf liberální demokracie, srovnaný se svobodou na západě, přinesl s sebou zřízení tyranie na východě."

Takové věcné vědecké konstatování anglického profesora nesmí se zde již v novinách objeviti. Pánové! Vyčítáte nám, že jsme fašisti, vychvalujete svobodu ducha v našem státě a nedovolíte svými censory, aby anglický vědec a profesor řešil a konstatoval problémy menšin, které se někomu nelíbí. Potom neodsuzujte poměry na druhé straně, když sami nekladete důraz na to, abyste skutečně byli vzorem demokracie, pro kterou vaši duchovní velikáni vynaložili všechnu svou sílu. Potom nám nevyčítejte, že jsme demagogové, že tvrdíme věci, které tu nejsou, nýbrž vysvětluje se to jako nepravda proto, poněvadž se to již nelíbí a mnozí nemohou již snésti pravdu.

Krátkou poznámku ke kol. Kunzovi. Pan kol. Kunz, jak známo, si stěžoval na zacházení s vysokoškoláky v rámci rozpočtu. Konstatuji, že universitní profesor dr. Spina je sám ministrem a nevím, zda je správné místo, anebo zda ministr nemohl ve vládě více dosáhnouti, co jako universitní profesor je povinen dosíci pro své studenty. Když si někdo stěžuje, je div, že se dnes z "Večera" dovídáme, že včera zasedala ministerská rada, jíž se účastnil také univ. prof. Spina venku mezi lidem se vychvaluje jeho podíl na moci, a že tato ministerská rada se usnesla zrušiti autonomii německých vysokých škol. Potom nevím, zda je to správné, mluviti opět o svobodě a demokracii, když jedním úderem, kdy se noviny rozčilují, kdy se my rozčilujeme, poněvadž naše vysoké školy nejsou dostatečně dotovány, ještě se omezuje autonomie vysokých škol.

Nyní k několika zásadním poznámkám. Pan kol. Jaša jedním dechem vyčítal, jako bychom měli ve svém kulturním programu program Třetí říše, a hned na to pan kolega řekl, že máme program Bismarckův. Nevím, zda je možno srovnati z předválečné liberalistické doby, za níž Bismarck dělal státní politiku, takovou myšlenku s Třetí říší. Prosím pány, kteří s námi polemisují, aby alespoň ve svých vývodech byli logičtí a důslední. Právě tak napsalo "Národní osvobození", že z Henleinovy řeči nebylo nic jiného slyšeti než staré liberálně-nacionální myšlenkové pochody z doby předválečné a "Lidové noviny", stejně jako ostatní listy, které nestojí daleko "Národnímu osvobození", znovu praví: "To je Třetí říše". Podívejte se jednou na sněmovní protokoly o řečech zde pronesených od prvých dnů zasedání. Pak se přesvědčíte, že na každý německý kulturní požadavek, na německý kulturní program vždy znovu nejrůznější páni z českých stran odpovídali: "To je velkoněmecké, státu nepřátelské, vy jste nepřátelé státu." V tomto smyslu a tónu se stále znovu odpovídalo. Ať to byl Seeliger nebo Lodgman nebo sám Spina, který r. 1925 zde předčítal státoprávní prohlášení o kulturní politice, vždy jste mu spodním tónem odpovídali: "To je irredentismus, velkoněmecké, státu nepřátelské." Nyní právě my jsme se stali mluvčími národních zájmů, poněvadž ostatní již svoje domluvili. Nyní přicházíte s týmiž hesly a výčitkami o "velkoněmeckém", "státu nepřátelském", kterých jste vždy užívali, jenom že nyní přibíráte ještě slova "Třetí říše". Nové heslo, z něhož žila celá kulturní debata, kterou jsem zahájil. Máte-li skutečně kulturní program, pak neodporujte kulturní debatě pouhými poukazy na Hitlera, Mussoliniho, Henleina a bůhví koho, odporujte s kulturně-politickým positivním programem, jenž umožní, aby oba národy v tomto státě stojíce na vlastních kulturních silách, mohly pěstovati kulturně-politickou spolupráci. Vyzývám pány z české strany, aby vydali positivní kulturní program a vše záporně netrhali, když se namáháme, abychom v potu tváře předložili se své strany kulturně-politický program. Je to laciná politika, říkati prostě: "nikoliv". Řekněte přece raději, co máme činiti. Ale nežádejte na nás, abychom se vzdali vědomí, že jsme také členy národa. že naše celá kultura je založena na vnitřních národních silách německého národa. Jestliže toho žádáte, pak jste sami proti svým vlastním myšlenkovým pochodům. Pan dr. Beneš jako president státu zdůraznil právě význam menšin v jiném státě, kterýž je založen na národní kultuře národa a tím může sám positivně působiti. Způsob, jakým projednávají věci vaše noviny a mnozí pánové z vás, kteří mluvili a tak vůbec promlouvají, založený na povrchnosti, nutí k otázce, zda ještě někdo studuje kulturně-politické otázky a zda na vaší straně byl nalezen zájem zaměstnávati se kulturně-politickými otázkami až k základům. Zasluhuje politování, jestliže na to přijdou tak malí lidé, lidé, kteří si poněkud zakládají na německé kultuře. Jest pozoruhodné, jestliže na př. časopis "Sozialdemokrat" praví, nikoli kultura "Třetí říše", nýbrž kultura Beethovena, Schillera, Goetha a. t. d., pro tu jsme a jestliže při tom trhá Yorkský pochod, který napsal Beethoven. Páni nestudovali kulturní dějiny svého národa, národa, pro nějž tvrdí, že píší. Potom předčítá paní Kirpalová z jednoho spisu, jenž od nás ani nepochází, který má naznačiti, že jsme irredentisté. Dovoluji si na to poukázati, pokud byl Ebert v Berlíně presidentem a pokud byl Loebe předsedou říšského sněmu a předsedou německo-rakouské organisace a hlásal připojení, dotud nebylo kulturní spojení a tendence k Berlínu velezradou. Ve chvíli, kdy se však jiný ujal moci, je to velezrada. Není možné, ať se každý staví k režimu v Německu jak chce, aby někdo byl pro kulturní spojení s mateřskou zemí prostě jenom tehdy, je-li tam u moci politik vlastní strany. Není možné, aby teď byli proti tomu, poněvadž již není u moci příslušník vlastní strany. Buď někdo náleží k národu bez ohledu na státně-právní soustavu nebo k národu nenáleží. V tom směru prosím soc.-demokratické kolegy, aby se konečně rozhodli. Divil bych se, kdyby český soc. demokrat byl schopen plivati na vlastní národ a kulturu. Toho nikdy schopen nebyl a také nebude. Jestliže usuzujete právě o těchto problémech, pak vám připomenu kulturu Goethovu a Schillerovu, Herderovu a Beethovenovu, kteří pocházeli z absolutistické, monarchistické doby. Tito velcí mužové nebyli by bývali vůbec možní, kdyby monarchové jim nebyli urovnali cestu. Proto račte býti logičtí a důslední.