Státní lesy a statky měly r. 1933 ztrátu 38.858.214 Kč a r. 1934 skončily své hospodářství opět schodkem 8,964.343 Kč. Je to strašné, vážená sněmovno, když státní statky, které representují stamilionové jmění, přinášejí státu rok od roku jen samé ztráty, a nejhorší na celé věci je to, což musíme tu vytknouti, že se neodpovědně rozpočtovalo. Do rozpočtu se dala částka jako čistý výtěžek 28,805.000 Kč, ale hospodářství skončilo schodkem téměř 9 mil. Kč. Je nutno tázati se, v čem tkví kořen tohoto špatného hospodářství, když víme, že tu byl zřízen syndikát lesní, že i obilní hospodářství bylo stabilisováno. V čem to tkví? Jistě v neodpovědné hospodářské politice, ale při studování položek je viděti, že špatné hospodářství tkví zejména také v tom, že po stránce materiální, po stránce investiční se hospodaří lehkomyslně, a opravdu, řekl bych, téměř neodpovědně, a to tak bezohledně, že se zdá, jako by dotčení činitelé, kteří jsou zde odpovědní, neměli naprosto zájmu a neohlíželi se na široký zájem státu a státních financí, v jaké situaci se nacházejí.

Podobně hospodaří státní tiskárny při ministerské radě, zvláště státní pražská tiskárna. Tato tiskárna pohltila svou ztrátou 941.669 Kč úplně všecky zisky tiskáren v Žatci, v Bratislavě, v Košicích a Užhorodě, takže ještě zůstala ztráta 539.917 Kč. Nejzajímavější na hospodaření těchto tiskáren při ministerské radě je to, že do rozpočtu na r. 1934 daly tyto tiskárny sumu, kterou chtěly odvésti do státní pokladny, 2,415.400 Kč, a zatím skončily schodkem více než 1/2 mil. Kč. A při tom se dovídáme, že na personálu se šetří, ale na druhé straně že se hříšně přímo mrhá po materiální stránce hospodářské a že státní tiskárna svojí konkurencí chce snad strhati všechny soukromé tiskárny v Praze a všude jinde. Vážená sněmovno, je tu otázka, kdo to všechno na konec zaplatí? Přece úkolem státního podniku není a nemůže býti, aby nám zničil soukromé podniky, sám hospodařil ztrátově a tak aby vznikla ne dvojí, nýbrž trojí škoda najednou: Státní podnik prodělá, ubije soukromý podnik a na trh vrhnou se nezaměstnaní, kterým stát musí platit podporu v nezaměstnání. Takové hospodaření je neodpovědné. A při tom kolegové učitelé mně všude hlásí, že knihy vydávané právě touto státní tiskárnou jsou příliš drahé. Tedy na jedné straně drahota a na druhé straně takový velký schodek. Myslím, že je tu třeba velké kontroly a - řekl bych to ostře - přímo sekvestra a pořádného koštěte.

A co státní lázně Československé republiky? Ředitelství státních lázní dalo si do rozpočtu na r. 1934 zisk 222.900 Kč, avšak hospodářství skončilo na konec roku schodkem 2,036.311 Kč. Jedině státní radiové lázně v Jáchymově vydělaly 691.008 Kč, ale všechny ostatní lázně a hotely, ať je to hotel Palace v Jáchymově, nebo Kasino v Mariánských Lázních, v Tatranské Lomnici, na Štrbském Plese, v Lubochni, v Herlanech, Smerdžonce a zvláště ve Sliači, všechny skončily své hospodářství značnými ztrátami. Mělo by se přísně zjistiti a kontrolovati, jak se hospodaří, a mělo by se zkoumati, které lázně a hotely jsou z důvodů státních a veřejných nutné, a všechny ostatní by se měly dát do rukou soukromých, případně je prodat. Zvláště by bylo nutno, jak jsem nahlédl do uzávěrky, podrobiti přísné kontrole hospodářství materiální a investiční. Na str. 32 státního závěrečného účtu za r. 1934 je doslovně napsáno (čte): "Státní báňské a hutnické závody měly r. 1934 proti r. 1933 zisk vyšší, poněvadž zlepšené bilanční výsledky u závodů v Podbrezové, v Příbrami, v Mostě, v Jáchymově, v Báňské Šťávnici a u Uhelných skladů v Praze činily v úhrnu více než zhoršené bilanční výsledky závodů ostatních."

Podle této věty by se, vážená sněmovno, zdálo, že naše Státní báňské a hutnické závody r. 1934 konečně také něco vydělaly a něco odvedly do státní pokladny. Ale chyba lávky! Tyto podniky neodevzdaly do státní pokladny ani haléře. I z těch vykázaných vyzískaných 20,697.037 Kč ponechaly si, jak tam výslovně stojí, na úhradu investic běžného roku 19,480.637 Kč a na splátku investičního dluhu a úhradu investic z let minulých 1,216.400 Kč. Do rozpočtu pro sněmovnu a veřejnost si však daly, že odvedou na konec hospodářského r. 1934 do státní pokladny 64,217.600 Kč. Ve skutečnosti neodvedly ani haléře.

Pod souhrnným názvem Státní báňské a hutnické závody jsou zaneseny a účtovány podniky, z nichž 7 mělo r. 1934 hospodářství aktivní a 7 hospodářství pasivní. Aktivní hospodářství měly tyto podniky: Ústředí se státní prodejnou báňských a hutnických podniků ty prodělat nemohly, ty si to zařídily - státní uhelné sklady v Praze - ty si to konec konců mohly zařídit také - státní doly v Mostě, státní doly v Porubě - což jim slouží ke cti správa státních solivaren v Prešově, státní báňské ředitelství ve Sl. Dolech a konečně naftové doly ve Gbelech, jimž také slouží ke cti, že hospodaří úspěšně a aktivně.

Naproti tomu ztrátové hospodářství vykázaly tyto podniky, účtované také mezi státními báňskými a hutnickými závody, a to: Státní doly v Příbrami, které prodělaly 9,256.552 Kč, státní doly v Jáchymově, které prodělaly 5,271.176 Kč, státní doly v Báňské Šťávnici, které prodělaly 8,740.972 Kč, státní doly v Kremnici, které prodělaly 3,712.733 Kč, státní doly v Rožňavě, které prodělaly 1,747.133 Kč, státní doly v Železníku, které prodělaly 969.921 Kč, a státní železárny a ocelárny v Podbrezové, které prodělaly 17,086.088 Kč. Tyto všechny státní podniky, jak jsem řekl, počtem 14, neodevzdaly do státní pokladny při stamilionovém jmění ani haléře, ale na druhé straně je také nutno říci, že ony dokonce ani nedotovaly své vlastní fondy, které by měly dotovati. Takovýto stamilionový majetek, který právě tyto Státní báňské a hutnické závody representují, má, slavná sněmovno, na fondech pouhých 2,420.495 Kč, To, vážená sněmovno, jiné, sebe menší podniky samosprávné, které jen trochu pamatovaly na zadní kolečka, mají vyšší fondy, nežli tyto obrovské podniky, které representují stamiliony státního majetku. Vůbec je nutno tu zdůrazniti a vytknouti, že všechny státní podniky hospodaří po této vnitřní stránce tak lehkomyslně, že nemají prozatím ani obnovovací, ani provozovací, ani pensijní fondy, a pokud tu fondy jsou, jsou neúměrné naprosto obratu a také hospodářství těchto důležitých a velkých podniků.

Nutno také pozastaviti se, vážená sněmovno, nad tím, že v uzávěrce je částka 54,649.442 Kč jakožto státní účast na jiných podnicích. Já, ač jsem se namáhal sebe více, nikde jsem nenašel, že by z této státní účasti byl zaúčtován nějaký zisk. Z toho vyplývá a je také oprávněné podezření, že i polostátní podniky, na nichž se stát se svým kapitálem zúčastňuje, hospodaří tak špatně, jako hospodaří řada podniků státních, totiž že prodělávají, ale pomáhají jenom ubíjet soukromé podnikání, které jejich konkurencí a ztrátovým kalkulováním jen trpí a upadává. Mezi pasivními státními podniky mají u nás rekord státní železárny v Podbrezové, o kterých bylo ve veřejnosti i zde příliš často hovořeno. Hospodářství jejich skončilo ztrátou přes 17 mil. Kč. Toto pasivní hospodářství v Podbrezové, by nás opravňovalo k tomu, že tamějšímu zaměstnanectvu a úřednictvu nemohlo býti vyplaceno nic na zvláštních odměnách a remuneracích. Ale v uzávěrce máte, že tento pasivní podnik, který prodělal 17 mil. Kč, vyplatil na odměnách 448.059 Kč. U všech Státních báňských a hutnických podniků bylo vyplaceno na odměnách včetně těžebních příplatků 2,418.624 Kč. Myslím, že nikdo z občanstva nepochopí, zač a proč byly tyto odměny vyplaceny v podnicích, které na konci roku vykázaly ztrátové hospodářství. Pochopili bychom to u podniků, které mají hospodářství aktivní, ale u podniků, které mají hospodářství pasivní, mohla býti vyplacena jen odměna, jaká se dává za špatné hospodářství a kterou dostávají soukromí podnikatelé, když špatně hospodaří. Toto všechno je příliš vážné a také Ústředí těchto Státních podniků hutních a železářských si nechalo vyplatiti odměnu 535.738 Kč. To je také jistě naprosto neúměrné tomu, co bylo vyděláno, když uvážíme, že toto ústředí neodvedlo do státní pokladny ani haléře a že zisk aktivních podniků byl pohlcen a dokonce překročen ztrátami podniků ostatních. Občanstvo se ptá, v čem to všechno tkví, kam to všechno spěje, k čemu jsou tyto podniky, kam celé to hospodářství státní v takovém případě musí dospěti. Vždyť tu obratem ruky prodělávají se těžké stamiliony, které na druhé straně musí se z občanstva nějakým způsobem dostati a vymáhají se také z občanstva všemi prostředky. Jak může potom takové státní hospodářství dopadnout, můžeme vidět z těch čísel, když uvážíme, že podle rozpočtu měly odvésti všechny státní podniky ministru financí do jeho pokladny 1.626,280.250 Kč, ale že ve skutečnosti odvedly na papíře asi jen 900 mil. Kč, a když se odečetly ještě další povinnosti, převody a odpočty, bylo odvedeno do státní pokladny sotva 700 mil. Kč.

Co se má státi s těmi pasivními podniky? - Myslím, že tu nezbude nic, než že buďto budou tyto podniky hospodařiti tak, jak hospodaří, každý soukromý podnik, soukromý podnikatel, - nebo bude musit stát a vláda dobře uvažovati, - které podniky z důvodů státních, vědeckých, výchovných jsou nezbytně nutné a které nejsou nezbytně nutné a jejichž funkci zastává docela dobře soukromé podnikání. Ty musejí býti zrušeny, musejí býti dány do soukromého podnikání nebo prodány. Není přece možno, aby na těchto podnicích stát prodělával a aby občanstvo na ně doplácelo a dokonce aby na tyto pasivní podniky dopláceli ti, kteří právě konkurencí těchto státních podniků nejvíce trpí, aby tyto státní podniky na druhé straně také připravovaly stát o dobré poplatníky a na třetí straně i naše dělnictvo o práci, zaměstnání.

Zejména hospodářství státních železáren a oceláren v Podbrezové mělo by býti předmětem velmi bedlivého zkoumání, neboť tento podnik nejen že vyrábí polovýrobky, polotovary a suroviny, tento podnik dnes vyrábí také hotové výrobky, lisované zboží, železné konstrukce, smaltované zboží, zkrátka všechno možné, s čím se setkáváme na trhu. Toto zboží vyrábí také řada soukromých středních podnikatelů po všech městech, ve všech částech naší republiky. Teď však státní podnik v Podbrezové kalkuluje surové železo v ceně exportní, částkou 70-75 Kč, ale soukromé podniky surové železo musejí kupovat, nemohou je kalkulovat laciněji než 150 až 160 Kč. A teď, když se tvrdí, že se hospodářství nebo výroba státního podniku v Podbrezové zvýšila, znamená to, že se nejenom zvýšila výroba, nýbrž také schodek, zvýšila se také škoda těch soukromých podnikatelů, kteří jsou nuceni omezovati výrobu, jsou nuceni zavírati závody, propouštěti dělnictvo a rozmnožovati takto nezaměstnanost. To je zase způsob hospodářství, který je naprosto nemožný a který volá opravdu po nápravě. Všechny tyto věci vyvolávají samozřejmě velký neklid.

Já bych chtěl také mluviti o státních drahách, jak tam to vypadá, ale nebudu se u toho zdržovati, jenom upozorňuji, že tam jsou poměry nezdravé a že diktatura tří tam přináší velké škody, pokud se týká kázně a pořádku. Disciplinárky, které z důvodů politických od posledních voleb právě v tomto resortu jsou na denním pořadu a ve kterých se stále pokračuje, naprosto nepřispívají, aby u státních drah nastala vzájemná důvěra a bezpečnost pracovní.

Politika dere se do všeho podnikání a otravuje nejen práci, nýbrž i život. Jest mnoho nezdravého v celém hospodářství Československé republiky. Nedostává se odpovědné rozhodnosti, otřásá se právní jistotou v práci a v podnikání. Proti soukromému podnikání podporuje se politické podnikání a obchodování. Na soukromé podnikání pořádají se pravé štvanice, jak jsem o tom měl nedávno příležitost mluviti v soc. politickém výboru, když jsem hovořil o praksi, jak se provádí zákon čís. 162/1935, který nám způsobuje novou a novou nezaměstnanost. Co jedni na jedné straně napravují a napraví, to druzí na druhé straně opět zkazí, takže důvěra klesá a nemůžeme se dostat stále a stále kupředu, poněvadž není vzájemné důvěry, není chuti k práci a novým obětem.

Vážená sněmovno! Měsíc únor je měsícem Rašínovým. 18. února před 13 lety padl tento muž 28. října, tento státník a národohospodář v boji za lepší příští národa a za hospodářské lepší příští celé Československé republiky. Před 13 lety celý národ jej doprovázel na jeho poslední pouti Prahou. Duch a odkaz jeho je tu; je to duch kázně, pořádku, hospodářské pevnosti a odpovědnosti. Jsme povinni dobojovat a vybojovat, co Rašín nedodělal, neboť bitva, kterou on sváděl a svedl - a bojoval velmi úspěšně - není a dlouho nebude dobojována. A nebude-li hospodářská bitva v naší republice dobojována, nebude dobojována ani politická bitva, a nebudeme pevně pány politiky politické, dokud nebudeme pevně pány politiky hospodářské v naší republice.

Je nutno semknouti se, bojovat a volat po odpovědnosti. Je nutno pracovat, dávat práci, přispívat k tomu, aby bylo práce dost, aby se hospodářství urovnalo, neboť dnes miliony občanstva Československé republiky čekají, co parlament a vláda vykoná. (Potlesk poslanců národního sjednocení.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Ďalším rečnikom je pí. posl. Hodinová-Spurná. Dávam jej slovo.

Posl. Hodinová-Spurná: Nežli přejdu k rozboru účetní uzávěrky za r. 1934, považuji za svou povinnost vystoupiti s této tribuny na obranu práva žen na práci.

V poslední době podnikají fašisté a reakce útoky na právo žen na práci. Fašistickou ideologii vtloukají do řad nezaměstnaných a zvláště mládeže a chtějí odůvodnit nezaměstnanost zaměstnáním žen. Ukázkou, jak daleko dostoupily poměry v Československu je fakt, že za poslední měsíc dostalo 10 úřednic Léčebného fondu výpověď s odůvodněním, že jejich mužové jsou zaměstnáni a že jejich příjem přesahuje 1.300 Kč měsíčně. (Hlasy: To je také správné!) My jsme také proti dvojím příjmům, ale proti dvojím příjmům pp. Vraných, Stříbrných a všech těch, jejichž stamilionové a statisícové příjmy plynou z desateronásobných nebo více funkcí. Není náhodou, že tyto reakční názory na právo žen na práci vnikají do řad nezaměstnaných, hlavně mládeže, a není také náhodné, že nezaměstnaní chlapci z kolínského útulku pro mládež udávají jako příčinu své nezaměstnanosti zaměstnání žen.

Tyto názory jsou šířeny mezi nezaměstnanými proto, aby se zakryli praví viníci nezaměstnanosti, bídy a zoufalství, viníci, kteří jsou v osobách finančních magnátů a kapitánů průmyslu. (Výkřiky.) Tato fašistická ideologie je zanášena mezi nezaměstnané proto, aby byl vnesen zmatek do jejich řad a nevraživost do řad pracujících. Ústavou Československé republiky je prý zaručena rovnost práva na práci ženám jako mužům, a zatím ženy, které vstupují do zaměstnání, jsou v poslední době nuceny podepsati pracovní smlouvy, ve kterých se zříkají práva na práci, jakmile se provdají. Jako příklad uvádím Česko-moravskou-Kolben-Daněk, která dává svým úřednicím, které nově přijímá, podpisovati smlouvu, že ihned, jakmile se provdají, opustí své zaměstnání.

Ale také velmi málo známé jsou veřejnosti poměry, v jakých jsou zaměstnány úřednice a zaměstnankyně na státních drahách. Velmi málo je známo, že zatím co mužové, přijímaní rovněž provisorně, mají možnost po určitém čase býti převedeni do kategorie pomocných a pak definitivních zaměstnanců, u žen této možnosti nikdy není a po celý svůj život jsou nuceny zůstati jako zaměstnankyně smluvní. Není náhodné, že průkopníkem této nespravedlnosti proti ženám již r. 1921 byl Jiří Stříbrný, tehdy ministr železnic. Tento reakční duch, zanesený Jiřím Stříbrným na čsl. státní dráhy, jest uplatňován na státních drahách ještě dnes. Tak nedávno ředitelství státních drah v Bratislavě zbavilo definitivní uklízečky v rychlících jejich definitivy a zařadilo je do kategorie smluvních, ačkoliv některé z těchto žen byly zaměstnány 20 roků při dráze. Tím byly živitelky rodin zbaveny práva na pensi a ostatních výhod plynoucích z definitivního poměru. Proti těmto neslýchaným útokům na práva žen vytvoříme pevnou bojovnou frontu všech pracujících. Ne ubohý výdělek žen, nýbrž milionové příjmy jednotlivců připravují muže o práci.

Chci na několika příkladech ukázati, za jakých strašných poměrů pracují dnes dělnice v továrnách. U fy Waldes ve Vršovicích pracují dělnice od 6. hodiny ranní do 2. hodiny odpolední bez jediné, třeba pětiminutové přestávky. Bezpečnostních opatření v tomto závodě není vůbec a tak dochází skoro denně k těžkým úrazům. Před několika dny byla dělnice ve Waldesovce - tato firma je velmi dobře známa také tím, že pro ni jsou zaměstnány stovky vězňů na Pankráci - skalpována a odvezena do nemocnice. Stěžují-li si zde dělnice na nesnesitelné pracovní poměry třeba jen závodnímu výboru, mohou býti jisty, že za několik dnů letí z továrny pod nějakou záminkou. Proto také tyto dělnice zamlčují své strašlivé postavení, za kterého jsou nuceny pracovat za pár korun denní mzdy. 26 dělnic od fy Kanold onemocnělo na těžkou úplavici. Nemocenská pokladna léčí tuto těžkou nemoc aspirinem. V továrně je ovšem velké pobouření proti poměrům vládnoucím v nemocenských pokladnách. Dělnice nejen v tomto závodě, nýbrž ve všech pražských závodech žádají odstranění těchto poměrů v nemocenských pokladnách. I fy Orion snížili v kartonáži dělnicím mzdy o 15 % a nyní chtějí odbourat v celé továrně nějakým způsobem to, co si vydělají dělnice v akordu nad denní mzdu.

Jaké hygienické poměry jsou v jiných pražských továrnách, i v továrnách, které vyrábějí potraviny, jednou z takových ukázek je fa Sladký, továrna na čokoládu na Žižkově. Tam všech 25 dělnic je nuceno po celý den umývati se v jednom a tomtéž umývadle, v jedné a téže vodě, která nesmí býti vyměňována, poněvadž se s vodou šetří. To jsou poměry, jaké jsou jen v některých celách na Pankráci. My dnes s tohoto místa pranýřujeme tyto poměry, za kterých jsou dělnice nuceny pracovat.

Děvčata, která jsou zaměstnána v buffetech při různých pracích, jako je na př. mazání chlebíčků a pod., nebo v továrnách při různých poživatinách, které páchnou, tato děvčata jsou svým zaměstnáním uvržena do takového neštěstí, že si ani nemohou udělati známost, ani zdržovati se v tramvajích, poněvadž celé jejich tělo páchne tím, s čím pracují, poněvadž kapitalisté pro své zisky odpírají zříditi nejprimitivnější hygienické prostředky v továrnách.

Chci ukázati na jeden příklad. Na Moravě na Olomoucku vyrábějí se t. zv. olomoucké syrečky, v celém světě známá specialita. Děvčata zaměstnaná při výrobě těchto syrečků páchnou na několik honů. Jejich zdraví je za 2 až 3 roky podlomeno, jejich vzezření ukazuje, že zdraví jejich jest podlomeno již v prvém roce zaměstnání v těchto továrnách. Podobají se živým mrtvolám. V celém kraji tato děvčata jsou přehlížena proto, že hygienické prostředky, jako na př. sprchy atd. nejsou tam zařízeny, aby tato děvčata po opuštění práce mohla se řádně vykoupat a zbaviti se zápachu, který při jejich práci vniká do jejich těl.

Živnostenští inspektoři a jejich prohlídky jsou takového rázu, že přicházejí přímo se zaměstnavatelem a tím se zamykají ústa dělnicím, které by v jiném případě tyto poměry živnostenským inspektorům ukázaly, ale takto vědí velmi dobře, že každá sebe menší stížnost by znamenala propuštění z práce. A také nikdo nepřinutí zaměstnavatele k tomu, aby tyto dělnice dále zaměstnával. Proto žádáme, aby živnostenští inspektoři dělali prohlídky závodů bez doprovodu zaměstnavatele a aby dělnice byly vyslýchány o svých stížnostech v nepřítomnosti zaměstnavatele, neboť za dnešních poměrů v strachu o práci bojí se dělnice stěžovati si před zaměstnavatelem.

Žádáme, aby práce přes čas byly zrušeny ve všech oborech práce pro muže i ženy.

Žádáme dodržování kolektivních smluv zvláště v továrnách, kde pracují ženy a kde nejčastěji kolektivní smlouvy jsou porušovány.

Dělnice musejí mít zaručeny minimální mzdy a proto musí býti za tento požadavek mobilisovány dělnice všech oborů i ze všech závodů.

Právo na práci musí býti přiznáno ženám i mužům. Nepřipustíme, aby ženy byly považovány za lidi druhého řádu.