To je systém, se kterým svou propagandou započali i Hitlerovi fašisté v Německu. Vyřazení žen ze zaměstnání obalovali do krásných frásí, že ženy nepatří do drsného života. Slibovali ženám v náhradu za zaměstnání šťastný domov a krásné mateřství. A co se stalo? Zatím po nedlouhé době tento šťastný domov německým ženám, i těm, které opustily práci, se stal peklem, a to proto, poněvadž nedostatek potravy zvláště v poslední době je vyhání do front na celé hodiny, kde stojí před krámy tak, jako jsme stávaly my za války. Muž, který byl zanedlouho zbaven práce, když bylo skončeno šílené zbrojení, je zařazen do pracovních táborů a žena a děti často celý rok ho nevidí. My, které vidíme v Německu hladové fronty, šílené zbrojení, mučení bojovníků za právo a lidství, srazíme pevně své řady k boji proti fašismu doma i za hranicemi.

Všichni vládnoucí v Československu se děsí úbytku porodnosti. Chtějí svaliti odpovědnost za tento fakt na úpadek mravní odpovědnosti, aby nemusili jíti na kořen zla. Snaží se zastříti skutečnost, že kapitalistická společnost z nejsvětější funkce ženy, z mateřství, udělala u chudých žen jejich prokletí. Dva výmluvné příklady, jaké je mateřství chudé ženy: V pražských kolonách je zaměstnána matka dvou dětí. Byla v třetím měsíci těhotenství. Zoufalá nad svým těžkým postavením a vědoma si toho, že její práce bude trvati jenom do dubna, rozhodla se dáti si pomoci, prodala to poslední, co měla jako památku z lepších dob, a sice soupravu záclon a pokrývek, prodala to za třetinu toho, co to stálo, a šla k bábě, kde za 100 Kč nechala si vytrhnouti plod. Celý měsíc tato nebohá žena krvácela, nešla do nemocnice, protože se bála, že za 4 Kč, které jí nemocenská pokladna bude vypláceti, neuživí sebe a své děti. Proto celý měsíc ve strašlivých bolestech kopala, nakládala a vozila na vozících hlínu v domnění, že prý to v ní vyhnije a vyjde samo. Takovýmto způsobem zemřely v posledních dvou měsících v Praze 2 ženy. Jedna z nich, Anna Rejholcová, zanechala po sobě 6 malých dítek. Druhý příklad: Žena nouzového dělníka byla 12. února odvezena narychlo do nemocnice, byla 6 1/2 měsíce těhotná. Při posledním sněhu upadla a začala krvácet. Poněvadž neměla jiných prostředků k opatření lékaře, byla svým mužem odvedena do nemocnice. Ve Všeobecné nemocnici ji odkázali do porodnice, poněvadž takovéto vysoké těhotenství do jejich kompetence nepatří. Když žena byla přivezena v krutých bolestech do porodnice, byla pro nedostatek lůžek odkázána do domácího ošetření a bylo jí řečeno, aby se za 4 dny dostavila. Za 4 dny se nedostavila proto, poněvadž druhý den, to jest 13. února, v strašlivých bolestech zemřela. Zanechala po sobě 6 dětí a muže 3 roky bez práce.

Státní účetní závěrka za r. 1934 i podle pana zpravodaje vykazuje stovky milionů úspor na investičních pracích. My žádáme, aby bylo ihned přikročeno ke stavbě nových porodnic a nemocnic, aby byl rozšířen počet lůžek pro ženy nemajetné a nezaměstnané. Nechť jsou přinuceni bohatí, aby ze svých pohádkových zisků upsali nucenou půjčku na stavbu nemocnic a porodnic.

Jakým štěstím pro chudou matku je v kapitalistické společnosti mateřství, když předem ona i její muž vědí, že je odsouzena roditi děti pro lopatu hrobníkovu? Na př. na Slovensku umírá ročně 36 % všech dětí do 14 roku. Není divu. Když při poslední stávce zemědělských a lesních dělníků v Horehroní jsem přišla do vesnice na Horehroní, byla krutá zima. Sněžilo, a vichřice a mráz přímo lámal kosti v těle. V Polomce, v Pohorelé, na Závadce a ve všech těch slovenských vesnicích děti, i ty nejmenší, běhaly po sněhu bosy v plátěných košilkách, které jim jejich matky utkají. (Hlasy: Páni majú pre to odpoveď, že to je národným zvykom!) Ano, to je národní zvyk, ku kterému je nutí hlad a bída. Na dotaz, proč děti běhají bosy, řekli mi: Je osm dětí v rodině, a jenom jedny boty. Děti musí choditi do školy postupně, aby všech těchto osm dětí vystřídalo jedny boty.

Kolik mladých lidí touží založiti si rodinu a míti zdravé, krásné děti! Jejich touha musí býti násilím potlačena, poněvadž hospodářské poměry chudých v kapitalistickém státě nedávají možnost přivésti na svět děti. My však se nespokojíme jen konstatováním těchto fakt, my voláme ženy do boje za šťastné a krásné mateřství. 50.000 žen v Československu nemá po porodu své dítě do čeho zavinouti - to bylo konstatováno i časopisy nár. socialistickými. Je pravda, že ženy nezaměstnaných, malorolnické ženy, ženy zruinovaných maloživnostníků, které nemají nárok na nemocenské dávky, jsou skoro vesměs po narození nového dítěte souženy starostmi, z čeho zaplatí poplatek za porodní asistentku. Uvedu jeden příklad, jak vypadá radostná událost v takové rodině, kde po narození dítěte první starostí je, kde sehnati krejcar pro matku v šestinedělí. Když jsem byla nedávno v Žirovnici na schůzi, vystoupila nezaměstnaná matka a prohlásila: narodilo se mi páté dítě. Po narození nebylo v domě ani tolik, aby se mohla uvařiti zapražená polévka. Porodní asistentku musela zaplatiti obec. Když muž po 3 letech dostal po prvé od obce práci, bylo mu při první výplatě strženo ze 70korunové mzdy 20 Kč na úhradu částky, která musela býti obcí zaplacena porodní asistentce.

Ve zdravotním výboru posl. sněmovny jsme předložily my, komunistické poslankyně, návrh, aby každé matce v rodinách, kde příjem nepřesahuje 1000 Kč měsíčně a které se narodí dítě, byla vyplacena státem částka 500 Kč jako dar na opatření nejnutnějších potřeb spojených s porodem. Dnes tento návrh znovu opakujeme a burcujeme všechny ženy v Československu, aby se spolu s námi postavily do boje za tento návrh, aby tak aspoň první chvíle chudých matek po porodu byla zajištěna. Na úhradu potřebné částky nechť je vypsána mimořádná daň na milionáře.

Snem 10 tisíců dětí je dosyta se najíst. Jako ukázka poměrů, ve kterých žijí děti, je zoufalý výkřik matky z německého území, a to z Rumburska. 20 měsíců kojí dítě proto, poněvadž nemá pro ně jiné výživy. Její druhé sedmileté dítě, kterému bylo solidaritou pražských dělníků a pražského pracujícího lidu loňského roku popřáno stráviti 2 měsíce v Praze, když se vrátilo zpět do těchto nuzných poměrů, ve kterých žijí nezaměstnaní v národnostních územích, za 2 měsíce ztratilo 5 1/2 kg.

Druhá ukázka. V bohaté hanácké vesnici matka 8 dětí žije jako podruhyně u sedláka a zoufale se domáhá přidělení mléčenek pro své děti, protože celý rok nevidí 1/8 litru mléka. V obci, kde žijí bohatí sedláci, vozí se stovky litrů mléka denně do rolnické mlékárny, kde jsou zpracovány, zatím co její děti jsou krmeny výhradně cikorkovým odvarem. Agrární starosta odkazuje ji brutálně na to, že okres je zařaděn do okresů zemědělských a nemají práva na příděly mléčenek.

V Praze bylo vyřazeno 14 tisíc dětí ze stravovací akce na školách. Podle státní uzávěrky na r. 1934 byla ušetřena skoro 1 miliarda Kč z půjčky práce na investičních pracích. O tuto částku byl rozšířen hlad v dělnických rodinách. Svým zdravím doplácejí dělnické děti na milionové presenty, které jsou dávány bankám a velkým boháčům.

Na záchranu života svých dětí musí se sjednotiti matky od Jasiny přes Prahu až po Cheb. Děti především nesmějí hladovět. A jen jednotná vůle žen donutí boháče, aby ve prospěch stravování, ošacení a lékařského ošetření dětí dali něco ze svých zisků.

Kapitalismus musí umříti, aby naše děti mohly žít! Generací ztracených jsou nazývány naše dorostlé děti. Po vyučení zůstávají bez práce a nemají ani nároku na podporu ani na potravinové poukázky. Studovaná mládež, která po těžkých finančních obětech svých rodičů vychází ze škol, zůstává rodičům na krk proto, poněvadž z 10 studentů vycházejících z československých škol jsou do práce zařazeni pouze dva, a můžeme říci se smělým svědomím, že tito dva jsou určitě děti protekční, protože velká většina dětí chudých rodičů zůstává bez míst.

Jaké jsou poměry na školách německých, maďarských, slovenských i ukrajinských? Zjistila jsem, zvláště v poslední době, mnoho případů, kde hospodářské bídy ve smíšených územích je zneužíváno k násilné čechisaci dětí rodičů německé národnosti. V německých oblastech jsou zřizovány v čistě německých městech a vesnicích české školy, které jsou vybaveny všemi prostředky. Dětem jsou dávány zdarma učebné pomůcky, knihy a všechny prostředky potřebné k učení, ale dostávají také šaty a stravování. Naproti tomu německé školy jsou zbavovány těchto možností dáti dětem učebné pomůcky zdarma. Rodiče, kteří jsou po dlouhou dobu nezaměstnáni, právě pod tíhou těchto hospodářských poměrů jsou nuceni dáti děti do českých škol, aby se nemuseli starati o učebné pomůcky pro své děti. V Poběžovicích, v Něm. Krumlově, na Karlovarsku, v Liberci, všude vidíme tyto zjevy, které umožňují Henleinovým fašistům šovinistické štvanice proti českému národu.

My, komunisté, žádáme, aby stát a ministerstvo školství se postaralo o bezplatné pomůcky a všecky potřeby do škol německých, polských, slovenských, maďarských i ukrajinských, aby děti nezaměstnaných byly stravovány i v těchto školách na účet státu. Žádáme, aby každému dítěti bylo umožněno vyučování v jeho rodném jazyce. Stavíme kategorický požadavek stavby nových slovenských ľudových škol. Pro děti maďarské i německé v Bratislavě nechť je postaveno nové gymnasium. Nesmí býti dále trpěno, aby na slovenských, maďarských i německých školách na Slovensku byly děti vyučovány na t. zv. šichtu. V Bratislavě jsou takové poměry, že některé třídy gymnasia nemají vůbec své vlastní místnosti a každou hodinu se stěhují do některé jiné místnosti.

Mezinárodní den žen letošního roku je manifestací upřímné lásky českých proletářek ke všem potlačeným národům v Československu. české pracující ženy prohlašují - a toto prohlášení přijímáme my komunistky a náš klub - že chceme a budeme všemi silami bojovati za práva potlačených národů v tomto státě. Nebudeme dále trpěti, aby se pod pohrůžkou ztráty zaměstnání a odnímání stravovacích lístků a školního stravování nutili nečeští rodiče, aby své děti posílali do českých škol. Chceme, aby děti německých, slovenských a polských žen byly školeny pokrokovými učiteli v mateřském jazyku. Obecné, měšťanské a střední školy nečeských národů buďtež zvláště pečlivě vybaveny učebnými pomůckami. Učitelské kádry buďtež svědomitě vybrány z moderních, demokraticky cítících pedagogů. Školní stravování budiž dáno všem potřebným dětem, neboť hospodářská tíseň v národnostních oblastech je zvlášť tíživá a úmrtnost a podvýživa mládeže mnohem vyšší než v českých krajích.

My, které jsme prožily rakouský útlak a známe z vlastní zkušenosti utrpení českých dětí v schulvereinských školách, víme, jakou národnostní zášť budila násilná germanisace mezi českými lidmi. Víme, že buržoasie česká, která se paktuje s Henleinem a Hlinkou, podporuje národnostní štvanice mezi lidem, aby roztříštila bojovnou vůli pracujících. My žádáme, aby byla nečeským národům v tomto státě dána plná rovnoprávnost, aby německé, maďarské, slovenské, polské i ukrajinské učitelky a úřednice byly přijímány do státních a veřejných služeb.

Pracující ženy se naučily nenávidět fašismus. Vzal ženám všechna práva, zaplnil žaláře a koncentrační tábory ušlechtilými bojovníky za svobodu a právo lidu. Vraždí muže a drží nevinné ženy jako rukojmí, přináší hlad a nedostatek. Ženy nenávidí fašismus proto, poněvadž vidí, jak ohrožuje celý svět válkou. Ženy budou ze všech sil brániti mír. Myšlenka míru spojuje pevnými svazky pracující ženy bez rozdílu stran a národností. Myšlenka míru a vůle zabrániti válce je staví po bok Sovětského svazu a proti všem, pro něž je válka pouhou otázkou ztrát a zisků.

Proto velmi znepokojeně sledují politiku předsedy vlády, který se snaží nalézti si nejrůznější cestičky právě k těm státům, jež jsou nejúhlavnějšími nepřáteli Sovětského svazu, a to k Italii, Německu a Polsku. My budeme burcovati ženy, aby stály na stráži, aby nedovolily zkaliti přátelský poměr k Sovětskému svazu, aby nevěřily těm, kteří dovolují reakcionářům a fašistům ze řad Kramáře, Stříbrného a Hlinky tupiti Sovětský svaz, aby věřily ve svoji sílu, v sílu lidu, která poslala ve Francii Lavala tam, kam dnes patří i Hodža, který přejal jeho politickou koncepci.

Vášnivě si přejeme, aby byl zachován mír, a nedovolíme nikomu, aby byla měněna politika přátelství k SSSR. Dobře víme, co znamená přátelství SSSR, této země v sousedství Hitlera. Proto si zejména ženy musí říci několik slov o otázce armády. My jsme si vědomy, že v armádě jsou synové dělníků a rolníků, krev z naší krve, spojeni svým celým životem s osudem dělnické třídy, i když jsou ve vojenských kabátech. Ale kdo jim vládne, kdo jim poroučí, kdo má v rukou armádu? Ti, kdož mají v rukou moc ve státě, a to jsou kapitalisté, nepřátelé dělnické třídy. Nejednou byli vojáci posláni proti stávkujícím dělníkům. Se strany vládnoucí třídy je používáno všech prostředků, aby byli odcizeni své vlastní krvi, svým matkám a otcům a stali se povolným nástrojem v rukou nepřátel lidu.

Proto jsou jim upírána občanská práva, nesmějí se zúčastnit politického života, projevit svůj vlastní názor, nesmějí se stýkat s dělníky a jejich organisacemi. Mají se státi tupým nástrojem v rukou Vojcechovskského, Medka a jiných reakcionářů. Toť nebezpečí pro svobodu lidu.

Zkušenosti z Rakouska a Španělska byly příliš draze zaplaceny dělnickou krví. I tam hlasovali socialisté pro rozpočet na "obranu". I tam měli vřelý poměr k armádě a pak klesali pod kulkami této armády. My tento osud sdílet nechceme a nemůžeme povolit ani muže ani haléře vládě, která není nástrojem vůle lidu. Proto my prohlašujeme jménem všech žen, kterým je drahý mír a které již dnes chápou, že jedině lid je věrným strážcem míru, že učiníme vše, aby hoši ve vojenských kabátech znali, čím jsou povinni svým otcům a matkám, aby zůstali věrnými syny dělnické třídy, aby se nedali zneužít proti těm, z nichž vyšli. Budeme se starat ze všech sil, aby i oni byli protifašisty, aby byli věrnými přáteli Sovětského svazu, aby pro ně byla zářným příkladem rudá armáda, nejlepší a nejstatečnější armáda celého světa.

Proto žádáme, aby byli odstraněni generálové Medek, Vojcechovský a ostatní reakcionáři, kteří jsou největšími nepřáteli všeho pokroku a jsou známi svým nepřátelstvím k dělnické třídě a k Sovětskému svazu. Žádáme pro všechny vojáky občanská práva, žádáme zlepšení stravy a všech požitků, žádáme, aby zaměstnavatelé byli povinni přijmouti je nazpět, když se vracejí z vojenské služby, a aby jejich rodičům po dobu jejich presenční služby byla dána patřičná podpora.

Ženy nezaměstnaných, domáhají-li se podpory, jsou štvány s místa na místo a zfašisovaní byrokraté jednají s nimi, jako by jim udíleli almužnu. Nejhoršímu pokořování a ponižování jsou vystaveny matky, dožadující se potravinových poukázek pro své děti, aby je zachránily před následky podvýživy a hladu. Agrární starostové i okr. hejtmani, u kterých člověk často nerozezná, jsou-li zrovna v té chvíli ve funkci okr. důvěrníka agrární strany nebo ve funkci okr. hejtmana, urážejí matky takovýmito slovy: "Nikdo vás nenutil, abyste měly tolik dětí. Když jste je přivedly na svět, tedy se o ně starejte." Takovýto případ se udál v době stávky na Horehroní v obci Pohorelé, kde ženy stávkujících i nezaměstnaných dožadovaly se u notáře vydání potravinových poukázek. Z Prahy sdělila mi nezaměstnaná dělnice, že projezdila 14.40 Kč na elektrické dráze, než jí byla poskytnuta desetikorunová potravinová poukázka. Ženy nezaměstnaných jsou si však již vědomy, že podpory nejsou žádnou milostí, ale povinností státu vůči lidem, kteří chtějí pracovat a žít. Proto dnes nastupují do boje ženy nezaměstnaných spolu se svými muži ve městech i na venkově za své požadavky, za řádnou podporu a řádnou výživu pro své děti. Matky všech národů zrodily své děti k plodné práci a tvůrčímu životu, ne pro nezaměstnanost a válku. Všechnu bídu dneška zavinil kapitalismus, proto naše spása je socialismus. Socialistické ženy spolu s muži bojují proti tomu, aby jim bylo upíráno právo na volné shromažďování. Desítky deputací žen protestují proti zákazu sjezdu nezaměstnaných, protestují proti tomu, aby svobodně se směly scházeti a projednávati své požadavky.

Včera o půl šesté hodině došlo na Václavském náměstí v Praze k demonstracím nezaměstnaných. Demonstrace začaly zároveň na několika místech Václavského náměstí. Demonstranti shlukli se u "Koruny", před obchodem "Diamant" a před "Národní politikou", kde vystoupil komunistický poslanec Synek a v zápětí na to komunistická poslankyně Machačová. Oba však byli zatčeni a policií odvlečeni. V téže chvíli, kolem 6. hodiny, propukaly demonstrace také na jiných místech Václavského náměstí. Na nároží Jindřišské ulice byl zatčen komunistický poslanec Krosnář, když nezaměstnaným sděloval, jak bylo jednáno o jejich požadavcích. V téže chvíli po obou stranách Václavského náměstí proudily velké davy nezaměstnaných dělníků. Shlukli se všude na všech místech a projevovali své požadavky: opatření chleba a práce. Prudké a bouřlivé demonstrace nezaměstnaných trvaly celou 1 1/2 hodiny. Nezaměstnaní dělníci pražští byli velmi roztrpčeni postupem vlády, která jim upírá právo na lidský život a která jim upírá všechna občanská práva. Celým Václavským náměstím rozléhaly se proto včera výkřiky: "Pryč s vládou!" Policie postupovala proti nezaměstnaným dělníkům s neslýchanou brutalitou. 48 dělníků bylo zatčeno, řada z nich byla surově týrána, nemocnému dělníku byla zlámána 4 žebra a musel býti odvezen do nemocnice. To všechno se dělo za asistence pražského policejního ředitele dr. Dolejše. (Výkřiky posl. Krosnáře.) Dokonce po zatčení bylo na strážnicích s dělníky zacházeno s bezpříkladnou surovostí. Zatčení dělníci byli nahnáni do průjezdu a zde ve tmě stlučeni a fackováni. Zejména provokativně počínal si strážník číslo 2380. Všechny dělníky a pracující lid ve Velké Praze upozorňujeme na neslýchané štvanice, kterých se dopouští agrární časopis "Venkov" tím, že nazývá demonstrující nezaměstnané dělníky pasáky a prostitutkami. Kdo jsou tito nezaměstnaní dělníci, kteří včera demonstrovali na Václavském náměstí za právo, aby se mohli svobodně sejíti a projednati své požadavky? To jsou titíž nezaměstnaní dělníci, kteří 16. prosince demonstrovali proti fašistickému a reakčnímu kandidátu Němcovi, demonstrovali za to, aby byl zvolen presidentem dr. Beneš. Za necelé dva měsíce na to za presidentství dr. Beneše jsou titíž nezaměstnaní dělníci tlučeni na ulicích pražských pendreky a kolbami pražské policie.

Žádný teror a žádná persekuce nezadrží pracující lid v jeho postupu proti buržoasii a vládě. Včera na periferiích solidarisovali se s nezaměstnanými živnostníci, kteří na znamení solidarity zavřeli své krámy. Nezaměstnaní dělníci ve spolku s dělníky továrními, ve spolku se vším pracujícím lidem vybojují si svá občanská a lidská práva, vybojují si své právo na práci i chléb, právo shromažďovací i spolčovací. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Kundt.

Posl. Kundt (německy): Paní a pánové!

Pozoruji-li dnes zde sněmovnu, vzpomínám si na dvojí. Když jsem před více než jedním desetiletím cestoval zemí ztrnulé kultury, Mongolskem, poznal jsem kult, při němž se dlouhé modlitby přehrávaly na modlitebních strojcích. A podívám-li se zde na sněmovnu, vidím, že muži, kteří zde jako zvolení zástupci lidu mají mluviti a mluví, mohli by zcela prostě diktovat stenografům a že na místo řečníka by se mohl postaviti gramofon, modlitební strojky, na nichž by se ještě dnes mohl přehrávat kult demokracie. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Vzpomínám si dále, že před nikterak dávným časem zde na tomto místě stál pan předseda vlády a hovořil o nové konstruktivní demokracii, jež zde měla nastoupiti pod vládou jím nově utvořenou, a tu nás mladé, kteří sem do sněmovny přišli s poctivou vůlí pracovati pro lid, poučoval, co je to demokracie. Podívám-li se však dnes na sněmovnu, mohli bychom my vás poučiti o tom, co to demokracie je (Souhlas.), neboť rozhodně to, co zde předvádíte, není demokracie, neboť kdybychom odešli my, kteří jsme většinou členů této sněmovny, nebudete mít dosti, abyste mohli udržet presenci. Tak si vážíte své demokracie, které nás chcete naučiti. (Potlesk.).

Státní účetní uzávěrka, odpovědnost ministerstev, že bylo dbáno zákonů a zvláště nejvyššího zákona, státního rozpočtu, to je dnes předmětem jednání a tento předmět je tak cenný, že sem posílá sotva jeden klub ani ne 50 %, nýbrž daleko méně svých členů, aby zastupovali lid a převzali odpovědnost. Když jsem se zaposlouchal do toho, co zde bylo řečeno, musím konstatovati, že se všichni řečníci chovají k těmto věcem kriticky, docela i řečníci vládních stran. A pozorujeme-li dnešní stav státu a vlády, je tu ovšem příčina stavěti se k těmto věcem kriticky. Co se stalo? Nic se nestalo. Vyjednává se zde, věří se, že rozšíření koalice větším počtem může nahradit chybějící odvahu a duch. To je omyl! Celá struktura vlády, celý způsob, jak se po desetiletí vládne podle téhož systému, jest tím vinen, nikoliv počet, který jest buď příliš velký či malý. Lid venku - nejen Němci, kteří převážně trpí nouzí, i Češi a Slováci - nečte v novinách nic jiného, než o cestách a řečích, neslyší nic jiného, než posudky a jednání o nových ministerských místech, zda má být zřízen náměstek nebo státní tajemník, neslyší nic o zákonech, které nějak upravují vždy znova přicházející velký finanční krach, neslyší nic o zákonech, které byly před léty slíbeny, ale dosud neprovedeny, poněvadž prostě chybí odvaha tvořiti zákony, které jsou naléhavě nutné, aby lid byl ochráněn před další bídou. Jestliže se stane lid nespokojeným, věří se, že se tomu odpomůže rozmnožením bezpečnostních orgánů ve státě, věří se, že zvláště v německém území se může prokázati zdatnost a statečnost. Stát nebudujete tím, že obkličujete hladové žaludky četnictvem (Souhlas.), nestavíte bezpečnost státu na to, že nenalézáte odvahu vytvořiti skutečně vnitřní bezpečnost a spokojenost obyvatelstva. (Výkřiky na levici.) Tu můžete vzíti na pomoc kromě Ruska i Čínu nebo Japonsko, nebo bůhví koho. Nejsilnější jest člověk, který si umí sám pomoci. Jestliže však si ve vlastním státě neumíte pomoci, ostatní vám nepomohou a také pomoci nemohou.

Tu jste také nedávno věřili, že jste tu v levé řadě lavic našli asistenci v moskevské komuně, radovali jste se, protože tato komuna se stala zdánlivě trochu slušnější a na nás také nadávala, a pro ten nebo onen zákon hlasovala. (Výkřiky.) A tu přijel najednou pan Gottwald z Moskvy a vyčetl těmto politikům, může se též říci, této mateřské školce, že hlasovali pro zbrojení ve státě, vyčítal jim, že se, tak to říká Gottwald, spojili s reakcionářským Bechyněm. Krátce, Gottwald strhl znovu masku, které jste, pánové, tolik věřili. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)