Ze zprávy rozpočtového zpravodaje se dovídáme o překročení příjmů v letech 1930 až 1934 úhrnem ve výši 15.965 milionů Kč. Zpráva ukazuje, že jsme se zde řídili právě tak málo podle výtěžku hospodářství, protože vydání se zřetelem k r. 1930 činila v r. 1931 129,6 %, v r. 1932 114,9, v r. 1933 107,3 a v r. 1934 stále ještě 91,8 %. Tato čísla dosahují své tísnivé důležitosti teprve, pomyslíme-li, že veškerého národního příjmu od roku 1929 ubylo o více než 40,%, že tím státní rozpočet zatížil hospodářství o více než 50,% než v konjunkturním roce 1929. Státní správa jde tím cestami bezprávnosti a neodpovědnosti, již tím samým, že se nedrží mezí, jež parlament stanoví, aniž jest volána k odpovědnosti po dosavadních uzávěrkových výsledcích pro překročení, jež činí v 5 letech 16 miliard. Rozpočtové číslice, které zde ve sněmovně jsou stanoveny, stávají se tím zcela prostě smyšlenými čísly, jako bychom z jejich ustanovení v parlamentě měli dětskou radost a jako by v tom mohlo býti nalezeno jediné úplné uspokojení z práce. V praxi, abych tak řekl, se dělají vydání na vlastní vrub, pro která na straně příjmů není žádné úhrady, pro která žádná úhrada nemůže býti nalezena a která se potom krátkou cestou zvláštním způsobem vedení uzávěrky napíší zcela prostě na účet dluhu, jenž dnes s výší 40 miliard Kč zatěžuje 3000 korunami každou osobu. K nejmenšímu zdánlivému zmenšení schodku nebo k nejmenšímu zdánlivě zjištěnému zlepšení připojují se nejnesmyslnější očekávání, jež však tak dlouho nemohou býti splněna, dokud se nesplní především sliby, jež byly dány v době voleb, a nezmění se celá hospodářská politika tak, že vydání budou skutečně přizpůsobena pokleslé daňové síle, že nebude jako vždy jen slibováno, a že se skutečně nebude prováděti žádná deflační politika. Ve skutečnosti jsou výdaje daleko zvyšovány, i pro rok 1936, kde i stran výnosu daní panoval trestuhodný optimismus.

Mzdy a platy se dále snižují a jejich snižování je připuštěno. Škrty, jež se konají, jsou v poměru ke vzrůstajícímu vydání tak nepatrné, že se k nim nemůže vůbec přihlížeti. Nová horečka zbrojení, rostoucí sociální výdaje jsou rozhodně nutné, daleko nutnější než vše ostatní, stoupající výslužné následkem celého hospodářství se státními zaměstnanci, zvýšená služba státních dluhů tyto úspory daleko vyrovnávají. Tak stoupá i pro rok 1935 celkové zatížení proti roku 1934 z 11 miliard na 11˙6 miliard, při současném dalším poklesu daňových příjmů, který můžeme nejlépe a nejjasněji pozorovati na stoupnutí položky "úroky z prodlení", která v rozpočtu vykazuje 210 milionů korun. V těchto úrocích z prodlení, podmíněných celou touto nemožnou daňovou praxí, se zdá, že byl nalezen velmi vydatný daňový příjem a neuvažuje se při tom, že je to druh úmrtní renty pro celé hospodářství.

K tomu přistupuje ještě snížení příjmů státních podniků, které r. 1934 vynesly o 238 milionů Kč méně, ale i současná zvýšení jejich vydání následkem stále větší pasivity, především u železnic a u lesů. Při tom dnes mnohé ze státních podniků konkurují, jako na př. Státní tiskárna, jen aby mohla vykázati zcela malé aktivum několika set korun, soukromému hospodářství, aniž se uváží, že se tím daňové základy stále více zmenšují.

Konečně určila úsporná a kontrolní komise požadavek, že bez jejího a příslušného ministerského schválení nesmějí být již zřizovány žádné nové podniky. Stěží lze míti za to, že budeme při dosavadní libovůli ochotni tento požadavek splniti, požadavek, jenž je úplně v souhlasu s názorem a vážností parlamentu, který dává zákony a předpisy, podle kterých se má zcela prostě celý správní systém říditi.

Nejzřetelněji se ukazuje svévolnost správy ve fondovém hospodářství, jež zahrnuje 82 fondů s aktivním majetkem 1.600 milionů korun. Zde mohly poměry dospěti tak daleko, že na př. fond z důchodkových pokut, jenž činí dnes sám 85 milionů korun a jenž jest ve správě několika úředníků ministerstva financí, mohl postaviti vlastním nákladem pro finanční stráž domy, ve kterých stát může vystupovati jako nájemník, takže tím vzniká ta zvláštnost, že za státní peníze jsou zřizovány státní stavby, v nichž zase stát má sám platiti nájemné.

O správě fondů nebylo stále ještě předloženo žádné vyúčtování, protože nejsou obsaženy v státní účetní uzávěrce, ačkoliv spravují veřejné peníze, které by se měly účtovati právě tak, jako kdysi vydaná půjčka práce s výnosem přes 2 miliardy. Teprve na naše dotazy učinil president nejvyššího kontrolního úřadu několik úhrnných údajů o užití peněz z půjčky práce, z nichž až dosud jest vykázáno 1.354 milionů, takže jest stále ještě po ruce částka přes 700 milionů k užití a veřejnému vyúčtování. Touto účetní metodou dává stát jako vůbec celým tímto způsobem vedení knih velmi špatný příklad zastírání a přesunování, které u poplatníků těžce trestá, místo aby sám dal hospodářství příklad svou svědomitostí, jasností a věcností.

Podobně je tomu s výkazy o cenných papírech soukromých podniků, jež jsou v majetku státu a které mají úhrnem činiti asi 190 milionů Kč jmenovité hodnoty, z toho papíry Anglobanky s 60 miliony, Zbrojovky v Brně s 54.2 miliony, České průmyslové banky s 30˙1 miliony a nakladatelství "Orbis" s 15 miliony Kč; vyjma položky akcie Moravské banky v ceně 8˙1 milionu a České diskontní banky v ceně 130.000 Kč se v roční uzávěrce nic nenajde. Také není u těchto položek udáno, kolik akcií této ceně odpovídá, takže není možno vyrozuměti, jak vysoko jest vůbec akciový majetek oceněn. Z toho můžeme konstatovati, jak veliký jest vlastně kontrolní význam veřejného účtování státního hospodářství. Zajímavé by při tom bylo ještě věděti, jak se úředníci, kteří mají zastupovati státní peníze u soukromých podniků, při tom chovají, co se děje s příjmy, které z této činnosti dostávají, jestliže na př. ministerský rada z jednoho takového podniku dostává na cestovních útratách 4.000 Kč měsíčně! Státní peníze jsou zastupovány státními úředníky, prospěch z toho však státu asi neplyne. Zde by byl podle našeho mínění také obor k osvědčení činnosti pro revisní oddělení ministerstva financí, které jinak slučuje právo státního zástupce s právy soudce, jde-li ovšem o daňové věci volného hospodářství.

V bernictví nevede bezohlednost a neslýchaný útisk, jak se shora očekávalo, ke zvýšení výnosu z daní, nýbrž k hospodářskému zničení tisíců a tím skutečně ke snížení daňových základů, jak je jasně patrno z výsledků státního hospodářství pro léta 1934 a 1935, která končí poklesem o 140 milionů, vlastně o 701 milionů, jenž by však byl ještě vyšší - přes radikální metody odborového přednosty Blažka z ústředního inspektorátu, který zatím vyměnil svůj úřad za řízení odboru nepřímých daní - kdyby se nebyly určily pro rok 1932 a dřívější velké dodatečné předpisy, jež samy za prosinec 1935 na př. vynesly o 200 milionů daní více. Konečný výsledek za celý rok jest a zůstává zvýšení schodku, který však zdánlivě přece ještě snese zvýšení podle novely o přímých daních, které chcete rozhodně dáti zpětnou účinnost, ovšem jen v zaslepeném optimismu. Tento způsob zdanění u nás dávno přestal býti zdaněním čistého výnosu, v sudetskoněmeckém území se stal přímou daní z majetku, kterou se ročně ztrácí skoro 2 miliardy bez zpětného přílivu na stát. Jak je tíživé toto zdanění, o tom jsme slyšeli po léta denně nesčetné žaloby, jež se ovšem odbyly vždy jako kverulantství nebo, jak jsme to slyšeli též zde, jako náležitá odměna za domnělé státu nepřátelské stanovisko, což bije v tvář nejprimitivnější cit pro spravedlnost, vůbec již ani nemluvě o nějakém středoevropském sociálním citu v demokracii drobných lidí.

Abyste mohli poznati způsob a druh zdanění našich území a jeho účinek, ukáži vám to na části rumburských živnostníků. 46 poplatníků z rumburského okresu bylo při přiznaném daňovém základu z příjmu z 413.963.64 Kč předepsáno daní, jako by přiznali 1,176.643.35 Kč, tedy 289 % z přiznané sumy, se skutečným zvýšením daní o 189 %. 43 strany přiznaly základ z daně výdělkové 385.637 Kč, dostaly však předpis na 1,028.099 Kč, tedy 267 % z přiznaného základu nebo 167 % zjevného zvýšení daní. 27 stran přiznalo obrat 718.151 Kč, dostalo však předpis na 1,136.204 Kč tržby, bylo tedy předaněno 58.3 %. Z těchto poplatníků 36 vedlo přesně knihy, 44 mohou dokázat všechny položky, ale 45 nedostalo z berního úřadu žádné připomínky pochybností. (Předsednictví převzal místopředseda Onderčo.)

Ještě jasnějším stává se toto zvýšené zdanění, sečteme-li základy výdělkové daně 27 stran, pro které jsme uvedli částku daně z obratu. Přiznáno bylo těmito 27 stranami 126.629 Kč v přiznání daně z příjmu. Platební rozkazy dostaly na 422.335 Kč. Činí-li přiznaný základ k dani z příjmu 17.9 % z přiznaného obratu, tedy samo o sobě ohromně mnoho, což dokazuje, že tu nemůže být daňové zpronevěry, předpis ze základu daně důchodové činí 37.1 % z předepsané obratové sumy a 59 % že skutečně přiznané a tedy správného obratu. Zdanění 59 % obratu jako základ daně důchodové! Toto číslo vám ukazuje jasněji než co jiného nesmírné zdanění majetku, které tu je. Je to metoda, kterou se hospodářství ničí a kterou se dosáhne jen útěku ze skupiny samostatných. Klesání daňových příjmů pro zničení hospodářských základů jsou toho následky.

Na tomto celém nehospodářství jest ministerstvo financí méně nebo docela ne tolik vinno, ačkoliv daňové klíče tento předaňovací postup skutečně podmiňují. Vinu nese daleko více zcela nesmyslný hospodářský systém u nás pro stranický egoismus a právně- a státně-hospodářskou nejistotu. Stranické nehospodářství, zajímající se jen o vlastní prospěchy a nanejvýš o ministerské křeslo, ničí tak poslední zbytky beztoho nikoliv již silné odpovědnosti, která tu je a která se marně obrací proti těmto vadám a rovná se tím státně-politickému bankrotu, po němž musí nezbytně následovati hospodářsko-politické zhroucení. Pronásledováním posledních sil a stran ochotných budovati, politickým útiskem oposice, koketováním se skupinami společnosti, národu a hospodářství nepřátelskými a dokonce s vyslanci komunistické záhubné vůle, se sněním o Malé dohodě, se kterou došlo až dosud nejvýš k malým politickým projevům přátelství, od níž se však ještě nemohla konstatovati hospodářská podpora - usiluje se u nás o udržení státní bezpečnosti a zapomíná se při tom v nejvyšším nedostatku státněpolitického řízení, že bezpečnost státu závisí jediné na splnění povinnosti k úplné národně-politické, hospodářské a sociální bezpečnosti státních občanů. Angličan Seaton Watson, starý dobrý přítel Čechů, varoval jako mnoho jiných teprve před nedávnem před touto politikou a vzpomíná na podobné poměry, jež zkusila anglická politika v Irsku, z nichž, jak zdůraznil, musili bychom se zde učiti, a ty dokazují, že bezpečnost státu jest jediné v uspokojení obyvatel, které však také ukazují, že v nich jest dána jediná možnost dostati se z krise a bídy.

U nás se však jde tak daleko, že se dokonce přenechává chudým, aby si opatřili potřebné haléře pro vlastní skrovnou výživu, neboť skoro polovina všech nezaměstnaných jest bez podpory a "Národní pomoci" se dělají největší těžkosti. Nyní se v rámci vyživovací akce dokonce rozdělují nezaměstnaným odznaky s vyzváním, aby je prodali, aby si nepatrné částky, které jsou nutny pro mimořádnou podporu, pokud možno sami opatřili, postup, jenž je v prudkém rozporu s podmínkou, se kterou povolení "Národní pomoci" bylo spojeno, že nezaměstnaných nesmí být užito ani při shromážděních a při rozdělování prostředků. Zase příklad, že se správa nedrží zásadně podmínek a zákonů vydaných pro jiné. To podkopává nejen beztoho již otřesenou víru v možnost rovnoprávnosti v tomto státě, nýbrž tvoří ještě libovůli úřednictva, jemuž se odpovědnost stává stále nemožnější, ale zároveň i stále lehčí.

Žádáme zásadní odvrácení od této politiky, přísných směrnic pro loyální počínání správy a nejpřísnějšího potrestání a ručení za každou libovůli. Žádáme konečné splnění a dodržení všech povinností a slibů podle práva a zákona státu vůči nám. Žádáme upuštění od nájemného poměru v politice a hospodářství a úplné splnění povinnosti k nám jako menšině, jež poměrně dala státu samému daleko více než všechny ostatní skupiny v tomto státě. Žádáme stejné horlivosti při konečném plnění slibů a při uspokojení především sudetských Němců, jež byly dány kdysi při vtělení v tento stát. Těchto svých požadavků se nikdy nezřekneme, neboť na jejich splnění závisí existence celé naší národnosti.

Kdo se dá odbýti jako dítě několika cukrátky jako mnoho jiných z posledních zbytků sudetského němectví, jen aby mohlo zas poslušně několik hodin klidně cucati, nebude moci být nikdy pokládán venku u sudetských Němců za zástupce lidu, nýbrž nejvýš za to, čím ve skutečnosti je, za zrádce lidu, který je s to, aby za několik malých užitků opustil existenční základ lidu. (Potlesk. - Výkřiky posl. Heegera.) Vy sám k tomu náležíte. - My sami nežádáme nic pro sebe jako Vy a nežádáme nic pro několik sytých. (Posl. Heeger [německy]: Co jste již pro německý lid udělali?) Zadržujeme zánik, který jste způsobili. Nežádáme nic pro sebe, žádné výhody pro několik nasycených nebo pro několik bonzů, žádáme zajištění existenční základny našich sudetských Němců, nic více a nic méně. (Potlesk.) Můžete být starostlivi o těch několik výhod, které jste si mohli utvořiti a udržeti na účet lidu. (Výkřiky.) Mluvíme a zasazujeme se o 500.000 nezaměstnaných venku mezi sudetskými Němci, o jejich práva, o politické, hospodářské a sociální životní předpoklady celého sudetskoněmeckého živlu, společně s tímto lidem za námi stojícím, za nějž můžeme mluviti, nejen protože stojí za námi většina, nýbrž protože usilujeme také o všechen lid; zatím co vy chcete mluviti jen za několik skupin, které se mohou uchlácholiti několika cukrátky, usilujeme o konečné splnění práv všeho lidu a společně se svými soukmenovci venku chceme, nedáte-li nám psaný zákon na splnění těchto práv, usilovati o prostředky posledního nám zbylého práva jako posledního práva utlačovaného lidu, o práva vlastní pomoci a vlastní obrany. (Potlesk.)

Místopředseda posl. Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Jan Sedláček.

Posl. Jan Sedláček: Slavná sněmovno! Pan kol. dr. Štůla zaujal za národní sjednocení stanovisko k celému státnímu závěrečnému účtu za r. 1934 tak, jak byl předložen nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Je jisto podle výsledku, že naše stanovisko k tomuto závěrečnému účtu nemůže býti jiné nežli kritické. Souhlasíme s těmi, kteří tvrdí, že je nutno studovati tyto závěrečné účty a snad studovati pečlivěji nežli rozpočet, neboť kdo chce správně rozpočtovat, musí především ovládat výsledky dřívějšího hospodaření, neboť rozpočet se dá udělat, ale výsledky hospodaření nelze skresliti, ty mluví samy za sebe a ukazují, jak dobré nebo špatné, odpovědné nebo neodpovědné je hospodářství veřejné a především hospodářství státní.

Jestliže za 5 roků naše hospodářství od r. 1930 do konce r. 1934, t. j. od rozchodu občanské koalice, schodky státních účtů spolu s nepreliminovanými výdaji činí celkem 6.144,800.000 Kč a další miliardový schodek se očekává při uzávěrce za r. 1935, tedy je nutno, slavná sněmovno, stále důrazněji se ptáti, kam toto celé naše hospodářství kráčí a kam spějeme.

A na druhé straně, když uvážíme, jak veliké napětí vytváří se mezi poplatnictvem a státními finančními úřady a když přitom zjišťujeme, že máme na nedoplatcích státních daní a poplatků 4.845,906.000 Kč, musíme se tázati, kam po této stránce dospějeme.

A tu je nutno také uvážiti, že se přenášejí tu od roku k roku nedoplatky, které již jsou naprosto nedobytnými. Z těchto nedoplatků se však počítají úroky, tyto úroky se připisují mechanicky k původním nedoplatkům, nedoplatky se tímto způsobem uměle zvyšují a tím se zkresluje pravý stav celého hospodářství.

Správně bylo tu s mnoha stran mluveno, že je nutno přikročiti k depuraci a likvidaci této sumy, poněvadž se na této sumě nedá budovat. Je nutno bezohledně škrtnouti to, co je dnes nedobytné, a s ostatními poplatníky, kteří každou chvíli očekávají zkázu, se vyrovnav ti, dohodnout se s nimi a poskytnouti jim oddechu, aby se mohli hospodářsky vzpamatovat a mohli po čase dostáti svým povinnostem daňovým a poplatkovým vůči státu.

Dnes nechci však hovořiti o tom, o čem hovořil kol. Štůla a jiní pánové, chci si blíže všimnouti hospodářství našich státních podniků, jak je právě podáno v závěrečném účtu republiky Československé na r. 1934. Toto hospodářství našich podniků je tím nejlepším ukazovatelem dobrých a špatných stránek celého našeho hospodářského systému, celé naší úrovně, ale také naší odpovědnosti nebo neodpovědnosti. Právě výsledky podnikového hospodaření měly by býti tím nejspolehlivějším, nejlepším a nejbezpečnějším zdrojem příjmů státních, o které by se státní finance mohly bezpečně opírat. Tomu však, bohužel, není v té míře, jak bychom očekávali. Z 19 velkých státních podniků jen 11 vykazuje výtěžek, ostatních 8 končí schodkem. Zisk vykázaly tyto státní podniky: Samozřejmě tabáková režie, státní loterie, státní mincovna v Kremnici, československá pošta, poštovní spořitelna, Uhřiněveský školní závod, státní báňské a hutní závody, které vykázaly sice 20 mil. Kč zisku, v rozpočtu měly, že odvedou do státní pokladny 64 mil. Kč a ještě něco, ale neodvedly do státní pokladny, jak se později zmíním, ani haléře; dále vojenská továrna na letadla, tiskárny ministerstva nár. obrany, Úřední noviny Praha-Bratislava, Žabčický školní závod zemědělský.

Ztráty pak vykázaly na druhé straně státní podniky: Státní dráhy 669,466.000 Kč, státní lesy a statky 8,964.343 Kč, ačkoliv, slavná sněmovno, při rozpočtu na r. 1934 prohlásily, že odevzdají do státní pokladny 28,805.000 Kč, školní závod v Děčíně-Libverdě prodělal 47 tisíc Kč, vojenské lesní podniky 5,816.000 Kč; ty jediné měly odvahu již v rozpočtu říci, že budou ve svém hospodářství pasivními, a také tento pasivní schodek dovedly snížiti; dále státní lázně prodělaly 2,036.311 Kč, ačkoliv v rozpočtu vykázaly, že odevzdají do státní pokladny částku 222.000 Kč, státní tiskárny u min. rady prodělaly 539.917 Kč, ačkoli do rozpočtu daly, že odevzdají státní pokladně 2,415.400 Kč, Čsl. tisková kancelář prodělala 1 mil. Kč - je to konečně nevýdělečný podnik, Kuřimský školní závod 161.000 Kč. Některé kapitoly státního podnikového hospodářství jsou však takového rázu, že zasluhují nejostřejší výtky a volají, ne-li přímo křičí po nápravě.