Konečně je to také nejistota hmotná,
která působí na výkon státních
zaměstnanců: úsporná opatření,
která byla provedena, a obava před každým
prosincem, nepřijde-li ještě něco nového
a horšího. Vždyť toho nebylo málo,
je to krásná serie úsporných opatření,
která se dotkla státních zaměstnanců.
Nechci vyjmenovávat všechny tyto zákony, ale
jest jich velká řada. A také řada
vládních nařízení. Spočítáme-li
efekt veškerých těchto opatření,
dojdeme bez nadsázky k cifře, o níž
zaměstnanci v našem státě od r. 1931
byli ochuzeni, která representuje částku
více než 3 miliardy Kč. A při tom přece
si musíme přiznati, že naši zaměstnanci
nebyli nijak skvěle placeni. Vždyť zákon
platový sám nevalorisoval platy zaměstnanců
podle cenového indexu, nýbrž podle indexu valutárního,
který činí 8.6násobek. Již zde
byli zaměstnanci nivelisováni oproti platu. předválečnému.
A jestliže nyní se jim těmito opatřeními
sáhlo tak hluboko do kapes, musíme říci,
že úroveň našich zaměstnanců
je proti úrovni předválečné
více než o 50 % nižší. Pak se nedivte,
že důsledek těchto opatření jeví
se také v našem hospodářském
životě, poněvadž zaměstnanci nebyli
zvyklí nosit svůj plat do záložen, nýbrž
k živnostníkům a obchodníkům.
Jestliže dnes mají o tolik méně, také
o tolik méně konsumují, a kdybychom počítali,
že se vydané peníze podle národohospodářských
teoretiků obracejí průměrně
asi desetkrát do roka, tedy nám v tom hospodářském
obratu chybí 30 miliard. Ovšem úroveň
zaměstnanců klesá také tím,
že jsme nenašli dostatečné odvahy splnit,
co se slibovalo při srážkách platových,
že také ceny půjdou dolů. Ceny dolů
nešly, naopak jdou nahoru, to znamená, že sociální
úroveň zaměstnanců je čím
dále tím horší.
Konečně působí na naši administrativu
samozřejmě také všechna opatření
t. zv. řízeného hospodářství,
pro něž jsme se rozhodli, poněvadž tato
opatření zvyšují úkoly veřejné
správy. Velmi často při projednávání
některých zákonných osnov jsem zde
na to upozorňoval, že děláme jenom zákony,
ale neptáme se, zdali je administrativa s to je provésti.
Na to se nikdo neptal a neptá, jaké nové
úkoly se tu ukládají veřejné
správě. Prostě se ukládá stále,
nikdo se nestará, zdali administrativa bude také
s to stráviti všechna zákonná opatření;
a poněvadž se nikdo o to nestará a poněvadž
jsme se ještě nedostali k žádné
reformě státní správy, jeví
se v některých oborech státní správy
notorický nedostatek sil. Tento nedostatek sil snad pro
pana ministra financí může znamenat úsporu,
ale úsporu někdy problematickou, ba jenom zdánlivou.
(Tak jest!) Vezměte si na př., co se doplatí
ze státních peněz na nedostatek techniků
u zemského úřadu. (Hlasy: U železnic!)
Unikají zde miliony proto, že jednak provádíme
státní stavby na základě nedostatečně
propracovaných projektů, čímž
vznikají vícepráce, které ovšem
stojí potom stát krvavé peníze, jednak
unikají také peníze nedostatkem dozoru při
státních stavbách právě proto,
že je tu nedostatek technických sil, které
by tento dozor prováděly a které by také
mohly důkladně prozkoumat všechny projekty,
aby nedocházelo k tomu, že se potom při stavbě
přijde na ten či onen nedostatek, který stojí
státní pokladnu úžasné peníze.
(Posl. Stejskal: Při tom máme tisíce techniků
bez zaměstnání!) Nejen to, vážení
pánové a dámy, nejen že je nedostatek
techniků, ale jejich systemisace u zemského úřadu
je tak špatná, že 40letý komisař
není dnes žádnou výjimkou, nýbrž
pravidlem. Vysokoškolák, který musí
studovat nejméně 5 let na technice, než přijde
do státní služby, který je 25, 26 let
stár a také 27, když musí na vojnu,
ve 40 letech jest ještě v nejnižší
platové stupnici. Nemůže pak míti chuť
ku práci, když vidí také naprostou beznadějnost,
že bude kdy povýšen. To je také zdánlivá
úspora, která stojí na druhé straně
stát velké peníze.
My jsme vložili do státních investic veliké
naděje, že se nám podaří snížiti
nezaměstnanost. Tyto na děje byly naprosto zklamány
a my jsme si za ty miliardy, které jsme vložili do
veřejných investic, koupili novou nespokojenost
dělnictva, protože právě nedostatkem
personálu v administrativě není řádného
dozoru na provádění těchto staveb
a investičních prací, a jestliže se
vláda usnesla - a také podnikatelé se musí
k tomu zavázati že se nebude používati
strojů, které po stovkách vyhazují
dělníky, že bude na stavbách a na investičních
pracích dodržována 40hodinová doba pracovní,
že se tam bude platiti podle kolektivních smluv, že
také podnikatelé budou dělnictvo přijímati
prostřednictvím okresních ústavů
práce, nikdo na to nedohlíží, dělníci
se přijímají podle toho, zdali přijede
na huse nebo na něčem jiném, z protekce přijímají
se dělníci, kteří nejsou nezaměstnaní,
kteří mají majetek, mezitím co nezaměstnaní
se nepřijmou, nedodržují se mzdové smlouvy,
platí se 8, maximálně 10 Kč denně,
někdy za rasovskou práci. Pak ovšem tyto veřejné
investice nedosáhnou svého účelu a
nemá vlastně smyslu, abychom je dělali, poněvadž
nedosáhneme toho výsledku, který jsme očekávali,
poněvadž se zde nikdo necítí býti
kompetentním, aby dohlédl, aby podnikatelé
dodržovali všechny závazky zadávacích
řádů a zadávacích smluv.
Prosím, jděte do ministerstva zahraničí
- jistě významné ministerstvo zejména
v dnešní době nejistoty v zahraničí
- a zjistíte tam, že mají o 50 úředníků
méně, nežli je systemisovaný stav. Pak
se nedivte, že nám to neklape, pak se nedivte, že
státní administrativa jde pomalu, když má
tolik nedostatků. A zde musím žalovati na postup
resortu ministerstva financí, zejména osobních
oddělení ministerstva financí. Ať už
je zde příčina jakákoliv, je-li tam
nedostatek personálu, je povinností pana ministra,
aby si tam personál dosadil, poněvadž není
možno strpěti, aby návrhy jednotlivých
resortů, které někdy nic nestojí,
které znamenají jenom převedení určitých
kategorií do jiných kategorií, ležely
v ministerstvu financí měsíce, ba léta
nevyřízeny. (Hlasy: Také 10 let!) Prosím,
to přece není možno nadále snášeti.
Když už se zaměstnancům nemůže
nic dáti, prosím, ať se jim dá aspoň
to, co nic nestojí, co jednotlivé resorty v rámci
daných prostředků navrhují.
My máme na poštách naprostý nedostatek
účetního úřednictva, a účtárny
jsou přece důležitým oborem státní
správy. Systemisace je tak bídná, že
téměř všichni účetní
úředníci až na malé výjimky
ukončí svoji služební dráhu v
nejnižší platové stupnici, kdyby se neměla
systemisace zlepšiti. A jak si pomáhá poštovní
správa? Tím, že přesazuje úředníky
z provozu do účtáren jako náhradu,
aby ucpala díry tam povstalé. Úředníci
se tam necítí býti doma a jakmile zjistí,
že je tam tak krásná systemisace, každý
odtamtud utíká. A nám ti úředníci
v provozu chybějí. Vždyť jsme loni téměř
ani nemohli absolvovati dovolené. A když resort vypracuje
odůvodněný návrh na novou systemisaci,
také z důvodů nové agendy, která
byla účtárnám u nás přidělena,
trvá to měsíce a roky, než se návrh
dostane do ministerské rady.
Takových věcí uvázlo v ministerstvu
financí tolik, že to prostě vyvolává
zase novou nespokojenost mezi zaměstnanci, vyvolává
to nechuť ku práci, a myslím, že za takových
poměrů musí býti administrativa drahá,
poněvadž laciný zaměstnanec je drahou
silou, zejména, když se mu nedá ani to, co
mu patří. A když se snažíte pohnouti
těmito věcmi v ministerstvu financí, tak
se vám stane, že také 10krát zbytečně
telefonujete nebo tam jdete - páni referenti jsou na poradách.
(Posl. dr. Neuman: Proto to tak dlouho trvá!) Pak
ovšem se nedivte, že všecko to, co jsem zde vylíčil,
má neblahý vliv na státní administrativu
a že veškeré žaloby a apely budou zbytečny,
jestliže nenajdeme dostatek odvahy podívati se na
tyto problémy a vyřešiti aspoň ty, které
nic nestojí nebo stojí málo.
Uvedu vám zde hned jednu takovou věc. Je to otázka
zhodnocení premiových reserv, které byly
převedeny z pojišťovacích ústavů
soukromých, když zaměstnanec přestoupil
ze soukromé služby do státní služby.
Ve státní pokladně tyto reservy jsou, jsou
také v rozpočtu a jsou i v účetní
uzávěrce. Dělají několik milionů
Kč. 3. března 1932 rozhodlo ministerstvo financí
o zhodnocení premiových reserv, uložených
ve státní pokladně do roku 1929. O reservách
po tomto roku složených do státní pokladny
mělo býti rozhodnuto vládním nařízením
a podle zákona má se jich použíti ku
zkrácení čekací doby, případně
ku zvýšení nároků. Dnes píšeme
r. 1936 a o těchto premiových reservách není
dosud rozhodnuto. (Výkřiky posl. dr. Neumana.)
Je tady velká řada zaměstnanců,
kteří nevědí, jaké budou jejich
nároky na pensi. Dokonce někteří z
nich již zemřeli, a rodina nedostává,
co by jí patřilo. To je přece stav nemožný,
to přece by nic nestálo, a přes to se to
nedělá. Nemůžete se proto, pánové,
diviti, jestliže podáváme návrh zákona,
aby byla ustavena parlamentní komise pro kontrolu správy.
Je přirozeno, že každý špatně
mazaný stroj skřípe, anebo na konec se zastaví.
Tento zákon platí také pro zaměstnance,
kteří jsou strojem státní administrativy.
Máme řadu neprovedených zákonů,
ještě se k nim vrátím. My zákony
tady usneseme, ale nevíme, zdali se provádějí
nebo neprovádějí. (Tak jest!) Podotýkám
jenom, že jiné státy se taktéž
domnívaly, že mohou své finanční
hospodářství léčiti úsporami
na osobních platech, a nyní se vracejí a
tyto srážky platové zrušují, dokonce
i svým zaměstnancům přidávají.
Je to Belgie, je to Anglie, je to Španělsko. Tyto
všecky státy přišly včas, poněvadž
poznaly, kam to může vésti, když se státní
aparát tak zproletarisuje, že je nebezpečí
korupce na všech stranách. Každý státní
zaměstnanec, i ten nejmenší, se může
zkorumpovat.
Stále se modlíme jako k fetiši k vyrovnanému
rozpočtu. Co to má za smysl, když odhlasujeme
vyrovnaný rozpočet a pak schvalujeme za 2 roky
deficitní účetní uzávěrku?
To nemá smyslu. Domnívám se, že kdybychom
řekli pravdu, že nám to nikde škoditi
nemůže a nebude, že spíše tento systém
poškozuje naši dobrou pověst. Kdyby to bylo jednou,
dvakrát, ale když již je to několik let,
že se vždycky chlubíme a pějeme zde dithyramby
na vyrovnaný rozpočet, abychom se za 2 roky
dověděli, že končí deficitem
1 1/2 nebo dvěma miliardami, nebo tolika a tolika sty milionů,
to nám může škoditi daleko více,
než kdybychom přiznali pravdu.
Řekl jsem, že se chci zabývati zákony,
které nebyly provedeny. Mám zde jeden takový
zákon o hospodaření s lihem z r. 1932. Pan
ministr financí si stále naříká,
že nemá peněz, a tady v tom zákoně
by měl peníze, nepotřebuje se nikoho na to
ptát, a může prostě provésti
lihový monopol. Má to v §u 6, odst. 1 tohoto
zákon černé na bílém, že
může provést lihový monopol. Nač
klidně přihlíží k tomu, jak lihové
společnosti vyplácejí 22 % dividendu,
nač klidně přihlíží k
tomu, jaké úžasné peníze vydělávají,
a nesáhne po prostředcích, které zde
jsou?
Jestliže r. 1932 pan ministr financí říkal,
že finanční administrativa není pro
to připravena, snad za ta 4 léta se mohla na to
připraviti. Mohl převzíti lihové hospodářství
stát, aby mu z toho také plynuly ty zisky, které
dnes dráždí československou veřejnost.
Naříká se na hospodářskou bídu,
na hospodářskou mizérii, na hospodářskou
krisi, a při tom se podívejte na bilance akciových
společností lihovarnických. Konečně
tento zákon předpisuje, že lihová společnost,
kterou zatím ministr financí provádí
lihový monopol, je povinna předložiti ministerstvu
financí nejdéle do konce čtvrtého
měsíce po skončení správního
roku zevrubnou zprávu o svém hospodaření
a situaci ve výrobě a obchodu lihem. (Slyšte!)
Ministerstvo financí přihlížejíc
k této zprávě společnosti předloží
do dalších 4 měsíců Národnímu
shromáždění svoji zprávu o celkovém
stavu hospodaření s lihem.
Ptám se vás, zdali jste někdy tu zprávu
viděli? Já ji ještě neviděl.
Ale zákon není také proveden ještě
v jiných ustanoveních. Podle §u 8 má
býti zřízena lihová komise. Je tady
vypočítáno, které instituce mají
míti v lihové komisi svoje zastoupení. Ve
veřejnosti se velmi diskutuje dnešní krise
motorismu. Abych zjistil, zdali tato lihová komise je nebo
není utvořena, ptal jsem se organisací motoristů,
jsou-li členy lihové komise, byly-li již pozvány
do lihové komise, poněvadž zákon říká,
že tato komise sestává také ze tří
zástupců motorového provozu. Komise pravděpodobně
ještě ustavena není, poněvadž motoristé
o tom nic nevědí. (Hlasy: A je to jenom poradní
orgán, a ani ten nebyl ustaven!)
Tedy tady máme hned dokument, že usnášíme
zde zákony, dobré zákony, ale že se
nikdo nestará, aby byly také prováděny.
Pan ministr financí nás odbývá při
našich deputacích pracovního souručenství
poukazem, že nemá peníze, a s poukazem na nutnost
vyrovnaného rozpočtu, na nutnost úspor atd.,
atd., ale, prosím, pánové, r. 1934 se prostě
vláda usnesla, aby pan ministr financí dal 100 mil.
Kč na živelné pohromy. Nikde to v rozpočtu
nebylo, nebyla pro to žádná úhrada,
ale bylo to tady. Když jednomu, tak i druhému, podle
spravedlnosti měřit, ne jednomu říkat,
nemám a poukazovat na nutnost vyrovnaného rozpočtu
atd., atd., a druhému otevřít ruku a dát.
Trošku spravedlnosti! My nezávidíme, souhlasíme,
že se dalo... (Posl. Pelíšek: To není
žádný dar!) Račte dovoliti, nemluvím
o daru. Mluvím o tom, že se dalo 100 mil. Kč
ze státních prostředků, aniž
by pro to byla úhrada, aniž to bylo parlamentem schváleno,
že stačilo usnesení vlády na vydání
100 mil. Kč ze státních prostředků.
Je-li to nutno považovati za dar nebo ne, do toho se nepouštím.
Také neříkám, že bych to nepřál
těm, kteří dostali tu podporu při
živelné katastrofě. Uvádím to
však proto, že se musí v demokracii zacházeti
se všemi občany a stavy stejně. (Správně!
- Potlesk.) Když se vůči jednomu
stavu stále operuje: nemáme, když se operuje
vyrovnaným rozpočtem, není to schváleno,
atd., atd. - pak to musí také platiti pro ten druhý
stav, o tom mluvím.
Konečně budiž mi ještě dovoleno
dotknouti se otázky likvidace daňových nedoplatků.
Daňové nedoplatky podle účetní
uzávěrky činí 6.599 mil. Kč.
Je zajímavé, že v těchto nedoplatcích
daňových vede právě obratová
a přepychová daň, že dokonce nedoplatky
této daně za posledních 6 let se zvýšily
o 399 mil. Kč. Navrhoval-li zde kol. Slavíček,
aby se tato daň vybírala u prvovýroby, že
by její vybírání bylo snazší
a že by stát na tom získal, já připomínám,
že já jsem už po několik let navrhoval,
aby se daň z obratu vybírala kolkem, jako je tomu
v jiných státech. Státní pokladně
by plynuly denně peníze, nikdo by nemohl daň
defraudovat a státní pokladna by věděla,
s čím může počítat.
Pan ministr financí zamýšlí provésti
likvidaci nedoplatků dohodou s poplatníkem za účasti
zvláštních komisí. Pokud jde o tuto
věc, nemáme nic proti tomu a souhlasíme,
aby se již jednou likvidovala ať tak či onak.
Pan ministr financí také přiznává
t. zv. řádným poplatníkům,
kteří mají vyrovnané daně do
r. 1934 a kteří na berní r. 1935 zaplatí
daň v prvním pololetí 1936, určité
procento skonta. Tu bych se jen tázal pana ministra financí,
jak odmění poplatníky, kteří
nemají nedoplatků, nikdy jich neměli, nýbrž
kterým se naopak daň při vyplácení
mzdy nebo platu strhuje a kteří mívají
obyčejně přeplatky, o něž se
musejí se státní správou finanční
hrdlovat? Když odměňuje neplaty a poplatníky
řádné, jak odmění ty mimořádné
poplatníky? O tom nikdo nemluví. A myslím,
že pan ministr financí vzhledem k tomu, že jsou
to právě většinou veřejní
zaměstnanci, mohl by jim udělat alespoň to,
co ho nic nestojí, totiž vrátiti se zase k
výplatnímu termínu prvního v měsíci
(Výborně!), když již nic jiného
jim nechce dát.
Vážení pánové, je tomu několik
dnů, co byla naše veřejnost rozrušena
zprávou, že četa hakenkrajclerského
vojska z Německa učinila si k nám výlet
až 30 km do našeho území a že se
úřady o tom dověděly teprve za 2
dny. Vážení pánové, k tomu
přece nemůžeme mlčet. Musí zde
přece býti nějaká příčina,
že je možno, aby cizí vojsko vniklo do našeho
státu 30 km hluboko a úřady o tom nic nevěděly.
Jak máme postaráno o bezpečnost hranic, jak
máme hranice obsazeny, když se může něco
podobného stát? Nikdo přece nebude dělat
a také nedělá potíže rozmnožení
finanční stráže a rozmnožení
četnictva, všichni to uznáváme, armádě
dáváme, čeho potřebuje, ale kdybychom
k tomuto měli mlčet, tak, pánové,
nemůže se člověk zbavit obavy, že
si taková četa cizího vojska dojde na výlet
až do Prahy a odvede nám ty odpovědné
pány do koncentračního tábora. K tomu
jistě nelze mlčet.
Předvčerejší a včerejší
listy se zabývaly otázkou zabezpečení
pro případ leteckého útoku. Když
člověk takové články čte,
naskočí mu husí kůže, uvědomí-li
si, jak máme postaráno o tuto věc a jak jsme
připraveni, kdyby se něco stalo. Dovedeme si na
př. v Praze představiti chaos, který by nastal,
kdyby měla býti provedena evakuace pražského
obyvatelstva? Kam a kterak, když každá silnice
naše je přetnuta přejezdem dráhy, když
máme krisi motorismu, nedostatek vozidel? Jistě
je také třeba trochu mysleti na bezpečnost
a učiniti všechno, abychom nemohli někdy býti
překvapeni. A proto navrhujeme, aby byl zřízen
pro to také zvláštní výbor, který
by dohlížel na bezpečnost našich hranic.
A ke konci budiž mi dovoleno, abych zde, s této tribuny
- patří to do materie bezpečnosti - zabýval
se také činností pana kol. Wagnera
z Č. Krumlova. Pan kol. Wagner je znám jako
člověk, který si vůči telefonní
správě, vůči výkonným
orgánům telefonním počíná
velmi hrubě. Nedávno nemohl dostati okamžité
spojení. Pan kol. Wagner přece není
takovou veličinou, aby jakmile zazvoní, musel spojení
ihned dostat, když to technicky není možno. Ale
pan kol. Wagner si musí odvyknouti se rozčilovati
a ulehčovati si výrazy, které nejen nejsou
ve slušné společnosti obvyklé, ale které
jsou urážkami nejen telefonní úřednice,
nýbrž celého státu. U nás není
"Sauwirtschaft" a žádná "Saubande",
pane kolego! (Potlesk.)
Místopředseda dr. Markovič (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán posl.
inž. Peschka. Udelujem mu slovo.
Posl. inž. Peschka (německy): Slavná
sněmovno!
Měli bychom se vlastně domnívati, že
státní hospodářství stejně
jako soukromé postupuje podle bilančních
zásad, zdůrazněných při sdělání
rozpočtu, to znamená, že příjmy
a vydání jsou alespoň v rovnováze.
Účetní uzávěrka za rok 1934
ukazuje však, že se sleduje tato zásada právě
tak málo jako v letech předchozích. Na straně
příjmů jeví se proti rozpočtu
u přímých daní zhoršení
o 71 milionů, u spotřebních daní o
120 milionů, u státních podniků o
238 milionů. Jen u obchodních daní, cel a
poplatků jest zaznamenáno zvýšení
o něco přes 160 milionů. Dohromady činí
zhoršení 140 milionů. Na straně vydání
objevuje se daleko vyšší náklad na vojsko,
vyučování a veřejné práce,
především přichází položka
nepreliminovaných výdajů ve výši
769 milionů a překročení činí
úhrnem 1250 milionů, a přičteme-li
k tomu snížení příjmů,
dojde se ke schodku 1390 milionů. Skupina podniků
zůstává proti rozpočtu zpět
o 308 milionů, především musíme
u železnic konstatovati ohromnou ztrátovou položku,
která také u lesní správy jest ještě
značně vysoká. Ve skupině III (příjmy
neobsažené ve skupině I, podíly na státních
přímých daních, dávkách
a poplatcích) máme částku 2749 milionů
proti 1822 milionům v r. 1932, překročení
blížící se jedné miliardě.
U státních dluhů musíme konstatovati
vzestup proti roku 1930 na 38.7 miliardy, částka,
která již dosahuje téměř hranice
40 miliard. Státní dluhy jsou s 2 miliardami pro
rok 1935 zatížením, jež činí
2700 Kč na hlavu obyvatelstva v tomto státě,
výše zadlužení, jež jest stejně
veliká jako dnešní výše zadlužení
v německé říši po provedení
velké pracovní bitvy, která byla s to skoro
odstraniti šestimilionový počet nezaměstnaných.
Stojíme se zřetelem ke stejnému zadlužení
před nutností provésti opatření
k odstranění nezaměstnanosti a musíme
konstatovati, že potřebné prostředky
pro to nejsou po ruce.